Hledání

35 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

malabystrice
Malá Bystřice - série fotografií chalup a krajiny na Santově
Za poskytnutí nádherných fotografií děkujeme p. Hašpicovi ze Santova!
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • 20.5.2011
  • 861 zobrazení
  • 0
bele
ALB 1023 – ROMA na náměstích
Náměstí v Římě jsem prošel několik a zmíním jen ty pro mne významné. Zde jsou první dvě:

1) Náměstí Piazza del Popolo je honosnou severní branou do Říma. Je to takový římský Staromák. Právě sem ústila slavná římská silnice Via Flaminia, spojující věčné město s městem Rimini u Jaderského moře, a právě zde jsme měli každý den večer svolávací místo před odjezdem vláčkem na ubytování. Proto asi uvádím to místo jako první. Jak už to bývá, sloužily tyto prostory jako dějiště veřejných poprav (poslední se zde konala v roce 1826). Sem nechal v roce 1589 papež Sixtus V. přemístit z Circo Massimo 24 metrů vysoký egyptský obelisk, aby udělal náležitý dojem. Odsud byl start koňských dostihů pořádaných na Via del Corso. Ta tvoří prostřední ulici trojzubce ulic mezi dvěma *Mařenkama* - kostelem Santa Maria di Montesano a kostelem Santa Maria dei Miracoli z druhé poloviny 17. Století. Základy obou hlavních kostelů na náměstí jsou údajně identické. Aby si je ale architekt nepletl, tak levá strana má oválnou kopuli, zatímco druhá kopule je kulatá. Kdo to pozná na první, tak je borec :-)

U Porta del Popolo stojí ještě třetí kostel, Santa Maria del Popolo z 16. století s bohatými sbírkami slavných italských umělců na které nám nezbyl ale čas. První kaple na tomto místě stála již v roce 1099 a sloužila k vymýcení ducha císaře Nera, který zde byl pohřben a jehož duch tu prý strašil. Přiznám, že bylo příjemnější vystoupat do parku Villa Borghese, nebo se rozhlédnout k kopečka Pincio.

Radost nám zkalil poslední den pobytu, kdy byl v Římě celosvětové setkání křesťanské mládeže a náměstí Piazza del Popolo jim sloužilo také jako shromaždiště před odjezdem jejich vlaků. Horší sebranka je snad už jen současná vlna imigrantů. Bohužel

***
2) Když se vydáte z trojzubce ulic náměstí Piazza del Popolo vpravo směrem k Andělskému hradu, tak kousek od řeky je další z klenotů Říma – náměstí Piazza Campo de' Fiori - (květinové pole). Nejživější a nejméně vlídné náměstí ve středověku a renesanci v celém Římě, a přesto centrum světského dění . Přestože je to jediné náměstí v Římě, kde .... POZOR .... není žádný kostel, tak se toto náměstí stalo povinným místem setkávání významných osobností, jako jsou velvyslanci nebo kardinálové. Může za to papež Callistus III, který reorganizoval celý okres a vydláždil celou oblast. Potom už zde bylo během krátké doby vystavěno mnoho elegantních paláců - například Palazzo Orsini

Nejznámější smutná událost je připomínána bronzovou sochou Giordana Bruna, který zde byl 17. února 1600 upálen zaživa. Socha byla vytvořena v roce 1888 a je umístěna v centru na náměstí v přesném místě jeho popravy. Filosof a dominikánský mnich byl obviněn z kacířství. Na podstavci je mimo jiné i plaketa s pdkazem na upálení M.Jana Husa 1415

Současné Campo dei Fiori je v dopoledních hodinách rušné tržiště, které pozvolna přechází do nočního života do pozdních hodin. Doporučuji prožít na vlastní kůži
více  Zavřít popis alba 
124 komentářů
  • říjen 2010 až prosinec 2016
  • 108 zobrazení
  • 14
hillman8
Cesta po Kubě za poznáním - Města , venkov, lidé. Od západu na východ a zpět - okruh v délce asi 3000km. Havana a na západ do údolí Viňales, na jihovýchod do Trinidadu, Santiago de Cuba, oblast Guantanamo, Baracoa a zpět přes Camagüey, Santa Clara do Varadera a Havany. Chtěl jsem poznat, jak kubánská revoluce ovlivnila život na Kubě. Kubánec musi na venkově vystačit s 20 USD na měsíc!!
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
44 komentářů
  • loni na jaře
  • 97 zobrazení
  • 11
bele
ALB 918
Kousek od kláštera Leyre leží v nadmořské výšce 818 metrů na úpatí Pyrenejí malé městečko JACA s řekou Río Aragón. Nádherné okolí jako všude kolem dává tušit ráj turistů v zimě i v létě a asi 16 tisíc obyvatel to nijak neruší. V minulosti po mnoho desetiletí byla Jaca hlavním městem Aragonského království a vojensky střeženým přechodem v Pyrenejích. Obcházeli jsme po mohutných hradbách citadelu Castillo de San Pedro ze 16. století obklopenou příkopem. Má jako jediná stavba svého druhu ve Španělsku tvar pěticípé hvězdy a bylo možná stavebním vzorem pro jiné vojenské stavby i jinde ve světě. Bohužel byla zavřená, tak z prohlídky nebylo nic

Měli jsme nějaký volný čas na prohlídku města, byla zde krásná atria obytných domů, která jsem už nikdy nikde jinde na svých toulkách neviděl. Z průvodce se návštěvník dozví, že je zde třeba muzeum středověkého umění Museo Diocesano, v němž je umístěna vzácná sbírka románských a gotických fresek z okolních kostelů. Nebo potká dřevěné sochy, jejichž původ sahá až do 12. století. Nebo v kostele San Salvador y San Ginés bude obdivovat jedinečný modelovaný sarkofág, v němž leží infanta Doňa Sancha, sestra Sancha Ramíreze. Tam jsem se pro nedostatek času také nedostal, jen jsem v ulici potkal sochu prvního krále Aragony Ramiro I (1007 - 1063), který formuloval první chartu pro královského města Jaca. Zákony byly asi dobré, protože byly vzorem pro jiná města až do pozdního středověku. Sancho Ramirez byl jeho nástupce

Pro poutníky na tzv. Svatojakubské cestě je významné, že tu je jedna z nejstarších katedrál. Byla postavena v letech 1076 – 1130, je poměrně nízká, zdobená nápadným románským portálem, kamennými plastikami a dřevěným vyřezávaným štítem. Interiéry jsou zařízeny v gotickém slohu, který je na některých místech až nezvykle zdobný.
A nyní pro nás nastal šok ze shledání s naší dávnou minulostí. Jsou zde uloženy ostatky moravské princezny Dobroslavy, která je známá jako Sv.Orosia. Přijeli jsme pozdě. Týdenní festival Fiesta de Santa Orosia začíná 25. června, a přestože existuje několik písemných pramenů o této historické události, slaví ji pouze Španělé, Francouzi a Italové. V Čechách upadla v zapomnění. …. Tak jak to bylo

V srpnu roku 880 odešel z místa, zatím jednoznačně neurčeného sídla moravských králů, velkolepý průvod. Doprovázel mladičkou a půvabnou moravskou princeznu Dobroslavu do dalekého Španělska. Měla se stát manželkou španělského krále Fortunia. Španělsko tehdy bylo skoro celé ovládáno muslimskými Maury a Fortunius Jiménez vedl křesťany v boji za svobodu. Cesta měla tragický závěr.. Vůdce Maurů Abun Lupo přepadl výpravu a všechny účastníky pobil. Mladičkou Fortuniovu nevěstu nutil k přijetí muslimské víry a chtěl si ji vzít za ženu. Ta však odmítla a byla proto krutě umučena. Pálili ji pochodněmí, polévali roztaveným olovem, uťali jí obě ruce a nakonec sťali. Středověká krutost byla a je i dnes stejná. Nic se nezměnilo

Tělo princezny s uťatou hlavou přenesli již dva roky po její smrti do kostela v městě Jaca. Nešťastný Fortunio pomstil smrt své nevěsty dokonale. Dívku svých snů prý nepřestal milovat a neoženil se do konce života. Hnán vášnivou zlobou osvobodil od Maurů celé Španělsko a ochránil před muslimy západní Evropu. Město Jaca je městem oslav vítězství křesťanů nad muslimy. Nevím, jak si s tímto svátkem v budoucnosti poradí s ohledem na politiku EU

Možná, že původ moravské lidové tradice JÍZDA KRÁLŮ je uchováním památky na honosný průvod, odvážející mladičkou krasavici královské krve, do daleké ciziny. Historikové se zatím neshodli, která z historických událostí vyvolala tento zvláštní zvyk, není vyloučeno, že mladičký král v dívčím kroji představuje ve skutečnosti mladou dívku královské krve. Bílá růže v jejich ústech je, podobně jako lilie, symbolem panenství.

Zítra přerušíme pobyt v městech a klášterech a budeme oslavovat ducha přírody – čeká nás Ordesa :-)
více  Zavřít popis alba 
143 komentářů
  • 4.7.2009
  • 211 zobrazení
  • 13
svobodovahelena
Poutní barokní areál na Bílé Hoře byl vybudován na místě původní kapličky s kostnicí z r. 1622. Kostel P.M.Vítězné je z r.1704, ambity a rohové kaple z r.1708. Ambity, kupole kostela jsou pravděpodobně od Giovaniho Santini. Stavební práce trvaly do r.1730, ale již r.1785 bylo poutní místo zrušeno dekretem Josefa II. Od r. 1827 je ve vlastnictví břevnovských benediktinů.
Kolem areálu vedla poutní cesta do Hájku, lemovaná 20.kaplemi, vystavěnýmí v letech 1720-3, jejich výzdoba na motivy ze života P.Marie a sv.Františka se realizovala až do r.1734. Z původních 20ti kaplí se dochovalo jen 11. Kaple na Bílé Hoře má č. VIII. Původně stávala o cca 700m dál od Prahy-v r.2009 byla z důvodu rozšíření Karlovarské ul. přestěhována na dnešní místo u areálu. Kousek od areálu stojí býv. klášter servítů s kaplí sv.Martina -zákl.kámen v r. 1628, ale již v r. 1631 byla stavba zastavena a v r. 1673 prodána a vybudován zde zájezdní hostinec- doloženo 1689. Dnešní podoba je z let 1757-po pruském obléhání Prahy. Zrušenou kapli koupila v r.1862 i s pozemkem kořenářka Alžběta Křečková a přestavěla ji na byty- k tomuto účelu slouží dodnes.
Bitevní planina, kde se konala definitivní porážka českých vojsk -8.11.1620- zůstala nezastavěna, v r. 1920 byl na místě bitvy- pahorku /381m n.m./ vybudován památník-mohyla.
Toleranční hřbitov církve evangelické byl bybudován r.1784, poslední pohřeb se konal v r. 1945, zeď opravena v r.2000.
Zvonička, cca 500m blíže k Praze, je z r.1873, v 80.letech 20.st byla také přesunuta a v r.2002 opravena.
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • 19.5.2013
  • 149 zobrazení
  • 2
pucci
1. archeologické nálezisko Joya de Cerén, ktoré poukazuje na život Mayov (UNESCO pamiatka)... 2. historické múzeum San Andrés s návštevou zachovalých pyramíd... 3. obed v mestečku Santa Ana v reštike El Patio... 4. jazero Coatepeque (65.5 km2) nazývané jazerom hadov, vzniklo zo sopečného popola z dvoch kuželov sopiek... 5. NP Cerro Verde bohatý na faunu a flóru, nachadzajúci sa v blízkosti sopky Santa Ana (2035 m.n.m.)... 6. pri spiatočnej ceste do hotela, zastávka pri cukrovej trstine...mňam ...večera v Bambu Restaurant (thaiske speciality) ...Naročný deň...ale stál zato :)
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2008
  • 34 zobrazení
  • 0
slavek-m
Four Mile Beach se nachází ve Wilder Ranch State Park a je její nejdostupnější, volně přístupnou a zároveň jednou z největších pláží. Název je odvozen od faktu, že se k parkovišti u pláže jede 4 míle od západní Santa Cruz. Kromě Four mile beach se pláži také říká Baldwin Creek Beach podle toho, že byla vytvořena u ústí říčky Baldwin Creek. Na samotné pláži můžeme při odlivu nalézt odkryté ploché skály, které hostí na svém povrchu tzv. přílivová jezírka (tidal pools), nádherná místa plná mořského života - mnohdy se v nich dají nalézt rybky, sasanky, slávky, plži, krabi a hvězdice. V dalších albech nahlédneme i do dalších.
více  Zavřít popis alba 
91 komentářů
  • 30.8.2017
  • 123 zobrazení
  • 13
ovyt
Na konci srpna a na začátku září je na Aljašce již prakticky podzim a docela zima! O tom jsme se přesvědčili i při našem putování Aljaškou a kanadským Yukonem. A je to pěkná divočina jak si asi ani nikdo nedovedeme představit. Po cestě jsme potkali medvědy (tedy jen ty grizzly), losy, soby, pižmoně, orly bělohlavé, tuleně i lososy... A taky Santa Clause, byl zrovna doma. Objevili jsme zlatokopeckou oblast Klondike a nedokázali si představit jak právě tam fungoval život před více než 100 lety. Ovšem fungoval a zřejmě docela dobře! Viděli jsme ledovce i řeky, jako Yukon či McKenzie. Dá se napsat - i přes zimu dobře bylo na Aljašce - v té největší divočině světa! Propozice této akce: www.ovyt.cz/nase-akce2/aljaska-2015/
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2015
  • 63 zobrazení
  • 0
borikovo
Po 3 mesicich zivota u Lake Tahoe jsem pronajal auto, vyzvedl Kabiho na letisti v Renu a vyrazili jsme na fajnovej road trip hlavne po Kalifornii, za tyden urazili vice nez 3000km, projeli krizem krazem Death Valley, Yosemity, videli i Kings Canyon a Sequiou, vcetne sequiovych stromu a hlavne si to v pohode uzivali. U Santa Barbary jsme se napojali na legendarni No 1 pacific highway, ktera vede podel oceanu az do San Francisca, kde jsme se rozdelili.

vice opet na blogu: http://dowhatyoulikeintheusa.blogspot.cz/ V.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2012
  • 266 zobrazení
  • 0
danap16
Poslední den zájezdu bylo na programu švýcarské město Lugano, které leží na břehu Luganského jezera na hranicí s Itálií.
Předpověď počasí a pohled na oblohu dával tušit, že sluníčko opět nebude.
Nejprve jsme vyjeli lanovkou (podobnou jako u nás na Petřín) na horu Monte San Salvatore, kde byl pěkný výhled nejen na město, ale i na okolní hory - tedy úměrný počasí.
Prohlídku města jsme absolvovali již za děště. Staré město má úzké, křivolaké uličky, náměstí s kavárnami, bohužel někdy nevkusně vestavěné moderní domy. Kousek od hlavního náměstí stojí kostel Santa Maria Degli Angioli z 15. století, který byl kdysi součástí františkánského kláštera. V jeho interiéru nás upoutaly renesanční fresky z první poloviny 16. století líčící výjevy ze života Ježíše Krista.
Ačkoliv bylo dost času na další zajímavosti města, museli jsme ho opustit. Čekala nás prohlídka čokoládovny, která byla bohužel uzavřená :-(
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
  • 21.5.2018
  • 30 zobrazení
  • 0
mojka
Malá krásná česko-španělská princeznička Duni, dcera urozených rodičů Moji von Prague a Nikyho von Cabárceno, slaví dnes, 16. dubna 2015, svoje druhé narozeniny a zdá se, že z ní roste nachlup stejná rošťanda, jako byla kdysi zamlada její maminka. Vyrůstá v krásné a pohodové rodině a ke štěstí jí nechybí snad vůbec nic. Její pražští strejdové, Kiburi a Nuru, spolu s celou rodinou Gorilkových, poslali své malé neteři krátké přáníčko s pozvánkou na prázdniny a jako velký trumf přislíbili dodat darem ZLATOU HUSU (my víme, že zlatá husa je ve skutečnosti úplně obyčejné housátko, ale přece těm prima klukům nebudeme kazit radost).

Milá Duni, posílám ti spolu s Gorilkovými pusu i za sebe a přeju ti ten nejhezčí život, jaký může taková gorilí holčička mít.
Fotky Duni jsem si vypůjčila od Santi Carral.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 10.4.2015
  • 382 zobrazení
  • 6
pavelaevca
Ubytování v hotelu v Machico poblíž hlavního města Funchalu. Druhý den jsme navštívili Funchal, jehož prohlídku jsme započali v jedné z nejznámějších botanických zahrad Madeiry, Jardim Botanico, nacházející se na severovýchodě hlavního města. Tato botanická zahrada ostrova je postavena na prudkých svazích a upravena do teras, z nichž se naskýtá úchvatný pohled na celý Funchal. Následovala prohlídka nejzajímavějších míst a památek hlavního města: Staré Město, čtvrt Santa Maria (nejstarší část Madeiry), socha Kryštofa Kolumba nebo katedrála Sé. Součástí programu bylo i poznání klasického madeirského života, kdy jsme se prošli “Mercado dos Lavradores”, trhem plného nabídek květin, ovoce a ryb, fungujícího již od roku 1941. Navštívili jsme i výrobnu proslulých madeirských výšivek.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.4.2016
  • 45 zobrazení
  • 0
mona75
Diokleciánovy lázně (Terme di Diocleziane) byly postaveny v letech 298 – 306 a svou rozlohou 13 hektarů byly největšími lázněmi v Římě (byly dokonce větší než Caracallovy). Do lázní se vešlo až 3000 lidí najednou, v lázních se nacházely knihovny, tělocvičny, umělecké galerie, divadla, zahrady s fontánami, natio (velký obdélníkový plavecký bazén), calidarium (teplá lázeň), tepidarium (vlažná lázeň) a frigidarium (studená lázeň). Dnes se na území bývalých lázních nachází Římské národní muzeum, náměstí Piazza della Republica a kostel Santa Maria degli Angeli.
Římské národní muzeum vzniklo na území bývalých Diokleciánových lázní (Terme Diocleziano) v roce 1889 a postupně se rozrostlo do tří přilehlých objektů. Sbírky Římského národního muzea jsou umístěny v pokojích Diokleciánových lázní, prostorách Kartuziánského kláštera a v zahradě kláštera. Monumentální komplex muzea je rozdělen na dvě části: oddělení prehistorie latinských národů (mapuje dějiny latinských národů) a epigrafické muzeum (staré latinské nápisy). V prehistorické části muzea jsou k vidění fresky a mozaiky, které ilustrují denní život v antickém Římě, který se většinou soustředil na povolání, náboženství a vzdělávání. Epigrafické muzeum vystavuje desetitisíce nápisů a náhrobků. Kromě muzeí můžete navštívit budovu Aula Decima, ve které jsou vystaveny hroby Platoriny a dvě freskami zdobené komory hrobek. V zahradách muzea se nachází více než 400 uměleckých děl: sochy, oltáře, sarkofágy. Určitě byste neměli vynechat prohlídku velké křížové chodby, která byla postavena v roce 1565 a je připisována Michelangelovi. Chodba byla součástí kartuziánského kláštera.
více  Zavřít popis alba 
30 komentářů
  • 11.5.2014
  • 194 zobrazení
  • 4
kockyzikov
9.5.2015 byl pro naše nejmenší slavnostní den,seznámily se svými kmotřičkami nebo jejich náhradnicemi a představily se světu.Kmotřičky jim popřály do života jen to nejlepší a určitě všichni co jsme se sešli jsme jim přáli a přejeme krásný dlouhý štastný život v tom nejlepším domově který lze najít a i to je důvod proč křtiny pořádáme aby naše kočičí mimina na malou chvíli upoutala pozornost lidiček a všimnul si jich třeba někdo kdo jim řekne že by mu udělalo velikou radost kdyby s ním chtěli bydlet. .
Sešla se úžasná parta lidiček kteří mají srdíčko na tom správném místě a z toho máme velikou radost.Moc potěší že nechyběli ,,skalní příznivci,, našich kočiček kteří nechybí nikdy když naše kočičky něco pořádají.Děkuji Vám všem co jste přišli i těm co moc chtěli ale nevyšlo to že máte naše tlapičky rádi a záleží Vám na nich.Vědět že mají krom nás na světě ještě někoho jiného komu na nich záleží je moc moc příjemné.Takže velikánské poděkování zaslouží Táňa Vlčková,Katka Veselá,Mathausovi celá rodina, Anetta Huxel,p.Yvona Svatošová,Bohunka Piňková ti nechybí opravdu nikdy ,paní Rašková a její přátelé včetně miloučké fenky Sašenky.Nalezenci Šumaváci zastoupeni Danou Čáchovou a Helenou Markovou,p.Jensen který dovezl pro kočičky šantu kočičí.
Všechny kočičky dostaly obrovské spousty dárečků a hlavně si moc užívaly to co jim chybí nejvíc mazlení a přízeň lidiček protože pro 66 kočiček není hladících rukou nikdy dost.
Goliáše návštěva nadchla tak že se moc a moc předváděl to aby těm co o něm vykládají nehezké nepravdivé věci že se jen povaluje na sedačce dokázal že je velmi čiperný kocourek který kdejakého hubeňoura strčí do kapsy levou zadní.Valentýnek se s vervou sobě vlastní sápal úplně na všechny se zoufalým pohledem že ho vůbec nikdy nikdo nepohladil a je třeba to napravit.Žakelínka se držela malinko stranou musí si nejdříve vše okouknout.Všechny kočičky byly večer nezvykle hodné a usínaly dříve než obvykle ale podle výrazu určitě moc spokojeně a nejspíš se jim zdálo že jednou najdou taky někoho takového jako ty dnešní lidičky a budou ho mít jen a jen pro sebe.Štěstí mých kočiček nelze ničím zaplatit ani nahradit je to něco co si moc zaslouží protože k nim život nebyl právě přívětivý,takže za ně za všechny a nás obě neskonalé díky Vám všem.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2015
  • 77 zobrazení
  • 0
vendyp
Toskánská Siena je metropolí stejnojmenné provincie a jedním z nejoblíbenějších turistických cílů v severní Itálii. Město je velice moderní, avšak centrum města je velkolepou sbírkou gotické architektury a nabízí úchvatné panorama. Na přelomu 12. a 13. století byla Siena jedním z nejvýznamnějších evropských měst a co do velikosti a bohatství konkurovala Paříži. Nicméně mor, který následoval ve století čtrnáctém, připravil o život polovinu obyvatel a město se z této pohromy již nikdy nevzpamatovalo. Rozvoj a stavební ruch byl zastaven, Siena začala upadat, ale díky tomu se zachovaly do dnešních dní četné památky i rozložení centra v takřka nezměněném stavu. Středem města je náměstí il Campo ve tvaru lastury, které je označováno za nejkrásnější na světě. Jeho atmosféru jsme si vychutnali v podvečer, kdy jsou kavárny a bary po obvodu náměstí a v jeho okolí naplněny čilým ruchem – setkávají se zde jak místní tak turisté. Il Campo je také dějištěm tradičního dostihu Palio. Celou jižní stranu náměstí zabírá Palazzo Pubblico s 97 metrů vysokou zvonicí. Dnes zde sídlí Museo Civico s expozicemi historie města v cenných středověkých interiérech. Nad náměstím se na kopci vypíná románsko-gotický dóm, velkolepá stavba, v jejíž blízkosti si návštěvník může udělat představu o slávě a bohatství středověké Sieny. Za návštěvu stojí naproti dómu stojící Ospedale di Santa Maria della Scala, jedno z hlavních městských center umění a kultury, Museo dell´Opera del Dumo či známá galerie Pinacoteca Nazionale. Centrum města, uzavřené původními hradbami, bylo pro svou historickou hodnotu zapsáno na seznam UNESCO.
více  Zavřít popis alba 
390 komentářů
  • 19.6.2013
  • 221 zobrazení
  • 1
mona75
Nejslavnější barokní římské náměstí Piazza Navona se nachází na místě původního Domiciánova antického stadionu z roku 79 př. n. l. a okolní budovy dodnes kopírují jeho tvar. Atletický stadión byl místem klání, která se zde konala i ve středověku. V 17. – 19. století se na dnešním náměstí Piazza Navona konaly velkolepé letní vodní slavnosti, kdy z fontány přitékala voda na náměstí tak dlouho, dokud nebylo celé zaplavené. Dnes je náměstí dokonalým jevištěm a představení se zde konají dál. Náměstí Piazza Navona je známé především díky Fontáně Čtyř řek (Fontana dei Fuimi) od Berniniho. V severní části se nachází menší fontána – Neptunova kašna (Fontana del Nettuno), jejíž autorem je sochař Giacomo della Porta. V jižní části náměstí se nachází Maurova fontána (Fontana del Moro). V západní části stojí kostel sv. Anežky (Sant´Agnese in Agone), který byl vystavěn na místě, kde sv. Anežka přišla o život mučednickou smrtí, protože nechtěla vdát za pohana. Autorem kostela sv. Anežky z roku 1653 je Francesco Borromino.

Chiesa nuova (neboli Nový kostel) byla postavena roku 1615 na místě, kde stával rodný dům svatého Františka, z něhož se dochovaly některé části: vstupní brána do obchodu, sklad, kde Františkův otec uchovával látky, vězení, kam Františka zavřel v době jeho obrácení.Zde se tedy narodil František, syn Pietra Bernardone a urozené ženy jménem Pica, v lednu či únoru 1182. Zde také prožil svých prvních 24 let plných veselí a snů o slávě, až do doby svého obrácení. V kostele, který byl nedávno restaurován, se nacházejí díla Giorgettiho a Sermeie.

Náměstí Campo dei Fiori je jedním z nejslavnějších římských tržišť, které svůj název dostalo podle květinového pole, které se tu dříve rozprostíralo. Každý den zde můžete navštívit trhy, které nabízejí ovoce, zeleninu a květiny. Campo dei Fiori je místem s krvavou minulosti, v 17. století se zde konaly veřejné popravy. Připomínkou je socha filozofa Giordana Bruna, který zde byl v roce 1600 upálen na hranici.

Piazza Matei- Želví fontána - na konci 16. století ji nechala postavit rodina Matteiů, aby ozdobila jejich náměstí. Původní fontána měla čtyři sochy mladíků, kteří stojí na hlavách delfínů. Podle návrhu Giacoma della Porty ji tak stvořil Taddeo Landini. O sto let později na fontánu umístil neznámý sochař želvy, snažící se dostat do vody.
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • 9.5.2014
  • 173 zobrazení
  • 4
bosahlava
Velmi zdařilá a asi největší akce roku nás zavedla do Země Inků - Peru. Poněkud složitěji jsme se přesunuli z Vídně přes Madrid a Amsterdam do Limy, odkud jsme v rámci úspory času přeletěli do Cuzca. Po pivní aklimatizaci vyrážíme na všechny dostupné památky v okolí (Tambu Machay, Sacsayhuaman). Následuje přesun do vesnice Mallepata a pětidenní přechod po stezce Salcantay Trek (nejvyšší bod 4600 m). Cílem treku je městečko Aqua Caliente, odkud se pak vydáváme na jednodenní výlet do magického Machu Picchu. Značně předraženým vlakem přejíždíme Posvátným údolím do Ollaytatambo a taxíky zpět do Cuzca. Následuje noční přejezd na jih do města Arequipa. kde nacházíme skvělého Fernandeze, který nám ihned organizuje terenní pod vozy pod sopku Chachani. Ovšem ještě než dojde k výpravě na tuto šestitisícovou sopku, vyražíme do městečka Chivay, které je výchozím místem do impozantního kaňonu Colca. Najímáme si mikrobus a hned zrána vyrážíme do tohoto druhého nejhlubšího kaňonu na světě. Nádherné počasí, na slavném Cruz de Condore skutečně létají hejna kondorů jako o život. Následuje návrat do Arequipy (nocleh u Fernandeze) a druhý den vyjíždíme auty až do výše 5000 m. Výškový tábor pak zakládáme v 5400 m a následujícího dne dva z nás dosahují 6076 m vysoké Chachani (ostatní končí z nejrůznějších důvodů v cca 5850 m). Následuje veselý večírek spojený s vařbou kokaguláše v Arequipě. Noční přejezd busem nás zavádí k ostrovům Ballestas v Pacifiku, kde pozorujeme tisíce ptáků, tuleně, lvouny a jinou mořskou havěť. Přes Limu se pak přesouváme do hor Cordillera Blanca, kde přecházíme po trase Santa Cruz Trek kolem ohromující hory Alpamayo. Zde nás také zastihuje jeden jediný humusoidní den, bohužel právě v okamžiku vyvrcholení celého treku v sedle Union (4760 m). Vracíme se do Carazu a vykonáváme několik kratších, ale velmi zajímavých výletů (Laguna Paron, Cordillera Negra a její obří bromélie puya raimondi, cesta pod Huascaran, mirador nad Huarazem). Dokonale nasyceni krásami Bílých Kordilér se na poslední dva dny přesouváme do Limy, odkud pak odlétáme domů. Počasí dokonalé, parta skvělá (celkem 14 těl).
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2008
  • 191 zobrazení
  • 0
zvanecek
O Neapoli jsem toho před letošní velikonoční návštěvou moc nevěděl. První kusé informace jsem nasál před mnoha lety z epizody "Hříšných lidí města pražského". Na konci "Telegramu z Neapole" žádá skvělý Miloš Kopecký v roli defraudanta Sebekovského policejního radu Vacátka, aby ho přijel vysvobodit z neapolského kriminálu a zavřel ho raději na Borech. Snášet všudypřítomný binec bylo mimo jeho psychické a mentální možnosti. Před deseti lety přijela z Neapole plná odřenin jedna známá. Tu zase vláčel za motocyklem místní zloděj, protože odmítala pustit svou kabelku. O další příliv informací se zhruba před dvěma roky zasloužila česká média. S gustem informovala o popelářích, kteří odmítali vyvážet odpadky a Neapol hrozila zmizet pod nánosem sajrajtu jako kdysi nedaleké Pompeje pod vrstvou popela. Celkově negativní vnímání korigovala pouze píseň "Santa Lucia", která opěvuje krásu neapolského přístavu. A to bylo, co se informací týče, asi vše.
Po návštěvě Neapole mohu potvrdit, že je to všechno pravda, ale ne celá. Je toho mnohem víc. Každodenní život tepe s prudkou vášní, jižním Italům tak vlastní. Je tu sice binec, ale bez něj by to nebylo ono. Pokud se zrovna nestávkuje, tak se to do rána uklidí. Je tu virvál, ale bez něj by nebyla Neapol Neapolí. Zpočátku se divíte, proč na sebe v odpolední dopravní špičce všichni troubí?, ale druhý den to přestanete vnímat. Většina věcí funguje napůl, ale vy se s tím naučíte žít. Rychlá vzedmutí vášní střídají stejně rychlá usmíření. Zdá se, že se všichni v jednom kuse hádají, ale oni si jenom trochu hlasitěji, než je u nás obvyklé, povídají. Žije se tu s maximálním nasazením. Kdyby nebylo siesty, tak by to vražedné emocionální tempo nešlo vydržet.
Po prožité zkušenosti bych si dovolil drobně modifikoval známé rčení "Vidět Neapol ..." na přesnější "Zažít Neapol ...!".
více  Zavřít popis alba 
275 komentářů
  • 6.4.2015
  • 262 zobrazení
  • 13
bele
ALB 986

Po Alberobello s jeho trulli to bylo město Matera s jeho sassi druhé místo popatku italské boty, které jsem si přál navštívit. Něco jsem o tom četl, něco viděl ve filmech, ale na vlastní oči je na vlastní oči. Nebyla tu už Apulie, ale hlavní město v provincii Basilicata. Místo ve Středomoří, kde se nachází jeskyně obsazené jeskynnm člověkem už v paleolitu před devíti tisíci lety

Nad strmým kaňonem řeky Graviny v sopečném skalnatém terénu vyhloubili lidé v měkké sopečné vyvřelině obytné jeskyně (nyní nazývané SASSI), často bez oken, nebo naopak přístupné po žebříku pouze jedním otvorem ve stropě. V době bronzové a železné už lidé používali kovové nástroje a mohli si tak skalnaté prostředí přizpůsobovat. Nejstarší části Matery Sasso Caveoso a Sasso Barisano se spolu se nazývají Sassi di Matera (Kameny Matery), a podle zprávy UNESCO představují světový unikát jednoho z nejdéle trvale obydlených míst na světě.

Modernizace Matery v 17. a 18. století měla na obě Sassi negativní vliv. Vznikaly zde nové domy a bohatší obyvatelé se začali do nich stěhovat. Skalní kostelíky a kaple zanikaly a náboženský život se přesouval do nových chrámů v horní části Matery - bude v dalším albu.

Bůh se z Kamenů prostě odstěhoval.

Původní a po tisíciletí fungující sociální a ekonomická struktura upadla a z Kamenů se pomalu stávalo ghetto, přeplněné chudinou a emigranty z Balkánu. Rodiny často žily v jedné místnosti s domácími zvířaty, slepicemi, prasaty, kozami. Kvůli úplavici a malárii byla dětská úmrtnost až padesátiprocentní. V padesátých létech minulého století zde ještě žilo 15 – 20.000 obyvatel a Sassi označila italská vláda za italskou ostudu a vysídlila obyvatelstvo do nových domů na nové předměstí.

Navštívili jsme původní obytnou jeskyni posledního obyvatele – rodinu o 7 lidech, kteří až v roce 1953 toto místo opustili, navštívili jsme jeskynní kostel Santa Lucia Alle Malve a vnímali znovuoživení původních jeskyní například provozem pekárny s unikátním chlebem ve tvaru okolních skalisek. Mimochodem dobrým chlebem

Bůh se do Kamenů vrátil :-)
více  Zavřít popis alba 
100 komentářů
  • 13.7.2016
  • 111 zobrazení
  • 12
tetaha
Chlumec nad Cidlinou - zámek a selské boje
Zámek Králova koruna je spojen se životem rodu Kinských. K jeho stavbě přizval hrabě František Ferdinand Kinský, vynikající umělce své doby, italského architekta Giovanni Santiniho Aichela a pražského stavitele Františka Maxmiliána Kaňku. Stavba se uskutečnila v letech 1721 -1723. Na počest návštěvy císaře Karla VI. byl zámek pojmenován Karlova Koruna. Ke středovému válci o dvou patrech připojil Santini tři jednopatrová křídla čtvercového půdorysu. V severní části mezi křídla vsunul otevřené schodiště k prvnímu patru. Dokonalá centrální kompozice stavby i umístění zámku do krajiny a to ještě bylo zdůrazněno třemi alejemi ke třem branám. Vrcholné dílo našeho barokního stavitelství. Chlumec a Kinští jsou spjati se slavnou tradicí parforsních honů a chovem koní. Roku 1943 zámek vyhořel. Rekonstruován až roku 1968. Po roce 1948 byl zámek v držení Československého státu. V roce 1992 dochází k restitucí a majetek se navrací rodině Kinských. V blízké obci umístěna hrobka rodiny Kinských.
Památník selských bouří připomíná socha rebela v nadživotní velikosti od J. Obrovského. Nejurputnější boje selských bouří se odehrály roku 1775 u Chlumce nad Cidlinou, kde se rebelové chystali zaútočit na samotný zámek. Tam ale na nic nečekali a povolali posily a vzbouřené sedláky zatlačily do rybníka. Sedm jejich vůdců dostalo oprátku, ty méně angažované čekaly nucené práce, zbylé pak krutý výprask karabáčem.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2013
  • 94 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Mariánský Týnec - proboštství cisterciáků s kostelem Zvěstování Panně Marii. Osada Týnec je poprvé zmiňována v darovací listině Romana z Týnce plaskému klášteru v roce 1230. Plaští cisterciáci zde vybudovali poutní kostelík, pro nějž byla v 1.pol. 16.stol. zhotovena soška P. Marie a anděla Zvěstování. Po 30.leté válce byl značně zchátralý objekt opraven v duchu raně barokním, přistaven ambit a v roce 1699 opatem Ondřejem Trojerem zřízeno proboštství. Za opata Eugena Tyttla bylo přistoupeno k výstavbě nového areálu, jehož projektantem se stal J. B. Santini. Základní kámen byl položen v roce 1711, stavba však nebyla nikdy podle projektu dokončena. Dominuje jí kostel Zvěstování Panny Marie postavený na půdorysu řeckého kříže, a na jihu k němu přiléhá jednopatrová budova proboštství na půdorysu písmene T sestávající z tzv. spojovacího a hlavního křídla. V bývalém refektáři v 1.patře je dochována fresková výzdoba znázorňující darování M. Týnice plaským mnichům, večeři cisterciáků s patronkou řádu P. Marií a portréty opatů. Ke kostelu na západní straně přiléhá ambit zdobený freskami F.J.Luxe znázorňující výjevy ze života P.Marie a cisterciáckého řádu (sv. Bernard z Clairveux). Po zrušení plaského kláštera Josefem II. přešel objekt do správy Náboženského fondu a poté do majetku Metetrnichů. Během té doby značně zchátral a počátkem 20.let 20.stol se propadla kupole na kostele. Poté se oprav ujímá Spolek pro záchranu Mariánské Týnice a na jeho činnost navazuje po r. 1950 nově zřízené muzeum. Rekonstrukce probíhá do dnešní doby.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.4.2018
  • 37 zobrazení
  • 1
bele
ALB 489 – projíždět Toskánskem a nenavštívit jedno z nejbohatších měst Toskánska, mimo jiné zásluhou výroby zlatých šperků, které jsou exportovány do celé Evropy, tak to by byla největší chyba.

Smyslem naší expedice bylo poznat místo spojené například s Petrarkou, nebo jít po stopách Guido Monaca - autora notového záznamu, který se v tomto městě narodil kolem roku 991. Tak staré máme noty, jak je známe dnes :-)

Pochází odsud i další významná osobnost – filmový režisér Roberto Benigni, který do kulis města zasadil známý a krásný film ***La Vita e Bella *** (Život je krásný) s dalším Guidem v Arezzu - ( Italský číšník Guido přichází v roce 1939 do velkého města, potkává svoji lásku Doru, mají svatbu a malého synka. Koncem války je jako Žid odvlečen spolu s ním do koncentračního tábora, kde předstírá, že vše je jenom hra ....) - určitě si vzpomínáte. Náměstí bylo zrovna v opravě, ale scénu jsem si docela dobře vybavil.

Dalším, a asi největším uměleckým pokladem města jsou fresky v bazilice sv. Františka z Assisi od Piera della Francesca, nebo socha CHIMÉRY

Těch zastavení bylo víc, a je to spíš na osobní povídání. Každá fotka by mohla mít svůj půlhodinový příběh – takové je to město. jen namátkou Svatý Donatus – patron Arezza - původem z dnešního Turecka dostal vzdělání v Římě. V době pronásledován?í císařem Diokleciánem utekl z Říma do Arezza, kde se stal v roce 346 druhým biskupem. V kostele Santa Maria della Pieve je jeho relikvie.
V současnosti se stává patronem právníků, kteří v Arezzu pořádají každoročně sympozia

Co musí být úžasná záležitost je každoroční středověkou slavnost (Giostra del Saracino), kdy celé město, všichni obyvatelé , jsou v dobových krojích. Jak to probíhá ? Z fotek je patrné, že náměstí je do kopce. Zástupci čtyř hlavních městských částí tu soutěží mezi sebou. V krojích, na koních a s dřevcem v rukou jedou do vrchu, kde stojí „Saracenský král“ s terčem v jedné, a se souborem koulí na provazech v druhé ruce. Po zásahu terče se král roztočí a kouĺe mohou zranit jezdce nebo ho případně shodit ze sedla. Hodnotí se čas a úspěšnost
více  Zavřít popis alba 
266 komentářů
  • březen 2006 až březen 2014
  • 3 010 zobrazení
  • 4
kastanci
Tak se zase jednou rok s rokem sešel stejně, tak Santa Klaus s Dědou Mrázem a Ježíškem. No to bych ale od posledně předbíhal tak trošku z5.
Prvotní silný řeči, že letos na ty Vánoce pečeme, že už jsme přeci velký děti, nás s postupně rostoucí tropickou vánoční náladou všude kolem přecházely a když jsme byli tak hodný tak by to ty dárky kua chtělo. Oni ty Vánoce jsou tu dost srandovní, jak tu nejni žádná ta zima, ale všichni jsou tu s tim asi už smířený a zdají se nám i o dost víc spokojený než tam u nás. Vono se nejni ani čemu divit, když máte volit mezi zimní čepicí, nudlí vlající ve větru za tebou a plavkama s opalovacím krémem, tak bych asi taky volil stejně jako ty Zelňáci.
Nu tak jsme začali přemýšlet, jak to tedy zpunktujeme, aby si nás tady ten náš Ježíšek našel. Dlouho jsme tedy dumali, jak to nejsnáze udělat, wono to nejni žádná sranda, přeci už je to dost daleko za tím Ježískovo regionem. Nu nakonec jsme se s nim dohodli, že nám to pošle doporučeně přes Dědu Mráze a Santu Klause. Jedinej problém stále byl ten, že jsme mu nemohli dát žádnou naší trvalou adresu, jak pořád někam ujíždíme. S tím nám naštěstí pomohli naši kamarádi z Čech Janina s Vláďou, že prej si to klidně máme nechat posat k nim a, že si to tam pak vyzvedneme a nebo nejlíp ať s nima i ty Vánoce strávíme! Ani chvilku jsme neváhali a hned a naší rychlou káru strhli směr Vánoce.
Nějakej ten den jsme ještě měli v záloze před samotným Vánočním aktem, a tak jsme se rozhodli jej strávit typickými zimními radovánkami jako je koupání, serfování na vlnách a potápění na poloostrově Mt. Manganui zakončený vyběhnutím na stejnomenou horu. Den to byl fajnovej akorát to sluníčko se na nás zase dost vyřádilo, hlavně tedy na Ivě. Aspoň tedy doufám, že to udělalo sluníčko, protože pak už se z kůže svlíká jenom had a při mojem štěstí by byla určitě nejmíň zmije. Je fakt, že občas mi přijde trošku jedovatá, ale to si asi zasloužím ?. Kdo ví, času na zjištění proč si Iva převlekla kůži tu máme vcelku ještě dostatek. Při nočním hledání místa, kde složíme naše hlavy a Iva starou kůži se nám stala pěkná příhoda, která ukazuje na pohostinnost domorodého nesnědého obyvatelstva. Už se skoro chystáme dadat, když k nám přistupuje od pohledu příjemná postarší paní a dáva se s námi do řeči o cestování, místním jezeru. Dostaneme se také na to, jestli tu dnes hodláme strávit noc. Když nesměle přikývneme, vono se tu oficiálně nikde takhle moc spát nesmí, tak trvá na tom, že nám ukáže lepší místo na spaní. Moc jí tedy nevěříme, protože výhledy na jezero Rotorua při západu slunce jsou nádherný. Nakonec mi to, ale nedá a jdu se s ní na to místo podívat s tím, že Iva bude zatím hlídat první místo v řadě u jezera. Přicházíme k zahradě s domem a tak si říkám, že nás asi chce nechat u sebe na zahradě přespat. Mezitím co si v duchu říkám, že jezero je jasná volba, vytahuje paní z kapsy klíče se slovy, že si ten dům můžeme půjčit, teď tam stejně nikdo nebydlí a dům je nám plně k dispozici. No tak to už byla jiná, vidina teplé vany, spaní ve zcela vodorovné poloze, elektrický sporák místo malého plynového vařiče. Na jezero jsem fcelku rychle zapomněl a běžel tu zprávu zdělit Ivě, která na mě valila očička stejně jako já na klíče od domu před chvílí. Druhého dne jsme se seznámili s manželem Johnem a zbylou rodinou. Bylo nám přímo vnuceno, že jestli se budeme pohybovat někde kolem, tak ať se bez ostychu zastavíme a že nám „baráček“ rádi zase půjčí. Jediný co nás na tom bydlení trápilo, byla právě jeho velikost.Ono 6+1 po našem životě v luxusním autokaru velikosti 1+místo pod příhrádkou u spolujezdce (naše kuchyň v případě vytrvalého deště), bylo dosti ztísněné a tak jsem se v onom „baráčku“ nejednou ztratil a marně volal na Ivu ať si mě jde najít, že z tý koupelny prostě do ložnice netrefím. Nakonec jsme tedy byli rádi, že už konečně bydlíme zase zpátky v našem autí, který už dobře známe a moc se v něm nehledáme.
Druhý den jsme se konečně potkali s Janinou a s Vláďou, kteří nás seznámili s jejich domácí a obeznámili nás s večerním programem. Trošičku jsme byli překvapeni množstvím a etnickou různorodostí všech účastníků večírku, ale aspoň se sem s tim ten Santa nepotáhne jenom kůli nám. Každej připravil nějaký hamání, který se dalo nokonec všechno dohromady a každý mohl hodovat co mu jeho břuch stačil. Takže jsme nakonec měli i tradiční vánoční hlubinou tresku a pravej bramborovej salát.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2010
  • 392 zobrazení
  • 0
reklama