Hledání: ÚNOR 2017

Pro dotaz ÚNOR 2017 jsme našli 3 186 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
howgh
4 komentáře
  • prosinec 2017
  • 277 zobrazení
radekjedla
  • 6.12.2017
  • 163 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
xmilan
  • 3.12.2017
  • 119 zobrazení
thomas211
První adventní víkend jsme se vypravili do hlavního města Saska. Ráno jsme v Plzni nasedli, i s celou partou, do autobusu a kolem jedenácté přijeli do Drážďan. Město má za sebou bohatou historii. První zmínky pocházejí již z 5. století před Kristem. Osidlovat se začalo až ve středověku. V roce 1675 město vyhořelo a po jeho obnovení bylo nazívané ,, novým královským městem " . V únoru 1945 bylo město kompletně vybombardováno. Po válce byly ruiny historických budov postupně rozebrány či vyhozeny do vzduchu. S následnou výstavbou centra se započalo hned ve 40. letech. Většina významných historických budov byla znovu dokončena ale až v 60. letech, např. Zwinger (1963). Některé stavby byly po průtazích znovu postaveny dokonce až v 80. letech, např. Semperoper (1985). Ruina Kostela Panny Marie (Frauenkirche) byla na svém místě ponechána a měla sloužit jako pomník proti válce. Většina uměleckých děl se vrátila do Drážďan v 2. polovině 50. let, díky čemuž mohlo být opět otevřeno několik muzeí dnešních státních uměleckých sbírek.

Město bylo v dobách NDR poměrně zanedbané. Nové město (Neustadt) mělo být původně srovnáno se zemí. Po velkých občanských protestech bylo od tohoto záměru upuštěno. Jiné čtvrti takové štěstí neměly, např. Johannstadt, kde bylo vystavěno panelové sídliště.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.12.2017
  • 37 zobrazení
toulavej68
Drážďany - půlmilionová saská metropole, která až neuvěřitelně povstala z trosek po ničivém bombardování v únoru roku 1945..
Na náměstí Altmarkt se každoročně konají nejstarší německé adventní trhy (Dresdner Striezelmarkt), jejichž tradice sahá až do roku 1434.
Město je plné historických památek obnovených po válce, a žije čilým ruchem, že by člověk ani nepoznal, jakou minulostí si prošlo..
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • prosinec 2017
  • 116 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
mois
Ansel Easton Adams byl americký fotograf, spisovatel a učitel výtvarné fotografie. Vynikal hlavně v černobílé fotografii krajiny a národních přírodních parků v USA. Jeho oblíbeným námětem bylo údolí Yosemite Valley. Wikipedie
Narození: 20. února 1902, Western Addition, San Francisco, Kalifornie, USA
Úmrtí: 22. dubna 1984, Monterey, Kalifornie, USA
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 29.11.2017
  • 81 zobrazení
shkourim
  • 28.11.2017
  • 13 zobrazení
zuypompi
Foto: Jiří Pojar
15.kolo KPM- Benfika je po podzimu na pátém místě KPM a v únoru ji čeká pohár PKFS.

Střelci: 33. Lucák Milan, 59. Hojda Miroslav, 92. Korelus Tomáš - 4. Korelus Jakub (vl.), 83. Keckstein Tomáš
více  Zavřít popis alba 
  • 18.11.2017
  • 144 zobrazení
monikash
Ve čtvrteční podvečer 9.11.2017 se v multifunkčním sále Muzea regionu Boskovicka uskutečnila přednáška PhDr. Karla Altmana, CSc z Etnologického ústavu Akademie věd pod názvem Hostinská zařízení v Moravském krase pojednávající o zrodu turistického ruchu v Moravském krase a jeho okolí.
V úvodu se přítomní mohli dozvědět, že tehdejší výraz Moravské Švýcarsko vznikl podle výrazu pro Švýcarsko z Riegrova slovníku naučného vydaného v 2. polovině 19. století. V počátcích turizmu se zde setkávali čeští, moravští a němečtí výzkumníci. Proto jako první známou ubytovnou je právě Švýcárna u Adamova. První zmínky o ní jsou v Pražském Světozoru z roku 1875. Nyní je zde Ekologicko volnočasové centrum Modrý kámen. A začalo se stavět dál. Jelikož Horní a Dolní můstek vybudovali moravští Němci, proto roku 1895 vystavěl místní klub Československých turistů u propasti Macocha tzv Útulnu. Již za 1. republiky přestala kapacitně stačit a vedle ní měl být postaven hotel. Ale protože útulna v roce 1927 vyhořela, byla na jejím místě o rok později postavena Jubilejní chata. Po únoru 1948 byla znárodněna a sloužila pracujícím. Nyní je zde Chata Macocha nabízející občerstvení a letní terasu.
Další známou stavbou je Skalní mlýn. Jednalo se o mlýn, který byl roku 1826 přestaven na hostinec. Počátkem 20. století je již znám jako hotel a zavedená restaurace. Skalní mlýn slouží jako hotel do dnes., přičemž se celý areál stal částí Blanska.
Mezi Sloupem a Šošůvkou vyrostl v roce 1865 Hotel Broušek, napřed jako útulna, později díky rozvíjejícímu se turistickému ruchu a procesím do Sloupu jej rodina Brouškových rozšířila o noclehárnu a později přestavěla na hotel. S touto stavbou je spojován i Karel Absolon, který tu měl několik let základnu pro své paleontologické výpravy po krase. Jako poděkování pojmenoval po majiteli hotelu síň se stalagmitem Svícen Sloupsko-šošůvské jeskyní. I tento hotel byl znárodněn a přejmenován na Hotel Moravský kras. V restitucích byl vrácen a opět se vrátil ke svému původnímu názvu.
Po ukončení přednášky pozval ředitel Roman Malach návštěvníky na chystanou přednášku Rozkulačeno, která se uskuteční příští čtvrtek 16.11.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.11.2017
  • 87 zobrazení
mapetri
Literární kavárna, Korea naživo
více  Zavřít popis alba 
  • 24.10.2017
  • 13 zobrazení
novikaskaderi
V letošním roce otevřela novou hospůdku BYLO - NEBYLO ve Vranově paní vedoucí Ivana Kapounová. I když ona a i naše kapela udělala pro propagaci co bylo v našich možnostech, čekalo se, že domácích přijde víc. Těm co přišli se ale country večer s Novými Kaskadéry líbil a tak snad se to po Vranově rozkřikne a příště bude účast lepší. Z Brna na nás přijelo několik našich skalních příznivců, včetně části tanečního souboru "Písečná bouře". Ti nám dali přednost před původně plánovaným Country bálem v Ivančicích. Součástí hospůdky ve Vranově je i cukrárna a tak si na své přijdou i mlsné jazýčky. Ač mohla být účast lepší, v sále, kde je velký taneční parket panovala skvělá atmosféra a hrálo se nám výborně. Příští country večer s Novými Kaskadéry ve Vranově plánuje paní vedoucí někdy v únoru 2018.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.10.2017
  • 318 zobrazení
jezevec49
  • 18.10.2017
  • 191 zobrazení
kyselina3
20.9.2017 - Další promoce je tentokrát konečně Kačky. Samozřejmě klasicky se jí ani nikam nechtělo, ale "když mami tak chceš, tak já tam tedy půjdu...". Od února, kdy svá studia zakončila už utekla spousta času a tak si to ani moc nepřipouští. Navíc jsou zrovna ve stádiu velké rekonstrukce bytu a po náročném létu, kdy byli víceméně bez domova, bylo pro ni těžké dát dohromady oblečení a hlavně síly na to si pro diplom vůbec dojít. No a já jsem z celé promoce nakonec také zas tak moc nestihla, jelikož to pro obě Kaččiny cácorky bylo dlouhý a nudný. Takže většinu času jsme strávily venku na chodbě, kde se postupně vytvořil takový malý dětský koutek. Alespoň okamžik, kdy si Kačka odnáší diplom jsem stihla. Pak už byl zase spěch, aby Gábi stihla angličtinu a tak ještě chvíle pohody u Kačky konečně doma i když zatím pořád ještě ve víc, než bojových podmínkách.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.9.2017
  • 152 zobrazení
ms-napodhore
  • 14.9.2017
  • 25 zobrazení
jackfromczech
1 komentář
  • 3.9.2017
  • 17 zobrazení
sohphieschoice
Čas od času mi píšou kamarádi-cizinci, že přijedou do Prahy a chtěli by zajít do muzea našich moderních dějin. Mají totiž většinou jen velmi obecnou představu o naší historii. A tak vždycky přemýšlím, co jim doporučit? Kam bych je měla poslat? Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale žádné takové muzeum, kde by bylo o první republice, meziválečná doba, válka, odsun, komunismus...žádné takové tady v Česku není. Nejen pro cizince, ale ani pro našince. Nedávno mi ale jeden známý říkal, že prý leda stálá expozice Národního muzea v Praze na Vítkově, která se jmenuje Křižovatky české a československé státnosti. Tak jsme tam s kamarádkou vyrazily a vyzkoušely si, jaké to je "v kůži anglicky mluvící cizinky", ať kamarádům-cizincům nedoporučujeme něco, co nefunguje. Na pokladně těch pár vět v angličtině zvládnou: lístek here, výstava there. Tak se ptám, jestli mají překlad popisků k té stálé expozici v angličtině. Dostaneme do ruky složku, kde je stručná historie budovy, ale k expozici nic, prý tam je všechno přeložené. Začíná to nadějně: úvodní panel 1918 je čeština i angličtina, pak je tam obrazovka, kde běží film o Masarykovi s anglickým komentářem. Jenže...tím zázrak končí.

Na několika metrech čtverečních jsou naše moderní dějiny v hodně rychlé zkratce: 1938 / 1948 / 1968 / 1989. Úvodní panel: několik odstavců česky i anglicky a dvě vitrínky. Takže například v kapitole 1938 je vitrína, tam je Mnichovská dohoda (v němčině) a stručná popiska v čj a aj. Pak je tam vitrínka na téma heydrichiáda a tím to hasne. Čistý řez a už tady máme Únor a procesy. Dvě vitrínky a interaktivní obrazovka, která nejde zapnout. Další kapitola: 1968. Palach. A už jdeme do finále: 1989 Charta. Tím celá moderní historie končí. Tedy...je tam ještě bonus: tři vitríny: "Tramp / Svazák / Německá selka". Proč zrovna tahle bizarní kombinace, to se nikde nedozvíme. Co z toho cizinec pochopí...to je otázka. Jediná šance, kde by možná pochopil kontext - možná tam jdou nějaké filmy v angličtiny? - jsou dvě interaktivní obrazovky v kapitolách 1948 a 1968. Jedna je vypnutá a nereaguje, druhá sice vábí na "čeština / english", ale další kliknutí a nic, temno.

Paní kustodka říká (česky) svému kolegovi "No jo nejde to. Já nevím, co s tím." Zeptám se pokladní, která snad trochu vládne angličtinou, jestli by to mohla zapnout. Zavře pokladnu a mlčky jdeme k obrazovkám a pak několikrát cvak, cvak. Stále temno. Bezradně krčí rameny a česky říká "No prostě to nefunguje" a pak přihodí "Sorry". Takže...suma sumárum: aniž by to tušila, tak má pravdu hned nadvakrát. Nefungují nejen ty přístroje, ale hlavně ta expozice. Pokud tedy chcete někam vzít cizince (nebo našince) tak jsou dvě možnosti: ať si počká, až budou nové expozice Národního muzea na podzim 2018. A nebo může zajít do soukromého Muzea komunismu na Náměstí Republiky, kde je 62 tematických okruhů, od první republiky, přes meziválečná léta, válku, Únor, procesy, každodenní život až do roku 89. Ještě hádanka na závěr: víte, proč je to na Vítkově takhle ve zkratce? Na webu Národního muzea je důvod: "Vzhledem k prostoru, který není příliš rozsáhlý, bylo vybráno pět důležitých mezníků: Architektonicky je expozice řešena tak, aby co nejlépe zapadla do historického prostoru Památníku." http://www.nm.cz/Historicke-muzeum/Expozice-HM/Krizovatky-ceske-a-ceskoslovenske-statnosti.html?xSET=lang&xLANG=1
více  Zavřít popis alba 
  • 3.9.2017
  • 48 zobrazení
fjw
KČT Slovan Karlovy Vary - Baltská cesta 2017.
31. srpna 2017. Kurská kosa (též Kuronská či Kuršská kosa) je úzký pás země dlouhý 98 km a široký od 0,5 km do 3,8 km, který je rozdělený mezi Litvu (na kterou připadá 52 km) a Rusko. Podle legendy vytvořila kosu mořská obryně Neringa, když nosila písek v zástěře, aby vytvořila chráněný přístav pro rybáře. Ve skutečnosti vznikla Kurská kosa před pěti až šesti tisíci lety sedimentační činností mořských proudů v mělkých vodách podél pobřeží. Západní břeh kosy je omýván Baltským mořem, členitější východní břeh Kurským zálivem. Kurská kosa je tvořena hlavně písčitou půdou, proto se jí také říká „baltská Sahara“. Na kosu se dostanete krátkým trajektem z přístavu Klaipeda, odkud doplujete do Smiltyné.V 16. století začali lidé na Kurské kose s masivním odlesňováním. Působení silných větrů umožnilo obnažení písečných dun a písek začal zasypávat vesnice. Dnes se představitelé národního parku Kurská kosa, zřízeného v roce 1991 na ochranu dun, laguny a okolního moře, snaží vysazovat novou flóru – rostliny zpevňující půdu. Duny totiž postupně mizí v Baltském moři (posouvají se asi o metr za rok a také se postupně snižují) a bude-li vše pokračovat dosavadním tempem, může Kurská kosa za dvě století zmizet docela. Přesto je stále 70 % rozlohy tohoto pásu země pokryto lesy, především borovicovými, v menší míře i březovými háji. Písečné duny tvoří asi čtvrtinu plochy. V roce 1999 byly silně poškozeny hurikánem Anatoly.V roce 2000 byla Kurská kosa zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO, která následně poskytla prostředky na obnovu dun. Byly také vybudovány lávky, po nichž se mají pohybovat turisté, protože jich sem přijíždí mnoho a někteří svým chováním duny poškozují. Ve zdejší drsné přírodě žijí mj. jeleni, losi a divoká prasata. Kurská kosa patřila kdysi k Prusku, resp. Německu. Dnes náleží její severní část Litvě, jižní pak k ruské kaliningradské oblasti. V litevské části žije jen asi 2 500 obyvatel. Kdysi tu bývalo zdrojem obživy rybaření, dnes především cestovní ruch. Lidé sem přijíždějí za odpočinkem a koupáním. Navíc je kosa také významným nalezištěm jantaru. Nida: Celkem čtyři vesnice v litevské části kosy tvoří dohromady jednu společnou obec – Neringa. Díky cestovnímu ruchu je nejbohatší obcí v Litvě, průměrné mzdy jsou tu vyšší než ve Vilniusu. Největší a správní vesnicí je Nida, rušné letovisko, které leží až u ruských hranic. Mezi válkami si v ní zřídil letní byt německý spisovatel Thomas Mann, jehož dřevěný domek je stále možné spatřit. V roce 1968 dostal francouzský filosof Jean-Paul Sartre speciální povolení od Chruščova, aby mohl strávit nějaký čas na dunách. U Nidy stojí některé z nekrásnějších dun na poloostrově, především 52 metrů vysoká Parnidisova duna, na kterou vede 180 schodů. Na jejím vrcholu jsou k vidění zbytky kdysi 12 metrů vysokých žulových slunečních hodin poškozených hurikánem, ale především se tu naskýtá krásný výhled. Parnidisova duna je celkem 7 km dlouhý písečný hřeben, který vede až do Ruska. Pod dunou se můžete vydat na 1,8 km dlouhou pěší poznávací stezku věnovanou zdejší fauně a flóře. Blízko Nidy leží také bělostné pláže.Na tradičních dřevěných chatkách z 19. století v Nidě si můžete všimnout větrných korouhviček, které měly původně identifikovat námořní lodě, ale později začaly zdobit střechy. Etnografické rybářské muzeum nabízí pohled na Nidu 19. století. V centru můžete navštívit také Muzeum jantaru s pěknými jantarovými šperky. Vyráběly se nejdříve z cínu, později ze dřeva. Západně od přístavu leží maják na vrchu Urbas vysoký 29 metrů. Kopec nazývaný Hora čarodějnic leží u jedné ze čtyř vesnic Kurské kosy – Juodkranté, pro kterou je charakteristická vůně uzených ryb. Kopec je porostlý borovicemi a nacházejí se tu dřevěné sochy vytvořené lidovými umělci. Tamní rozličné sochy ďáblů, čarodějnic a démonů jsou často fantaskní a groteskní. Na jih od Juodkranté se nachází největší litevská kolonie volavek šedých a kormoránů. Kormoráni přilétají začátkem února, volavky o něco později. V květnu se rodí mláďata. Ptáci sem přilétají zejména kvůli bohatým zásobám ryb v laguně.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 31.8.2017
  • 738 zobrazení
matej2023
  • 18.8.2017
  • 18 zobrazení
bele
ALB 1150
Rozloučení se starým rokem má být veselé a přání k roku příštímu má oslovit a pobavit všechny kamarádky a kamarády, známé i neznámé lidi dobré vůle.
Do roku 2018 všem přeji samozřejmě nezbytné zdraví a dobré světlo na fotografická dobrodružství
(doporučení a závěr - video možná spouštět z náhledů)
• První pomoc hledej vždy u přátel a ne v drogách nebo alkoholu
• Pěstuj v sobě lásku, i když kolem mrzne
• Udržuj si nadhled, ale zůstávej v realitě
• Ze svých hvězdných projektů se vždy navrať
• Ať je tvůj úspěch zacloněn jen po nezbytnou dobu
• Pamatuj, že každá situace má řešení
• Nedbej špatných rad
• Využívej příležitostí
• Vždy se raduj s ostatními, na smutek je vždy času dost
• S přípitkem na bezva rok 2018 zdravím všechna rajčátka
BELE :-)
více  Zavřít popis alba 
110 komentářů
  • srpen až prosinec 2017
  • 305 zobrazení
jarkaraj
Lucembursko, oficiálně Velkovévodství lucemburské má kolem půl milionu obyvatel, většinou římskokatolického vyznání. Úředními jazyky jsou lucemburština, němčina a francouzština.

Země je zakládajícím členem Beneluxu, NATO, Evropské unie, OECD a hlavní a největší město Lucemburk je sídlem mnoha jejich institucí. Lucembursko má velmi rozvinutou ekonomiku. Dle Mezinárodního měnového fondu se jedná o ekonomiku s nejvyšším nominálním HDP na jednoho člověka na světě.

Lucembursko je podle ústavy z roku 1868 dědičnou konstituční monarchií. Hlavou státu je velkovévoda; země je jediným velkovévodstvím na světě.

Zákonodárným orgánem Lucemburska je jednokomorový parlament, který má 60 poslanců volených na pět let. Občané starší osmnácti let mají povinnost účastnit se voleb do parlamentu.

Úředními jazyky v Lucembursku jsou francouzština, němčina a od roku 1982 i lucemburština, která vznikla z pofrancouzštělého dialektu moselské němčiny. Francouzština se užívá v politických kruzích, státních institucích, literatuře a vyšším druhu školství. Němčina je považována za jazyk obchodníků, je vyučována především na základních školách a je v převážné míře používána v médiích. Lucemburština je považována za místní dialekt, kterým se hovoří hlavně doma, ale v poslední době v ní vychází i tisk, objevuje se v rozhlase i v televizi a v lucemburštině vychází už i první knihy. U vjezdů do měst a vesnic je pod běžně užívaným názvem na ceduli zobrazena i jeho podoba v lucemburštině.

Podle zákona z 24. února 1984 je národním jazykem lucemburština, texty zákonů a jejich prováděcích předpisů se píší ve francouzštině, ve správním a právním styku lze používat francouzštinu, němčinu nebo lucemburštinu. Občané mohou psát ve styku s úřady lucembursky, francouzsky nebo německy, odpověď musí, jak dalece možné, následovat v témž jazyce. Jelikož už němčina není národním jazykem (ačkoliv je jazykem úředním), nemohlo se Lucembursko například zúčastnit diskuzí o poslední reformě jejího pravopisu.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2017
  • 63 zobrazení
studiodoma
Již historický film zde natáčel režisér Jiří Menzel podle scénáře Zdeňka Svěráka v roce 1985. V Křečovicích se také narodil skladatel Josef Suk. Já se vypravil po exteriérech, kde se natáčely slavné scény. JZD má od února repliku brány - ta stará zrezivěla a loni ji po žních pobořil kombajn až se rozlítla na cucky...
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2017
  • 234 zobrazení
dedasladek
Ze všech soutěsek řeky Kamenice je ta Ferdinandova nejméně známa přesto, že byla již od roku 1881 splavná. Turisté se zde dopravovali na člunech ze Srbské Kamenice až k Dolskému mlýnu. Pro silný proud a namáhavou cestu zpět proti proudu byla plavba v roce 1939 zrušena. Soutěska je dnes suchou nohou neprůchodná. Za nízkého stavu vody je možno neschůdná místa překonávat broděním. Je to také jediné místo v národním parku České Švýcarsko, kde se můžeme pohybovat mimo značené cesty. Důvod je jednoduchý - žádné cesty tu nejsou, natož značené. Přístup je zakázán pouze v době hnízdění výra velikého (únor - duben).
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 2.8.2017
  • 100 zobrazení
Reklama