tondatana
Z Trutnova jsme se vydali do Dolců. Byla jsem zde v roce 2010, na týdenní rekreaci, s vnoučaty Adinkou (5 let) a Ondrou ( 10 let)..Jela s námi i fenka Zuzanka (11 let). Jeli jsme tam mým Peugeotem 107.
Bydleli jsme v chatách a v rybnících byla spousta kaprů, kteří nám žrali z ruky..Adinka v 5 letech, už uměla plavat a skákala z mola, do hloubky, pod mým dohledem a Ondra dokonce už uměl šipky..
Teď tu kapři nebyli, ale teplá rybniční voda zůstala..Zaskákali jsme si z mola, pěkně jsme se s Tondou vyřádili. Potom jsme na kolech objeli všechny 4 rybníky, které jsou kaskádovitě propojené..
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2017
  • 1 680 zobrazení
lippka
O velikonocích jsme se vydali z Bilbaa (sem letecky, pak půjčeným autem) tentokrát na západní stranu Španělska. Do Santiaga del Compostela podél moře, zpět vnitrozemím. Cestou jsme všude naráželi na poutníky slavné svatojakubské poutní cesty.
Svatojakubskou cestu může poutník začít prakticky od z domova (a někteří to opravdu dělají). Po Evropě dnes vede poměrně hustá síť svatojakubských cest, značených žlutými šipkami. Nicméně většina lidí začíná svoji pouť až ve Španělsku, kde mají cesty největší tradici a nejlepší infrastrukturu (značení, hustou síť ubytoven a restaurací připravující menu pro poutníky). Nejznámější a pro mnoho lidí ta pravá svatojakubská cesta je Camino francés (francouzská cesta). Francouzská proto, že začíná ve francouzském městě St. Jean Pied de Port, které je od Santiaga vzdálené 764 km. Tato cesta je rozhodně nejfrekventovanější. Druhá nejoblíbenější cesta je Camino Portugués (portugalská cesta). Třetí se umístila Camino Norte (severní cesta), následována Via de la Plata (Stříbrná cesta) a žebříček uzavírá Camino Primitivo (Základní cesta) , o které se říká, že je nejtěžší. Kdo chce obdržet certifikát o absolvání cesty, nemusí ujít celou trasu. Minimum je závěrečných 100km pro pěší a 200km pro cyklisty.
Španělsko nám přirostlo k srdci a rozhodně nesdílím názor, se kterým se setkávám tady - že jsou úplně maňána. Krásná architektura, vynikající kuchyně - to je bonus k tomu, jaký je to kultivovaný národ, všude čisto (ano, ještě jsem nebyla v centrálním Španělsku, ale na severu i v Andalusii to platí), vstřícnost, na silnicích žádný hazard a nervačení...Už se těším, až se (doufám) podívám do dalších oblastí.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
45 komentářů
  • březen 2016 až duben 2017
  • 815 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
kholaci
Abychom se vyhnuli návalům na silnicích, zarezervoval jsem přes portál booking jednu noc v privátním ubytování nedaleko Plitvických jezer, konkrétně v House Tomljanovic v obce Jezerce (cca 5km od hlavního vstupu). Podle navigace jsme v pátek kolem 17. hodiny místo přesně našli, domluvili se s majitelkou a na její radu vyrazili do 2km vzdálené restaurace. Protože pořád pršelo, vzali jsme to autem. Po pár pivkách a limčách jsme se vrátili, já zaplatil za jednu noc dle nastavené ceny na booking 50Eu - cca 370HRK, s tím, že ráno vstaneme brzy a přejedeme na parkoviště NP. To vše podle počasí. Ráno v šest bylo azuro. V sedm už jsme kupovali vstupenky (180HRK dospělí a dítě 80HRK) - sice je to dražší, ale rozhodně nelitujeme. Ostatně, fotky v tomto albu to potvrzují. Úplně sami pro sebe jsme Plitvice neměli, ale davům jsme se ráno vyhnuli. Nejprve jsme šli k velkému vodopádu, Vieliky slap - jediný na říčce Plitvice, která se ze strany vlévá do řeky Korana, na které jsou všechna jezera i ostatní vodopády. Obloukem jsme došli přes známou jeskyni (Poklad na Stř.jezeře) k přístavišti a chvilku počkali na loď, která nás převezla přes jezero Kozjak (v ceně vstupného - kontrolovali vstupenky), odtamtud jsme pokračovali podél jezer dle šipek. Míjeli jsme krásné kaskády, vodopády, jezera s čistou vodou a byli opravdu unešeni tou krásou. Došli jsme až k zastávce vlakobusu, který zrovna přijel a nabíral turisty. Ten nás pak nad jezery dovezl skoro zpět - ke vchodu č.2 a my odtud přešli pěšky s výhledy na jezera zpět ke vchodu 1, kde jsme měli na parkovišti auto. U okénka jsme ukázali ráno vyzvednutou kartičku (u závory) a zaplatili parkovné (cca 7HRK/hod. - lze kartou). To vše jsme stihli za cca 5 hodin. Jsme rozhodnuti se sem někdy vrátit před hlavní turistickou sezonou (květen?) - opravdu to stojí za to!
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 628 zobrazení
trampskalaci
Tak a máme tu náš výroční oheň, letos jsme měli nachystané vše s předstihem, ale i tak jsme na osadu přijeli již ve čtvrtek. Já přijel kolem 11 hodiny s kufrem plným sněhu, ale to už tu Miloš se Zdenkou a vnoučaty sekali ještě jednou trávu. Děti měli hroznou radost, že jim strejda Jack přivezl sníh v létě a taky ho část zůstala po osadním kempu. měl jsem připravenou bednu do které jsme jej dali a nechali si vychladit pracovní soudek piva. Navíc nám sníh posloužil jako lednička na potraviny a ohnivou vodu. Byl jsem překvapený, že tento sníh nám vydržel až do neděle. Ještě jsem přivezl latě a začal stavět přístřešky. Čekala se na víkend velká voda. Kolem 17 hodiny přijel Sokol, opět Miloš, Australák a Sendy. Začali jsme vycpaváním hranice a ve 20 hodin již nebylo co dělat. To se za námi přijel podívat ještě Luboš a večer jsme tak trávili v 6 lidech. Už během večera se rozpršelo a déšť tu vydržel neustále až do 21 hodiny. Během toho jsme se vrhli do osadního guláše, který jsem měl ve své režiji a poprvé jsme vyzkoušeli sudmašinu, která se opravdu osvědčila a gulášek byl o 2 hodiny dříve než když jsem ho dělal klasicky na ohni. Jako první přijel krajský šerif Artur se svou rodinou ze Svobodné stezky Tábor. Po něm přijeli kamarádi od Šolc Boys a další. V 18:30 se začínalo v hospodě ve staré škole. Já kemp opouštěl ve 20hodin a kolem 21 hodiny mi volal ještě Vasil, že je na stezce, tak jsem pro něj ještě dojel. Toho večera to nebyl poslední účastník, kolem půlnoci dojel ještě Fileš. Skaláci a Šolc Boys se střídali ve hraní s nima ostatní kamarádi, tančilo se od prvních tónů až do 2 do rána. Od kamaráda Hada z Trapper jsem dostal dárek z jeho pouti po Austrálii, kde mi sehnal klobouk z 1. světový. Za to má u mě veliké díky. Sobota se rozjíždělat pozvolna. Ráno nás tu bylo do 20 lidí a na soutěže bych hádal už kolem 50-60. I děti si zasoutěžili a měli možnost změřit síly. Pro ně bylo připraveno 5 cen. Soutěžilo se jako obvykle Šipky, Hvězdice, Střelba, Luk, ženská soutěž Kachničky a soutěž párová byla klasika a to Vajíčka. Víceboj vyhrál Sendy a za ním byl Karel a Radek. Kachničky vyhrála Ivča, dál Maruška a Jana ze Svobodné stezky. Dětskou soutěž vyhrál Luky a za ním Ondra, Róza, Jaroušek a Jozefínka. Vajíčka letos měli slabší skořápku a nelitaly jako minule, přes celý lom. Vyhrál Číča s Janou oba z Modrého kaňonu, za níma po rozhozu takřka domácí Kačka s Ondrou a třetí Hardy s Dlouhánem ze Šolc Boys. Po soutěžích se hrálo na všech frontách, jak na tlachovišti, tak i u srubu. Zapálení ohně bylo v 19 hodin. Již klasicky camrátka sloužily Edmonsonovy jízdenky. Letoš s příplatkem na rychlík :-D. Bylo milé, jak kamarádi mě začali vyhledávat, jak jsem měl červenou čepici a žádali o lístek. Naštípáno bylo 140 kamarádů a kamarádek. Šerif dal zvláštní cenu kamarádovi Vasilovi za jeho 100% účast. Začal k nám jezdit kolem roku 2010 a nikdy nechyběl na našem ohni. O večerní zábavu se postaral kamarád Kloboučník s Hajným Bobem, kdy mu předával koně a Hajnej pak hrál na svůj flašinet pro tuposluchý. I přes nepřízně počasí nám v sobotu nespadla kapka vody. Velice se mi líbil letošní rok a kamarádům také. Třeba slova Artura mě potěšili "Jediné co mě mrzí, že jsme sem nejezdili už dřív." Děkuji za velikou účast, která byla převážně Jihočeská a ze západu.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2017
  • 572 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
sdhreporyje
Šípková Růženka v USA, talentová soutěž
více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2017
  • 502 zobrazení
tenisclub
  • 1.7.2017
  • 500 zobrazení
miroslava7
"Na obrazovce televizoru se většinou studeně pohybují po mapách obrovské šipky, znázorňující směry hlavních úderů armády. Ale ty šipky - to byly proudy k smrti vyčerpaných lidí, kouř, oheň, sténání umírajících, krev, nosítka s raněnými. Co jen já sama mám vzpomínek na toto nejvýraznější období našeho života. Dokonce si dovedu odmyslet všechny ty hrůzy a pokládám svou generaci za šťastnou. Bylo to těžké, ale naše mládí splynulo s velkým bojem, s cestou za smělými cíli a také s velkým vítězstvím. Bylo to mládí neobyčejně bohaté. Žili jsme intenzívně, na plné obrátky. Netýraly nás pochybnosti. Měli jsme jasno. Tady jsme byli my a tam nepřítel. Neměnila bych s dnešní generací. Nemá to ani zdaleka tak jednoduché." (Tichá Věra - Čtvrteční vyprávění)

Fotografie z analógového fotoaparátu Kodak Retina vyrábaného v rokoch 1935-1936 z vojenskohistorickej akcie s názvom Smer postupu Břest poriadanej Spolkom 4. prápor úderný. 30. apríla sa z Považskej Teplej vydali na cestu cez Javorníky, pričom skončili 7. mája v Břeste na Morave. Vojaci prekonali Javorníky a pešo prešli viac ako 100 kilometrov. Niekto sa môže spýtať či nemáme čo doma robiť alebo či nám náhodou nepreskočilo, keď sa dávame na takéto "bláznovstvá", ale pokiaľ si niečo takéto naozaj myslíte, potom nemalo zmysel žiadne oslobodzovanie a boje našich československých vojakov pred 72 rokmi. Česť sa nemusí vzdávať iba salutovaním alebo sňatím čiapky. Dá sa to spraviť aj takouto formou...

Popisky POD foto.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 489 zobrazení
prompik
Pohádku o Šípkové Růžence zná jistě každý. V den svých osumnáctých narozenin se princezna Růženka píchne, obvykle o vřeteno kolovratu, a ona i celé království usne na sto dlouhých let. Kletbu zlé sudičky zlomí až udatný princ. Ale mohlo to být i jinak.
Zlá sudička Medarda sice osnuje plno intrik, kterým vzdoruje nejen rodina krále Patlaje, ale i celé okolí. Nic se Medardě nedaří tak, jak by si přála. Navíc s překvapením zjistíte, že s Růženkou to vlastně bylo všechno úplně jinak. Tato komedie s pěknými písničkami pobaví nejen starší děti, ale i jejich rodiče.
A jak se pozná pravá princezna? No přece podle toho, že má korunku!

Hrají:
Žofie - Martin Řepa
Medarda - Karel Hajčman
Král Patlaj - Petr Klimeš
Královna - Kristýna Ficencová
Růženka - Kateřina Jakubcová
Komoří Jablkoň - Matěj Kružík
Král Šípek - Tomáš Vala
Princ Šípek - Jiří Rychtecký
Dohazovač - Jiří Boháček
Sluha - Pavlína Řepová
Sluha - Adéla Špačková
Rádce - Michal Špaček
Zbrojnoš - Zdeněk Novotný
Pospíchal - Michal Kružík
Amarylis - Věra Tomášů
Begónie - Kateřina Coufalová
Cýnie - Adéla Tomášů
Malíř Mazálek - Pavla Řepová
Zlatník Mazálek -
Hlasatel - Marta Šedivá
Sluha - Marie Sommerová
Sluha - Filip Špaček
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2015 až listopad 2017
  • 483 zobrazení
ms-studlov
Velký den se přiblížil a my za svitu ranního slunce setrvali před indiánskou osadou IŠI-TA-WAI, kde sme čekali na znamení od Velkého Ducha - náčelníka starých Irokézů. Poslal nám starodávnou mapu, která nás zavedla k pokladu starých indiánů. Poklad ale hlídala moudrá sova a nebylo jednoduché se k němu dostat. Museli jsme sbírat zlaté listy a spojit a šipky v kruh, pak jsme se vydali na cestu do nepřátelského území. Naše vytrvalost a odhodlanost však nezklamala a poklad jsme si vzali do osady....oslava před tee-pee byla velkolepá. Přidal se i další indiánský kmen školáků...odložili jsme zbraně a s první hvězdou usnuli pod širým nebem u věčně hořícího ohně...Howgh!
více  Zavřít popis alba 
  • 17.5.2017
  • 467 zobrazení
cycles-perfecta
V sobotu 12.8.2017 od 13:30 proběhl již 9. ročník tradičního závodu pro děti do 15-ti let
více  Zavřít popis alba 
  • 12.8.2017
  • 384 zobrazení
horev
Rumunsko - Sv.Helena, Eibenthal, Bulharsko - Belogradčik, Stara Planina, Trojan, Trjavna, Šipka, Sozopol
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 369 zobrazení
suof
KVĚTENOVÝ PÁTEK.
VYDÁVÁM SE NA OHEŇ T.O. MOISIDIS. UŽ SESTÁVÁ POMALU TRADICÍ, ŽE JEDU DO NÁMĚŠTĚ A POKRAČUJI PŘES OSLAVKU NA CHVOJÁRNU.
ZE ZASTÁVKY JEDE DO NÁMĚŠTĚ NÁHR. BUS. DOPRAVA. 1 PŘED OSMOU VEČERNÍ SU TAM. JDU KE ZŇÁTKÁM SLUNCEM ZALITÝM PODVEČEREM. U VICENICKÉ PŘEHRADY NA CHVÍLI USEDNU DO HOSPŮDKY. POTOM PŘES HRÁZ A DO KOPCE A SU NA POLI PŘED ZŇÁTKAMA. POTKÁVÁM NA STEJNÉM MÍSTĚ STARÉHO ZNÁMÉHO KRISTA NA KŘÍŽI. ZE VSI UŽ JDU POLNÍ CESTOU OKOLO ČISTIČKY K SEDLECU. JALOVIČKY ZA OHRADNÍKEM PŘIBÍHAJÍ PRÁVĚ PŘI SLUNCE ZÁPADU. SEDLECEM JEN PROJDU. DO HOSPODY NEJDU. OKOLO HÁJOVNY PROCHÁZÍM UŽ ZA ŠEŘENÍ. PŘED SEBOU VIDÍM U ROZCESTNÍKU OHEŇ. TO NA TRAMPY NEVYPADÁ. DVĚ HOLKY ZDE MAJÍ POSTAVENÝ STAN. PROHODÍME PÁR SLOV O POČASÍ A JDU DÁL. SESTUPUJI K JIMÁRNĚ. VŠUDE OKOLO SPOUSTA NAŘEZANÝCH ŠPALKŮ, NĚKTERÉ STROMY JEŠTĚ LEŽÍ. PROSTĚ MASAKR MOTOROVOU PILOU. MÁ TO NA SVĚDOMÍ FOREST A SPOL, KTEŘÍ SE POSLEDNÍ DOBOU JIMÁRNY UJALI. SHODÍM BÁGL. ROZTOPÍM OHEŇ JEN Z POSBÍRANÝCH ODŠTĚPKŮ PO ŘEZÁNÍ. SAMÉ TVRDÉ DŘEVO. UDĚLÁM SI PĚKNÝ, KLIDNÝ VEČER S HVĚZDAMI NAD HLAVOU A VEČEŘÍ NA OHNI. SPÁT JDU, DÍKY TOMU, ŽE JSEM NEZAPADL DO SEDLECKÉ HOSPODY, V PŮL DVANÁCTÉ.
SOBOTA. PROBOUZÍM SE V PŮL DEVÁTÉ, NEJVYŠŠÍ ČAS. DOBŘE JSEM SE VYSPAL, NOC BYLA TEPLÁ. DO RÁNA SE OBLOHA ZATÁHLA. PO SNÍDANI A ÚKLIDU VYRÁŽÍM PŘES KANČÁRNU K OSLAVĚ, KTEROU ZDE BRODÍM, JELIKOŽ LÁVKA JEŠTĚ NESTOJÍ. CESTA OKOLO DLOUHÉ OSLAVY KE SKŘÍPINĚ UBĚHLA. ZA SKŘÍPINOU MÁM V ÚMYSLU ODBOČIT A PROJÍT ÚDOLÍ LUHU DO KUROSLEP. LONI TO , DÍKY ZAKUFROVÁNÍ, NEVYŠLO, JELIKOŽ JSEM SI MAPU NEVZAL. LETOS JSEM SI TO LÉPE NASTUDOVAL. ÚDOLÍ JE HLUBOKÉ A POTŮČEK MEANDRUJE SEM A TAM. V HORNÍM TOKU JE DOKONCE NÁZNAK VODOPÁDKU A MOST. V KUROSLEPECH VYCHÁZÍM PŘÍMO NA ULICI VEDOUCÍ NAHORU KE KALIMETĚ. U HÁJOVNY SE ZDRAVÍM SE DVĚMA KAMARÁDY SVAČÍCÍMI NA ODPOČÍVADLE. VCHÁZÍM DO LESA A KLESÁM K CHVOJÁRNĚ. U FLEKU PRAŽCŮ SI JEŠTĚ Z PRAMENE NABÍRÁM VODU, PŘESKOČÍM POTOK A JDU PODÉL POTOKA. PŘED DRUHOU ODPOLEDNÍ SU NA FLEKU MOISIDISŮ. VÍTÁM SE S KAMARÁDY. NAJDU SI FLÍČEK NA SPANÍ A ROZTAHUJI PLACHTU. ZATÍM PŘEDPOVĚĎ CELODENNÍCH LEHKÝCH PŘEHÁNĚK NAŠTĚSTÍ NEVYCHÁZÍ. ZAČÍNAJÍ SOUTĚŽE PRO DĚTI I STARŠÍ. HOD ŠIPKAMI NA TERČ NA ŠPALKU. ZATLOUKÁNÍ HŘEBÍKU NA ČAS. DĚTI TUPOU ČÁSTÍ HLAVY. DOSPĚLÍ NOSEM KLADIVA. NA ŠPICI SE UMÍSŤUJÍ „ZATLOUKAČI“ ČASY NAD 9 VTEŘIN V SETINOVÝCH ROZESTUPECH. JELIKOŽ JSEM K TOMU PŘISTOUPIL BEZ AMBICÍ A TÍM PÁDEM I TRÉMY, MĚL JSEM TĚCH SETIN NEJMÉNĚ A VYHRÁL. DALŠÍ SOUTĚŽÍ BYLA SKRÝVAČKA, POD KTEROU SE UKRÝVALY TVÁŘE OSADNÍKŮ SLÁVKY A HENRYHO. DĚTI JSOU NEJVŠÍMAVĚJŠÍ.
BLÍŽÍ SE VEČER A TÍM I ZAPÁLENÍ OHNĚ. HRANICE MÁ NEZVYKLÝ, ALE ORIGINÁLNÍ LICHOBĚŽNÍKOVÝ TVAR. HOŘÍ OVŠEM NEMÉNĚ DOBŘE. OHEŇ VZPLANUL, ÚDOLÍM SE NESOU TÓNY A ZPĚV VLAJKY: „...VZPOMENEŠ CHVIL, TĚCH KTERÉS MÍVAL TOLIK RÁD...“. TA SLOVA MI ŽENOU SLZY DO OČÍ, VZPOMENU NA SVÉHO NEJLEPŠÍHO KAMARÁDA ŽOLÍKA, KTERÝ MNE UŽ PÁTÝ ROK NEDOPROVÁZÍ. PO VLAJCE VĚNUJEME VZPOMÍNKU I DALŠÍM KAMARÁDŮM, KTEŘÍ UŽ ZDE NEMŮŽOU BÝT S NÁMI. OHNIVÁKEM JE JMENOVÁN HOMBRÉ. PO TÉ UŽ POKRAČUJE ZÁBAVA, PÍŠNĚ TRAMPSKÉ I MÉNĚ TRAMPSKÉ. VESELÁ VYPRÁVĚNÍ, PŘEDEVŠÍM Z ÚST KAMARÁDA ČERTA. ROZDÁVAJÍ SE SOUTĚŽNÍ CENY. MLADÍ KAMARÁDI SI PŘIDALI PŘEKVAPENÍ V PODOBĚ ODHALENÍ DŘEVĚNÉ SOCHY, NARYCHLO VYŠKRÁBANÉ HŘEBÍKEM :) . DVĚ PÍPY ČEPUJÍ PIVO I KOFOLU. POČASÍ SE DRŽÍ, JEDNU CHVÍLI JEN PROFOUKL ÚDOLÍ VÍTR. JDU SPÁT JEDNU HODINU PO PŮLNOCI. NOC JE TEPLÁ.
NEDĚLNÍ RÁNO SE SBALÍM A JDU K UŽITKÁČI. KAMARÁDI CO PŘESPALI SE POSTUPNĚ TAKÉ LOUČÍ A ODCHÁZÍ NA RŮZNÉ STRANY. JÁ 1 HODINY PO 11 JDU PROTI PROUDU CHVOJNICE DO KRALIC. POD KOZÍMI HŘBETY. ZASTAVUJI SE U KOMANČE NA WYOMINGU A ZELENÝM ÚDOLÍM JEŠTĚ NA BOUDĚ U BOJÁNKŮ. AGI S MANŽELKOU PRÁVĚ NATÍRAJÍ VENKOVNÍ OBLOŽENÍ. ČTVRTHODINKU VĚNUJI POSEZENÍ S AGIM U ŽEJDLÍKU PIVKA. A UŽ VALÍM, MUSÍM AŽ KE SKLENÁŘŮM NA BUS, COŽ JE DÁL NEŽ NA NÁDRAŽÍ, ZBYTEČNĚ JSEM SE HNAL. SU TU ČTVRT HODINY PŘED ODJEZDEM. HONEM JEDNU KOFOLU. ZAHLÉDNU ČÍRU A LUČAVKU U JEDNOHO STOLU. SEDÍ TU I SLÁVINKA Z MOISIDISŮ. JEN SE S NIMI POZDRAVÍM, NĚKOLIK SLOV A JDU NA ZASTÁVKU. BUS PŘIJÍŽDÍ. VE 4 ODPOLEDNE SU DOMA. NECHCI OŠIDIT PSY A BERU BARTA A ELŽETKU JEŠTĚ NA PROCHÁZKU SLUNEČNÍM ODPOLEDNEM. BYL TO PĚKNÝ VÍKEND. AHOJ.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 357 zobrazení
sifra
Zde se točil film Andělská tvář . Dnes by se tu mohla točit Šípková Růženka

http://www.atlasceska.cz/jihomoravsky-kraj/zamek-jaroslavice/
Kategorie: dokumentykultura
více  Zavřít popis alba 
  • 17.10.2017
  • 338 zobrazení
jarmu
;) Z Chebu odjezd 27.9. ve večerních hodinách.
2.den - prohlídka krásného zámku HUNEDOARA a malebného historického městečka SIBIU. Zde nocleh.
3. den - středověké město SIGISOARA (UNESCO) a rodný dům Vláda Tepese Drakuly. Prohlídka opevněného kostela transylvánských Sasů ve VISCRI, prohlídka historické části města BRAŠOV, nocleh.
4. DEN - návštěva královského zámku PELES s nádhernými interiéry, horské městečko BUSTENI v blízkosti nejvyšších "útesů Evropy" a výjezd lanovkou na vrchol FURNICA - 2103m. Návštěva SINAJSKÉHO KLÁŠTERA. Ubytování.
5. den - návštěva domnělého Drakulova hradu BRAN, přejezd do maďarského HAJDUSZOBOSZLO.
6. den - celodenní odpočinek a koupání v termálních lázních
7. den - příjezd do Chebu v ranních hodinách
Mapky jsou platné pro následující fotky
Doporučuji prohlížet jako prezentaci, tj klik na šikmou šipku vpravo v záhlaví programu nebo fotky + klik F11
fotky v originálu pošlu pro zájemce mailem (jarmu@seznam.cz)
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2017
  • 326 zobrazení
jirkatondl
Fotografie můžete stahovat, sdílet na sociálních sítích, nechat si z nich vyrobit papírové obrázky nebo vytvořit knížku. Zobrazení na celou obrazovku získáte poklepáním na symbol dvou šipek jdoucích od sebe. Album se výborně zobrazuje i na mobilu, takže máte fotografie vždy k dispozici, kde je s nimi možné dále pracovat.
Čekám na vaše fotografie, abych je sem mohl také doplnit.Do alba jsem nově přidal fotografie, které zaslala Marta Almasi. Je tam rovněž řada fotek kde dobře vypadáme, tak si je nenechte ujít :) Ji.
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2017
  • 323 zobrazení
miroslava7
Pomalu začínám chápat to, co myslela Věra Tichá (příslušnice 1. ČSAZ) ve své knize. To, že ty obrovské šipky, které se pohybují po mapě znázorňující směry úderů armád, byly tisíce k smrti vyčerpaných lidí, kouř a oheň, sténání umírajících, krev a ranění. Pomalu chápu to, že si dovedla odmyslet všechny ty hrůzy války a pokládala svou generaci za šťastnou. I když to bylo nekonečně těžké, jejich mládí splynulo s velkým bojem, se smělými cíli a vítězstvím. Bylo neobyčejně bohaté. Žili na plné obrátky, bez pochybností, měli jasno, neboť na jedné straně byl nepřítel a na druhé my, Čechoslováci. Pomalu začínám chápat, to, že by neměnila s dnešní generací, protože to nemá ani zdaleka tak lehké. Když jsme stoupali po mazlavém blátě jako housenka natahující se mezi stromy, nějak mě to na chvilinku došlo a já měla pocit, že je opravdová válka a s těmi lidmi kolem se trajdáme až z Buzuluku, abychom konečně dorazili po tolika letech domů. Já měla pocit, že není nic, jenom to, co se dělo tady a tam. Že našim jediným problémem je nepřítel unikající před námi, minová pole nastražená v prudkém kopci, mokré nohy a nestíhající dech, když jsme běželi kolmo k nebi. Na těch pár chvil jsme srostli v jednu homogenní masu, která se stala rodinou. Nikdo se tam nehrál na to, jestli je profesor, odborník přes počítače, malíř nebo pracuje v továrně, nikdo se nad nikoho nepovyšoval. Vše nepodstatné se ztratilo a my jsme se těšili na horký čaj a pirohy ve vesnicích, kde nás vítali místní obyvatelé. Nikdo se tehdy nehrál na to, že my holky mezi vojáky nemáme co dělat, nikdo se nikomu nevysmíval, ale podal ruku, když vám ušly nohy stranou na blátě nebo něčem jiném. A že tam toho bylo na těch kopcích hodně. Ono, je to těžko někomu vysvětlovat, no jak se praví, kdo tam nebyl, nepochopí a kdo to zažil, nezapomene.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2017
  • 319 zobrazení
jivovi
  • 4.3.2017
  • 277 zobrazení
dcvlnka
Co je číslo 150? Myslím, že každý náš malý táborník už to ví!! Dnes nás na hasičské stanici přivítali milí a šikovní hasiči. Provedli nás úplně celou budovou. Popsali nám vše od začátku: jak probíhá zásah i jak se na něj připravují. Zkusili jsme si jejich výstroj, sjezd na tyčce, prolezli jejich auta. Viděli zblízka nůžky co rozstřihnout i kov. Dozvěděli jsme se, že správný hasič musí být velmi pořádný . Prohlídli jsme si hadice i jak se čistí. Venku jsme viděli, jak se hasiči připravuji a trénují na různé případy. Sami jsme si vyzkoušeli, jaké je to být v „kanále“ :-) To se nám velmi líbilo. Pan hasič nám ukázal i zajímavé vozy, autobus a hlavně „prasátkové“ auto, které jezdí v této době odklízet divočáky, kteří jsou bohužel nakaženi africkým morem. Nebojte, na nic jsme nesahali :-D Měli jsme přestávku na občerstvení a těšili se co nám ještě páni hasiči předvedou. Asi nejlepší program byl nakonec, kdy jsme si mohli zastříkat z opravdové hadice. Dopadlo to tak, že jsme byli mokří především my sami :-)V tom horku to všichni s radostí uvítali. Nadšeni z exkurze jsme si dali pořádný nášup obědu v Restaurace Vyhlídka Zlín . Po odpoledním odpočinku jsme se se těšili opět do bazénu, kde jsme si procvičili, co jsme se včera naučili. Dnes jsme si zkusili žížalu, srdíčka a šipky. Těšíme se na zítra... ?
více  Zavřít popis alba 
  • 18.7.2017
  • 273 zobrazení
cervik-dobriv
Přes 4 000 km Marokem s TGB

Jak to vůbec začalo? No, nechal jsem se ukecat na svých FB stránkách EXPEDICE 4X4 ČERVÍK, kde mi do soukromých zpráv chodilo: „Červíku naplánuj co nejdříve expedici nejlépe někam do tepla. Jsme parta od tam a tam nebo chtěl bych se k vám přidat, jestli to není problém.“ Odpovídám jim: v únoru a do tepla? Znám jediné místo, kde by to šlo a tím je Afrika. Super. Bereme. Začínám roztáčet kolotoč informací a plánování, aby to bylo zajímavé a jiné. Cíl už mám několik let v hlavě: projet Saharou a po písečný dunách přijet k Atlantiku. Po třech měsících nočního plánování mám hotovo. Podél Sahary dolů k Atlantiku a vysokým Atlasem zpět, 4 000 km na jeden zátah. Teď jen musíme připravit stroje a nás na dlouhé dobrodružství.
Z desítek lidí, kteří mě k tomu přemlouvali, nakonec nikdo nejel a zbyl jen pevný základ z ukrajinské expedice. Lukáš KTM ADVENTURE 990, Aleš KTM ADVENTURE 950 no a já jsem si vybral v ASP Group TGB BLADE 1000i LT EPS 4x4, protože jsem chtěl udržet tempo s motorkami a CAN-AMy co měly jet. Vyfasoval jsem ještě v bedně nový stroj, namontoval pancíř na spodek a přes víkend najel prvních 500 km, aby se udělal servis. Doma nastrojit kufry, držáky na brašny, hasicí přístroj, 3 kanystry na benzín a jeden na vodu, GPS, přídavná světla, větrný štít a dát zásuvku pod stálý proud. Žádné jiné úpravy nesmím dělat, co by odlišovaly testovací stroj od sériově prodávané čtyřkolky.

31.1.2017 večer vyrážíme na dlouhou cestu - 2. 450 km směr Almérie, kterou jsme zvládli za 38 hodin i s přespáním na parkovišti ve Španělsku. Trajekt nám vyplouvá až o půlnoci, tak se jdeme podívat na nedaleký maják a ještě si dáme výšlap na pevnost nad přístavem. Dvě hodiny před vyplutím nás pustí na trajekt, kde dáme sprchu a jdeme spát. Trajekt nehoupal a nebylo poznat, že jsme vypluli, natož že jsme už zakotvili v přístavu Melilla. Výzva v španělštině zněla jako informace pro posádku. Zaspali jsme!!! Auto nacházíme samotné uprostřed garáže a trajekt opouštíme jako poslední. Na hranicích nám domorodci pomáhají vyplnit formuláře a hrají divadlo, jak je to složité. Ve frontě se snaží předbíhat a řvou na sebe navzájem. Po dvou hodinách divadlo končí a stálo nás 30 €. Opouštíme španělské území v Marockém království zvané Melilla. Zde se rozhodně vyplatí tankovat. Nafta i benzín tu stojí pod 1 €. Jinak pro informaci: v Německu 1.40 €, ve Francii 1.70 € a ve Španělsku 1.20 €.
V Maroku stojí ropa těsně pod 1 €.
V Atlasu si uděláme malou zastávka u opic a místní prodejci ukazují své umění prodávat. Odjíždím se stolečkem vyřezávaným z jednoho kusu cedrového dřeva a malou šperkovnicí. Příjezd na základnu přesně podle plánu je o půlnoci.

1. den
Ráno shodíme stroje z vleku a začínáme je strojit. Po dvanácté hodině jsme připraveni a začíná dobrodružství. Za Merzugou stavím u dun Erg Chebbi na fotečku a Aleš vaří. Přídavný ventilátor chladiče, co si tam dal pro jistotu, se mu zadřel a spálil pojistku a tím nešel ani hlavní. Oprava se vyřešila odstřižením od proudu a mohlo se jet dál. Domorodci co se seběhli kolem, nás odrazovali, že do Zagory neprojedeme. Já určitě ano, ale kluci s naloženými motorkami v žádném případě. Tak to byla pro nás výzva. Ze začátku to šlo hravě, ale potom začaly písky feš feš, kde si párkrát kluci ustlali. Chtěl jsem k nim být férový a tak jsem také jel jen na jedno zadní kolo, bez uzavřeného zadního diferenciálu. U jedné vesničky jsme dali přestávku a z Lukášovy motorky tekl olej. Nevypadalo to dobře. Plasty i nádrž dolů. Lukáš se chytá za hlavu. Doma dělal poctivě přípravu, kontroloval napínák rozvodů a když tam vracel kontrolní šroub, tak dal omylem obráceně měděnou podložku a ta v sobě měla malou drážku, kudy unikal olej. To byla úleva. Podložku obrátil a mohlo se pokračovat dál. Samozřejmě čas, který jsme strávili balením a opravami, nám chybí, tak kempujeme při setmění v pustině.

2. den
Po snídani vyrážíme směr Zagora. Od začátku jsme nasadili svižné tempo. Jen místy jemný píseček s velbloudí travou nás brzdí. Do Zagory přijíždíme po čtyřech hodinách, kde potřebujeme dotankovat. Najednou slyším: „Ahoj, jak se máš?“, místní mechanik si mě pamatoval už z minulých expedic. Hned se chlubil samolepkou Access, co jsem mu tenkrát nalepil na moped. Pozvání na čaj jsme nemohli odmítnout. Na oplátku jsme mu museli zapózovat před jeho autodílnou, aby si nás potom pověsil do sbírky fotek mezi ostatní a že jich tu nemá zrovna málo. Musíme razit dál. Na poslední benzínce dotankujeme, vše co máme a hurá Sahara. Tam je pro začátek píseček feš feš. Kluci se s ním prali statečně, dokud je nevystrašil místní průvodce s Landcruizrem. Ten se jim nabídl, že nás provede a že jim převeze 20 km jejich zavazadla, jinak to prý takhle naloženi nedají. Cena byla vysoká, takže jsme to otočili a tenhle úsek objeli. Museli jsme znovu dotankovat, protože by nám chybělo palivo na 70 km, které jsme najeli. Cestu jsem našel pevnou až moc. Přímo šutrovitá. Po 30 km, jako kdyby jste jeli po kamení ve vyschlé řece, nás dohání tma. Plac jsme našli v řečišti, kde byly ostrůvky písku a taky jsme byli dobře zašiti před domorodci.

3. den
Zase začínáme v šutrech. Potkáváme kamennou studnu, která má k hladině hloubku 30 metrů. Voda křišťálově čistá a ideálně chladná na osvěžení. Doplníme i kanystr na užitkovou vodu a pokračujeme pomálu dál. Kamení ubývá a tempo se zase dostává do normálu. Přijíždíme ke známému vraku Defendra. Od něj zase vede ještě víc kamenitá cesta, kde Lukáš píchnul a mění duši. Ten kousek se vracíme zpět na původní trasu, ale to zase vede podél písečných dun, kde písek klukům bere síly, motorky jim vaří a to i benzín v nádržích. Dáváme chvilku oddech a z dun si to k nám šine Berber. Ochotně nám ukazuje, kudy písek objedeme a prý když ho odvezu do jeho kempu pro boty, tak nás vyvede. Tak jo. Naskočil za mě a už jsme si to pelášili přes duny. Berberské stany měl krásně schované mezi obřími dunami. Lákadlo pro turisty. Z dun nás vyvedl na pevný kamenitý povrch. Až moc kamenitý. Totálně rozbíjecí cesta. Dvě hodiny trvalo, než se to změnilo v hliněné pláně, které se netvářili moc pevně, ale nás unesli. Aleš hází šipku do kamení. Nic se mu nestalo, jen proražená přední guma a ohnutý padák. Než vymění duši, hledám místo na kempování. Pro dnešek stačí.

4. den
Ráno nás probudila potulná karavana čtyřiceti velbloudů. Aleš srovnal padák a valíme to dál směr Foum Zguid. Krásně utažená hliněná cesta nás láká k rychlé jízdě přesahující neustále 100 km/hod. Kluky pouštím před sebe, protože chytří inženýři na Taiwanu snížili omezovač rychlosti na 119 km a oni tu mohou letět víc. Občas nás zpomalí vyschlé brody, a když je v té rychlosti přehlédneme, letíme vzduchem. Po 30 km nás zastavuje závora s vojákem. Jedeme podél hranic s Alžírem a před každým městem je kontrola, kde si zapíší každého turistu a odkud kam cestuje a SPZ stroje a to i na nezpevněných cestách. Dotankujeme vše co je prázdné, dáme oběd u kruháče a potom rychlý přesun dál po trase. V městečku Tata nás zase kontrolují. Na místní tržnici dokupujeme pečivo a o kousek dál zase dotankujeme, protože máme omezený dojezd, pouhých 450 km, což v Maroku, když se nedržíte hlavních tahů, je jen tak tak a každé zaváhání může znamenat, že se někdo projede s kanystrem. V podvečer projíždíme malou vesničkou, kde se koná oslava. Muži tancují v kruhu a zpívají. Začíná padat tma a je čas najít nocleh v pustině.

5. den
Ráno se domlouváme jak dál. Máme den zpoždění, který jsme po cestě nasbírali objížděním písečných míst, kde by kluci mohli zničit spojky na motorce, a tak volíme rychlý přesun po zpevněných cestách a asfaltkách. V městečku Assa potkáváme u benzínky pneuservis, kde si kluci nechají opravit propíchané duše. Oběd si dáváme v kouzelném palmovém háji nad vyschlým korytem řeky. Odtud už valíme po asfaltce. Stavíme jen na tankování, někdy až po 150 km a u policejních kontrol, kterých postupně přibývá. Přejíždíme končící pohoří Atlasu. Za ním je chladný atlantský vzduch a boční vítr od severu, který nepřelezl přes hřebeny a proudí podél něj do Sahary. Pěkně to s námi mává. Zapínáme výhřevy a oblékáme vše, co máme, protože teplota bude někde těsně nad nulou. Projíždíme úsekem bez možnosti dotankování u pumpy a domorodci toho využívají a podél cesty prodávají benzín a naftu v plastových lahvích. K večeru dorazíme k cíli naší cesty. Písečné duny končící v Atlantiku. Mířím přes ně k té velké slané louži. Ten mořský písek je úplně jiný než saharský. Hodně se v něm bořím a mám obavy, abych se nezahrabal, když jedu jen na zadek, ale musím se prokousat až na pláž, kde je to pevnější. Čtyřkolka zahrabanou motorku vytáhne. To už mám nacvičené a dokonce jsem přetrhl i kurtu, když jsem tahal Aleše, který zahrabal motorku až po kufry, ale opačně mě nikdo nevytáhne i když klukům bych tím udělal radost, že konečně i mě by se něco přihodilo . Jdu se po dunách projít, abych věděl, kde je písek utažený a kde naopak sypký. Zařadím L, 4x4 a poprvé využívám plný výkon motoru. Ostré písečné hrany prorážím a zastavuji jen, když je to nutné a to pověšen za hranu zadní nápravou, abych se podíval kudy dál. V dálce vidím Lukáše, jak zkoušel jet za mnou, ale po pár metrech ho pohltil písek. Než se k němu dostanu, motorku společně s Alešem dostali ven. Před západem slunce do oceánu, navštívíme propadliště, na jehož dně burácel Atlantik. Fouká silný vítr, takže dáváme přednost noclehu v hotelu.

6. den
Ráno vyrážíme na útesy, kde jsme dosáhli nejjižnější bodu v Maroku. Obracíme se a bereme směr sever, podél pobřeží, kde hledáme zbytky lodních vraků. Potkáváme tu kluky, co se vracejí z Dakaru, kde končili závod ICR a zastavujeme na kus řeči. Čas nás tlačí a musíme razit dál. Cestu nám ale zkřížil vodní tok v hluboké rokli. Zkouším najít, kde ho překonat, ale kolem něj jsou nánosy bahna a podaří se nám ho překonat až po 100 km. Jsou tu ohromné plochy ničeho. Jen pustina a občas nějaké políčko. Za městem Tan Tan vjíždíme zase do
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2016 až březen 2017
  • 266 zobrazení
sup69
XVI.Veteránské rojení a sraz anglických vozů .I když tento víkend nabízel mnoho veteránských akcí,pro mě je vždy vrchol veteránské sezony rojení na zámku Lobeč.Tento sraz jsem navštívil už po několikáté a zatím vždy mě uhranula velikost této akce,přátelská atmosféra a v neposlední řadě trasa vedená krásnou krajinou kokořínska.Pořadatelé musí mít nahoře asi protekci,protože počasí bylo ideální nejen pro cabria,ale i pro ostatní vozy a motocykly.Jízda byla tradičně dle šipkového itineráře v délce 56 mil,respektive 90 km.Hodnotilo se i dodržení předem stanovené průměrné rychlosti na části trasy.Ve startovním poli převažovaly britské automobily zastoupeny vozy Jaguar,Austin,Rolls-Royce,Mini,MG,Triumph,Lotus,Reliant,Bentley,Land Rover,Ford,Hillman a Morris.Doplňovalo je široké spektrum ostatních značek.O nevšední atmosféru tohoto setkání se mimo jiné postaral i majitel amerického traktoru Farmall.Smekám pomyslný klobouk před všemi motorkáři,kteří se zúčastnili jízdy.Zvládnout řízení stroje,držet nastavenou průměrnou rychlost a ještě navigaci dle itineráře je výkon vhodný obdivu.I když jsme se s naším Spitfirem neumístili na bedně,vůbec nám to nevadilo.Byl to příjemně strávený den a pořadatelům za to díky.Takže za rok na rojení 2018.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.6.2017
  • 245 zobrazení
sup69
VII.Chebská veterán rallye.Tentokrát jsme přivezli na akci vozidlo Triumph Spitfire.Start a cíl byl tradičně v obci Háje u restaurace Tango. Před startem hrozilo,že bude pršet,ale avízovaný déšť se nám nakonec vyhnul a po celou dobu akce vládlo slunečné počasí.Trasa značená šipkami vedla po okolí Chebu.Navštívili jsme mimo jiné obce Skalná,Libá,Hazlov a Třebeň.Na trati jsme plnili rozmanité úkoly,které prověřily naší zručnost a odhad.Při vyhlášení výsledků jsem byl překvapen,že náš bodový zisk stačil na třetí místo.A Radek s vozem Škoda Spartak skončil dokonce druhý.Akci pořádal Klub historických vozidel Cheb.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 22.7.2017
  • 243 zobrazení
Reklama