Hledání

34 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

ondrejhavelka
Stopem po Africe

Po nepříjemných týdnech, které jsme s Míšou strávili v Addis Abebě vyřizováním súdánských víz, stojíme konečně zase na stopu za městem a míříme do hor. Jsme na cestě napříč Afrikou už více než rok a velká africká města nám opravdu k srdci nepřirostla.
Na korbách nejrůznějších vehiklů se pomalu zakusujeme hlouběji a výše do hor. Přestože už jsme procestovali mnohá velkolepá pohoří světa včetně Himálaje, tyto hory nás okamžitě okouzlily. Špína a hluk Addis Abeby jsou daleko za námi. Kolem nás se teď rozprostírá úchvatná scenerie plná hlubokých údolí, vysokých vodopádů, zelených vrcholků hor, na jejichž svazích jsou tu a tam vidět domorodé vesničky s jejich dřevěnými kruhovými chýšemi. Nejen, že je krajina živě zelená, ale dokonce to tady voní. Na cestě po Africe jsme si zvykli na všudypřítomný zápach, ale tady v etiopských horách to opravdu voní rozkvetlými květy stromů a keřů. Také čistý, svěží, chladný vzduch je pro nás něco příjemně nového.
Stinnou stránkou etiopských hor je fakt, že blechám, které jsme před měsícem chytli, se tady mimořádně daří a citelně se v našich věcech i na nás samých rozmnožily. Dalším negativem je čím dál obtížnější stopování. To ale tak nevadí, protože tady máme chuť chodit pěšky a vychutnávat si snad nejkrásnější hory Afriky. Po týdnu přijíždíme na střeše minibusu do legendárního městečka Lalibela. Musím přiznat, že na toto místo se opravdu hodně těším. Podařilo se nám načíst o něm několik kusých informací, ze kterých jasně vyplývá, že jde o zcela výjimečné místo na celé této rozmanité planetě.

Svatí muži v růžových dekách

V kavárně na malém náměstí v centru Lalibely se začítáme do průvodce, abychom ověřili to, co jsme cestou slyšeli od tzv. svatých mužů, kteří putují po horách mezi poutními místy. Tito barevně odění muži, kteří nevlastní nic jiného než velký kříž a Bibli, jsou u etiopských křesťanů v ohromné úctě. Lidé je zvou na jídlo, v kavárnách dostávají zdarma kávu nebo čaj a často jsou také zváni na noc do chýší domorodců. Tito muži nemají žádný domov. Svůj život zasvětili Bohu a cestě poznávání jeho tajemství. Svou mysl neznečišťují žádným materiálním vlastnictvím, žádnou pevnou vazbou ke konkrétnímu místu nebo lidem, žádnou jinou touhou než touhou po svém Stvořiteli. Sám mohu potvrdit, že při dlouhodobých pobytech v horách mimo civilizaci pociťuji větší blízkost k podstatnému a jakýsi hlubší vhled do tajemství života, a to ještě nejsem ukotven žádným duchovním vedením nebo dokonce tisíciletou duchovní tradicí těchto mudrců. Mám silný pocit hraničící s jistotou, že tito svatí muži, tito poutníci boží, v pravém slova smyslu dharmoví poutníci, mají k Bohu skutečně blíže a dotýkají se jeho tajemství. Čím dál tím více je mi na křesťanské teologii sympatičtější, že jazykem srozumitelné filozofie dává odpovědi na existenciální otázky, které si kladu. A jsou to otázky pro život člověka zásadní. Zatímco některá náboženství nebo exotické filozofické systémy tyto otázky neřeší jakožto nedůležité, případně neřešitelné a zaměřují se na poměrně zbytečné věci, jako je telepatie nebo chození po žhavém uhlí, křesťanská teologie se snaží všechny ty palčivé otázky řešit a prolamovat tak výhledy do věčnosti. Četl jsem hodně duchovní literatury nejrůznějších náboženství, ale teprve tady v Africe mi čas otevřel mohutnou bránu k poznání křesťanského myšlení.

Kostely v zemi

Největší pozoruhodností Lalibely jsou 800 let staré kostely vytesané z jednoho bloku kamene, zapuštěné do země tak, že z povrchu vlastně nejsou vidět. Více než desítku impozantních kostelů skrytých v podzemí spojují navíc podzemní chodby. Král Lalibela, který toto zvláštní dílo nechal vystavět, je v jednom z kostelů pohřben. Batohy necháváme v jednom z guest housů, bereme si jen Bibli a biblické výklady a míříme rovnou ke kostelům. Tedy abych byl přesnější, míříme nejdříve na kávu, neboť všechno má svůj čas a není důvod spěchat. Při šálku výborné etiopské kávy, která, jak zjišťuji, k duchovnímu rozjímání neodmyslitelně patří, se začítáme do Písma svatého. „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. … A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Teď jsme připraveni k návštěvě kostelů.
Z centra města scházíme dolů z kopce, kde se nám mezi vysokými stromy otevírá úžasný výhled do hlubokého údolí a na protější hradbu hor. Došli jsme k prvnímu z kostelů ukrytých v zemi. Sama skutečnost, že kostely se nevypínají k nebi, jak je zvykem, ale naopak se spouštějí do temnoty podzemí, je zarážející a myslím, že velmi důležitá. Podle mého soudu to není žádná náhoda ani nedostatek stavebního materiálu, který přiměl Lalibelu postavit kostely opačně. Podle legendy chtěl Lalibela po svém pobytu v Jeruzalémě postavit svaté město podle předlohy Jeruzaléma tady, v oblasti sužované šamanskou magií. Zdá se mi ovšem, že výsledkem je spíše negativ Jeruzaléma, a nemám pocit, že by se to stalo omylem. Stojíme před prvním kostelem. Jak už to v Africe bývá, jsme šokováni. Fascinující dílo vytesané před osmi stoletími do skály bylo před několika málo lety zakryto nevzhlednou plechovou konstrukcí, aby prý déle vydrželo. Vzhledem k tomu, že za 800 let dílo neprojevilo žádnou známku destrukce, obávám se, že zastřešení nebylo příliš promyšlené. Výsledek je ale jednoznačný. Veškeré kouzlo tohoto jinak impozantního díla, je nenávratně pryč.

Duchovní prázdnota

Vstupujeme dovnitř. Interiér je překrásný. Rozhodně vyvolává jiné pocity než interiéry osm století starých evropských kostelů. Tady se v nás míchá pocit úžasu, strachu, okouzlení i silné touhy utéct. Obrazy na stěnách předávají poselství Janovy apokalypsy. Přichází k nám kněz. Prohlížím si ho se zájmem, ale mé nadšení rychle ukončuje jeho arogantní věta oznamující, co všechno tady nesmíme a co je zpoplatněno. Chápu, bere nás jako turisty. Přes to se musíme přenést. Jsme bílí, a to znamená, že jsme v etiopských očích bohatí turisté, kteří se musí hlavně usměrňovat. Podzemní chodbou procházíme do dalšího ze zahloubených kostelů. A zase ty příkazy, zákazy a nařízení. Do toho nás začali otravovat dva mladíci, kteří nás tady chtějí za peníze provázet. Jsou neodbytní. Aby toho nebylo málo, připojilo se k nám několik špinavých žebrajících dětí. Těžko se prokousat k duchovním rovinám tohoto místa, když nám někdo pořád dává pomyslné facky dotěrným otravováním. Ve snaze zakusit co nejvíce z tohoto podivného místa navštěvujeme další kostely. Kromě jednoho jsou všechny nevkusně přikryté lešením a plechovým zastřešením. Začínám mít pocit, že v obyčejné kapličce na českém venkově bych se do kontemplace křesťanských zjevení ponořil mnohem hlouběji. Tady nás někdo neustále vytrhává na povrch. Nakonec v nás vítězí pocit znechucení. Lalibela za to nemůže. Je pozoruhodná. Ti lidé za to v podstatě také nemohou. Prostě se snaží vydělat a přežít. V konečném důsledku vlastně nevím, co si o tomto místě vlastně myslet. Bude to v nás muset uzrát.
Abychom si trochu srovnali myšlenky, vyrážíme z Lalibely dál směrem k súdánské hranici pěšky. Před námi je hluboké údolí, jímž protéká řeka napájená mnoha vodopády prýštícími ze strmých stěn. Jestliže Lalibela na nás působila velmi rozporuplně, divoká horská krajina nás okamžitě uklidnila a opět do nás vlila radost z cestování. Je tady nepopsatelně krásně. Vůbec si nepřipadáme jako v Africe. Často mám spíše pocit, jako bychom procházeli hory v Číně. Dokonce i domorodci jsou tady velmi přátelští. Sálá z nich pokora, víra a radost. Etiopané tady v horách jsou většinou oděni do krásných, lehce průhledných bílých látek s černě vyšívaným lemem.

S hyenou na rezavém řetězu

V hlubokém údolí potkáváme hodně výstřední bytost. Proti nám kráčí mimořádně mohutný, svalnatý černoch, vedoucí na silném rezavém řetězu velkou hyenu. Už jsme o těchto lidech slyšeli, ale setkání tváří v tvář je opravdu překvapivé. Jsou to potulní artisti, kteří putují Etiopií a předvádí nebezpečné kejkle s hyenami. Černý muž jdoucí proti nám je do půli těla nahý. Přes mimořádně vypracovanou hruď má omotaný rezavý řetěz, na jehož konci vrčí obrovská hyena. Nikdy bych nevěřil, jak velké a hrozivé to zvíře ve skutečnosti je. Bože, miluji takováto setkání s prapodivnými typy. Představuji si tento pár někde v Evropě, v parku mezi venčícími pejskaři. S velkým respektem černocha míjíme, neustále sledujíce, kam směřuje krvelačný pohled hyeny. Mírným kývnutím černocha zdravíme a ten ještě mírnějším kývnutím odpovídá, aniž by se cokoli změnilo na jeho ostře řezaných rysech přísného výrazu.
Konečně také potkáváme několik svatých mužů oděných do žlutých a růžových hábitů, kteří nás nepovažují za turisty omylem oddělené od stáda, ale za poutníky, kterými jsou i oni. Teprve teď se můžeme hlouběji zapovídat a zamyslet se s nimi nad Biblí. Začínáme hovory u smyslu putování, o tom, co jsme cestou pochopili a co na své cestě pochopili oni. Sami jsme pocítili určité zlomy, které přicházejí vždy po určité době svobodného putování, odloučení od domova a všech zdánlivých jistot. Takové zásadní zlomy jsme zatím prožili dva. Přibližně po půl roce naší cesty Afrikou a potom po roce. Zlomu v obou případech předcházela výrazná únava z putování, nechuť jít dál, ztráta smyslu cesty. Když jsme ale vstřebali ten sžíravý rozpor a překonali čas pochybování, dostavil se pocit obrovské úlevy, doprovázený novou jistotou, že cesta má smysl a někam nás vede. Dostavila se nová síla, nový příliv energie.

Kniha

Mnoho dalších zážitků z dvouleté cesty stopem napříč Afrikou jsme zachytili v naší nové knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU. Text má mimo jiné dvě základní roviny – cestopisnou a duchovní – které se potkávají před branami skutečného i mystického Damašku.

Koupit online: https://www.bux.cz/cestopisy-a-reportaze/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1
více  Zavřít popis alba 
146 komentářů
  • říjen 2008 až září 2016
  • 17 144 zobrazení
franci
První letošní jarní pracovní výjezd do do Slovinska, oblast Sežany. Průzkum a vystrojení brezna pri Danah, spíše vyklizení vstupní části, pokus o rozšíření úžiny. Vápencový lom na řezaný kámen nad Povirem a Jama Velika Šprinčnica (brezno pod Hribom). Nějaké povrchovky, dyhalnik D-1, Jama Koševa a samozřejmě Bukovnik. Krásné jarní počasí s kytkama, broučkama. Měření teplot termokamerou, mapování, rekognoskace terénu a další. prostě akce jak má bejt...fotky ještě od Štěpána...:http://fruling.rajce.idnes.cz/Slovinsko_18.-20.3.2016/ ... a ještě i od Jirky: http://climber79.rajce.idnes.cz/Slovinsko_2016._Brezno_pri_Danah%2C_Velika_Sprincnica%2C_D1/
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • březen 2015 až březen 2016
  • 246 zobrazení
hi-fi-service
Nabízím i asi světově ojedinělou příležitost :

a to: PIONEER SG-50M absolutně nový!, nikdy nepoužitý!, nevybalený!,

equalizér se spektrálním analyzérem s kalibračním mikrofonem, 7 pásem.

vyjmutý z krabice jen pro účel nafocení.

pokud by zájemce chtěl nejčastější použití equalizéru pro zařazení do vrcholné "Blaue" sestavy,

jako je: SA-9800 , RT-909, CT-F1250, TX-D1000, RG-2,

tak mohu za příplatek 3000,-Kč, před ním, na přání a na počkání, po jím otevřené krabici, vyměnit modrý displej "Blu" , který mám připravený......

pokud ne, bude tento displej prodán v jiné aukci, (celkem jsou jen čtyři v Evropě)

jejíž částí je i řezání vodním paprskem, kde pokud paprsek napoprvé neprorazí,

je po displeji !.....a je nutno v podstatě koupit jiný EQ na další pokus.....

to jen pro ty, jímž by se výměna zdála nákladná ......už se to i tak bohužel stalo....
více  Zavřít popis alba 
  • 29.11.2016
  • 234 zobrazení
tabornici-hrusovany
Krajina malebného Podještědí nás uvítala velmi přátelsky. Ale cesta tam nebyla jednoduchá. Ve vlacích jsme strávili čtyři a půl hodiny a z Turnova nás organizátoři odvezli auty přímo do Proseče pod Ještědem, kde se Závod Zálesácké Zdatnosti letos konal. Tento závod je celostátním klání tříčlenných hlídek v kategoriích 11-14 a 15-17 let. A každá župa může vyslat jen jednu hlídku do každé kategorie. Na děti je připravena trať se spoustou nástrah, jako morseovka, uzly, práce s mapou a buzolou, šošonský běh, lanové překážky, řezaní a sekání dřeva či poznávání stromů, rostlin, zvěře, památek a souhvězdí. Mimo okruh pak musí splnit KPR, testy ze zdravovědy a historie sokola a přepálení provázku.
Kolem půl deváté jsme stáli v Proseči před místní sokolovnou v plné sestavě, Soňa Chudosevcevová, Vendy Kábelová a Denis Najman za mladší, Evča Krafková, Julča Weisová a Jáchym Lazar za starší a jako dozor Janča Šnajnarová a já (Petr Tesař). Zaregistrovali jsme se do závodu a přesunuli se na travnaté hřiště asi tři sta metrů nad sokolovnou, kde už rostlo stanové městečko, a taky rozbalili své příbytky. V rychlosti jsme vše postavili, protože čas konce výdeje večeře se blížil a my nechtěli jít spát hladoví. Již je tradicí ZZZ, že první noc probíhá večerní hra. Letos formou putování, kterého se mohli zúčastnit i vedoucí. Cestou necestou, na které číhaly záludné otázky, jsme dorazili až k Ještědskému vodopádu, jenž sváděl ke koupeli, jen mít u sebe ručník…
Ráno snídaně, rychlé zopáknutí znalostí a už se svolával slavnostní zahajovací nástup. Byla vztyčena vlajka a Zdeněk Lauschmann, vedoucí komise pobytu v přírodě, jež ZZZ zastřešuje, popřál závodníkům hodně úspěchů. Starší startovali jedenáctí a mladší šestnáctí a tak místo cesty na start si naše hlídky začali plnit úkoly mimo trať. Nakonec se však dočkali, toho napětí těsně před startem, kdy zbývá chvilička, než budou moci zúročit svoji pilnou přípravu a ukázat co umí. Po doběhu si děti vydechli, dali jsme oběd a dodělali poslední zkoušky a testy. Čekalo na nás volné odpoledne a na zabavení přišlo na řadu frisbee, karty i balón a několik her si připravili i organizátoři. Kolem páté hodiny přišlo rozuzlení, výsledky byly zveřejněny. Starší skončili desátí z šestnácti a mladší jedenáctí z třinácti. Dětem patří obrovský dík za pilnou přípravu a vzornou reprezentaci nejen Táborníků, ale i celé župy Jana Máchala. Celý den zakončil slavnostní táborový oheň v duchu písní a zajímavých příběhů. A pro ty nejvytrvalejší připravil Zdeněk procházku na nedalekou louku, kde jsme spatřili na obloze úplněk a některá souhvězdí.
V neděli od samého jitra začalo stanů ubývat, což značilo, že se letošní ZZZ chýlí ke konci. Proběhl závěrečný nástup, byli vyhlášení vítězové, za mladší Kamenný Újezd a za starší Třebíč, byla spuštěna vlajka a s poděkováním jsme se loučili se všemi, co se zasloužili o zdárný průběh ZZZ. O půl jedenácté odjížděl autobus do Turnova a my jej nesměli zmeškat. Naložili jsme bagáž, rozloučili se a každý s řízkem v kapse vyfasovaným na cestu, jsme vyrazili směr domů. Cesta se nám neplánovaně protáhla na osm hodin, ale zvládli jsme to. Domů jsme dorazili unavení, ale plní zážitků a obohaceni o nové zkušenosti a znalosti…
Petr Tesař
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2016
  • 202 zobrazení
rafikamirka
Úprava ohniště, oprava přístřešku, výroba žebříku, řezání dřeva ... Bylo asi 32 st. C a každý se těšil na orosené pivo v kempu. Na hráz jsme dorazili asi ve 20hod. Kamarád Bohouš se pochlubil medajlí za 7. místo v závodě na historických kolech v Brně. Všichni jsme s radostí uvítali Stáňu, která přišla po dlouhé době mezi Kamarády...
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2016
  • 154 zobrazení
clint63
Největší květinová burza na světě. Denně se prodá 16 milionů řezaných a 1 milion hrnkových květin. Plocha komlexu burzy odpovídá rozloze 165 fotbalových hřišť.
více  Zavřít popis alba 
22 komentářů
  • 28.4.2016
  • 138 zobrazení
rrt
  • 20.7.2016
  • 113 zobrazení
wintermans
Obec Vinařice se nachází v okrese Louny, kraj Ústecký.
Kostel svatého Jiljí . Hodnotný gotický kostel dostal dnešní podobu roku 1751. Řezané rokokové oltáře jsou od J. Turnovského z roku 1781, kazatelna od D. Phila a obraz na hlavním oltáři od J. Kramolína. Pozoruhodné jsou varhany s luisézním dekorem.
Dle pověsti se Řehoři Houdovi z Vinařic zdál zvláštní sen, v němž ho duch přivedl na kopec Dřevíč a ukázal mu, kde je ukrytý poklad. Duch mu rovněž poradil, aby z části nalezených peněz koupil zvon pro kostel sv. Jiljí. Houda se vypravil na kopec a opravdu tam nalezl hrnec zlaťáků. Poté se převlékl za žebráka, vydal se ke zvonaři a vybral zvon. Zvonař myslel, že Houda nemá peněz, a tak řekl, že zvon stojí 400 zlatých. Tu se zjevil duch a řekl, že je svědkem této úmluvy. Když potom Houda přišel ke zvonaři, ten se pokusil předtím zvon vyměnit za jiný, ale duch dal Houdovi proutek, jímž měl švihnout přes zvon a který zvolá: „Houda koupil zvon!“, ten je pravý. Takto Houda zvon poznal, ale zvonař jej přece ošidil, protože mu poradil, aby si na zvon nechal vyrýt podobu a jméno, za což si pak účtoval víc, než kolik stojí dva obyčejné zvony. Na památku této příhody byl potom zvon na věky známý jako Houda.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.4.2016
  • 64 zobrazení
macikoci
  • 30.4.2016
  • 68 zobrazení
oshkutnahora
Odborná příprava dobrovolných hasičů okresu Kutná Hora proběhla v Nesměřicích 22.10.2016. Pro zúčastněné jednotky byly připraveny témata zaměřené jak na poskytování první pomoci, tak na prohloubení znalosti v zásahové činnosti.
Témata :
zraněný cyklista při dopravní nehodě - první pomoc
poranění při řezání motorovou pilou - první pomoc
ochrana hasiče vodní clonou - ochrana před žárem při hašení
požití žebříků a použití osobních ochranných prostředku - bezpečnost při zásahu
více  Zavřít popis alba 
  • 22.10.2016
  • 60 zobrazení
trida1d
Na středeční dopoledne připravily Lesy hlavního města Prahy ve spolupráci s Ekocentrem Kbely velmi zajímavý program pro všechny děti z prvních a druhých tříd. Na školní zahradě byla připravena čtyři stanoviště: Velikonoční lesohrátky, Záchranná stanice, Lesník a Není strom jako strom. Poutavou formou se tak děti seznámily s fungováním záchranné stanice, dozvěděly se, jaká nebezpečí zvířatům hrozí a jak se o ně případně starat, zahrály si hru Na netopýry, lesník jim předvedl lesnickou výstroj, vyzkoušely si řezání pilou, poznávaly svůj strom podle data narození, hrály lesní puzzle, vyráběly si dřevěné medaile, pomlázky a zažily spoustu dalších aktivit. Všem organizátorům a lektorům patří opravdu velký dík!
více  Zavřít popis alba 
  • 23.3.2016
  • 64 zobrazení
martys
Snímky jsou z ochutnávky vína v Bronxu a z řezání klacíků na Muchově. Vše proběhlo v lednu 2016.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2016
  • 46 zobrazení
chomutice
úklid odpadu, řezání stropních trámů, kopání odpadu
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • listopad 2016
  • 48 zobrazení
autosrazy
  • 24.9.2016
  • 50 zobrazení
svartny
řezané dýhy
více  Zavřít popis alba 
  • 5.6.2016
  • 43 zobrazení
izosann
Jak probíhá sanace kamenného a smíšeného zdiva. Odborné firmy k izolaci vlhkého zdiva využívají diamantového lana. Řezání může probíhat svisle i vodorovně.
Kategorie: bydlení
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2016
  • 42 zobrazení
lhocan
  • 5.1.2016
  • 36 zobrazení
padaci
15. a 16.4.2016
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2015 až duben 2016
  • 33 zobrazení
reklama