paml
Skok do léta a vysokohorského terénu. Po kozích stezkách cca 70 km jižním pobřežím Kréty. Trasa E4 v úseku Paleochora - Lissos - Sougia - Tripiti - Agia Roumeli - Marmara Beach - Loutro - Marmara Beach - Aradena - Anapoli - Chora Sfakia. Na Krétu let Ryanair - Wroclaw-Chania za 2500Kč. Deníček: http://www.pafka-pafka.estranky.cz
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • duben 2013
  • 40 773 zobrazení
ed250
Expediční navštívení Německa, Rakouska, Švýcarska, Itálie... Cestování převážně v horských oblastech Alp. Mimo jiných zdolání majestátného alpského sedla Passa de Stelvia. Za 6 dní náročných, ale krásných 1860Km v sedle čtyřicetiletých Jawiček :o)
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • červenec 2009
  • 4 578 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
skincarlos
Na této skále jsem byl celkem 5x pro její kouzlo a krásný výhled z ní. Zažil několik majitelů horské chaty i její devastaci a poté zase opravu. U hotelu stávala kdysi velmi oblíbená růžová zahrada , dnes je tu jen torzo vstupní brány. Celkem i cesta zarůstá a je to tu dost zanedbané. Foto je z onko pochodu a akce - Dokážeš to taky. Bylo však tak vedro, že ze zdravotních důvodů vrchol pokořilo jen 5 osob.
Zajímavý byl i park pod Bořní u Kyselky - lázní , zvláště se mi líbil celodřevěnný hotýlek přestěhovaný z Prahy kde byl kdysi na výstavě. Bylo to však dost všechno zanedbané a opuštěné, nevím jak dnes....

Skalní útvar Bořeň.Tenhle kopec byl můj první turistický vysokohorský výstup v 5 letech a dodnes jej pravidelně pořádám .Je to nejlepší začátek pro děcka a je velmi vděčný všem věkovým kategoriím pro dopravní dostupnost,krátkou vzdálenost trasy ,ale přitom docela náročný ,takže konečný efekt stojí zato vč.zápisu do vrcholové knížky.Jedno menší varování - jelikož se jedná o poměrně vysoké stoupání s nedostatkem kvalitního vzduchu - kyslíku, nedoporučuji ho kardiakům a astmatikům.I poměrně zdatní turisté se zde zapotí a funící koncovka je u každého druhého.Velmi kritický je prostředek trasy -nahoře na vrcholu je vzduch už poměrně kvalitní.Výhled je zcela uchvacující a pohled dolů z okraje skály nahání trochu hrůzu a proto by sem neměli chodit lidi se závratí /stačí výhled ze středu skály/.Dejte pozor na děti a nepouštějte je na okraj.
Bořeň je přírodní rezervace,ale kdysi na vrchol vedla i kramlová cesta /ferata/,ta byla ale z důvodu ochrany přírody zrušena.Horolezci ale mají vstup povolen po vyznačené cestě a stěně.Pod skálou je horská chata,která byla v před revolucí zdevastována,ale dnes je opravena.Nedaleko restaurace se nacházela krásná Růžová zahrada,ale dnes z ní zůstalo torzo brány a kus schodů s chodníkem.Nezapomeňte navštívit i lázně Bílina nedaleko s krásným parkem/i když byl krásnější/ s unikátním dřevěným hotýlkem /byl prý převezen ze zemské výstavy v Praze/.V létě zajisté uvítáte pěkné koupaliště u lázní.
Jinak hezká příroda,scenérie a vděčné koutky pro focení.Zajímavostí jsou i náznaky jednotlivých pásem ,postupně zakrňující porost.
Impozantní skála s krásným výhledem.Pod skalou pravěká naleziště.Nedaleko lázně Bílina
Je tu horská chata s obvyklým stravováním,trochu nápoje dražší než obvykle.V lázních 2 restaurace -průměr.Ubytování - horská chata Bořeň.
Nelíbilo se nám stále více chátrající stezka na skálu.Hodně to tu zarůstá a nikdo to tu moc nečistí.Lázně taky postrádají údržbu a je to tu dost opuštěné.Pokud půjdete přesto z města asi zabloudíte /ne moc dobré značení/.
Vstup na skálu zdarma,do areálu lázní též.Koupaliště a tenisové kurty jsou placené.
Pro vozíčkáře: dostanete se jen k Horské chatě,dál ne.Lázeňský areál se dá velmi dobře projet bez problémů.
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • duben 2007 až červen 2011
  • 3 631 zobrazení
rybkabohunka
Vydali jsme se po pevnostech - dnes už spíš ruinách pevností - v italských a francouzských Alpách a po starých vojenských cestách. V údolí kolem města Susa je jich hned několik, protože je obklopeno vysokohorskými masivy a v případě vpádu z území dnešní Francie představovalo klíčový prostor.Nepřítel by musel tudy projít, aby se dostal do nížin kolem Turína. Údolí tradičně patřilo samostatnému Savojskému státu, který mimo jiné zahrnoval území dnešního francouzského Savojska a italského Piemontska a jehož centrem byl Turín. Na tom nic nezměnilo ani formální přejmenování státu na Sardinské království v roce 1720. V průběhu historie byla tato oblast opakovaně obětí francouzských vpádů a okupací a v roce 1860 definitivně připadla Itálii.
My jsme navštívili jen pár pevností v okolí italské Susy a jihovýchodní části Francie. Kolem některých jsme jen projeli - aspoň se máme kam vracet :-)
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • léto 2012
  • 2 678 zobrazení
petruno
Parta známých se opět po roce potkala na společném výletě do hor a k moři. Letos padla volba na italské Dolomity oblast Geisler Puez kemp Colfonsco a moře v kempu u městečka Caorle. Počasí nám přálo a tak se podařilo vše vylézt bez sebemenších problému. Aj Ondra/8/ a mladší Patrik/5/ vylezli první dvě lehké via feraty které jsem plánoval na zkoušku jak to klukům půjde. Nečekaný zádrhel se vyskytl, neměl jsem pro kluky sedáky, máma před odjezdem trvala na převzetí kluků až v 15 hodin, tím pádem již nezbyl čas na půjčení vybavení, poradili jsme si. Pro ty co netuší co je via ferata, jištěná vysokohorská cesta převážně ocelovým fixním lanem pro zajištění bezpečnosti viz. ukázka http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=ZPjESbP9lkg za předpokladů správného jištění a zasad pohybu na via feratě a vysokohorském terénu, bezpečná cesta. Na dvasedmičku si Ondra nějak netroufal a tak zůstal kousek pod vrcholem, vyrazil jsem s Patrikem, šli jen tak na lehko pouze s foťákem na vrchol Sassongher, na kóťe Páťu čekalo pěkné překvapení, všichni mu tleskali, prima pocit, další via feratu na dvapětku si dal nahoru, trochu se strachem už i Ondra, dolů začali kluci dělat na feratě blbosti a mě starosti se zajištěním bezpečnosti. Každý sudý den jsem klukům naplánoval odpočinkový, první sudý den procházku městem a lehkou dvojku na Col Alt, druhý sudý, odpolední vycházku na vodopády Pisciadů, možná i díky tomu vše zvládali na jedničku. Dál už nebylo nic zajímavýho, cesta k moři a koupačka v moři, toť vše. Petr, Ondra, Patrik Zavěrem odkaz na kámoše který pořídil taky pár záběrů z téměř stejných míst http://kar59.rajce.idnes.cz/17_26_Italie_hory_Dolomity_Camping_Colfosco%2C_Corvara_more_Caorle/
http://www.rajce.idnes.cz/a6827969]http://petruno.rajce.idnes.cz/Italie_Dolomity_2004
více  Zavřít popis alba 
30 komentářů
  • srpen 2012
  • 2 673 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
svata-km
V Rakousku je hodně vysokohorských přehrad, které zadržují vodu pro výrobu elektrické energie. Tato přehrada se nachází na konci údolí Zemmtal u italských hranic v Tirolsku ve výšce 1760 m n. m.
více  Zavřít popis alba 
96 komentářů
  • 18.8.2017
  • 2 677 zobrazení
lenjessie
"Juraj Petranský. Chalan, ktorý o čosi viac, ako iní prepadol prírode, životu v horách a Tatrám. Živil sa zásobovaním vysokohorských chát. Na vlastnom chrbte. Stal sa nosičom.
Tento tvrdý horský chlebík sa mu stal osudným.
2. marca roku 2000, kedy vystupoval s nákladom Malou Studenou dolinou k Téryho chate, ho vo Veľkom hangu strhla a zasypala lavína. Záchranári Juraja našli napriek intenzívnemu sondovaniu lavíniska v hroznom počasí až na druhý deň. Pochopiteľne, mŕtveho. Nemal ani 27 rokov.
Jeho priatelia a nosičskí kolegovia sa rozhodli, že Jurajovu pamiatku si budú pripomínať. Ako inak - nosením. Tak vznikol nápad na zrod Memoriálu Juraja Petranského - Nosičská stovka."
Jeho 13. ročník sa konal v sobotu 24. mája 2014 - z Hrebienka na Zamkovského chatu nosičskými skratkami... Boli sme pri tom. Zažili sme horúčavu, i ochladenie počas búrky. Šli sme po stopách nosičov, ktorí niesli 25, 75 i 100 kilogramov. Obdivuhodné výkony. Nosič - to je poslanie. Je to o vlastnom sebazaprení, odhodlaní, ale tiež o výbornej kondícii a skúsenostiach s pohybom v horskom teréne. A hlavne - láska k tomuto poslaniu.
Ísť domov z Vysokých Tatier v deň príchodu, by bol hriech a tak sme ostali. Prenocovali, prežili krásnu časť nedele ešte v Tatrách a úžasnú cestu domov so zastávkami na Dechtároch a v Krajinke, odkiaľ som si odniesla nezabudnuteľný zážitok s húskami. ;-) Tak mrknite na to... :-)
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2014 až červenec 2016
  • 2 334 zobrazení
davidajana
První naše společná dovolená v zahraničí. A hned s Alpintrekem ( www.alpintrek.info ) v Norsku. První den jsme se zastavili v Domově obrů - pohoří Jotunheimen. Zde jsme přešli hřebenovku Bessegen, druhá část výpravy pak objevila nádhernou oblast masívu Knutsho. Hlavní cíl výpravy - pohoří Sunnmorské Alpy nás pak přivítaly neskutečným počasím, množstvím sněhu a takřka úplnou samotou. Vystoupili jsme na symbol pohoří - hrot Slogen, navštívili údolí Unrkedalen a přešli nádherným trekem přes masív Kolastinden do údolí Molladalen (místy docela držka). Pak se na dva dny mírně zatáhlo. Vystoupili jsme na vrchol Sandhornet (1309 m) nad městem Orsta a v blízkosti kouzelného jezera Loenvatnet jsme se mrkli na ledovcové jazyky Bodalsbreen a Kjendalsbreen. Již opět za stále se lepšícího se počasí jsme dosáhli vrcholu Skala (1885 m) a v oblasti Strynských Alp jsme objevně přešli úchvatným údolím Glomsdalen. Kolem 6ti metrových závějí na strynské vysokohorské cestě jsme se přesunuli do pohoří Rondane. Zde opět krásně a tak vystupujeme na dva dvoutisícové vrcholy Rondslottet (2178 m) a Veslemeden (2015 m). Cestou kulturně poznávací program - návštěva Oslo, olympijského Lillehammeru a dřevěného kostelíku v Lomu. Bárkou ze švédského Trelleborgu jsme se přes Německo a neobyčejně nudné Polsko vrátili domů. Celkem 15 těl (nejvzdálenější účastníci z Hradce Králové, rozdíl mezi nejmladším a nejstarším členem výpravy byl úctyhodných 50 let!).
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červen 2007
  • 2 084 zobrazení
mysticsmile
Jedním z významných míst boskovické kultury je i galerie pojmenovaná po světoznámém malíři, místním rodákovi, Otakaru Kubínovi (1883 – 1969). Zájemci o literaturu, výtvarné a hudební umění ji najdou v prostorách starobylé radnice přebudované do nynější podoby roku 1567. Od loňského roku slouží její typická čtyřboká věž vysoká 42 metrů jako turistická rozhledna. Radnice tvoří z velké dálky viditelnou dominantu horního konce Masarykova náměstí.
A právě sem směřovaly kroky milovníků především fotografického umění. Ano, i mačkat spoušť dnes již převážně digitálního přístroje, kde za nás téměř vše obstará chytrá elektronika není zase tak jednoduché, jak by se laikovi zdálo. Dobrý snímek vyžaduje bystré oko a také talent. Kdo si myslí, že jen drahý aparát je zárukou úspěchu, ten se hluboce mýlí. I s obyčejným malým kompaktem za pár stokorun lze pořídit kvalitní cenné snímky, pokud fotograf má cit pro věc. Kdo se chce hlouběji zabývat touto činností, většinou si po čase pořídí dražší přístroj – zrcadlovku – jejíž možnosti jsou přece jen mnohem větší.
O svých kvalitách a zároveň cestovatelských úspěších nás v sobotu 12. listopadu 2011 přijela z hlavního města Prahy přesvědčit sympatická dlouhovlasá mladá dáma paní Markéta Kratochvílová.
Majitel galerie pan Josef Bařinka všechny přivítal slovy: „Jsem rád, že jste se sešli v tak hojném počtu. V rámci vernisáže na úvod zahraje Kristýna Sedláková klavírní skladby Bachovy a Chopinovy.“
„Poprvé jsem se s Markétou setkal v roce 1998, když mě s manželem Martinem pozvali na výpravu za poznáním,“ zahájil svůj krátký projev Ing. Pavel Kysilka CSc. Uvedl, že atraktivní pohledná blondýna Martina je tělem i duší cestovatelkou. Začínala jako horolezkyně, pak se přeorientovala na cestování. Oblíbila si Himaláje, kde pořídila velké množství snímků. Některé jsou k vidění na této výstavě. Návštěvám vzdálených krajů se věnuje patnáct let. Vždy je skvěle připravená a jde tam za jistým cílem. Především za pro nás exotickou kulturou drsné horské krajiny. Její snímky ukazují přítomnost člověka, vyjadřují jeho pocity. Markéta fotografuje pět let, je samouk a přesto i profesionálové obdivují její práce zejména se světlem. Je třeba si uvědomit, že fotografovat tamní obyvatele je problém. Cizincům nedůvěřují a málokdy se chovají přirozeně. „V Ladakhu, malé vesnici čtyři a půl tisíce metrů nad mořem jsem měl možnost nejlépe poznat Markétu při práci,“ pokračoval Ing. Pavel Kysilka. „Vysokohorská vesnice se zpřístupní na čtyři měsíce turistům. Říká se tomu otevření sněhové opony od června do září. Od října do května lidé nevycházejí z prostých kamenných obydlí. Přes zimu tam v jedné místnosti bydlí i s dobytkem, aby se zahřáli. Nemají lékaře, neznají televizi, rádio, auto, letadlo a cokoliv z moderní doby. Navštěvují se mezi sebou, vyprávějí mýty a legendy, které si po generace předávají. My jsme tam strávili několik dní a když jsme pak odcházeli, uvědomili jsme si, že za pár týdnů se sněhová opona uzavře a ti veselí smějící se lidé tam zůstanou odkázáni sami na sebe celých dlouhých osm měsíců v krutých podmínkách. Teprve po návratu domů jsme zjistili obrovskou cenu fotografií Markéty, které se podařilo autenticky atmosféru vesnice zachytit. Já jsem velký fanda Markéty a rád jsem její výstavu v nádherné galerii Otakara Kubína uvedl. Tím spíš, že jsem boskovický rodák, studoval jsem zde v letech 1973 – 1977 místní gymnázium,“ dodal na závěr Ing. Pavel Kysilka CSc.
Pak ještě zahráli manželé Irena a Vojtěch Havlovi, jež v letních měsících pobývají v Praze, v zimě pak v Boskovicích. Na violoncello a klavír přednesli meditační skladby inspirované indickou lidovou a duchovní hudbou.
„Jsem ráda za možnost vystavovat v krásném městě Boskovice, v nádherné galerii Otakara Kubína. Dostalo se mi zde vřelého přijetí, za což upřímně děkuji,“ zněla úvodní slova Markéty Kratochvílové, když se mi podařilo ji na chvíli získat jen pro sebe. „Snímky vznikaly v průběhu posledních pěti let. Jsou z indického Himaláje, Nepálu, Ománu, portréty lidí z vysokohorské osady Ladakhu. Fotografie vznikaly zcela bezprostředně a pro zveřejnění se rozhoduji s odstupem několika let, kdy se zhodnotí jejich kvalita. Samozřejmě zjistím, že pro výstavu se hodí jen některé. Obrázky osob vyjadřují stav přirozený při prvním setkání. Zásadně nefotím, pokud je to dotyčnému nepříjemné, nebo to nechce.“ Markéta dále uvedla, že s Ing. Pavlem Kysilkou byli společně na dvou cestách. Výpravy do oblastí Himaláje a Tibetu jsou tak trochu i humanitární i když neorganizovaně. Vždy s sebou vezou hračky pro děti, oblečení, léky. „Fotografuji výhradně digitálně. Koho zajímá technika, tak jsem počáteční snímky dělala první zrcadlovkou Olympus a nyní používám Nikon 700,“ upřesnila na závěr našeho krátkého rozhovoru autorka výstavy Markéta Kratochvílová.
Ještě dodám, že manžel Markéty je PhDr. Martin Kratochvíl, známý to jazzový skladatel, scénárista, režisér dokumentárních filmů, v sedmdesátých letech zakladatel známé hudební formace JazzQ. Externě spolupracuje s Českým rozhlasem, občas uvádí populární Mikrofórum na stanici Praha 2.
Sluší se doplnit, že na instalaci výstavy spolupracoval MgA. Jiří Macht, vynikající profesionální fotograf a cestovatel.
Kolekci skvělých zajímavých snímků Markéty Kratochvílové je možné zhlédnout do čtvrtého prosince.
Více: www.boskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 12.11.2011
  • 2 120 zobrazení
petrjust
Několik málo obrázků z expedice Černá Hora - hory a rafting 2007 (Tara, Durmitor, Prokletie, Komovi) pořádané ve dnech 22. června - 5. července 2007 Katedrou tělesné výchovy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Akce byla zaměřena na rafting a vysokohorskou turistiku. Zahrnovala krátkou návštěvu Albánie a na cestě zpátky několik zastávek v Chorvatsku.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2007
  • 1 620 zobrazení
lamat62
V srdci úchvatného národního parku Vysoké Taury ve spolkové zemi Salcbursko leží v nadmořské výšce 1000 metrů tradiční lázeňské alpské středisko Bad Gastein. Jeho charakteristickou podobu vytvářejí nádherné historické stavby z období "Belle Epoque", které harmonicky zapadají do vysokohorského prostředí s impozantními horskými masivy. Bad Gastein je ideální místo pro dovolenou v každém ročním období. Je to místo, které leží nad hranicí mlhy a je vyhledávané pro své léčebné klima a mimořádně zdravý vzduch.
Kategorie: krajinalidéoslavy
více  Zavřít popis alba 
276 komentářů
  • 1.10.2015
  • 1 479 zobrazení
anquetil
poznámka – část snímků jsem pořídil z jedoucího autobusu
více  Zavřít popis alba 
360 komentářů
  • říjen 2007 až listopad 2012
  • 1 414 zobrazení
scientific
Duatlon pre všetky kategórie, cykločasť 8,3km s prevýšením 560m a beh viac ako 3km s prevýšením 620m. Podal som slabý výkon ale už sa pomaly blížim vlaňajším časom. Fotografie sú z trate cyklo a depa ako aj kompletné vyhlásenie víťazov.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.8.2016
  • 1 135 zobrazení
tomfo
Kasprow Wierch (1985 m) - Suché sedlo (1949 m) - Beskyd (2012m) - Ľaliové sedlo (liliowe - 1947 m) - Krajná kopa (Skrajna Turnia - 2097m) - traverz Prostrednej kopy (Pośrednia Turnia 2128 m) - Svinické sedlo (Świnicka Przełęcz - 2051 m - Svinica (2301 m) - sedlo Zawrat ( 2159 m) - Schronisko w Doline Pieciu Stawów Polskich (1 671 m) - Palenica Białczańska - 980 m (Lysá Poľana)

Svinica (polsky Świnica) je prvním významným vrcholem v hřebeni Vysokých Tater východně od Ľaliového sedla, které je odděluje od Západních Tater. Nachází se na hranici Polska a Slovenska. Svahy hory spadají do třech významných tatranských údolí: Dolina Gąsienicowa (Polsko), Dolina Pięciu Stawów Polskich (Polsko), Tichá dolina (Slovensko).
Svinica svým charakteristickým dvojzubým vrcholem připomíná kavkazskou Ušbu. Výstup na vrchol i následný sestup do sedla Zawrat (technické pomůcky v terénu) je opravdickým vysokohorským zážitkem, kteří ocení i nejzkušenější horalové.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 27.8.2015
  • 1 464 zobrazení
horochodec
Roháče (část Západních Tater) jsou mnoha vysokohorskými turisty pokládány za nejkrásnější slovenské hory. Přestože nedosahují takových výšek jako Vysoké Tatry a většinou ani nejsou tak strmé, poskytují úžasné zážitky, protože se jejich hřebeny dají přecházet po délce. Kromě dalekých výhledů a krásné vysokohorské přírody nabízejí také trochu adrenalinu z obtížných stezek vedoucích skalami často nad hlubokými propastmi, které nejsou zajištěny tolika řetězy jako ve Vysokých Tatrách. Tůry v Roháčích jsou náročné fyzicky i psychicky, vyznačují se dlouhými nástupy a velikými převyšeními. Jsou obtížné, ale nezapomenutelné.
Obrázky byly pořízeny v šťastný pátek 13. srpna 2010 během tůry po trase Zverovka - Predný Salatin - Brestová - sedlo Parichvost - Salatin - Skriniarky - Spalená - Pachoľa - Baníkov - Prislop - Žiarská chata. Trasa měřila 14,5 km a na této poměrně krátké vzdálenosti bylo nutno nastoupat celkem 1707 výškových metrů.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.8.2010
  • 1 101 zobrazení
kristynkatynka
Letni cestovani aneb abychom to vsechno nezapomenuly:)

konecne tedy alepon par radku po vzoru zkusenych jedincu a jedinkyn, nez to vsechno zapomeneme, ze ano? a se zapominanim rozhodne trable nemame, takze uz zadne dalsi ostudne odkladani a vydejme se na cestu...hi hi, po trech ci vice tydnech co jsme tu?:))

Tedy cesta neboli kapitola prvni

...no, vlastne nic moc zvlastniho, vsechno v pohode, tentokrate trosicku jina trasicka, nez obvykle, ale rozhodne stala za to...i kdyz jsem si ji musela trosicku uminene vydupat, ale kdyz jsem se na to tak tesila, tak jsem si to zkratka nenechala vzit...njn, mami promin:)

ano, ano, jak uz napovidam, tentokrat jsem vyuzila toho, ze se sem mamina chystala taky a do radne preplneneho auta...to vite, ja kdyz balim, tak vzdycky pro vsechny pripady a co kdyby nahodou, takze jedna taska, neni nikdy jedna taska, ale mega tastice a jeste milion sto padesat tri tisic tasek k tomu, navic jsem jeste vezla na vraceni prepravni box od bernardyna, radne vydesinfikovany a vysaveny u dasi a esiii na zahradce…dekujeme;), dale sedacku na kolo, jidelni zasoby na tri stoleti, houpacku pour emile, million bot, odpadku, piti, plenky, dalsi plenky, cyklosedacku, ale to je asi ta stejna, jako sedacka na kolo, jestli uz jsem to psala, deky a ja nevim co jeste…no vlastne navrh jeste tedy mamincin kufeeerek a mamka samotna…ale klido by se tam jeste neco veslo;)

no, pote co se za nami mamina dobrodruzne dokodrcala a mi si s dasou jeste na osvezeni zadovadely u nich v bazenku, dorovnaly jsme auto az po strechu a vydaly se na nocni babskou jizdu:) trasa tedy byla vicemene jasna, trada na strazny, hned za hranicemi objizdka, takze cesta zacala slibne, nicmene aspon jsme se podivaly na sumavske vrcholky z nemecke strany a pak prijely do osvetleneho Passau asi s hodinkovym zpozdenim, nicmene o to byl rozzarenejsi a pak uz jen noc a pohodova dalnice( A3/E56 na Deggendorf a pak A92/E53 na Mnichov a dal). Jeste jsem si objela Mnichov…mmch, drncajici panelova dalnice a ukazatele na Dachau rozhodne moc na ceste nepovzbuzuji a obcas mi presel neprijemny mraz po zadech…a pak hezky sjet na A96/E54 smer Memmingen, Bregenz a predala jsem volant mamine;)

no, rozjezd byl trochu hrbolaty, ale ona si s tim poradi a tak vesele chrupat, at si pak muzu ve Suisse uzit vysokohorske zatacky:) vzbudila jsem se kousek pred rakouskem, mamina to bravurne odjela a pak jsem ji hezky nanavigovala do svycar smer na chur, pred nimz jsme se opet, po jeste chvili chrap, v rizeni vystridaly...mmch, v mistech kde uz zacinaji hory a neb jsem byla jeste chvili rozespala a vsude cernocerna noc, najednou naproti nam na nebi svetylka…takovy barevny oranzovy, zluty, modry, cerveny, vselijaky hrozne moc a ja jen…to je dobry:) nejdriv jsem si myslela, ze to jsou nejaky mimozemstansky obrazce, pak jsem si rikala, ze to asi bude nejaka megasportovni osvetlena hala sjezdovka, jako jsem videla jednou kdysi kdesi v nemecku, no a pak me mamina docela uzemnila, kdyz ledove bez jakehokoli nadseni pronesla jen…no dyt jsme v horach, ne?

takze uz jsme byly v horach, jupi, jupi…to mi nejak nedoslo! Tak jsem se plaaacla do cela, rekla no jooo!, zasmala se potutelne pod vousy a k no jooo dodala….jeee, vzdyt to jsou vesnicky :) pak jsme se hezky protahly, nadychaly cerstveho a sveziho horskeho dalnicniho vzduchu a ja se opet trosicku napjate chopila volantu, pac nas cekala paradni cesticka:) no, jen jsem sjela z dalnice a zacala stoupat do prvniho kopce, tak jsem si trochu nadala, neb pri poslednim stridani strazi jsem mela na pumpe natankovat a nejak jsem tomu neucinila, tak jsem si jen rikala, ze jsem zvedava, jak to vyjde, ale ono by to jiste nejak vyslo;) nejak tesne pote, co jsme odbocily na Flims jsme narazily jeste na jednu cerpaci stanici, doplnily provizorni zasoby paliva a vydaly se dale, vyse do hor.

Stale byla tma tmouci, takze videt nebylo nic, ale na te uzke klikate silnici byly srazy nahoru i dolu vice nez tusitelne a vysokohorske masivy budily tajuplny respekt i bez toho, aniz by se odhalily z nocniho zavoje. A stale to bylo nahoru dolu, doleva doprava, dva, tri, dva, tri, nekdy i jedna a ctyri, ale to jen zridka…myslim, ze autiko si to taky uzivalo.

No, pak mam malinkato zmatek v itinerari, neb mam takovy pocit, ze do Musteru jsme prijely jeste zasera, tzn. tesne nez se zacalo rozednivat a ze prvni pass, Oberalppass, jsme prekonavaly jen s rozednivajici se oblouhou…coz byla tedy parada, ponevadz hory uz vlastne byly videt a ten nejkrasnejsi usek cesty pred nami, se nam mel vyjevit v paprscich rozespale vychazejiciho slunicka…jenomze, jeste pred Disentis Musterem je vesnicka Sumvitg, kterazto mam pocit, ze jsem si rikala, ze zni norsky a ze si ji musim zapamatovat, pac jsme se tam zastavovaly a any tam vyrobila opravdu velmi kvalitni vyrobek, ale nejak se mi tato idée propleta jeste s dalsi zastavkou, ktera byla jiz za svetla, po prekonani vsech passu a nekdy okolo hodne pred sedmou, kdy jsme zastavily pred vonavou pekarnickou…aha, bychom se vystridaly za volantem, takze zmatek pryc…

…any se v podstate probudila po celonocni jizde az v tom vikingskem Sumvitgu, coz bylo jeste za relativni tmy tmouci a docela i ziminy…vyrobila krasnyho bobka, vysala ze me miii a vesele chrupala dal. Noc byla stale nocovata, i kdyz ne uplne tak cerna. pak nasledoval jiz zmineny Disentis Muster, Tavetsch, Oberalppass, ten jeste tedy vicemene nocni, pak sjezd do Andermatt…moc pekna vesnicko mestecka s drevenymi zdobenymi domecky, cela rozkvetla a barevne vyvlajeckovana a tise spici, no a pote tradaaa na Realp a vzhuru na Furkapass…

…rozvinula se diskuse na tema zvolene trasy, ze ktere jiz nebylo moc cesty zpet, natoz uniku, nez vzhuru nahoru dolu kupredu, tvrdosijne jsem si stala za tim, ze je to v podstate stejne, jako po dalnici, jen pomalejsi , ale mnohonasobne kratsi, na rizeni sice mene pohodlne, ale spotreba byla nizsi, nez kdyz to ficim po dalnici, a jak moc je co zatizene jinaaac, to posoudit nedovedu, takze proto poznamenavam, bych se mohla zeptati osoby prislusne odbornosti a pro priste byt o neco moudrejsi a pripadne mene tvrdosijnejsi;)

Tedy jak uz jsem zminila, Andermatt byl uz v takovem nocnim seru a cim vice jsme stoupaly, tim vice paprsku simralo nocni oblohu na upatich hor, by se probudila do noveho dne…obcas na nas ze zatacky vykoukla rohata krava, zacinkala zvoncem, my na ni zabucely a na jednicku stoupaly dal:)) jupi, jupi, byl videt snih a me se v hrudi rozleval hrejivy pocit, ze jsem se o ten krasny zazitek nenechala pripravit, protoze tohle je opravdu jedna z nejkrasnejsich cesticek!

Furkapass je nekde v 2431 m.n.m., tedy docela vysoko a okolo vas vsechny ty vysoke a silne hory jako na dlani… pak uz pekne a v pohodicce cik cak (nebo zik tzak?) doluuu, do udoli, do Valais…musim rict, ze kdyz jsme sjizdely do Gletsch a naproti mely obdobne sestupujici cestu z Grimselpass, tak jsem si vzpomnela na Troli cestu v Norsku, velikou a uchvacujici atrakci teto severske zeme…v podstate to vypadalo uplne stejne, akorat to tu bylo nejmene jednou tak dlouhe a desetkrat tak klikatejsi a nebylo to tu vubec zadnou vyjimecnou raritou. Co ale podobne zaujima, je zeleznicni trat, prekonavajici tyto horske masivy a naprosto neuveritelnym zpusobem se klikatici temer stejne, jako silnice…uprimne nevim, co pak budi vetsi respekt, jestli stoupani nahoru, ci spaaad dolu, rozhodne ale chapeau!, pac to se take jen tak nekde nevidi.

Z Gletsch se uz pak jede v podstate po rovince napric Haut Valais, kde se rozpinaji zelene pastviny a nad nimi nejdriv krasny smrkovy les v kopci a pak uz zase jen skalnaty horsky masiv hrajici vsemi odstiny sedi a pocukrovany snehovou spickou…okolo pred sednou jsme se s maminou vystridaly v rizeni, ja si jeste na chvi li zdrimla a mam dojela jeste pred dalnici…tam jsme se opet prohodily a prijezd k dominante Valais byl na mne…zase na nas vykoukly ty dva vele velbloudi hrby s Tourbillon a Valere a uz jsme to sjizdely do ulic Sionu, kde jsem mamku vysadila a padila rychle na snidani do St Germain…samozrejme ze jsme jeste s any daly protahujici se prochazecku, nez si mamka vyneslea kufr a prisla nas mlasknout, nocnik no a ted se podrzte, pac kdyz jsme davaly plinu, tak co oci nevidi, normalne se nam za cestu vyklubaly dva uplne novy zuby :) takze uz mame i obe jednicky nahooore…a ja co to porad vrze a to any zkousela prorezat rezaky:)

Nu, takze jsme v poradku dojely, cesta nam trvala rekneme standartnich deset hodin a jsem moc rada, ze jsme to zvladly tudy tudyma:) dekujeme spolucestujicim a spoluridicim, vita nas slunecne tropicke pocasi a prejeme krasny a nicim neruseny pobyt;)

Kapitola druha

Inu a jak to bylo po prijezdu? No to vite, nejdrive takovata aklimatizace po cestovani, takze pohodicka na zahradce, opalovani a nicnedelani, ktere zahrnuje spani a jedeni se vsemi viditelnymi nasledky (stav po dvou tydnech je asi +5kg a rudy rak v porovnani bledule). Nastesti upllne necinne nicnedelani moc dlouho nevydrzelo, takze po prijemne prochazce, kdy jsme se opet ocitly v privetive naruci saviese-skych hladive zelenych vinic, mezi vrcholky milovanych hor a nasledne v ulickach malebne malovanych drevenych domecku, rozzarenych nejruznejsimi barvami kvetouciho kviti, jsme zacaly planovat, co vse mame stihnout omrknout;)

Mrk prvni…Val d’Anniviers

Byt je sezona sklizne a zavarovani v plnem proudu, diky neunave hrejicimu slunicku se toho pres den na zahradce ni nad kastroooly v kuchyni mnoho vydrzet neda, tudiz veskere zahrivaci prace jako sber nejruznejsich mnam plodu od rybizu, pres maliny po vsechny ostatni bobule, a jejich nasledne zpracovavani, jsou odsunuty spise do podvecernich svezich hodin, tudiz huraaa vyse do hor, kde je o par stupinku chladneji.

A tak jsme se vydaly do stareho, dobreho Val d’Anni…no nejak cim dal tim vic neverim tomu, ze jsem tohle vse kdysi jezdivala na kole:)) V Missionu to nevypadalo o mnoho svezeji a tak pote, co jsme se rozrochnily v klasicke drevene grange, prebudovanou na ututlny horsky chalet, vydaly jsme se o par metro nadmorske vysky vyse:) proklickovaly jsme podel jedne steny horskeho udoli az k Zinalu a ousek za nim zastavily na nenarocnou prochazecku podel potucku v pastvinach smerujicich ke konci udoli. Bublajici potucek, vysoko k nebi se tycici horske vrcholky, sem tam schovane pod snehovou cepici, kvetouci vonave louky, hrajici zvony slavnych cernych, rohatych kraloven, obcas fssst svist-martmotte a hladive paprsky rozzareneho slunicka, ohromovali vsechny nase smysly.

Any sice bimbajici kravske zvonce ukolebavaly, lec kdyz jsme presly pres potucek, usoudila, ze si je uzije i za stavu bdeleho a tak to bylo same buuu a hu a sranda nejvetsi, i kdyz kravy na kocar koukaly mozna jeste o neco vyvoraneji, nez rozespala anulka na ne:) any kravickam a pipi pekne zamavala a pospichaly jsme zpet k Tzoucdana, na kaficko-kakaicko, na svacinku a bobek. Jenomze…

…posledni jmenovana zalezitost se povedla opravdu na jednicku, s tim uz anezka opravdu problemy nema, a kdyz se kolem nas sebehly kuzlata a slepice, malem jsem any ani nenandala ksandy a uz bezela I za ostatni po restauraci pobihajici haveti…ovecce udelala nyny a berany duc, kacenam papa, konickum a osliku ha no a kdyz to vsechno obesla a ja peclive nakrajela mnaminu, bych ji nakrmila, v nestrezenem okamziku mi jednou sousto z ruky vyzobla slepice, misto any…no ja jsem se teda lekla, pac se priplizila tise a nenapadne jak vinettou ze zapadu, ale any z toho mela dalsi priiima zazitek.

Nad udolim se zacla stahovat mracna a vitr se jal pofukovat mene prijemne a tak jsme se pomalu vydaly zpet do missionu, radne se tam dosvacit, pac jedna broskvicka je svacinou vice nez nedostatecnou;) po dosyceni se jala any objevovat vsechny patra a zakouti chaticky, az se priblizila hodina vecere a aspon jednu raclette jsme si nemohly nechat ujit;) any dostala obligatni vecerni kasi, po chvilce zapaseni jsme vycouvaly(no vlastne -i:()na hlavni a pak uz si to klikatily hezky dolu z kopce a domuuu.

Inu, tolik ve strucnosti nektere zazitky z protejsiho udoli a zase priste dalsii odjinud;)

Mrk dalsi a dalsi

A odkud bychom na vas mohly mrknout ted? No tak predevsim v ramci rekreace ze zahradky, kde se valime, honime, oskubavame rybiz, maliny a jine dobrotky, ze kterych se pak vyrabi moc mnam marmeladky;) zkratka pohodicka:)

Ale to by zase uplne jen takhle neslo, tudiz jsem si tfuj do dlani a jdu si hrat na montera mechanika;) hezky jsem vystrachala zpod ruzneho haraburdi stare dobre kolo, z kufru konecne vyprostila sedacku a imbusak a slo se na to. Na druhy pokus se podarilo sedacku bezpecne ukotvit. Lec stav pneumatic byl vice nez zalostny, tudiz zase supky dupky do garaze, vystrachat pumpicku a pak druhou, pac kazdy kolo ma jiny dofukovaci system, no byl to zazitek, any si to taky uzila, cerne od mazu jsme byly snad od hlavy az k pate, ale nakonec se to vse podarilo…

…byla jsem na sebe opravdu pysna, tadyty technicky rukodelne prace, to mi vzdycky vstava hrebinek na hlave, kdyz uspesne dojdu ke kyzenemu cili;) no a pak hezky trada na prvni zkusebni cyklo okruh…no tradaaa! Na kole jsem nejela ani nepamatuju, s any v zavesu nikda, takze rozjezd byl velmi velmi opatrny a malinko vravoravy, nicmene jak jsme se rozjely, uz to jelo jako po masle a byla to parada. Zvyknout si musela i any, to totiz neni jako v kocarku, ze by si mohla vykukovat, poskakovat a vyklanet jak chce. Ale je to holka sikovna, takze za chvili uz umela klopit zatacky lip, jak motorkari na markete;)

Vyfunela jsem montee de zambotte, nevim, jestli jsem se vic zalykala hanbou, jak mi to neslo nebo nedostatkem objemu plicnich alveoluuu, a hezky pomalinku sjela rovinku k centru granois…tam jsme pak sjely smer chateau de la soie…kam jinam by mely vest nase prvni cyklokroky, nez na zamek, byt je to zricenina hradu:)… a kdyz si to tak jedeme po rovince, najedno mi neco tlaci do zad…ze by any delala berany, berany duc?:o no, ku hradu to bylo uz jen par metro, tak posledni sjezd, any se mi pekne oprela do zad a kdyz jsme zastavily, co oci nevidi, any mi normalne na kole zachrapla:) asi ji taky zdolal ten vyslap! Takze hezky siesticku, mama si taky odfuni a pak budeme pokracovat ;)

Jo jinak dnes ma ma frangine narozeninky, v sobotu bude oslava, dixieme edition, jupi, jupi, to zas bude legrajda:) a mnam grillade a gateau aux framboise:P jo a any vylezl dalsi zub…dvojka v pravo nahore a ta vlevo se tam taky rysuje…vypada to, ze any bude mit nahore ctyri a dole jeden a bude to moc krasne asymetricke:)

Navrat z hradu jsme zvladly, jeden kopec jsem ted vytlacila pesky, pac byl zkratka moc raide a nechtela jsem delat nejaky salta po zadu, na to vybaveny nejsme, dokonce jsme zvladly pipi na zricenine a to bez nocniku, jen hezky do krovicka, any je proste nejvetsi sikulka, po me asi moc ne, pac me pri tom trosilinku pocurala, jeste ten uchop budu muset vychytat :) no a od ted kazdy den alespon jedna mala okruzni jizda, abychom se udrzely ve forme…trasy pravidelne stridame, podle casu a fyzicke kondice, tak nekdy je to na hrad, nekdy do granois na hriste, nekdy k migru na hriste a podle sil jen rovnou tam nebo po okruhu vinicemi a snad brzy prijde nejaky dobrodruznejsi vylet, ale to chce nejdriv radny trenink ;)

Sobotni oslava se vydarila, byla to opravdu parada, jako vzdy hrozilo zamracene pocasi, ale jako vzdy se nastesti vyjasnilo a grilovani na zahradce se mohlo rozjet v plnem proudu…jednim z nejvetsich zazitku bylo grilovani kukurice, kdy marie-christine temer hodinu tvrdila, ze jeste neni hotova a po hodine se vrchni grilovac dovedel, ze kukurice byla odpoledne uvarena, takze mort de rire, ca on se rappelera meme a la 40e edition que le mais était déj? bien cuit…enfin, jak malo staci k detske radosti ;)

Byt se oslava nijak zvlast neprehanela, rano se radne dospavalo a v ramci odpocinkoveho dne jsme sjeli s laure a devis chvilinku se povalet aux iles…jj, paradicka, zase ten krasne zeleny travnicek, tyrkysova vodicka, sumici topoly a jejich mihotajici se stiny, hory stale uchvatne ohromujici a okouzlujici, zkratka idylka :)

V pondeli jsme se rozhodly pro hromadnou damskou horskou vychazku, takze po obidku trada na sanetch. No trada, znate to nase vypravovani! kdyz jsme konecne vystoupaly k barrage du sanetch, jeste pred tour okolo lac si any vyzadala trun…no byla to vazne parada, videt ji trunit v 2050 m.n.m. any usla radny kus a vypada to, ze z ni bude spravna horalka;) no jeste aby se ji to nelibilo, krasna vodicka, prima kameny, po nichz se da pradne splhat a skakat z nich na mamu, za temi nejvetsimi balvany stale jeste zbytky snehu, vonave louky posete vsemi barvami hrajicimi kytiii, obcas i uchvacujici modr horcu, a nad tim vsim ti vysoci stari velikani…tu ostra spicka se snehovou cepici a pod ni kamenita lavinova skluzavka, tu zaoblena, svrastela pohori pripominajici kuzi tlustokozcu, ale slon ci hroch tak milion sto padesat tri tisickrat zvetseny, na obzoru do dali se rozpinajici ledovec…

J’en suis tjrs d’ autant stupefier et emerveiller…asi nikdy me neprestane tadyta krasa brat dech ;) po prochazce okolo jezera jsme vysplhaly jeste k lanovce, bychom se koukly na moleson a k horam ostatnich kantonu a pak k blaznivemu jean maurice na cokoladicku ;) any to tam vse radne prozkoumal, jelikoz je to tam jak ve sbernem muuuzeu, tak rozhodne mela co objevovat a pak pomaloucku zpatky. Po ceste jsme se jeste zastavily u source de la sarine, ta pak proudi az do canton de fribourg, kde je mj. zasobarnou pitne vody. No a pak jeste v horske syrarne, bychom nazasobily qq fromage de l’alpage…un vrai delice ;)

A tak tu ubihaji nase prvni letni dny…krasne, klidne, vonave, slunecne, radostne, hrejive…jako v pohadce :)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2009
  • 1 057 zobrazení
listarna
Cituji z turistického průvodce, který hovoří o místech, která jsem procházel:
"BANÍKOV, TRI KOPY, OSTRÝ ROHÁČ, SKRINIARKY, DALŠÍ...

I přes jejich nevelkou výšku, nalezneme v Západních Tatrách těžká, exponovaná a nebezpečná místa. Mnoho těchto míst je především řetězy umělě zajištěno. Za dobrých povětrnostních podmínek by tato místa něměla fyzicky průměrně zdatnému člověku dělat větší technické potíže. Ovšem stejně důležitou roli jako fyzická připravenost zde hrají zvyk a zkušenosti s pohybem ve vysokohorském terénu...."

Více viz...
http://www.rohace.cz/?cube=text&c=6
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2007
  • 951 zobrazení
condor1
Naše putování po zemi "kde zítra už znamená včera" jsme zahájili v ukrajinském Kijevě, kam jsme dorazili vlakem. Po ubytování jsme absolvovali prohlídku města a druhý den jame odletěli do Tbilisi v Gruzii. Náš hlavní stan byl v hotelu Zlaté rouno na břehu Tbiliského moře . Odtud jsme denně pořádali fakultativní výlety do hor Kavkazu. Do hoských lázní MACESTA, do klášteru MCHATA a na vysokohorské jezero RITSA. Daší den jsme se přesunuli do SOĆI, odkud jsme sii ještě udělali výlet do GAGRY. Následující den jsme se v časných ranních hodinách letecky přesunuli zpět do Kijeva a ještě týž den pak vlakem domů do Ostravy.
více  Zavřít popis alba 
  • září 1988
  • 969 zobrazení
holafilm
Turecký hokej nabírá zkušenosti v Brumově.

Sportovní centrum HC Brumov-Bylnice s právě dokončenou přístavbou hotelu se stalo jedním z nejkvalitnějších sportovišť v České republice, které dokáže nabídnout ledovou plochu již od léta. Významným krokem bylo otevření OFF- ICE tréninkového centra v loňském roce s množstvím nejmodernějších technologií pro hokej jako skatemill (bruslařský trenažer), umělý led s možností tréninku střelby a fitness. Provoz zimního stadionu od července je ojedinělý v republice.

Přednosti takto vybaveného hokejového centra si všimli pořádající sportovní agentury hokejových kempů z několika zemí. Během prázdnin se v Brumově-Bylnici prostřídají týmy z ČR, Slovenska, Ruska, USA, Chorvatska, Srbska, Bosny a Hercegoviny a také několik oddílů krasobruslení .

Pražská agentura Sport Management Consulting připravila mimo jiné hokejový kemp z Turecka, kde má hokej krátkou historii a právě sbírání zkušeností z hokejových zemí jakou je Česká republika je pro ně důvod proč zamířili k nám na stadion. Šéftrenér klubu p. Göçmen Tarik a prezident klubu Umut Çelik vyprávěli o hokeji v Turecku a kempu v Brumově-Bylnici:
„ Hokej v Turecku začínal u velkých nákupních center, kde se stavily malé kryté kluziště. Organizovaně se hraje od roku 1989, kdy byl postaven stadion v Ankaře a od roku 1991 jsme členy Mezinárodní hokejové federace IIHF. Dnes stojí pět zimních stadionů a plánují se další. Od roku 1993 se hraje mužská Super liga čtyř až šesti týmů, níže pak divize, junioři, dorostenci a žáci. Hraje se ve městech Ankara, ?zmit, ?stanbul, ?zmir a Erzurum. Pro velkou rozlohu země není finančně udržitelný větší počet týmů. Na zápasy se jezdí až pět hodin autobusem, někdy letecky. Hokej v Turecku podporuje stát, jsou to městské kluby, bez sponzorství velkých firem. V roce 2011 ve vysokohorském městě Erzurum proběhla univerziáda. Avšak Turci ani jednou neskórovali a dostali šedesát gólů. Hrajeme také ženský hokej, náš tým Istanbul skončil letos třetí “ představil hokej ve zkratce prezident klubu Umut Çelik.

Šéftrenér klubu ISTANBUL BUZ KORSANLARI SPK p. Göçmen Tarik navštívil ČR již v roce 2013. Oblíbil si český hokej, poznal několik hokejových odborníků a získal řadu nových přátel. Dnes říká, že se zde cítí jako doma. Pochází z Jugoslávie, kde hrával hokej v Sarajevu a právě českým hokejem se inspiroval. V Turecku trénuje už patnáct let mládežnické týmy a dodává: „ Přivezli jsme k vám dvacet osm dětí ve věku deset až šestnáct let z toho tři dívky. Všichni jsou z Istanbulu, nebo Ankary. Mohu potvrdit, že jsme zde moc spokojeni s profesionální úrovní vašeho sportovního střediska. Velkou událostí bylo setkání s hráči NHL Tomášem Tatarem (Detroit Red Wings) a brankářem Markem Langhamerem (Arizona Coyotes) . Naši mladí hráči mají obrovský sportovní zážitek na celý život. Každý hráč chtěl jejich podpis a ještě dlouho si o tomto setkání mezi sebou povídali. Ihned informovali o svém zážitku své známé. Po tomto setkání jsme se dohodli, že bychom založili pravidelné kempy: Projekt Brumov-Bylnice / Istanbul. Rád bych přicestoval s dalšími věkovými kategoriemi. Procestoval jsem celý svět, trénovali jsme například ve Švédsku, ale tady nám to vyhovuje nejlépe. Máme zde klid pro svou práci je tu skvělá atmosféra, klidní a přátelští lidé“ řekl doslova na závěr Šéftrenér klubu p. Göçmen Tarik.

Připravil: -hola-
Překládal: Mgr.Martin Neoral SMC
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2015
  • 952 zobrazení
horochodec
Slavkovský štít v jižním hřebenu Vysokých Tater nad Starým Smokovcem je vysoký 2452 m n. m. Jeho poloha na okraji pohoří umožňuje - na rozdíl od jiných vrcholů - výhled dolů do Podtatranské kotliny, typickými jsou i prudký sráz do Velké Studené doliny a rozsáhlé kamenné moře na jižním svahu. I když se jedná o jeden z nejlepších vyhlídkových bodů pohoří, není mezi turisty tak oblíben, jak by si zasloužil. Je tomu tak zřejmě kvůli dlouhému výstupu, náročému na psychiku - několkrát se zdá, že už jsme před vrcholem a pak se ukáže, že ten je ještě daleko. Obrovskými přednostmi však jsou unikátní poloha, krásná vysokohorská příroda a zejména možnost na štít vystoupit kdykoli během roku - tedy nejen v období od 15.6 do 31.10. Jediným omezením je zákaz výstupu při sněhové pokrývce. Kdo tam sníh zažil, ví proč. Obrázky byly pořízeny 8. září 2009. Jiné obrázky z výstupu na Slavkovském štít jsou v starším albu http://horochodec.rajce.idnes.cz/Tatry_-_Slavkovsky_stit.
více  Zavřít popis alba 
  • 859 zobrazení
horochodec
Po čtyřech letech jsem se znovu vydal na trasu Štrbské pleso - Mlynická dolina - vodopád Skok - Bystrá lávka - Furkotská dolina - Štrbské pleso. Minulá - podzimní - výprava, která proběhla před čtyřmi lety, je dostupná na rajčeti:
http://horochodec.rajce.idnes.cz/Tatry_-_Mlynicka_dolina_a_Bystra_lavka
Tura vede přes sedlo vyšší než 2300 m n.m., a i když není z těch úplně nejobtížnějších, je to opravdu vysokohorská turistika a nelze ji tedy podcenit. I tak ji lze doporuči těm, kteří chtěljí projít vysokohorské úseky a netroufají si na ty nejtěžší. Fotografie pochází z horkého letního dne 16.7.2010.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 16.7.2010
  • 840 zobrazení
milamacak
Jako součást rodinné dovolené jsme v srpnu 2018 cestou do Drače navštívili nejdříve vodopády Stubica v Bosně. Poté jsme jeli na dva dny do Kotoru, kde jsme vyjeli vysokohorskou cestu do parku Lovčen, navštívili večerní slavnost Bokelska (Kotorska) noč, potom jsme na týden přejeli do chorvatského Drače na poloostrově Pelješac a ještě na další týden jsme přejeli do nedaleké Žuljany #Pelješac, #cestování, #výhledy, #Dubrovník, #Korčula, #Orebič, #mostPelješac, #Drače#Žuljana#Kotor#Boka#kotorska#montenegro#monte#negro
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2018
  • 1 177 zobrazení
Reklama