Hledání

193 358 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

zs-stross
  • 23.11.2011
  • 641 zobrazení
  • 0
hotelovkaml
2007/08 -1.B
Jak se učíme psát...zatím na stroji (třída 1. B)
více  Zavřít popis alba 
  • 14.9.2007
  • 363 zobrazení
  • 0
keckar
Návšteva Ruského veľvyslanectva v Bratislave s deťmi z 1.ZŠ Hriňová, ktoré učím ruský jazyk, ktorým sa snažím ukázať v dnešnej dobe bohatstvo ruskej a slovanskej kultúry!!! keckar@centrum.sk
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2017
  • 76 zobrazení
  • 0
skolkasenohraby
Pan Šusta nás seznámil se zásadami jak se chovat k psům. Předvedl nám, co všechno umí jeho fenka Verunka, jak komunikují strašilky a had Standa. Děkujeme.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.1.2019
  • 54 zobrazení
  • 0
dcskolka
Štěňata si většinou uvolněně hrají, Ben 2 už se snaží proti ostatním klukům prosadit, i Lilly dnes vylezla ze svého úkrytu u paničky, tak byl nejvyšší čas naučit se něco nového. Vybrali jsme si lezení na váhu, samozřejmě za odměnu. Jak naučit štěně, aby na povel někam vylezlo nebo vyskočilo? Jako při každé činnosti to chce trpělivost. Štěně se s novou plochou musí nejprve seznámit, pochopit, že ho nikam nebudeme strkat ani tlačit a okouknout ty dobroty, které na váze leží. První pamlsek může dostat hned na zemi, druhý už leží na kraji váhy a třetí je kousek dál. Je lepší dobrotu položit, aby si štěně nemyslelo, že mu ji podáme nebo - to děláme často - mu s ní uhneme o kousek dál. Když štěně zjistí, že každý malý pokrok je odměněn, nakonec na tu zprvu nebezpečnou věc vyskočí. Za každý pokrok pochválíme, nakonec samozřejmě nejvíc. Po dvou třech opakováních přidáme povel a příště to půjde o hodně lépe. Dnes skončili šikovní kluci Orion a Ben 1. Přejeme jim i jejich majitelům hodně štěstí.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.2.2014
  • 36 zobrazení
  • 0
mspist
Podzim ve školce, aneb jak cvičíme, svačíme a učíme se co vše se kolem nás děje
více  Zavřít popis alba 
  • loni na podzim
  • 45 zobrazení
  • 0
mstrebechovicka
Počasí- zkoušíme vytvořit “dešťové počasí” z jarové vody, hrajeme hru “Ťuká, ťuká deštík” s dětským barevným padákem, hrajeme pohádku “Domku, domečku”, hrajeme si na vítr a déšť, cvicime, trenujeme pusinku a dech. Zdraví- povidame si o zdraví, o vitaminech, o ovoci a zelenině, ucime se básničku o rýmě a o kašli a jak s nimi zatočit, učíme se části lidského těla, cvičíme naše těla, hrajeme si na doktory a léčíme.
více  Zavřít popis alba 
  • loni na podzim
  • 70 zobrazení
  • 0
zschrastice1011
Paní učitelky z Březnice se přijely podívat, jak v naší škole učíme děti číst a psát GENETICKOU METODOU. Strávily 2 hodiny v 1.třídě u p.uč.Jitky Peterkové a poté se ještě setkaly s ní i s ostatními učitelkami I.stupně a diskutovaly o výhodách i nevýhodách jednotlivých vyučovacích metod. Na závěr se domluvili, že se přijdou podívat opět za měsíc, až děti pokročí ve výuce čtení a psaní dále. Více o genetické metodě si můžete přečíst na školním webu www.zschrastice.cz.
více  Zavřít popis alba 
  • 12.10.2010
  • 96 zobrazení
  • 0
tom-ass
Galerie to je převeliká, proto taky neuspořádáná... pardón.

Uplynul již měsíc, co jsme odlétli za Atlantik. Jak již název napovídá, jsme v Bostonu - státě Massachusetts. A co že tu děláme? Učíme malý amíky jak se zachází s mapou a buzolou... Totiž jak se pomocí SportIdentu hledají různá zvířátka, bloudí bludištěm, sčítájí správně čísla na kuželech, nebo jak se překračují klacky či že stromy nekoušou, apod. Je toho víc, co místní měšťáci neznají a úplně si s tím netykají. Jo je to sranda! Nejsme sice zaměstnaní, ale zábavy máme min na 10 hodin denně, když nepočítáme vlastní OB počínání a snažení, kterého taky není málo... Ale děláme to co nás baví, tak nás to baví! Když jsme ještě u toho OB, zajímavé je, že tu do OB dávají mnohem větší úsilí nežli dáváme my v Evropě, ale výsledky se jaksi zatím neprojevují. Ale myslím, že pokud vytrvají, je to jen otázkou času, kdy se to projeví!

Amerika je trošku jiná nežli Evropa. Vše je větší, Amíci ledacos neřeší, rádi si komplikují věci, často improvizují, dokáží rozebírat hodiny jasné věci... zkrátka se to musí zažít.
více  Zavřít popis alba 
  • loni na jaře
  • 163 zobrazení
  • 1
skolasenohraby
Učíme se, co domácí mazlíčci potřebují a jak se o ně starat. V pondělí nám páťáci povyprávěli o školních zebřičkách, v úterý nás navštívilo morče s Emou, ve čtvrtek nám třeťáci připravili dokonalé prezentace o jejich třídní vodní želvě Šrekovi a v pátek se předvedla Pavlínka s povídáním o rybičkách. Zlatým hřebem byl ovšem její perský kocour Monty!
Kategorie: dětizvířata
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2016
  • 77 zobrazení
  • 1
dcskolka
Předem se omlouvám za veliký nedostatek fotek. Při početné smečce a mnoha témat k probírání jsem vůbec nestíhala fotit. Přikládám alespoň pár fotek první party.
Tak tedy, jak docílit, aby štěně neutíkalo od majitele za vším možným a nemožným a ignorovalo veškeré snahy o přivolání?
1. Je potřeba štěně učit přivolání už od samého začátku. Jakmile zná své jméno, okamžitě začínáme s tréninkem. Vždy máme v ruce pamlsek, či pískací hračku, kterou štěně nalákáme.
2. Učíme nejprve na krátké vzdálenosti, nevoláme z dálky. Pokud štěně nechce přijít, musíme ho svým postojem těla, popoběhnutím, či veselým tonem hlasu zaujmout.
3. Při každém doběhnutí se zaradujeme, pochválíme a odměníme. Pozor! Pochvala není hlazení po hlavě a uších. Mnohdy bohatě stačí samotná odměna a chvála slovy.
4. Jakmile štěně zvládá přivolání na krátkou vzdálenost a bezpečně přibíhá, můžeme zvolit rušnější místo s více podněty, park apod. Pokud jsme trénovali správně, štěně vždy přijde, ikdyž jsou kolem tuze zajímavé věci ke zkoumání.
5. Je dobré si v novém prostředí vzít štěně na vodítko, projít se, ukázat mu nový terén, a teprve když máme vše ,,okoukané,, můžeme začít opět trénovat přivolání.
6. ŠTĚNĚ PUBERŤÁK- již zná mnoho míst a spousty rušivých podnětů. Opět opakujeme bod 5. ve smyslu, že nejdříve dané místo v klidu projdeme na vodítku. Nevypouštíme psa okamžitě do neznáma. Tím bychom si ztížili podmínky pro efektivní přivolání.
7. Výbornou pomůckou je, když štěně pouštíme z vodítka, ukážeme mu pamlsek (v ruce jich máme víc), když u nás sedí, jeden pamlsek mu dáme a při povelu VOLNO jich pár odhodíme nanejvýš metr od sebe. POZOR! neříkáme hledej, ale VOLNO. Tím se pes naučí, že ačkoliv dostane možnost volného pohybu, zafixuje si, že v naší blízkosti je to vlastně nejzajímavější a okamžitě při pár opakováních bude vyhledávat dobroty. Postupně můžeme pár dobrot odhazovat na větší vzdálenost. Bude se soustředit, zaměstná si hlavu a ,,přestane řešit,, spousty podnětů v okolí.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.9.2016
  • 65 zobrazení
  • 0
dcskolka
Člověk je tvor ctižádostivý a když se sejdeme ve školce, každý by rád předvedl, co už pejsek umí a jak pěkně poslouchá. A ejhle, ono to mezi bandou kamarádů často nejde, nedaří se. Páníček se snaží, je nervózní a zlobí se na psa, a snaží se o to víc a pes jako by se zasekl. Ale to vůbec nevadí, od toho jsme ve školce. Tady se učíme základy a snaha musí vycházet ze psa, ne z majitele. Musíme mít dost silnou motivaci, ať už pamlsky, hračku nebo hru s námi, aby štěněti stálo zato se snažit. Náš tlak má význam jen přii zákazu. Základní povely psíci obvykle snadno zvládnou. Problémen je velmi často přivolání - viz minulá lekce - ze hry je to opravdu nesmírně těžké. Musíme začít od základů.
1. Pes s námi má být rád a v pohodě, nesmí uhýbat před dotekem a pohlazením. To je způsobeno nevhodným chytáním, hlazením po hlavě a přes uši nebo i častým trestáním.
2. Pes musí znát své jméno - často jméno používáme v nejrůznějších souvislostech, od přivolání po napomenutí, stále je opakujeme bez další reakce a pes je přestane vnímat. Pokud se stane, že pes se po zřetelném a veselém vyslovení jména na nás ani nepodívá, musíme se vrátit k jeho nácviku a upevnění jednoduchým prokrmením po vyslovení jména, jinak nic po psu nechceme. Jen takové štěně, které se na nás ihned po oslovení se zájmem podívá, je připraveno spolupracovat. Dejme si pozor na napomínání jménem - sice se ho nikdo úplně nevyvarujeme, hlavně, když máme více psů, ale čím méně nám to uklouzne, tím lépe. Napomínáme prostě jiným slovem, jméno je vyhrazeno jen pro hezké věci - jídlo, hru, cvičení.
3. Pes, který zná jméno a reaguje, když ho vyslovíme, je připraven spolupracovat. Teď je na majiteli, aby po oslovení psa vydal úkol a trval na jeho dodržení. To je další kámen úrazu. Oslovíme psa, třeba proto, aby neodcházel nebo jen přestal s nějakou činností, on se na nás se zájmem podívá a my, spokojeni, že přestal hrabat nebo se přiblížil, už nic neuděláme. Pes spokojený není, něco jsme mu chtěli a teď jsme na něj zjevně zapomněli. Příště možná reagovat nebude. Když ho tedy oslovíme, dotáhněme celý cvik do konce. Ke jménu přidáme přivolání, krátce si zacvičíme jeden, dva povely, které už umí a dáme volno.
Jak vidíte, vše je o radosti z práce a motivaci. Dobrý pocit je z úspěšně završeného cviku a dosažené lákavé odměny. Nekrmte před lekcí, sytý pejsek o motivaci pamlsky nestojí.
Školka není na známky a chybami se člověk učí. Nemusíme se tedy bát chyby dělat, protože tady je to příležitost je napravit.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.10.2016
  • 83 zobrazení
  • 0
dcskolka
Při každém setkáním s novým psem by měli majitelé na obou stranách dodržovat jakási pravidla. Bohužel dost často se stává, že lidé svou nezodpovědností nebo neznalostí mohou neúmyslně způsobit problém. Např. Máme psa na volno, z dálky vidíme psa na vodítku a svého necháme dále na volno pobíhat a na majitele voláme- to je dobrý, on je hodnééj. CHYBA!! Mnoho majitelů si neuvědomuje, že ne každý dospělý pes má rád štěňata. Ne každý pes je trpělivý vůči cirkusovým kouskům našeho pubertálního nezkušeného nováčka. Ne každý pes je zkrátka ten správný objekt k seznamování. A nikde není psáno, že bude pro naše štěně, dospívajícího puberťáka, přínosem. Bohužel se potom při setkání stane nějaká neshoda, či hrubší ublížení a v podstatě jsme na vině my, jelikož argument- mam štěně, to je dobrý- je opravdu scestný. (jiná situace je, pokud se k nám řítí na volno pobíhající pes, viz článek níže)
1. Štěně mám vždy zajištěné na vodítku.
2. Pokud majitel druhého psa svolí, necháme psy očichat.
3. Při seznamování musí být vodítko povolené, z naší strany nesmí vycházet tlak, cukání, přílišné napnutí.
4. Pokud je pes na druhé straně veselý a ochotný být v kontaktu s naším štěnětem, podporujeme i my toto setkání veselým hlasem a štěně motivujeme.
5. Pokud se jen míjíme, štěně nerveme na vodítku pryč, ale nalákáme jej na hračku či pamlsek, poté odvedeme, hojně pochválíme a odměníme, pokračujeme dál. Jestliže jsme v prostoru kde je možnost aby si psi společně pohráli, opět štěně na vodítku nalákáme k sobě, upoutáme na pamlsek a teprve poté pustíme z vodítka s povelem volno.
6. Ačkoliv se rituál při pouštění z vodítka může zdát u malého štěněte zbytečný, opak je pravdou. Tímto učíme psa už od útlého věku, aby se dokázal soustředit na majitele. A do budoucna budeme mít v nácviku správného chování na vodítku náskok. Jen je potřeba být zpočátku více trpělivý a svými signály hlasem, pochvalou,hračkou... štěněti vysvětlit, co po něm chceme. Pokud vše dodržíme, štěně velmi rychle pochopí co se po něm žádá. Vodítko je naše prodloužená ruka, teprve při odepnutí je to pro psa signál, že může nastat nějaká zajímavá hra. A je jedno zda s námi, či jiným psem.
7. Není pravda, že náš pes musí vítat každého kolemjdoucího či psa.
8. Pokud se rozhodneme štěně k určitému člověku/psu nepouštět, či si to nepřeje majitel na opačné straně, musíme opět štěněti vysvětlit proč NE. - nalákáme na pamlsek, vesele nahlas štěně podpoříme aby nás následovalo, vezmeme hračku a odvedeme pozornost od daného psa či jiného objektu pryč. Nikdy netaháme hrubě a násilím na vodítku. Zaujmeme štěně hrou a ono opět zjistí, že jeho páníček je lepší než cokoliv jiného kolem.
9. Pokud máme pocit, že štěně není vůbec schopno na nás reagovat a zajímá jej vše kolem, je potřeba se vrátit o krok zpět. Tudíž na klidné místo bez rušivých podnětů a zapracovat na přivolání a správné motivaci, štěně na sebe více navázat.
10. Každé správně socializované štěně je zvídavé, chce prozkoumávat okolní svět. My bychom jej v tom měli samozřejmě podpořit.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.10.2016
  • 60 zobrazení
  • 0
krusnohorka
Dekoracím ze všeho možného a nemožného se věnuju už od střední.Začínala jsem malinkýma květináčkama k narozeninám,ale jak šel čas,naučila jsem se i jiné.
Neustále sleduju novinky a učím se novým technikám,kombinuju různé materiály a styly a ještě stále mě to baví.
Sice materiál zabírá jednu velkou skříň,ale výsledky za to asi stojí -mám "stálé klienty" z řad kamarádů,kolegů z práce a občas udělám i něco pro někoho cizího.
Poslední dobou jsem přijala i velikou výzvu :kolegyně donesla dvě vázy,ať do nich něco udělám,že se jí mé výrobky líbí.
Při pohledu na ně jsem se zhrozila,jedna ve stylu na hřbitov,druhá mírně kýčovitá.....Leckdo by to vzdal,ale ....já si řekla,že to zkusím.Možná mě to posune dál.
Největší ohlad ovšem budí "stromek" v oranžovém,který jsem darovala bratrovi u kterého živé kytí nevydrží.
Každá návštěva je jím okouzlena a ptá se,kde ho koupil,za kolik a dokonce i jestli je živý.
Což mě těší.
Občas vytvořím i nějaký ten obraz -většinou ale na zakázku,protože je s ním víc práce a aby mi doma pak ležel,na to opravdu místo není.
Klasiku,jaká je v obchodech,většinou nedělám,ale už se i prodejci posunuli kousek jinam.
Materiál si většinou obstarávám venku,u kamarádů,nebo nakupuju v útulném krcálku s názvem Duhová ještěrka,kde si občas ulétnu i na nějakém výrobku.
K mojí specializaci patří i "recyklo" -kdo má starou dekoru,ze které se ještě dá něco použít,může mi jí donést a já mu jí nějak vylepším,nebo vytvořím jinou.Samozřejmostí je i nošení již okoukaných výrobků,které taky zrecykluju,zrepasuju,nebo pošlu dál.
Kategorie: umělecké
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • leden 2008 až květen 2013
  • 47 zobrazení
  • 0
zsjihomoravske
Cesta do Krkonoš byla dlouhá, ale utekla nám. Z ohlasů dětí víme, že se jim v autobuse líbilo. Všem se také líbí jejich pokoje. Každá třída má své patro. Odpoledne jsme šli na výpravu kolem naší chaty a pak ještě na jednu - za Krakonošem.

V pondělí jsme se kromě matematiky a češtiny věnovali objevování okolí a naše putování mělo téma VODA. Našli jsme jsme potůčky, rybníček a mlýnské kolo. Celý den jsme hráli na honěnou s mlhou, která klesala a stoupala, jak se jí chtělo. My jsme se ale nedali a za sluníčkem vyrazili k chatě Špindlerovce. Překročili jsme hranici do Polska a hned za ní jsme sluníčko našli. Uspořádali jsme mu i malý koncert. Písnička o pramínku se mu určitě líbila, takže nám přeje a vůbec nám tu není zima.

V úterý vstáváme do sluníčka. Děti spaly krásně celou noc a posílali domů "snovou poštu", určitě se vám o jejich dobrodružstvích zdálo. Nezapomeňte jim po návratu říct, že to funguje, budou mít velkou radost. Dnešním tématem byl sport a hry - pohybové i na stmelení kolektivu. I když nás ráno mlha opět trochu strašila, nakonec se stáhla do údolí a my si užili nádherný den na sluníčku. Prozkoumali jsme další kus okolí naší krásné chaty a cestou následovali statečného krejčíka, který se vydal za Krakonošem. Jako on jsme přelézali a překonávali překážky a nakonec jsme vyšlphali skoro až na vrchol kopce. Tam jsme si dali chleba s tvarohem a jak všem panečku chutnalo. Horský vzduch a sluníčko platí na malé školáčky stejně jako na princeznu Zubejdu.

Ve středu je všechna mlha pryč, vítr ji odfoukl a tak si užíváme sluníčka. Dopoledne ale pouze za oknem. Učíme se a připravujeme na odpolední výlet do Vrchlabí a Špindlerova Mlýna. Ve Vrchlabí jsme navštívili pracoviště KRNAP a také záchrannou stanici pro zvířata. Ve Špindlu jsme si zaplavali a protože to byl opravdu náročný den, v 8 hodin je ve všech pokojích ticho a tma. Děti posílají moc pozdravů a mají velikou radost, ze všech dopisů a pohledů, které dostávají. Paní učitelky děkují za pozdravy. Užili jsme si všichni další náročný, ale krásný den.

Ve čvrtek jsme vstali a za oknem úplně bílo. Bohužel to ale nebyl sníh, ale mlha hustá tak ..... A vydržela celý den. Věnovali jsme se češtině a matematice a samozřejme jsme ekobádali. Povídali jsme si o mracích, zahráli si na páru, kapičky i pořádný lijavec a taky jsme si vyrobili mraky z papíru. Ven jsme šli jen na chvíli a tak nám tedy nezbylo nic jiného než si vyrobit les doma. Myslíme si, že se nám moc povedl. Po večeři se těšíme na karneval spojený s pyžamovou diskotékou.

Je pátek a bílo je jako včera. Po učení jsme vyrazili ven, protože dnešním tématem je les a rostliny. V lese, který v mlze vypadá jako začarovaný, jsme si zahráli na bludičky a překonali jsme potok suchou nohou. Protože se máme také naučit určovat mechy, přinesli jsme si jich pár s sebou. Náladu máme výbornou, každou chvíli zpíváme a oblíbenou hru "Kuba řekl" budeme muset brzy přestat hrát, protože se už skoro nikdo nenechá nachytat. Po obědě jsme měli besedu se záchranářem z Horské služby, která byla moc zajímavá. Po besedě jsme se vrátili zpět našemu tématu a po poznávání stromů jsme si vyzkoušeli, jak vypadá takový strom, který je celý napadený škůdci. I pexeso je samozřejmě o stromech a jejich plodech. Je to prostě tak, že stále něco děláme a děti se učí, ani o tom neví.

Jistě jste všichni zvědaví, co děláme v sobotu. Z pohledů a dopisů víme, že naše dobrodružství v Krkonoších sleduje hodně lidí a máme radost, že kromě normální pošty, funguje i ta snová (díky všem, kteří tu hru hrají s námi!). Takže teď ta sobota. Od rána slavíme s Justýnkou narozeniny. Všichni jí popřáli a dostala i pěknou pusu. Protože už od ráno bylo prostě nádherně, vyrazili jsme na dlooouhý výlet. Šli jsme se podívat, kde bydlí čtvrťáci a páťáci (na Vatru a Moravskou boudu). Potkali jsme tam Trautenberka, Krakonoše, Kubu, Anče i hajného, dali si svačinu a pak jsme šli dál po žluté a nakonec po modré značce. Šli jsme krásným lesem po kamanech a lávkách. Domů jsme se vrátili na pozdní oběd a po zaslouženém odpočinku se zase pouštíme do Ekobádání. Tentokrát zkoumáme rybník a mraveniště. Můžeme přitom sledovat krásný západ slunce.

Kdo by se myslel, že v neděli se v Krkonoších nic nedělá, moc by se spletl. V Krkonoších se totiž ekobádá pořád. Zatím bádáme doma, poznáváme stopy zvířat. Venku je totiž kromě mlhy dneska taky pořádný vichr. Ještě před obědem si stihneme zopakovat básničky, které jsme se doma naučili a pak nás čeká ..... chtělo by se říct "Nedělní chvilka poezie" ..... třídní kolo recitační soutěže. Kdo vyhrál, necháme jako překvapení na zítra, ale už teď vám můžeme říct, že jsme viděli vodopád na Bílém Labi :) Dobrou noc.

Pondělní zprávy z Krkonoš. Z kultury: Výsledky školních kol recitační soutěže: 1.A 1. místo Magda Martincová, 2. místo Vanessa Andrašší, 3. místo Lukáš Zachariáš a Ondřej Šik. 1.B 1. místo Hana Ščerbejová, 2. místo Tereza Musílková, 3. místo Lucie Musílková. 1.C 1. místo Elen Fujciková, 2. místo Adriana Amal Ali, 3. místo Lukas Stefanakis. Počasí: mlha až k chalupě.
Dneska jsme hodně ekobádali, vevnitř i venku. Našli jsme paletu barev podzimní přírody, dělali sbírku hornin a také se učili uzle. Očka, liščí nebo lodní smyčka už pro nás není žádný problém. Navštívili jsme ovečky a také jsme si je vyrobili. Taky jsme kreslili Žížalí město, které jsme osídlili žížalami. Ty jsme si pak ale dali jako zákusek. Také jsme vyráběli krystaly z papíru a perníčky z modelovací hmoty. Tak to bylo naše pondělí.

Jak jsme se měli v úterý? Krakonoš si s námi hrál, nejdřív nám poslal mlhu a jen jsme usedli k obědu, zahnal ji a vysvitlo sluníčko. I tak jsme si to užili. Odpolední výlet do Špindlerova Mlýna byl prima. Navštívili jsme Hasiče a Horskou službu a den zakončili v bazénu. Po večeři všichni dostali diplom za úspěšné absolvování Školy v Krkonoších a už se moc těší domů.

Děkujeme všem, kteří nám posílali pozdravy. Obzvláště pozdravujeme paní Erlebachovou a děkujeme za milý dopis a poděkování, které nám udělalo velkou radost.

Zítra AHOJ!
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2014
  • 2 632 zobrazení
  • 8
vutvbrne-festival
Místo: ZŠ praktické Stará Brno
Před necelými 14 dny jsme začali úplně od začátku cestu s žáky ZŠ praktické na ulici Stará v Brně - byly to děti z přípravky a z 1. třídy. Už přivítání na chodbách je tady vždy skvělé, každé setkání startuje Michael, Martin a Simča podáním ruky se všemi dětmi i vyučujícími. 16.4.2012 jsme pokračovali na této škole s žáky 2. a 3. tříd. Vždy na začátku otázka: Jste připraveni pomoct svému kamarádovi, kdyby to potřeboval. Lavina povídání a praktických věcí ze života nejen postižených lidí, ale také těchto dětí, do toho Kometa Brno a všichni se učímě a naplno křičíme Vzhůru Brno a Co to říkáte. Děti mají obrovskou spoustu otázek a hodně dobrých nápadů.
Proč se nemáme posmívat nejen postiženým kamarádům, ale úplně stejně také svým kamarádům ve třídě. No upřímně, děti do toho šly úplně po hlavě, a tak si žáci také prakticky vyzkoušeli, jak pomoct postiženému člověku na vozíku třeba ze schodů a do schodů, jak složit a rozložit vozík, jak rozlišit různé druhy postižení, jak správně pomoct postiženému člověku v řadě životních situací, ale hlavně, jestli jsme připraveni pomoct svému kamarádovi, který by byl postižený, nebo následkem úrazu k postižení došlo.
Děti jsou neuvěřitelně vnímavé a také plné energie, a tak pravidelně podle dětí střídáme tempo i věci, které poznáváme. A tak povídáme také, jaké to bylo a je v kabině Komety, jak je důležité, aby se hráči k sobě chovali čestně a pomáhali si a měli rádi svého trenéra. Učitel ve škole je totiž často také trenér.
Očekávaný turnaj v boccii na závěr, a potom trenéři - paní učitelky dávají společně s námi spoustu medailí a čokolád. Vždy je nejdůležitější to, co se nedá zachytit do těchto zpráv, ta energie a naslouchání, které vzájemně funguje. Dnes byl trošku dramatický odchod ze školy, na Bratislavské byla nahlášena bomba, a tak jsem nabral Martina na vozíček i se všemi věcmi (naštěstí jsme byli lehčí o spoustu medailí a čokolád, které jsme dali dětem) a jeli jsme přes Francouzskou - Bratislavskou až na Cejl. Díky vám všem, ve středu jsme tady zase. Michael Svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 16.4.2012
  • 73 zobrazení
  • 0
barborawinklerova
Zapůsobil jako zjevení. Rázem ho bylo všude plno. Na dětských akcích, na diskotékách i sportovních utkáních. Holešov mluvil jenom o něm a on nezastírá, že se do Holešova zamiloval. Před pár měsíci mi na dotaz, jak dlouho bude ještě v Holešově, odpověděl: „Až do důchodu.“ A o kom je řeč? No přece o „holešovském černochovi“ Ahmadou Nimagovi.

Druhý domov nese název TyMy
Čtyřiadvacetiletý Francouz černé pleti roztomilou lámanou moravštinou vypráví svůj příběh, který místy působí pro nás konzervativní středoevropany přímo románově. Za rok a půl se toho naučil opravdu hodně, udivuje slangovými výrazy v češtine, stejně jako příjemnou povahou, která musí každého zahřát u srdce. Ve Francii je zvykem se při pozdravu políbit na obě tváře. Ahmadou francouzskou galantnost dodržuje i v Holešově. Takže ani mne při každém setkání s ním neminou dva polibky. Stejně tak k němu neodmyslitelně patří: „Ahój, jak se máš?“. „Je to úsměvné, Ahmadou každému tyká, ať je to starosta města nebo třeba herečka a dabérka Eva Miláčková. Všichni to ale berou s úsměvem, ještě nikdo se nenaštval,“ přidává k lepšímu vedoucí Střediska volného času TyMy Jarmila Vaclachová, která ho v rámci evropské dobrovolnické služby do Holešova přivedla.

Cesta do Holešova vedla přes Brusel
V listopadu tomu budou dva roky, co pouť zeměmi českými i moravskými pro Ahmadoua začala. „Přijel jsem tenkrát na dovolenou do Prahy. Byli tam strašně fajn lidé, tak jsem dojel ještě o měsíc později, to byly zrovna Vánoce a má cesta vedla pro změnu do Jablonce nad Nisou. A tam byli lidé ještě milejší než v Praze,“ sype ze sebe. Mezníkem v rozhodování pro něj bylo seznámení s přítelkyní Ramonou, která i přes exotické jméno byla Češka. Sice se na chvíli vrátil domů do Francie, nicméně přemýšlel, jak se svým životem dál naloží. Studia na Univerzitě Nanterre měl ukončená a chtělo se to pohnout zase o kousek dál. Jako vystudovaného učitele sportovní výchovy ho to táhlo k práci s dětmi. Nebylo nic jednoduššího než využít nabízeného programu Mládež v akci a z množství nabídek pouze prstem ukázat, kterou zemi a které město by chtěl poznat. Jako první si vybral Brusel v Belgii. „Tam jsem byl součástí projektu zaměřeného na mládež. Seznámil jsem se s velmi příjemnými lidmi jak z Belgie, tak především z Kanady,“ dodal. Teprve tam se poprvé doslechl o Evropské dobrovolné službě. Nejprve neměl zájem a vrátil se domů do Francie, čekalo tam na něho totiž několik stovek žáčků na jedné základní škole. Nicméně tato práce ho příliš neuspokojovala. Nebylo to to pravé ořechové, co chtěl v tak mladém věku dělat. „Já do té práce a stereotypu musím teprve dozrát. Chci ještě cestovat, než někde zapustím natrvalo kořenový systém,“ přiznává natvrdo potřebu vzrušení a adrenalinu, která mu ve školství v jeho dvaadvaceti letech scházela. Nakonec se rozhodl vyzkoušet možnosti EDS a rozhodně toho nelituje. Na začátku byl motivační dopis, který poslal do Finska i České republiky. „Nejdřív jsem chtěl do Finska. Ta představa černoch kontra bílý sníh byla vzrušující, ale nakonec jsem si vybral vaši zemi, zemi v srdci Evropy,“ vysvětluje. Čeština ho navíc více lákala, protože se o ní všeobecně traduje, že patří k nějtěžším jazykům vůbec. „Také máte krásnější památky, které chci postupně projít,“ zdůvodnil svoje rozhodnutí.
Jeho první štace vedla do Nového Města pod Smrkem v Libereckém kraji, přesněji řečeno do zdejšího volnočasového střediska Rokoš. Tam strávil osm měsíců, ale pak ho na dlouhou dobu lapilo všetulské TyMy.

Hip -hop v TyMy a potom Londýn
Všestranný mladík vede v TyMy hned několik kroužků. Jako tanečník si nejvíce kápl do noty s dalším tanečníkem, freestylistou a vedoucím místní pionýrské skupiny Jakubem Tichým, který se letos stal nejoblíbenějším pedagogem TyMy v dětské anketě „Srdce na dlani“. „Učím zručnosti, fyzické zdatnosti i jazykové dovednosti v angličtině a francouzštině. Na první pohled by se mohlo zdát, že si tyto aktivity protiřečí, ale není to pravda. Ve všech činnostech se učí hbitost rozhodování,“ vysvětluje. Nicméně holešovské děti a mládež ho především znají jako výtečného hip-hopera, sportovce a skvělého parťáka, který nezkazí žádnou legraci. Až uzavře svou holešovskou kapitolu, chce se podívat ještě do Anglie a Austrálie, než se natrvalo upíše nějakému vzdělávacímu institutu ve Francii. „A možná se do Francie už nikdy nevrátím, třeba půjdu za hlasem svého srdce na úplně jiný kontinent,“ dodává mnohoznačně.

Holky, víno, zpěv…
Ahmadou tvrdí, že na Moravě jsou nejhezčí děvčata. A také prý máme nejlepší pálenku, do jejíchž tajů byl místními zasvěcen hned po příjezdu. Před pár měsíci se rozešel s přítelkyní Ramonou a nahradil ji jednou Holešovačkou. „Je strašně hezká, milá, chytrá a uvidím, jestli nám to vydrží,“ rozplýval se nad čerstvou známostí.

Info 1
Ahmadou Nimaga pochází z malého francouzského městečka Les Ulis kousek od Paříže. Má dva bratry a tři sestry ve věkovém rozpětí od devětadvaceti do devatenácti let. „Velká rodina je báječná věc. Člověk nikdy není sám. Až přijde čas, tak také budu mít velkou rodinu,“ tvrdí usměvavý téměř dvoumetrový mladík. Prarodiče jeho dvaašedesátiletého otce přišli do Francie z Mali, zatímco osmačtyřicetiletá maminka je rodilá Francouzska. „Tatínek se cítí jako Maličan, často tam jezdí a někteří mí sourozenci už na Mali také byli, ale já ještě ne. Můj čas poznat své kořeny z otcovy strany teprve přijde,“ zasnil se. Příjmení Nimaga najdeme na všech kontinentech a Ahmadou tvrdí, že jsou všichni příbuzní. „Jenom na facebooku je nás přes tři tisíce, má rodina je rozprchnutá po celém světě a díky internetu spolu můžeme komunikovat, prostě být v kontaktu, i když jsme od sebe vzdáleni tisíce kilometrů,“ chlubí se a zároveň tímto sdělením uzavírá naše povídání.

Info 2
V Holešovském volnočasovém středisku není Ahmadou Nimaga rozhodně prvním ani posledním dobrovolníkem, který zde působil či působí. Před ním tu byl Bruno a oblíbená hudebnice Sonia, která se do TyMy v rámci svých časových i finančních možností neustále vrací. Paralelně s Ahmadouem pomáhá v TyMy dvaadvacetiletá vystudovaná ukrajinská vědkyně Varvara Nikulina. „Máme velké štěstí na dobrovolníky. Zatím pokaždé to byli strašně příjemní a pracovití lidé, kteří si získali srdce dětí i dospělých,“ pěje chválu na svoje „ovečky“ Jarmila Vaclachová.

Info 3
Do programu Mládež v akci se může zapojit každý, a to jako jednotlivec nebo jako součást skupiny mladých lidí. Evropská dobrovolná služba umožňuje mladým lidem zapojit se individuálně nebo ve skupinách do dobrovolnických projektů konaných v zemích Evropské unie a v partnerských zemích. Projekty v délce dva až dvanáct měsíců jsou zaměřeny na kulturu, děti a mládež, sport, sociální péči, umění, ekologii…
Dobrovolníkem se může stát každý mladý člověk ve věku od osmnácti do třiceti let, který má trvalé bydliště v České republice, v jiné zemi programu nebo v partnerské zemi. Organizace, která vysílá nebo hostí dobrovolníka, může být nezisková organizace nebo sdružení, místní, regionální či státní orgán nebo mezinárodní vládní organizace. Koordinující organizací může být nezisková organizace nebo sdružení, místní, regionální nebo státní orgán, orgán působící v oblasti mládeže, sportu či kultury nebo mezinárodní vládní organizace. Hlavním cílem Evropské dobrovolné služby je rozvoj solidarity a tolerance mezi mladými lidmi. Tento projekt je čím dál populárnější a v hojné míře ho využívají i mladí lidé z Holešova.
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • duben až srpen 2010
  • 353 zobrazení
  • 1
liscataps
Cílem dnešní schůzky bylo dětem představit integrovaný záchranný systém v ČR a jeho složky. Policii, hasičský záchranný sbor a zdravotnickou záchranou službu. Děti se měly v průběhu schůzky formou hry zapamatovat důležitá telefonní čísla, která by použila v případě nouze.
Hra na policii - skupinka dětí představovala občany (losem si vybraly věci, které mohly být ukradeny), vedoucí byl zloděj (jeden z obrázků odcizil), 1 dítě policie - prohlédlo si vylosované obrázky, otočilo se zády. Vedoucí jedu věc ukradl, občané zavolali číslo 158 a tím přivolali policii. Policie pak vyšetřila, co bylo odcizeno. - hra na rozvoj spolupráce, zrakového vnímání, rozvoj krátkodobé paměti, na zapamatování tel. čísla Policie ČR.
Zdravotnická záchranná služba - jak poskytnout první pomoc - učíme se stabilizovanou polohu - nácvik, učíme se tel. číslo 155. Pokus - srdeční tep, ukážeme si místo na zápěstí, kde nalezneme srdeční tep, přiložíme kuličku modelíny a zapíchneme do ní párátko - srdeční tep je nyní dobře viditelný - párátko se pohybuje.
Hra s tel. čísly IZS - vedoucí ukazuje tel. čísla s pomocnými obrázky, které mají děti pohybově ztvárnit vždy, když ho vedoucí ukáže. Policie 158 - číslo osm vypadá jako pouta - děti dají ruce za záda a pohybují se v prostoru. Hasiči 150 - číslo nula vypadá jako smotaná hasičská hadice - děti vzpaží ruce a dělají nad hlavou kruhy, houkají. Záchranka 155 - číslo pět vypadá jako značka invalidního vozíčku - děti si sednou do dřepu. - hra na orientaci v tel. číslech, orientaci v prostoru, rychlou reakci na smluvený signál.
Na závěr hra proběhla pouze s čísly, bez orientačních obrázků - i tak jí děti zvládly na jedničku.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.2.2016
  • 81 zobrazení
  • 1
liscataps
Liška Bystrouška si hned na začátku schůzky vyzkoušela, jak chytré hlavičky děti mají a dala jim několik hádanek na názvy jarních kytiček. V klubovně si děti připomněly, že se blíží Velikonoce a zahrály si několik her s vajíčky.
Závody s vajíčkem - soutěž družstev na přenášení vajíček na lžíci - chůze kolem mety po předu, pozpátku, běh.
Na zamrzlé vajíčko - děti sedí v kruhu a hlavu mají v skloněnou v klíně, 1 dítě chodí dokola s šátkem v ruce. Komu šátek položí na záda, musí se rychle zvednout a utíkat okolo kruhu dětí. Každý z dvojice se snaží zasednout volné místo v kruhu.
Vajíčkový tanec - děti se pohybují v rytmu písniček - pomalu, rychle. Při tanci se nesmí s nikým srazit - jinak vajíčko pukne /dítě vypadává ze hry/ Když hudba přestane hrát, děti tvoří rychle skupinky (vajíčka v hnízdě) podle zadání vedoucích /kdo není v hnízdě vypadává ze hry/

Písnička ,, Na jaře, na jaře, čáp jede v kočáře,, - rytmizace na tělo, hra na rytmické nástroje
Koledování - učíme se říkanky + rytmické opakování veršů + hra na tělo
1. Koleda, koleda proutek z vrby, mlsný jazýček už mě svrbí. Koleda, koleda holoubek, dejte mi něco na zoubek.
2. Hody, hody, zdravíčko, dejte prosím vajíčko. Na pomlázku mašli, že jsme cestu našli.
3. Hody, hody, doprovody, vajíčko mi dejte. Na tvářičce sladký úsměv, pro nás všechny mějte.

Pokus se skládanou papírovou květinkou - zpěv ,, Rozvíjej se poupátko,, květinku dáme do vody a ona se při zpěvu rozevře.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.3.2016
  • 67 zobrazení
  • 0
dcskolka
Vodítko- neodmyslitelná pomůcka každého majitele psa. Ovšem ne každý ví, jak s ním správně zacházet tak, aby pes byl poslušný, znal hranice vodítka a zbytečně se s námi nepřetahoval.
Ve školce se učí na vodítku chodit i ta nejmenší štěňata. Jakmile znají obojek, mohou směle kráčet první kroky na vodítku. Jak na to?
1. majitel by si měl být plně vědom toho, že vodítko je v podstatě jeho prodloužená ruka a veškeré třesy či škubnutí, pes zaznamenává velmi intenzivně na svém krku, zádech.
2. měl by dbát na to, aby již od nejútlejšího věku štěněte byl co nejjemnější, a dle daného plemene odvíjel poté možný tah a intenzitu vodítka. Je nesmysl se přetahovat s malým štěnětem, které vlastně nechápe úplně přesně co se od něj očekává a zbytečně se tím narušuje jeho schopnost citlivého vnímání vodítka samotného. Právě díky této základní chybě bývá velká spousta psů brzy dosti tahavých a majitel musí víc a víc uplatňovat svoji sílu. Je hezké mít vyposilované ruce, ale raději bych zvolila jiný typ cvičení pro tento účel.
3. vždy po dobrém- při učení psa na vodítku se musíme stejně jako u každého jiného nácviku odprostit od špatné nálady a hlavně zbrklého a zbytečně náročného jednání.
4. když učíme první krůčky, stačí nám pouhé připnutí vodítka a lákání za pamlskem. Po pár krocích cvičení ukončíme a náležitě odměníme. Postupem času už štěně chápe chůzi na vodítku a začíná čuchací a šmejdící maraton- páníček chce jít vlevo a pes vpravo atd. co s tím??

Tím se dostáváme k problematice tahání:
máme několik možností jak tahání na vodítku odbourat. Ale majitel každého psa si musí být vědom, že nácvik správného chování chce notnou dávku trpělivosti a každodenního opakování. Je třeba mít na paměti rozdílnost plemen a jejich temperamentu a souhru konkrétního majitele a jeho chlupatého parťáka.
1. Pokud pes tahá stále vpřed, směřujeme jeho pozornost k nám, vodíme za pamlskem.
2. Pokud jde spořádaně a prudce škube do stran kvůli čuchání, musíme být velmi pozorní a odpoutat jeho pozornost ještě dříve než škubne směrem které ho zajímá- záležitost pár vteřin.
3. Tahá když vidí psa či lidi? Opět odpoutat pozornost a změnit směr chůze. Pokud nelze nijak se vyhnout, zapovelujeme psa do povelu sedni,následně čekej a s pamlskem před jeho čenichem. Necháme kolemjdoucí projít, POTÉ INTENZIVNĚ ODMĚNÍME.
4. další možnost- psa vypustíme na dlouhé stopovací šňůře, jakmile se šňůra napne, okamžitě zastavíme, počkáme až pes tah povolí a vrátí pozornost nám.
5. zákazový povel NE při zatáhnutí a mírné škubnutí směrem k nám.....
POZOR: Každý pes je jinak citlivý a to samé platí i pro každého majitele. Proto pokud má dotyčný problém u psa s taháním a nemá dostatečné zkušenosti jak toto nežádoucí chování odbourat, měl by se obrátit na někoho zkušeného, kdo přesně určí jakou metodu zvolit, popřípadě jak je kombinovat a názorně ukázat v praxi jak je aplikovat.
více  Zavřít popis alba 
  • 20.8.2016
  • 71 zobrazení
  • 0
skolazsmslibouchec
  • září 2015 až červen 2016
  • 661 zobrazení
  • 0
zskaminky5
  • 12.1.2017
  • 52 zobrazení
  • 0
zskaminky5
  • 22.9.2016
  • 45 zobrazení
  • 0
reklama