Hledání

312 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

blazahb
Tisková zpráva k výstavě „Jaroslav Panuška 1872 - 1958“
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě 14. 12. 2012 – 3. 2. 2013

V roce 2012 si připomínáme 140 let od narození Jaroslava Panušky – malíře, který je s Vysočinou spjatý svým životem i tvorbou. Výtvarník se sice narodil 3. 3. 1872 v Hořovicích ve středních Čechách, velkou část života však prožil v Kochánově u Světlé nad Sázavou, kde v létě roku 1958 zemřel. Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě k tomuto výročí uspořádala výstavu, která ve výběru mapuje celou šíři tvorby tohoto výtvarníka.
Během svého dlouhého života Panuška několikrát radikálně změnil námětovou stránku svých děl. Už na Akademii začal tvořit vodníky, umrlce, duchy, čarodějnice a další strašidelné bytosti a výjevy. Tato část jeho tvorby byla oceněna na výstavě dekadence v pražském Obecním domě na přelomu let 2006 a 2007 a o dva roky později v Bruselu. Na počátku 20. století se Panuška představil také jako ilustrátor, když vytvořil obrazový doprovod k pohádkám K. J. Erbena a Václava Říhy; svými ilustracemi vyzdobil knihy J. K. Šlejhara, Terezy Novákové, Josefa Jana Svátka nebo Lovce mamutů od Eduarda Štorcha.
Zároveň kreslil krajiny; symbolistní, jako např. Měsíční noc, krajiny ze středních a jižních Čech a později krajiny z Orlických hor, Valašska a Vysočiny; na otcovu krajinářskou tvorbu později navázali synové Vladislav a Jaroslav. Tato část díla je velmi rozsáhlá, není tedy divu, že je z malířova odkazu zvláště na Vysočině nejznámější a nejdostupnější.
V roce 1906 začal Panuška kreslit rekonstrukce středověkých hradů a hradišť a další historické náměty; stál za tím jeho zájem o archeologii. Malíř se dokonce zúčastnil archeologických výkopů, vedených českým archeologem Josefem Ladislavem Píčem, ředitelem archeologického sboru a kustodem prehistorického oddělení Muzea království Českého.
Výstava i katalog přináší průřez celou malířovou tvorbou, rozdělenou do několika námětových celků (strašidla, pohádky, historie, krajiny, Vysočina, města a žánrové výjevy). Po stěnách galerie a stránkách papíru se tak bude plížit Mrtvý, jdoucí si pro lebku, Umrlec pronásledovaný krkavci nebo Duch mrtvé matky, připomínající snad Panuškovu matku, která zemřela na tyfus během pobytu v Bosně. Návštěvníky bude děsit vyhublá postava Moru, Upíři, Čert vyřezávající dítě i Bezhlavý kůň, pádící temnou krajinou. Divák se nebude chtít cítit jako Opuštěná žena v nepřátelské krajině ani dostat do temného Hnízda loupežníků. Trochu úlevy snad přinesou směšné Dušičky na popravišti, Prtioko na vandru a Světýlka, ty však vzápětí vystřídá hypnotizující pohled Čarodějnice a Vodníka.
Panuška byl v těchto dílech určitě ovlivněn svým otcem, c. k. geometrem, který mu vypravoval „takové podivné, romantické pohádky“ a příběhy o různých „předpotopních“ ještěrech. Také hořovickou babičkou, vědmou a zaříkávačkou, a svými zážitky z cest po Balkáně. V neposlední řadě však na něj měla vliv i rozvíjející se neurověda a dobové články o hypnotismu a různých psychózách. Už na Akademii děsil Panuška své spolužáky kresbou Upíra, který visel na chodbě a hypnotizoval procházející svýma velkýma, upřenýma a krvavě žilkovanýma očima. Pochvaly se mu dostalo od Karla Hlaváčka pro jeho tři kresby Vodník, Příšera a Bludičky, vystavené na první přehlídce spolku Mánes u Topiče roku 1898. Tehdejší umělecká scéna si v příšerách a děsivých scénách libovala, Panuška v nich však často zobrazoval své vlastní zážitky, jako třeba setkání s oběšencem, které zažil ve svém raném dětství, nebo boj s rozbouřenou Berounkou, ve které se málem utopil. Možná proto později tak často zobrazoval vodníky.
Neskutečné bytosti se objevují i v Panuškových pohádkách, vytvářených na počátku 20. století. Najdeme zde obry i čarodějnice (Pohádka o obrovi, Čarodějnice s havrany), ale také hrady (Tajemný hrad, Červený kohout, Hrad z pohádky), které odkazují k další části tvorby, zaměřené na historii a archeologii. Té se výtvarník věnoval velmi nadšeně a opravdu důkladně; studoval staré mapy a fotografie, uložené v klášterních knihovnách, z letadla sledoval terén a dělal si nákresy krajiny, na svých cestách po Slovensku, Polsku, Podkarpatské Rusi a Balkánu si skicoval lidové dřevěné stavby. Odtud pak stačil krůček k zachycení pravěké i slovanské historie a rekonstrukcím starých hradišť a hradů, jak to vidíme na obrazech Mamutů ve spraši, pravěkých lidí v krajině, Slovanské světnice, Modly, Smírčího kříže, Nápisu na skále na boku hory Hradisko u Mšena, Tetínské brány, Opevnění Slavníkovců a dalších. Panuškovo bádání se dotklo i Krajiny na Měsíci a jeho veselá povaha se projevila v kresbě Jak by vypadal katolický hřbitov, kdyby Římané místo křižování věšeli.
Poslední a početně nejbohatší složkou výtvarníkova díla jsou krajiny, které maloval po celý život. Některé byly ovlivněny symbolismem (Měsíční svit), jiné impresionismem (Ve slunci na Hradech). Obrazy zachycují rybníky, močály, tůně, vřesy a skály, krajinu Vysočiny, Lipnici, oblíbený dub v Kochánově v různých ročních obdobích, města, jako např. Štramberk a Havlíčkův Brod i Moře s tmavým nebem Od Dubrovníku. Někdy se v krajině objevují postavy, jak to vidíme na obraze Cikánky u ohně nebo Tulák, jenž byl ovlivněn tvorbou Hanuše Schwaigera.
Panuška byl muž mnoha tváří. Jeho raná tvorba působí temně a děsivě, on sám však platil za veselého společníka a nadšeného sportovce i gurmána. Přátelil se s Josefem Ladou a Jaroslavem Haškem; s tím prvním se v létě roku 1919 seznámil na vrchu Mužském u Mnichova Hradiště a stal se kmotrem jeho nejstarší dcery Aleny, toho druhého přivedl na Lipnici a zpodobnil v několika kresbách. Poslední z nich je z 5. 1. 1923 a zachycuje Haška na smrtelném loži.

Malířská tvorba byla pro Panušku vším: „Jen se umět dívat, umět myslit a potom: pilná a pečlivá práce. Veliké dílo vzniká pouze z pečlivé a urputné práce.“

Markéta Odehnalová
více  Zavřít popis alba 
  • 16.12.2012
  • 612 zobrazení
  • 1
marijakes
Je nádherná zima, ale prý se má brzy oteplit. Tak necháme všeho a jedeme na výlet. V zimním Štramberku jsem ještě nebyla, většinou tam zavítáme v létě.Sníh ale tál dříve, než jsme čekali a tak jsou fotky spíš šedivé. Ale zajímavé to bylo. Vystoupali jsme Národním sadem až na vrcholek a ocitli se nad kamenolomem s výhledem do krajiny. Cestou jsme potkávali pomníčky slavných. U zvoničky jsme si nejen zazvonili, ale naskytl se nám krásný výhled na hrad. Trochu níže je pak jeskyně, a odtud opět výhled na městečko a na druhé straně na Arboretum. Prošli jsme městem k hradu. Město Štrambekr má svou obdivuhodnou architekturu. Ve strmých stráních jsou postaveny domy většinou z kamene a dřeva. Ty jsou nejpěknější. Uličky ve městě jsou zvlněné, hned z kopečka a hned zas nahoru. Pěkné je prostorné náměstí s krásnými měšťanskými domy.
více  Zavřít popis alba 
153 komentářů
  • 14.12.2012
  • 146 zobrazení
  • 1
vpp2012
  • 27.11.2012
  • 60 zobrazení
  • 0
bockova1993
  • 25.11.2012
  • 33 zobrazení
  • 0
naceste
více  Zavřít popis alba 
  • 24.11.2012
  • 202 zobrazení
  • 0
zigamichal
  • 18.11.2012
  • 13 zobrazení
  • 0
smeckapv
  • 11.11.2012
  • 73 zobrazení
  • 0
43divcioddil
  • 8.11.2012
  • 88 zobrazení
  • 0
antena99
  • listopad 2012
  • 22 zobrazení
  • 0
avi09
Kopřivnice.. trošku jiným směrem :-)
Šlapu si tu cestičkami na Štramberk.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 3.11.2012
  • 54 zobrazení
  • 0
oskar74
1 komentář
  • 3.11.2012
  • 32 zobrazení
  • 0
damamapro
5 komentářů
  • 3.11.2012
  • 98 zobrazení
  • 0
janavavrova
... ano, je to teprve dva dny, kdy jsme si s holkama na Hukvaldech užívaly nádherný barevný podzim a dneska je na všem bílá peřina :))) chtěli jsme jít včera ven, ale lilo jako z konve a opravdu se nedalo, tak jsme s Michalem nedělali prostě pro jednou ale vůbec NIC ... a ráno jsme si přivstali (nahrálo nám i posunutí času, protože 11:30-20 jsem v práci a Michal má taky pracovní odpoledne) a vyjeli jsme si do přírody, směr Štramberk. Michal měl připravených 5 kešek, ulovili jsme nakonec 6, takže úspěšnost více, než stoprocentní ... no, a teď jsem v rychlosti naházela fotky sem a fičím do práce, jestli se mi chce, hádejte ...
více  Zavřít popis alba 
  • 28.10.2012
  • 273 zobrazení
  • 0
mala-liska
Na štramberské náměstí jsme přijeli v pátek 26. října v 16 hod. Naše devítičlenná skupina se hned ubytovala v penzionu U Davidů. Jeden z pokojů byl velký, čtyřlůžkový s výhledem na líbezné náměstí. Měli jsme všechno pohromadě – Městský pivovar, muzeum Zdeňka Buriana, cukrárnu i výstavu akvarijních a terarijních zvířat. Na náměstí se také nacházela mystická prodejna s tibetskými mísami. Ale vezměme to po řadě.

Více zde: http://www.malaliska.cz/news/tak-jsme-se-vratili-ze-stramberka-/
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2012
  • 150 zobrazení
  • 0
rezidan
zážitkový kurz 22.-24.10.2012 ŽŠ Štramberk 9A,9B
více  Zavřít popis alba 
  • 23.10.2012
  • 195 zobrazení
  • 0
bluesbobos
  • říjen 2012
  • 61 zobrazení
  • 0
reklama