Po příjezdu z firemního výjezdu mi prdla žilka v oku.Druhý den prdl asi zybtek,neboť oko bylo jak angorák -takže se ani fotit,ani číst...nedalo.

24.11. žáci první třídy složili svoji velkou první zkoušku ze čtení, aby mohli získat SLABIKÁŘ. Ohledně hygienických opatření se tato akce konala bez rodičů. Všichni obstáli na výbornou.

Z důvodů pandemie a zcela oslabenému pedagogickému sboru jsme si letos svatého Martina připomněli čtením zajímavého povídání, poslechem pranostik a různými hrami. V průběhu svatomartinského týdne si děti obou tříd vytvořily Martina na koni.

Cestou do Horní Světlé jsme se zastavili v Mařenicích u kostela svaté Máří Magdaleny. Škoda, že tam nebyli řemeslníci, kteří opravují odvodnění obvodu kostela. Rád bych se podíval do kostelní zahrady. Třeba se někdy povede trefit se do chvíle, kdy je kostel i zahrada otevřená. Více se můžete dozvědět zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9_M%C3%A1%C5%99%C3%AD_Magdaleny_(Ma%C5%99 Z Horní Světlé jsme vystoupali přes chatu Luž (okénko otevřené jen přes víkend) na Luž. Byl jsem předem varován, že tam den předem bylo moc lidí. Nedbal jsem, ale varování bylo na místě. I z fotek je jasné, že tam bylo poměrně plno. Vzhledem k oparu a horší viditelnosti, plus davům lidí, především našich severních sousedů, kteří na rozhlednu šli, my ji vynechali. Naštěstí jsem si předem poslechl i předpověď počasí a byl jsem připraven na velký vítr. Kulich se opravdu hodil. Trochu jsem se lekl pásky mezi stromy. Ale nebyla policejní červenobílá, ale zelenobílá a byla tam proto, aby si lidé nezkracovali cestu lesem mimo cestu. Ale i samotná cesta na Luž byla super. Zase jiný charakter lesa, než na jaký jsme zvyklí. To platí vlastně pro celý tento výlet. Nejenom jiný les, ale kouzelník podzim, který vykouzlil krásné barevné kombinace, to stálo za to vytáhnout paty a posílit imunitu v době covidové.
Z Luže jsme stejnou cestou sestoupili k odbočce na hřebenovku po červené, která vede částečně po státní hranici. Tak jsme asi často byli jednou nohou v zemi krále Miroslava (tedy Andreje) a u sousedů, kde se asi zpívat ještě může.
Ze sedla Pod Ptačincem jsme pokračovali směrem na Stožecké sedlo. Skála, neznačená na mapě (naštěstí si Karel všiml pěšinky v borůvčí), stála za malou odbočku. Pětikostelní kámen („čedičová skála, ze které je krásný výhled do okolí. Podle názvu by odsud mělo být vidět 5 kostelů. Přímo od skály jsou vidět 4: v Dolním Podluží, Jiřetíně pod Jedlovou, Studánce a na Křížově. Poslední pátý kostel, který se nachází v Kytlicích, je vidět z místa o kousek dříve.“) opravdu stojí za návštěvu. Krásný výhled. Obzvlášť pro mě, když jsem nedávno byl na hradu Tolštejn a na Jedlové.
Mapa pod přístřeškem na Stožeckém sedle mě zaujala, ale nelehl jsem si pod ní. Jinak s jejím čtením je asi, kromě malých dětí, trochu problém. Cestou na křižovatku U Jána jsme míjeli poměrně hezký krmelec. Škoda, že jsem nevyfotil tu ceduli na dveřích. Bylo tam něco v tom smyslu, že krmelec je dočasně vyřazen ze sítě funkčních krmelců. Jen aby si to všechna zvířata včas přečetla a zbytečně v zimě nevážila cestu. :-)
Kousek od sv. Jána jsou sirné prameny. Trochu jsem nechápal, zleva potok, zprava potok a mezi nimi si ze země vyvěrá síra. Čekal jsem smrad a ono nic. Ale to, co sirná voda vytváří pod hladinou, to stojí za zhlédnutí.
Škoda, že ledová jeskyně není přístupná. Karel tam kdysi dávnou byl a to byla ještě opravdu ledová. Pak, díky velké návštěvě lidí, ledy tály a jeskyně byla pro veřejnost uzavřena.
Přehrada Naděje, to už je jiná. Sice se už šeřilo, ale krása. Vřele doporučuji.
Karel si všiml malé cedulky v lese nad Nadějí. Bylo tam znát, ale z fotky to moc patrné není, kde se dříve pálily milíře. Dnes už děti nevědí, co to bylo, Tedy pokud nemají rády staré české pohádky.
Překvapila mě kvetoucí lupina na louce pod Světlou. Chalupy nejen v Horní Světlé, ale i v Dolní a v Mařenicích by stály za samostatný výlet. Ale Karla hned napadlo, že bych začal fotit a za chvíli by přijeli „cajti“, že jsem typař a fotím, co chci vybrat.
Už jsem letos byl na třech výletech v kraji kolem Cvikova. Několikrát jsem viděl kapličku na kopci nad Mařenicemi. Tak na ni konečně došlo. Mařenická Kalvárie. Když jsem ji na zpáteční cestě uviděl na kopci vlevo nad cestou, bylo rozhodnuto. A stálo to za to. Kaple krásná, její příběh také. A ty výhledy… A pak už tradá domů. Nešlo to nezastavit před Machnínem, když byl měsíc přímo nad Ještědem…
Pokud nás někdo bude následovat – šťastnou cestu! M. Porš
PS: Pokud by Vás pohled na výřezy z map mátl, tak obrázky jsou pootáčené, aby se mi lépe vešly na displej telefonu.

V rámci projektových dní na téma LES jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí. V centru Čtení a psaní jsme zjistili, proč mají kaštany pichlavou slupku a kdy slaví svůj svátek stromy. V centru matematika jsme díky správným výpočtům a znalosti abecedy sestavili správně podzimní obrázek. V centru Věda a objevy jsme si vytvořili lapbook o lese, zopakovali a prohloubili jsme si učivo o lesních živočiších, rostlinách a houbách. V centru ateliér jsme kreslili lesní krajinu s lesními skřítky. To nás bavilo. Také jsme byli na vycházce v lese poznávat rostliny.