Hledání

2 925 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

jb
Fotky z vyprávění o Číně v tišnovském muzeu
více  Zavřít popis alba 
29 komentářů
  • léto 2011
  • 360 zobrazení
  • 1
qkv
dokumentační fotky (+videa) ze sudoku turnaje (Čína) - druhá část
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2011
  • 209 zobrazení
  • 0
ferda29
Letos se houbičky činí, nelze jít do lesa bez košíku
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 26.10.2012
  • 34 zobrazení
  • 0
pionyrpaskov
Dynastie Mu-Chang aneb Kdo ovládne starověkou Čínu
4.8.2017 - 18.8.2017
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 470 zobrazení
  • 2
tuzr
Druhá část třetího dne 3.-denního zájezdu SLEZSKEM, ZEMÍ KORUNY ČESKÉ - prohlídka dřevěného evangelicko-augsburského kostela sv. Trojice, nazývaného kostelem Pokoje (Míru).
ŚWIDNICA - SVÍDNICE , je starobylé město na jihu polské části Slezska, dnešní Dolnoslezské vojvodství. Původně to byla metropole Svídnického knížectví. Pocházela odtud i třetí manželka Karla IV., Anna Svídnická. Zdejší kostel Míru je zapsán ve světovém dědictví UNESCO.
V roce 2008 žilo ve městě 60 000 obyvatel. Rozloha města činí 22 km2. Svídnice leží v nadmořské výšce 204 m.
více  Zavřít popis alba 
24 komentářů
  • 7.5.2012
  • 229 zobrazení
  • 1
husita
Muzeum čokolády a marcipánu v Táboře vám v prostorách třech historických domů, na ploše přes 1000 m2, představuje a mapuje historii čokolády, její pěstování, dovoz do Evropy a následné zpracování do formy bonbonů, tabulek, pralinek, figurek.Expozice se věnuje i historii obalů a reklamních plakátů, k vidění jsou i porcelánové či cínové soupravy, ze kterých se čokoláda pila v 19.stol., šlechtický salon či model pěstování kakaa v pralese. Druhá část muzea je pak věnována marcipánu a možnostem jeho zpracování. Uvidíte marcipánový model náměstí a dalších táborských dominant, marcipánové modely pohádek, šatičky pro panenky..... K dispozici pro všechny hravé ruce je stálá dílna, kde sami můžete odlévat čokoládové figurky, či pracovat s marcipánem
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
32 komentářů
  • 1.2.2016
  • 215 zobrazení
  • 9
jst1951
Muzeum čokolády a marcipánu v Táboře vám v prostorách třech historických domů, na ploše přes 1000 m2, představuje a mapuje historii čokolády, její pěstování, dovoz do Evropy a následné zpracování do formy bonbonů, tabulek, pralinek, figurek.

Expozice se věnuje i historii obalů a reklamních plakátů, k vidění budou i porcelánové či cínové soupravy, ze kterých se čokoláda pila v 19.stol., šlechtický salon či model pěstování kakaa v pralese.

Druhá část muzea je pak věnována marcipánu a možnostem jeho zpracování. Uvidíte marcipánový model náměstí a dalších táborských dominant, marcipánové modely pohádek, šatičky pro panenky..... K dispozici pro všechny hravé ruce je stálá dílna, kde sami můžete odlévat čokoládové figurky, či pracovat s marcipánem.
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 27.1.2013
  • 129 zobrazení
  • 1
spurnas
Tak jsem zase v Číně. Je tu teplo přes 30°a to je fajn. Hodně toho kvete. Díky Marcelovi od Zvonu jsem získal informace kam jít fotit. Proto snad fotky budou zajímavější a budou více hovořit o Guang zhou. Tyto fotky jde rozdělit do tří skupin.
První jsou ty co vznikly náhodně na místech co znám. Druhá část je od promenády u Perlové řeky. A třetí je z chrámu pěti nesmrtelných.
Promenáda u Perlové řeky je fajn. Jede se tam jen hoďku metrem. Bylo to zajímavé, páč v moudré knize co mi Marcel ofotil se stanice metra jmenovala jinak než ve skutečnosti.
Wuxian Guan Chrám pěti nesmrtelných
Těchto 5 sestoupilo z nebe aby založily Guangzhou. Tři muži a dvě ženy, co přijeli na čemsi podobnému koze.

Takže ještě jednou dík Marceli, hodně jsi tím pomohl
více  Zavřít popis alba 
108 komentářů
  • jaro 2012
  • 151 zobrazení
  • 1
marcopolo11
druhá část našeho výletu s Džín
O Svatém Janu pod Skalou jsem četla, že je nejkrásnějším místem středních a možná i celých Čech. Je to pořádný superlativ...ale něco na tom bude. Veliká skála jménem Skála (438 m) a pod ní hluboké, klikatící se údolíčko lemované bílými skalními stěnami s půvabně zasazeným benediktýnským klášterem a malou obcí, všude kolem listnaté lesy - to se opravdu hned tak nevidí. Kromě velkého kouzla má navíc i působivou historii - nejspíš se jedná o nejstarší poutní místo v Čechách. Roku 880 se tu usadil první český křesťanský poustevník Ivan, který vedl život plný odříkání a askeze. Jeho domovem byla jeskyně, která je dodnes zachovaná a vstupuje se do ní z kostela sv. Jana Křtitele. Podle pověsti byla jediným společníkem poustevníka Ivana ochočená laň seslaná Bohem, jež mu dávala mléko.Ale do zdejších hlubokých lesů se vydal na lov kníže Bořivoj a poustevníkovu laň poranil. Její krvavá stopa ho přivedla až do Ivanovy jeskyně. Když zjistil, co provedl, hluboce svého činu litoval a poustevníkovi nabídl život v luxusu. O ten ale poustevník zájem neměl, raději knížete požádal, aby zde vystavěl kapli sv. Jana Křtitele a Bořivoj jeho přání splnil. Ať už pověst má nebo nemá pravdivý základ, vzniklo zde poutní místo, jehož věhlas přetrval mnoho staletí až dodnes.
více  Zavřít popis alba 
409 komentářů
  • 2.7.2016
  • 595 zobrazení
  • 38
jindriska61
Nejčastěji do Rakoveckého údolí míří davy turistů brzy z jara, v době, kdy kvetou bledule. Letos jsme bledule promeškaly a tak vyrážíme na medvědí česnek. Nakonec jsme vynechaly místo kde hojně roste česnek a vydaly se cestou, kterou jsme dosud nikdy nešly, od rozcestníku U zabitého do Bukovinky.

Rakovecké údolí je přírodní park, který se nachází na katastrálním území obcí Račice-Pístovice, Ruprechtov, Ježkovice a Jedovnice (v oblasti mikroregionu Drahanská vrchovina). Jeho celková rozloha činí 5,39 km?. Do údolí padají svahy se slepencovými skalami, podél meandrujícího potoka Rakovec jsou zachovány vlhké louky s břehovým porostem. Druhou část parku představuje údolí, které se táhne k rybníku Budkovan ležícímu na okraji Jedovnic.

http://www.cykloserver.cz/f/e14c201784/
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
35 komentářů
  • 19.4.2016
  • 126 zobrazení
  • 3
mopkaminek
Konečně druhá část, byly trochu komplikace s ukládáním fotek.
Mohla bych ještě napsat něco k programu. Program byl připravený spíše na pěkné počasí, ale v zásobě jsme měly i hry, kdyby pršelo. Jelikož první tři dny byly deštivé, vyšlo nám pouze jedno koupání na Záskaláku. Myslím, že děti si to tu užily víc než v aquaparku, který byl také v plánu. Na výrobu byly děti moc šikovné a opravdu si vyrobily krásné věci, ale někteří si svých výrobků zas až tak moc nevážili. To mi připomíná, že jsme nestihli nabatikovat šátky druhou barvou (hnědou). Váhám, jestli je obarvím sama a pak si je rozdáme na schůzce, nebo si je na schůzce obarvíme společně. Asi spíš na schůzce, už si moc nepamatuju, čí je který :) Ke všem hrám najdete u fotek nějaký komentář, na konci (v 3. části) budou k prohlédnutí obrázky dětí a nějaké výsledky her. Šamankou do příští volby nového šamana byla zvolena Miriam, indiánka Lea byla také šikovná, ale zatím ještě moc nesmělá :-) Ještě abychom si řekli, jak vlastně dopadla celotáborová hra. S 38 body se na 1. místě umístila rodina Rudého šípu a jen o něco méně bodů (32) získala a na 2. místě se umístila rodina Velkého medvěda. Všechny chválím, jak jste tábor zvládli a ještě jednou děkuji instruktorům za jejich práci. Řekla bych, že až na ty dva úrazy a ztracenou skupinku při stezce odvahy se tábor vydařil. Skupinku po hodině hledání a volání i na policii odchytli Pavel s Matějem u rybníku Noviny. 4 děvčata asi vyrazily na Záskalák a byly celkem v pohodě. Myslely, že jdou správně, ikdyž některým prý bylo divné, že už dávno nejsou svíčky :-) I takto odvážné jsme měli táborníky! No a Matěj s Pavlem za svůj záslužný čin získali orlí pero a ten, kdo jich za tábor nasbíral nejvíc, si mohl jít nakupovat odměny jako první. Rodiny si mezi své členy rozdělily zlaté valounky, které získaly za soutěže a hry (každý měl ještě své za služby a indiánské zkoušky, pokud je tedy nepoztrácel) a nakupování mohlo začít. Snažíme se vždy, aby mezi odměnami byly i vlastnoruční výrobky - hlavně ty indiánské :-) Doufám, že byli všichni se svou odměnou spokojeni a příště, se můžou děti těšit zase na nové odměny a na nové hry a zážitky! ;)
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 168 zobrazení
  • 0
simontimingeriu
vinařská expozice Regionálního muzea v Mikulově má tři části. Je to především Zámecký sklep s největší raritou muzea - obřím vinným sudem z roku 1643, potom „Tradiční vinařství na Moravě” a nakonec galerie historických vřetenových lisů. Podařilo se tak vytvořit ucelenou expozici o tradičním vinařství, která je umístěna v historických interiérech a všechny prostory jsou propojeny tématicky, koncepčně i prostorově.
V roce 2000 byla otevřena první část nové vinařské expozice - „Tradiční vinařství na Moravě”. Návštěvník je informován o historii pěstování révy vinné, výroby vína a jeho prodeje od prvních zmínek až do začátku 20. století, graf mu přiblíží historické kolísání plochy moravských vinic. Vysvětleno je tradiční pěstování révy a předvedena celoroční práce na vinici. Názorně je vysvětlen tradiční řez révy a pozornost je věnována základnímu nástroji vinaře - vinařskému noži. Zmíněni jsou také škůdci révy a vývoj jejich potírání. Vystaveno je nářadí k obdělávání půdy ve vinici, pocházející z 19. století a primitivní zařízení k chemické ochraně před škůdci ze začátku 20. století. Dále má návštěvník možnost seznámit se s principem práce kládového a vřetenového lisu a poučí se o tradičním postupu při výrobě vína. Expozice ukazuje také základní typy vinařských staveb, všímá si různých vinařských nádob a vysvětluje specifické vinařské výrazy, názvy a míry, provázející v minulosti běžný život vinaře, dnes již většinou zapomenuté. Pro lepší představu o organizaci tradičních sklepních prací je jedna z místností zařízena jako lisovna z 19. století.
V dubnu 2004 byla ve vedlejší místnosti otevřena druhá část nové expozice, kterou jsme pojali jako galerii dřevěných vinařských lisů. Jako krásné artefakty zde vystavujeme 9 kompletních historických lisů a tři torza. K vidění jsou všechny základní typy vřetenových lisů, lisy s jedním, dvěma i třemi vřeteny, lisy s vřeteny dřevěnými i ocelovými, lisy malé o výšce necelých 70 cm, ale i učinění obři, čnící téměř do 3 m. Nejstarší z nich pochází z roku 1797, nejmladší byl vyroben v roce 1937, jsou zde exempláře z jižní Moravy a ze západního Slovenska. Celkem je možné v Regionálním muzeu shlédnout 15 historických vinařských lisů.

Bezkonkurenčně nejstarším sbírkovým předmětem ve vinařské sbírce Regionálního muzea je renesanční obří sud na víno z roku 1643. Jeho stavbu si objednal majitel mikulovského panství Maximilián kníže z Dietrichsteina (1596 - 1655), nástupce Františka kardinála Dietrichsteina (1570-1636). Do sudu hodlal ukládat víno, vybrané jako daň od poddaných, kteří měli pronajaté jeho vinice. Byla to daň naturální ve formě vína nebo moštu, ale někdy se vlastníkům vinic odváděly hrozny nebo rmut. V některých dobách byly odvody finanční. Daň se skládala ze dvou částí - daň z půdy (perkrecht) a desátý díl úrody hroznů (desátek). Desátek měl u každé vrchnosti různou hodnotu. Také perkrecht býval různý - na Moravě se obvykle odvádělo jedno vědro (56,6 litru). Sud měl sloužit také k reprezentativním účelům, jak se to v 16. a v 17. století stalo módou.
Zhotovením mikulovského sudu byl pověřen brněnský bednář Christof Specht a ve smlouvě z 29. ledna 1643 se zavázal, že sud postaví do vinobraní. Lůžko vyráběl tesař z Innsbrucku, Bartolme Schütz. Dřevo bylo použito dubové, obruče jsou ocelové.
Bednář Specht se třemi tovaryši stavěl gigantický sud přímo ve sklepě, údaje o délce stavby kolísají mezi 228 a 273 dny. Tesař Schütz pracoval na zakázce 234 dní. Bednář dostal za svoji práci 1320 zlatých a 59 krejcarů spolu s naturáliemi. Železo na obruče bylo zaplaceno zvlášť. Z historických záznamů však není zřejmé, zda uvedená odměna byla pro všechny zúčastněné, nebo zda dostal tesař zaplaceno samostatně.
Sud měří na délku 621 cm, průměr hlavy je 447 cm, průměr přes střed neboli břicho 524 cm. Vyroben je z mohutných fošen (dužin) o tloušťce 15 cm, širokých v některých případech až 35 cm. Obě dna jsou zdobena vyřezaným ornamentem. Kromě toho nese přední dno nápis: „WERCKMAISTER CHRISTOF SPECHT BINDER UND BANCKRICHTER IN BRIN ANNO 1643 IAR”.
Lůžko se skládá ze tří mohutných trámů, ležících na podlaze sklepa a orientovaných v podélné ose sudu. Na nich v pravidelných rozestupech stojí 10 svislých žeber, na kterém sud leží a nedotýká se přitom země. Žebra jsou vysoká až 240 cm, nahoře jsou spojena ozdobnou římsou v délce sudu a liší se od sebe originální dřevořezbou. Na přední části prvního žebra najdeme na pravé straně další nápis: „BARTOLME SCHÜTZ IR HOCHFÜRSTLICH GENADEN ZIMERMAN VON INSPRUG AUS TYROL”.
Víno se do sudu nalévalo horními zátkovými otvory (špuntovnicemi), kterých je v horní části břicha několik. Menší sudy mívají jen jeden otvor. Ve spodní části předního dna jsou mohutná dvířka, vysoká 55 cm a široká 32 cm. Jsou dosti velká na to, aby se po jejich otevření mohl do nitra sudu vsoukat člověk a vyčistit jeho vnitřní stěny. Na závoře dvířek je přibitý ornamentální ocelový štítek s písmeny MFVD. Sud je po obvodu stažen 22 ocelovými obručemi, širokými 8 - 10 cm. Každá je složená ze šesti částí a váží prý 390 kg. Kromě toho zpevňují sud podélná ocelová táhla (celkem 21 kusů), procházející předním a zadním dnem. Pod každou hlavou nebo matkou je ocelová ozdobná podložka. Je pravděpodobné, že tato konstrukce, neobvyklá u běžných sudů, pochází až z období, kdy byl obří sud opravován.
Mikulovský obří sud se ihned po svém vzniku stal středem obdivu. První písemná zmínka je z roku 1669. Brzy se také objevily první odhady o velikosti jeho objemu. V roce 1669 byl zveřejněn údaj 1700 věder (kolem 96 200 litrů). Jiný odhad - 2 000 věder (113 200 litrů) přetrval až do konce 19. století. Donedávna jsme považovali za nejsprávnější odhad z roku 1884, uvádějící 1786 věder a 9 mázů, což má být kolem 1010 hektolitrů. Na bývalé popisce u obřího sudu, která pochází někdy z období po 2. světové válce, bylo 1786 věder a 9 mázů přepočteno na 1010 hl a 81 litrů.
V roce 2000 byla čísla odhadů jednou provždy nahrazena objektivním údajem - objem sudu byl změřen moderními měřícími přístroji a činí 101 400 litrů. Sud byl také zvážen a jeho hmotnost je 26,1 tuny.
Sud byl po svém dokončení několik let nepřetržitě plněn desátkovým vínem. Traduje se 30 let, existuje však i údaj hovořící o 50 letech. Pravděpodobně neúroda v nepříznivém roce způsobila, že sud nemohl být naplněn, zůstal několik let prázdný a rozeschnul se. Jeho oprava se nepovedla, takže se přestal využívat jako obří nádoba. V roce 1719 přestál sud bez poškození požár, který zničil část zámku, a zůstal zachován jako kuriozita až do dnešních dní.
Mnoho návštěvníků našeho muzea se ptá, zda mají někde větší sud, než je ten mikulovský. Informace o velkých sudech v Evropě, především v Německu, shromáždil a zpracoval německý historik Dieter Coburger. Díky jeho sdělení můžu nyní ověřit, jaké postavení má náš sud mezi svými evropskými konkurenty.

Obří a velké vinné sudy v Evropě, které dosud existují - seřazené podle velikosti:

Místo Objem v litrech Rok vzniku
1 Thuir (Francie) 1 000 200 1949
2 Heidelberg (Německo) 221 727 1751
3 Halberstadt (Německo) 161 125 1598
4 Eperney (Francie) 160 000 1889
5 Villafranca del Penedes (Španělsko) cca 140 000 po roce 1939
6 Freyburg an der Unstrut (Německo) 120 000 1896
7 Budafok (Maďarsko) 102 000 1974
8 Mikulov 101 400 1643

Obří a velké vinné sudy v Evropě, které dosud existují - seřazené podle stáří:

Místo Rok vzniku Objem v litrech
1 Tübingen (Německo) 1546 84 065
2 Halberstadt (Německo) 1598 161 125
3 Vaarlam (Řecko) 16. století 13 000
4 Heidelberg (Německo) 1610 45 000
5 Mikulov 1643 101 400
6 Klosterneuburg (Rakousko) 1704 56 533
7 Ludwigsburg (Německo) 1721 90 000
8 Heidelberg (Německo) 1751 221 727
Závěr:
1. Podle velikosti je mikulovský obří sud na 8. místě v Evropě. Vezme-li se však v úvahu současně také jeho věk, přesune se na místo druhé. Před mikulovským sudem je pouze sud z Halberstadtu, který je zhruba o polovinu větší a o 45 let starší, všechny ostatní sudy jsou výrazně mladší. Nejznámější konkurent našeho sudu - sud v Heidelbergu - je sice dvakrát větší, je ale o 108 roků mladší.
2. Podle stáří by mikulovský sud obsadil 5. místo, ale vezme-li se současně v úvahu jeho velikost, opět se v žebříčku posune dopředu a také na druhé místo. Před ním zůstává znovu sud z Halberstadtu, ostatní sudy jsou menší. Jeho konkurent - sud v Heidelbergu - by byl navíc ještě předstižen sudem z rakouského Klosterneuburgu a sudem z německého Ludwigsburgu.
Ať už si mikulovský obří sud „stojí” mezi evropskou konkurencí jakkoliv, nelze mu upřít mimořádný význam. Je ukázkou vrcholného řemeslného mistrovství našich předchůdců před více než 360 roky. Jejich výrobky byly nejen plně funkční i při své zcela mimořádné velikosti, jako v případě našeho sudu, ale byly také originálně zdobené. I v dnešní době by bylo velmi obtížné postavit podobný gigant. Právě proto je „mikulovský obr” nejnavštěvovanějším a nejobdivovanějším exponátem Regionálního muzea a má své pevné místo jak mezi evropskými obřími sudy, tak mezi kulturními památkami vůbec.

(Převzato z oficiálních internetových stránek Regionálního musea v Mikulově http://www.rmm.cz/index.html)
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 6.4.2014
  • 316 zobrazení
  • 3
thrax12
  • 7.11.2019
  • 12 zobrazení
  • 0
fred07
  • letos v září
  • 12 zobrazení
  • 0
malfoy16
  • letos v září
  • 23 zobrazení
  • 0
kvak0un
  • letos v červenci
  • 41 zobrazení
  • 0
marty1111
  • srpen 2018 až červenec 2019
  • 67 zobrazení
  • 0
frantisekv
  • červen 2010 až duben 2019
  • 27 zobrazení
  • 0
linana
  • listopad 2015 až prosinec 2018
  • 115 zobrazení
  • 0
kholema
Kategorie: země
více  Zavřít popis alba 
  • červenec až říjen 2018
  • 50 zobrazení
  • 0
yanlingyueqing
  • září 2018
  • 95 zobrazení
  • 0
graduation
  • srpen až září 2018
  • 81 zobrazení
  • 1
reklama