Od roku 1978 do roku 1983 pořádal tenisový oddíl z pověření Čs. tenisového svazu ve sportovní hale TJ Transporta Chrudim utkání Královského poháru, což bylo vlastně Mistrovství Evropy družstev v tenisu. Šest let po sobě se v Chrudimi představila družstva Itálie, Švýcarska, Bulharska, Francie, Švédska, Rakouska, Maďarska, Finska, NSR, Velké Británie, Irska, Dánska, Holandska a SSSR. V našem družstvu se vystřídali T. Šmíd, P. Složil, J. Granát, St. Birner, J. Kodeš, J. Hřebec, P. Huťka, Fr. Pála, I. Lendl, M. Mečíř, L. Pimek a J. Navrátil. Naše družstva byla velice úspěšná. Z 22 utkání hraných v Chrudimi jich 20 vyhrála a pouze 2x odešla poražena. Dvakrát (v roce 1979 a 1982) naši reprezentanti vyhráli vítěznou trofej – Královský pohár.
Všechny zápasy, které zajišťovalo více než 50 členů tenisového oddílu, sledovalo početné a vyspělé obecenstvo, které připravilo našim hráčům vynikající prostředí. Při mezinárodních utkáních Královského poháru byla chrudimská hala vždy beznadějně vyprodána. Vtěsnalo se zde až 1200 diváků. Hráči označili chrudimské obecenstvo jako jedno z nejlepších, před kterým kdy hráli. I zahraniční hráči se vyslovovali k organizaci zápasů i k vyspělému publiku s velkým uznáním.
Všechna utkání Královského poháru přenášela živě Čs. televize, přítomno bylo množství našich i zahraničních novinářů. Naše okresní město Chrudim se tehdy stalo díky KP velice známým a zařadilo se mezi evropská velkoměsta, jako jsou Vídeň, Oslo, Helsinky, Londýn, Moskva, Budapešť, neboť tam všude se Královský pohár také hrál.
Fotografie a programové prospekty Vzpomínkám na starou Chrudim zapůjčil Vojtěch Hájek z Chrudimi.

Turistický pěší výlet poslední den v roce 2016 do severní části Národního parku České Švýcarsko. trasa: Brtníky -Soví jeskyně- Brtnický Hrádek- Turistický most -údolí Bílého potoka -Kostelní stezka- Hančův vrch- Mikulášovice.

Netzschkau (D) - Pozdně gotický zámek Netzschkau je považován za nejstarší a z hlediska dějin umění nejcennější zámek v saském Vogtlandu. Roku 1490 byl dosavadní hrad nahrazen obytným zámkem, jehož působivá konstrukce budí nadšení nejen historiků architektury. Interiéry jsou poznamenány hlavně rozsáhlou přestavbou v 17. století, kterou inicioval tehdejší hradní pán Carol von Bose. Bose zemřel v roce 1657. Po něm zámek zdědil jeho syn Karel Bohumír, jenž však výrazně do jeho podoby nezasáhl. Po této rodině bylo panství majetkem několika dalších rodů, které se zde rychle vystřídaly, než se stal vlastnictvím Pánů z Schönburg-Glauchau. Tento rod nechal vybudovat ve druhé polovině 19. století zámecký park v anglickém stylu. Po smrti poslední hraběnky z rodu Schönburg-Glauchau získalo město Netzschkau roku 1944 zámek i s parkem za cenu 100 000 říšských marek. Již od dob poslední hraběnky se zámek ocitl v dezolátním stavu a dále pustl, roku 1947 se zřítil strop koncertního sálu. O šest let později muselo být zbouráno Bosem vystavěné severní a východní křídlo, a to kvůli akutnímu zchátralému stavu. Zámecká kaple v té době již dlouho neexistovala. Nato byly v sedmdesátých letech rytířský statek a roku 1988 „švýcarský“ domek strženy. Právě tak musel rybník v parku „ustoupit“ hřišti. Takže dodnes zůstala stát jen ta část zámku, kterou nechal vystavět Metzsch kolem roku 1492. Všechna další rozšíření a úpravy existují již jen na fotografiích a obrazech.

vyrazil jsem z vysoké lípy, kolem šaunštejna a malé pravčické, hlubokou roklí do zadních jetřichovic a k rysímu kameni...