Hledání

12 106 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

7evulka
Ze zelených horských luk vyrůstají majestátní horské štíty, které v průběhu dne kouzelně mění barvu. To jsou Dolomity - hory považované za jedny z nejmalebnějších a nejpůsobivějších hor na světě. Pod často téměř kolmými skalními stěnami se rozkládají ma-lebná údolí s lesknoucími se hladinami jezer a na horských loukách se pasou stáda ovcí. Údolími a podél řek, ale také přes četné mosty a tunely dříve vedla úzkorozchodná železnice. Dnes je zrušená a přeměněná v pohodlnou cyklostezku, kterou využijeme i k našim vý-jezdům. Pohybovat se budeme v oblasti okolo Olympijského městečka ležícího téměř ve středu – v „srdci“ Dolomit –Cortiny d´ Ampez-zo, kde na několik dní najdeme i útočiště. Navštívíme údolí Pustertal i jeho boční údolí s řadou rozmanitých jezer a dojedeme i k nejma-lebnějšímu z nich – Lago di MIsurina. Projedeme a projdeme se i okolo symbolu Dolomit – tří impozantních skalních vrcholů Tre Cime di Lavaredo. Seznámíme se také se stinnou stránkou historie Dolomit s četnými pozůstatky a památkami na úporné bitvy I. Světové války a projdeme se i více než jeden kilometr dlouhým zásobovacím a obranným tunelem prokopaným neskutečným úsilím rakouskými vo-jáky v horském masivu. Navštívíme i řadu malých kouzelných horských vesniček a v jedné z nich spatříme i neobvyklou uměleckou gale-rii – obrazy malované přímo na stěnách domů.
Moje zážitky::
Do Dolomitů jsem chtěla již mnohokrát,2x před tím na Moaize, Zondonele a Civetě mě uchválily. Musela jsme sice oželet Alpy s mými milovynými přáteli, ale stálo to za to . I přes předpověď počasí vyšlo úplně skvěle. Pršelo jen, když jsme postavili stany, nebo v noci, nebo po příchodu do autobusu a než jsme dojeli do kempu již nepršelo. Potkala jsme spoustu skvělých lidiček, Věrku, Milana, Jiřku, Vaška, Kristýnku, Verunku, a doufám, že ne naposledy. Prostě i přes maličkosti, dík Františku a Iveto. I moje obstříknuté koleno dalo pokoj a bylo je jak říc Jediněcně skvělé..
Program:
4.7. odjezd ve večerních hodinách z Brna
5.7. příjezd k jezeru Toblach ( 588km). Moje trasa: Na kole začátkem Drávské cyklostezky rovinatou krajinou podél řeky přes stará malebná horská města Inninchen a Sillian do městečka Heinfels se středověkým hradem a unikátním dřevěným krytým mostem z r. 1781. (21km, 1,5hod). Zpět do Toblachu. Po návratu do Toblachu pokračovat dále po cyklostezce Lunga Via, vybudované na tělese zrušené železnice, s několika mosty a tunely, romantickou trasou podél jezer Lago Negro a Lago di Landro do místa ubytování v Cortině d´Ampezzo. (31 km, 2,5 hod). Celkově 73 km, převýšení 300m. Pěší: autobusem do Ospitale, trek po Camino delle Dolomiti do sedla Tre Croci ( 8,5km,3hod, přev.700m) a sestup do Cortiny di Ampezzo. (6,2km, 1,5hod)
6.7. Z Cortiny přes sedlo Tre Croci ( 1805m.n.m.) k největšímu a nejkrásnějšímu jezeru Lago di Misurina ( 14km, 1,5hod, přev.660m). Možnost koupání. Dále možnost vyjet, vyjít horskou silničkou k rif. Auronzo (5km, 1hod, přev.670m) pod vrcholy Tre Cime. (2400m.n.m.), pěší nenáročný cca 2-3hod.okruh malebnou krajinou okolo symbolu Dolomit tří vrcholů Tre Cime. Zpět do Cortiny. ( 40km). Pěší: autobusem k Lago di Misurina a dále pěšky, návrat autobusem.Moje trasa:: Vinou špatného značení a jakého si zakufrování jsme došli na Rif Fonda Savio 2367m, pak ferátkovým sestupem pod Tre Cime-dalo by se vyjít, ale měli jsme moc málo času. Muselo se úbočím po stěně, pak ferátkou a oběhnout polovinu okruhu a na to cca 2 hod bylo mmálo chytit autobud z vrchu dolu a být v 18 hdo u jezera Misurini), proto sestup do údalí a poflakování se kolem jezera. I tak super den .
7.7. Z Cortiny přes sedlo Pocol s památníkem obětem bojů 1. světové války do passa Falzarego. (16km. 2hod, přev.800 m). Lanovkou ne-bo pěšky na vrchol Laguzoi s četnými památkami na bitvy 1, svět. války. Průchod romantickou cestou 1,5 km dlouhým tunelem s pozůstatky voj. zařízení vyhloubeným vojáky v masivu hory a sestup zpět do passa. Možný ještě výjezd 1,7 km a o 100 m výše do Passo Valparola s nádhernými výhledy a zrekonstruovanou pevností Tre Sassi z 1. Sv. války. Dlouhým sjezdem návrat do Cortiny. Při návratu možný výjezd k další dominantě oblasti vrcholům Cinque Torri horskou silničkou (5km, přev. 570m). Pěší: Autobusem do passa Falzarego, výjezd, nebo výšlap na vrchol Laguzoi, průchod tunelem a (nebo) trek úbočím masivu Tofana di Rozes k riff. Diboni (9km) sestup k silnici a případně na Cinque Torri (4km, přev. 500m) a zpět na parkoviště. Návrat do kempu autobusem. Moje trasa : Autobusem do passa Falzarego, výjezd, nebo výšlap na vrchol Laguzoi, průchod tunelem , pak výšlap po silnici 1,7 km a o 100 m výše do Passo Valparola s nádhernými výhledy a zrekonstruovanou pevností Tre Sassi z 1. Sv. války, zpět do sedla Falzarego. Sedli jsme do autobusu a začalo lít. Špatná zpráva došlo pivo v autobuse. no nic, máme víno :)
8.7. Cyklostezkou podél řeky Boite, vybudovanou na trati zrušené železnice k největšímu přehradnímu jezeru v městečku Vodo di Cado-re a dále stále podél řeky až k významnému rekreačnímu jezeru v Auronzo di Cadore. Cestou krátký 5 km ( přev.200 m) výjezd do vesnič-ky Cibiana di Cadore s malbami různých typů a stylů na vnějších stěnách domů. Daleké rozhledy. Návrat z Auronzo do kempu autobu-sem ( 65km). Pěší okruh okolo nejvyhlášenějších dolomitských vodopádů Cascada di Fanes a podél půvabného jezera Lago di Ghedina (26 km,7 hod, přev.600m) Moje trasa: Autobussem k vých bodu -okolo nejvyhlášenějších dolomitských vodopádů Cascada di Fanes, pak na kole kolem řeky Boite zpět do Cortiny, její prohlídka, zmrzlina, kemp..
9.7. Autobusem k Lago di Misurina, pěší výstup 3,5 km (stoupání cca 500 m) na vrchol Monte Piana s mnoha pozůstatky zákopů, staveb a valů z První světové války ( muzeum v přírodě). Možno i vyjet místní dopravou mikrobusy. Cca 2 hod prohlídkový okruh.

Zde z důvodu neshody s řidičem změna trasy. Většina okolo vodopádů, jak my den před tím, Já Věrka,Milan - okruh č. 2 Son Pouses.. strmým výstupem po sutovišti z odpadlé skály plnou krásných kamenů k bunkrům a zákopům z 1. linie obrany Cortiny z 1. sv. války . V jednom z nich cca 9 a víc místností, neměli jsme čelovky, tudíž jen s mobilem, už tam rostly snad dle délky těch 100 let i krápníky.. Výhled na cortinu, prudký sestup dolů. Tam setkání s Jitkou a hOnzou.. Jak milé. Po návratu zpět k jezeru odjezd do Brna.
Termín: 4.-9.7.2017
Cena 4580,- Kč zahrnuje dopravu autobusem s vlekem na kola a ubytování ve vlastních stanech v kempu.
Informace a přihlášky : pokorny.mvdr@gmail.com, pokorna.cf@centrum.cz, tel. 606276185, 606315911
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 83 zobrazení
  • 0
kire640
Veletržní palác
Klenot české funkcionalistické architektury, původně určený pro konání veletrhů, je sídlem Národní galerie v Praze od roku 1976. Palác byl postaven v letech 1925 až 1928 podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla – v té době jako největší stavba svého druhu na světě. Tehdy sloužil společnosti Pražské vzorkové veletrhy, po druhé světové válce se pak stal palác sídlem několika společností zabývajících se zahraničním obchodem. Do historie budovy se výrazně zapsal 14. srpen 1974, kdy byla téměř zničena obrovským požárem, jehož likvidace trvala až do 20. srpna. V roce 1976 bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci, která trvala velmi dlouho – kompletní oprava budovy byla dokončena až v 90. letech.

Dům bývalé Dělnické úrazové pojišťovny z paláce YMCA
Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy. Státní plánovací komise. Úřad městské části Prahy 7. Finanční úřad pro městské části Praha 6 a Praha 7. A Česká konsolidační agentura. Všechny tyto instituce se vystřídaly v monumentální a monumentalistické budově o více než sedmi stech místností nedaleko Strossmayerova náměstí. Tři posledně jmenované úřady sdílí kanceláře v současnosti společně, vlastníkem objektu je však právě Česká konsolidační agentura.
Průčelí paláce, obracející se směrem k Vltavě, zdobí alegorické sochy Josefa Mařatky nad hlavním vchodem. Postavy představují, stylově, pracovníky v dělnických profesích. Umělecky nejvýznačnější je nárožní část objektu obracející se k tramvajové zastávce Nábřeží kpt. Jaroše. Je tu uplatněno vertikální členění fasády s výraznými okny a výtvarnými prvky, včetně pamětní tabulky.
I interiéry byly náležitě vybaveny, stěny jsou obloženy leštěným mramorem a žulou, z venku vápencem. Železobetonovou budovu navrhl význačný český architekt té doby ing. Arch. Jaroslav Rössler, žák Jana Kotěry. Postavena byla v letech 1926–1929.
Vstupní hala z pohledu od hlavního vchodu
Páternoster je tady situován naproti hlavnímu vchodu z nábřeží, tedy symetricky v samém centru budovy. Informace o původním výtahu bohužel nemám k dispozici, důležité však je, že dnešní páternoster je ze vzhledového hlediska částečnou kopií původního zařízení. Vyrobila ho firma Kone v roce 1996.

Historie Obecního Domu
Roku 1903 proběhla architektonická soutěž, v níž byly odměněny tři návrhy: architektů Dryáka, Pospíšila a Balšánka. Největším úskalím pro architekty bylo zadání. Měli navrhnout stavbu honosnou a reprezentativní, ale nákladem pokud možno malým. Nelze se divit, že za této situace se ani ve druhém kole nepodařilo vybrat vítěze. Městská rada se nakonec 14. srpna 1903 usnesla, že zpracováním projektu budou pověřeni architekti prof. Antonín Balšánek, který uspěl v prvním kole, a Osvald Polívka, původně odmítající se soutěže zúčastnit. Skutečný podíl obou autorů na projektu není zcela zřejmý, ale již současníky udivovala vzájemná spolupráce obou. Na jejich práci dohlížela speciální devítičlenná komise, do které byl povolán také vládní rada profesor Josef Schulz a architekti Jiří Stibral a Václav Roštlapil.
Definitivní projekt včetně rozpočtu ve výši tří milionů korun byl po různých průtazích schválen 10. 12. 1904. Tato částka nebyla ve své době zrovna malá, ale přesto panovalo obecné přesvědčení, kterému dal čas za pravdu, že ani ta nebude stačit. Skutečnost ovšem předčila i odhady největších pesimistů. Na výstavbu Obecního domu nakonec padl více než dvojnásobek, přes šest milionů korun.
Čtení dobových pramenů odhaluje, že tehdejší veřejné zakázky obestírala stejná mračna pochybností a podezření na korupci a protekci, jak je známe i dnes. Zakázky - stejně jako v našich časech - nedostávaly nejlevnější nabídky nejzkušenějších společností, ale firmy přátel představitelů města. Nelítostné diskuse a následné pomluvy provázely také zadání každé části monumentální výzdoby. K největším střetům docházelo zejména mezi představiteli tehdy nejsilnějších a nejvlivnějších výtvarných spolků, Jednoty a Mánesu. Z pohledu uměleckého odkazu berme zavděk, že uplatnění nakonec našli vynikající mistři z obou táborů. Z malířů je nutno jmenovat alespoň Mikoláše Alše, Václava Jansu, Alfonse Muchu, Jakuba Obrovského, Jana Preislera, Josefa Weniga, Karla Špillara, Maxe Švabinského, Josefa Ullmana, Františka Ženíška. Ze sochařů zmiňme například Josefa Mařatku, Josefa Václava Myslbeka, Karla Nováka, Ladislava Šalouna, Františka Uprku, Bohumila Kafku a Čeňka Vosmíka.
Některé části domu byly zprovozněny již v letech 1909-1911, celý objekt byl slavnostně otevřen pro veřejnost 5. ledna 1912. Náklady na budovu byly tak obrovské, že město muselo od začátku většinu budovy pronajímat, což sebou neslo opět řadu spekulací a podezření. Dobový tisk se k tomu stavěl typicky česky s notnou dávkou humoru a ironické nadsázky. Přes určité obtíže a občasné spory se podařilo udržet Obecní dům v chodu a ziskovém provozu i během 1. světové války.
Obecní dům — jedna z nejlepších staveb pražské secese — byl přijímán již v době výstavby s velkými rozpaky a kritizován, neboť v době svého vzniku byl některými architekty jeho sloh považován za formálně zastaralý. Odstup téměř jednoho století nám umožňuje odložit dobové emoce a hodnotit tuto stavbu jako jedinečné harmonické spojení architektonických a výtvarných stylů konce 19. a začátku 20. století. Neobaroko, neorenesance, západní i orientální vlivy se zde prolínají s českou secesí. Dojem z budovy umocňuje rozpětí dekorativních stylů, paleta použitých materiálů i kvalita uměleckořemeslných prací.
Pozornost budil už v době otevření Obecní dům i svým unikátním technickým zázemím, které bylo v té době malou senzací a obdiv vzbuzuje i dnes. Málokdo třeba tuší, že budova je dodnes chlazena unikátním mechanismem přímo vodou ze dvou hlubokých studní. Budova byla vybavena ústředním topením a větráním, rozvodem užitkové a pitné vody, odsávačem prachu, chlazením sklepů, výrobníkem ledu, elektrickými i hydraulickými zdvižemi, parní prádelnou a sušárnou, umývárnou lahví, trafostanicí, akumulátorovou stanicí, potrubní poštou a sítí domácích telefonů.
Od Tříkrálové deklarace po Sametovou revoluci
Konec Evropu devastujícího konfliktu se nezadržitelně blíží. Starý kontinent, vyčerpaný a zdecimovaný nejstrašnějším válečným konfliktem všech dob, čeká i politické zemětřesení. Píše se leden 1918 a velká impéria prožívají poslední dny své existence. V Rusku se moci chopili bolševici, v Litevském Terstu probíhají mírová jednání. Poprvé zde zaznívají věty o sebeurčení národů - zejména těch ovládaných Rakousko-uherskou monarchií. Reakce z Čech na sebe nenechá dlouho čekat. Čeští poslanci Vídeňské říšské rady a zemských sněmů historických zemí Českého království se 6. ledna scházejí v Grégrově sále Obecního domu. Odtud vysílají do světa prohlášení, které se do dějin zapíše jako Tříkrálová deklarace. Poprvé zde oficiálně od národních politických špiček zaznívají jednoznačně formulované požadavky na uznání vzniku svrchovaného, plnoprávného, demokratického a sociálně spravedlivého československého státu.
O tři měsíce později je Obecní dům svědkem další významné historické události. 13. dubna 1918 Alois Jirásek ve Smetanově síni přečetl Přísahu národů. Po jeho podpisu Deklarace českých spisovatelů z roku 1917 je to další státotvorný počin jedné z našich nejvýznamnějších osobností. Znovu a jasně formuluje požadavky na samostatnost Československa.
V Obecním domě byl také založen tzv. Národní výbor, který připravoval všechny nezbytné kroky ke zřízení samostatné republiky. Jeho představitelé plnili v prvních dnech po 28. říjnu 1918 i funkci prozatímní vlády. V Obecním domě rakouská vojenská moc složila kapitulaci do rukou právě Národního výboru. „Muži října“ a Obecní dům se v roce 1918 spojili a stanuli tak na počátku naší státnosti.
Právě portréty tzv. mužů 28. října Soukupa, Rašína, Švehly, Stříbrného a Šrobára zdobí v Obecním domě desku s plaketami a textem:
"Touto místností kráčely dějiny, zde očekávaje zhroucení Rakouska a připravujíce české osvobození, zasedal Národní výbor. Zde v den triumfu dne 28. října 1918 ujal se vlády České země, zde naplnilo se slovo Komenského: „Vláda věcí tvých se k tobě navrátí, lide český.“
Meziválečné období se stalo pro Obecní dům zlatou érou. Nebylo významné události, která by se zde nekonala. Každý spolek či organizace si pokládaly za čest mít svá setkání právě zde. Plesová sezóna zastínila do té doby nejvyhledávanější prostory ve zbytku Prahy a koncerty předních hudebníků své doby vyprodávaly sály Obecního domu na měsíce dopředu. V jediném týdnu se zde vystřídaly akce církevní, turistické, výtvarné, politické, sportovní, divadelní, hudební, zemědělské, obchodní… a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. Obecní dům bezezbytku plnil, co mu bylo dáno do vínku. Stal se plně multifunkčním celospolečenským kulturním střediskem národa.
Po 2. světové válce význam Obecního domu postupně upadá. Po únoru 1948 je ústup někdejší pýchy národního uvědomění zcela zřetelný. Sice zde stále probíhají nejrůznější politicko ideologická střetnutí a oslavy režimu, ale jeho chátrající prostory se již soudruhům nejevily jako dostatečně reprezentativní. Představy mocných o adekvátním prostoru pro megalomanské režimní akce se o mnoho let později zhmotní do podoby Paláce kultury.
Pod svícnem ovšem bývá často největší tma. Pod její rouškou přímo před očima režimu vzniká 3. června roku 1987 v tzv. Slováckém salónku Obecního domu umělecká výtvarná skupina Tvrdohlaví vedená Václavem Marhoulem.
Do centra historických událostí se Obecní dům vrátil v roce 1989. Mezi 26. listopadem a 7. prosincem se postupně v Červeném a Orientálním salonku a v Cukrárně Obecního domů uskutečnila tři z devíti klíčových jednání mezi delegacemi Občanského fóra vedeného Václavem Havlem a delegacemi poslední komunistické vlády v čele s premiérem Ladislavem Adamcem. Televizní záběry režimem pronásledovaného disidenta, který si podává ruku s nejmocnějšími muži komunistické vlády, obletěly svět. Československo znovu získalo svobodu a Obecní dům byl opět kulisou velkého dějinného zlomu.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2016
  • 99 zobrazení
  • 0
bellissimakk
Poslední volná trikolorní fenka - k odběru okolo 8.3.2019
10.1.2019 se v chovatelské stanici Simibel narodilo 5 štěňátek krátkosrsté kolie. Jsou to 3 zlatí kluci a 2 trikolorní holčičky.#štěňata,#krátkosrstá kolie,#kolie,#porod,#štěňátka,#zvířata,#pes,#fena
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • letos v lednu
  • 113 zobrazení
  • 0
kajgab
  • 3.6.2011
  • 88 zobrazení
  • 0
francess
  • 9.12.2009
  • 34 zobrazení
  • 0
zlesualukbox
  • 1.1.2008
  • 96 zobrazení
  • 0
skokan77
  • 30.11.2010
  • 35 zobrazení
  • 0
beryska
  • 13.4.2010
  • 36 zobrazení
  • 0
felicity
  • duben 2010
  • 180 zobrazení
  • 0
anderka
  • 2.11.2016
  • 28 zobrazení
  • 0
bigbossbohemia
  • 17.7.2011
  • 22 zobrazení
  • 0
lenkaurbisova
  • 8.7.2012
  • 31 zobrazení
  • 0
boseronak
  • 23.5.2010
  • 52 zobrazení
  • 0
bopi
V novém pelíšku
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 31.7.2008
  • 54 zobrazení
  • 0
efka1
Štěňátka Ajši a Barneyho - 23.11.2011
více  Zavřít popis alba 
  • 23.11.2011
  • 183 zobrazení
  • 0
cia
  • 5.2.2008
  • 33 zobrazení
  • 0
lenkaurbisova
  • červenec 2012
  • 28 zobrazení
  • 0
nahaci-draci
  • 7.7.2011
  • 119 zobrazení
  • 0
tulen-gronsky
14. den, štěňata Beagle.
Kategorie: koníčkyzvířata
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2012
  • 87 zobrazení
  • 0
aikaboc
  • srpen 2018
  • 16 zobrazení
  • 0
pavel68pavel
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2010
  • 35 zobrazení
  • 0
reklama