Hledání: 1.-3. října 2010

Pro dotaz 1.-3. října 2010 jsme našli 269 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
zosobeslav
výstava 1. - 3. října 2010
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 17.10.2010
  • 360 zobrazení
kingzaba
Kamarádi ze Slovenska zavítali do našich krajin... Něco jsme pojezdili, něco pojedli, popili... Supr ;-)
více  Zavřít popis alba 
  • 11.10.2010
  • 133 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
tohec
Čundr se konal 1. - 3. října 2010
více  Zavřít popis alba 
  • 9.10.2010
  • 80 zobrazení
cirrus
Pilotky v pátek v Novém Městě, víkend pracovní i lítací. Zkrátka, je tu podzim.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.10.2010
  • 227 zobrazení
marffa
1. - 3. října 2010
Ratíškovice, Vacenovice
více  Zavřít popis alba 
  • 7.10.2010
  • 257 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
holubnik
Oblastní výstava holubů, drůbeže, králíků a okrasného ptactva.
www.holubnik.com
více  Zavřít popis alba 
  • 6.10.2010
  • 355 zobrazení
vojtak20
Z důvodů rekonstrukce ulice Milady Horákové byla od 15. března 2014 do 26. června 2015 linka 3 mezi zastávkami Česká a Vojenská nemocnice obousměrně odkloněna ulicemi Rooseveltova a Cejl. Zastávku Dětská nemocnice obsloužila úvraťově zakončená výluková tramvajová linka x3 provozovaná v trase Dětská nemocnice - Jugoslávská - Tkalcovská - Malinovského náměstí - Janáčkovo divadlo - Česká - Konečného náměstí - Tábor - Vozovna Komín (- Bystrc, Rakovecká). Linka x3 byla v provozu v pracovních dnech od 5 do 23 hodin a v nepracovních dnech od 6 do 23 hodin a byla obsluhována výhradně nízkopodlažními vozidly. Linka 5 byla mezi zastávkami Česká a Jugoslávská obousměrně odkloněna ulicemi Rooseveltova a Cejl. V nepracovních dnech na ni byly nasazovány hlavně sólo vozy. Naopak v pracovních dnech kvůli 10minutovému intervalu na ní jezdily soupravy tramvají T3 a tramvaje 13T. Tramvajová linka 9 byla rozdělena na dvě provozní větve označené linkovými čísly 9 a x9. Linka 9 jezdila v úseku Juliánov - Vlhká po své trase. V zastávce Hlavní nádraží zastavila na zastávce vedle smyčky trolejbusů a dále pokračovala jednosměrně přes zastávky Malinovského náměstí - Janáčkovo divadlo - Česká - Náměstí Svobody - Zelný trh zpět k zastávce Hlavní nádraží (2. kolej) a do Juliánova. Linka x9 jezdila v úseku Lesná, Čertova rokle - Jugoslávská po původní trase linky 9. Od zastávky Jugoslávská byla obousměrně odkloněna ulicí Cejl na Malinovského náměstí a dále pokračovala jednosměrně přes zastávky Hlavní nádraží (1. kolej) - Zelný trh - Náměstí Svobody - Česká - Janáčkovo divadlo zpět na Malinovského náměstí, ulicí Cejl k zastávce Jugoslávská a po původní trase linky 9 do smyčky Lesná, Čertova rokle. Zatímco na linku x9 byly ve všední dny vypravovány soupravy T3, tramvaje 13T a RT6, na lince 9 jezdily tramvaje K2 a Anitry. Tramvajová linka 11 jezdila v úseku Lesná, Čertova rokle - Česká po své trase a dále byla odkloněna přes zastávky Šilingrovo náměstí a Nemocnice u sv. Anny do zastávky Mendlovo náměstí.
Náhradní doprava byla zajištěna autobusovou linkou x5 provozně spojenou s linkou 46 a vedené po trase Štefánikova čtvrť - Provazníkova - Lesnická - Zimní stadion - Schodová - Náměstí 28. října - Janáčkovo divadlo - Moravské náměstí - Náměstí 28. října - Schodová - Zimní stadion - Lesnická - Provazníkova - Štefánikova čtvrť. Linka x5 byla v provozu v pracovních dnech od 5 do 23 hodin a v nepracovních dnech od 6 do 23 hodin. Většina spojů autobusové linky 46 byla ukončena v zastávce Lesnická (Štefánikova čtvrť) a propojena se spoji výlukové autobusové linky x5. Na lince 53 byl ve špičce výrazně omezen provoz v úseku Štefánikova čtvrť - Stará osada. Většina spojů byla ukončena v zastávce Štefánikova čtvrť umístěné před kruhovým objezdem v ulici Kohoutově. Linka 66 byla po dobu výluky mimo provoz. Autobusy linky 67 byly ve směru do Jundrova mezi zastávkami Malinovského náměstí a Náměstí 28. října odkloněny ulicemi Lidická, Lužánecká, třída Kpt. Jaroše a Kudelova. Na náměstí 28. října obsloužily přeloženou zastávku a na odklonové trase ve směru do Jundrova navíc zastavovaly v zastávkách Janáčkovo divadlo a Moravské náměstí. Ve směru na Zvonařku jezdily odklonem ulicemi Příkop, Bratislavská a Jezuitská a obsloužily své obvyklé zastávky. Autobusová linka 82 byla mezi zastávkami Vojenská nemocnice a Česká obousměrně odkloněna ulicemi Cejl a Rooseveltova, čímž vynechala zastávku Dětská nemocnice. Náhradou zastavovala v bezbariérové zastávce Tkalcovská. Noční autobusová linka N92 byla mezi zastávkami Moravské náměstí a Jugoslávská obousměrně odkloněna ulicemi Koliště a Cejl. Noční autobusová linka N93 byla mezi zastávkami Moravské náměstí a Zemědělská odkloněna ve směru do Útěchova ulicemi Lidická, Lužánecká, třída Kpt. Jaroše, Kudelova, Drobného, Erbenova a Zemědělská. Na Moravském náměstí obsloužila zastávku společně s linkami N90 a N91 a na náměstí 28. října přeloženou autobusovou zastávku. Linka po dobu výluky vynechávala zastávky Dětská nemocnice, Jugoslávská a Tomanova. Navíc obsloužila zastávku Schodová. Ve směru z Útěchova k hlavnímu nádraží ulicemi Zemědělská, Erbenova, Drobného, Příkop, Bratislavská a Koliště, čímž vynechávala zastávky Tomanova, Jugoslávská a Dětská nemocnice. Na náměstí 28. října obsloužila zastávku linek x5 a 67 ve směru do centra. Na odklonové trase navíc obsloužila zastávku Schodová.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.1.2021
  • 17 zobrazení
vojtak20
Z důvodů rekonstrukce ulice Milady Horákové byla od 15. března 2014 do 26. června 2015 linka 3 mezi zastávkami Česká a Vojenská nemocnice obousměrně odkloněna ulicemi Rooseveltova a Cejl. Zastávku Dětská nemocnice obsloužila úvraťově zakončená výluková tramvajová linka x3 provozovaná v trase Dětská nemocnice - Jugoslávská - Tkalcovská - Malinovského náměstí - Janáčkovo divadlo - Česká - Konečného náměstí - Tábor - Vozovna Komín (- Bystrc, Rakovecká). Linka x3 byla v provozu v pracovních dnech od 5 do 23 hodin a v nepracovních dnech od 6 do 23 hodin a byla obsluhována výhradně nízkopodlažními vozidly. Linka 5 byla mezi zastávkami Česká a Jugoslávská obousměrně odkloněna ulicemi Rooseveltova a Cejl. V nepracovních dnech na ni byly nasazovány hlavně sólo vozy. Naopak v pracovních dnech kvůli 10minutovému intervalu na ní jezdily soupravy tramvají T3 a tramvaje 13T. Tramvajová linka 9 byla rozdělena na dvě provozní větve označené linkovými čísly 9 a x9. Linka 9 jezdila v úseku Juliánov - Vlhká po své trase. V zastávce Hlavní nádraží zastavila na zastávce vedle smyčky trolejbusů a dále pokračovala jednosměrně přes zastávky Malinovského náměstí - Janáčkovo divadlo - Česká - Náměstí Svobody - Zelný trh zpět k zastávce Hlavní nádraží (2. kolej) a do Juliánova. Linka x9 jezdila v úseku Lesná, Čertova rokle - Jugoslávská po původní trase linky 9. Od zastávky Jugoslávská byla obousměrně odkloněna ulicí Cejl na Malinovského náměstí a dále pokračovala jednosměrně přes zastávky Hlavní nádraží (1. kolej) - Zelný trh - Náměstí Svobody - Česká - Janáčkovo divadlo zpět na Malinovského náměstí, ulicí Cejl k zastávce Jugoslávská a po původní trase linky 9 do smyčky Lesná, Čertova rokle. Zatímco na linku x9 byly ve všední dny vypravovány soupravy T3, tramvaje 13T a RT6, na lince 9 jezdily tramvaje K2 a Anitry. Tramvajová linka 11 jezdila v úseku Lesná, Čertova rokle - Česká po své trase a dále byla odkloněna přes zastávky Šilingrovo náměstí a Nemocnice u sv. Anny do zastávky Mendlovo náměstí.
Náhradní doprava byla zajištěna autobusovou linkou x5 provozně spojenou s linkou 46 a vedené po trase Štefánikova čtvrť - Provazníkova - Lesnická - Zimní stadion - Schodová - Náměstí 28. října - Janáčkovo divadlo - Moravské náměstí - Náměstí 28. října - Schodová - Zimní stadion - Lesnická - Provazníkova - Štefánikova čtvrť. Linka x5 byla v provozu v pracovních dnech od 5 do 23 hodin a v nepracovních dnech od 6 do 23 hodin. Většina spojů autobusové linky 46 byla ukončena v zastávce Lesnická (Štefánikova čtvrť) a propojena se spoji výlukové autobusové linky x5. Na lince 53 byl ve špičce výrazně omezen provoz v úseku Štefánikova čtvrť - Stará osada. Většina spojů byla ukončena v zastávce Štefánikova čtvrť umístěné před kruhovým objezdem v ulici Kohoutově. Linka 66 byla po dobu výluky mimo provoz. Autobusy linky 67 byly ve směru do Jundrova mezi zastávkami Malinovského náměstí a Náměstí 28. října odkloněny ulicemi Lidická, Lužánecká, třída Kpt. Jaroše a Kudelova. Na náměstí 28. října obsloužily přeloženou zastávku a na odklonové trase ve směru do Jundrova navíc zastavovaly v zastávkách Janáčkovo divadlo a Moravské náměstí. Ve směru na Zvonařku jezdily odklonem ulicemi Příkop, Bratislavská a Jezuitská a obsloužily své obvyklé zastávky. Autobusová linka 82 byla mezi zastávkami Vojenská nemocnice a Česká obousměrně odkloněna ulicemi Cejl a Rooseveltova, čímž vynechala zastávku Dětská nemocnice. Náhradou zastavovala v bezbariérové zastávce Tkalcovská. Noční autobusová linka N92 byla mezi zastávkami Moravské náměstí a Jugoslávská obousměrně odkloněna ulicemi Koliště a Cejl. Noční autobusová linka N93 byla mezi zastávkami Moravské náměstí a Zemědělská odkloněna ve směru do Útěchova ulicemi Lidická, Lužánecká, třída Kpt. Jaroše, Kudelova, Drobného, Erbenova a Zemědělská. Na Moravském náměstí obsloužila zastávku společně s linkami N90 a N91 a na náměstí 28. října přeloženou autobusovou zastávku. Linka po dobu výluky vynechávala zastávky Dětská nemocnice, Jugoslávská a Tomanova. Navíc obsloužila zastávku Schodová. Ve směru z Útěchova k hlavnímu nádraží ulicemi Zemědělská, Erbenova, Drobného, Příkop, Bratislavská a Koliště, čímž vynechávala zastávky Tomanova, Jugoslávská a Dětská nemocnice. Na náměstí 28. října obsloužila zastávku linek x5 a 67 ve směru do centra. Na odklonové trase navíc obsloužila zastávku Schodová.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.12.2020
  • 23 zobrazení
bele
ALB 1419
Bylo 1.října 2013, a ten den byl náš poslední program na území Gruzie. Večer jsme přejížděli do Armenie. Čekala nás návštěva klášterního komplexu David Gareja, který v dějinách Gruzie měl a má významné místo. Pohnutý osud toho místa jakoby vnímalo i počasí, za kterého jsme přijížděli. Sluníčko, déšť, mlha i vítr se v rychlých intervalech střídalo.

Osobní vzpomínka: ¨
1) po příjezdu ke klášteru se z kopců vyřítil kůň bez jezdce a neomylně zabrzdil o mé tělo. Tlamou do mne drkal, až mi došlo, že cítí jablko, co jsem měl v kapse jako svačinu. Svačinu jsem předal a vše bylo v poho
2) z druhé strany kopce přicházela pohraniční patrola, kterou jsem začal fotit a hned jsem se dostal do konfliktu – prý se nesmí fotit osoba v uniformě a ať to ihned vymažu. Na to jsem opáčil, že jejich patriarcha mi fotit dovolil, a oni dělají Zagorku. Nevěřili, tak jsem jim nalistoval ve foťáku patriarchu ve spodním prádle při převleku před mší (viz Alb č.455). Podívali se, pokřižovali a už stáli přede mnou v pozoru :-)

Jihovýchodní část Gruzie na hranici s Azerbajdžánem je typická vegetací v systému step nebo polopoušť (Joriská plošina a Širakská step - 1000 mnm)
David Gareja je ortodoxní klášter částečně vytesaný ve skále na polopouštních svazích hory Gareja. V tomto rozsáhlém komplexu jsou stovky cel pro mnichy, kostely, kaple, refektáře i obytné místnosti vyhloubené hluboko do skály. Gareja byla domovem poustevnických mnichů od samotného založení kláštera v šestém století svatým Davitem Garejelským – jedním ze 13 tzv. Syrských Otců,kteří přišli v první polovině 6.století do Gruzie šířit křesťanství. Gruzii v tu dobu ještě ovládali Peršané a Gruzínci byli většinou zoroastriáni.

Peršané se snažili Davida zdiskreditovat, proto najali těhotnou mladou dívku, která prohlásila, že David je otcem jejího dítěte. David řekl, že pokud je to lež, tak dívka porodí kámen - což se také skutečně stalo. David měl teď sice argumenty na svojí straně, bylo mu ale líto nenarozeného dítěte a rozhodl se svůj čin napravit. Odešel proto ještě s dalšími dvěma svatými otci do pouště, kde založili první tři kláštery.

Prvním klášterem je Lávra, založená v 6.století sv.Davidem. Ve spodní části jsou cely z Davidových časů, jeho hrobka se nachází v Chrámu Proměnění. Další patra přistavěl v polovině 9.století sv.Ilarion Kartveli. V té době byl také rozšířen Chrám Proměnění, vytvořena chrámová kaple a ozdoben Davidův hrob. Věž byla přistavěna na přelomu 16. a 17.století a je pojmenována po králi Alexandrovi II.

Na Davidově náhrobku je umístěn posvátný kámen, představující 1/3 vědění Jeruzaléma. Když sv.David podnikl pouť do Jeruzaléma, zalekl se na poslední chvíli vážnosti tohoto místa, do města nevstoupil a sebral pouze před hradbami tři kameny. Jeruzalémskému králi se ovšem v tutéž dobu zdál sen, že sv.David odnáší z města veškeré vědění a vyslal za ním své vojáky. Ti mu dva kameny vzali, takže David se vrátil do Gruzie pouze s 1/3 jeruzalémských vědomostí.
Těchto klášterů zde vzniklo postupně 12 a ve středověku se jednalo o největší vzdělávací centrum v zemi. Klášter zažil prudký rozvoj v 9. století, kdy ho vedl gregoriánský mnich svatý Ilarion. Celý klášter byl vždy pod patronátem královské rodiny a šlechtických rodin z celé Gruzie. Ve dvanáctém století si gruzínský král Demetre I. zvolil tento klášter za místo svého pobytu poté, co abdikoval na trůn

V roce cca 1260 byl klášter zničen mongolskými vojsky, ale nejhorší osud ho potkal v roce 1615. Perská vojska, která vedl šáh Abbás symbolicky na Velikonoce podřezala 3000 mnichů, kteří odmítli konvertovat k islámu. Bylo zničeno nebo ukradeno velké množství uměleckých památek. Jsou zde zachovány jen cenné fresky z 9.a 10.stol, najdeme je v malé cele nad jídelnou, kam není vůbec jednoduché se vyšplhat. Fresky v hlavním chrámu znázorňují scény z Davidova života, jeho rozmluvy se zvířaty a oslavy ortodoxních svátků. Andělé drží oblohu, na níž je znázorněn symbol červeného kříže, používaný v současné době jako znak Gruzie (donedávna byla státním znakem svastika).
více  Zavřít popis alba 
69 komentářů
  • 4.12.2020
  • 115 zobrazení
mikim
Nové Město na Moravě (německy Neustadt in Mähren) je město v okrese Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina, 10 km východně od Žďáru nad Sázavou, na jižním okraji Žďárských vrchů. Založeno bylo okolo roku 1250 Bočkem z Obřan, zakladatelem cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou. Největšího rozkvětu požívalo v době renesance za pánů z Pernštejna. Zachovalé historické jádro města tvoří městskou památkovou zónu, kterou doplňuje bohatá sochařská výzdoba ulic a náměstí od místních rodáků Jana Štursy a Vincence Makovského. Mezi nejvýznamnější památky patří katolický kostel sv. Kunhuty, budova staré radnice a zámek. Žije zde přibližně 10 tisíc[1] obyvatel.

Nové Město na Moravě bylo vždy místem konání významných sportovních happeningů světového významu. Již historií je závod Světového poháru v běžeckém lyžování Zlatá lyže, jejíž místo přebraly závody Světového poháru v biatlonu. V únoru roku 2013 zde proběhlo Mistrovství světa v biatlonu 2013, každým rokem se zde koná i závod Světového poháru horských kol. Okolí města je vhodné nejen pro příznivce zimních sportů, v letním období pak nabízí nespočet možností pro pěší turisty i cyklisty. Akce se konají v areálu Vysočina arena.

Historie města je spjata se vznikem žďárského kláštera založeného Bočkem z Obřan v polovině 13. století, do té doby je téměř celé území česko-moravské hranice pokryté pomezním pralesem. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1267, kde je osada uváděna ještě jako Bočkonov (Bočkov) v listině potvrzující Bočkův odkaz klášteru. Jako Nové Město (latinsky Nova Civitas) se poprvé objevuje na listině krále Václava II. z roku 1293, kde je již uvedeno jako městečko. V roce 1312, po smrti Smila z Obřan, připadlo Nové Město Jindřichu z Lipé. Ten nechal v obci vybudovat tvrz, která bývala pro svou rozlehlost nazývána hradem.

Od roku 1496 patřilo panství Pernštejnům, za jejichž doby zažívalo město výrazný ekonomický rozmach, zvláště za Vratislava z Pernštejna (1561–1582). Tři roky po jeho smrti bylo panství prodáno Janem a Maxmiliánem z Pernštejna Vilému Dubskému z Třebomyslic. Ten nechal pustou tvrz zbořit a na jejím místě vybudoval renesanční zámeček, ve kterém se usadil, po dlouhé době vrchnost opět sídlila přímo ve městečku.

Po Bílé hoře bylo panství zkonfiskováno a novým majitelem se v roce 1624 stal kardinál František z Ditrichštejna, který měl v té době rovněž sousední klášterní panství žďárské, odkud byla nyní vykonávána správa zdejšího panství. Za jeho vlastnictví bylo Nové Město povýšeno na město (1635), současně byl městu obnoven znak.

V roce 1638 změnila panství znovu majitele. Tentokrát se jím stává Šimon Kratzer ze Schönsperka (dříve hospodářský správce), který podporoval sklářskou výrobu v panství, zamýšlel vybudovat také železářské hutě. K jeho záměru však nedošlo, protože v roce 1645 byl zastřelen Švédy při jejich útoku na město. Panství od té doby spravoval a v roce 1660 převzal jeho syn František Maxmilián Kratzer. Ten mezi tím uskutečnil záměr svého otce, když v roce 1651 postavil na Kadově dvě železářské vysoké pece a k tomu výrobou navazující hamry na Kuklíku, Vříšti a Líšné. Tím položil základ železářské výroby na Novoměstsku.

Část obyvatel Nového Města na Moravě patřila do společenství tajných evangelíků, v 17. století zde probíhala násilná rekatolizace, což dokládají i matriky zemřelých z let 1673–1680, kde bylo zapsáno 57 případů oslích pohřbů (tj. 11 procent obyvatel).[2]

V roce 1691 na základě soudního výnosu připadlo panství knížeti Ferdinandu Ditrichštejnovi. O 8 let později prodal jeho syn Leopold Nové Město světské nadaci šlechtičen v Brně, jíž patřil až do roku 1945. V čele Nadačního ústavu se vystřídalo mnoho šlechtičen. Za dobu jejich panování proběhla na novoměstském panství v 18. století tzv. pozdní horská kolonizace, při které vznikly nejmladší vesnice jako např. Blatiny, Koníkov, Samotín, Krátká a Moravské Milovy. Za hraběnky Hohenzollernové (1721–1745) byl nově přestavěn katolický kostel, její nástupkyně baronka Miniati di Campoli (1746–1759) barokně přestavěla zámek a prodloužila hřbitovní kostel. Zrušením poddanství v roce 1848 – za baronky Skrbenské (1836–1858) – pozbyla vrchnost dosavadního významu.

Roku 1723 město zachvátil velký požár, v roce 1791 zde proběhla podružská rebelie a v letech 1796–1797 helvetská rebelie. V roce 1850 se Nové Město stalo sídlem okresního hejtmanství a zároveň jedním ze tří soudních okresů. Od roku 1906 má Nové Město přívlastek „na Moravě“ pro odlišení od ostatních Nových Měst. V roce 1949 bylo sídlo okresu přeneseno do Žďáru nad Sázavou. Novější dějiny města výrazně ovlivnilo založení reálného gymnázia v roce 1894, vybudování železnice z Tišnova do Žďáru nad Sázavou v roce 1905, rozvoj lyžování od konce 19. století a s ním související výroba lyží a rovněž tak výroba chirurgických nástrojů zahájená v roce 1949.

Stavební vývoj
Osada, později městečko Nové Město, byla založena ve 2. polovině 13. století nad soutokem říček Bezděčka a Bobrůvka. První domy byly postaveny asi v jižní části dnešního Vratislavova náměstí. Do poloviny 16. století se zástavba omezovala jen na jedno náměstí; dnešní Vratislavovo, Komenského a Palackého náměstí byla totiž spojena dohromady. Z tohoto náměstí vybíhaly cesty, které určovaly další postup výstavby. Jižním směrem, na Bobrovou vedla Bobrovská (Nečasova ulice); severozápadním na Žďár Žďárská ulice. Severovýchodním směrem vedla ulice Nové Domy (Masarykova ulice), na jejímž konci se cesta dělila na dvě větve na Svratku a na Jimramov. V polovině 50. let 16. století byla přestavbou měšťanského domu v jihozápadní části náměstí vybudována radnice, zároveň zde blok domů oddělil tzv. Dolní (Palackého) náměstí.

K významným stavebním zásahům do dosavadní podoby městečka došlo na konci 16. století. Majitel novoměstského panství Vilém Dubský z Třebomyslic nejenže dal obnovit, ale také značně rozšířil panské sídlo, vznikl tak renesanční zámek. Zároveň došlo k postavení panského pivovaru a o něco později ke stavbě tzv. Hrádku (Halina), sídla jeho manželky Kateřiny Zahrádecké ze Zahrádek. Tím se oddělil prostor dnešního Komenského náměstí. Jako odbočka z ulice Nové Domy vznikl koncem 16. století východní konec Malé ulice, která vedla ke kostelíku Nanabevzetí Panny Marie na novém hřbitově. Vzdálenější část Malé ulice, které se říkalo Pod kostelíčkem, vznikla pak až začátkem 18. století. Ve 2. polovině téhož století bylo město rozšířeno o ulici Svatojánskou (Podstrání, dnes Brněnská a Jánská ulice).

Další stavební vývoj výrazně poznamenaly rozsáhlé ničivé požáry. Ten, který vypukl 3. dubna 1723, zničil domy zejména na severozápadní straně náměstí. Po velkém požáru v roce 1801, který zasáhl 208 domů včetně kostela převládla v Novém Městě zděná výstavba, ta se však nadále soustřeďovala především do centra města.

V 1. třetině 20. století se město začalo rychle zvětšovat, nová výstavba se přesunula na území zvané Niva, které vyplňovalo plochu mezi dosavadním městem, Malou a Žďárskou ulicí a oběma rybníky (Cihelským a Klečkovským). Ve stejném období se ovšem město rozrůstá i na severu a severovýchodě, kolem vlakového nádraží. Za Novými Domy je zastavována východní strana silnice na Jimramov, čtvrti zde vzniklé se říká Hejkalov; staví se také v ulici vedoucí od sokolovny k nádraží (Tyršova a Smetanova ulice) a na pozemku u viaduktu (lokalitě se říkalo Šanghaj, dnes ulice Mírová a Výhledy). Řada domů vyrostla za nádražím (Nezvalova ulice), první domy vznikají nad Kazmírovým rybníkem (Německého ulice). Na přelomu 30. a 40. let 20. století byl jižně od žďárské silnice vybudován rozsáhlý areál okresní nemocnice, naproti přes silnici pak vzniklo první novoměstské sídliště určené pro zaměstnance nemocnice.

Mohutný stavební rozvoj zaznamenalo město ve 2. polovině 20. století. Severozápadně od města, nedaleko železniční trati při silnici na Vlachovice, byl postaven podnik Chirana (Medin) výrobce chirurgických nástrojů, který zahájil svůj provoz na konci roku 1949. Severovýchodně od města, v areálu bývalé Slonkovy firmy situované východně od silnice na Pohledec, byl uveden v roce 1951 do provozu podnik na výrobu lyží Sport (Sporten); o 20 let později zde byl vybudován nový provoz. Bytovou výstavbu rozhodujícím způsobem ovlivnila těžba uranu v okolí Dolní Rožínky. Panelová sídlištní výstavba určená převážně pro její zaměstnance proběhla v několika vlnách. V 60. letech 20. století vzniklo sídliště U nádraží (tzv. Staré sídliště) a stavělo se také na Tyršově ulici, v téže době byly postaveny i tři věžové domy (nazývané podle barvy jejich fasády); v následující dekádě pak vyrostlo sídliště na Hornické ulici. Kvůli další panelové výstavbě byla v 80. letech zbourána téměř celá východní strana Gottwaldovy (Masarykovy) ulice, tím byl zásadně narušen i vzhled Komenského náměstí. Na jeho severní straně vyrostla novodobá budova nákupního střediska, na západní straně stál už od poloviny 70. let moderní obchodní dům.

Zastavěna byla postupně také volná plocha severně od Žďárské ulice, tady vzniklo sídliště Pod zastávkou a panelová výstavba pokračovala výstavbou sídliště Pod nemocnicí (ulice Pavlovova a Mendlova). V blízkosti panelových sídlišť vyrostly dvě hotelové ubytovny pro horníky pojmenované Uno a Duo. Tzv. "stará hotelovka" (Uno) byla v 90. letech upravena přestavbou a následnou přístavbou na městské byty; "nová hotelovka" (Duo) byla prodána realitní kanceláři, jsou v ní jednak byty, ale je také využívana ke komerčním účelům. Výstavba rodinných domků se soustředila především na území nad Kazmírovým rybníkem, kde vznikla samostatná městská čtvrť na půdorysu písmene U, které se říká Betlém. Rodinné domky se však stavěly i na řadě dalších míst, zvláště za Klečkovcem a Cihelňákem v oblasti nazývané Korsika (ulice Dukelská a Veslařská) a na úpatí Brožkova kopce (ulice Na Výsluní, Zahradní). Na začátku 70. let byl uveden do provozu nový hotel Ski, postavený v lese Ochoza na úpatí Harusova kopce.

V souvislosti s touto rozsáhlou bytovou výstavbou a nárůstem počtu obyvatel došlo od konce 60. let 20. století k vybudování celé řady objektů občanské vybavenosti. Na ulici Leandra Čecha, západně od gymnázia směrem ke Klečkovskému rybníku, vyrostla nová základní škola; na místě zbořené sokolovny na Tyršově ulici byl postaven kulturní dům (1976); vybudovány byly také mateřské školy (na Drobného, Malé, Tyršově a Žďárské ulici). Stavební ruch zasáhl i areál okresní nemocnice, v závěru 70. let se zde podařilo dokončit dlouho plánovanou stavbu gynekologicko-porodnického pavilonu; postupně došlo k rekonstrukci většiny pavilonů, k výstavbě centrálního operačního sálu a heliportu. Přestože už v 70. letech byl schválen záměr vybudovat autobusové nádraží mimo centrum města, v prostoru pod zámkem, k jeho otevření došlo až v roce 1991. V polovině 90. let byl jižně od Žďárské ulice vybudován Dům s pečovatelskou službou, ve kterém jsou i městské byty.

Nečasova ulice
Nečasovu ulici tvoří domy po obou stranách komunikace vycházející z Palackého náměstí a ústící do kruhového objezdu a dále několik domů ve svahu po pravé straně silnice stoupající k Nové Vsi. Tato ulice se od nepaměti nazývala Bobrovská. V několika starých zápisech se objevuje i název Obrovská, z dob kdy se Bobrové říkalo i Obrová. Původní zástavbu Bobrovské ulice tvořily pouze domy od Palackého (dříve Dolního) náměstí k mostu, tedy čísla popisná 17–31 s výjimkou domu čp. 25, který kdysi stával až za mostem a byl počítán k ulici Svatojánské.

Právě ústí Bobrovské ulice u přechodu potoka Bezděčky doznalo oproti minulosti největších změn. Při rekonstrukci okresní silnice procházející Novým Městem byla Bobrovská ulice na přelomu let 1938 a 1939 vydlážděna kamennou dlažbou. Nová silnice byla na začátku Bobrovské ulice po přechodu potoka Bezděčky napřímena (dříve opisovala pravý oblouk). Muselo dojít k postavení nového mostu a přeložení vodní nádrže nad Jelínkovým mlýnem (čp. 26). Byl postaven nový železobetonový most o šířce 8 metrů. Musel být také přesunut kříž stojící ve větvení silnice na Novou Ves a Petrovice, křižovatka byla rozšířena a zpřehledněna vykácením stromů. Na počátku 70. let minulého století se tato křižovatka opět měnila, když jí začala procházet nově vybudovaná přeložka silnice I/18. A dnešní podobu s kruhovým objezdem získala teprve nedávno.

Peklem byl nazýván už ve starých pozemkových knihách dům čp. 20 a jeho majiteli se podle něj říkalo Pekelník. Snad toto označení vzniklo v dobách, kdy tu býval hamr. Víc než hamr byla známa hospoda „Na Pekle“. V polovině 19. století si ji tu otevřel původem žďárský řezník Václav Procházka. Jeho žena byla vyhlášenou kuchařkou a tak hospoda prosperovala. Sám Procházka se nejvíce proslavil v revolučním roce 1848. Stal se hejtmanem a cvičitelem Národní gardy a byl také zvolen poslancem říšského sněmu ve Vídni. Posledním hostinským v „Pekle“ byl o sto let později další žďárský rodák Josef Zábrš. Z pekla můžeme pokračovat rovnou do očistce. Skončíme tak v další hospodě, která bývala v nedávno zbořeném domě čp. 27 stojícím u odbočky k Jelínkovu mlýnu. Říkalo se tu V Očistci nebo u Valíšků. Hostinským tu v 2. polovině 19. století býval Josef Vališ a později jeho stejnojmenný syn. Oba byli také tkalci a kostelníky. Josef ml. ale nakonec hostinec prodal a odstěhoval se do Ameriky.

Po návštěvě pekla a očistce možná čekáte, že už půjdeme rovnou do nebe. Zastavíme se v barvírně. Úspěšný barvířský závod provozoval v čp. 29 na přelomu 19. a 20. století František Kubík. Svému okolí byl velmi dobře znám, neboť díky němu za domem tekl „věčně modrý potok“. Potok, který dříve tekl za domy na západní straně Bobrovské ulice, byl ve skutečnosti mlýnským odpadem. Tekla tudy voda z Kazmírova mlýna (čp. 35) a ústila do nádrže před Jelínkovým mlýnem. Tento mlýn s číslem popisným 26 stojí sice trochu stranou, ale můžeme ho ještě k Bobrovské ulici počítat. Mlýn tu býval přinejmenším na konci 15. století, kdy se mu říkalo Šarlův. Na konci 16. století ho koupil Jiřík Humpolecký z Rybenska a od té doby je znám jako mlýn Humpolecký. Během třicetileté války mlýn zpustl a přešel do majetku vrchnosti. Vrchnostenskými mlynáři tu byli od 18. století členové mlynářského rodu Jelínků. Posledním mlynářem byl již ve století dvacátém Augustin Jelínek.

Od roku 1938 se začaly na domech v Bobrovské ulici objevovat pamětní desky věnované významným osobnostem. Jako první se 17. července 1938 odhalovala pamětní deska na domě čp. 22, kde od svého raného dětství žil ruský legionář František Seidl, který padl v červnu 1918 při dobývání Kurganu. O devět let později – 27. července 1947 – odhalil tehdejší ministr výživy Václav Majer pamětní desku na rodném domě ing. Jaromíra Nečase. Jaromír Nečas se roku 1888 narodil v domě čp. 31, v dobách první republiky se stal ministrem sociální péče a později byl i členem exilové vlády v Londýně. A právě na jeho počest byla už v říjnu 1945 Bobrovská ulice přejmenována na Nečasovu. V roce 1910 se v domě čp. 21 na Bobrovské ulici narodil Josef Veselka, pozdější zakladatel a sbormistr Akademického pěveckého sdružení Moravan, profesor brněnské konzervatoře a JAMU. A na jeho rodném domě, tehdy už v Nečasově ulici, mu byla 8. května 1996 odhalena pamětní deska. Byla v Nečasově ulici třetí a zatím poslední.

Palackého náměstí
Palackého náměstí, to je v Novém Městě poměrně exkluzivní adresa, jí se mohou pochlubit jen obyvatelé čtyř domů – čísel popisných 16, 32, 33 a 34. Ostatní domy s okny do Palackého náměstí jsou již počítány k Nečasově ulici nebo Vratislavovu náměstí. V zástavbě oddělující dnes obě náměstí je ukryt dům čp. 97, v němž ještě nedávno sídlilo informační centrum. V tomto místě se předpokládá původní tvrz, nebo přinejmenším sídlo vrchnostenských úředníků v dobách, kdy Nové Město vlastnili členové mocného rodu Pernštejnů. Jak jinak si vyložit znamení zubří hlavy zdobící kamenný sloup, na nějž je svedena klenba přízemní místnosti domu čp. 97.

Nejen shluk domů, ale i terénní zlom odděluje Vratislavovo a Palackého náměstí. A právě díky své poloze bylo Palackého náměstí původně nazýváno Dolním náměstím či Dolním rynkem. Střed náměstí tvoří kašna, která svou podobu kamenného kvadrilobu (čtyřlistu) získala v roce 1891. V létě roku 1905 byla osazena plastikou Jana Štursy Píseň hor zpodobňující pasáčka s ovcí na klíně. Od roku 1942 je originál plastiky z hořického pískovce umístěn v Horáckém muzeu a na kašně je umístěna kopie zhotovená ve zlínské Škole umění vedené tehdy Vincencem Makovským. Takzvaný Pasáček se stal jedním ze symbolů Nového Města. Není ale jediným sochařským výtvorem zdobícím Palackého náměstí. Na kašně měla být původně umístěna socha Františka Palackého, která nakonec našla své místo v protilehlém svahu. Slavnostně byla odhalena 26. října 1902. Od té doby bylo náměstí nazýváno Palackého, i když oficiálně byla změna názvu potvrzena až v roce 1907. Okupace a zřízení protektorátu však s sebou přinesly nařízení o odstranění všeho, co neodpovídalo „změněným státoprávním poměrům“. A tak byla 28. června 1940 socha Palackého odstraněna a v říjnu téhož roku bylo náměstí opět přejmenováno na Dolní. Po osvobození se název Palackého náměstí vrátil. Na návrat sochy si muselo město počkat do 2. června 1946, kdy byla socha po dlouhých sporech o její umístění znovuodhalena na původním místě. Stejně jako Píseň hor je i socha Otce národa dílem Jana Štursy. Palackého socha je navíc i Štursovou první veřejnou zakázkou.

Obě sochy vznikly z podnětu a za podpory Josefa Jelínka, Štursova poručníka a mecenáše. Josef Jelínek (1829–1903) býval novoměstským koželuhem a majitelem domu čp. 32 na Palackého náměstí (dům s věžičkou), kde se říkalo u bohatých Jelínků. Byl veřejně činným, ať už jako předseda nebo člen řady místních spolků, tak i jako člen obecního výboru (zastupitelstva). V letech 1861–1891 zastával s přestávkami post starosty města. Byl také poslancem Moravského zemského sněmu. Na jeho návrh byla pro kašnu na tehdejším Velkém náměstí zhotovena socha Vratislava z Pernštejna. V roce 1891 bylo Josefu Jelínkovi uděleno čestné občanství města. V otcových stopách šel i Josef Jelínek mladší (1858–1936), který býval velitelem novoměstských hasičů či prvním starostou obnoveného Sokola (mimo jiné též před první světovou válkou majitelem prvního automobilu ve městě). V roce 1913 byl zvolen jako jeho otec starostou města a byl jím až do poválečných voleb v roce 1919. Již od svého zvolení starostou se potýkal s nepřízní části novoměstských obyvatel (té se nevyhnul ani jeho otec). V roce 1923 prodal svůj dům „eráru“ a odstěhoval se do Pardubic. Dům čp. 32 se pak stal sídlem finančních úřadů s okresní působností. Když Nové Město ztratilo statut okresního města, našla v domě své první sídlo v roce 1951 zřízená samostatná hudební škola.[3]

Řadu zajímavých osobností najdeme i mezi obyvateli rohového domu čp. 34. Od roku 1662 až do současnosti je v držení členů rodu Německých. Prvním z nich byl Martin Německý, který se oženil s Dorotou, dcerou Kateřiny Kalouskové zvané Šlejfrlice (patrně byla majitelkou šĺajferny – brusírny). Přídomek přešel i na dům čp. 34, kterému se říkalo u Šlejfrlíků. Díky hudebnímu nadání svých obyvatel získal dům během 18. století jiný přídomek. V roce 1752 se stal majitelem domu Daniel Německý, který byl hudebníkem, městským varhaníkem a později i rektorem městské školy. Od jeho časů se domu čp. 34 začalo říkat u Varhaníků. Nejslavnějším rodákem z domu čp. 34 však byl Daniel Matyáš Německý (1762–1820), dvojnásobný doktor (filozofie a veškerého lékařství), oblíbený lékař, vědec, novátor a samozřejmě také hudebník. Rod Německých dal světu i slavné lyžaře Josefa a Otakara Němce. Přídomek Šlejfrlík výměnou za Varhaníka nezanikl. Přenesl se ale na protější rohový dům čp. 101, který se dostal do držení druhé větve rodu Německých založené Václavem Německým, vnukem Martina Německého-Šlejfrlíka. Z těchto „Šlejfrlíků“ pocházel i František Německý, známý novoměstský hostinský a hoteliér, zakladatel Hotelu Německý stojícího ještě před 30 lety na Masarykově ulici. Zajímavým pojítkem mezi domy čp. 34 a 101 bývala městská brána, která kdysi uzavírala přístup do centra města ze Žďárské ulice.

Žďárská ulice
O původu jména Žďárské ulice není pochyb, tudy se jezdilo z Nového Města do Žďáru. Se jménem dostala ulice do vínku i oheň – žďáření. Požár, který vypukl 13. června 1879 v noci ve stodole domu čp. 84, se zapsal trvale do dějin celého města. Díky silnému větru ženoucímu oheň ke středu města tehdy shořelo 19 obytných a 12 hospodářských stavení. Co do rozsahu nemohl tento požár aspirovat na „titul“ největšího požáru v historii, nicméně stal se podnětem k historickému rozhodnutí. O několik týdnů později – 24. srpna 1879 – byl v Novém Městě založen sbor dobrovolných hasičů.

Žhavá témata však najdeme i u vody. Ke Žďárské ulici patřívaly tři mlýny zmiňované již v 16. století. Nedaleko mostu stával Hánův mlýn (čp. 81). Mlýn vyhořel již při památném požáru celého města v roce 1801. Po tomto požáru byl ještě obnoven. Ke zkáze ho přivedli o několik desítek let později zdejší mlynáři Josef Ondra a po něm Jakub Žák. Budovy mlýna zchátraly a byly zatíženy dluhy. Rozpadající se, ale dobře pojištěný, mlýn v noci 22. června 1907 do základů vyhořel. Mlýn již obnoven nebyl, pouze pila. Od roku 1918 na mlýně začal provozovat pilařskou živnost Filip Jaroš, a právě proto je tento objekt znám jako Jarošova pila.

Požár ukončil činnost i dalšího mlýna známého jako Kazmírův (čp. 35). Původně se tomuto mlýnu a rybníku nad ním říkalo Škrobův. Patrně od dob mlynáře Kazimíra Štampy, který žil na přelomu 17. a 18. století, se začalo říkat mlýnu a rybníku Kazmírův. Posledním mlynářem v Kazmírově mlýně byl Alois Jelínek ze známého fryšavského mlynářského rodu. Historii mlýna uzavřel požár, který vypukl o půlnoci 27. září 1916.

Třetí z mlýnů se dočkal svého zániku i bez přispění ohně. Ke konci 16. století ho postavil pod tehdejším Sadovým rybníkem Jan Štrafa. Rybník se ale dnes jmenuje Klečkovský po Janu Klečkovi, který mlýn v roce 1643 prodal vrchnosti. Mlýnu se říkalo i Ráčkův a rybníku se tak někdy říká dodnes. Posledním mlynářem tu totiž byl Josef Ráček, známý podivín, který nechal mlýn zchátrat a na konci života se snažil získat peníze na opravu od památkového úřadu. Mlýn nakonec koupil novoměstský velkostatek a v červnu 1935 ho nechal zbořit.

Téměř o deset let později zažilo Nové Město i válečný požár. Letadla Rudé armády 9. května 1945 ostřelovala a bombardovala ustupující německé jednotky. Letecký útok zaplatilo životem i několik civilistů, poškozena byla řada domů. Nejvíce jich bylo právě ve Žďárské ulici. Dům čp. 82 listonoše Františka Vyplašila stojící v křižovatce (u zrcadla) dnešních ulic Žďárské a Dukelské již obnoven nebyl. Na jeho místě byl na návrh Vincence Makovského vybudován v roce 1953 kamenný taras. Již o tři roky dříve byla Žďárská ulice přejmenována na Stalingradskou, na paměť města zničeného během druhé světové války. Ke svému původnímu názvu se ulice vrátila v roce 1962

Přírodní poměry
Nové Město na Moravě se nachází v západní části Moravy; je vzdáleno 10 km východně od Žďáru nad Sázavou po silnici první třídy I/19. Leží v nadmořské výšce 600 m n. m. na jižním okraji Žďárských vrchů, které jsou východní součástí rozsáhlé Českomoravské vrchoviny.

Město leží v jižní části Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. CHKO byla vyhlášena roku 1970 a rozléhá se na 715 km² v nadmořských výškách od 490 do 836,3 m (nejvyšší vrchol Devět skal). Je pramennou oblastí mnoha řek, kterou prochází hlavní evropská rozvodnice mezi Severním a Černým mořem. Jedním z typických krajinných prvků v této oblasti jsou rulové skalní útvary, které byly vytvořeny mrazovým zvětráváním na zalesněných vrcholcích Žďárských vrchů, například Malinská skála, Dráteničky, Čtyři palice, Pasecká či Lisovská skála. Zhruba 15 km jihovýchodně od města se nachází westernové městečko Šiklův mlýn. Nad Novým Městem se nachází také největší sjezdovka na Vysočině – sjezdovka Harusův kopec. Sjezdovka je v sezoně uměle zasněžována a osvětlena. Harusův kopec – „Harusák“ je zmiňován již v knize Bohumila Polácha Srub radosti.

Městské symboly

Městský znak

Městský prapor
Městský znak udělil městu dne 30. listopadu 1635 kardinál František kníže Dietrichštejn. Městský prapor udělilo městu předsednictvo České národní rady svým 926. usnesením z 93. schůze dne 7. května 1992.[4]

Znak
Městský znak města Nového Města na Moravě tvoří oválný štít nakoso půlený od pravé horní strany dolů k levé straně, horní polovina je zlatá, dolní červená, dva vinařské nože se stříbrnou čepelí a střenkou v přirozené barvě stojí vedle sebe, jeden na zlatém poli a druhý na červeném poli – ohnutými špicemi nahoru ven, nad noži na zlatém poli je knížecí klobouk, dole mezi střenkami na červeném poli pak sedící, dozadu se ohlížející zlatý lev bez koruny, s pozdviženým jedním ocasem.

Prapor
Městský prapor města Nového Města na Moravě má list nakoso dělený, horní pole žluté, dolní červené, na třetinách listu jsou postaveny odvrácené vinařské nože, délka čepele nožů je 5/10 šířky listu a střenky 2/10 šířky listu, čepele jsou bílé, střenky hnědé, poměr délky k šířce je 3 : 2.

Pečeť
Městskou pečeť města Nového Města na Moravě tvoří městský znak, kolem něhož je nápis "Město – Nové Město na Moravě", rozdělený sněhovými vločkami.

Maskot
Tradičním maskotem Nového Města na Moravě je strašidlo horáckých lesů – Horácký hejkal. Jeho podobu se snažilo vystihnout mnoho novoměstských umělců, tradičním vzorem však zůstává podoba ztvárněná novoměstským rodákem Karlem Němcem. Postava Horáckého hejkala představuje divého muže – skřeta s dlouhými, řídkými rozježenými vlasy a vousy.
Kategorie: cestováníměsta
více  Zavřít popis alba 
  • 2.11.2020
  • 215 zobrazení
demmark
Česká Lípa - 10. 10. 2020
Divize B: 8. KOLO
Arsenal Česká Lípa - SK Český Brod 3 - 1 / poločas 1 - 1

SK Český Brod: Malina – Štětina (79. Livora), Regner, Nekolný, Šolaja – Ceccarelli (66. Franc), Medek, Kejha, Moravec (79. Kubiš) – Fikejz, Ujec (74. Čmelík).

Arsenal Česká Lípa: Plechatý – Baláž, Zdeňka, Blažek, Knejzlík – Malý (88´Mikysa). Hodač – Petr (61´Lakatoš), Halbich (88´Karlík), Bulejko (74´Žižka).

Šlágr kola Český Brod nezvládl.
V tabulce přesto zůstal druhý...
Mohli se pochlubit šesti výhrami v řadě, sedmou ve šlágru kola už nepřidali. Fotbalisté Českého Brodu prohráli v osmém kole v České Lípě 1:3, přesto se udrželi na druhém místě tabulky divizní skupiny B.

„Výhra domácích je zasloužená. My se do šancí, zvláště ve druhém poločase, dostávali složitě a moc jich nebylo,“ přiznal vedoucí mužstva Jan Křen.

Zápas začal klasickým oťukáváním obou soupeřů, nicméně už v 6. minutě se vyznamenal hostující brankář Malina, který nebezpečnou střelu domácího hráče z 16 metrů vytěsnil na roh.

Český Brod měl mírnou územní převahu, ale efekt to nemělo žádný. Naopak ve 26. minutě zahrávali domácí roh, k odraženému míči se dostal Bulejko a z hranice vápna nádherně trefil šibenici.

Po inkasované brance padla na hosty deka a deset minut byli pod velkým tlakem. Přečkali nejhorší a pak sami udeřili. Těsně před přestávkou prošel Šolaja po levé straně až do vápna a jeho centr si srazil bývalý hráč Brodu Zdeňka do vlastní sítě.
Zlomový okamžik zápasu přišel chvíli po změně stran.

Ojedinělou, nicméně fatální chybu vyrobil Štětina, který od půlky zahrával malou domů, tu však vystihl Halbich a sám před Malinou neměl problém vrátit České Lípě vedení.

„Tato situace, jak se později ukázalo, měla zásadní vliv na vývoj a výsledek utkání,“ podotkl Jan Křen.

Domácí byli na koni a postupně se dostávali do dalšího zakončení. Brod držel nad vodou Malina. Nejprve tváří v tvář vychytal domácího útočníka, poté se vyznamenal při hlavičce soupeře na zadní tyči.

Přestože Malina dělal, co mohl, třetímu gólu ve své síti nezabránil. Čtvrt hodiny před koncem prostrčil Štajner do ulice Halbichovi, který z deset metrů upravil na konečných 3:1.

Branky: 26. Bulejko, 49. a 75. Halbich – 39. Zdeňka vlastní. Poločas: 1:1.

Zdroj:
https://kolinsky.denik.cz/fotbal-divize/slagr-kola-cesky-brod-nezvladl-v-tabulce-presto-zustal-druhy-20201010.html

Záznam na TV COM.CZ:
https://www.tvcom.cz/Zapas/Sport-Fotbal/Soutez-Divize-B/Pohlavi-Muzi/Sezona-2020-2021/190221-Arsenal-Ceska-Lipa-s-r-o-SK-Cesky-Brod.htm

Covid19 opět přerušil rozehranou sezónu ...
FAČR reaguje na zpřísněná opatření Vlády ČR
Na základě rozhodnutí Vlády ČR chce FAČR informovat své členy a jejich kluby o tom, že soutěže výkonnostního fotbalu jsou od pondělí 12. října 2020 na dobu 14 dnů pozastaveny.

Níže přikládáme stanovisko FAČR k celé věci:

„Vedení asociace si v rámci nouzového stavu uvědomuje nebezpečí narůstajícího počtu pozitivně testovaných osob, na druhou stranu stále věříme, že je venkovní sport, za dodržení všech platných hygienických opatření, stále tou nejlepší možnou prevencí k pevnému zdraví nás všech.

V tomto duchu se také FAČR snaží dlouhodobě komunikovat se zástupci Ministerstva zdravotnictví ČR i Národní sportovní agentury a vysvětlovat důvody pro neuzavírání soutěží a tréninků klubů a hráčů výkonnostního fotbalu.

Čtvrteční rozhodnutí vlády v celé věci, s platností od pondělí 12. října, nezbývá než respektovat, zároveň ale doufáme, že bude časově omezeno jen na avizovanou dobu a budeme tak moci v soutěžích pod hlavičkou FAČR po této vynucené pauze následně pokračovat.

Co se týká výjimky pro konání mezistátních zápasů, za tu jsme samozřejmě rádi, důležitou otázkou v této souvislosti samozřejmě ale zůstává, v jaké kondici do těchto utkání budou moci nastoupit hráčky a hráči z českých soutěží, pokud během následujících týdnů nebudou pravidelně herně vytěžovaní.“

Zdroj: https://facr.fotbal.cz/facr-reaguje-na-zprisnena-opatreni-vlady-cr/a13091
více  Zavřít popis alba 
  • 13.10.2020
  • 19 zobrazení
heflinn
Rokycanská skočná 3.10.2020 Heflinn první závod s Ádou
zkouška čistě 1.místo, open jumping 2/17, agility disk
Junio Czech Cup Sedlec u Mikulova 11.10.2020
agi 1.chyba 4.místo, agi 1 odm. 3.místo -součet agi+agi 4.místo, jump disk
více  Zavřít popis alba 
  • 13.10.2020
  • 45 zobrazení
lukinho77
1. den - Modrava - Březník - Cikánská slať - Modrava - Javoří pila -Modrava
2. den - Železná Ruda - Debrník - Pod Polomem - jezero Laka - Frantův most - Poledník - Oblík - Tmavý potok - Javoří slať - Poledník - Prášilské jezero - Prášily
3. den - Železná Ruda - Čertovo jezero - Černé jezero - Špičácké sedlo - Brčálník - Můstek - Pancíř - pramen Řezné - Železná Ruda
4. den - Kvilda - Jezení slať - Horská Kvilda - Zhůří - Turnerova chata - podél Vydry - Modrava - Filipova Huť - Kvilda
5. den - Kvilda - Bučina - Knížecí Pláně - býv. Chaloupky - Bučina - vyhlídka na Černé hoře - pramen Vltavy - Kvilda
+ Mlžné toulání okolo Kvildy - Kvilda - Políčka - Hraběcí Huť
6. den - Nová Pec (Láz) - Říjiště - Plechý - Třístoličník - Plechý - Hraničník - Smrčina - Hraničník - Říjiště - Nová Pec (Láz)
+ Mrazivé ráno na Kvildě - Jezerní slať a Perla
7. den - Zátoň - Boubínské jezírko - Boubínský prales - Boubín - obora Boubín - Velký Bobík - Volary
+ Želnavský vrch
8. den - Východ slunce na Plechém (Nová Pec Láz - Plechý a zpět)
+ VVP Boletice - Knížecí Stolec
+ Frymburk
+ Rozhledna Hradišťský vrch u Kaplice
9. den - Pohoří na Šumavě - po CZ / AT hranici - Pod Kamencem - Kamenec - Pohoří na Šumavě
+ Hojná Voda - Kraví hora - Vysoká - Hojná Voda
+ Ráno v okolí Rezidence Bábel
více  Zavřít popis alba 
  • 5.10.2020
  • 192 zobrazení
yga
3. 10. a dostihový den v Brně. Bylo slunečno a větrno. Barvy stáje G-Radiant racing zvítězili! Bravo!!
Kategorie: sportzvířata
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • 5.10.2020
  • 78 zobrazení
kct-kralovice
Galerie z mistrovství ČR tříčlenných štafet v Orlové v sobotu 3. října 2020 - záběry z tratě a z vyhlášení výsledků. Foto: K. Popel - 9, P. Marek (TOM Pacov) - 3, E. Vilhelmová (KČT Orlová) - 2, J. Vejrosta (TOM Kralupy n. Vlt.) - 1.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.10.2020
  • 36 zobrazení
verastrnadkova
Velké Bílovice jsou město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 10 km severně od Břeclavi. Žije zde přibližně 3 900 obyvatel.
Město náleží k mikroregionu Lednicko-valtický areál. První osídlení této lokality je doloženo již z neolitu, první písemná zmínka pochází z roku 1306, na město byly Velké Bílovice povýšeny v roce 2001. Velké Bílovice jsou tradiční vinařskou obcí, což také dokládají vinařské atributy na znaku a vlajce. V současné době jsou se svými více než 760 ha plochy registrovaných vinic vůbec největší vinařskou obcí v České republice.

Příroda a okolí
Především severně a východně od města se rozkládá velké množství vinic a kolem 650 vinných sklepů ve 40 pojmenovaných sklepních uličkách tvořících samostatné vinařské "městečko".Dominantou Velkých Bílovic je kopec Hradištěk s kapličkou, nacházející se severně od města mezi vinicemi. Kaplička na vrcholu kopce je zasvěcena čtyřem svatým: sv. Urbanovi (patron vinařů), sv. Cyrilu a Metodějovi (patroni křesťanství v českých zemích) a sv. Václavu (patron českých zemí).
V blízkosti Velkých Bílovic se nachází rybníky Šísary a Velký Bílovec vhodné zejména k rybaření. Na jihozápad od města, za Podivínem, se nachází Přírodní park Niva Dyje a Lednicko-valtický areál, dále na západ pak CHKO Pálava a Vodní dílo Nové Mlýny.

Název
Velké Bílovice (historicky v němčině Groß Billowitz) jsou velké z toho důvodu, že patřily k největším osadám na bývalém břeclavském panství Lichtenštejnů. Sám název Bílovice pochází buď od jména mýtického zakladatele Biela (Bíla) a znamená ves lidí Bielových anebo název vznikl ze jména prvního písemně doloženého vlastníka obce Siegfrieda Sirotka nesprávným přeložením z němčiny slova Waise - sirotek jako weisse - bílý.

Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1306, když po smrti Siegfrieda Sirotka přešla obec na Tobiáše z Bechyně. Poté se zde vystřídalo mnoho majitelů, mezi nimi i Páni z Kunštátu a Poděbrad. V letech 1416–1524 byla obec poprvé ve vlastnictví Lichtenštejnů.
Od roku 1532 až do Bitvy na Bílé hoře v roce 1620 patřila obec Žerotínům. V této době se v Bílovicích usadili Habáni a členové Jednoty bratrské. Habáni zde svou kolonii založili v roce 1545. Žerotínové dali místní středověkou tvrz přestavět na renesanční zámeček a v roce 1564 postavili kostel pro Jednotu bratrskou. Protože zdejší Žerotínové patřili k jedněm z vůdců českého stavovského povstání proti Habsburkům, museli po Bitvě na Bílé hoře emigrovat a jejich majetek byl zkonfiskován. Habáni a členové Jednoty bratrské byli poté z Moravy vyhnáni na Slovensko.
Od roku 1638 až do roku 1848 byly Bílovice opět součástí panství Lichtenštejnů. Ti také dali v letech 1764–1765 na místě původního bratrského kostela postavit kostel katolický – nynější kostel Narození Panny Marie. Začátkem 20. století odešlo mnoho místních obyvatel do Spojených států, Kanady a Argentiny. V Argentině v provincii Chaco přistěhovalci z Velkých Bílovic založili tradici pěstování bavlny.
V době socializmu zde vzniká jedno z největších a nejznámějších družstev v Československu – JZD Mír Velké Bílovice, které sloužilo představitelům státu i jako ukázka fungujícího družstevnictví v ČSSR. Z tohoto důvodu sem také zajížděly významné státní návštěvy. Po Sametové revoluci se družstvo rozpadlo, z toho je vidět, že zde myšlenka družstevnictví hluboké kořeny nezapustila. Vše se vrátilo zpět k soukromému zemědělství.

Památky
• Habánské sklepy – Největší z nich, který byl postaven kolem roku 1614 Habány, najdeme směrem na Čejkovice v blízkosti rybníku Velký Bílovec. V současné době je ve vlastnictví společnosti Habánské sklepy s.r.o., zabývající se výrobou vína.
• Tvrz – Poprvé se uvádí až v roce 1417, ale jako již válkami poničená. Později byla obnovena a v polovině 16. století renesančně přestavěna Žerotíny. V 18. století byla tvrz upravena pro hospodářské účely. V současné době je veřejnosti nepřístupná.
• Kostel Narození Panny Marie – Postaven v letech 1764–1765 v barokním stylu.
• Městské vlastivědné muzeum – Zde je možné prohlédnout si místní archeologické nálezy, místní kroje, staré zemědělské nástroje a další zajímavosti spojené s historií města.

Pověsti
O Velkých Bílovicích je známo těchto šest pověstí, uvedených v knize Kde modrý plamének hoří :
• Polednice (společně s Moravským Žižkovem)
• Pidimužík
• Žerotínova deska
• Toufarské strašidlo
• Akáty u kříže
• Šafránová paní (více Podivín, než Velké Bílovice)

Kultura a slavnosti
• Tradiční krojované hody – Vůbec největší lidová slavnost ve Velkých Bílovicích. Hody začínají vždy první neděli po svátku Narození Panny Marie (8. září), patronky místního kostela, a pokračují až do úterý. V sobotu před hody se ručně staví hodová mája. Úterní večer má maškarní pojetí. Hlavní slavnost probíhá v hodovou neděli, kdy mnoho návštěvníků i z daleka přijíždí obdivovat zejména krojovaný průvod, kterého se každoročně účastní více než 70 krojovaných párů (přes 150 svobodných domácích krojovaných). Na hodovém sóle v centru města hraje každý hodový den až do noci dechová hudba k tanci i poslechu. Součástí hodové slavnosti je také spousta kolotočů, stánků a atrakcí.
• Hodky - jinde také "dohrávky", nebo "dohrávání hodů", se konají druhou neděli po skončení hodů. Dříve se konaly hned první neděli po hodech, ale termín byl z důvodu krytí s hody v Moravském Žižkově přesunut. Po znovuvysvěcení žižkovského kostela a tudíž i přesunutí jejich hodů, zůstal termín hodek ve Velkých Bílovicích již nezměněn.
• Zahrávání hodů - známé též pod názvem "zahrávky", se konají měsíc před hody.
• Ze sklepa do sklepa – Tradiční putování za vínem, kdy více než 50 místních vinařů otevře v jeden den své sklepy pro návštěvníky. Je zajištěna autobusová doprava mezi sklepy a doprovodný program s dechovou a cimbálovou muzikou. Koná se v sobotu na přelomu března a dubna.
• Za vinařem do Velkých Bílovic – Další putování za vínem, ale tentokrát trvající celých 19 týdnů. Začíná koncem dubna a trvá až do začátku září. Od čtvrtka do středy mají otevřeno 3 různá vinařství prvních 9 týdnů konání akce (vedlejší sezóna) a potom 5 vinařství dalších 10 týdnů (hlavní sezóna). Postupně tak otevře své sklepy návštěvníkům až 50 různých místních vinařství.
• Výstava vín – Ochutnávka vín nejen místních vinařů, ale také vinařů z blízkého i vzdáleného okolí Velkých Bílovic. Koná se v místním Kulturním domě v sobotu na přelomu dubna a května.
• Letní slavnost autentických vín – Ochutnávka vín místních vinařů vyrobených netradičními autentickými postupy. Obvykle se koná poslední týden v červenci.
• Svatomartinská slavnost – Slavnost spojená s příjezdem sv. Martina na koni a následnou ochutnávkou mladých a Svatomartinských vín letošního ročníku. V rámci kulturního programu zahraje dechová i cimbálová muzika a zazpívají mužácké sbory. Obvykle se koná nejbližší sobotu po 11. listopadu (svátek sv. Martina).
• Soutěž ve vaření zelňačky – Více než 30 soutěžních družstev, místních i přespolních, soutěží o to, kdo uvaří nejlepší zelňačku. Zároveň se soutěží se koná také adventní jarmark. Soutěž se koná v sobotu, 1 nebo 2 týdny po Svatomartinské slavnosti. První ročník se konal již roku 2009.

Sportovní akce
• Vinařský maraton – Běžecký závod pro všechny pořádaný spolkem Báječné ženy v běhu. Běží se maraton i půlmaraton. Trasa vede mezi vinnými sklepy a vinicemi, převážně po cyklostezkách, mezi obcemi Velké Bílovice, Čejkovice a Vrbice. Dále se běží nesoutěžní rodinný běh s 1,5 km dlouhou trasou. Závod se koná poslední sobotu v říjnu.

Doprava
Jihozápadně od města probíhá trasa dálnice D2 s výjezdem na 41. kilometru na Velké Bílovice a Podivín.
Městem prochází dvě silnice II. třídy: II/422 a II/423.
Nejbližší železniční stanice se nachází ve 3 km vzdáleném Podivíně.

Místní samospráva
Od roku 2018 je starostkou Lenka Grofová (Nezávislí kandidáti). Zastupitelstvo města má 15 členů (8 za Nezávislí kandidáti, 4 za Sdružení nestraníků pro město a 3 za koalici stran KDU-ČSL a TOP 09).

Osobnosti
• Libor Zapletal (1920–1944), voják a příslušník výsadku Bivouac, popraven v Mauthausenu
• Marcela Melková (* 1971), poslankyně Poslanecké sněmovny a zastupitelka Středočeského kraje za hnutí ANO 2011
• Martin Hrdina (* 1978), interiérový architekt a grafický designér
• Antonín Osička (1888–1949), český anglista, básník a prozaik
• Johann Polach (1871–1942), český učitel a politik židovského původu, senátor meziválečného Národního shromáždění
• Václav Lebloch (1854–1924), rakouský a český politik, poslanec Říšské rady na přelomu 19. a 20. Století
• Svatopluk Sem (* 1973), operní pěvec v Národním divadle, držitel ceny Thalie za mimořádný jevištní výkon – Opera – muži (2018)

Velké Bílovice ve filmu
Velké Bílovice jsou již dlouho oblíbeným místem filmařů k natáčení filmů s tematikou víno. Natáčela se zde velká část trilogie „Víno“: Bouřlivé víno (1976), Zralé víno (1981) a Mladé víno (1986). Natáčelo se zde také mnoho scének filmu Bobule (2008).

VÝKLENKOVÁ KAPLIČKA JANA
GPS : 48.8580394N, 16.8991072E

NAUČNÁ STEZKA MEZI VINICEMI VE VELKÝCH BÍLOVICÍCH
Velké Bílovice jsou největší vinařskou obcí v České republice. Naučná stezka vás seznámí se zajímavostmi Velkých Bílovic, vinařskou a vinohradnickou tradice i se současným životem vinařů. Stezku můžete projít jak pěšky, tak na kole.
Stezka začíná na hlavní silnici směrem na Čejkovice, kde naleznete první zajímavost - vřetenový lis jako unikátní památku a připomínku vinařské tradice. Po cestě se na informačních tabulích seznámíte např. s nejdůležitějšími bílými i modrými odrůdami révy vinné pěstovanými ve Velkých Bílovicích, porovnáte si způsoby obdělávání vinic dříve a dnes, uděláte si představu o stavbě klenutého sklepu nebo se dovíte jak správně degustovat víno. To vše je v každé zastávce podtrženo vyhlídkou na bílovské vinohrady.
Stezka vás zavede do uliček sklepní trati Belegrady. Nejstarší sklepy této trati leží ve třech patrových ulicích – Staré Belegrady, Desátková a Habánská. Výrazně mladší zástavbu vinných sklepů najdete v ulici Ke Špičáku, nejmladší sklepy tvoří 11 sklepních uliček nazvaných podle odrůd pěstovaných ve Velkých Bílovicích.
Stezka dále pokračuje kolem Machovy studny do sklepní trati Pod Předníma přes Náměstí sv. Jana. Informační tabule jednotlivých zastávek jsou zaměřeny na zvláštnosti lokalit, vinařské a vinohradnické tradice i na současný život vinařů v největší vinařské obci ČR. Příkré svahy nad touto zastávkou jsou jedny z nejlepších vinohradnických poloh ve Velkých Bílovicích a nazývají se "Pánské".
Zastávka Púrynský kříž vás přivede do nejstarší lokality vinných sklepů nazývaných Púrynky. Vinné sklepy, stojící po obou stranách svažité cesty vytváří charakteristický kolorit. Přes Náměstí sv. Martina, patrona mladých vín, se dostanete až do Ťuhýkova a odtud dále k zastávce Novosádská studna. Nedaleko odtud bylo v roce 1976 objeveno velkomoravské pohřebiště. Při další cestě mezi vinicemi se dostanete přes Bucňákovu dolinu až ke Kapličce na Hradišťku, kde v minulosti stávalo nejen drobné středověké opevnění, ale pravděpodobně také opevněné strážní místo Velkomoravanů. Od roku 2002 stojí na zmíněném vrcholku kaplička, která toto místo s výjimečnou vyhlídkou zviditelňuje, poskytuje obraz kulturní krajiny vinohradnického regionu a nabízí příležitost k zastavení a rozjímání.
Konec vinařské stezky "Mezi vinicemi Velkých Bílovic" se nachází u Habánských sklepů ve Velkých Bílovicích. Dochoval se zde původní klenutý sklep z druhé poloviny 16. století, který pro tehdejší majitele Bílovic, rod Žerotínů, postavili právě habáni - novokřtěnci, jak byli často nazýváni. Měli výrazný podíl na rozvoji vinohradnictví a vinařství v celém okolí, vynikali ale i v jiných oblastech, známá je například habánská keramika.
Délka : 9,1 km
GPS : 48.8583428N, 16.9080222E

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.8602931N, 16.9070472E

VRCH ZIMARKY
GPS : 48.8762578N, 16.8894853E

PŘÍRODNÍ PAMÁTKA ZIMARKY
Stráň se stepní loukou, na které roste silně ohrožený teplomilný druh katrán tatarský (ten je zároveň i evropsky významným druhem). Vyskytují se zde však i další vzácné rostliny, jako orchideje tořič včelonosný nebo vstavač vojenský.
Vyhlášená rozloha : 3,05 ha
GPS : 48.8755506N, 16.8851853E

KAPLIČKA SVATÉHO CYRILA A METODĚJE, SVATÉHO VÁCLAVA A SVATÉHO URBANA NA HRADIŠŤKU
Na vyvýšenině uprostřed vinic nedaleko Velkých Bílovic stojí kaplička Na první pohled zjistíme, že vršek Hradišťku byl vytvořen uměle prací lidí, kteří tu v dávných dobách žili. S myšlenkou postavit kapličku na Hradišťku přišli lidé z Velkých Bílovic už v roce 1945. V tomto roce 8. září došlo ale pouze na vysvěcení základního kamene pro stavbu kaple sv. Cyrila a sv. Metoděje. Stavba probíhala až od léta 2001 do jara 2002 z peněz z veřejné sbírky. Kapličku zdobí řezby od Jana Chovana ze Slovenska a malby na stropě představující čtyři roční období v práci vinaře, jsou dílem Bohumila Bortlíka ze...
Stavba probíhala až od léta 2001 do jara 2002 z peněz z veřejné sbírky. Kapličku zdobí řezby od Jana Chovana ze Slovenska a malby na stropě představující čtyři roční období v práci vinaře, jsou dílem Bohumila Bortlíka ze Starého Podvorova. Vstupní bránu ukoval František Macinka z Velkých Bílovic. Antonín Zapletal z Velkých Bílovic veškeré práce řídil a má největší zásluhy na stavbě kapličky.
Svěcení kaple proběhlo 19. května 2002 Kaple byla v tento den zasvěcena sv. Cyrilovi, sv. Metodějovi, sv. Václavovi a sv. Urbanovi.
V prvním ročníku soutěže O lidech s lidmi pořádanou CpKP, týdeníkem Veřejná správa, Nadací OPEN SOCIETY FUND PRAHA a East West Institutem v roce 2001 byl projekt kapličky mezi sedmi oceněnými z 65 přihlášených.
Ke kapličce se lze dostat :
1) po silnici od Velkých Bílovic směrem na Velké Pavlovice, první odbočka uprostřed polí doprava - k Novosádské studni u odbočky doprava dolů, údolím v Úlehlích až na hranice katastru s Vrbicí, na odbočce do leva na křižovatce rovně.
2) po silnici z Velkých Bílovic směr na Čejkovice - velkopavlovická vinařská stezka - na vrcholu kopce za sklepy odbočit do leva, jet stále rovně po hřbetu kopce až téměř k Hradišťku, na křižovatce sjet z cyklostezkyVrbice - Bílovice doleva.
GPS : 48.8757567N, 16.8863622E
více  Zavřít popis alba 
  • 7.9.2020
  • 86 zobrazení
canon650dtatran
Třetí rostlinka 3 roční semenáček,opět zakoupen v "KVĚTINY" Spálená ul. Praha-1 cena 5,-Kčs. Řijen 1973
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 18.7.2020
  • 11 zobrazení
mildovo74
Tuto vlastnoručně ( přeloženo ze staročeštiny, dnes velice podobný jazyku polskému ) sepsanou knihu Nadání školy kladenské 1598 ( z roku 1899 / 1902 ) jsem získal před lety z pozůstalosti.
Knihu napsal pan Edvard Lorber.
Zlatník a hodinář, numismatik, archeolog, sběratel starožitností Eduard Lorber ( *1860 - +1941). Studoval v Táboře. Od r. 1886 působil jako hodinářský mistr v Kladně. 50 let provozoval zlatnický a hodinářský obchod na tehdejší hlavní Královské třídě poblíž Sokolovny, v r. 1935 krámek přestěhoval do Prokopské ulice. Byl aktivním členem řady kladenských spolků, Sokola Kladno, Řemeslnické besedy, Sboru dobrovolných hasičů aj. Ve volném čase se věnoval archeologii a numismatice. Podnikal amatérské archeologické výzkumy na libušínském hradišti a keltském oppidu ve Stradonicích. Sbíral keltské duhovky a české denáry. Sbírku stradonických nálezů poprvé prezentoval na Národopisné výstavě českoslovanské v r. 1895. Od r. 1919 byl členem Numismatické společnosti československé. Řadu cenných památek zachránil při demolici původního kladenského kostela v r. 1897. Od r. 1921 byl členem kladenské letopisecké komise, po smrti Antonína Sládečka v r. 1934 se stal předsedou muzejní komise, později muzejního spolku. ( zdroj : Středočeská vědecká knihovna v Kladně https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/index/?ok=Ulo%C5%BEit&src=kl_us_auth&ictx=kl&field=T001&search=Naj%C3%ADt&op=result&zf=TF_US_A_U_KL&term=0316679&fbclid=IwAR00pkYVedC2AfcHxt3Tw9ldZde3_PxCFJIwsQUThj0WoxelVL9m5O_WYwk), nebo ( zdroj : informačním systému abART https://cs.isabart.org/person/147826 ). Zde neleznete tuto podobenku. Ovšem základní údaje už nesedí. Přikláním se tedy k výkladu Středočeské vědecké knihovny v Kladně ).
V druhé knize Nadání školy kladenské 1598 se píše:
Níže poznamenáno se najde kde buď v městečku Kladně nebo v které vesnici krávy též i ovce Rektorovi pro lepší vychování, jak napřed psáno odevzdaného dobytka zůstavalo. Léta 1609.
Pravost potvrdil tehdejší ředitel Archivu Národního muzea Václav Schulz (*1854 - +1935).
Píše: Že se tento opis věcně, slovo od slova, shoduje s originálem jak se nachází na str. 1 - 62 a 141 - 153 knihy nadepsané Inventarium ab anno 1598, potvrzuje pro přesném srovnání. V Praze dne 3. srpna 1909. Václav Schulz, ředitel archivu Muzea Království českého.
NB ! Pravopis a interpunkce opisu měli býti dle nynějšího způsobu.
V knize Nadání školy kladenské 1598 se píše:
V knižce, která nese na deskách * titul "Inventarium ab Anna 1598" ( majetek velkostatku kladenského ) a ze které jsem "Školní nadání" vypsal, zachoval se též útržek papíru ( ? dopisu Páter Frant. Nigrina faráře v Novém Strašecí, dat. 19. října 1877 ) na kterém zemřelý Páter Josef Mottl, farář kladenský tužkou načrtl kde jmenovaná škola tehdáž stávala, kterýžto náčrtek jsem též na stránce předcházející nakreslil.
Na Kladně, dne 16. srpna 1899. Edvard Lorber
*Desky řečené a psané knížky jsou 165 mm široké a 204 mm dlouhé.
Že tento opis shoduje se s originálem, jak nachází se na str. 67 - 128 knihy nadepsané "Inventarium ab anno 1598" potvrzuje po přesném srovnání
Václav Schulz, archivář Muzea Království českého
V Praze dne 31. května 1900
Dále se v knize Nadání školy kladenské 1598 píše:
Takovýto opis školního nadání jsem zaslal panu dr. Jaroslavu Hruškovi starostovi Královského horního města Kladna, s tímto přípisem:
Velevážený pane starosto !
Když se u nás na Kladně pořádala v r. 1894 Národopisná výstavka, byl do ní také laskavosti pana správce Václava Danihelky (* 30.11.1846 + 11.03.1932 Kladno, Správce a ředitel velkostatku břevnovského a broumovského kláštera, kulturní a veřejný pracovník v Kladně ) zapůjčen inventář z roku 1598. V inventáři tomto nachází se též obnovené nadání ke škole kladenské, nařízené v letech 1598 - 1612 panem Ctiborem Tyburcim Žďárským ze Žďáru a na Kladně jeho paní Sibylou Žďárskou z Hořovic, jakož i potvrzení těch věcí vlastnoručním podpisem jmenovaného pána.
Poněvadž nadání toto, jak v ohledu kulturním tak i pro dějiny města Kladna, má trochu ceny, tak jsem tenkrát žádal pana Danihelku, aby ho daroval městu. Pan Danihelka nemohl přízni tomu vyhověti, avšak laskavě mě opisek na delší čas zapůjčil, já ho opsal a nechal pak v archivu zemského muzea vidimovati.
"Vidimace (jinak též úřední ověřování listiny) je úřední ověření skutečnosti, že opis nebo kopie listiny se doslova shoduje s předloženou listinou" ( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vidimace )"
Nyní Vám velevážený pane starosto opis tento odesílám s uctivou žádostí, aby jste ho do městského archivu zařaditi poručiti ráčil.
Snímek autografu ( dílo psané vlastní rukou ) mě laskavě zhotovil pan Karel Špringler učitel.
Takovýto opis jsem též zaslal Zemskému muzeu a zdejší měšťanské škole chlapecké.
S veškerou úctou Edvard Lorber, hodinář.
Na Kladně, dne 25. listopadu 1902.
Tyto dokumenty podepsal, schválil a razítkem Archiv muzea království českého opatřil pan Václav Schulz (*1854 - +1935). Tehdejší ředitel Archivu Národního muzea (v letech 1878 -1915).
Odpočívá na Malvazineckém hřbitově, DI, 581 ( Praha 5, Smíchov )
( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99bitov_Malvazinky )
( zdroj: http://www.hrbitovy-adopce.cz/adoptovane-hroby/63-vaclav-schulz.html )
Archiv národního muzea, historie a informace ( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Archiv_N%C3%A1rodn%C3%ADho_muzea )
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 5.7.2020
  • 79 zobrazení
mildovo74
Tyto vlastnoručně ( přeloženo ze staročeštiny, dnes velice podobný jazyku polskému ) sepsané Inventáře chrámu a fary kladenské roku 1598 - 1618 ( historie a zajímavosti, sepsané v roce 1909 ) a Nadání školy kladenské 1598 ( z roku 1902 ) jsem získal před lety z pozůstalosti.
Knihy napsal pan Edvard Lorber.
Zlatník a hodinář, numismatik, archeolog, sběratel starožitností Eduard Lorber ( *1860 - +1941). Studoval v Táboře. Od r. 1886 působil jako hodinářský mistr v Kladně. 50 let provozoval zlatnický a hodinářský obchod na tehdejší hlavní Královské třídě poblíž Sokolovny, v r. 1935 krámek přestěhoval do Prokopské ulice. Byl aktivním členem řady kladenských spolků, Sokola Kladno, Řemeslnické besedy, Sboru dobrovolných hasičů aj. Ve volném čase se věnoval archeologii a numismatice. Podnikal amatérské archeologické výzkumy na libušínském hradišti a keltském oppidu ve Stradonicích. Sbíral keltské duhovky a české denáry. Sbírku stradonických nálezů poprvé prezentoval na Národopisné výstavě českoslovanské v r. 1895. Od r. 1919 byl členem Numismatické společnosti československé. Řadu cenných památek zachránil při demolici původního kladenského kostela v r. 1897. Od r. 1921 byl členem kladenské letopisecké komise, po smrti Antonína Sládečka v r. 1934 se stal předsedou muzejní komise, později muzejního spolku. ( zdroj : Středočeská vědecká knihovna v Kladně https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/index/?ok=Ulo%C5%BEit&src=kl_us_auth&ictx=kl&field=T001&search=Naj%C3%ADt&op=result&zf=TF_US_A_U_KL&term=0316679&fbclid=IwAR00pkYVedC2AfcHxt3Tw9ldZde3_PxCFJIwsQUThj0WoxelVL9m5O_WYwk), nebo ( zdroj : informačním systému abART https://cs.isabart.org/person/147826 ). Zde neleznete tuto podobenku. Ovšem základní údaje už nesedí. Přikláním se tedy k výkladu Středočeské vědecké knihovny v Kladně )
V knize Inventář chrámu a fary kladenské 1598 - 1618, Nadání k špitálu kladenskému s inventářem roku 1610 - 1613 se píše: Níže poznamenáno se najde kde buď v městečku Kladně nebo v které vesnici krávy zádušní též i ovce v nájmu zůstavaly k předepsanému kostelu kladenskému náležely. Léta 1609.
Součástí záduší byl zejména nemovitý majetek (zádušní lesy, pole a louky), ale například také zádušní krávy; z výnosu tohoto majetku (tj. zejména z jeho pronájmu) byly hrazeny potřeby kostela. V širším (přesnějším) smyslu pak je záduším veškerý zásadně nezcizitelný majetek kostela, který není součástí obročí, tj. také samotný kostel, jeho vnitřní zařízení, hřbitov, kostnice nebo bohoslužebné potřeby (liturgická roucha, liturgické nádoby apod.).
( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1du%C5%A1%C3%AD ) V odkazu naleznete více o významu Záduší !
V druhé knize Nadání školy kladenské 1598 se píše:
Níže poznamenáno se najde kde buď v městečku Kladně nebo v které vesnici krávy též i ovce Rektorovi pro lepší vychování, jak napřed psáno odevzdaného dobytka zůstavalo. Léta 1609.
Pravost potvrdil tehdejší ředitel Archivu Národního muzea Václav Schulz (*1854 - +1935).
Píše: Že se tento opis věcně, slovo od slova, shoduje s originálem jak se nachází na str. 1 - 62 a 141 - 153 knihy nadepsané Inventarium ab anno 1598, potvrzuje pro přesném srovnání. V Praze dne 3. srpna 1909. Václav Schulz, ředitel archivu Muzea Království českého.
NB ! Pravopis a interpunkce opisu měli býti dle nynějšího způsobu.
V knize Nadání školy kladenské 1598 se píše:
V knižce, která nese na deskách * titul "Inventarium ab Anna 1598" ( majetek velkostatku kladenského ) a ze které jsem "Školní nadání" vypsal, zachoval se též útržek papíru ( ? dopisu Páter Frant. Nigrina faráře v Novém Strašecí, dat. 19. října 1877 ) na kterém zemřelý Páter Josef Mottl, farář kladenský tužkou načrtl kde jmenovaná škola tehdáž stávala, kterýžto náčrtek jsem též na stránce předcházející nakreslil.
Na Kladně, dne 16. srpna 1899. Edvard Lorber
*Desky řečené a psané knížky jsou 165 mm široké a 204 mm dlouhé.
Že tento opis shoduje se s originálem, jak nachází se na str. 67 - 128 knihy nadepsané "Inventarium ab anno 1598" potvrzuje po přesném srovnání
Václav Schulz, archivář Muzea Království českého
V Praze dne 31. května 1900
Dále se v knize Nadání školy kladenské 1598 píše:
Takovýto opis školního nadání jsem zaslal panu dr. Jaroslavu Hruškovi starostovi Královského horního města Kladna, s tímto přípisem:
Velevážený pane starosto !
Když se u nás na Kladně pořádala v r. 1894 Národopisná výstavka, byl do ní také laskavosti pana správce Václava Danihelky (* 30.11.1846 + 11.03.1932 Kladno, Správce a ředitel velkostatku břevnovského a broumovského kláštera, kulturní a veřejný pracovník v Kladně ) zapůjčen inventář z roku 1598.
V inventáři tomto nachází se též obnovené nadání ke škole kladenské, nařízené v letech 1598 - 1612 panem Ctiborem Tyburcim Žďárským ze Žďáru a na Kladně jeho paní Sibylou Žďárskou z Hořovic, jakož i potvrzení těch věcí vlastnoručním podpisem jmenovaného pána.
Poněvadž nadání toto, jak v ohledu kulturním tak i pro dějiny města Kladna, má trochu ceny, tak jsem tenkrát žádal pana Danihelku, aby ho daroval městu. Pan Danihelka nemohl přízni tomu vyhověti, avšak laskavě mě opisek na delší čas zapůjčil, já ho opsal a nechal pak v archivu zemského muzea vidimovati.
"Vidimace (jinak též úřední ověřování listiny) je úřední ověření skutečnosti, že opis nebo kopie listiny se doslova shoduje s předloženou listinou" ( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vidimace )"
Nyní Vám velevážený pane starosto opis tento odesílám s uctivou žádostí, aby jste ho do městského archivu zařaditi poručiti ráčil.
Snímek autografu ( dílo psané vlastní rukou ) mě laskavě zhotovil pan Karel Špringler učitel.
Takovýto opis jsem též zaslal Zemskému muzeu a zdejší měšťanské škole chlapecké.
S veškerou úctou Edvard Lorber, hodinář.
Na Kladně, dne 25. listopadu 1902.
Tyto dokumenty podepsal, schválil a razítkem Archiv muzea království českého opatřil pan Václav Schulz (*1854 - +1935). Tehdejší ředitel Archivu Národního muzea (v letech 1878 -1915).
Odpočívá na Malvazineckém hřbitově, DI, 581 ( Praha 5, Smíchov )
( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99bitov_Malvazinky )
( zdroj: http://www.hrbitovy-adopce.cz/adoptov…/63-vaclav-schulz.html )
Archiv národního muzea, historie a informace ( zdroj: https://cs.wikipedia.org/w…/Archiv_N%C3%A1rodn%C3%ADho_muzea )
V roce 1609 byly uvedeny tyto grunty:
Táborský, Povejšilovský, Bradavičkovský, Martina Klátila ( Klátilovský ), Wondry Naczardowie ( Ondry Cardovského ? ).
V roce 1618 - 1648 v době 30-ti leté války a v roce 1649, po morové epidemii, zde několik gruntů zaniklo.
V publikaci Hřebeč v minulosti a dnes (1971), kterou napsal pan Václav Klabík ( dlouholetý kronikář obce ),
V publikaci Hřebeč 700 let výročí založení obce, kterou napsal pan ing. Pavel Komárek s kolektivem (1985) jsou uvedeny grunty až z roku 1662 !
V té době už grunty Táborský, Bradavičkovský a ( Wondry Naczardowie / Ondry Cardovského ? zanikly ).
Grunty Martina Klátila ( Klátilovský ), Povejšilovský přečkala tyto krušná léta a jsou tedy ( zatím objevené ) nejstarší grunty v obci.
Možná, že mezi nejstarší z gruntu Povejšilovských patřila i paní Miloslava Povejšilová (68 let), zemřela v roce 2009. Je uvedena v Hřebečském Obšťastníku v č.2.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.6.2020
  • 85 zobrazení
vojtak20
Z důvodů rekonstrukce ulice Milady Horákové byla od 15. března 2014 do 26. června 2015 linka 3 mezi zastávkami Česká a Vojenská nemocnice obousměrně odkloněna ulicemi Rooseveltova a Cejl. Zastávku Dětská nemocnice obsloužila úvraťově zakončená výluková tramvajová linka x3 provozovaná v trase Dětská nemocnice - Jugoslávská - Tkalcovská - Malinovského náměstí - Janáčkovo divadlo - Česká - Konečného náměstí - Tábor - Vozovna Komín (- Bystrc, Rakovecká). Linka x3 byla v provozu v pracovních dnech od 5 do 23 hodin a v nepracovních dnech od 6 do 23 hodin a byla obsluhována výhradně nízkopodlažními vozidly. Linka 5 byla mezi zastávkami Česká a Jugoslávská obousměrně odkloněna ulicemi Rooseveltova a Cejl. V nepracovních dnech na ni byly nasazovány hlavně sólo vozy. Naopak v pracovních dnech kvůli 10minutovému intervalu na ní jezdily soupravy tramvají T3 a tramvaje 13T. Tramvajová linka 9 byla rozdělena na dvě provozní větve označené linkovými čísly 9 a x9. Linka 9 jezdila v úseku Juliánov - Vlhká po své trase. V zastávce Hlavní nádraží zastavila na zastávce vedle smyčky trolejbusů a dále pokračovala jednosměrně přes zastávky Malinovského náměstí - Janáčkovo divadlo - Česká - Náměstí Svobody - Zelný trh zpět k zastávce Hlavní nádraží (2. kolej) a do Juliánova. Linka x9 jezdila v úseku Lesná, Čertova rokle - Jugoslávská po původní trase linky 9. Od zastávky Jugoslávská byla obousměrně odkloněna ulicí Cejl na Malinovského náměstí a dále pokračovala jednosměrně přes zastávky Hlavní nádraží (1. kolej) - Zelný trh - Náměstí Svobody - Česká - Janáčkovo divadlo zpět na Malinovského náměstí, ulicí Cejl k zastávce Jugoslávská a po původní trase linky 9 do smyčky Lesná, Čertova rokle. Zatímco na linku x9 byly ve všední dny vypravovány soupravy T3, tramvaje 13T a RT6, na lince 9 jezdily tramvaje K2 a Anitry. Tramvajová linka 11 jezdila v úseku Lesná, Čertova rokle - Česká po své trase a dále byla odkloněna přes zastávky Šilingrovo náměstí a Nemocnice u sv. Anny do zastávky Mendlovo náměstí.
Náhradní doprava byla zajištěna autobusovou linkou x5 provozně spojenou s linkou 46 a vedené po trase Štefánikova čtvrť - Provazníkova - Lesnická - Zimní stadion - Schodová - Náměstí 28. října - Janáčkovo divadlo - Moravské náměstí - Náměstí 28. října - Schodová - Zimní stadion - Lesnická - Provazníkova - Štefánikova čtvrť. Linka x5 byla v provozu v pracovních dnech od 5 do 23 hodin a v nepracovních dnech od 6 do 23 hodin. Většina spojů autobusové linky 46 byla ukončena v zastávce Lesnická (Štefánikova čtvrť) a propojena se spoji výlukové autobusové linky x5. Na lince 53 byl ve špičce výrazně omezen provoz v úseku Štefánikova čtvrť - Stará osada. Většina spojů byla ukončena v zastávce Štefánikova čtvrť umístěné před kruhovým objezdem v ulici Kohoutově. Linka 66 byla po dobu výluky mimo provoz. Autobusy linky 67 byly ve směru do Jundrova mezi zastávkami Malinovského náměstí a Náměstí 28. října odkloněny ulicemi Lidická, Lužánecká, třída Kpt. Jaroše a Kudelova. Na náměstí 28. října obsloužily přeloženou zastávku a na odklonové trase ve směru do Jundrova navíc zastavovaly v zastávkách Janáčkovo divadlo a Moravské náměstí. Ve směru na Zvonařku jezdily odklonem ulicemi Příkop, Bratislavská a Jezuitská a obsloužily své obvyklé zastávky. Autobusová linka 82 byla mezi zastávkami Vojenská nemocnice a Česká obousměrně odkloněna ulicemi Cejl a Rooseveltova, čímž vynechala zastávku Dětská nemocnice. Náhradou zastavovala v bezbariérové zastávce Tkalcovská. Noční autobusová linka N92 byla mezi zastávkami Moravské náměstí a Jugoslávská obousměrně odkloněna ulicemi Koliště a Cejl. Noční autobusová linka N93 byla mezi zastávkami Moravské náměstí a Zemědělská odkloněna ve směru do Útěchova ulicemi Lidická, Lužánecká, třída Kpt. Jaroše, Kudelova, Drobného, Erbenova a Zemědělská. Na Moravském náměstí obsloužila zastávku společně s linkami N90 a N91 a na náměstí 28. října přeloženou autobusovou zastávku. Linka po dobu výluky vynechávala zastávky Dětská nemocnice, Jugoslávská a Tomanova. Navíc obsloužila zastávku Schodová. Ve směru z Útěchova k hlavnímu nádraží ulicemi Zemědělská, Erbenova, Drobného, Příkop, Bratislavská a Koliště, čímž vynechávala zastávky Tomanova, Jugoslávská a Dětská nemocnice. Na náměstí 28. října obsloužila zastávku linek x5 a 67 ve směru do centra. Na odklonové trase navíc obsloužila zastávku Schodová.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2020
  • 15 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub K-S 15 „U lípy" - oboustranný dvoukřídlý dvouzvonový objekt ve II. stupni odolnosti, postavený v rámci 3. stavebního podúseku ŽSV III Králíky. Betonován byl ve dnech 16. až 22. října 1936 a na jeho stavbu se spotřebovalo 1 475 m3 betonu. Osádku objektu mělo tvořit 36 mužů. Tento objekt patřil mezi nejvíce v roce 1938 fotografované těžké objekty na Králicku. V období okupace prošel srub postřelovacími zkouškami, které měly nejméně dvě fáze. Srub je "díky" zkouškám velmi silně poničen na pravé straně a intenzivního postřelování se dočkala i jeho čelní stěna. Osazen dvěma pancéřovými zvony, pravý pro lehký kulomet vz. 26 a levý pro těžký kulomet vz. 37. Pravá i levá střelecká místnost vyzbrojena protitankovým kanónem vz. 36 spřaženým s těžkým kulometem vz. 37 a dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Počet střílen pro ochranu objektu: 4x pro lehký kulomet vz. 26. V roce 2002 započala obnova objektu s malou expozicí, leč nyní je opuštěn a bydlí tam bezdomovci.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.6.2020
  • 32 zobrazení
piotrdrapa
Nové dvojjazyčné ukazatele v Bystřici se začaly instalivat na přelomu října a listopadu roku 2019. Objevilo se několik ukazatelů s nápisy "Turistické informační centrum" a "Centrum Informacji Turystycznej". Další ukazatele s označením dalších důležitých míst v obci (obecní úřad, školy, kino...) se instalovaly v prosinci 2019.
Fotky z 3. 11. (Ne), 8. 11. (Pá), 13. 12.(Pá), 20. 12. (Pá), 28. 12. (So), 31. 1. 2020 (Pá), 6. 4. (Po), 1. 5. (Pá), 8. 5. (Pá) a 22. 5. (Pá).
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
  • 9.6.2020
  • 35 zobrazení
vojtak20
Z důvodů rekonstrukce ulice Milady Horákové byla od 15. března 2014 do 26. června 2015 linka 3 mezi zastávkami Česká a Vojenská nemocnice obousměrně odkloněna ulicemi Rooseveltova a Cejl. Zastávku Dětská nemocnice obsloužila úvraťově zakončená výluková tramvajová linka x3 provozovaná v trase Dětská nemocnice - Jugoslávská - Tkalcovská - Malinovského náměstí - Janáčkovo divadlo - Česká - Konečného náměstí - Tábor - Vozovna Komín (- Bystrc, Rakovecká). Linka x3 byla v provozu v pracovních dnech od 5 do 23 hodin a v nepracovních dnech od 6 do 23 hodin a byla obsluhována výhradně nízkopodlažními vozidly. Linka 5 byla mezi zastávkami Česká a Jugoslávská obousměrně odkloněna ulicemi Rooseveltova a Cejl. V nepracovních dnech na ni byly nasazovány hlavně sólo vozy. Naopak v pracovních dnech kvůli 10minutovému intervalu na ní jezdily soupravy tramvají T3 a tramvaje 13T. Tramvajová linka 9 byla rozdělena na dvě provozní větve označené linkovými čísly 9 a x9. Linka 9 jezdila v úseku Juliánov - Vlhká po své trase. V zastávce Hlavní nádraží zastavila na zastávce vedle smyčky trolejbusů a dále pokračovala jednosměrně přes zastávky Malinovského náměstí - Janáčkovo divadlo - Česká - Náměstí Svobody - Zelný trh zpět k zastávce Hlavní nádraží (2. kolej) a do Juliánova. Linka x9 jezdila v úseku Lesná, Čertova rokle - Jugoslávská po původní trase linky 9. Od zastávky Jugoslávská byla obousměrně odkloněna ulicí Cejl na Malinovského náměstí a dále pokračovala jednosměrně přes zastávky Hlavní nádraží (1. kolej) - Zelný trh - Náměstí Svobody - Česká - Janáčkovo divadlo zpět na Malinovského náměstí, ulicí Cejl k zastávce Jugoslávská a po původní trase linky 9 do smyčky Lesná, Čertova rokle. Zatímco na linku x9 byly ve všední dny vypravovány soupravy T3, tramvaje 13T a RT6, na lince 9 jezdily tramvaje K2 a Anitry. Tramvajová linka 11 jezdila v úseku Lesná, Čertova rokle - Česká po své trase a dále byla odkloněna přes zastávky Šilingrovo náměstí a Nemocnice u sv. Anny do zastávky Mendlovo náměstí.
Náhradní doprava byla zajištěna autobusovou linkou x5 provozně spojenou s linkou 46 a vedené po trase Štefánikova čtvrť - Provazníkova - Lesnická - Zimní stadion - Schodová - Náměstí 28. října - Janáčkovo divadlo - Moravské náměstí - Náměstí 28. října - Schodová - Zimní stadion - Lesnická - Provazníkova - Štefánikova čtvrť. Linka x5 byla v provozu v pracovních dnech od 5 do 23 hodin a v nepracovních dnech od 6 do 23 hodin. Většina spojů autobusové linky 46 byla ukončena v zastávce Lesnická (Štefánikova čtvrť) a propojena se spoji výlukové autobusové linky x5. Na lince 53 byl ve špičce výrazně omezen provoz v úseku Štefánikova čtvrť - Stará osada. Většina spojů byla ukončena v zastávce Štefánikova čtvrť umístěné před kruhovým objezdem v ulici Kohoutově. Linka 66 byla po dobu výluky mimo provoz. Autobusy linky 67 byly ve směru do Jundrova mezi zastávkami Malinovského náměstí a Náměstí 28. října odkloněny ulicemi Lidická, Lužánecká, třída Kpt. Jaroše a Kudelova. Na náměstí 28. října obsloužily přeloženou zastávku a na odklonové trase ve směru do Jundrova navíc zastavovaly v zastávkách Janáčkovo divadlo a Moravské náměstí. Ve směru na Zvonařku jezdily odklonem ulicemi Příkop, Bratislavská a Jezuitská a obsloužily své obvyklé zastávky. Autobusová linka 82 byla mezi zastávkami Vojenská nemocnice a Česká obousměrně odkloněna ulicemi Cejl a Rooseveltova, čímž vynechala zastávku Dětská nemocnice. Náhradou zastavovala v bezbariérové zastávce Tkalcovská. Noční autobusová linka N92 byla mezi zastávkami Moravské náměstí a Jugoslávská obousměrně odkloněna ulicemi Koliště a Cejl. Noční autobusová linka N93 byla mezi zastávkami Moravské náměstí a Zemědělská odkloněna ve směru do Útěchova ulicemi Lidická, Lužánecká, třída Kpt. Jaroše, Kudelova, Drobného, Erbenova a Zemědělská. Na Moravském náměstí obsloužila zastávku společně s linkami N90 a N91 a na náměstí 28. října přeloženou autobusovou zastávku. Linka po dobu výluky vynechávala zastávky Dětská nemocnice, Jugoslávská a Tomanova. Navíc obsloužila zastávku Schodová. Ve směru z Útěchova k hlavnímu nádraží ulicemi Zemědělská, Erbenova, Drobného, Příkop, Bratislavská a Koliště, čímž vynechávala zastávky Tomanova, Jugoslávská a Dětská nemocnice. Na náměstí 28. října obsloužila zastávku linek x5 a 67 ve směru do centra. Na odklonové trase navíc obsloužila zastávku Schodová.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.5.2020
  • 12 zobrazení
loriane
Foto: Brigita Petrášová

Vážení spoluobčané,
dnes, jako součást vzpomínkové akce Víkend s Peřinou, mělo proběhnout také slavnostní odhalení pamětní desky morkůvským občanům, kteří v roce 1942 zahynuli v nacistických vyhlazovacích táborech. Protože v současnosti není možné tento akt uskutečnit, ale právě v dnešní datum – 4. dubna 1942 – byli tito lidé transportováni z Brna do židovského ghetta Terezín, rozhodla jsem se jejich památku uctít alespoň tímto způsobem. Hudba, která právě dozněla, byla Ukolébavka od moravského židovského skladatele Gideona Kleina, který ji napsal v roce 1943 v terezínském táboře, kde byl jako vězeň organizátorem kulturního života. V roce 1945 i on sám také zahynul ve vyhlazovacím táboře Fürstengrube.
Jsem v tuto chvíli společně s několika dalšími zastupiteli na našem hřbitově, kde je od včerejška na zdi zvonice tato pamětní deska nainstalována. Dovolte mi, abych ji tedy nyní odhalila a jménem vás všech k ní přidala věnec a uklonila se památce našich občanů, rodině Šťastných, i miliónům dalších obětí zrůdné nacistické zlovůle.
A ke jménům na tomto pomníčku vám řeknu alespoň pár základních informací.
Jindřich Šťastný, nar. 1. ledna 1872 v Morkůvkách na č.p. 152, kde také žil, byl i se svojí ženou Babette 4. dubna 1942 deportován z Brna do Terezína transportem Ah č. 208, a 15. října 1942 transportem Bv č. 803 dále do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde zahynul.
Jeho žena, Babette Šťastná, rozená Spitzová, se narodila 4. července 1879 a pocházela z Přítluk. Společně se svým manželem Jindřichem bydlela před deportací na adrese Morkůvky 152. Transportem Ah č. 207 byla 4. dubna 1942 deportována z Brna do Terezína, a odtud pak 15. října 1942 transportem Bv č. 802 do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde zahynula.
Jejich dcera Terezie Wodakova, rozená Šťastná, nar. 17.6.1905 v Morkůvkách 152, byla v té době provdána za Maxmiliána Wodaka z Brumovic, a také měla před deportací úřední adresu v Brumovicích. Dle pamětníka však z nějakého důvodu i nadále žila sama u rodičů v Morkůvkách. Deportována byla také 4. dubna 1942 do Terezína transportem Ah č. 256, a hned 18. dubna 1942 dále transportem Ap č. 450 do tábora Rejowiec. Ten byl pouze transportním ghettem, takže není jisté, že právě zde zahynula, ale její stopa, kterou se mi podařilo vypátrat, zde končí.
Její bratr Leo Šťastný, nar. 16. dubna 1901 v Morkůvkách č.p. 152, před válkou údajně žil i v Bratislavě. Dle vyprávění pamětníka byl také 4. dubna 1942, společně s celou rodinou, odvlečen do tábora Terezín. Jaká byla jeho cesta, se mi podařilo zjistit jen částečně, avšak byl jediným z rodiny, který přežil a vrátil se domů. Po válce žil v Ladné u Břeclavi s Annou roz. Blažejovou a v roce 1962 spolu odcházejí do Hodonína, kde mé informace končí.
A ještě mi dovolte pár slov o zmiňovaných táborech:
Rejowiec bylo tranzitní ghetto v okrese Lublin, kam směřovalo mnoho zahraničních transportů. 18. dubna 1942 sem odjel z Terezína také transport s označením Ap s tisícovkou osob. Byl vytvořen takřka výhradně z Židů přibylých do Terezína brněnskými transporty. Část jich byla přesunuta do tábora Sawin na zemědělské práce, kde mnoho vězňů podlehlo tyfové epidemii. Rejowiec patřil k tranzitním ghettům, takže z něj další cesta vedla do jiných táborů, zpravidla do vyhlazovacího tábora Sobibór. Čeští Židé se z Rejowce dostali také do Majdanku či Osvětimi. Proto nemůžeme s jistotou určit, kde a kdy zahynula Terezie Wodakova. Počet zachráněných osob z tohoto transportu je 3.
Treblinka patřila spolu s Belzecem a Sobibórem mezi vyhlazovací tábory pro akci Reinhard. Stál na železniční trati Varšava – Bialystok, na obdélníkové ploše 600x400m, obehnán byl dvěma řadami plotů z ostnatého drátu. Do vnějšího plotu byly pečlivě vpleteny borové větvičky tak hustě, aby znemožňovaly komukoliv sledovat dění uvnitř. Podobný je i věnec, který jsem právě zavěsila pod pamětní desku. Tábor byl rozdělen na tři části – první pro personál a pracující vězně, druhou pro příjem a shromažďování vězňů a třetí pro vyhlazovací účely, kde byly plynové komory, hromadné hroby a hranice pro kremaci. Z Terezína bylo do Treblinky vypraveno 10 transportů, jejich znakem bylo, že většina z nich byla sestavena především z osob starších 65 let. O osudech deportovaných vězňů se však neví téměř nic, většina šla ihned po příjezdu po plynových komor. Z 18 004 osob, kteří byli do těchto transportů zařazeni, se vrátili jen 2 lidé. V osmém transportu Bv, který odjel z Terezína 15. října 1942, bylo 481 z 1998 osob z brněnských transportů, mezi nimi i manželé Šťastní.
Během nacistického holocaustu – Židé dávají přednost výrazu „šoa“ – bylo vyvražděno více než 6 miliónů lidí. Tyto oběti pro nás musí být výstrahou, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí, ale že jsou to hodnoty, které musíme neúnavně chránit a připomínat. Jsem hrdá na všechny své spoluobčany, kteří si to uvědomují a váží a ctí si svých předků, kteří za ně položili život. Jejich oběť nás k tomu zavazuje.
A na závěr mi dovolte, abych uctila památku rodiny Šťastných státní hymnou. Měli ji zde, na hřbitově, právě v těchto chvílích, zpívat naši mužáci. To, bohužel, není možné, ale přesto věřím, že ji uslyšíte velmi rádi také proto, že si v těchto nelehkých časech více než kdy jindy všichni uvědomujeme potřebu sounáležitosti napříč národy, ale i vlastenectví, vzájemné pomoci, míru, rodiny, práce a dalších, často opomíjených hodnot.
Děkuji vám.
Brigita Petrášová
více  Zavřít popis alba 
  • 6.4.2020
  • 97 zobrazení
vojtak20
Z důvodů rekonstrukce ulice Milady Horákové byla od 15. března 2014 do 26. června 2015 linka 3 mezi zastávkami Česká a Vojenská nemocnice obousměrně odkloněna ulicemi Rooseveltova a Cejl. Zastávku Dětská nemocnice obsloužila úvraťově zakončená výluková tramvajová linka x3 provozovaná v trase Dětská nemocnice - Jugoslávská - Tkalcovská - Malinovského náměstí - Janáčkovo divadlo - Česká - Konečného náměstí - Tábor - Vozovna Komín (- Bystrc, Rakovecká). Linka x3 byla v provozu v pracovních dnech od 5 do 23 hodin a v nepracovních dnech od 6 do 23 hodin a byla obsluhována výhradně nízkopodlažními vozidly. Linka 5 byla mezi zastávkami Česká a Jugoslávská obousměrně odkloněna ulicemi Rooseveltova a Cejl. V nepracovních dnech na ni byly nasazovány hlavně sólo vozy. Naopak v pracovních dnech kvůli 10minutovému intervalu na ní jezdily soupravy tramvají T3 a tramvaje 13T. Tramvajová linka 9 byla rozdělena na dvě provozní větve označené linkovými čísly 9 a x9. Linka 9 jezdila v úseku Juliánov - Vlhká po své trase. V zastávce Hlavní nádraží zastavila na zastávce vedle smyčky trolejbusů a dále pokračovala jednosměrně přes zastávky Malinovského náměstí - Janáčkovo divadlo - Česká - Náměstí Svobody - Zelný trh zpět k zastávce Hlavní nádraží (2. kolej) a do Juliánova. Linka x9 jezdila v úseku Lesná, Čertova rokle - Jugoslávská po původní trase linky 9. Od zastávky Jugoslávská byla obousměrně odkloněna ulicí Cejl na Malinovského náměstí a dále pokračovala jednosměrně přes zastávky Hlavní nádraží (1. kolej) - Zelný trh - Náměstí Svobody - Česká - Janáčkovo divadlo zpět na Malinovského náměstí, ulicí Cejl k zastávce Jugoslávská a po původní trase linky 9 do smyčky Lesná, Čertova rokle. Zatímco na linku x9 byly ve všední dny vypravovány soupravy T3, tramvaje 13T a RT6, na lince 9 jezdily tramvaje K2 a Anitry. Tramvajová linka 11 jezdila v úseku Lesná, Čertova rokle - Česká po své trase a dále byla odkloněna přes zastávky Šilingrovo náměstí a Nemocnice u sv. Anny do zastávky Mendlovo náměstí.
Náhradní doprava byla zajištěna autobusovou linkou x5 provozně spojenou s linkou 46 a vedené po trase Štefánikova čtvrť - Provazníkova - Lesnická - Zimní stadion - Schodová - Náměstí 28. října - Janáčkovo divadlo - Moravské náměstí - Náměstí 28. října - Schodová - Zimní stadion - Lesnická - Provazníkova - Štefánikova čtvrť. Linka x5 byla v provozu v pracovních dnech od 5 do 23 hodin a v nepracovních dnech od 6 do 23 hodin. Většina spojů autobusové linky 46 byla ukončena v zastávce Lesnická (Štefánikova čtvrť) a propojena se spoji výlukové autobusové linky x5. Na lince 53 byl ve špičce výrazně omezen provoz v úseku Štefánikova čtvrť - Stará osada. Většina spojů byla ukončena v zastávce Štefánikova čtvrť umístěné před kruhovým objezdem v ulici Kohoutově. Linka 66 byla po dobu výluky mimo provoz. Autobusy linky 67 byly ve směru do Jundrova mezi zastávkami Malinovského náměstí a Náměstí 28. října odkloněny ulicemi Lidická, Lužánecká, třída Kpt. Jaroše a Kudelova. Na náměstí 28. října obsloužily přeloženou zastávku a na odklonové trase ve směru do Jundrova navíc zastavovaly v zastávkách Janáčkovo divadlo a Moravské náměstí. Ve směru na Zvonařku jezdily odklonem ulicemi Příkop, Bratislavská a Jezuitská a obsloužily své obvyklé zastávky. Autobusová linka 82 byla mezi zastávkami Vojenská nemocnice a Česká obousměrně odkloněna ulicemi Cejl a Rooseveltova, čímž vynechala zastávku Dětská nemocnice. Náhradou zastavovala v bezbariérové zastávce Tkalcovská. Noční autobusová linka N92 byla mezi zastávkami Moravské náměstí a Jugoslávská obousměrně odkloněna ulicemi Koliště a Cejl. Noční autobusová linka N93 byla mezi zastávkami Moravské náměstí a Zemědělská odkloněna ve směru do Útěchova ulicemi Lidická, Lužánecká, třída Kpt. Jaroše, Kudelova, Drobného, Erbenova a Zemědělská. Na Moravském náměstí obsloužila zastávku společně s linkami N90 a N91 a na náměstí 28. října přeloženou autobusovou zastávku. Linka po dobu výluky vynechávala zastávky Dětská nemocnice, Jugoslávská a Tomanova. Navíc obsloužila zastávku Schodová. Ve směru z Útěchova k hlavnímu nádraží ulicemi Zemědělská, Erbenova, Drobného, Příkop, Bratislavská a Koliště, čímž vynechávala zastávky Tomanova, Jugoslávská a Dětská nemocnice. Na náměstí 28. října obsloužila zastávku linek x5 a 67 ve směru do centra. Na odklonové trase navíc obsloužila zastávku Schodová.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.3.2020
  • 16 zobrazení
martulka-bhckv
Ve dnech 4. – 6. října.2019 vycestovalo družstvo sportovních střelců se dvěma trenéry, vedoucím výpravy a tlumočníkem na regionální mistrovství nově pěti zemí USIC do Dánska do přímořského města Aarhus. Dánové se jako nováčči ujali pořadatelství, spolu s nimi přijeli soutěžit také Belgičané, Němci, Švýcaři a družstvo ČR.

Střelnice byla častečně krytá určená pro vzduchovou pušku a pistoli a také malorážnou pušku, která se většinou střílí venku. Venkovní střelnice tu byla jen pro malorážnou pistoli a tak jediní, kteří si užili dánský podzim a studených venkovních 7°C byli právě pistoláři. Všechna terčová zařízení byla elektronická, takže i přihlížející mohli sledovat výsledky v přímém přenosu na monitorech. Protože Dánové přidali oproti zvyklostem v malorážné pušce jednu disciplínu navíc, natáhly se střelby opravdu do celého dne. Ti, co měli dopoledne volné, vyrazili do města na prohlídku přístavu, aby si Dánsko aspoň trochu užili i jinak.

Výsledky :
Malorážná puška 50 metrů, 3x20 ran :
8. Pavel Kojzar, 9. Petr Nádeník, 10. Josef Holba

Malorážná puška 50 metrů, 60 ran vleže :
6. Pavel Kojzar, 11. Josef Holba, 12. Petr Nádeník

Malorážná pistole 25 metrů, 30+30 ran :
8. Martina Boháčková, 10. Vladimír Tesař, 11. Jiří Lanc

Vzduchová puška 10 metrů, 60 ran :
8. Petr Holeňa, 12. Radislav Jirman, 13. Václav Jasný

Vzduchová pistole 10 metrů, 60 ran :
3. Josef Jeremiáš, 9. Miloslav Plíšek, 10. Petr Bechyně

Jednu medaili tak pro naše barvy získal Josef Jeremiáš na 3. místo ve vzduchové pistoli, druhý stejně cenný kov jsme pak získali všichni dohromady - po sečtení všech nástřelů jednotlivců do soutěže družstev (podle zemí) skončili čeští sportovní střelci na bronzové příčce za reprezentanty Německa a Švýcarska, čtvrtí pak byli domácí Dánové a pátí Belgičané.

Velká pochvala a dík patří také našim trenérům – Vladimíru Tesařovi a Šárce Kučerové, kteří se o střelce obětavě starali, byli všem nápomocni a přispěli tak k hladkému průběhu závodu. A poděkování patří i pořadatelům, ačkoli byli nováčky se vše, až na malé drobnosti, podařilo.

Příští rok budeme USIC pořádat v České republice a tedy na domácí půdě a to 1. – 3.září 2020 v Karlových Varech.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 20.2.2020
  • 35 zobrazení
martulka-bhckv
MČR železničářů ve sportovní střelbě z kulových zbraní se konalo 21. a 22.6.2019 v Plzni. Střílely se dva závody – v pátek odpoledne první a v sobotu dopoledne druhý, oba na střelnici na Košutce. Výsledky se sčítaly do jednoho konečného nástřelu. Soutěžilo se ve střelbě ze sportovní pistole (SP 30+30) na 25 metrů a libovolné malorážné pušky (LM 3x20) na 50 metrů.

Výsledky MČR v kulových disciplínách :

Sportovní pistole SP 30+30
1. Bc. Martina Boháčková
2. Josef Jeremiáš
3. Jiří Lanc

Libovolná malorážka (puška) LM 3x20
1. Ing. Petr Nádeník
2. Pavel Kojzar
3. Josef Holba

Na základě výsledků z tohoto MČR a dříve konaného MČR ve střelbě ze vzduchových zbraní, byla vytvořena nominace na regionální mistrovství USIC, které se bude konat na podzim 4. – 6.října 2019 v Dánsku v Aarhusu. Každé ze čtyř disciplín se účastní tříčlenné národní družstvo a zároveň je každý zařazen do soutěže jednotlivců.

Všem gratulujeme a přejeme přesnou mušku na USICu !
více  Zavřít popis alba 
  • 20.2.2020
  • 23 zobrazení
Reklama