Hledání

37 326 vyhledaných výsledků

35% sleva na vše!
-35 % s kódem

Vytvořte fotoknihy, pexesa, plakáty... do neděle se slevou.
Kód: NakupyOnaDnes

35% sleva na vše!
petruno
Avizované vysoké teploty a slunečno, to byla předpověď na poslední týden prázdnin. Vzal jsem si pracovní volno a s klukama jsme se toulali po plovárnách a bazénech. Celý den u vody, od rána do večera. Vybírali jsme menší objekty s kompletním servisem a čistou vodou, přelidněné a předražené aquaparky nás nezajímali. Do večera vždy u vody a navečer přesun na další koupalko. Z východních čech směr sever, Polsko. Občas jsme ráno než začalo slunce pálit naplno navštívili nějakou atraktivní památku nebo objekt. Cílem byla oblast okolo Staré Morawy pod Czarnou Gorou v Polsku, bez jakého koliv časového rozvrhu který by nás stresoval či nutil ráno vstávat nebo někam pospíchat. A tak ráno zbyl čas i na rozcvičku, krmení ovcí, snídani v trávě, kluci vstávali mezi 8 a 9 ranní, kolikrát nás vyhnalo ze spacáku sluníčko když jsme večer neodhadli kam bude ráno svítit. Za zastavení stojí určitě koupalko v Králíkách, pěkné koupaliště a ještě hezčí holky, slečny, paničky i babičky. Enormní výskyt, no prostě se stavte a přesvědčte se, pak že nerostou. Polsko v okolí staré Morawy je mnoho atrakcí které stojí za to navštívit, doly na uran, zlato, arsenik, soukromé muzeum země, jeskyně a další, pak by to chtělo aspoň týden navrch. Téměř všude se dá platit Kč nebo kartou. Opravdu za navštívení stojí kopalniu zlota ve Zloty Stoku http://www.turistika.cz/mista/zlaty-dul-zloty-stok-kopalnia-zlota-w-zlotym-stoku, zajímavý objekt a vynikajícií výklad s humorem. Cca za 700 let fungování dolu, 16,2 tuny zlata, prý krychle o hraně 85 cm, neskutečně malá výtěžnost. Hodnota zlata dnes neskutečně stoupá, ale podle průvodkyně za 3g prstýnek který měla na ruce v historii si mohl majitel koupit celou ves i s poddanýma, tak uvidíme kam až cena zlata vyšplhá. A tak naše cestování nemělo chybu až do doby kdy se máma kluků rozhodla nám znepříjemnit bezstarostný výlet SMS a telefonátem, ihned přijeďte domů zněl rozkaz. Kluci reagovali jednoznačně a já si opět vzpoměl na známé a trochu upravené N,N,N,N,N,N,N,M,N,N. Původně jsme ještě chtěli navštívit Medvědí jeskyni, ale to bych nedodržel slíbený čas příjezdu a tak máme důvod se zas někdy vytratit s toho shonu a vrátit na tak pěkné místo.Ujeli jsme asi 350 km, cca 1 hodina denně v autě. Ondra si přivodil malý ale bolestivý úraz, ukopl si palec o spoj na asfaltové cestičce, tak chodil do bazénu se zalepeným palcem v ponožce.Foto je snad seřazeno chronologicky podle našich cest. Někdy jsem se nestačil divit kolik dětí mám valstně nastarost. Kluci skáčou po týdnu u vody bez problému salto i šipku a už je ani moc nezajímá kolik je tam vlastně hloubka, dokážou doplavat ke břehu i když trochu spoléhají v případě průšvihu že je vytáhnu. S klukama jsem cestoval v týdnu kdy jsem měl narozky a byl to nejlepší dárek který jsem kdy dostal. Hi następnym razem / ahoj příště / Patrik,Ondra,Petr
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • srpen 2011
  • 34 343 zobrazení
  • 36
chrastice0910
Výjimečně teplé počasí posledních červnových dní lákalo každého k ochlazení ve vodě. Žáci druhého stupně vyrazili s p.učitelkami k Orlické přehradě a menší děti zůstaly ve škole. O koupání ale nepřišly, protože jim pan školník připravil nový nafukovací bazén. A tak se školková zahrada proměnila na takové menší koupaliště. Ve vodě se samozřejmě musely děti střídat, ale přesto si to užívaly náramně... No, co říkáte? Není to příjemné zakončení školního roku?
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 29.6.2010
  • 30 054 zobrazení
  • 17
zshlavnovice
1 komentář
  • 3.1.2004
  • 28 338 zobrazení
  • 35
gabla
spíše školní tréninky.. =) -- jkednou takhle v sauně :) to byla poslední saunička s Barborkou Utíkalovou.. =( =*
a pak jednou takhle ranní trénink =) v naší šatničce ** =) =)
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2009 až leden 2010
  • 25 028 zobrazení
  • 33
iffine
24 komentářů
  • únor 2014
  • 23 479 zobrazení
  • 16
iffine
10 komentářů
  • leden 2011 až leden 2013
  • 15 894 zobrazení
  • 4
edogie
  • 26.6.2004
  • 15 312 zobrazení
  • 46
hanka2007
1 komentář
  • 1.1.2007
  • 12 924 zobrazení
  • 7
tomosaurus
14. 2. 2014 proběhl v Národním domě každoroční školní ples s vystoupením jednotlivých maturitních tříd.
Pokud by někdo chtěl odebrat některou fotku, napište na tomas.horut@seznam.cz.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.2.2014
  • 12 419 zobrazení
  • 5
mrak
  • 25.6.2006
  • 12 156 zobrazení
  • 6
lanzhotaci
závody Přísnotice - Falkenstein - Brno - ZŠ přebory, školní akademie, svátek Laura, na bruslích, v bazénu
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 10 378 zobrazení
  • 12
domca2008
Ac se to nezda, je tu cerven, konec cervna, konec skolniho roku. No mazec...Mamka Verca byla v Parizi a vsichni kluci na koupalku na Slavii.. Bylo nadherne... Kvido slavil ve velkem narozky u nich na chate, moc jsme si to uzili... a hned potom jsme jeli na Food Fest na Vitkov, kde toho bylo taky hodne k videni. A pak? Pak uz jen vysvedceni, oslava v kempu a priprava na prazdninyyyyyyyy....
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2016
  • 10 301 zobrazení
  • 10
dhablik
Ukázka školních prací z ateliéru fotografie na KVV UP Olomouc. Zatím obsahuje fotografie ze dvou kolekcí: Noční můry(2005) a Vnitřní napětí(diplomová prace 2006-2007).
Kategorie: umělecké
více  Zavřít popis alba 
  • září 2007 až leden 2008
  • 9 659 zobrazení
  • 7
wtw1943
  • 29.5.2014
  • 8 976 zobrazení
  • 30
andullkaa
Ani sa nenazdame a uz ho tu mame, ten den na ktory tu kazdy den cakame....:-)
Kategorie: lidéoslavy
více  Zavřít popis alba 
  • 29.6.2009
  • 8 279 zobrazení
  • 1
tozuzato
  • březen 2009 až červen 2013
  • 8 080 zobrazení
  • 2
valda29
1 komentář
  • září 2006
  • 7 874 zobrazení
  • 4
teqiulka
Tablo 4.A Gymnázia Uničov. Naše tablo je v královském stylu :-) Ty kresby na obličeji namalovaly holky od nás ze třídy, jediný pan třídní se nenechal pomalovat. Uprostřed panelu je prohlášení naší třídy. Na zemi kolem tabla jsou jednotlivé medailonky každého z nás (plány, moto, vzor,...) a jako dotvoření také královské jablko, žezlo a korunu a samožřejmě nemůže chybět truhla plna peněz. Na skle naboku jsou fotky ze školních akcí...
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2008
  • 7 435 zobrazení
  • 3
ondrejhavelka
Z cestopisu Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.

K dostání online: https://www.bux.cz/afrika/cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou-1?searchToken=a248af3e-6b1f-4ca2-84e6-9228ee968d32

Audio verze knihy: https://www.youtube.com/watch?v=0htWrgiSf5o

Starší žena, patrně jedna z náčelníkových manželek, nás zve k sobě do chýše. Důvěra nás moc těší a rádi pozvání přijímáme. Vstupujeme do kruhového prostoru. Než oči přivyknou tmě v chýši, vnímáme jen zápach, který je velmi silný. Okamžitě zjišťujeme, že Masajové žijí v chýších spolu se svým dobytkem. Očima už pomalu rozeznáváme obrysy postav. Jsou tady dvě ženy s maličkým, sotva týdenním dítětem a čtyři kozy se dvěma kůzlaty. Zvířata mají vyhrazenou pravou část chýše a od lidí je odděluje malá dřevěná ohrádka. Zápach je celkem nesnesitelný, ale byla by urážka teď z chýše odejít, a proto se ze všech sil snažíme vydržet.
Oči už přivykly šeru. Začínáme rozeznávat jednoduchou výzdobu, místa na spaní a ostatní zařízení chýše. Žije se tady velmi skromně. Za námi vstupuje dovnitř také mladá dívka, která
mluví anglicky. Teprve nyní se ptáme na její jméno. Jmenuje se Wougunte. Má úspěšně za sebou základní školu a nyní studuje ve městě Arusha střední školu. Odtud pramení její dobrá znalost cizího jazyka. Wougunte nám představuje malé miminko. Narodilo se před pěti dny. Je to holčička. Dali jí jméno Utu, po matce, která bohužel zemřela při porodu. Wougunte se tváří jako by to bylo běžné, bez větších emocí. Nám se z toho ale sevřelo srdce.

Tady u Masajů přichází děti na svět doma v chýších. Co zvládne porodní bába, to je řešitelné, ostatní je záležitost bohů. Masajové vnímají smrt jako přirozenou součást života. Ostatně lidé nežijí příliš dlouho. Průměrná délka života je tady 56 let. Toho se ale většina lidí nedožije. Když se zamýšlím nad délkou života, zjišťuji tady v Africe, že je to pojem velmi diskutabilní. Například my na své cestě prožijeme za týden mnohem víc než doma za měsíc. Nebojím se říci, že za měsíc cesty se
posuneme daleko dál než za šedivý rok strávený pracovním životem v Čechách. Někdy je prostě jeden nabitý rok více než dvacet jednotvárných let splývajících v jedno mlhavé neurčito. Kolik času v Evropě
věnujeme práci, která nás nebaví a neděláme ji rádi? Osm hodin denně? Nebo více? Kolik času unaveně pročekáme na dopravní prostředky, v zácpách, ve frontách. Kolik času setrvačně pročekáme na povýšení, na dovolenou, na zvednutí mzdy, na lepší časy?
Trpíme nespavostí a zíráme do nočního stropu. Bereme léky na tlak a na nervy, abychom čekali na nové auto nebo na dobu, kdy konečně splatíme hypotéky. Je to lépe prožitých osmdesát let než masajských padesát?

Wougunte se odmlčela. Přichází náčelník. Je oblečen stejně jako ostatní muži. Není ani největší, ani nejsilnější, ani nejstarší. Je to sympatický usměvavý chlapík.
Náčelník nám radostně tiskne ruce na znamení přátelství a zve nás k ohni, kde se připravuje jídlo. Dva
mladé chlapce zatím někam posílá. K našemu velkému překvapení za pár vteřin chlapci táhnou krávu
a jeden z nich v ruce svírá velkou dýku. Vypadá to, že kráva kvůli naší návštěvě dnes předčasně ukončí svou pozemskou pouť. To jsme nechtěli.

Chlapci pokládají zvíře na bok. Jeden z nich přikládá dýku ke krční tepně a slabě řízne. Z místa okamžitě vytéká krev, ale ne v takovém proudu, jaký bych čekal. Druhý chlapec zatím přiložil pod tepnu nádobu a vytékající krev chytá. Za pár desítek sekund vše končí. Chlapec s dýkou tlačí na naříznuté místo a čeká, dokud se krev nezastaví. Mezi tím už je nádoba s čerstvou krví před námi a náčelník usměvavě kyne, abychom se napili. Byla by velká urážka odmítnout tento projev úcty a důvěry. Na druhou stranu je velmi nebezpečné pít v Africe krev. Co teď? Kdyby na mě nehledělo dvacet párů masajských očí, asi bych si troufl odmítnout, ale takto? V hlavě se mi mísí myšlenky na všemožné nemoci s myšlenkami na nebetyčnou urážku Masajů, kterou si rozhodně nepřeji. Ostré slunce mi pálí za krk. Potím se.
„Tak už se napij,“ říká najednou Míša. Nerozhodné váhy se přiklonily na stranu přijetí masajské nabídky. Beru mísu opatrně do ruky a naklápím si k obličeji nepříjemně vonící krev. Téměř jsem se nenapil. Jen jsem si teatrálně namočil rty, aby to vypadalo, a významně jsem pomlaskal a pokýval hlavou. Náčelník spokojeně ukázal na Míšu. Ta udělala podobné gesto jako já a poslala mísu s krví dál. Muži ji postupně vyprázdnili. Poslední doušek patřil náčelníkovi.

Wougunte nám překládá náčelníkova slova a doplňuje, že se nám dostalo velké cti. Nikdy
prý neviděla, že by náčelník takto uctil bělocha. Vlastně prý ve vesnici nikdy ani žádný běloch nebyl.
Ptáme se náčelníka, jestli si můžeme ve vesnici postavit stan a pár dní tady pobýt. Náčelník souhlasí
a je viditelně zvědav, co dva běloši předvedou. A není sám. Celá vesnice se sbíhá, aby sledovala, jak stavíme svůj jednoduchý malý příbytek. Pozorné jsou hlavně ženy, protože stavbu chýší tady mají na starost právě ony. Když náš stan během dvou minut stojí, asi to považují za zázrak. Obcházejí ho kolem dokola a nedůvěřivě se ho dotýkají. Nabízíme všem, aby si vlezli dovnitř. Jediná Wougunte se odhodlává a zalézá si do stanu. Hned zase vylézá s neurčitým, rozpačitě vykuleným výrazem ve tváři. Další Masajové naší nabídky raději nevyužívají.

Další den pozorujeme, jak to chodí u Masajů. Brzy ráno odcházejí všichni muži kromě náčelníka s dobytkem na pastvu. Ve vesnici zůstávají jen ženy. Nedlouho po odchodu mužů se z chýší vytrácejí malí Masajové ve školních stejnokrojích. Je to velmi zvláštní pohled. Toto bychom v domorodé vesnici opravdu nečekali. Tanzanská vláda nařídila všem obyvatelům bez výjimky povinnou školní docházku. Nařízení samozřejmě dolehlo i na Masaje. Wougunte nám už včera potvrdila, že policie dodržování školní docházky někdy kontroluje. Děti odešly pěšky do nejbližší školy. Půjdou hodinu a půl a vrátí se odpoledne. Ve vesnici zůstaly pouze ženy. Ty se starají o nejmenší
děti, připravují jídlo, opravují chýše... V průběhu dne vládne pomalá, líná,
nudná atmosféra. Tak jako u všech domorodých kmenů, které jsme měli možnost navštívit.

Ve stejném rytmu proběhly tři dny. Přišel čas rozloučit se s Masaji a pokračovat v cestě. Díky nim budeme na Tanzanii nahlížet v lepším světle. Než sbalíme stan, jdeme za náčelníkem, abychom se rozloučili. Ten ale nechce o odchodu ani slyšet a volá Wougunte, aby nám překládala. Dozvídáme se, že zítra vypukne dlouho očekávaný obřad obřízek mladých chlapců a my smíme zůstat a být u toho. To je samozřejmě nabídka, se kterou nelze než souhlasit.
Celý dnešní den je ve znamení příprav. Deset mladých chlapců podstoupí bolestivý rituál. Přihlížet bude asi stovka Masajů, kteří dorazí i z okolních vesnic. Ženy pečlivě uklízejí chýše a zametají celou vesnici. Muži zatím odešli za vesnici, kde je zabíjačka. Zvali mě s sebou, ale já tyto věci nevyhledávám. Celý den pokuřujeme tabák, popíjíme bílý čaj a sledujeme rušné přípravy na zítřejší obřad emuratta. Večer je velmi klidný. Vše je hotovo a každý šel brzo spát.

Ráno nás budí nevšední ruch. Ve vesnici už jsou desítky Masajů z okolních vesnic, a to teprve vychází slunce. Ohně už hoří, maso se porcuje, vyšňořené ženy dokončují poslední přípravy a mladé dívky nazdobené těmi nejkrásnějšími masajskými šperky pokukují po mladých bojovnících. Po rychlé snídani odcházíme trochu stranou, abychom masajský rituál příliš nerušili svou přítomností. Asi hodinu po východu slunce vylézá z jedné z chýší desítka chlapců v černých oděvech s pomalovanými obličeji. Jsou mezi nimi i dva Sikóliové, které jsme potkali před návštěvou vesnice. Ve tvářích chlapců je vidět strach a stud, ale také hrdost a odhodlání. Každý pohled prozrazuje jinou emoci, které se v chlapcích rychle mísí. Jeden z Masajů, patrně kněz, pronáší rituální řeč. Dva stařešinové si zatím chystají své náčiní. Placatý kámen, jednu žiletku a hadřík. Chlapci se seřadili před stařešiny. Náčelník utišuje přihlížející a vybízí prvního chlapce jménem. Chlapec přistupuje ke stařešinům a svléká se do naha. Nervozita a stud na chvilku vítězí v jeho očích, potom se ale podívá na bojovníky, kteří ho nabádají k odvaze a v jeho tváři zaplane statečnost a odhodlání. Ženy a dívky vykukují přes ramena mužů, kteří svou hradbou zabraňují pohledu na nahého chlapce. Náčelník dává znamení. Chlapec přistupuje ke stařešinům. Pokládá penis na placatý kámen a hledí do nebe. Jeden ze stařešinů chytá jeho penis za předkožku a natahuje. V tu chvíli druhý stařešina seká žiletkou a předkožka zůstává v ruce. Chlapec sebou sotva znatelně trhnul. Stařešina mu podává hadřík a jeden z bojovníků odvádí chlapce do chýše, kde bude omyt a ošetřen. Lidé jásají.

Více v knize Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • říjen 2008 až prosinec 2017
  • 7 357 zobrazení
  • 19
borkyzkravar
  • 19.1.2013
  • 7 279 zobrazení
  • 28
ajakubaada
Září začíná prvním školním dnem tentokráte je Kubík již ve druhé třídě, i Adík si zkoušel Kubíka aktovku a chtěl jít do školy,odpoledne kluci soutežili s ČSSD,Adík jezdí na kole,kluci v Beckilandu,Adámek slaví 3. narozeniny.Jako vždy to slaví vícekrát s více lidmi a nejradši má sfukování svíček na dortu, na fotce se sestřenicí Zuzankou,malá Martinka.Klukům se vyrábí nový pokoj,tak zatím spí Adík na matraci na zemi:-)Nakonec kluci ve vaně s obr jablkem:-))
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009
  • 8 139 zobrazení
  • 11
kalorinka
1 komentář
  • červen 2006
  • 7 189 zobrazení
  • 9
reklama