hradek-muzeum
Tak jsme se po vynucené přestávce vypravili na oblíbený sraz Družba . Cesta sice daleká, ale stálo to za to. Počasí krásné, trať opravdu terénní, takže 1*, nálada výborná a kuchyně? Kuchyně, ta neměla chybu. Děkujeme klukům a holkám kolem Vlastina = 1*
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 45 zobrazení
jkubica
I letos senioři PB zrealizovali rekondiční pobyt, a opět jako loni ve Wellness hotelu MAS v Sezimově Ústí (původní plán byla Šumava, ale nebylo tam místo). S hotelem opět spokojenost - ubytování, strava, večerní zábava, bazén a i pár procedur (masáž se zábalem, kyslíková terapie, přístrojová masáž chodidel, magnetoterapie). Jen o organizované výlety byl menší zájem. Stále v ceně doprava autobusem hotelu od nás do SÚ a zpět . Počasí nám také vyšlo. Pokud se týká výletů tak jsme se převážně individuálně zaměřili na ta místa, která jsme loni nestihli. Tedy mimo obligátní prohlídky Tábora a procházky na Kozí hrádek. Ceklem hodnotím akci kladně a doporučuji i jiným zájemcům. Až na ty všudy přítomné roušky.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 17 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
domovtisa
Tak jsme si udělali prodloužený víkend. Přivítal nás Sloup v Čechách a bylo nám tam moc fajn. Sále se něco dělo. Když jsme nechodily po skalách, vyhlídkách a lesích, sportovali jsme , soutěžili a dělali to, co nás baví. A ta kuchyně.... To bylo pochoutek. Ani se nám nechtělo zpět do Tisé. Tak se podívejte...........
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 10 zobrazení
rajce222
Další "úklid" v archívu. Výlet do Beskyd v r. 2009. Zjišťuji, že některé fotky začínají být zajímavé, protože ta místa už dnes vypadají jinak....Technická poznámka: Po vytvoření tohoto alba a popsání fotek jsem zjistil, že se popisy fotek neuložily, takže hezky všechno znovu...Stalo se mi to už podruhé, tak teď nevím, jestli jsem blbej já, nebo vona, řečeno slovy Felixe Holzmanna....
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • minulou sobotu
  • 48 zobrazení
hazena-horka
9. 10. 2021 – TJ Sokol Centrum Haná

Na naše turnaje OLKSH obvykle jezdíme o víkendu dopoledne. Tentokrát jsme však vyrazili až v odpoledních hodinách, jelikož turnaj začínal chvíli před pátou hodinou odpolední. Tentokrát byla našim cílem hala v Kostelci na Hané, kde turnaj pořádalo družstvo TJ Sokol Centrum Haná. Dalšími účastníky byli, mimo našeho smíšeného družstva TJ Sokol Horka nad Moravou, TJ Sokol II Prostějov a TJ Sokol Osek nad Bečvou.

Na našich trénincích jsme tvrdě trénovali a přijeli jsme si nové zkušenosti vyzkoušet v praxi. V začátcích turnaje jsme na hřišti trochu tápali a moc se nehýbali, což u osobní obrany, kterou všechna družstva alespoň v jednom poločase používala, není dobrá taktika. Po několika radách našich trenérů jsme změnili styl hry a začali si více nabíhat pro přihrávky, uvolňovat se a zakončovat rychlou střelbou na branku soupeře. Rychlost je nutno zdůraznit, jelikož ta nás, za povzbuzování trenérů a diváků, provázela celým turnajem a dávala nám mnoho příležitostí jak převzít otěže hry na naší stranu a rychle zakončovat do branky soupeřů. Naše obrana byla v prvních minutách turnaje trochu laxní, ale brzy jsme se vzchopili a nedávali soupeři příliš příležitostí vystřelit na našeho brankáře. V podobné duchu jsme odehráli celý turnaj, pouze v závěru nám již trochu docházely síly, jelikož jsme hráli tři zápasy po sobě bez pauzy, ale stejné podmínky měli i soupeři.

Našim starším miniházenkářům zaslouženě patří za výkon na hřišti pochvala jak od trenérů, tak i diváků, kteří si jistě pěknou hru užili. Od začátku sezóny jsme udělali ve hře velký pokrok a je vidět, že hráče to na hřišti baví. Jistě, je třeba nadále trénovat a pilovat nedostatky, ale z tohoto turnaje si všichni odvážíme dobrý pocit za dobře odvedenou práci.

Závěrem musíme poděkovat rodičům za povzbuzování v hledišti a pomoc při dopravě. Bez vás by to nešlo. Děkujeme.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý pátek
  • 16 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
svsidonie
Léto věnuji koupání v přírodě, zde všude jsem plavala v létě 2021, nejčastěji v Popůvkách, kde jsem se koupala i v noci, ve Svratce u Jundrovského mostu, pak v Říčanech na tom krásném biotopu, ale ta další místa jsou také nádherná! Všechna je miluji.
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 286 zobrazení
zakladniskolatrebovice
Pro žáky základní školy jsme si připravily besedu s paní ilustrátorkou Veronikou Balcarovou. Ta nás seznámila s tím, kdo je autor, nakladatel, ilustrátor a z jakých části se skládá kniha. Zasvětila nás do toho, co vše je potřeba než se obrázek dostane do knihy. Všechny nás to moc bavilo a také si všichni odnesli dárečky na památku.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 16 zobrazení
kockysos
10.10.2021 - Oznamovatel nám nahlásil, že už týden se v Hodoníně na sídlišti JV zdržuje kotě, ke kterému se nikdo nehlásí. Volal na MP a ta mu dala kontakt na nás. Je to maličký kocourek, dostal jméno Teddy.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 34 zobrazení
kockysos
9.10.2021 - Dnes večer k nám dorazila skupina mladíků, která našla v Hodoníně za knihovnou opuštěné kotě. Volali na MP a ta jim dala kontakt na nás. Kotě je maličké, mělo by být u kočičí mámy a jak se takové kotě ocitne uprostřed rušného města, nechápeme. Nikdo nás ani nekontaktoval, že by kotě hledal. Kočička dostala jméno Bublina.
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 41 zobrazení
li-ry
#kultura#události#umělecké Marie Kodovská – Chtěla by toulat se v pohádkovém kraji.Galerie Václava Chada / Zlín.
Galerie MARIE Kodovské a Městské muzeum Rýmařov zahájily výstavu rýmařovské básnířky a malířky Marie Kodovské v Galerie Václava Chada ve Zlíně. Bylo to opravdu milé setkání s panem Čestmírem Vančurou, paní kurátorkou Miroslavou Ptáčkovou, panem Zdeňkem Macháčkem a výpravou z Korytné, manželi Brosovými a panem starostou Josefem Klonem. Výstavou v Galerii Václava Chada tuto zcela svébytnou umělkyni, kterou sice můžeme řadit do oblasti tvorby naivistů či art brutistů, ale můžeme na ni naopak pohlížet jako na suverénního solitéra, vracíme do regionu jejího zrodu, dětství a dospívání, aby ta tvůrčí lásky síla / z obrazů hosty osvěžila.

Výstava je uspořádána ve spolupráci s Galerií Marie Kodovské a Městským muzeem Rýmařov. Výstava je uspořádána za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR, Zlínského kraje a Kulturního fondu Statutárního města Zlína.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.10.2021
  • 16 zobrazení
pavel51
V pondělí 20. září jsme vypluli z Nigtevecht po řece Vecht na sever. Minuli jsme Weesp a dopluli až do městečka jménem Muiden. Tam jsme zakotvili a šli jsme se podívat na místní hrad. Došli jsme ale jen ke vstupu a nechali se tam vyfotit. Posléze jsme se prošli městečkem, dali si kávu v jedné z kaváren a vypluli po Vechtu zpět. Zastavili jsme se opět v Nigtevecht a poobědvali. Poté jsme vypluli po nám již známém kanále a po cca dvou hodinách dopluli do města Maarssen. Chtěli jsme sice doplout až do Utrechtu, ale bohužel most v Maarssen byl zavřený a tak jsme museli přistát a počkat na místě až do úterního rána. Prošli jsme se tedy večer po městě, ale ta procházka už je zachycena v dalším albu.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 9.10.2021
  • 58 zobrazení
msblatno
Mrkev, hrášek ,cuketa, to je pane dobrota. V každém kousku zeleniny, nachází se vitamíny. Nemoc ta mě neskolí, nikde mě nic nebolí.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.10.2021
  • 57 zobrazení
milada236
  • 7.10.2021
  • 28 zobrazení
pravyplaninar
Hora Bobík je menším bratříčkem mnohem populárnějšího Boubína. Ale zatímco na Boubíně se srocují davy a vypadá to tu jako někde na pouti, o Bobíku ví a vyráží na něj jen hrstka turistů. Což je dobře, jelikož si zde můžete užít opravdovou divočinu a vychutnávat si ticho, klid a pohodu. Má výšku 1266 m n. m. a nachází se 6 km severně od města Volary. Je nejvyšší horou na jeho území a zároveň je nepřehlédnutelnou dominantou celé volarské kotliny. Pro volarské je Bobík jejich horou a Volarům se tedy také říká město pod Bobíkem. Ve Volarech na náměstí pak najdete i stejně pojmenovaný hotel, který je v majetku města. Ostře tvarovaný Bobík tvoří spolu s oblým masívem Boubína charakteristickou siluetu Šumavy viditelnou i ze značně vzdálených míst ve vnitrozemí Čech.

Na vrcholu Bobíka nestojí žádná rozhledna jako na Boubíně. Kdysi dávno tu stávala dřevěná čtyřpatrová triangulační věž. Ta se však nezachovala a pak byl vrchol po dlouhé roky pokrytý lesem, prakticky bez výhledu (s výjimkou malého průhledu mezi stromy k severu). Dnes tu již ale opět vyhlídka je. Sice není třistašedesátistupňová, ale i tak stojí za to. Navíc, pokud na vrchol dorazíte ve vhodnou dobu, je vrchol doslova zasypán borůvkami. Jsou obrovské, slaďoučké a vynikající. Takže si tu užijete i parádní svačinu. V okolí Bobíka nalezneme i krásnou jelení oboru. Pokud by jste se rozhodli jít mezi Bobíkem a Boubínem, značnou část cesty půjdete touto oborou. A když budete mít štěstí, můžete potkat jelení stádo i několik osamělých samců a můžete je obdivovat relativně zblízka.

Bobík je přístupný z několika směrů. Na Bobík vede červená značka přímo z Volar a na vrcholek je to odtud 7 km. Toto je ale přeci jen trochu prudší a náročnější stoupání. Proto většina turistů volí cestu od západu z železniční zastávky Zátoň po modré a červené turistické značce je to na vrchol 6 km. Po červené se pak sejde do Volar. A do Zátoně zpět se můžete dostat vláčkem. Zdatnější turisté mohou spojit obě hory. Vydat se na Boubín a z Boubína po červené na Bobík. Toto už je ale poněkud náročnější varianta.

My jsme volili cestu z Volar po neznačené asfaltové Volarské silnici (zákaz vjezdu) kolem vrcholu Jedlová na rozcestí U obrázku. Zde jsme se napojili na modrou turistickou značku od Zátoně a dál již pokračovali na vrchol a zpět do Volar po červené. Celý okruh měl něco malinko přes 20 km. #příroda#cestování#krajina#země
více  Zavřít popis alba 
  • 5.10.2021
  • 38 zobrazení
kabuf
„Pověst vypráví o služebné žijící na Novém hradě, která se díky své kráse stala trnem v oku hradní paní. Ta ji jednoho dne obvinila z krádeže prstenu. Proto rozkázala, aby byla na místě zvaném Kolohnát vpletena do kola. Avšak jeden večer se u hradní paní v komnatě zjevila zavražděná mladá služebná. Krutá žena toto setkání nepřežila. Od těch dob se v noci z Kolohnátu ozývalo bolestné naříkání. Hradní pán, na radu kaplana, zde nechal zbudovat železný kříž. Od těch dob se již nářek neozýval.“
Název Kolohnát je zachován dodnes, ale jelikož Nový hrad nikdy neměl uděleno hrdelní právo, je zřejmé, že název pochází ze zkomoleniny slova kolonáda, která nad adamovským zámkem stávala. Pověst je pověstí, ale faktem je, že v těchto místech stávala kolonáda, která byla součástí Vranovsko – Křtinského areálu vytvořeného Lichtenštejny. Sloužila jako vyhlídka do údolí a skládala se z šestnácti dórských sloupů. Projektoval ji Josef Hardtmuth a vznikla roku 1807. Do současnosti se dochovaly pouze základní zemní úpravy. A nedaleko od stavby byl vztyčen kříž. Léta, po které stál v hustém lese, se na něm podepsala a tak musel projít v průběhu roku 2013 rekonstrukcí, které se ujal tradiční účastník našeho KOBu Jirka Hromek. Nyní je kříž zbaven rzi a natřen černou barvou.
Trasa je dlouhá 12.5 km, ale kvůli terénu se z ní stává náročný celodenní výlet. Já šel skoro devět hodin. A to jsem kvůli bolesti chodidla pravé nohy musel z Kolohnátu sestoupit ke Svitavě o něco dříve. Přiznám se, že v některých místech kvůli příkrému svahu i po čtyřech. Ověřil jsem si zatímní možnost průchodu či průjezdu evropsky známé Jantarové cyklostezky. Příští rok po ní budou jezdit náklaďáky při rekonstrukci přilehlé trati. Už dnes na ní chybí jedna kolej. Absolvováním této etapy jsem došel do cíle celého letošního KOBu. Zdraví BUF
První říjnovou sobotu jsem absolvoval mou poslední etapu letošního KOBu. TentoX pěšky. To jsem si dal ???!!! V první půlce trasy romantická oboupobřežní procházka v blízkosti řeky Svitavy s mnohametrovým až čtyřbodovým pohybem výskokem nad blanenské tunely. Úžasný pohled na trať. V druhé části zahájené výstupem po červené značce od Kateřinského mostu se prochází opravdovou "vietnamskou buší" po suťoviscích a nutném přelézání stovek padlých stromů. Tak strašný terén nevydržela má pravá pata. Každý druhý bolestivý krok mne donutil z Kolohnátu nad Adamovem někdy i po čtyřech sestoupit do údolí Svitavy. Alespoň jsem mohl referovat organizátorům o průchodnosti trasy tradičního přeběhu z nejnižšího do nejvyššího místa okresu Blansko, jehož termín byl hned druhý den tohoto výletu. Celkem i s cestami na nádraží v BnS a zpět jsem ušel více jak 27 000 kroků. Věřte, že druhý den jen jeden. Mobil s krokoappkou totiž ležel celý den vedle skučícího majitele. Dodnes nosím podpatěnky a bolest se mírně snižuje. Asi při mé váze a vyzrálému více jak šedesátiletému stáří je pohyb po deseti kilometrech již za hranou??? Zdraví BUF

ČASEM DODÁM TEXTY K FOTKÁM.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 4.10.2021
  • 56 zobrazení
radekgre
V desátém kole Moravskoslezské fotbalové ligy přivítal B tým Sigmy Olomouc na domácím hřišti aktuálně pátý tým tabulky FK Blansko.
V základní sestavě nastoupili Jiří Spáčil a Ricardo Piňa, kteří si včera připsali první ligový start za A tým. V základní jedenáctce se také objevili Radek Látal, Jakub Matoušek, Jáchym Šíp a Michal Vepřek, jenž se na trávník vrátil po zranění.
Prvních dvacet minut utkání hrála obě mužstva vyrovnaně. Hra se přelévala z jedné strany na druhou, výrazné brankové příležitosti zatím ale zhruba stovka přítomných diváků neviděla.
Ve 31. minutě Vepřek vybojoval míč na vlastní polovině a podél levé postranní čáry přihrál nabíhajícímu Šípovi. Ten sprintoval směrem dopředu, obešel bránícího hráče soupeře a stačil ještě odcentrovat před brankáře Nešetřila. Tam si míč zpracoval Piňa a vystřelil, gólman hostů byl ale připraven.
Minutu nato se do slibné šance dostal Matoušek. Po centru Piňi z levé strany si naběhl do vápna a hlavičkou brankáře Blanska překonal. Gólová radost Sigmy ale byla krátká. Gól Matouška toži nebyl uznán, neboť záložník Sigmy zahrával rukou.
Matoušek byl také u další gólové příležitosti Sigmy ze 40. minuty. Z pravé strany vápna vyslal prudkou ránu, ta ale s tečí obránce Blanska jen orazítkovala břevno.
Do konce poločasu tedy zůstalo skóre nezměněno.
Do druhé půle vstoupila Sigma aktivně. Ve 47. minutě si na centr zleva naběhl znovu Matoušek, jeho střela ale mířila vysoko nad.
Ve 48. minutě došlo na hřišti ke zranění, když se Bednár s Machem při výskoku srazili hlavami. Oba utrpěli tržnou ránu na hlavě a musela je odvézt záchranná služba. Oba jsou však naštěstí v pořádku.
Tlak Sigmy sílil. Slibnou akci v pravém rohu hřiště uhrál Slavíček v minutě 55. Obehrál dva protihráče a levačkou vyslal míč na bránu, bohužel však mířil vedle levé tyče.
Zvýšená aktivita se olomouckým hráčům vyplatila o pár minut pozoději. V 61. minutě se hlavou prosadil Spáčil a zajistil tak kýžený gól pro Olomouc. A Sigma soupeře tlačila i nadále. V 79. minutě byl na hranici vápna podražen Slavíček. Následný pokutový kop proměnil Galus.
Běžela první minuta nastavení, když vysokou přihrávku dozadu na obránce Blanska vystihl Grečmal a šikovným lobem rozvlnil síť Blanska potřetí. B tým tak zvítězil nad Blanskem 3:0 a připsal si čtvrté vítězství v řadě.
Hodnocení trenéra: „Dnešní utkání bylo hodně o soubojích a síle. Souboje byly chvílemi tvrdé, proto u nás došlo ke dvěma vynuceným střídáním v podobě Davida a Bednára. Soupeř je zvyklý vyhrávat, takže do toho, jak se říká „šlapal“. Navíc se soupeř nacházel o dva body v tabulce pod námi. Dnes jsme tedy hráli o to, aby nás nepřeskočil. Blansko má ve svých řadách velmi šikovné hráče, například Machálka nebo Macha. Věděli jsme, že klíčem k úspěchu dnes bude kvalitní defenzíva. Tam nám pomohli krajní hráči áčka, například Michal Vepřek, který do hry přišel po delší pauze. Utkání poté dohrával na stoperu, takže to pro něj nebylo jednoduché. Ale vzadu jsme utkání zvládli na nulu. V prvním poločase jsme hráli hodně přes křídla Šípa a Matouška. Tam jsme měli hodně slibných situací, které jsme ale nedohráli. Ve druhém poločase nakonec góly přišly a zaslouženě jsme zvítězili.“
SK Sigma Olomouc B – FK Blansko 3:0 (0:0)
Branky: 61. Spáčil, 79. M. Galus (pen.), 90+1. Grečmal.
Rozhodčí: Volek – Marek, Macrineanu.
ŽK: Alexa, Blažík, Todorič, Smrčka – David, Grygar, Langer.
Sigma B: Stoppen – Látal (46. Slavíček), Kotouč, David (28. Bednár – 50. M. Galus), Vepřek – Matoušek, Spáčil, Grygar, Langer, Šíp (82. Hadaš) – Piňa (82. Grečmal). Trenér: Augustin Chromý.
Blansko: Nešetřil – Chyla (76. Tenora), Feik (62. Blažík), Minařík, Mach (50. Todorič), Tulajdan, Alexa (62. Bakayoko), Fall, Reteno, Smrčka, Machálek. Trenér: Petr Vašíček.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.10.2021
  • 24 zobrazení
sunkacek
Rozhodně ta hezčí část - Janův hrad, Minaret (těch schodů!) a zámek Lednice.
Krásná, rozsáhlá zahrada, zajímavý akvadukt a skvělá turistická atrakce v podobě loděk. #cestování#toulavénohy#jižnímorava#příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 2.10.2021
  • 2 zobrazení
bikerbob
Po nalákání jedním kamarádem a nakonec odřeknutí druhým jsem byl přesto všechno tak natěšený, že jsem do Rumunska vyrazil nakonec i jen sám.
V sobotu jsem vyjel brzy ráno a šlo mně jen o co nejrychlejší přesun za rumunské hranice. Takže přes Slovensko hlavně dálnice, přes Trebišov, kousek přes Maďarsko a pak už Rumunsko. Kdyby se dařilo, chtěl jsem přespat až poblíž Baia Mare, které je kousek od hor. Dvouhodinové čekání na maďarsko-rumunské hranici ale vzalo plánem za své a přes booking jsem si našel penzion v příhraničním Satu Mare.
Kvůli pozdnímu příjezdu do penzionu jsem neměl ani jednu Lea, tak jsem se v neděli ráno pokoušel najít bankomat. Google nebyl vůbec aktuální a využil jsem tak směnárnu. Bohužel kurz horší než později zjištěný kurz při platbě kartou. Příště raději objedu všechny nabízené bankomaty, snad bude některý funkční.Po zhruba hodině cesty se konečně dostávám do hor s minimálním po sezónním provozem a užívám si krásných výhledů na hory, údolí, vesničky a kláštery z asfaltových i nezpevněných cest. Některé z cest se nakonec ukázaly jako neprůjezdné ale díky krásné přírodě to člověku vůbec nevadí. Když jede člověk sám, tak zastavuje, fotí, stravuje se a jede jen kam sám chce. Při celodenní jízdě mně společnost nechybí, jen večer není taková zábava. Kolem šesté večer, při stmívání, objevím v jedné vesniče šipku na privát, který se mně po chvíli podaří najít. Staří majitelé spí v dřevěném domečku a ze zdeněho mají vytvořen malý penzion. Stařík zatopí pod kotlem a do deseti minut mám teplou sprchu, kde ani černá voda z unikajících sazí nevadí. Hlavně že hřeje.
V pondělí ráno se ochladilo na nějakých šest stupňů. Podle předpovědi ale bude přes den zase polojasno a v nižších polohách i kolem dvacítky. Opět se motám po včera večer vytýčené trase, občas udělám neplánovanou odbočku na cestu, která vede zajímavým směrem k nějakým pěkným kopečkům. Hned druhá dopolední odbočka se mně trochu nevyplatila. Nezpevněná cesta se ukázala po pár kilometrech jako neprůjezdná a náhradní trasa mě zase neplánovaně vyhodila ze sedla. Pomalá rychlost ale pár kamenů velikosti pěsti dokáže se žebry udělat své. Po demontáži kufrů a brašny jsem ale i poškubanými žebry s vypětím všech sil motocykl zvedl. Ještě, že to nebyla klíční kost :-D Do nejbližší vesnice to bylo tak 3-5 kiláků. Náhradní rodeo odbočka se však ukázala jako slepá a tak nezbylo, než se stejnou trasou vrátit zpět na asfalt. Žebra byly cítit při nasedání a vysedání, při prudké manipulaci s řidítky a při velkých hrbolech. Jet se ale celkem dalo, tak jsem pokračoval dál. Cesta mně po pár kilometrech opět zavedla na šotolinu ale s pevným podkladem, tak jsem to neootčil a zkusil projet. Pár kiláků v pohodě ale ve vesnici mně navedla navigace do kopce opět s velkými převalujícími se šutry. Nakonec jsem to neustál a s oslabenou rukou kvůli bolesti v žebrech jsem to na místě neudržel. Opět nezbylo než sundat všechny kufry, prázdné moto zvednou ... a po šedesáti metrech vyjet za zatáčkou na sfalt. Kurňa, taky jsem to mohl ustát :-D Žebra se ale začaly ozývat čím dál víc a vynášení kufrů a vaku do prudkého kopce mně taky zrovna nepřidalo. Po nabalení motocyklu raději v navigaci zakazuji nezpevněné cesty a pokračuji dál po trase. Druhý den ráno se uvidí, jestli to zvládnu dál nebo se budu muset vrátit. Což se mně moc nechce, protože počasí je luxusní a příroda rumunských hor překrásná. Na nocleh narážím opět po šesté večer v příjemném motorkářském kempu s penzionem a starostlivým německým majitelem.
V úterý ráno se zdají být žebra lepší. Sice je pořád problém vstát z postele ale nemusí jít vše rychle, hlavně, že to jde aspoň pomalu :-) Rozhodnu se tedy pokračovat dál ale už jen po asfaltu. Do poledne dám i s návštěvou moto muzea nějakých dvěstě kilometrů a žebra se zase začínají hodně ozývat. To už cítím, že bude hůř. Mířím tedy po původní trase směrem k západu a opět se rozhodnu co mně asi žebra dovolí. Před sedmou večer při slézání z motocyklu u motelu ale cítím, že budu mít další den asi poslední šanci zvládnout cestu domů. A při hekání a postupném odnášení vaku a aspoň zadního kufru do pokoje ve druhém patře vím, že i ta šance bude s odřenýma ušima :-)
Ve středu brzy ráno sotva vylezu z postele a už se mně ani do sprchy nechce. S námahou se sbalím a kolem čtvrt na sedm (v Rumunsku je oficálně čtvrt na osm) vyrážím k domovu. Dám na navigaci a jedu delší trasou přes Miskolc, kde by ale díky dálnici měla být cesta o půl hodiny kratší. Najdu si i celkem rozumnou pozici, kdy nejsou tolik cítit jak žebra, tak svalové křeče, které chytám pod levou lopatkou. Díky bohu za tempomat. Před rumunským Baia Mare je několik kilometrů dlouhá kolona. V protisměru je neustále provoz, že se nedá ani moc předjíždět. V blízké vesnici pak najdu na navigaci pár objízdných cest po okolních uluičkách, parkrát to šoupnu přes pruh pro cyklisty a než se z kolony vymaním, ukazuje mi navigace hodinové zpoždění. Ještě, že se mně podaří na rumunsko maďarské hranici přijet k závoře se dvěma auty, kdy za mnou nějaký velitel okamžitě umístí z okraje do jejího prostředku značku zákazu vjezdu. Ve druhé koloně totiž čeká tak dvacítka aut. Bohužel dálnice z Miskolce do Košic je uzavřená a tak kromě 80 kilometrů navíc je ještě i cesta o skoro hodinu delší :-D A pak kousek před maďarskými hranicemi, pár minut po předjetí třech kamionů, na dvou hlubokých asfaltových propadlinách vyskakuje můj levý kufr z držáku a jiskří dobrých 15 metrů po asfaltu. Takže kromě prohlubní je už i dobře odřený :-))) Abych zabránil kolizi kufru s kamiony, ne-li něčemu horšímu, spěchám a při sesedání už bolavé tělo neudrží motocykl a ten si v klidu lehá do trávy vedle silnice. Taky mám chuť se natáhnout :-D Nakonec projede v rychlých intervalech asi patnáctka kamionů, než se objeví aspoň dodávka, kterou se mně podaří zastavi a dva manželé mně pomohou motocykl postavit. To už s mými žebry vážně sám absolutně nezvládám ;-) Ono už při každém nasednutí nebo sesednutí musím chvilku spočnout, než se můžu zase hýbat. Už mě ale čeká jen jedno sesedání na slovenském dalničním odpočívadle, abych se za soumraku více oblékl a jedno sesedání na slovenské benzince před hranicemi na tankování. Pak už jen z Bytči do Rožnova déšť a z Bumbálky mlha. Poslední sesedání je v děvět večer doma ve firmě ... a tak není divu, že po druhém středečním jídle ulehám na gauč zase bez sprchy. Však ve čtvrtek je taky den :-D
Přes všechny štrapáce to stálo opravdu za to a ničeho nelituji. Příští rok snad dostane Broňas svou Pan Americu ještě před létem a vyrazíme znovu ;-) Ještě je co v rumunských horách objevovat a klidně i znovu navštívit ;-)
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 2.10.2021
  • 77 zobrazení
horalezhane
Jeden z nejdrsnějších treků, který jsme kdy šli. Měřil jen asi 125 km a převýšení bylo nahoru i dolů kolem 3500 metrů a šli jsme ho 11 dní. Náročný byl v tom, že cestu jsme si museli hledat sami. Žádné chodníky, žádní turisté, žádný signál, žádná civilizace. Brody, prodírání vysokými keři, přelézání skal, ledovec, milióny komárů a much. Původně jsme si plánovali 16 km denně. Zkrátka půjdeme na pohodu. Postupně jsme byli rádi, když jsme ušli 9 km za den. Kilák za hodinu byl mnohdy nad naše síly.
Grónsko ale bylo pro nás magické, dramatické, krásné, drsné. Prostě ta pravá divočina.
Bezprostředně po treku, když už jsme konečně byli v civilizaci, večer u piva Zdeněk říká: „bylo to krásné a bylo to těžší, než jsme si dovedli vůbec představit. Ale stačilo. Do Grónska se už asi vrátit nechci.“
Druhý den se rozloučíme s uplakaným Nuukem, nastoupíme do vrtuláku a letíme na Island. To drsné severské Grónsko se nám pod kůži asi zažralo víc, než jsme si mysleli. V okamžiku, kdy vidíme hluboko pod námi mohutný grónský ledovec a moře plné ker, mně Zdeněk říká: „Až sem pojedeme příště, tak…“

1#příroda#sport#země#cestování#krajina
více  Zavřít popis alba 
  • 30.9.2021
  • 214 zobrazení
tenjemuj
Ono si vyjet na prodloužený víkend vlakem prakticky znamená, že vám dva dny sebere cesta a na výlety vám zůstanou taky jen dva dny. Po včerejším dlouhometráži jsem měl dnes naplánovanou Lysou horu. Taky docela výživná túra. Já jsem se ze včerejška rychle oklepal, ale s Hankou to bylo na vážkách, a tak jsem pro jistotu túru přeplánoval a v duchu si myslil, že bych eventuelně Hanku ukecal k původní verzi. Ráno jsme se vyspali do sytosti a vyrazili nejprve na krátkou obhlídku Ostravice. Pradědovu galerii U Halouzků v Jiříkově u Rýmařova jsem už dvakrát navštívil, ale zde v Ostravici mají také svou galerii vyřezávaných dřevěných soch, a tak ji jdeme navštívit. Až poté se vydáváme po shodné trase s tou původní do sedla mezi Lysou horou a Smrčinou, na Butořanku. Již zde jsme potkali mnoho zájemců o výstup na Lysku, a tak se už ani nesnažím navrhnout svůj záměr o náš výstup na ni (někdy příště, a nebo si sem udělám sólo výlet v týdnu a v mimosezóně) a uhýbáme ke Smrčině. Zde nacházíme nádherné partie přírody i se skalkami i výhledy. Sestup jsem ještě prodloužil o vrstevnicové cesty a byla z toho docela obstojná túrka. Ušetřený čas jsme věnovali návštěvě ostravického Beskydského pivovárku a posezení v něm. Tento den bylo znát, že se již trochu mění ráz počasí a večer se začala zatahovat obloha a vrcholky kopců se halily do mlhy. Ta ostatně ráno byla i dole, a dokonce i lehce zamrholilo. Cesta domů vlakem se nám pěkně protáhla z důvodu jízdy rychlíku odklonem. Zpoždění bylo větší než původně avizované, takže nám nenavazovali přípoje (kdo jezdí vlakem tohle moc dobře zná: omluva v nádražním rozhlase zní spíš jako výsměch a pohrdání s cestujícími)
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 30.9.2021
  • 134 zobrazení
bezerovice
Výpisky ze zpráv jednatelů SDH Bežerovice
Dávné bylo přání občanů bežerovických zakoupiti obecní stříkačku a zříditi sbor dobrovolných hasičů. K uskutečnění této myšlenky došlo konečně v roce 1911 20.10. Po platném usnesení obecní zastupitelstva zahájeno bylo prostřednictvím čestného občana bežerovického Antonína Fialy, správce Hlávkových kolejí v Praze vyjednávání s českou firmou „Ústřední prodejna stříkaček v Praze“ a došlo k objednávce stroje to zcela moderního. Stříkačka i s příslušenstvím stála po všech naším důvěrníkem docílených slevách kor. 1858,05. Stříkačka dodána byla do obce 24. února 1912. (Podle jednatelské zprávy Josefa Marka z roku 1932 byl sbor založen v únoru 1912.)
V měsíci září roku 1912 postavena byla kolna na stroj a nářadí nákladem obecním per Kro 307,55 a v říjnu pak stříkačka i s příslušenstvím v kolně konečně uschována. Zaznamenati sluší ještě že do chvíle tohoto zápisu vykonal sbor dobr. hasičů v Bežerovicích 4 cvičení.
Končím první zápis pamětní s přáním všeho zdaru práci sboru heslem: „Svornost tuží, sváry muží“. V Bežerovicích dne 14. prosince 1912. Josef Hruška čp. 19 jednatel sboru a starosta obce.
Sbor měl první a těžkou zkoušku v roce 1919, 6. července, kdy se po poledni strhla bouře a blesk zapálil dřevěnou stodolu a kolnu usedlosti čp. 2 (Daňha). V obecní kronice se píše, že sbor při ní znamenitě obstál, ovšem i za pomoci velkého lijáku a výhodného větru, který vál plameny od ostatních obytných budov a stájí. (Jednatelské zprávy se začaly psát až v roce 1921 a tak o starším dění nemáme mnoho záznamů)
Další požáry byly v roce 1924. V zápisu (z valné hromady dne 11. ledna 1925) se o tom dočteme: dne 19. dubna v ½ 11 večer u Marie Houškové. Oheň vznikl ve stodole a díky příznivému větru a prázdné stodole že byl lokalisován pouze na hořící stodolu a část krovů na kůlně, ostatní bylo zachráněno, pomáhal Sbor Sudoměřický. Sbor Smoleč již se ani hašení nezúčastnil. Dne 2. listopadu vznikl oheň ve stodole souseda Jos. Filipa a sice v ½ 8 ráno. Při silném větru byla hnedle celá stodola v plameni. Sbor byl ihned na místě a jen velkou námahou a přičiněním bylo zabráněno aby nechytl stoh slámy za stodolou a stodola přít. Haškovce na kterou táhl silný vítr, za přispění sboru Sudoměřického bylo zabráněno šíření na obytné místnosti takže účastí sborů Smolče a Černýšovic byl oheň v 10 hodin dopoledne již lokalisován a zabráněno další šíření. Tento požár byl pro nás též zkouškou neb byli tři členové místního sboru zraněni. Pří záchranných prací u Kolihů byl zraněn přít. Kos Jan a sice pádem si zlomil žebro přít. velitel Hruška A. utrpěl vnitřní zranění a dále byl zraněn přít. Losos Jan při ukončovacích pracích sesulo se klenutí, byl zraněn do hlavy.
Dne 3. ledna 1926 se (sbor) účastnil požáru v Bechyni počtem 16 členů, jelikož požár nehrozil nějakého rozšíření, nebylo zapotřebí již stroj upotřebit.
V tomtéž roce přítel Haškovec navrhuje častější cvičení ve sboru o čemž se živě debatovalo. Od té doby se tyto návrhy objevují ve zprávách pravidelně. V prosinci 1928 se dokonce usnesli, že kdo se nedostaví na cvičení oznámené alespoň 6 dní předem, musí zaplatit do sborové pokladny 5 Kč.
Zajímavostí je, že podle druhého řádku zápisu se tato schůze konala přítele Haškovce, ale o řádek níže již schůzi zahajuje bratr velitel. V lednu 1954 se pak v zápisech objevuje oslovení soudruh, které tam vydrželo do roku 1973, kdy se vrací bratr.

Během roku 1930 zúčastnil se sbor při požáru Horního mlýna v počtu 12 mužů.
V roce 1932 se sbor účastnil hašení požáru v obci Smolči. Od okresní požární pojišťovny za to dostal 100 Kč.
V roce 1936 se sbor súčastnil požáru v obci Sudoměřicích, v plném počtu, avšak činně nezasahoval, jelikož toho nebylo potřeba.
V roce 1937 se sbor zúčastnil požáru na Hutích u pana Haškovce, plném počtu, kdež také činně zasáhl. Jako náhrada za opotřebení bylo pojišťovnou Slavia darováno 100Kč.
Řádná valná hromada v r. 1939 konána nebyla, neboť je bylo zakázáno vykonávat. Ta se konala až v únoru 1941. Sbor dobrovolných hasičů se musel přejmenovat na Hasičský sbor, dále zakázáno nosit vycházkový stejnokroj a odstraněno všechno, co nese název bývalé Československé republiky, odstranění lvíčka z helem a opasků a dovoleno nositi jen pracovní stejnokroj s helmou. Činnost sboru byla dosti omezena.
19., 20. 21. února 1941 provedl záchranné práce na řece Lužnici u osady Hutě. Také v roce 1943 prováděl záchranné práce na řece \Lužnici u osady Hutě. V roce 1942 předal veškerý majetek do vlastnictví obce. Dále bylo nařízeno povinnost zdravení a zaveden byl povině ve služebním úředním styku arijský pozdrav zdviženou pravicí. Generální velitel uniform. Protektor policie zakázel konání vole nových činovníků.
V roce 1944 konal sbor mnoho cvičení dle nového řádu se stříkačkou. Také velitel samarické stráže vycvičil lajcké pomocnice k ochraně proti letecké obraně. 20. října 1944 se sobr účastnil požáru v Německém Dvoře u p. statkáře Václava Mary, kde podlehla požáru stodola v ní krmné zásoby uloženy.
1.7. 1945 se konala mimořádná valná hromada za účelem a programem zvoliti funkcionáře po době 6 roků okupace a utrpení hrozivé války s německem. Dále se účastnil sbor sběru střeliva a granátů na silnicích kde odhazovala německá rozprášená armáda na útěku před Ruskou rudou armádou. V den 5. května kdy se objevily československé vlajky na každém domě a Praha venkov a všechny města bojovala německými esmanskýma pluky i v okolí města Bechyně netrpělivě vyčkávali se pomstíti německým okupantům při této revoluční době byl ještě zastřelen učitel Kovařík.

V roce 1946 se slavilo upálení m. Jana Husa. Sbor se zúčastnil na záchraných prací na řece Lužnice, 26.9. požáru v lesích Alfonse Paara ve Dvorcích, kde první byl u požáru zúčasten. A dále požáru Kamenný Dvůr 8 členama kde rovněž byl při záchraně nejdříve.
Na valné hromadě sboru hasičů 11. dubna 1949 byla schválená objednávka motorové stříkačky a pracovních obleků.
16. prosince 1949 se v místnosti Místního národního výboru za účasti 12 členů (nejméně od založení) konala slavnostní schůze k 70 narozeninám J. V. Stalina, kde bratr velitel přečetl slavnostní projev Bojovník za mír a Stalin a český národ.

Na valné hromadě 27. března 1951 předseda přejmenovává hasičskou jednotu na Československý Svaz hasičstva a náš sbor se jmenuje místní jednota ČSH. V roce 1954 je to již Československý svaz požární ochrany, místní jednota Bežerovice. Ale v zápisech se vytrvale drží slovo hasičská, někdy v závorce za požární a od roku 1965 už jen požární. V listopadu 1990 na návrh okresního výboru Svazu byli požárníci přejmenováni na hasiče.

Do roku 1949 se schůze konají v hostinci u Haškovců nebo u pana Matyáska. Od prosince 1949 pak v místnosti MNV. V roce 1960 došlo ke sloučení obcí. Schůze v roce 1964 se konala v místnosti osvěty v Bežerovicích a od té doby již v úřadovně MNV.

V roce 1952 se jednota účastnila lesního požáru v lese Soudná.
V roce 1954 se účastnila požáru u člena A. Hrušky č. 19, kde v době noční vypukl požár u stájí pro vepře. #Požár byl brzy uhašen aniž by se rozšíril na další budovy. Při požáru pomáhaly vydatně naše ženy, které prinášely vodu v kýblech a putnách. Jeví se zde nutná potřeba motorové stříkačky. Další požár by v březnu v lese u trati.
V roce 1956 se zúčastnila požáru statku v Sudoměřicích. V tomto roce byla také doplněna výstroj požární devítky.
Od roku 1957 se opravuje vodní nádrž před domem čp.3
V roce 1958 vyhlašují členové závazek k 11 sjezdu KSČ opravit zbořený mostek pod vozovkou na Hůrku, která slouží socialistickému sektoru JZD v Bežerovicích.
V dubnu a květnu 1965 byl provedena adaptace požární zbrojnice v akci Z. V červnu 1966 byla místní jednotě přidělena nová motorová stříkačka a byla vyhlouben rybník/nádrž, ale bude potřeba aby členové pochopili tuto potřebu jako ji pochopil i s. Jos. Daňha, který má hlavní zásluhu na řízení a opatření potřebného materiálu.
Od této doby se v zápisech objevují zprávy o pravidelných prohlídkách budov a JZD Rozvoj, brigádách v zemědělství, osvětové akce a vysílání rozhlasových relací. Jak to bylo si přečteme v zápisu z roku 1968: Prostě plán hlavních úkolů a jeho plnění zůstal pouze na papíře ačkoliv měl být vzorem plnění úkolů na počest 4. sjezdu ČSPO. Tento závazek obsahoval mj. ukončení vodní nádrže a stožár na sušení hadic. Od roku 1970 se sbírá železo. Od roku 1978 se už neplnilo vůbec nic a to ani závazky na počest 60. výročí VŘSR. Ačkoliv se nějaká činnost dělá – občas prohlídky budov, opravy úřadovny, hasičárny apod. ve všech zápisech se objevují stesky na skoro nulovou činnost a neplnění závazků. Závazky se přestávají přijímat až v roce 1990 a odpadlo i mnoho papírování a zasílání každoměsíčních hlášení.

Protože si za 3 dny připomeneme výročí založení Československa, dovolte mi na závěr přečíst zápis z roku 1937
Dne 14. září 1937 o 3 hodině ranní na zámku Lánském zemřel celým národem milovaný a celým světem ctěný a obdivovaný náš první president , president Osvoboditel Dr T. G. Masaryk. Věhlasný filosof, učenec, slavný revolucionář, tvůrce naší samostatnosti, státník věhlasného jména rozvážný a nanejvýš moudrý správce státu a jeden z nejušlechtilejších Čechů, to byl T.G. Masaryk. Byl skvělým vzorem neúnavné práce lidskosti a spravedlnosti a veřejné správě zářným příkladem svědomitého nestranného služebníka státu, jehož jedinou snahou bylo blaho a zdar státu, hmotné i duchovní povznesení jeho obyvatelstva.
Bohužel si nedovedu představit, že bychom toto napsali o jakémkoliv současném politikovi.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.9.2021
  • 121 zobrazení
Reklama