Hledání

12 113 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

cia
  • 29.2.2008
  • 20 zobrazení
  • 0
francess
  • leden 2010
  • 32 zobrazení
  • 0
crispy
  • 29.4.2009
  • 45 zobrazení
  • 0
hunter150
štěnata Německého křepeláka ze spojení Car Semilský háj X Cora z Kublovské vsi
datum narození:17.6.2013 - 3 fenky a 4 pejsci
více  Zavřít popis alba 
  • 15.7.2013
  • 51 zobrazení
  • 0
beryska
  • 8.5.2010
  • 20 zobrazení
  • 0
laborec425
Kategorie: městapříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 29.8.2008
  • 109 zobrazení
  • 0
rover
ALB852
Popis zámku:
Zámek je dnes uzavřenou stavbou kolem téměř čtvercového nádvoří, v jehož středu stojí barokní kašna s rodovými emblémy rodu Šternberků a plastikami ryb. Dnes se jedná o stavbu o dvou patrech v levém a třech patrech v pravém křídle. Během vlády Šternberku prodělal zámek několik úprav. V polovině 19. století nechal Jaroslav ze Šternberka budovu kompletně přestavět v tehdy oblíbeném neogotickém slohu. Po roce 1910 za Leopolda Alberta však proběhla další přestavba, jejímž cílem bylo zámku vrátit původní renesanční podobu. V tomto období byla také nad vchod do zámku přistavěna polygonální dvoustupňová věž, ve které se nacházela nádoba na dešťovou vodu, která byla rozváděna po zámku. Také východní (tedy ze strany vstupu pravé) křídlo bylo zvýšeno o jedno patro. Západní křídlo zámku bylo do nádvoří otevřeno arkádou, která však byla za Jaroslava ze Šternberka zasklena, aby bylo docíleno většího pohodlí v klimaticky nepříznivějším prostředí pod Orlickými horami. Na vnitřní stěně křídla vybíhajícího nalevo od hlavního vstupu do zámku se nachází několik fresek, které zobrazují jednak výjevy antické (šest římských císařů) a také rodovou legendu Šternberků, představující vybájeného člena rodu Jaroslava ze Šternberka v boji proti Tatarům u Olomouce v roce 1241.
V interiérech zámku se nacházejí cenná umělecká díla renesance, baroka, rokoka, empíru a biedermaieru. Nejvýznamnější a nejhodnotnější součástí interiéru jsou zachovalé pozdně renesanční kazetové stropy, datované kolem roku 1600, které se nacházejí ve čtyřech místnostech západního křídla. V tzv. Tobiášce, jinak zámecké jídelně jsou to výjevy ze života žida Tobiáše, v tzv. rytířském (správněji spíše velkém či hlavním) sále je to potom 24 výjevů ze starého zákona. Ve dvou menších pokojích, které přiléhají k velkému sálu je k vidění 12 desek, zobrazujících Ovidiovy proměny. Dale se zde nacházejí obrazy povětšinou barokních mistrů Johanna Heinricha Schönfelda, Lucase Van Valckenborcha a dalších, dále kopie obrazů Petra Paula Rubense "Salomé s hlavou sv. Jana Křtitele" a "Hlava meduzy" a jeden z nejhodnotnějších obrazů šternberských uměleckých sbírek, Škrétův "Mladý lovec", zobrazující některého člena šternberského rodu, nejspíše mladého Jana Adama ze Šternberka (Škréta pro Šternberky vytvořil několik děl, dále například portrét Marie Maximilány ze Šternberka - v současnosti na Bechyni, v jeho dílně pak také vznikly obrazy sester Barbory Eufrosie a Marie Eleonory Klary Šternberkových, rovněž umístěné na zámku v Častolovicích). V již zmíněné zámecké jídelně Tobiášce je umístěn fragment sbírky obrazů českých králů, který se do Častolovic dostal jako věno Anny Lucie roz. Slavatové, která si v roce 1654 vzala Adolfa Vratislava ze Šternberka. Ve velkém sále, který je rozlohou přes 300 m2 jedním z největších renesančních prostor v České republice se nachází rodová galerie Šternberků, v přilehlé kapli Božího těla je nejvzácnějším kusem vyřezávaný tyrolský oltář z roku 1601, stejně jako obrazy příbuzenstva Ježíšova a Zvěstovaní panně Marii. Na kachlích v kapli jsou částečně dochovány symboly císařských orlic a otištěné tlapky zámeckých psů. Velký sál byl vytápěn pomocí dvou mohutných krbů, renesanční krb je zdoben aliančním erbem Šternberků a Slavatů, barokní potom reliéfem "Narození Páně". Zcela samostatným a v jistém smyslů výjimečným prostorem je arkádová chodba, která v dnešní podobě vznikla zasklením oblouků arkád v 19. století. V současnosti se v západním křídle nachází veřejnosti přístupná expozice, východní křídlo je vyhrazeno soukromým potřebám majitelky zámku.
Text převzat z Wikipedie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Castolovice_%28z%C3%A1mek%29
více  Zavřít popis alba 
22 komentářů
  • 15.7.2015
  • 59 zobrazení
  • 4
mysticsmile
Jídelna Městské správy sociálních služeb v Boskovicích na Blanensku bývá po většinu roku vcelku tichým místem. Kromě stravování klientů a zaměstnanců slouží k výstavám a koncertům, spíše komorním. Tato středa dopoledne byla výjimkou. Sál se otřásal veselým smíchem seniorů, ozývalo se štěbetání malých capartů a z reproduktorů se linula dechovka takříkajíc od podlahy. I ti, co jsou upoutáni na invalidní vozík, nesměli chybět. Zkrátka mumraj, jak má být.
„Krásné dopoledne, dámy a pánové, dovolte mi, abych Vás co nejsrdečněji přivítala na Pátém kloboukovém plese,“ zahájila tuto již tradiční společenskou akci ředitelka MSSS Bc. Marie Sáňková. Současně bych chtěla poděkovat všem, kteří se o tuto akci zasloužili a přiložili ruce k dílu. A co by to bylo za ples, kdyby na něm nebyla hudba a tanec. Všem příjemnou zábavu.“ „Vítám mezi námi děti ze všech tří pracovišť mateřské školy a jejich paní učitelky,“ převzala slovní štafetu vedoucí úseku přímé obslužné péče Miroslava Čopáková. „Postupně se nám v programu představí. A v koutku se krčí naše paní doktorka MUDr. Hana Dvořáčková, též ji přivítejme potleskem. Dále za námi přišli studenti místní Střední pedagogické školy včetně čtyř autorek osvětového programu Malování na stěny a jsem ráda, že se k nám stále rády vracejí. Vidím zde i Lucku s Katkou. Děvčata, která zde právě končí měsíční praxi a já jim chci též poděkovat za skvělou spolupráci. Samozřejmě vítám naše pracovníky a též všechny Vás, pro které tohle všechno děláme – naše klienty. Dost již povídání, zvu na parket první účinkující děti z mateřské školy pracoviště Na Dolech.“ A pak se již zábavný program rozběhl naplno. Dětská taneční a hudební vystoupení vystřídala módní přehlídka připravená zaměstnanci zařízení. Nakonec došlo i na klienty, kteří si s chutí zasoutěžili v rozpoznávání různých tanečních stylů, zavzpomínali na dávné tancovačky, čaje o páté a pak již parket patřil jen jim. Též klienti na vozících se za pomocí studentů zapojili do víru tance. Prolínání generací krásně a symbolicky zakončilo zábavné odpoledne. „Ještě jednou chci poděkovat všem, kteří jste vydrželi do pozdních ranních hodin,“ zakončila celou akci za všeobecného smíchu ředitelka MSSS Bc. Marie Sáňková. Znovu děkuji těm, kteří se podíleli na organizaci dnešního plesu. Díky Vám to byla opravdu velkolepá přehlídka se vším všudy. Budeme se těšit na příští šestý ročník.“
„Měli jsme tu 29. února v pořadí již pátý Motýlkový kloboukový bál,“ spustila po skončení ředitelka Domova pro seniory a Domova se zvláštním režimem Bc. Marie Sáňková, když jsem ji na chvíli získal k rozhovoru. „Cílem této velmi pěkné předjarní akce je přiblížit našim klientům atmosféru plesů, které na počátku každého nového roku ve všech koutech naší vlasti probíhají. Snažili jsme se nezapomenout na nic, co ke správnému bálu patří. Nejen hudba a tanec, ale setkání má vždy i nějaký dějový podtext. Tentokrát jsme zvolili téma skutečně jarní – motýlkový námět. Nechyběla módní přehlídka společenských oděvů, kterou připravili naši zaměstnanci MSSS. Ke každému dobrému plesu patří též předtančení nebo kulturní vystoupení. Nám se přestavila všechna pracoviště místní mateřské školy s působivými bezprostředními programy tak, jak to naši nejmenší umějí. Do přípravy a průběhu akce se příkladně zapojili studenti Střední pedagogické školy v Boskovicích. Ke zpestření programu přispěla studentka třetího ročníku SPGŠ Martina Regueyra. Všichni jsme obdivovali její umění pohybu a i teoretické znalosti o dnešních moderních tancích, jež v současné době „letí“ na tanečních zábavách a diskotékách. Názorně ukázala prvky Hip-Hopu, Street Dance, House Music a zdůraznila, že se dnes vše vrací ke stylu šedesátých let, což pro klienty byla jistým způsobem nostalgická vzpomínka na léta dávno minulá.“ I já mám ještě v živé paměti „Máničky“ tolik pronásledované tehdejším režimem. Zábavné dopoledne se velmi vydařilo, líbilo se klientům i všem ostatním zúčastněným. „Budeme v tom jistě pokračovat též v dalších letech. Nakonec chci velmi poděkovat všem pěti sponzorům za finanční přispění a krásné dárky. Jsou to: Bikos Olomouc, Elveko Tišnov, Gastro Stela, COOP Jednota Boskovice, Zahradnictví Ing. Koupý Doubravice.“ Těmito slovy se se mnou sympatická ředitelka Bc. Marie Sáňková rozloučila. Byl nejvyšší čas, jídelna se musela připravit k obědu.
Více: www.msssboskovice.cz
www.boskovice.cz
www.msboskovice.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2011/2012
  • 835 zobrazení
  • 0
simontimingeriu
vinařská expozice Regionálního muzea v Mikulově má tři části. Je to především Zámecký sklep s největší raritou muzea - obřím vinným sudem z roku 1643, potom „Tradiční vinařství na Moravě” a nakonec galerie historických vřetenových lisů. Podařilo se tak vytvořit ucelenou expozici o tradičním vinařství, která je umístěna v historických interiérech a všechny prostory jsou propojeny tématicky, koncepčně i prostorově.
V roce 2000 byla otevřena první část nové vinařské expozice - „Tradiční vinařství na Moravě”. Návštěvník je informován o historii pěstování révy vinné, výroby vína a jeho prodeje od prvních zmínek až do začátku 20. století, graf mu přiblíží historické kolísání plochy moravských vinic. Vysvětleno je tradiční pěstování révy a předvedena celoroční práce na vinici. Názorně je vysvětlen tradiční řez révy a pozornost je věnována základnímu nástroji vinaře - vinařskému noži. Zmíněni jsou také škůdci révy a vývoj jejich potírání. Vystaveno je nářadí k obdělávání půdy ve vinici, pocházející z 19. století a primitivní zařízení k chemické ochraně před škůdci ze začátku 20. století. Dále má návštěvník možnost seznámit se s principem práce kládového a vřetenového lisu a poučí se o tradičním postupu při výrobě vína. Expozice ukazuje také základní typy vinařských staveb, všímá si různých vinařských nádob a vysvětluje specifické vinařské výrazy, názvy a míry, provázející v minulosti běžný život vinaře, dnes již většinou zapomenuté. Pro lepší představu o organizaci tradičních sklepních prací je jedna z místností zařízena jako lisovna z 19. století.
V dubnu 2004 byla ve vedlejší místnosti otevřena druhá část nové expozice, kterou jsme pojali jako galerii dřevěných vinařských lisů. Jako krásné artefakty zde vystavujeme 9 kompletních historických lisů a tři torza. K vidění jsou všechny základní typy vřetenových lisů, lisy s jedním, dvěma i třemi vřeteny, lisy s vřeteny dřevěnými i ocelovými, lisy malé o výšce necelých 70 cm, ale i učinění obři, čnící téměř do 3 m. Nejstarší z nich pochází z roku 1797, nejmladší byl vyroben v roce 1937, jsou zde exempláře z jižní Moravy a ze západního Slovenska. Celkem je možné v Regionálním muzeu shlédnout 15 historických vinařských lisů.

Bezkonkurenčně nejstarším sbírkovým předmětem ve vinařské sbírce Regionálního muzea je renesanční obří sud na víno z roku 1643. Jeho stavbu si objednal majitel mikulovského panství Maximilián kníže z Dietrichsteina (1596 - 1655), nástupce Františka kardinála Dietrichsteina (1570-1636). Do sudu hodlal ukládat víno, vybrané jako daň od poddaných, kteří měli pronajaté jeho vinice. Byla to daň naturální ve formě vína nebo moštu, ale někdy se vlastníkům vinic odváděly hrozny nebo rmut. V některých dobách byly odvody finanční. Daň se skládala ze dvou částí - daň z půdy (perkrecht) a desátý díl úrody hroznů (desátek). Desátek měl u každé vrchnosti různou hodnotu. Také perkrecht býval různý - na Moravě se obvykle odvádělo jedno vědro (56,6 litru). Sud měl sloužit také k reprezentativním účelům, jak se to v 16. a v 17. století stalo módou.
Zhotovením mikulovského sudu byl pověřen brněnský bednář Christof Specht a ve smlouvě z 29. ledna 1643 se zavázal, že sud postaví do vinobraní. Lůžko vyráběl tesař z Innsbrucku, Bartolme Schütz. Dřevo bylo použito dubové, obruče jsou ocelové.
Bednář Specht se třemi tovaryši stavěl gigantický sud přímo ve sklepě, údaje o délce stavby kolísají mezi 228 a 273 dny. Tesař Schütz pracoval na zakázce 234 dní. Bednář dostal za svoji práci 1320 zlatých a 59 krejcarů spolu s naturáliemi. Železo na obruče bylo zaplaceno zvlášť. Z historických záznamů však není zřejmé, zda uvedená odměna byla pro všechny zúčastněné, nebo zda dostal tesař zaplaceno samostatně.
Sud měří na délku 621 cm, průměr hlavy je 447 cm, průměr přes střed neboli břicho 524 cm. Vyroben je z mohutných fošen (dužin) o tloušťce 15 cm, širokých v některých případech až 35 cm. Obě dna jsou zdobena vyřezaným ornamentem. Kromě toho nese přední dno nápis: „WERCKMAISTER CHRISTOF SPECHT BINDER UND BANCKRICHTER IN BRIN ANNO 1643 IAR”.
Lůžko se skládá ze tří mohutných trámů, ležících na podlaze sklepa a orientovaných v podélné ose sudu. Na nich v pravidelných rozestupech stojí 10 svislých žeber, na kterém sud leží a nedotýká se přitom země. Žebra jsou vysoká až 240 cm, nahoře jsou spojena ozdobnou římsou v délce sudu a liší se od sebe originální dřevořezbou. Na přední části prvního žebra najdeme na pravé straně další nápis: „BARTOLME SCHÜTZ IR HOCHFÜRSTLICH GENADEN ZIMERMAN VON INSPRUG AUS TYROL”.
Víno se do sudu nalévalo horními zátkovými otvory (špuntovnicemi), kterých je v horní části břicha několik. Menší sudy mívají jen jeden otvor. Ve spodní části předního dna jsou mohutná dvířka, vysoká 55 cm a široká 32 cm. Jsou dosti velká na to, aby se po jejich otevření mohl do nitra sudu vsoukat člověk a vyčistit jeho vnitřní stěny. Na závoře dvířek je přibitý ornamentální ocelový štítek s písmeny MFVD. Sud je po obvodu stažen 22 ocelovými obručemi, širokými 8 - 10 cm. Každá je složená ze šesti částí a váží prý 390 kg. Kromě toho zpevňují sud podélná ocelová táhla (celkem 21 kusů), procházející předním a zadním dnem. Pod každou hlavou nebo matkou je ocelová ozdobná podložka. Je pravděpodobné, že tato konstrukce, neobvyklá u běžných sudů, pochází až z období, kdy byl obří sud opravován.
Mikulovský obří sud se ihned po svém vzniku stal středem obdivu. První písemná zmínka je z roku 1669. Brzy se také objevily první odhady o velikosti jeho objemu. V roce 1669 byl zveřejněn údaj 1700 věder (kolem 96 200 litrů). Jiný odhad - 2 000 věder (113 200 litrů) přetrval až do konce 19. století. Donedávna jsme považovali za nejsprávnější odhad z roku 1884, uvádějící 1786 věder a 9 mázů, což má být kolem 1010 hektolitrů. Na bývalé popisce u obřího sudu, která pochází někdy z období po 2. světové válce, bylo 1786 věder a 9 mázů přepočteno na 1010 hl a 81 litrů.
V roce 2000 byla čísla odhadů jednou provždy nahrazena objektivním údajem - objem sudu byl změřen moderními měřícími přístroji a činí 101 400 litrů. Sud byl také zvážen a jeho hmotnost je 26,1 tuny.
Sud byl po svém dokončení několik let nepřetržitě plněn desátkovým vínem. Traduje se 30 let, existuje však i údaj hovořící o 50 letech. Pravděpodobně neúroda v nepříznivém roce způsobila, že sud nemohl být naplněn, zůstal několik let prázdný a rozeschnul se. Jeho oprava se nepovedla, takže se přestal využívat jako obří nádoba. V roce 1719 přestál sud bez poškození požár, který zničil část zámku, a zůstal zachován jako kuriozita až do dnešních dní.
Mnoho návštěvníků našeho muzea se ptá, zda mají někde větší sud, než je ten mikulovský. Informace o velkých sudech v Evropě, především v Německu, shromáždil a zpracoval německý historik Dieter Coburger. Díky jeho sdělení můžu nyní ověřit, jaké postavení má náš sud mezi svými evropskými konkurenty.

Obří a velké vinné sudy v Evropě, které dosud existují - seřazené podle velikosti:

Místo Objem v litrech Rok vzniku
1 Thuir (Francie) 1 000 200 1949
2 Heidelberg (Německo) 221 727 1751
3 Halberstadt (Německo) 161 125 1598
4 Eperney (Francie) 160 000 1889
5 Villafranca del Penedes (Španělsko) cca 140 000 po roce 1939
6 Freyburg an der Unstrut (Německo) 120 000 1896
7 Budafok (Maďarsko) 102 000 1974
8 Mikulov 101 400 1643

Obří a velké vinné sudy v Evropě, které dosud existují - seřazené podle stáří:

Místo Rok vzniku Objem v litrech
1 Tübingen (Německo) 1546 84 065
2 Halberstadt (Německo) 1598 161 125
3 Vaarlam (Řecko) 16. století 13 000
4 Heidelberg (Německo) 1610 45 000
5 Mikulov 1643 101 400
6 Klosterneuburg (Rakousko) 1704 56 533
7 Ludwigsburg (Německo) 1721 90 000
8 Heidelberg (Německo) 1751 221 727
Závěr:
1. Podle velikosti je mikulovský obří sud na 8. místě v Evropě. Vezme-li se však v úvahu současně také jeho věk, přesune se na místo druhé. Před mikulovským sudem je pouze sud z Halberstadtu, který je zhruba o polovinu větší a o 45 let starší, všechny ostatní sudy jsou výrazně mladší. Nejznámější konkurent našeho sudu - sud v Heidelbergu - je sice dvakrát větší, je ale o 108 roků mladší.
2. Podle stáří by mikulovský sud obsadil 5. místo, ale vezme-li se současně v úvahu jeho velikost, opět se v žebříčku posune dopředu a také na druhé místo. Před ním zůstává znovu sud z Halberstadtu, ostatní sudy jsou menší. Jeho konkurent - sud v Heidelbergu - by byl navíc ještě předstižen sudem z rakouského Klosterneuburgu a sudem z německého Ludwigsburgu.
Ať už si mikulovský obří sud „stojí” mezi evropskou konkurencí jakkoliv, nelze mu upřít mimořádný význam. Je ukázkou vrcholného řemeslného mistrovství našich předchůdců před více než 360 roky. Jejich výrobky byly nejen plně funkční i při své zcela mimořádné velikosti, jako v případě našeho sudu, ale byly také originálně zdobené. I v dnešní době by bylo velmi obtížné postavit podobný gigant. Právě proto je „mikulovský obr” nejnavštěvovanějším a nejobdivovanějším exponátem Regionálního muzea a má své pevné místo jak mezi evropskými obřími sudy, tak mezi kulturními památkami vůbec.

(Převzato z oficiálních internetových stránek Regionálního musea v Mikulově http://www.rmm.cz/index.html)
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 6.4.2014
  • 291 zobrazení
  • 3
babi90
Beseda a autogramiáda 30.5.2013 v Domě knihy Librex v Ostravě za účasti autora.

Milan Uhde (* 28. července 1936, Brno) je český spisovatel, dramatik, scénárista a politik. Za vlády komunistů byl významným představitelem disentu a po sametové revoluci v letech 1990–1992 působil jako ministr kultury české vlády a od vzniku samostatné republiky v roce 1993 byl 1. předsedou Poslanecké sněmovny České republiky, od ledna až do února roku 1993 na základě čl. 66 Ústavy také vykonával vymezené funkce prezidenta republiky. Z titulu své funkce kontrasignoval Ústavu České republiky.

Životopis

Narodil se ve smíšené právnické rodině, jeho matka byla židovka.[2] Za druhé světové války se snažila s tichým souhlasem svých rodičů získat dokumenty o nežidovském původu, přesto ale byla vystavena rasovému pronásledování. Milan Uhde ve svých pamětech popisuje jako jeden ze silných zážitků svého dětství, jak je vyháněn s matkou z obchodu, protože židé směli nakupovat jen v určené hodiny.[3]

Vzdělání získal v Brně: chodil zde do obecné školy, roku 1953 maturoval na gymnáziu v Králově Poli a v roce 1958 absolvoval Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity (později Jana Evangelisty Purkyně, dnes opět Masarykova univerzita), obor čeština a ruština. V 50. letech 20. století byl členem Československého svazu mládeže a vnitřně souhlasil s komunistickým režimem. Za zlom považuje rok 1956, kdy v důsledku událostí v Maďarsku ztratil komunistické přesvědčení a nebyl mu pak ani nabídnut vstup do KSČ.[3] Pracoval jako redaktor významného brněnského měsíčníku pro literaturu, umění a kritiku Host do domu (vycházel 1954–1970) a zároveň působil jako externí učitel na Janáčkově akademii múzických umění (1967 – 1971). V roce 1971 dosáhl titulu doktora filosofie.

Po zákazu časopisu se stává spisovatelem z povolání, ale roku 1972 se po zveřejnění článku v Rudém právu dostal na seznam zakázaných spisovatelů a jeho tvorba se nesměla publikovat až do sametové revoluce v roce 1989. Jeho knihy byly odstraněny z veřejných knihoven a bylo mu bráněno ve výkonu jakéhokoliv výdělečného povolání. Psal pod jmény jiných divadelní hry (nejčastěji pro Divadlo na provázku), publikoval v samizdatu, spolupracoval se zahraničními divadly a rozhlasovými a televizními stanicemi.

Podepsal Chartu 77, v roce 1988 se stal i signatářem Hnutí za občanskou svobodu. V roce 1989 založil spolu s jinými disidenty nakladatelství Atlantis a stal se jeho šéfredaktorem. Následující rok po něm tuto pozici převzala jeho manželka, aby se mohl plně věnovat politické kariéře.

V roce 1990 se stal po Milanovi Lukešovi druhým polistopadovým ministrem kultury. V roce 1992 se na JAMU habilitoval jako docent. Ve vládě působil původně za Občanské fórum (v roce 1990 zasedal v Kolegiu Občanského fóra), později přešel do ODS.[4] V období od 6. června 1992 do 6. června 1996 byl za ODS nejprve poslancem České národní rady (volební obvod Jihomoravský kraj) a po jejím přejmenování v souvislosti s rozdělením státu 1. ledna 1993 poslancem Poslanecké sněmovny. Ve stejném období byl od 29. června 1992 zvolen předsedou České národní rady a od 1. 1. 1993 se stal předsedou Poslanecké sněmovny.[5][6][7][8] V první den České republiky 1. ledna 1993 přednesl známý projev končící slovy „…Česká republiko, dobrý den!“.

Od roku 1996 se dostával mezi skupinu politiků ODS kritickou vůči některým názorům a postojům předsedy strany Václava Klause. Na kongresu ODS v prosinci 1996 přednesl polemický projev, v němž konstatoval, že ODS se zpronevěřuje svému programu a že opustila slušného občana. Zároveň označil volební slogan z voleb roku 1996 Dokázali jsme, že to dokážeme za nabubřelý a odpudivý. Zároveň ale zpětně (v rozhovoru z roku 2008) konstatoval, že Václav Klaus byl otevřený kritice a nebyl mstivý a že část vnitrostranické opozice se tehdy rozhodla pro „cestu kabinetního pokusu o odstranění Václava Klause z politiky“.[3]

Ve volebním období, od 1. června 1996 do 19. června 1998, byl rovněž zvolen do Poslanecké sněmovny, od 16. července 1996 do 9. června 1997 předsedal poslaneckému klubu ODS.[8] Po pádu koaliční vlády ODS se díky svému kritickému postoji ocitl mezi těmi, kteří byli vyzváni k odchodu ze strany, přestoupil tedy do poslaneckého klubu Unie svobody, jehož členem byl od 20. ledna 1998 do konce zkráceného volebního období. Byl iniciátorem několika poslaneckých návrhů zákonů, z nichž byl schválen pouze jeho Návrh novely zákona o mimosoudních rehabilitacích (78/1998 Sb.), který inicioval spolu s Jiřím Karasem. Zákon se snažil zrovnoprávnit nucené práce příslušníků vojenských báňských oddílů s nucenými pracemi příslušníků PTP.

Svůj přestup do Unie svobody hodnotil zpětně jako chybu („Ocitl jsem se ve straně, kde mě nechtěli. Kdyby byli přede mnou odhalili, že jejich hlavním cílem je poslat Klause do politického důchodu, byl bych řval jako tygr.“).[3] Již na jaře jaře 1998 napsal analýzu Jednadvacet záznamů o pravicové havárii, v níž se kriticky vyjadřuje o nově vzniklé Unii svobody.[9][10] V roce 1998 opustil aktivní politiku a stal se opět spisovatelem z povolání. Vydává pro nakladatelství Atlantis ve sbornících své dřívější práce, ale neváhá ani zahajovat nové projekty.

S postupem času se zdá, že se jeho názory opět sbližují s názory ODS. Lituje toho, že problémy ODS otevřeně nekritizoval už dřív, ale ozval se až v době, kdy se neřešeny rozrostly do takové šíře, že se jejich kritika stala nástrojem jiných snah než jen snahy o nápravu věcí (jeho dopis Václavu Klausovi k 60. narozeninám[11]) V názoru na události v ČT v roce 2000 se postavil na stranu ODS proti vzbouřencům.[12] V roce 2002 byl za ODS navržen a stal se místopředsedou Rady Českého rozhlasu.

Žije v Brně, od roku 1963 je jeho manželkou Jitka Uhdeová, v současné době jednatelka a ředitelka nakladatelství Atlantis. Má dvě děti: Michala (podnikatel) a Janu (pracuje v nakladatelství Atlantis). V roce 2011 byl zvolen 12 hlasy z 15 do čela Rady České televize (dvouleté volební období).
Dílo
Milan Uhde předčítá z časopisu Host do domu v brněnském klubu Desert 13. prosince 2009.

Jde o autora povídek, divadelních a rozhlasových her, scénářů a sbírek poezie.
Přehled děl

Do bitev půjde před řadami - báseň oslavující Klementa Gottwalda (1953)
Lidé z přízemí (1962)
Komedie s Lotem (1963) – rozhlasová hra
Hrách na stěnu (1964) – krátké povídky z každodenního života
Král Vávra (premiéra 1964 v divadle Večerní Brno) – satirická divadelní politická hra, variace na téma Krále Lávry ukazuje strojový svět odcizený lidem, kde trio vládců řídí zemskou poloosu. Hra je tvořena 10 obrazy, obsahuje 9 písní, balad, blues romancí a jednu mezihru. Autor zde navazuje na K. H. Borovského
Svědkové (1965) – původní absurdní rozhlasová hra, ukazuje bezmocnost lidí proti zlovůli policie.
Souhvězdí Panny (1965) – filmový scénář podle své povídky Ošetřovna, příběh o lásce a kamarádství z prostředí vojenského letiště. Film byl natočen téhož roku
Výběrčí (1966) – absurdní rozhlasové drama, dočkalo se i divadelního zpracování
Děvka z města Théby (1967 otištěna v květnovém čísle Divadla 18, téhož roku uvedena v Národním divadle) – původní divadelní hra, satirická variace na antické téma Antigony. Kritika hru strhala [1]
Obloha samej cvok (1967) – sbírka textů písní pro brněnské Divadlo X
Záhadná věž v B. (1967) – sbírka historických mystifikací
Ten, který přichází (1968) – rozhlasová hra
Parta (1969) – rozhlasová hra
Šach-mat, Vaše Výsosti (1969)
Vraždění ve Veracruz (1970)
Hra na holuba (1974) – původní divadelní hra, vyšla v samizdatu
Balada pro banditu (1975) – muzikálová adaptace divadelní hry na téma Olbrachtova Nikola Šuhaje Loupežníka, kterou napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila pro Divadlo na provázku. Podle této hry vznikl v roce 1978 i stejnojmenný film režiséra Vladimíra Síse
Profesionální žena (1975) – scénář dramatizace na námět Vladimíra Párala, kterou napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila
Zubařovo pokušení (1976) – rozhlasová hra, vyšla v samizdatu
Pohádka máje (1976, uvedeno pod názvem Poslední leč) – adaptace Mrštíkovy divadelní hry, napsal ji pod jménem Zdeňka Pospíšila, ten však v roce 1980 emigroval a spolupráci s Uhdem prozradil
Hodina obrany (1977) – televizní hra
Pán plamínků (1977) – původní televizní hra, vyšla v samizdatu. Motivem byly skutečné osudy některých disidentů, na kterých byla zločinně zneužita psychiatrie
Jitřenka naší slávy (1977) – rozhlasová hra o životě Boženě Němcové
Modrý anděl (1979) – původní rozhlasová hra, která byla zpracována i pro divadlo: monolog udavačky, která, zahrávaje si s životy druhých, srovnává svou situaci s údělem anděla spravedlnosti, zatíženého odpovědností za osud lidstva
Velice tiché Ave (1981) – autobiografická retrospektivní rozhlasová hra. Vyšla v samizdatu, později se dočkala i divadelního zpracování
Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (1986, uvedena 1990) – divadelní hra, vyšla v samizdatu: životopisná parodie o Karlu Marxovi, vedoucí k divákově deziluzi
O divadle (vycházel 1986–9) – sborník, vycházel v samizdatu. Uhde zde byl spoluautorem spolu s Josefem Topolem a Václavem Havlem
Prodaný a prodaná (1987) – divadelní inscenace ztvárňuje osud Karla Sabiny, konflikt jednotlivce, politické moci a společnosti. Napsal pro Divadlo na provázku pod jmény Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer
Česká republiko, dobrý den (Atlantis 1995) – projevy z období své činnosti ve vyšší politice, vybraných 50 článků pro Denní Telegraf a rozhovory, které vyvolaly čtenářský ohlas
Desítka her (Atlantis 1995) – sborník deseti nejdůležitějších divadelních, rozhlasových a televizních textů (Král-Vávra, Svědkové, Výběrčí, Parta, Zubařovo pokušení, Pán plamínků, Hodina obrany, Modrý anděl, Velice tiché Ave a Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl)
Balada pro banditu a jiné hry na zapřenou (Atlantis 2001) – sborník 10 titulů vydaných většinou pod cizími jmény aj.
více  Zavřít popis alba 
  • leden až květen 2013
  • 181 zobrazení
  • 0
bellissimakk
Poslední volná trikolorní fenka - k odběru okolo 8.3.2019
10.1.2019 se v chovatelské stanici Simibel narodilo 5 štěňátek krátkosrsté kolie. Jsou to 3 zlatí kluci a 2 trikolorní holčičky.#štěňata,#krátkosrstá kolie,#kolie,#porod,#štěňátka,#zvířata,#pes,#fena
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • letos v lednu
  • 113 zobrazení
  • 0
baldriana
  • květen 2011 až leden 2013
  • 197 zobrazení
  • 0
jiroko
  • březen 2009
  • 30 zobrazení
  • 0
horachlap
Štěňátka se narodila na štědrý den. Byly čtyři, jedna holka a tři kluci. Dnes už mají svoje nové páníčky. A všem se daří moc pěkně.
Kategorie: přírodazvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 3.3.2019
  • 22 zobrazení
  • 1
anniezesrbovky
Annie se ve středu 25.8.2010 narodilo deset čistokrevných štěňátek maďarského ohaře bez PP. Máme 6 fenek a 4 pejsky.
Pro štěňata hledáme páníčky. Pokud se vám líbí, volejte, mailujte. Tel.: 739 09 29 49, katerina.komedova@gmail.com.
Odběr v polovině října 2010. Rezervace nyní. Cena 4.500,-Kč.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2010
  • 171 zobrazení
  • 0
cekynskydvur
Dnes se u nás sešly štěňata z Čekyňského dvora
více  Zavřít popis alba 
  • 24.1.2008
  • 180 zobrazení
  • 0
reklama