Přijďte okusit život dvou prokletých básníků, které jejich průlet životem dohnal do situace, kdy nemohli být spolu, ale ani bez sebe.
Věříme, že vám osudy Arthura Rimbauda a Paula Verlaina zachutnají jako opojné francouzské víno. Verlaine o Rimbaudovi: v brlozích, kde jsme se opíjeli, plakával, dívaje se na bídu kolem nás. Zvedával opilce v černých uličkách. Míval soucit s matkou zlou na děti. Odcházíval roztomilý jako děvčátko do kostela. Tvářil se jako by rozuměl všemu, obchodu, umění, lékařství. Šel jsem za ním. Musel jsem.
Rimbaud o Verlainovi: Panebože, ty fakt vypadáš jak píča!
Dva bratři, dva básníci, dva buřiči, dva proklatci, kteří žili tak rychle, že předběhli dobu. Někdy jsme přece byli šťastní! Ne, někdy jsme nebyli smutní…
Věříme, že vám osudy Arthura Rimbauda a Paula Verlaina zachutnají jako opojné francouzské víno. Verlaine o Rimbaudovi: v brlozích, kde jsme se opíjeli, plakával, dívaje se na bídu kolem nás. Zvedával opilce v černých uličkách. Míval soucit s matkou zlou na děti. Odcházíval roztomilý jako děvčátko do kostela. Tvářil se jako by rozuměl všemu, obchodu, umění, lékařství. Šel jsem za ním. Musel jsem.
Rimbaud o Verlainovi: Panebože, ty fakt vypadáš jak píča!
Dva bratři, dva básníci, dva buřiči, dva proklatci, kteří žili tak rychle, že předběhli dobu. Někdy jsme přece byli šťastní! Ne, někdy jsme nebyli smutní…