Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 18 484 výsledků (0,1897 sekund)

5 fotek, duben až listopad 2015, 21 zobrazení | děti, sport, události, zábava
jiveob | před 6 minutami
Vybrané fotky ze Školního orienťáku. Orientačního běhu pro školy. Orientační běh ve školách. Školní orienťák. https://sites.google.com/site/skolniorientak
8 fotek, 10.9.2009, 14 zobrazení
Školní orientace
39 fotek, 26.9.2017, 30 zobrazení
10 fotek, 28.6.2015, 8 zobrazení
Akce "Odpoledne na hradě! se koná pro školáky na konci školního roku a orienťák nesmí chybět! :-) Po příjezdu z pidisoustředění v Plumlově byl od 14 hodin připraven "superpíchač" - o účastníky se starali Poštulci, Jirka, Peca a Krišpína.
135 fotek, 15.5.2011, 288 zobrazení | děti
Výlet pro mnohé školnou povinné, ale i pamětníky znamená přiblížení konce školního roku. Tentokrát jsme vyzkoušely letní program lyžařské školy Sun Ski - Indiáni. Po příjezdu naBílou jsme posvačily a děti indiáni z Bílé si rozdělili děti do čtyř skupin - pro vaši orientaci jsou Hvězdičky růžové a Sluníčka oranžové. Děti čekal program o životě indiánů. Vyzkoušely si střelbu z luku, cvičily v lanovém cetru, učily se zpívat indiánské písně v tee pee, jezdily na "koních" a vyráběly indiánské náhrdelníky. Za odměnu si poskákaly na atrakcích - ty má nafocené paní učitelka Katka. How - domluvil jsem.
35 fotek, říjen 2008 až leden 2009, 335 zobrazení
Školní rok 2008/2009
Žáci 8. třídy ( Tadeáš Řehulka, Jan Štencel, Petr Uvíra, Václav Štukavec a Jakub Moša) se pod vedením paní učitelky Holaňové zúčastnili turnaje v goalballu. Pravidla jsou vidět na fotografiích - na hřišti jsou tři hráči s klapkami na očích, hraje se speciálním míčem s rolničkou, orientace je hmatem podle lanek přelepených páskou. Naši chlapci turnaj vyhráli.
51 fotek, březen 2008 až březen 2009, 193 zobrazení
V noci z 14. na 15. března se v povodní zaplavenou rezervací Litovelské luhy toulali v doprovodu dvou strážců čtyři mladíci.
Vyzkoušeli si orientaci v mapě, objevovali lány chráněných bledulí a naslouchali padání stromů do rozvodněné řeky. To vše s odborným výkladem strážců Tomáše a Radka (Banjiho).
35 fotek, 1.10.2018, 16 zobrazení
Po celý měsíc září, předškoláci třídy květinka a medvídek, procvičovali hraní pexesa, kdy u toho rozvíjeli krátkodobou paměť, zrakové vnímání, orientaci na ploše, aktivní slovní zásobu, postřeh, pozornost, se dočkali finále!
Nejdříve probíhala třídní kola v jednotlivých třídách a na konci září byly vybrány z každé třídy dvě děti (holka a kluk), aby se mohly utkat 1. října na školní zahradě. Počasí nám přálo, ostatní děti držely svým favoritům palce. Nakonec první dvě místa si odnesly děti ze třídy medvídek a další dvě místa děti ze třídy květinka. GRATULUJEME!
35 fotek, 1.10.2018, 20 zobrazení
Po celý měsíc září, předškoláci třídy květinka a medvídek, procvičovali hraní pexesa, kdy u toho rozvíjeli krátkodobou paměť, zrakové vnímání, orientaci na ploše, aktivní slovní zásobu, postřeh, pozornost, se dočkali finále!
Nejdříve probíhala třídní kola v jednotlivých třídách a na konci září byly vybrány z každé třídy dvě děti (holka a kluk), aby se mohly utkat 1. října na školní zahradě. Počasí nám přálo, ostatní děti držely svým favoritům palce. Nakonec první dvě místa si odnesly děti ze třídy medvídek a další dvě místa děti ze třídy květinka. GRATULUJEME!
35 fotek, 1.10.2018, 17 zobrazení
Po celý měsíc září, předškoláci třídy květinka a medvídek, procvičovali hraní pexesa, kdy u toho rozvíjeli krátkodobou paměť, zrakové vnímání, orientaci na ploše, aktivní slovní zásobu, postřeh, pozornost, se dočkali finále!
Nejdříve probíhala třídní kola v jednotlivých třídách a na konci září byly vybrány z každé třídy dvě děti (holka a kluk), aby se mohly utkat 1. října na školní zahradě. Počasí nám přálo, ostatní děti držely svým favoritům palce. Nakonec první dvě místa si odnesly děti ze třídy medvídek a další dvě místa děti ze třídy květinka. GRATULUJEME!
268 fotek, letos v září, 34 zobrazení
V neděli 2. 9. jsme zahájili školní rok na školní chatě Bažina v Peci pod Sněžkou. V rámci EKO kurzu jsme se zabývali tématy o ochraně přírody, chráněných živočiších a rostlinách. Povídali si o významu KRNAPU v rámci přednášky. Debatovali o chování v národním parku a zopakovali jsme si topografii, orientaci na mapě i v přírodě. S buzolou jsme hledali naše svačiny a s pomocí mapy vždy došli do cíle. Během pobytu v Krkonoších jsme podnikli několik výšlapů, nejnáročnější pro nás byl výstup na naši nejvyšší horu Sněžku. Vystoupali jsme na ni Obřím dolem a dolů sešli přes Růžovou horu. V dalších dnech jsme podnikali mnohem kratší túry a procházky, k Chalupě na rozcestí nebo na Kolínskou boudu. Ve středu jsme měli odpočinkový den, odpoledne jsme strávili v Lemurii, což je zábavní park v Peci pod Sněžkou u Bobové dráhy, kde jsme se pořádně vyřádili. Skákali jsme na trampolínách, sjížděli po skluzavkách, apod. V rámci kurzu jsme si také ověřili naši přesnou mušku při střílení ze vzduchovky. Také jsme pomáhali v kuchyni s přípravou jídla a vzájemně si chystali svačiny. Poslední večer se konal karneval a diskotéka, kde jsme si pořádně zatančili. Kurz byl pro nás určitě ve všech směrech velmi přínosný.
7 fotek, 2.9.2009, 272 zobrazení
Na naší škole probíhá už třetím rokem velmi zajímavý projekt " Každý deváťák má svého prvňáčka". Je to o spolupráci, o pomoci mladším, o toleranci. Naši žáci devátých tříd chodí za prvňáčky, pomáhají jim v orientaci v pro ně novém prostředí, chodí s nimi po škole, hrají si s nimi. Na konci školního roku je za to prvňáci odvedou ze školy. Mrkněte na pár fotek z prvního seznámení našich nejstarších a nejmladších.
138 fotek, červenec 2017, 427 zobrazení | děti, kultura, lidé, rodina-přátelé, zábava
PEKELNĚ ANDĚLSKÉ LOUČENÍ SE ZÁKLADKOU
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / A nastal den zúčtování - lze s nadsázkou říci o vyřazování devátého ročníku ZŠ TGM v Bystřici pod Hostýnem. Slavnostní předávání vysvědčení mělo totiž podtext Nebe peklo ráj. Zasloužila se o to pekelná třída 9. B a andělská pověst třídy 9. A.

Již úvodní forbína překvapila diváky vystoupením obou třídních učitelů v rolích pana božského a pána démonů. „Nebe, peklo, ráj, kam tě žáčku dám?“ rozpočítávali hravě své svěřence třídní učitelé podle školních hříchů a ctností. „Podle mě to byla taková ďábelská jízda, že už museli devětkrát vyměnit ministra školství,“ zahřímal na jevišti třídní béčka Ivo Dedek. „Já jsem zas mnohdy slyšel promluvit kolegy, že ti moji jsou andělé,“ pochvaloval si třídní Jiří Matějček. „Je to vzorná třída, kterou jsem zdědil, na jejich andělské pověsti se nemálo podepsala předešlá třídní učitelka Edita Šenkyříková.
Ta ve svém projevu vystihla podstatu rozlučkového ceremoniálu. „To dobré, ale i to zlé je v každém z nás. Záleží ale jen na nás samotných, co necháme více prostoupit naším životem. Každý člověk ve svém životě udělá něco špatného, ať už schválně nebo nechtěně, ale záleží jen na něm, jak se z dané situace poučí. Zažili jsme spolu to dobré, ale museli jsme spolu řešit i ty méně příjemné situace… Ale vše jsme zvládli, vše jsme vyřešili, a to díky tomu, že jsme spolu mluvili, povídali si a trávili spolu čas, sdíleli společné zážitky, třeba na výletech. Ať už jste pekelníci nebo andělské tváře, jste všichni skvělí.“
Projevy žáků i p. ředitele Alexandra Hrycíka byly poděkováním pedagogům a rodičům. „Když jsem viděl úvodní rozřazování, jednoznačně mě napadalo, že když děláme s dětmi úkoly, je to občas peklo. Každopádně nebe vidím ve škole, kdy jsou se svými pedagogy, kamarády, se svou partou. Jsem rád, že při některých akcích můžeme být jako Spolek rodičů společně s dětmi,“ řekl Tomáš Horák, který ocenil nejlepší autory literárních prací o školním plese.
Nedílnou součástí slavnosti se staly videoprojekce a třídní vystoupení. Po minulých muzikálových číslech třídy zvážněly, v taneční choreografii se 9. A proměnila v andělské bytosti a béčko předvedlo pekelný tanec se světelnými efekty. „Tento pořad je vždy zajímavý a vypráví váš školní příběh,“ zhodnotil starosta města Zdeněk Pánek s přáním krásných prázdnin.
Školní léta utekla nadpozemskou rychlostí, přišel čas posledního děkování za školní ráj. „Našim andělům, kteří nás devět let chránili pod svými křídly,“ řekla za všechny moderátorka Kateřina Procházková ve dvojici s Dominikem Duchoňem. „Ale největší dík patří panu učiteli Dedkovi. Jen díky správně naučené orientaci v terénu a na mapě jsme téměř všichni zdárně doběhli do cíle naší cesty, přestože někteří škobrtali a jiní dokonce padali k zemi, aby lépe rozpoznali druhy šutrů. Díky němu jsme také byli skvělý tým, vzájemně si pomáhali a podporovali se.“
S velikým potleskem pak zcela zaplněný kinosál vyprovázel pekelnou i nebeskou třídu. „Bylo to boží, dojemné, i můj syn, starý rocker měl co dělat, aby zadržel slzu,“ prozradila Karla Ježková.
68 fotek, 22.10.2013, 45 zobrazení
Jako kosmonauti děti opustily v raketoplánu planetu Zemi a probádaly mléčnou dráhu, Měsíc a jiné planety. Pokusily se nasbírat hvězdný prach, zažily stav bez tíže a na noční obloze roztřídily hvězdy podle barvy.

V tomto školním roce je pro děti připravena pravidelná rozšířená ekologická výchova ve spolupráci s Centrem ochranné fauny ČR Hrachov. Na výukové programy přijede každý měsíc lektorka se zajímavým tématem. Výukové programy jsou připravovány aktivní formou, děti jsou seznamovány s danými tématy formou jednoduchých her. Prostřednictvím připravených aktivit je u dětí procvičováno smyslové vnímání, rychlost, smysl pro orientaci, paměť, obratnost i postřeh. Během každé lekce děti získají určité množství poznatků poslechem, pozorováním, vlastní praktickou zkušeností a lekce je zakončena výrobkem k tématu. Programy jsou přizpůsobeny věku dětí.
17 fotek, 1.3.2016, 44 zobrazení
Jak rozvíjíme dál naši práci s razítkem, které si děti samy vyrobily? A za jakým účelem? Tentokrát upozadíme zrakovou paměť, orientaci ve spleti různých již méně probarvených obrázků na dřevěné podložce, jelikož používáním ztrácí děti o původním vybarvení jistě pojem. Najít si a poznat otisk mezi ostatními už všichni zvládnou a hry proběhly na výbornou s efektem skvělého rozvoje zrakové percepce.
Tentokrát je tu fantazie.... Proč nedat právě razítku "nový kabát"?...nový rozměr, jinou příchuť....myslím, tvořím, jak jsem možná v den, kdy jsem ho tvořil ani sám nebyl schopný uvažovat...
A víte proč? Stojí za tím pouze a jenom čas, a pokrok. Rozvoj, který jsme dítěti umožnili udělat za určitou časovou linku. A tím se právě ono stejné razítko pro nás stává tolik úžasným materiálem. Až v této chvíli, kdy začneme zjišťovat diagnostické momenty, kam se dítě ve svém vývoji bylo schopné posunout od začátku školního roku, kdy pracuje se stejnou pomůckou, jen třeba trošku jinou technikou.
Všechny materiály se stávají postupně součástí portfolia dítěte, které s dítětem poputuje až ke konci školního roku a rodiče budou mít možnost jeho individuální růst prokonzultovat s pedagogy. Nejedná se o stejné obrázky- tentokrát jim děti dávaly život. Zkoušely to... Obživnout obrázek, za určitých okolností. Jednalo se o činnost zařazenou jako vzdělávací nabídku v centru aktivit, tudíž se může stát, že někdo obrázek ani nemá, nezaujala jej natolik tato hra, že do ní neinvestoval energii.
Je báječné sledovat, že ti, kterým však působila radost, vyprodukovali neuvěřitelné zázraky...Až se tají dech nad uměleckým zpracováním, kdy opravdu z razítka, na kterém před chvílí byla květina vylezl krokodýl a želva a ještě se z nich stávají kamarádi...
Dělají to, co z nich vychází a my jejich prostorové vnímání a fantazii individuálně podporujeme, jsou úžasní!!!
Hanka Plachá
125 fotek, říjen 2011 až únor 2015, 20 zobrazení | architektura, cestování
Žitenice jsou obec v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji, nacházející se 3 km severovýchodně od města Litoměřice. Bývá označována za nejteplejší místo v Čechách mj. i proto, že ji od severu chrání před studenými větry hřbet Dlouhého vrchu.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1057 – již tehdy se tu pěstovala vinná réva. V roce 1068 věnoval zdejší zboží Vratislav II. vyšehradské kapitule. Stávala tu tvrz, prvně zmiňovaná v roce 1477. Na konci 16. století ji nahradil renesanční dvoupatrový zámek se dvěma křídly do pravého úhlu, na přelomu 17. a 18. století přestavěný barokně a upravený po požáru v roce 1806. Žitenické panství se pak znovu vrátilo vyšehradskému proboštům a patřilo jim až do 20. století. Do nádvoří vede od návsi kamenná barokní brána, zdobená znakem vyšehradské kapituly z roku 1699. Dnes slouží jako pobočka státního oblastního archivu v Litoměřicích. Je zde uložen mj. jediný exemplář nejstarší mapy Čech, Klaudyánova mapa z roku 1518. Byla cestovní, má opačnou orientaci, jelikož tehdejší cestovatelé neznali světové strany a řídili se pouze slunečními hodinami. Objekt zámku není v dobrém stavu, v minulém roce však již bylo započato s rozsáhlou rekonstrukcí. Hospodářské budovy u zámku z 2. poloviny 17. století jsou dnes již ve zříceninách. V sousedství zámku se na okraji návsi nalézá kostel sv. Petra a Pavla, původně románský s raně gotickou věží z doby kolem roku 1300, v dnešní podobě raně barokní z doby kolem roku 1650. V roce 2005 proběhla na kostele rekonstrukce věže. V roce 1654 v barokní faře č.p. 29 nad kostelem působil v letech 1787-1829 jako kněz kartograf a meteorolog dr. František Kreibich (pamětní deska). Již v roce 1791 založil v obci zemský školní dozorce, vyšehradský probošt a pozdější litoměřický biskup Ferdinand Kindermann industriální školu pro rukodělnou výrobu, jednu z nejstarších u nás, a zvelebil i místní ovocnářství. Žitenice dodnes zdobí ještě několik srubových i brázděných lidových staveb z 18. a 19. století a také zděné domy s empírovými prvky z první poloviny 19. stol. Na zalesněném návrší nad severozápadním okrajem vsi stojí bývalá barokní loretánská kaple na Viničném vrchu z roku 1785, později upravená na vyhlídkový gloriet s dvěma arkádami v roce 1908 na lurdskou kapli s umělou jeskyní. Na návsi, u kostela i na jiných místech ve vsi a okolí je několik barokních soch a sousoší většinou z 18. století.
211 fotek, 16.4.2016, 110 zobrazení
Tak to zase klaplo! Počasí super....záruka úspěchu! :-)
Vyrážíme po ránu od koníků přes Korábek nahoru a zase dolů a zase nahoru.....čekalo nás pět stanovišť s úkoly: morseovka, orientace na mapě i pomocí buzoly, šifrování, hvězdné nebe a samozřejmě najít cíl dnešní výpravy - Štákovy paseky!
Tam nás už čekala rodina pana Poláka se svými nablýskanými vojenskými vozy i výletními veterány. Nádherně zelená louka kolem ohniště s kulisou zmíněných vozů byla pro Parťáky chvilkovým domovem. Oheň hoří, tak hurá na oběd. Špekáčky ošlehané ohněm, odpočinutí nožek, klukovské prozkoumání vozů, zbraní, střelba ze vzduchovek, hod granátem(šiškou), holčičí upletení pampeliškových věnečků a poklábosení.........a už na nás volá cesta k domovu. Ještě vyhodnotit střelby a kuriózní zásahy, doplnit tekutiny, nabalit svačinu do batohu a loučíme se s paseky a máváme rodině Poláků "Ahóóój....a zase někdy na viděnou!"
Opět objevujeme blízké hvozdenské okolí a nepřestáváme se divit, kde všude nás nohy ještě zavedou a jaké nádhery máme přímo za hvozdenskými humny.....nádherné lesy, jarní louky, ukryté rybníčky a lesní zákoutí byly pro dnešní den našimi společníky!
Závěr dne je jasný! Úklid našeho oblíbeného rajónu od Pohančiska až na Větřák. Nasazujeme rukavice, do rukou pytle a plníme je vším co do přírody nepatří. Letos musíme pochválit všechny lidi, kteří tudy chodí......loni nám nestačilo 20 pytlů na odpad a letos bylo zaplněno pouhých 6! Takže jen tak dál a pytle nebudou potřeba!
Odměna za dobře odvedenou práci čističů na Větřáku, diplomky za celý den a poslední jednodenní výpravě tohoto školního roku: "Zdar, zdar, zdar!"
..........nekončíme...............to nejlepší nás čeká v květnu! :-)
112 fotek, říjen 2016, 92 zobrazení
Proč právě cestování, cesta? Řekněme, že naším vzdělávacím cílem by se mohlo zdát seznámit děti s prostředím dopravního hřiště a tím se snažit tolik komunikovat kolem dopravních situací a značek aut? V dosažení klíčových kompetencí dítěte předškolního věku šlo však o mnohem hlubší podhoubí, než by se mohlo na první pohled zdát. V adaptačním období prvních měsíců školního roku to byly zejména vztahy, nastavovaná pravidel v prostředí třídy a vzájemná komunikace. Cesta, na které bude třeba, časem jistě řešit problematické situace, nás čeká dlouhá, je třeba se na ni náležitě připravit. Mít jasná pravidla, která stejně jako ta na silnici, musí fungovat, všichni s nimi musí být seznámeni, zvnitřněni a co víc, měly by jim vyhovovat.
Nezbývalo, než pomocí modelových situací, her, dramatizací, vstupů do denních stereotypů zavádět pokusy o vlastní prožitky dětí, které jim pomáhaly nastavovat vlastní úroveň vysvětlení užívání pravidel ve třídě, odůvodnění a praktické aplikování. Při vstupu do těchto aktivit nám pomáhají Mary a Ben, loutky, díky nimž dochází k zobrazení emočních, vztahových, modelových situací a děti tak mají možnost navrhnout řešení, být účastníkem evokujícího procesu myšlení, chrlí nové nápady, dostává se jim zpětná vazba mnohdy na jejich problém prostřednictvím jiného úhlu.
A to jsme pořád ještě v dopravě. Zdá se to? Nebo je to tak strašně složité?
Kdyby to bylo jednoduché, rozhodnete se a jedete.... jenže, nejste tu sami? Na cestě v dopravě, a totéž prožívá dítě ve třídě. Spolupráce, interakce, komunikace, mnohdy nejsložitější slova v životě každého z nás. A co teprve dítě, které je vývojově egocentrické a přichází z prostředí, ve kterém není zvyklé se dělit o hračku, požádat o pomoc, chtít , umět se druhému omluvit, půjčovat si jakoukoliv věc, počkat na druhého, respektovat, že je někdo jiný, že potřebuje více času, nebo třeba klid.
Ještě? Nebo k vysvětlení podstaty věci stačí? Je toho moc, co se dítě potřebuje naučit, aby na cestě, která ho čeká, na křižovatkách, kterými jezdí, chodí, běhá, pohybuje se.......v prostředí zvaném mezi dětmi "školka", je toho tolik, co potřebuje umět, aby jemu a všem ostatním bylo dobře.
Přidává se zvládání dalších a dalších dovedností, znalostí a "malý" balíček toho, co rozvíjí oblast kognitivní, paměťové schopnosti dětí, slovní zásobu tudíž jejich komunikativní kompetence i interakci s vrstevníkem bez které by to nešlo v projektových hrách jsou činnosti NTC učení zaměřené na rozvoj rozšířené vzdělávací nabídky v oblasti abstraktních znaků.
Vše souvisí se vším, proto na počátku vznikaly asociace značek aut na svojí značku v mateřské škole, poznávání, paměťové hry, které auto má kamarád, prostorová orientace, kdo za kým parkuje a zraková percepce, tvoření dvojic apod.
S rozvojem jednotlivých percepcí a vzdělávacích oblastí to při nabídce v centrech aktivit rozhodně nebylo u konce.
Však se zkuste přesvědčit na vlastní oči.
Hanka Plachá, Mateřská škola Lesnice
32 fotek, 23.6.2014, 211 zobrazení
Konec školního roku se blíží a my vyrazili užít si jeden z posledních dnů na zámek Loučeň a do labyrintů.
Na loučeňském zámku jsme poznali zámek ze své dětské perspektivy. Prováděla nás kněžna Marie a ukázala nám, jak se na zámku žilo, stolovalo, jaké měly šlechtické děti oblíbené hračky, co jim na zámku chybělo ve srovnání s dnešní dobou, a co měli proti nám navíc...
Po té nás čekalo jedenáct zahradních labyrintů a bludišť na jednom místě, v zeleni historického anglického parku. To je labyrintárium Loučeň.

Labyrinty a bludiště

Co jsou labyrinty?
Labyrintem vede jediná cesta, byť pořádně klikatá. Oproti tomu v bludišti narazíte na mnohá rozcestí. A přitom ne každá z cest, kterou si na těchto rozcestích vyberete, vede tím správným směrem.

Labyrinty jsou magické. To je další důvod, proč se s nimi seznámit. Jsou téměř tak staré, jako lidstvo samo. Labyrinty užívali třeba Keltové, abychom nejprve jmenovali nám geograficky blízkou civilizaci. Už ve starověku je ale znali třeba i obyvatelé daleké Indie. V pohanských dobách měly na lidi v mnohém podobný vliv, jako později vznikající náboženství.Labyrinty lidem dobíjejí energii.

Labyrinty a bludiště na zámku Loučeň
Bludiště a labyrinty propojuje přesně vytyčená naučná stezka s obsáhlými, tématicky řazenými informacemi o historických kořenech, ale i současnosti labyrintů a bludišť. Dozvíte se z ní, že labyrint hrál odpradávna svoji mnohdy tajemnou roli v rozličných starých světových kulturách - od starověkých Keltů, přes gotické katedrály, až po indiánské kultury amerického kontinentu. Při své cestě jedinečným zámeckým parkem o celkové rozloze 23 hektarů budete postupně míjet následující bludiště a labyrinty:

1. Buxusové bludiště

(400 m2), umístěné v těsném sousedství jižního, bočního traktu zámku, je připomínkou klasických, ornamentálně pojatých labyrintů známých z barokních zámeckých zahrad. Za cizokrajným názvem buxus se neskrývá nic záhadnějšího než nízká, věčně zelená keříková rostlina, které jsme v našich zeměpisných šířkách pro její odolnost běžně zvyklí říkat zimostráz.

2. Světelný labyrint

(100 m2) zabírá v souladu s barokní symetrií střed otevřeného zámeckého nádvoří. Přes den je velmi nenápadný, po setmění ale dokáže naplno očarovat svým kouzlem. Průchod do středu labyrintu vedoucí spletitou cestou značenou celkem 340 zemními svítidly může být atraktivním doplňkem k občasně pořádaným nočním prohlídkám zámeckých interiérů.

3. Travnatý labyrint

(145 m2) situovaný naproti vchodu do zámecké kaple má v kruhovém půdorysu zakomponován tvar kříže - vzhledem k umístění je to motiv víc než příhodný, používaný jako klasická forma již od středověku, kdy měla náboženská symbolika mnohem větší váhu než dnes. Cesta pro poutníky, neustále se točící, vede drcenou antukou, předěly mezi cestami pak vytváří travnatý drn. Svěží zeleň trávy se sytou oranží antuky působí neobyčejně harmonickým dojmem.

4. Tisové bludiště

(1 450 m2) je zdaleka největší jednotkou mezi loučeňskými bludišti a labyrinty. S předpokládaným rychlým růstem živého tisového plotu poroste i příjemný stín, který plot vydává, ale především pak dokonalost Vašeho úkrytu před očima těch, s nimiž budete radost ze zábavného pobytu v bludišti sdílet. Od roku 2012, tedy 5 let po jejich vysázení, už tisy v největším loučeňském bludišti dokážou skrýt i postavu toho nejvyššího taťky. Do nitra bludiště se vstupuje přes schodišťovou lávku. Je na Vás, abyste našli cestu ke druhé z lávek, která Vás naopak ze spletitého bludiště vyvede. Anebo můžete dřevěné lávky použít jen pro lepší orientaci coby vyhlídkové věže a bludiště projít klasicky - tak, abyste nevynechali žádné ze tří kruhových prostranství v jeho nitru.

5. Dlážděné bludiště

(63 m2) má komorní rozměry a je kouzelné svojí variabilitou. Je vystavěno v kruhu z pálených, glazovaných dlaždic tří barev, z nichž jedna je použita pro body, v nichž se cesta rozděluje na dvě větve ve zbylých dvou barvách. Už před vstupem do bludiště se můžete rozhodnout, zda budete tyto větvící body ignorovat a celou cestu absolvujete po cestě jedné barvy, nebo budete pro zpestření v místech křížení pravidelně střídat cesty obou barev. V sousedství dlážděného bludiště je příjemný altán, ve kterém si přesně v půli Vašeho putování mezi labyrinty a bludišti jistě rádi odpočinete a případně přečkáte malou přeháňku, po níž se určitě zase vyčasí.

6. Palisádové bludiště

(255 m2) budované z řetězících se hradeb smrkových kůlů má netradiční tvar obřího otisku lidského chodidla. To si ovšem uvědomíte až tehdy, jakmile se v samém závěru probloudíte k vyvýšenému můstku. Z něho získáte jako odměnu za dobrý odhad a orientaci patřičný nadhled nad místem, které Vás ještě pár sekund před tím tak příjemně potrápilo. Z můstku se pak spustíte zpátky na zem skluzavkou, která bez problémů a bez jakýchkoli neblahých následků na šatech sveze i dospělé. Pokud uprostřed bloudění zjistíte, že rozlehlé palisádové bludiště je pro Vás poněkud velkou porcí, můžete hned na několika místech z bludiště vystoupit únikovými kovovými vrátky. Kůly palisádového bludiště měří na výšku 140 cm. Je v tom důmyslný úmysl: Vaše dítě se v bludišti zaručeně ztratí. Ale Vy nad ním neztratíte dohled.

7. Kamenný labyrint

(590 m2) je podle odborníků energeticky nejnabitějším loučeňským labyrintem a odkazuje svým stylem na labyrinty dávných Keltů. Neklamným důkazem toho, že jste dospěli k cíli, bude fakt, že se ocitnete v těsném sousedství středové tajemné mohyly. Valouny, které posloužily jako stavební materiál, opracovala do současných hladkých tvarů síla vodního živlu: Vyzdviženy byly ze dna Labe. Při putování dál po naučné stezce zjistíte, že největší koncentraci kamenných labyrintů najdete dodnes ve Skandinávii a Pobaltí. Vikingové byli v tomto směru Keltům velmi podobní. Před letní olympiádou 2012 v Londýně v našem kamenném labyrintu dobíjela energii oštěpařka Barbora Špotáková. A byla z toho naprosto suverénní zlatá medaile!

8. Provazové bludiště

si nejlépe vychutnáte při návštěvě Loučeně s početnější skupinou - může tedy přinést nezapomenutelné zážitky školním či táborovým skupinám, ale má potenciál být také příjemným dějištěm doprovodného programu outdoorové firemní akce. Spletitý systém lan o čtyřech různých barvách umožňuje zapojit do hry až čtyři různá družstva. Cílem je být při kopírování cesty podél provazů v barvě svého družstva co nejhbitější a co nejrychleji předat štafetu dalšímu členovi vlastního družstva.

9. Pískovcový labyrint

(245 m2) Vám navzdory názvu rozhodně boty nezašpiní - cesta do jeho nitra totiž nevede po sypkém písku, ale po pevné dlažbě z opracovaného, dokonale zarovnaného pískovce. Pískovcový labyrint má ze všech labyrintů nejkrásnější zasazení do přírody: Velkou část parku odtud máte jako na dlani. Jste skoro na konci putování - možná pro Vás bude rozhled kolem sebe dostatečným lákadlem pro to, abyste v parku posečkali i po poznání posledního, desátého labyrintu, a začali park vnímat jinými očima, zrakem, který se následně soustředí na pozorování krás starých a vzácných stromů či živočichů, jejichž přítomnosti v parku jste si pro samé nadšení z labyrintů a soustředění na jejich zdolávání doposud nevšimli. Nepřehlédněte statnou, dobrodružně rozvětvenou borovici poblíž labyrintu a zkuste objevit vzácného brouka roháče.

10. Prstový labyrint

(0, 5 m2) už Vám neubere příliš sil. Na konci putování o deseti etapách už celé Vaše tělo nebude muset putovat po trase rozložené na několika stovkách čtverečných metrů. Podmínky a pravidla hry v posledním loučeňském bludišti se výrazně mění: Nohy už sice máte s velkou pravděpodobností unavené, ale v rukou je stále ještě nevyčerpaná energie. Stačí Vám jediný prst, abyste jím prošli labyrint vytesaný do boku mohutného menhiru. Ovšem pozor! Alespoň pro děti mající respekt ze strašidelných bytostí to až tak jednoduché nebude: Je nutné překonat strach a projít kolem velké sochy hrůzného Minotaura. Tato postava je upomínkou na patrně nejznámější labyrint světa, který Minotaurus, napůl člověk, napůl býk, střežil v krétském Knossu.

11. Písmenkový labyrint

(64 m2), umístěný nedaleko amfiteátru, v místě, odkud je nádherný pohled do údolní části parku s pískovcovým labyrintem, je novějším přírůstkem loučeňského labyrintária, vytvořeným roku 2011. Dlaždice imitující řez stromem jsou opatřeny písmeny. Půjdete-li po písmenech tak, abyste postupovali po textu známé písně Jede, jede poštovský panáček, připomínající fakt, že majitelé loučeňského zámku Thurn - Taxisové byli zakladateli evropské pošty, zdárně najdete střed labyrintu. Jen pozor na vyvrcholení textu písně - má v sobě překvapení, které se odchyluje od originálního znění zmíněné pošťácké fanfáry. Pokud budete mít víc času, můžete zabavit své dítě, svoji drahou polovičku, či sebe samého hledáním 4 písmen abecedy, která v písmenkovém labyrintu chybí.

V labyrintech jsme se pořádně vyběhali a naštěstí nikdo z nás se nezabloudil. A tak můžeme všichni vyrazit ještě ve středu do Mirákula. Už se moc těšíme :-)
333 fotek a 16 videí, květen 2010 až srpen 2017, 113 zobrazení

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.