Hledání

12 112 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

labchester
třída štěňat a mladých psů s PP
Contact with Marvel Atagora - 1. místo / z 5, nejhezčí štěně výstavy

třída veteránů
Chester - Výborný 2/6, BIS 2 veterán výstavy!!!
více  Zavřít popis alba 
  • 16.9.2017
  • 64 zobrazení
  • 0
pohranicnituristika
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU (017-SUM): hraniční přechod Svatá Kateřina/Rittsteig (1-5), pietní místo osady Svatá Kateřina (6-8), rozcestí u Chodské Úhlavy (9-14), soutok Chodské Úhlavy a Lomničky (15-17), hraniční přechod Zadní Chalupy/Helmhof (18-20), konec hraničního toku Lomničky (21-23), Ostrý (24-66, z toho pohled na Malý Ostrý 43, pohled na hraniční hřeben ke Svarohu 44, pohled na opačný hraniční hřeben 45, Watzlikova pamětní deska 46, chata horské služby 47, hraniční znaky na vrcholu 48-57, hraniční skály 63-66), sedlo mezi Ostrým a Malým Ostrým (67-72), Malý Ostrý (73-76, z toho pohled na Velký Ostrý 76), Malý Kokrháč (77-84), Velký Kokrháč (85-103, z toho skála s hraničním znakem 27 85-90, skála s hraničním znakem 27 před nátěrem historického hraničního znaku 91-93 a po nátěru historického hraničního znaku 94-96, skála s hraničním znakem 27/1 97-101, další skály 102-103), Svaroh (104-165, z toho česká strana 112-118, bavorská strana 119-138, západní plošina u hraničního znaku 29 před nátěrem historického hraničního znaku 139-145 a po nátěru historického hraničního znaku 146-149, východní plošina u hraničního znaku 30 150-156, ruiny Juránkovy chaty 157-165), Jezerní hora (166-201, z toho pohled na Černé jezero s jezerní stěnou 182-184, pohled na Čertovo jezero 185, kamenné moře 186-194, Dámská cesta 195-201), Černé jezero (202-225, z toho ruiny turistické chaty a staré pohraniční roty 214-221, umístění nové pohraniční roty 222-223, finský domek 224-225), Čertovo jezero (226-233), ruiny Statečku pod Ostrým (234-237, z toho Oslí studánka 237), údolí řeky Svarožné (238-240), skála s hraničním znakem 27/10 před a po nátěru historického hraničního znaku (241-245), skála s hraničním znakem 23/6 s historickým hraničním znakem (246-247), historické hraniční znaky 31-36 (248-257), původní hraniční znaky mimo hraniční linii (258-261), hraniční znaky zanesené do přírodních útvarů (262-269), atypický hraniční znak 23/16 s nedalekou loukou Sesselplatz (270-279), hraniční znaky bavorské správní hranice pod Svarohem (280-281), svedení hraniční linie od vrcholové partie hřebenu v úseku Ostrý-Svaroh (282), vedení hranice v úseku Svatá Kateřina-Ostrý (283-301), vedení hranice v úseku Ostrý-Svaroh (302-318), vedení hranice v úseku Svaroh-Železná Ruda (319-337).
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2017
  • 202 zobrazení
  • 0
7evulka
Ze zelených horských luk vyrůstají majestátní horské štíty, které v průběhu dne kouzelně mění barvu. To jsou Dolomity - hory považované za jedny z nejmalebnějších a nejpůsobivějších hor na světě. Pod často téměř kolmými skalními stěnami se rozkládají ma-lebná údolí s lesknoucími se hladinami jezer a na horských loukách se pasou stáda ovcí. Údolími a podél řek, ale také přes četné mosty a tunely dříve vedla úzkorozchodná železnice. Dnes je zrušená a přeměněná v pohodlnou cyklostezku, kterou využijeme i k našim vý-jezdům. Pohybovat se budeme v oblasti okolo Olympijského městečka ležícího téměř ve středu – v „srdci“ Dolomit –Cortiny d´ Ampez-zo, kde na několik dní najdeme i útočiště. Navštívíme údolí Pustertal i jeho boční údolí s řadou rozmanitých jezer a dojedeme i k nejma-lebnějšímu z nich – Lago di MIsurina. Projedeme a projdeme se i okolo symbolu Dolomit – tří impozantních skalních vrcholů Tre Cime di Lavaredo. Seznámíme se také se stinnou stránkou historie Dolomit s četnými pozůstatky a památkami na úporné bitvy I. Světové války a projdeme se i více než jeden kilometr dlouhým zásobovacím a obranným tunelem prokopaným neskutečným úsilím rakouskými vo-jáky v horském masivu. Navštívíme i řadu malých kouzelných horských vesniček a v jedné z nich spatříme i neobvyklou uměleckou gale-rii – obrazy malované přímo na stěnách domů.
Moje zážitky::
Do Dolomitů jsem chtěla již mnohokrát,2x před tím na Moaize, Zondonele a Civetě mě uchválily. Musela jsme sice oželet Alpy s mými milovynými přáteli, ale stálo to za to . I přes předpověď počasí vyšlo úplně skvěle. Pršelo jen, když jsme postavili stany, nebo v noci, nebo po příchodu do autobusu a než jsme dojeli do kempu již nepršelo. Potkala jsme spoustu skvělých lidiček, Věrku, Milana, Jiřku, Vaška, Kristýnku, Verunku, a doufám, že ne naposledy. Prostě i přes maličkosti, dík Františku a Iveto. I moje obstříknuté koleno dalo pokoj a bylo je jak říc Jediněcně skvělé..
Program:
4.7. odjezd ve večerních hodinách z Brna
5.7. příjezd k jezeru Toblach ( 588km). Moje trasa: Na kole začátkem Drávské cyklostezky rovinatou krajinou podél řeky přes stará malebná horská města Inninchen a Sillian do městečka Heinfels se středověkým hradem a unikátním dřevěným krytým mostem z r. 1781. (21km, 1,5hod). Zpět do Toblachu. Po návratu do Toblachu pokračovat dále po cyklostezce Lunga Via, vybudované na tělese zrušené železnice, s několika mosty a tunely, romantickou trasou podél jezer Lago Negro a Lago di Landro do místa ubytování v Cortině d´Ampezzo. (31 km, 2,5 hod). Celkově 73 km, převýšení 300m. Pěší: autobusem do Ospitale, trek po Camino delle Dolomiti do sedla Tre Croci ( 8,5km,3hod, přev.700m) a sestup do Cortiny di Ampezzo. (6,2km, 1,5hod)
6.7. Z Cortiny přes sedlo Tre Croci ( 1805m.n.m.) k největšímu a nejkrásnějšímu jezeru Lago di Misurina ( 14km, 1,5hod, přev.660m). Možnost koupání. Dále možnost vyjet, vyjít horskou silničkou k rif. Auronzo (5km, 1hod, přev.670m) pod vrcholy Tre Cime. (2400m.n.m.), pěší nenáročný cca 2-3hod.okruh malebnou krajinou okolo symbolu Dolomit tří vrcholů Tre Cime. Zpět do Cortiny. ( 40km). Pěší: autobusem k Lago di Misurina a dále pěšky, návrat autobusem.Moje trasa:: Vinou špatného značení a jakého si zakufrování jsme došli na Rif Fonda Savio 2367m, pak ferátkovým sestupem pod Tre Cime-dalo by se vyjít, ale měli jsme moc málo času. Muselo se úbočím po stěně, pak ferátkou a oběhnout polovinu okruhu a na to cca 2 hod bylo mmálo chytit autobud z vrchu dolu a být v 18 hdo u jezera Misurini), proto sestup do údalí a poflakování se kolem jezera. I tak super den .
7.7. Z Cortiny přes sedlo Pocol s památníkem obětem bojů 1. světové války do passa Falzarego. (16km. 2hod, přev.800 m). Lanovkou ne-bo pěšky na vrchol Laguzoi s četnými památkami na bitvy 1, svět. války. Průchod romantickou cestou 1,5 km dlouhým tunelem s pozůstatky voj. zařízení vyhloubeným vojáky v masivu hory a sestup zpět do passa. Možný ještě výjezd 1,7 km a o 100 m výše do Passo Valparola s nádhernými výhledy a zrekonstruovanou pevností Tre Sassi z 1. Sv. války. Dlouhým sjezdem návrat do Cortiny. Při návratu možný výjezd k další dominantě oblasti vrcholům Cinque Torri horskou silničkou (5km, přev. 570m). Pěší: Autobusem do passa Falzarego, výjezd, nebo výšlap na vrchol Laguzoi, průchod tunelem a (nebo) trek úbočím masivu Tofana di Rozes k riff. Diboni (9km) sestup k silnici a případně na Cinque Torri (4km, přev. 500m) a zpět na parkoviště. Návrat do kempu autobusem. Moje trasa : Autobusem do passa Falzarego, výjezd, nebo výšlap na vrchol Laguzoi, průchod tunelem , pak výšlap po silnici 1,7 km a o 100 m výše do Passo Valparola s nádhernými výhledy a zrekonstruovanou pevností Tre Sassi z 1. Sv. války, zpět do sedla Falzarego. Sedli jsme do autobusu a začalo lít. Špatná zpráva došlo pivo v autobuse. no nic, máme víno :)
8.7. Cyklostezkou podél řeky Boite, vybudovanou na trati zrušené železnice k největšímu přehradnímu jezeru v městečku Vodo di Cado-re a dále stále podél řeky až k významnému rekreačnímu jezeru v Auronzo di Cadore. Cestou krátký 5 km ( přev.200 m) výjezd do vesnič-ky Cibiana di Cadore s malbami různých typů a stylů na vnějších stěnách domů. Daleké rozhledy. Návrat z Auronzo do kempu autobu-sem ( 65km). Pěší okruh okolo nejvyhlášenějších dolomitských vodopádů Cascada di Fanes a podél půvabného jezera Lago di Ghedina (26 km,7 hod, přev.600m) Moje trasa: Autobussem k vých bodu -okolo nejvyhlášenějších dolomitských vodopádů Cascada di Fanes, pak na kole kolem řeky Boite zpět do Cortiny, její prohlídka, zmrzlina, kemp..
9.7. Autobusem k Lago di Misurina, pěší výstup 3,5 km (stoupání cca 500 m) na vrchol Monte Piana s mnoha pozůstatky zákopů, staveb a valů z První světové války ( muzeum v přírodě). Možno i vyjet místní dopravou mikrobusy. Cca 2 hod prohlídkový okruh.

Zde z důvodu neshody s řidičem změna trasy. Většina okolo vodopádů, jak my den před tím, Já Věrka,Milan - okruh č. 2 Son Pouses.. strmým výstupem po sutovišti z odpadlé skály plnou krásných kamenů k bunkrům a zákopům z 1. linie obrany Cortiny z 1. sv. války . V jednom z nich cca 9 a víc místností, neměli jsme čelovky, tudíž jen s mobilem, už tam rostly snad dle délky těch 100 let i krápníky.. Výhled na cortinu, prudký sestup dolů. Tam setkání s Jitkou a hOnzou.. Jak milé. Po návratu zpět k jezeru odjezd do Brna.
Termín: 4.-9.7.2017
Cena 4580,- Kč zahrnuje dopravu autobusem s vlekem na kola a ubytování ve vlastních stanech v kempu.
Informace a přihlášky : pokorny.mvdr@gmail.com, pokorna.cf@centrum.cz, tel. 606276185, 606315911
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 83 zobrazení
  • 0
datavideomedia
Dobrý den ,
tak tady máme první blok školení na AV techniku firmy BENQ.
Tyto instalace nyní provádíme ve školících místnostech Generálního ředitelství cel na Jílovišti.
Můžete zde vidět:

1/ BENQ 3 x 3 PL552 ( 9 ks videowall modul PL552)
- Viz: http://business-display.benq.com/en/findproduct/signage/super-narrow-bezel/pl552.html
+ VOGELS (vertikálně 9x PFS 3504+ 3x PFB3433)

2/Dotykový display BENQ RP840G
- 84“ 4K s androidem a prezentačními funkcemi a softwarem
- Viz: http://business-display.benq.com/interactive-flat-panel/education/rp840g/
Cena: na doptání (S 5-LETOU ZÁRUKOU! )
Výhody a benefity:
- 5 let záruky s on-site servisem
- All-In-One řešení s vestavěnými reproduktory a media přehrávačem (Android) vč. Softwarových řešení:
o Bílá tabule s volbou barvy podkladu a popisovače – funkce copyboard – ukládání, návratu a editace jednotlivých slideů
o Interaktivní tabule s prezentačními funkcemi přes obraz externího vstupu
o Obraz v obraze
o Media přehrávač – videa, obrázky, hudba
o Dokument prohlížeč – word, excell, powerpoint, PDF
o Webový prohlížeč
o ZOOM – videokonferenční aplikace
o Možnost doinstalace aplikací 3. stran
o Vestavěné reproduktory + KABELÁŽ + SPOTŘEBNÍ MATERIÁL A INSTALACE

3/ NEDOTYKOVÝ DISPLAY BENQ ST650K
- 65“ 4k s androidem a softwarem pro správu informačního obsahu
- Viz: http://business-display.benq.com/digital-signage/smart-signage/st650k/
Cena: na doptání (S 5-LETOU ZÁRUKOU! )
Výhody a benefity:
- 5 let záruky a on-site servisem
- Včetně softwaru pro vzdálenou správu monitorů (po RJ45 i RS232)
- Zabudovaný Android media player včetně softwaru pro jednoduchou efektivní správu informačního (př. Reklamního) obsahu
- Tenký rámeček a malá hloubka displaye bez loga (možné doplnit) + KABELÁŽ + SPOTŘEBNÍ MATERIÁL A INSTALACE

4/NEDOTYKOVÝ DISPLAY BENQ ST650K
- 65“ 4k s androidem a softwarem pro správu informačního obsahu
- Viz: http://business-display.benq.com/digital-signage/smart-signage/st650k/
Cena: na doptání (S 5-LETOU ZÁRUKOU! ) Výhody a benefity:
- 5 let záruky a on-site servisem
- Včetně softwaru pro vzdálenou správu monitorů (po RJ45 i RS232)
- Zabudovaný Android media player včetně softwaru pro jednoduchou efektivní správu informačního (př. Reklamního) obsahu
- Tenký rámeček a malá hloubka displaye bez loga (možné doplnit) + KABELÁŽ + SPOTŘEBNÍ MATERIÁL A INSTALACE
+ Držák pro nedotykový 55" display- VOGELS PHW100L Fixní držák na LCD.
Minimální vzdálenost od stěny - pouhých 2,7cm
Spolehlivý držák, testováno na 3x větší zátěž
Bezpečnostní západka zamezí nechtěnému shození TV
Snadná montáž ve čtyřech krocích
Srozumitelné montážní instrukce, možnost shlédnou montážní video na www.strongandsimple.com
Veškeré potřebné šrouby jak do stěny, tak do zadní strany LCD přibaleny včetně kvalitních hmoždinek Fischer UX
Univerzální držák - vyhovuje prakticky všem TV v dané velikostní kategorii, kompatibilitu s vaší konkrétní TV si ověřte na stránkách www.strongandsimple.com
Specifikace výrobku
nosnost 70 kg
uchycení 800 x 400
úhlopříčka cm 102 - 205
úhlopříčka palce 40 - 80 ''
materiál kov
barva černá, záruka 5 let
více  Zavřít popis alba 
  • 31.7.2017
  • 81 zobrazení
  • 1
pohranicnituristika
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU (021-SUM): Spálený luh u Nového Údolí (1-9), konec hraničního toku Údolského potoka (10-12), Špičák (13-15), Schwarzenberský plavební kanál (16-30, z toho Rosenauerův potůček protínající hranici 16, začátek kanálu 17-20, Rosenauerova nádržka 21-23, nádržka Říjiště 24-27, Jelení jezírko 28-30), začátek hraničního toku Světlé (31-34), soutok Světlé a Malé Světlé (35-37), konec hraničního toku Malé Světlé (38-41), Třístoličník (42-87, z toho jižní vrchol 45-74 a pohledy z něj 54-59, severní vrchol 75-87 a pohledy z něj 79-82), Vysoký hřeben (88-96, z toho česká strana 93-94, bavorská strana 95-96), Trojmezná (97-130, z toho pohledy z hlavní skály 108-120, kamenná moře na bavorské straně 124-130), Trojmezí České republiky, Německa a Rakouska (131-151, z toho české území 131-133, německé území 134-136, rakouské území 137-139, stříška trojstátního hraničního znaku s vyznačením hraniční linie 143, česko-německý mezník 144, česko-rakouský mezník 145, německo-rakouský mezník 146, česko-německý chodník 149, česko-rakouský chodník 150, německo-rakouský chodník 151), Nad Rakouskou loukou (152-162, z toho česká strana 155-157, rakouská strana 158-162), Rakouská louka (163-180, z toho česká strana 166-177, rakouská strana 178-180), Plechý (181-213, z toho geodetický bod 197, pohledy z vrcholové skály 198-204, česká strana 205-209, rakouská strana 210-212), Plešné jezero (214-243, z toho Kamenné moře 229-237, Stifterův památník a pohled na jezero 238-240, pohled na jezero od Kučerovy vyhlídky 241, pohled na jezero z jezerní stěny 242-243), hraniční přechod Nová Pec-Říjiště/Holzschlag (244-248), Studničná (249-251), Klášterní les (252-259, z toho u hraničních znaků I/11 a I/15 252-253, správní kameny 254-259), Hraničník (260-267), Schönbergfelsen (268-275), Smrčina (276-297, z toho česká strana 282-290, rakouská strana 291-297), začátek hraničního toku Pestřice (298-300), původní hraniční znaky mimo hraniční linii (301-302), hraniční znaky zanesené do přírodních útvarů (303-314, z toho kámen jedničkářů 303-305, tank 306-308, ořech 309-311, bota 312-313), vedení hranice v úseku Nové Údolí-Třístoličník (315-326), vedení hranice v úseku Třístoličník-Nová Pec (327-351), vedení hranice v úseku Nová Pec-Zadní Zvonková (352-375).
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2017
  • 165 zobrazení
  • 0
koenigin
Bohnický "Hřbitov bláznů" -
je tu uloženo okolo 4700 lidí. Kvůli omezené kapacitě jsou těla vyskládaná až do třech vrstev nad sebou. Tento prostor, daleko od lidí, byl určen k pohřbívání zemřelých, kteří nemohli být pohřbeni na běžných křesťanských hřbitovech. Nejsou tu však jen chovanci psychiatrické léčebny, kteří si sami vyráběli rakve, nebo jejich potomci. Jsou tu také lékaři, primáři, zdravotní sestry a všichni, kdo se starali o psychicky nemocné pacienty. Od 1. světové války tu také leží 48 italských válečných choromyslných uprchlíků z oblasti Tridentu, desítky srbských, ruských a bosenských zajatců, kteří se stali obětmi tyfové epidemie v improvizovaném bohnickém lazaretu, dále různí vrazi, pedofilové, sebevrazi či žháři. Dnes jejich existenci připomínají jen bezejmenné hroby porostlé břečťanem, mezi kterými lze spatřit jen pár náhrobků
Se hřbitovem je spojený příběh prostitutky Otýlie Vranské, narozené 9. března 1911, která přišla o život v pouhých 22 letech. Její tělo našli rozřezané ve dvou kufrech a odeslané vlaky na Slovensko. Do Bratislavy dojel kufr obsahující hlavu a dolní končetiny a téhož dne se našel v Košicích kufr obsahující trup. Tento zločin je známý především tím, že vraha nikdy nedopadli. Jedním z podezřelých byl četař Pavlíček, který se v době vraždy nacházel poblíž a odpovídal popisu. Během vyšetřování se údajně přiznal k činu přátelům, ale nikdy nepodal oficiální prohlášení. Později se stal pacientem léčebny, kde nakonec spáchal sebevraždu. Jeho tělo leží právě na zdejším hřbitově. Vraždu Otýlie Vranské mu nikdy neprokázali.
Hřbitov má pověst jednoho z nejtajemnějších míst a to především kvůli velké koncentraci negativní energie, které se má objevovat především v rohu u mohyly. Zde leží ti, kdo nedostali rozhřešení – sebevrazi, pedofilové, žháři, ale také šílení vrazi a násilníci, kteří většinu svých obětí škrtili nebo dusili. Někteří lidé tu mohou cítit tlak na krku a hrudníku. Další úsek hřbitova, kde se lidí necítí dobře, je část s pohřbenými dětmi, které se narodily duševně nemocným pacientům a rychle umíraly. Zajímavé také je, že břečťan, který hustě porostl hroby, stromy i vnitřní stěny hřbitovní zdi se nerozrůstá za hranice hřbitova.Lidé, kteří jsou zde pohřbení, mají jedno společné – jejich osudy a životní situace vzbuzují smutek. Většina z nich přišla o život dříve, než si je našla smrt. Přesto, ani po uzavření hřbitova, tu nenachází klid a odpočinek. Zloději odnáší vše, co se dá využít, vandalové tu zanechávají nesmazatelné stopy a v 80. letech se tu konaly sofistikované satanistické rituály.

Zdroj: http://www.opustenamista.eu/bohnicky-hrbitov-blaznu/
Kategorie: dokumentyostatní
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 23.8.2017
  • 94 zobrazení
  • 2
klt
Počátky litoměřického hradu jsou neobyčejně spletité a cesta k jeho podobě, tak jak ji známe dnes, byla zdlouhavá, plná proměn. Za pomoci různých vědních disciplín - historie, stavební historie a archeologie - poznáváme alespoň některé momenty jeho historie, jeho podobu a životní styl obyvatel. Hrad sestával z paláce a hospodářských budov a byl chráněn samostatnými hradbami. Dnes z budov areálu známe již jen palác, který sám je označován jako „hrad“.
Na počátku bylo raně středověké hradiště na Dómském vrchu založené v 1. polovině 10. století, centrum přemyslovské správy zdejšího regionu, jedna z nejvýznamnějších pevností v zemi a sídlo kastelána. Jeho úlohu postupně přebíralo město Litoměřice, vznikající v 1. třetině 13. století kolem dnešního náměstí. Osídlení na Dómském vrchu se po roce 1250 proměnilo v novou městskou lokaci Přemysla Otakara II., v jejímž jihozápadním rohu vzniká hrad. Asi snad nebyl ani dostavěn, když toto město, jemuž silně konkurovaly příliš blízké Litoměřice, zaniklo a s ním i blízký hrad. Protože jej však bylo potřeba, jako centra královské moci a reprezentace, vzniká za Václava II. (1283-1305) nový hrad při severozápadním rohu litoměřického opevnění. Tehdy bylo dnešní město menší (jeho severní hranice probíhala dnešní ulicí Okružní) a patrně zcela zastavěné. Protože pro hrad nebylo místo uvnitř, byl postaven vně hradeb a teprve mnohem později, při rozšiřování Litoměřic ve 2. polovině 14. století byl zapojen do městského organismu a tvořil samostatnou pevnost při jihovýchodním opevnění (zatím přesně nevíme, zda byl připojen k městským hradbách či stál samostatně před městskou fortifikací).
Z původního hradu známe pouze základ západní stěny stavby, o které nedokážeme říci, jak vlastně vypadala, a odpadní jámu s keramickými a skleněnými nádobami importovanými ze Saska. Král Václav II. hrad nikdy nedostavěl a je otázkou, zda mu jeho záměr překazila jeho smrt nebo jiný důvod. Stavby se zúčastnil nejspíše i litoměřický purkrabí, kterým za Václavových časů byl Albrecht z Frýdlantu. Podle jeho písemného svědectví, pořízeného v Liběšicích 9. dubna 1314, král Václav II. v Litoměřicích pobýval a že tehdy byl z jeho milosti purkrabím „annis pluribus“ (drahně let). Kromě vyřizování úředních záležitostí (mj. obchod po Labi, právo skladu obilí), tu nejspíše král dohlížel na postup stavebních prací na hradě.
Na dokončení musel hrad počkat až na Jana Lucemburského (1310-1346), krále, který v našich dějinách dlouho neměl příliš dobrou pověst, ale který slávu českých zemí rozšířil při svých rytířských toulkách po celé Evropě. Král Jan v okolí Litoměřic nechal před rokem 1320 založit malebný Kamýk a impozantní Střekov a nejspíše v tomto období vystavěl také litoměřický hrad, z něhož dnes známe pouze torzo. Hrad měl pravoúhlý půdorys a oba rohy na severní straně zpevňovaly vysoké válcové věže. Ty již zdálky příchozímu ukazovaly, kdo je ve městě pánem, a zároveň tvořily silné obranné body na této velmi zranitelné straně Litoměřic. Mezi věžemi byla v hradbě umístěna brána vybavená železným hřebenem - zvedací mříží. Vzhledem k tomu, že zde nebyl padací most, můžeme předpokládat parkán obíhající kolem hradu a před ním příkop, zesilující obrannou složku pevnosti. Jižní stranu areálu hradu neznáme, protože byla zničena novostavbou stavbou měšťanského pivovaru a jeho sklepů na Tyršové náměstí. Zato však archeologický výzkum odkryl základy paláce, který se připojoval k západní hradební zdi a měl na straně do nádvoří arkády.
Ve 2. polovině 14. století došlo k výraznému rozšíření hradu, a to o palác, který byl přistavěn před západní hradební zeď do někdejšího parkánu a který dodnes zůstává nejvýraznějším pozůstatkem hradu. Sice přesně nevíme, zda jej postavil Janův syn Karel IV. (1346-1378) nebo až jeho nástupce Václav IV. (1378-1419), ale předběžně se zdá, že jej mohl začít budovat Karel IV. a dostavět jeho syn Václav. Co však můžeme říci s jistotou je, že patřil ke špičkovým světským stavbám své doby. Dnes z něj zůstal dochován pouze pozdějšími úpravami poškozený obvodový skelet, ale i tak dokážeme rekonstruovat jeho skladbu a podobu. Do paláce se vcházelo od nádvoří, neobyčejně výtvarně působivým portálem, s bohatou profilací a postranními fiálami. Jeho nejbližší analogie nacházíme pouze na význačných sakrálních stavbách svojí doby. Přízemí hradu obsahovalo kromě obytné prostory s krbem řadu dalších místností, které dokážeme jen stěží určit. Nacházela se však zde i kaple, jejíž miniaturní presbytář stavitel umístil do východní obvodové zdi paláce. Dodnes je z něj překvapivě intaktně dochována levá část i s klenbou, sanktuarium a torzo okna. Z přízemí byl vstup do nedochovaných sklepů, sloužících především ke skladovacím účelům. Po točitém schodišti umístěném v jižním průčelí se také mohlo vystoupat do prvního patra, které bylo určeno majitelům hradu, královské rodině. Při obou kratších průčelích nacházíme soukromé byty, mezi nimi pak audienční a reprezentační prostory. Místnosti pro denní pobyt byly vybaveny krby, poskytujícími teplo, a prevety, záchody, které byly vysunuty vně zdi jako arkýře. Zatímco severní stranu osvětlovala jednoduchá okna, jižní stěna se otevírala rozměrnými okny, kamenicky neobyčejně precizně modelovanými, vybavenými sedátky.

zdroj: http://www.hradlitomerice.cz/historie/
více  Zavřít popis alba 
110 komentářů
  • prosinec 2005 až srpen 2017
  • 74 zobrazení
  • 17
gamarka
(výlet za vínem), a teď "stručná" historie valtického zámku

Valtice (něm. Feldsberg) byly až do konce 1. světové války součástí Dolního Rakouska. K připojení k Československé republice došlo mírovou smlouvou uzavřenou v Saint-Germain-en-Laye nedaleko Paříže 10. září 1919. Smlouva je účinná od 9. srpna 1920, převzetí Valtic československou mocí se uskutečnilo 31. července 1920.

První známá písemná zmínka o Valticích (tehdy psaných jako Veldesperch) pochází z 10. ledna 1193. Císař Jindřich VI. tehdy listinou v bavorském Řezně potvrdil jejich směnu mezi pasovským biskupem Wolfgerem a novým nabyvatelem, Wichardem ze Seefeldu. Již před tímto datem ve Valticích stál opevněný objekt, pravděpodobně s hliněnými a dřevěnými valy a možná i zděným obytným jádrem. Noví majitelé Valtic Seefeldové patřili k předním ministeriálům rakouských vévodů a zastávali dědičně úřad vrchních stolníků (v historických pramenech je úřad pojmenováván jako maior dapifer či truksas). Wichardův syn Kadold zřejmě přestavěl valtický hrad do pozdně románské podoby, pravděpodobně právě on jej opatřil polygonální věží a učinil z hradu také místo rytířských turnajů a her. Soudíme tak i podle svědectví slavného minnesängera Ulricha von Liechtenstein, který se o valtickém rytířském klání v první půli třináctého století ve své skladbě obsáhle zmiňuje. Posledním z mužských potomků rodu Seefeldů byl Albero z Feldsbergu, souputník Přemysla Otakara II. Před Alberovou smrtí byl založen před jihozápadní branou města minoritský klášter, zničený v době husitských válek. Budovy byly později obnoveny františkány z iniciativy Jana Kapistrana, ale znovu byly vážně poškozeny nájezdem Turků roku 1529. Za časů sílící reformace byl klášter opuštěn a postupně rozebrán. Významnou úlohu v dalším období pak sehrál konvent Milosrdných bratří.

Na počátku 14. stol. nacházíme Valtice ve vlastnictví Rauhensteinů a Kuenringů, kteří záhy prodali svůj podíl Pottendorfům. Mezi roky 1387 až 1391 se podařilo rozdělené panství majetkově zcelit Liechtensteinům, v jejichž držení Valtice zůstaly až do konfiskace v roce 1945. Po bouřlivém 15. stol., plenění husitů a česko-uherských válkách za Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína, se i Valtice dočkaly za Hartmana I. z Liechtensteinu (1506-1540) obnovy a prosperity. Mohutným impulsem pro rozvoj valtického zámku byla ztráta rodového majetku v blízkém Mikulově (1560). Na hrad navázala čtyřkřídlá renesanční budova opatřená arkádovou lodžií, jejíž přibližnou podobu známe pouze z nemnohých kreseb. Část této stavby se dochovala v základech jihozápadního křídla zámku. Smíšené zdivo dosahuje mocnosti okolo dvou a půl metru. Za Karla I. z Liechtensteinu (nar. 1569, vládl v letech 1595-1627) bylo rozšířené sídlo dále opevňováno, zřejmě v souvislosti s hrozícím tureckým nebezpečím. Karel I. roku 1599 konvertoval od protestantství ke katolicismu, poté se stal nejvyšším císařovým hofmistrem a později českým místokrálem. Roku 1608 získal knížecí titul a roku 1614 titul vévody opavského. Při pobělohorských konfiskacích významně rozšířil rodové impérium. Až do jeho smrti probíhala rozsáhlá přestavba valtického zámku, na níž se ve 20. letech 17. stol. podílel i hlavní císařský architekt ve Vídni, benátský manýrista Giovanni Battista Carlone a také Giovanni Mario Filippi, s jehož jménem jsou spjaty některé stavby v rudolfinské Praze.

Za Karlova syna Karla Eusebia (1627-1684) barokní přestavba sídla pokračovala, nejprve pod vedením Giovanniho Giacoma Tencally, který byl odvolán krátce po zřícení klenby nového farního kostela, a poté brněnského stavitele Ondřeje Erny a jeho syna Jana Křtitele. Jejich dílem byly například stavby kolem prvního nádvoří. Syn knížete Karla Eusebia, zcestovalý diplomat a šedá eminence vídeňského dvora Jan Adam Ondřej (1662-1712) barokní podobu zámku dále rozvinul. Na stavbě tenkrát pracovali další dva stavitelé z dynastie Tencallů a řada brněnských a olomouckých řemeslníků. Roku 1712 se vlády ujímá kníže Anton Florian (1656-1721), sebevědomý španělský grand, nejvyšší hofmistr a podkoní císaře Karla VI., a zahajuje další fázi přestavby valtické rezidence řízenou architektem Antonem Johannem Ospelem (1677-1756). Nejprve, patrně z reprezentačních důvodů nejvyššího císařova podkoního, byly přestavěny budovy související s chovem koní: nejdříve zimní jízdárna (1713-1715), navázala španělská konírna a kočárovny. Symetricky v protilehlém křídle vznikaly od roku 1716 hospodářské a správní prostory a sklepení pro zpracování a uchovávání vína. Ušlechtilé portály v předzámčí dokládají um knížecího sochaře Franze Bienera (1682-1742) a pozornosti návštěvníků by neměly uniknout ani jeho dřevěné sloupy ke kójím koníren, které dnes tvoří vzácnou a unikátní výzdobu zámeckého informačního turistického centra. Roku 1715 bylo strženo horní patro paláce a prostory byly modernizovány a adaptovány, patrně do roku 1720. Do budovy byl přitom přiveden nový vodovod. Nejvýznamnější urbanistickou Ospelovou stopou je nově koncipovaná „triumfální cesta“. Hlavní vstup do zámku měl nadále vést příčnou osou, rezidenční branou z náměstí, dokončenou v klasicizujícím stylu roku 1724. Kníže Josef Johann Adam (1690-1732) nepokračoval ve velkolepém reprezentačním otcově projektu, soustředil se spíše na privátní část, upravil zejména interiéry. V jeho službách působil mimo jiných významný italský dekoratér Antonio Beduzzi (1675-1735), jehož dílo zůstalo ve Valticích zachováno zejména v dekoraci vnitřního nádvoří, fasád, interiérů a skvostné kapli s vzácnými varhanami vídeňského mistra Walthera. Za knížete Josefa Václava (1696-1772) byla přestavba zámku dokončena (stalo se tak v letech 1744-1745). Tento diplomat (zastupoval monarchii v Berlíně a Paříži) a vojenský stratég (je pokládán za otce moderního rakouského dělostřelectva) jmenoval svým novým dvorním architektem Antona Erhorta Martinelliho (1684-1747), který dokončil interiéry i vnější fasády. V té době byl zbořen starý hrad a na jeho místě vznikl park. Tehdy vrcholila i vojenská kariéra knížete Josefa Václava: jako polní maršál zvítězil roku 1746 v bitvě u Piacenzy a pomohl tak Marii Terezii obhájit ohrožené dědictví. Do Valtic pak přijížděl kníže hlavně v létě odpočívat, reprezentační funkce postupně převzaly vídeňské rezidence rodu na Bankgasse a v Rossau. V letech 1788-1790, za knížete Aloise I. Josefa (1759-1805), bylo u levého předzámeckého traktu přistavěno divadlo. Roku 1805, pravděpodobně za přispění architekta Josefa Hardmutha, byl v jižním křídle přeměněn velký dvoupodlažní sál na řadu menších komnat. Výstavba sítě staveb lednicko-valtického areálu v prvních desetiletích 19. století už areál valtického zámku nezasáhla, ale slavná zámecká enfiláda již tenkrát sloužila jako turistický cíl (návštěvníci si ji mohou prohlédnout v hlavním okruhu dodnes). Lednicko-valtický areál, jak se zachoval do dnešních dnů, vznikl za vlády knížete Jana I. Josefa (1760-1836), který se proslavil nejen jako valtický investor, ale také jako polní maršál a velitel jezdectva za napoleonských válek. Z této doby pochází část výzdoby sálů, obložení stěn z umělého mramoru i brokátových tapet. Za knížete Jana II. (1840-1929) a jeho architekta Karla Weinbrennera vznikla po úpravě parku naproti vykoupené a zbourané Barvířské ulice tzv. sala terrena, která byla díky své neobarokní dokonalosti po dlouhá léta historiky umění chybně antedatována a připisována slavnému baroknímu staviteli Fischerovi z Erlachu.
Na konci 2. světové války byl zámek zdevastován ruskými zajatci, kteří zde očekávali na repatriaci. Jako zrádce je po příchodu Rudé armády postříleli. Po válce byla rozkradena a zničena část mobiliáře a v polovině roku 1947 byl ve východním předzámeckém křídle zřízen ženský tábor nucených prací. Vězněné ženy pracovaly převážně ve statcích a vinných sklepech. Celý zámek na dohled od „železné opony“ byl v době komunistické totalitní moci trvale devastován a nepatřičně využíván jako prostor pro výrobu, dílny a dopravu. Řada skladů a provozů byla v hlavní budově, v jízdárně byla zřízena sušárna tabáku a v roce 1964 bylo zdemolováno divadlo a vzniklo v něm parkoviště traktorů.
Postupná obnova zámku začala v průběhu sedmdesátých let minulého století a pokračuje dodnes. Řada prostor musí být ještě opravena a zpřístupněna veřejnosti. V roce 2014-2015 došlo díky fondům EU a úsilí Národního památkového ústavu k velkorysé obnově jízdárny a v původních historických obvodových zdech byla vystavěna prostorová replika pozdně barokního (klasicistního) divadla. V roce 2016 se veřejnosti poprvé představují privátní komnaty lichtenštejnských princezen v prvním patře zámku, v nichž je vystavována unikátní sbírka rodinných divadel z majetku Moravského zemského muzea.

Rezidenční funkce a ambice majitelů vytvořily v průběhu staletí mohutné sídlo, které poskytovalo dostatek prostoru pro knížecí dvůr a zároveň vyjadřovalo prestiž knížat z Liechtensteinu, jednoho z nejmocnějších rodů v podunajském prostoru. Celý zámecký areál včetně krajiny a staveb v okolí je natolik významnou památkou, že byl v roce 1996 zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.10.2016
  • 44 zobrazení
  • 0
bellissimakk
Poslední volná trikolorní fenka - k odběru okolo 8.3.2019
10.1.2019 se v chovatelské stanici Simibel narodilo 5 štěňátek krátkosrsté kolie. Jsou to 3 zlatí kluci a 2 trikolorní holčičky.#štěňata,#krátkosrstá kolie,#kolie,#porod,#štěňátka,#zvířata,#pes,#fena
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • letos v lednu
  • 113 zobrazení
  • 0
janasjana
  • 12.9.2012
  • 28 zobrazení
  • 0
aikaboc
  • červenec 2018
  • 69 zobrazení
  • 0
tomuk
  • jaro 2012
  • 92 zobrazení
  • 0
ivcamiky
  • 29.8.2011
  • 355 zobrazení
  • 0
jindraklichova
Naše malá zlatíčka jsou kouzelná.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.3.2010
  • 20 zobrazení
  • 0
rendous73
  • leden 2004 až červen 2008
  • 11 zobrazení
  • 0
mhanzl
  • 3.2.2015
  • 92 zobrazení
  • 0
fenkabara
  • březen až červen 2013
  • 81 zobrazení
  • 0
dapaiv
  • 15.8.2009
  • 71 zobrazení
  • 0
ledovastopa
Tak už je nám 10 dní váha 1369/1157/1280/1185 a mamina 25kg
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 2.2.2014
  • 27 zobrazení
  • 0
zlesualukbox
  • 1.1.2008
  • 155 zobrazení
  • 0
veselikova
  • 5.10.2010
  • 86 zobrazení
  • 0
boseronak
  • 30.5.2010
  • 19 zobrazení
  • 0
francess
  • 12.12.2009
  • 28 zobrazení
  • 0
reklama