Hledání: 1.A - ŠD 2018/2019

Pro dotaz 1.A - ŠD 2018/2019 jsme našli 479 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
janavavrova
tak si tu tak sedím nad skleničkou výborného korsického vína, které jsme si koupili v horách a přemýšlím, jak jsou ty návraty z ráje do reality náročné :))) jsme doma, už potřetí jsem při naloďování na trajekt vyslovila větu: "tak ahoj Korsiko, já se vrátím ..." a já se vrátím. Nejspíš jsem musela být v minulém životě Korsičan, proto se tam cítím, jak se tam cítím ... najeto 4050 km (ano, je to daleko, ale každý km té cesty stojí za to!) ... bylo to prostě úžasné, dokonalé, skvělé ... to se ani popsat nedá, Korsika se totiž musí zažít :))))
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 9 575 zobrazení
dotuhak
Dva první dny, ze sedmi dní v Chorvatsku
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • září 2019
  • 7 298 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
ondrejhavelka
Náboženský šok, otazníky v očích a duchovní zemětřesení

Jogín v indickém Váránasí si přímo přede mnou na přirození zavěsil dvacetikilové závaží; v Pampanze na Filipínách přibili člověka na kříž a za zvuku modliteb jej vztyčili vzhůru; šaman s rukama od krve v beninské Ganvié se na mě při voodoo obřadu podíval tak zle a pronikavě, že jsem byl týden naprosto bez síly k další cestě; v kostele při mši v ghanské Akkře se lidé kolem mě najednou vymrštili z lavic a začali hulákat, tleskat a tančit, div nemetali kozelce; prapodivný kněz nedaleko haitského Ouanaminthe měl na oltáři vedle voodoo sošek křesťanské symboly; v Turnově na náměstí na mě zpoza keře vyskočili radostně bubnující zvěstovatelé Krišny, zatímco jakýsi politik na pódiu o pár metrů dál hulákal, že musíme zachránit „křesťanskou identitu Evropy“, aniž by (jak se při rozhovoru ukázalo) ztrácel čas s četbou Nového zákona; Tom Cruise mě z hotelové televize v New Jersey naprosto vážně přesvědčoval, že za vším stojí krutovládce galaktické konfederace Xenu; v New Yorku na Wall Street bylo více buddhistických mnichů než byznysmenů a z londýnských autobusů na mě útočily obří nápisy sdělující, že Bůh není, protože to „vědci zjistili“.
To je několik příkladů z „poutnického terénu“, které mohou v cestovateli vyvolat náboženský šok a jeho oči deformovat do tvaru otazníku. Leckdy pro něj není nutné cestovat daleko, ovšem na cestách je obvykle častější a intenzivnější, už kvůli tomu, že cestovatel bývá otevřenější a citlivější k okolním vjemům. Častěji také postihuje tzv. „duchovní hledače“, kteří své cesty směřují za duchovním poznáním, ale může být intenzivní i nepříjemný také pro poutníka již dlouhý čas zabydleného ve svém náboženství, očekávajícího spíše jeho prohlubování, nikoli nepředvídatelné „duchovní zemětřesení“, jež ovšem dlouhá cesta do vzdálených končin naší krásné planety umí zprostředkovat. Minimálně latentně však působí na všechny cestovatele, neboť – slovy významného lékaře a psychologa Carla Gustava Junga – religiozita je nedílnou součástí lidské přirozenosti.
Náboženský šok může (někdy v souvislosti s kulturním šokem) poutníkovu cestu změnit, předčasně ukončit nebo naopak neplánovaně prodloužit, takže je dobré o něm vědět a být alespoň částečně připraven. Rozeznání náboženského šoku může zachránit nejen cestu, ale také poutníkovo duševní zdraví, v extrému i zdraví fyzické či dokonce život.

Podoby náboženského šoku: otřes, okouzlení, znechucení

Cestovatel po vzdálených koutech planety zažívá běžně dnes již dobře známý kulturní šok, a přestože náboženství bývá uváděno jako jedna z příčin kulturního šoku, je podle mého názoru přesnější definovat náboženský šok jako příbuzný, ale samostatný fenomén. Jinak působí na zrychleného turistu, obehnaného hradbou pečlivého itineráře, který spěchá se sluchátky v uších, selfie tyčí v ruce a dronem nad hlavou, aby v několika prchavých okamžicích odškrtal položky ve svém seznamu a do cizí země se nepřijel nechat „zasáhnout“ nebo dokonce „proměnit“, ale v rychlosti a nejlépe levně a bezpečně získat další instantní zážitek a jinak působí na vnímavého poutníka, který cestuje pomalu, v klidu nasává svět, sleduje kulturní a náboženské proměny a je otevřen alteritě, aby jej „zasáhla“ a jeho cesta aby jej pomalu proměňovala, formovala a utvářela.
Náboženský šok může mít více podob: 1. otřes, prožitek něčeho nečekaného, zvláštního, vzhledem k cestovatelově domácímu náboženství (nebo bezvěrectví) mimořádného; 2. okouzlení, tedy zakušení čehosi svůdného, lákavého, na první pohled „té správné duchovní cesty“, která cestovateli zatím nebyla známa; 3. znechucení, jinými slovy náboženský prožitek z pohledu cestovatele hloupý, absurdní, krutý, nechutný nebo kýčovitý.

Náboženský otřes – tvrdá rána po hlavě i peníze ve chřtánu

Náboženský otřes obvykle přichází při rychlých změnách prostředí, typicky při několikahodinovém přeletu do zcela jiné kultury podobně jako kulturní šok: jedná se o nečekané události v očekávaném náboženství. Vzpomínám si na několik náboženských otřesů vysoko v Himálaji: putoval jsem několik dní překrásnými horami Ladakhu, abych po náročném výstupu najednou na vysoké skále spatřil při západu slunce úchvatný buddhistický klášter. Opatrně jsem už téměř po tmě vstoupil. V klášteře žilo asi třicet dospělých mnichů a deset malých žáků; vlídně mě přijali, a dokonce mi nabídli místo v malé cele spoře osvětlené maličkou svíčkou se dvěma mnichy. Cítil jsem se jako v ráji a lačnil jsem po hlubinách buddhistické meditace.
Ráno jsem se zašel podívat na výuku malých mnichů: mniši spořádaně předčítali staré texty pod okny s výhledem na přilehlé sedmitisícovky, zatímco důstojně působící starý láma pomalu a tiše procházel mezi nimi – atmosféra byla posvátná. A najednou: prásk! Láma vzal jednoho žáčka tlustou knihou po hlavě tak silně, že to se mnou škublo, až jsem se z tureckého sedu svalil na záda. Žáček se pokusil opravit chybu v recitaci, ale neuspěl: druhá rána, pak hned třetí. Za chvilku dostal další malý mníšek. Rány po hlavě brzy vystřídala rákoska určená na záda a já jsem si uvědomil, že atmosféra není posvátná, ale prostoupená úzkostlivým strachem žáčků a těžko pochopitelnou brutalitou starého lámy.
Vrátil jsem se do své cely se zvířenými myšlenkami a otazníky v očích, a protože bylo konečně denní světlo (elektřinu tam neměli), konečně jsem se po cele mohl porozhlédnout. Přišel další otřes: na stěnách chrámu, který byl na první pohled rájem na zemi, visely fotky New Yorku a vysmátých byznysmenů v oblecích. Mého zájmu si všiml mnich, který mi ihned vysvětlil, že snem mnoha mnichů z onoho kláštera je život v Americe, zemi snů a splněných přání. Když jsem potom dostal silný čaj se žluklým jačím mlékem a solí a uviděl, jak místní poutníci strkají nemalé peníze do úst zlaté sochy Buddhy, který za svého života zdůrazňoval, že je člověk jako každý jiný a jeho uctívání nikomu nikam nepomůže, už jsem se ničemu nedivil.

Náboženský otřes jako roztříštění mylného předporozumění

Tyto mé otřesy byly typickým příkladem roztříštění mylného náboženského předporozumění, jinými slovy: náboženská realita bývá jiná, než jak o ní vypovídá literatura na opačném konci světa a jaký obraz si o ní cestovatel doma pro sebe vytvoří. Ovšem pozor, po strávení roztříštěného předporozumění přijde druhý a možná hlubší pohled a cestovatel zjistí, že mnohé skutečnosti (často ty podstatnější) literatuře docela odpovídají, a není proto dobré usuzovat podle prvního náboženského otřesu.
Je více než užitečné připustit, že cestovatel nikdy nemůže hodnotit náboženství objektivně, dokonce ani „své domácí“ náboženství nemůže plně přehlédnout a posoudit. Cestovatel vždy hodnotí pouze ze svého pohledu, tedy subjektivně, vždy z určité výchozí pozice, zatížen svým vzděláním, zkušeností, očekáváním, svým naturelem. Často cestovatelé vyprávějí o nenormálních, divných nebo směšných náboženských obřadech. Jistě, cestovatel může říci, že se jemu ten či onen obřad jevil nenormální, ale nemůže říci, že obřad byl nenormální. Není na světě religionisty, který by byl schopen neutrálně a objektivně obsáhnout všechna náboženství s jejich jemnými odlišnostmi a – halíkovsky řečeno – z pozice Božského nadhledu říci, co je a co není normální. Cestovatel je totiž otřesen skutečnostmi, které jsou pro ony „nenormální sektáře“ z jejich pohledu naprosto normální a tradiční. Nechat si roztříštit mylné předporozumění, připustit svůj nepřesný postoj a být schopen jej případně napravit je obrovský krok k poznání a (nejen) k duchovnímu růstu. To však v žádném případě neznamená, že cestovatel nemá být racionálně kritický, jak přiblížíme dále. Spíše by se měl umět podívat na věc jinýma očima a stále pamatovat na zlaté pravidlo: co chceš po ostatních, dělej i ty jim. Vzájemné osočování a pomlouvání mezináboženskému dialogu a pochopení nepomůže a přitom pochopení a mír mezi světovými náboženstvími je základem pro mír ve světě.
Náboženský otřes může i v domácím prostředí vyvolat např. nepříliš dobře vzdělaný kněz, který při kázání vypustí z úst nepromyšlený nesmysl nebo zbožně vychází z pozic velkých křesťanských myslitelů, kteří byli sice geniální, ale v některých oblastech (typicky Augustin v sexuální etice) byli zkrátka úplně mimo magisteriální mantinely; papež František to moudře vystihl diagnózou: neurotická obsese. Takový neuvážený výrok může hlavu hloubavého křesťana řádně zamotat a nakonec vést raději k zájmu o jiná náboženství. Velké nebezpečí náboženského otřesu až znechucení hrozí – slovy významného teologa Ctirada Václava Pospíšila – od „zbožného trouby“ a já dodávám, že to platí pro všechna náboženství na celém světě.

Vypasený asketa a svatý muž, který zvracel motor

Jindy jsou náboženské otřesy úsměvné: jednou jsem se chtěl podívat do krásného hinduistického chrámu, ale vstup mi byl zakázán s odůvodněním, že mám příliš modré oči a to prostě do jejich svatostánku nepatří. Po chvilce mě vypasený chlapík, který se převléká za hinduistického svatého muže a sedí k radosti objektivů záměrně na skvělém pozadí (mimochodem se jedná o výnosné zaměstnání), poprosil o peníze na dobrou věc a pohladil si u toho řádně tučné břicho (dnes už ho mám bohužel taky, jen na něj zatím nevybírám peníze). Následující den jsem ale narazil na pravého svatého muže, jehož bizarní zevnějšek mnou otřásl: na vrakovišti se pomazal olejem a mazem letitých vyřazených motorů a na jazyk zavěsil nesmírně těžké závaží z motorových komponentů tak, aby mu to maximálně vytahovalo jazyk z úst. Toto motorové závaží se táhlo až k zemi, kde se rozprostíralo po chodníku spolu s jeho dvoumetrovými dredy namaštěnými motorovým olejem. Jinak byl zcela nahý a prostě seděl v postranní uličce nevelkého indického města. Ten naopak žádné peníze nechtěl, neboť skuteční sádhuové nechtějí, ba ani nesmí, vzít peníze do ruky. Ten člověk vypadal, jakoby zvracel motor a na mě to silně zapůsobilo, i když dodnes nedokážu říci jak.

Další krok: progres, regres nebo období působení

Po náboženském otřesu může podle mé zkušenosti podpořené řadou mých přátel následovat progres, regres nebo období působení. Roztříštění mylného předporozumění nebo pozitivní otřes nasměruje k pokroku a hlubšímu zájmu (krok progrese). Negativní otřes může nasměrovat ke ztrátě zájmu, případně poklesu hodnocení onoho náboženství (krok regrese). Nesnadno uchopitelný náboženský otřes může vyústit v relativně dlouhé období vědomého či nevědomého působení: výše uvedený příklad svatého muže „zvracejícího motor“ je toho zářnou ukázkou – stále na něho vzpomínám a stále nevím, co si o něm myslet, ovšem jisté je, že to byl silný náboženský otřes, kterému neumím přidat hodnotící znaménko.

Náboženské okouzlení – vzhůru do oblak s duchovní hyenou v zádech

V oblasti náboženského okouzlení je určitou královnou mezi zeměmi Indie. Sám jsem v Indii měsíce meditoval v buddhistických klášterech, chvilku pobyl také v hinduistickém ášramu a často sdílel dýmku s hinduistickými svatými muži (sádhu), abych s nimi rozprávěl o Božích tajemstvích, na jiných kontinentech se účastnil voodoo obřadů, všech myslitelných bohoslužeb i nejrůznějších (z mého pohledu) náboženských šíleností. Ačkoli jsem dnes již řadu let milovníkem křesťanské teologie, stále také zůstávám milovníkem religionistiky a náboženské plurality i zastáncem plodného mezináboženského dialogu, a proto byly všechny tyto pobyty mimořádně inspirativní, potkal jsem skvělé lidi z celého světa a rád vzpomínám na týdny náboženského okouzlení.
Při náboženském okouzlení je člověk často „bezhlavě zamilován“ do exoticky působící nauky, která mu připadá jako „ta jediná pravá“. V tomto okouzlení je cestovatel schopen zapomenout na celý dosavadní život, odevzdat všechno majiteli ášramu, školy, sekty nebo církve a plnit naprosto iracionální úkoly. Náboženské okouzlení je subjektivně velmi krásné, osvobozující, povznášející, stejně jako nebezpečné, neboť cestovatel je v tu chvíli zneužitelný jako málokdy jindy. Stavu okouzlení velmi často zneužívají darební guruové, vychytralí vůdci, prohnaní zasvětitelé a není těžké domyslet, co všechno s poutníkem a hlavně s poutnicí provedou. Nenechme se mýlit, tito lidé zdaleka nepůsobí jen v Indii: vyskytují se všude, kde lze ovládat druhé, křesťanství nevyjímaje.
Zneužívání náboženského okouzlení neváhám nazvat tím nejodpornějším „duchovním hyenismem“. Volnými slovy evangelisty Lukáše: běda vám, kdo zneužíváte člověka v nejcitlivějším místě, totiž v srdci, běda vám! Pokud po cestovatelce či cestovateli bude někdo ve fázi náboženského okouzlení vyžadovat peníze, majetek, posluhování, sex, bezvýhradnou důvěru, násilí na někom jiném, práci zadarmo nebo odložení vlastní racionality – rychle pryč! Netřeba hned zatratit ono náboženství, ale dát si zatracený pozor na onoho duchovního, který mazaně zneužívá bytostnou potřebu smyslu, jenž je v každém člověku hluboce přítomná. Obvykle si k sebeobraně stačí položit jednoduchou otázku: opravdu mě toto náboženství osvobozuje, nebo mě svazuje a k něčemu nutí pod záminkou svobody? Podle mého soudu je cestování zejména o svobodě a duchovní hledání chápu – aristotelsky řečeno – jako podstatnou formu cestování, nikoli – řečeno naopak platónsky – jako dva k sobě nepatřící prvky.

Pokračování příště 1/2

#náboženství, #šok, #cestování, #rituál, #nahota, #fotografie, #lidé, #buddhismus, #hinduismus, #zasvěcení, #Indie, #Afrika, #víra, #umění, #akt, #akty, #nahá Afrika, #Ondřej Havelka (cestovatel), #otřes, #okouzlení, #dovolená, #travel, #traveling, #travelphotography, #naked, #nude native tribes
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • květen 2008 až prosinec 2019
  • 5 013 zobrazení
hornn
Aktuální informace z oblasti Podgora a Tučepi 2018:

Zázemí:

velmi čisté moře a pláže,udržované z možností zakoupení deštníků a lehátek cena od 30kn den
nudapláže na okraji oblasti Podgora i Tučepi označeno
nafukovací atrakce pro děti v moři
půjčovna skutrů,kajaků,šlapadel,kol a jiných
sprchy na pláži v Tučepi i WC
na promenádě k dispozici obchody s potravinami,pekárny a nespočet restaurací a kaváren
včetně fast foot v Podgoře Tučepi
obchody s oblečením a vším na co si vzpomenete
pošta
směnárny
živá hudba a diskotéky

výlety:

možnost procházek,cyklo výletů nebo běhání či nordick walking od Podgory až do Makarské kolem pláže s dostatečným zázemím včetně občerstvení cca na úseku 10km-doporučuji
pohoří Biokovo nabízí jak z oblasi Podgory či Tučepi možnosti výletů do hor,jak pěší,tak cyklo na úseku cca 15km,najdete historii i současnost,všechny kašny které potkáte mají pitnou vodu /je uvedeno i v mapě,kterou získáte zdarma ve směnárnách nebo infu/
k výletům do hor doporučuji nepodceňovat obuv,pokrývku hlavy a vodu a sváču,zároveň se držte značení.V oblasti hadi/šedý lesklý z korunkou-velmi jedovatý/po cestě minimální provoz cyklo výlet super,včetně výhledů

aktuální ceny:

kava 8-15kn
zmrzlina 7kn
pohár 35kn
pivo 18-32kn/0,5L/
menu 45-110kn dle velikosti a typu podniku
pizza 45kn a více
víno 2dc 20kn a více
veka velká 15kn
zelenina a ovoce na trhu 25-50kn 1kg
fanta,cola v obchodě 2l 13kn
pivo v obchodě plech 7kn a více
víno láhev obchod od 25kn
kolo 1 den 120kn a více
kajak 1h 70kn a více

Místo doporučuji.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2018
  • 3 862 zobrazení
trempoviny
Před třiceti lety jsem na staré mapě Krušných hor objevil železniční trať, která nebyla v jízdním řádu ČSD. Jednou tam musíme vyrazit na vandr, říkal jsem si. Počátkem 80-tých let jsem dal dohromady trempskou partu Šolc-boys, která každý víkend vyjížděla z jiného pražského nádraží. Jednou jsme přes Žatec přijeli do Chomutova a dál železničními serpentýnami do Křimova. Našli jsme romantickou "Mrtvou trať", kde jsme pak mnohokrát vandrovali v letech 1983-1989. Zpopularizovali jsme MT mezi trempy, přičemž teprve v nové době objevili místo železniční nadšenci. Bohužel, koncem 80-tých let stát odstranil kolejnice i největší most, počátkem 90-tých let neznámí zloději ukradli zbylé železné mosty. Staré fotky (černobílé) dělali trempové Jack (1..) a Štefka (2..), loňské pan Petr Kapoun (3..). Koleje sice zmizely, ale když vidím na barevných fotkách, jak tam za čtvrt století zkrásněla příroda (obnovily se lesy), těžko se mně sedí doma. P.S.přikládám hlášení StB o jednom našem vandru na MT.
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2005 až září 2009
  • 2 885 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
tulik335
Koncem roku 2014 jsem zahájil stavbu již pátého modelu objektu těžkého opevnění. Tentokrát model pěchotního srubu N-S 86 z Náchoda pro expozici KVH Náchod ve srubu N-S 81. Srub je zobrazen v době po vytržení obou zvonů. Zvon pro těžký kulomet je připraven k vytažení tahačem Sd. Kfz. 9 FAMO (stavebnice Tamiya 1/35). Kolem je několik přihlížejících postav. Po mnoha odkladech jsem model dokončil a odvezl 6.7.2018 na srub N-S 81, kde je vystaven v expozici věnované ničení opevnění za okupace.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2015 až září 2018
  • 1 415 zobrazení
fotohruska
Národní soutěž krásy Miss České republiky zná od 17. července vítězky, kdy se uskutečnilo poslední čtvrté semifinálové kolo. Vítězné tři dívky doplnily zbylých devět vítězek předchozích kol. Vyhlášení proběhlo pod širým nebem za pěkného slunečního počasí v čestlickém aquaparku Aquapalace Praha. Nyní na dívky čeká pestrý program příprav. Finále proběhne na podzim. Česká republika již zná jména poslední trojice dívek, které se probojovaly do finále Miss České republiky 2019. Jako každé semifinálové kolo, i toto kolo začínalo čtvrteční módní přehlídkou v Duplex, The Rooftop Venue, který byl maximálně obsazený díváky a hosty, kde dívky představily kolekci módní návrhářky Jenny Jeshko z butiku F.Designers. Účast potvrdilo 600 hostů, nakonec se číslo zvýšilo na 700 a hosté dodrželi i dresscode BOHO. Předcházel tomu třídenní nabitý program, kde se dívky představily nejen porotě, ale také široké veřejnosti. Druhý den semifinálového kola patřil přípravám na program v Aquapalace a následně návštěvě charitativního domu, tentokrát byla vybrána Nadavce Via, která přináší vzdělávání a nástroje lidem, kteří mění k lepšímu své okolí. V osvětových projektech vyzdvihuje příběhy, které ukazují, že v Česku žije řada lidí, kteří dokáží pomoci druhým a změnit místo, kde žijí. Sobotní oficiální program provázel moderátor Michal Šeda. Dívky představily sportovní oblečky Fashinity.cz, ukázaly své volné disciplíny a nakonec porota hodnotila dívky v plavkách. V tomto kole zvítězila Natálie Novosadová, Monika Melčáková a Kristina Lekešová. Tímto doplnily kompletní sestavu finalistek Miss České republiky. Nyní na dívky čekají dvouměsíční přípravy na finále. Na programu je několik soustředění, účast na výstavě Křehká Krása, Prague Car Festival, Hodiny a klenoty atd. Organizátoři připravují pro dívky korzy catwalk, focení s profesionálním fotografem Jiřím Šubrtem, kurzy rétoriky a prezentačních dovedností a mnoho dalšího. FINALISTKY MISS ČESKÉ REPUBLIKY: Vítězky 1. semifinálového kola: 1. místo – Dominika Benáková, Hradec Králové, 2. místo – Karolína Brunnerová, Rudná u Prahy, 3. místo – Kristýna Kučírková, Praha. Vítězky 2. semifinálového kola: 1. místo – Martina Urbanová, Praha, 2. místo – Sára Lyčková, Fulnek, 3. místo – Nikola Kokyová, Kolín. Vítězky 3. semifinálového kola: 1. místo – Lucie Kubešová, Brno, 2. místo – Dominika Fousová, Nové Město nad Metují, 3. místo – Aneta Dvořáčková, Otrokovice. Vítězky 4. semifinálového kola: 1. místo – Natálie Novosadová, Olomouc, 2. místo – Monika Melčáková, Chudíř, 3. místo – Kristina Lekešová, Praha. Všechny semifinalistky obdržely hodnotné ceny od partnerů Fixed, JSB Bijoux a Brazil Keratin.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.7.2019
  • 1 404 zobrazení
jankov
Zpráva ze služby dne 8.8.2013
Vedoucí dne: cap. Yusuf Mohamed Siad Inda´ade (Míra Matěcha)
Služební oddíl: č. 14
Jídelníček: snídaně – sýrová pomazánka, máslo, pečivo, chléb, čaj, mléko
svačina – ovoce a zelenina
oběd – fazolová polévka, pečené kuřecí stehýnko, bramborová kaše
svačina – jogurt
večeře – zapečené těstoviny, červená řepa
2. večeře – loupák

Program dne: 1. etapa CETEH – Vodní etapa
Zhodnocení dne:

Celý tábor se ráno probudil do slunečného a teplého dne. Napětí a adrenalin byl cítit všude, hlavně u vedoucích barev, kteří do poslední chvíle motivovali své týmy ke hvězdným výkonům.

Jako první disciplína CETEHu byla jako obvykle překážková dráha, věnována památce na paní Šedivou – „Memorial paní Šedivé“. Pochopitelně s nezbytnými dekami šedými, zvanými táborovým slangem „šedivky“ (které se už asi padesát let nedají nikde sehnat – ani na e-bay) a toaletními papíry.

Vedoucí barev prováděli možné i nemožné, aby do svých týmů přinesli první bodíky. Po krutopřísných výkonech bylo pořádí následující:

1. cpt. Connor Kenway (Tomáš Zelinka) vedoucí bílé barvy
2. Jack Podparou (Martin Kaiser) vedoucí stříbrošedé barvy
3. Kárl Bloody Skull (Karel Tesařík) vedoucí světlemodré barvy

Ještě zde cítím vyzdvihnout krásné 4. místo vedoucího černé barvy Yusufa Mohameda Siad Inda´adeho. Fakt hustodémonský výkon :-)
Je jasné, že v této disciplíně dominovali mladší borci (jankovští junioři), Martin se mezi nimi ocitnul jen náhodou, což samozřejmě všichni vědí, včetně jeho samotného, matně si vzpomínám, že se k tomu i přiznal.

Dalšími disciplínami, kterých se účastnili již celé barevné týmy bylo:

Úklid a drhnutí paluby (této disciplíny si užili hlavně vedoucí barev, kterým byla důkladně omyta hlava a to speciální technikou kropením ledově studené vody z kuchyňských utěrek nehezkého vzhledu a vůně)

Záchrana člena posádky (týmy dostali nového plyšového kamaráda, kterého museli ve dvojicích přenášet přes táborový bazén)

Lov kachen (spočívající v přenášení vody z jedné nádoby do druhé za pomoci plastových kelímků).

Celkové pořadí po 1. etapě CETEHU je následující:

1. Stříbrošedá barva
2. Tmavězelená barva
3. Tmavěmodrá barva

Večerním zaměstnáním bylá táborová disco-trysko show, kde se tanečníci vlnili v rytmu melodií z repertoáru světoznámých hudebních hvězd. Toto vše pod taktovkou letos již legendárního DJ Tomyho Zelího.

A pak si všichni vyčistili zoubky a šli spinkat.......................
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2013
  • 1 282 zobrazení
igorhlavinka
Výběr obrazů a kreseb
(Nejprv se ukáží jen miniatury fotek, nutno kliknout na jednu z nich aby byla v max.velikosti. Pak už lze jednoduše tam i zpět pomocí šipek.)

ak. mal. Igor Hlavinka
Narozen 18. 3. 1959 v Praze. 1974-78 scénografie,Supš Praha3, 1979 - 1982 studia scenografie na DAMU Praha. 1982- 1985 ateliér malby AVU Praha(prof. František Jiroudek).Během studií nejraději maloval krajinu. V 80.letech cyklus kreseb a maleb na téma holokaustu. V 90. letech následovaly kresby a obrazy inspirované přírodními strukturami a energiemi, ale i znaky písma a symboly starověkých kultur (cykly Znaky, Chaos a řád, Strašná souměrnost, Okolo středu). Účast na um. symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy, kde vytvářel hliněné modely fantasknich biomorfních staveb. V roce 1997 tam též inicioval a spoluorganizoval umělecké symposium „O Počátku“. Několik let se zabýval i restaurováním , navrhováním i realizací zahrad. Od 2003 modeloval z hlíny imaginární hlavy. Od roku 2007 návrat ke krajině. Kresby a malby hor v cyklu Ostrovy v oblacích. Cykly fotografií Proměny, Trávy, Fantomy, Olšanské hřbitovy.. Zučastnil se mnoha společných i samostatných výstav. Zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách. Od 1996 členem S. V. U. Mánes, žije a pracuje v Praze.
Kontakty: igorhlavinka@seznam.czhttp://igor.czechian.net/index2.htmlhttp://igorhlavinka.rajce.idnes.cz/1_Igor_Hlavinka-paintings

1982 – 86 krajinomalba
1986 – 89 figurální malba na téma holokaustu...
1989 – 2006 nefigurální malba: archetypální symboly, struktury, symetrie...
1994 – 97 účast na symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy...
1997 – organizace výtvarného symposia „O Počátku“ v klášteře Plasy...
1998 – 99 nástěnná malba ve veřejném prostoru Prosek...
1997 – 2000 restaurování...
2000 – 2008 návrhy a realizace zahrad...
1994 – 95 plastiky: stavby a objekty slučující přírodní a architektonické formy (pokus o syntézu ulity a katedrály)
2003 – 2004 plastiky: hlavy
2007 malba: cyklus abstraktních kompozic „Pocta Františku Kupkovi“...
2007 -2011 kresba, malba: hory v mlze
2011-2015 cykly fotografií Fantomy, Olšanské hřbitovy, Pokušení sv.Antonína
2015- nástěnná malba ve veřejném prostoru. Prosek.

VYSTAVY
1986 – „Kresby“, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
1989 – „Otevřený dialog, Vinohradská tržnice, Praha
1989 – „Kresby“, KD Cíl, Praha
1989 – „Zóna klidu“ , Galerie Fronta, Praha,
1989 – Řecko, Athény
1989 – „Noc kouzelníků“,Dům slovenské kultury Praha
1990 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Lidový dům, Praha 9
1990 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Mánes, Praha
1990 –Lisabon, Portugalsko
1991 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), IFA Galerie, Berlín, SRN
1992 - „20" autorů, Divadlo hudby, Praha
1993 – Symposium „Letokruhy“, Plasy
1994 - „Strašná souměrnost“, Galerie Velry­ba, Praha
1994 - „Fungus“ – symposium Plasy, (plastiky)
1994 - Galerie Mladých, Brno
1995 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek)”, zámek Litomyšl
1997 - Symposium “O počátku”, Plasy (kurátoři: Igor Hlavinka, Vladimír Vimr, Miloš Vojtěchovský)
1997 - Kresba SVU Mánes
1997 - “Okolo středu”, Malostranská beseda, Praha
1998 – “Slavnost světel”, “Umělci pro Tibet”, Rotunda na Řípu
2004 – “Jubilanti SVU Mánes”, Galerie Diamant, Praha
2005 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová,Jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), SVU Mánes, Praha
2007 – “Pocta Františku Kupkovi” na výstavě S.V.U Mánes galerie Diamant
2007 - Plastika hlavy, Zámecký park Březnice
2008 - Salon výtvarníků Prahy 10, Galerie Deset, Praha 10
2009 - Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2011 – Igor Hlavinka a Čestmír Hlavinka, Galerie Skarabeus Praha
2013 – Dnešní SVU Mánes, Galerie Diamant, Praha 2013- V očích vážky se odráží vzdálené hory, Velryba Praha
2014-- Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha 2014 - Václav Fiala a jeho hosté Libor Teplý, Igor Hlavinka a Toni Scheubeck, galerie Natura Průhonice
2015- Česká krajina - SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2015- Fantomy(fotografie) Velryba Praha
2015- Toni Scheubeck, L.Teplý, Igor Hlavinka,V.Fiala, Jindra Viková, Pavel Baňka, galerie Cordonhaus, Cham, BRD
2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie -Galerie J.Lieslera Kadaň
2016 -Hory a jiné bytosti. Dům národnost. menšin, Praha
2018 -Hory, hlavy a hlavičky. Gal. Magna Ostrava

LITERATURA, ANTOLOGIE, ENCYKLOPEDIE: 1999 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1999 (III. H),
2006 Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky) 1992 Sborník S.V.U. Mánes (U příležitosti členské výstavy ve výstavních sálech Mánesa 5.11.-6.12.1992), Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha (host)
2000 Splátka na dluh (Dokumentace českých výtvarníků narozených v padesátých letech / Czech artists born in the 1950s and 1960: a record), Torst, Praha

Hory a jiné bytosti

Krásu hor jsem začal objevovat díky obrazům Leonarda, Bruegela a Caspara Davida Friedricha, když mi bylo asi patnáct let. V té době se mi také dostala do ruky antologie Oldřicha Krále Tao – texty staré Číny, kde jsem poprvé četl Lao-c’, Mistra Čuanga i legendárního starověkého básníka Chan-šana, který dostal své umělecké jméno podle hory, na které žil. Chan-šan – Ledová hora. Díky té antologii se mi otevřel poetický svět asijské tušové malby, svitky plné hor, strmých a neschůdných, hlubokých údolí a vodopádů. Těch několik miniaturních postaviček poutníků na horské stezce, rybáře na člunu nebo básníka meditujícího na skalní plošině jen zdůrazňuje nádhernou liduprázdnost horské krajiny. V těch obrazech hor jsem se mohl v duchu procházet a snít. Porovnával jsem je s kontemplativními krajinami Friedrichovými a nacházel jsem mnoho blízkého.

Cyklus horských krajin začal vznikat v roce 2009. Snažil jsem se co nejjednoduššími prostředky evokovat svůj zážitek z hor. Mohutnost a tíha hor v kontrastu ke stálým změnám světla v prostoru plném mraků a mlhy. Vždycky jsem rád snil nad malbami a poezií starých čínských a japonských mistrů štětce a tuše, stejně jako nad romantickými krajinomalbami C. D. Friedricha nebo Bedřicha Piepenhagena. Mnoho podnětů, především u prvních obrazů cyklu, jsem našel v černobílých fotografiích horolezce a fotografa Jiřího Havla. Nejsilnějším zdrojem inspirace ale bylo mé vlastní putování po horách.

Chuang-šan
Mnoho obrazů tohoto cyklu jsou pohledy na Chuang-šan, posvátné Žluté hory v Číně, které už od starověku svým bizarním vzhledem přitahovaly poustevníky, poutníky, básníky a malíře. Z období dynastie Tchang se zachovaly tisíce básní a maleb věnovaných tomuto pohoří. Žulové hřebeny, divoce rozeklané jako hřbety zkamenělých draků, a skalní věže s pokroucenými prastarými borovicemi, úpatí strmých, skoro nepřístupných hor většinu roku zahalená v mracích. Tím vším Chuang-šan dokonale naplňuje ideál hor tradiční čínské estetiky. Už ve starověké taoistické tradici jsou jeskyně či chýše v divokých nepřístupných horách vhodným příbytkem milovníka svobodného života, samoty a meditace hledajícího věčný život. Tento ideál později nacházíme i v zen buddhismu.
Básníci a literátští malíři staré Číny mi od mládí byli velmi blízcí. Byli to vzdělanci, státní úředníci, které oslovil taoismus nebo zen buddhismus, a tak toužili uskutečnit ideál pravého života v ústraní, v přírodě. Většina těchto filosofujících úředníků ale až na výjimky ze svých úřadů neodešla a svou touhu naplňovala v poezii a tušové malbě.
Znal jsem hory Chuang-šan z jejich krásných tušových maleb, a když se mi dostala do ruky kniha fotografií těchto hor, začal jsem si je kreslit a pak i malovat, abych se jimi mohl v duchu procházet. Vycházel jsem z fotografií a zároveň z principů tušové malby.

Cyklus monochromních maleb na papíře Pouť krkonošská je nazvaný podle stejnojmenné básnické prózy K. H. Máchy, kterou napsal na základě svého snu. Je to pocta mému milovanému Máchovi.

Moře
Moře se často objevuje na mých dětských obrázcích, spolu s nějakou lodí, ostrovem, mořeplavcem nebo trosečníkem. Vždyť první knihou, kterou jsem si uměl sám přečíst, byl Robinson Crusoe. Ve vlnách Černého moře jsem se jako dítě naučil plavat. Byl jsem s rodiči také jednou u Baltu, pak jsem byl u moře až v dospělosti. U Jadranu, ve Středomoří v Řecku a Itálii, u Atlantiku na pobřeží Bretaně, Normandie nebo Portugalska.
V posledních letech jsem byl na několika setkáních s ,,mořem v tichu“ na ostrově Rab v Chorvatsku. Moře v tichu je týden společného mlčení, vnitřního ztišení a soustředěného zkoumání moře všemi smysly.
Každé z těch moří mého života bylo úplně jiné. Ale nejen to. Když několik dní po sobě sledujete moře z jednoho místa, vidíte, že jeho barva se neustále mění v závislosti na denní době, poloze slunce nebo měsíce, oblačnosti, vlivem větru.

Kvarner
Rab je jeden z ostrovů Kvarnerského zálivu. K trajektu na Rab se jede přes hřeben Velebitu a pak se přes hodinu sjíždí serpentinami dolů k moři. Shora je úžasný výhled na desítky ostrovů v zálivu. Na mé první cestě na Rab předloni jsme z hor k moři sjížděli ještě za tmy, před svítáním. Od moře, od jihozápadu se blížila bouře. Netuším, jak mohla být daleko, tu a tam blesk osvítil mraky i moře. Jak se pomalu rozednívalo, v šedi se začaly objevovat siluety, ale dokud krajinu na okamžik neosvítil blesk, nedokázal jsem rozeznat, co jsou ostrovy a co mraky. Noční krajina viděná ve světle blesků vypadala neskutečně, jako ve snu. S přibývajícím světlem byla škála barevných odstínů šedi čím dál bohatší. Liják se přes nás přehnal až v přístavišti, bylo půl šesté.
Moje obrazy Kvarneru jsou ale pokusem zachytit světelnou atmosféru zálivu v čase, kdy se moře oslnivě leskne pod odpoledním sluncem.

Mám rád krajinu v mlze. Mlha zjemňuje barvy, změkčuje a skrývá tvary, spojuje nebe se zemí nebo s mořem v jedno. Krajina v mlze je tajemná, probouzí naši imaginaci a vede ke snění.

In 2009 I started to create the first cycle of paintings ISLANDS IN THE SKY. They are monochrome paintings on paper. I tried by the simplest means, a little paint smeared on paper and composition of a few elements, to evoke my experience in the mountains. The majesty and weight of the mountain to contrast the constant change of light in a space full of vapors and shreds of a mist. It has always given me a great pleasure to muse over paintings and poetry of ancient Chinese and Japanese masters of brush and ink. Equally, however, I love romantic paintings of C.D.Friedrich or Fridrich Piepenhagen. I also found many such romantic images in a book of photos “Islands In The Sky” of the climber and photographer Jiri Havel. However, the strongest source of inspiration is my own wandering through our native mountains (of Czech Republic).
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • listopad 2006 až listopad 2020
  • 1 277 zobrazení
petruno
Náhodou se dozvídám o recesní akci SDH Turecko http://www.hasiciturecko.9e.cz/doku.php?id=news&rev=1339268592 . Závod ve třech věkových kategoriich na běžkách v létě slibuje prima podívanou, http://www.hasiciturecko.9e.cz/doku.php?id=lyzeni chvíli uvažuji zda jet kole nebo autem, chci navštívit ještě jednu akci v Orlických horách a tak sedám do auta. Organizátor připravil cca 1 km trať s několika zaludnostmi. Podmínka, zimní oblečení, lyže na nohách, zaplacené startovné 50 Kč a včas se postavit na startovní čáru. Jeden to pojal jako sportovní akci a druhý jako sranda akci - obojí je správně. Akce měla velkou diváckou podporu. Na vyhlášení vítězů nečekám a připravovanou zábavu taky opouštím, ochutnávám grilovanýho čuníka a odjíždím na další akci, osobní pozvání na výlov rybníka se neodmítá, směr Orlické hory
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 30.6.2012
  • 1 212 zobrazení
dablixce
Dne 13.1.2010 ve středu byla vykradena v Olomouci v Černovíře na ulici Stratilova stáj. Pokud jste něco viděli kontaktujte prosím policii 158 nebo mě 737 44 24 14. Ve stáji vznikla škola 65 000Kč. Bylo odcizeno: 1 kožené sedlo, 2 syntetická sedla, 1 dostihové sedlo-všechny sedla s plnou výbavou, 2 bílý beránek pod sedlo, 3x gelová podložka pod sedlo, 3 podsedlové deky-barvy černé a šedá, 5 odpocovacích přikrývek-barvy červená, světle a tmavě modrá, károvaná a světlá s barevnými čtverci a třásněmi, 1 lonžovací obřišák, 4 sady předních chráničů, 4 sady zadních chráničů, sada termo bandéží, 2 sady závodních bílých bandáží, 1 termodeka vínové barvy, 1 bederní deka vínové barvy s černým obdélníkovým zašitým místem, 1 kýbl s vitamínama od nutri horse, 4 uzdecky-barvy černá, hnědá, černočervená a černovínová, 3 martingaly, 1 nový štajgr, 4 ohlávky-barvy černá, modrá, béžová a barevná, 2 obaly na sedla, 1 bílé nové zvony a další věci. Zloděj se bude snažit asi věci prodat.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2003 až říjen 2009
  • 1 163 zobrazení
pafatiti
Barunka už suverénně stojí v postýlce, dokonce ručkuje kolem a popochází. Postaví se i u nábytku. Zatím ješte neleze po kolínkách, ale plazí se jako drak :)

Barunka 9 měsíců a týden - po setkání maminek a dětí na Vysoké, se Baru od staršího Lukáška naučila lézt po kolínkách. Neleze vždy, kombinuje to s plazením, ale snaží se. Jinak se postaví u čehokoli a hned. Popochází a u umí ze stoje s opřením i slézt znovu na kolena. Jídelní židli používá jako chodítko. Postaví se u ní a tlačí ji vpřed.

9 měsíců a 14 dní - Barunka zlobí s večerním usínáním. Jen co ji položím do postýlky, hned se hrabe na kolínka a staví se. Potom postel obchází a takhle vydrží klidně 1/4 hod. Když ji položím, zase se to opakuje. A to všechno dělá po tmě. V noci se budí na kojení 2x a několikrát v noci ji musím dávat dudlíka. Někdy se postaví v postýlce i ve 3, ve 4 ráno. To se pak hrozně vzteká, když ji chci položit zpět. Ve vztekání je mistr. Prohne se do luku a dělá " dřřřř dřřřř!!!!"
Jinak už umí dělat paci paci (ale jen když se jí chce), jak je veliká a někdy po nás opakuje. Taky tancuje na hudbu a má ráda rádio.

9 měsíců a 3 týdny - Barunka dělá krásně paci paci. Když něco spadne na zem, řekne BÁ!.
Dělá taky tani tani a postupně i pá pá. Je šikovná. Umí také vylézt všechny schody až nahoru do patra. Stálo nás to pár pádů a modřin. Přez den vůbec nepláče. Je to pohodová holka. V noci jsem ji začala strkat na spaní do pytlíku a spaní se nám zlepšilo. Nemůže totiž vstávat a tak je omezená v pohybu. Nakonec je asi za to ráda. Usínání je mnohem rychlejší.
Máme úžasného dědečka, který chodí s Baru každý den v jakémkoli počasí na procházku od 10.00 do 12.30. Barunka celou dobu v kočáru spí a já mám čas na práci. Po příchodu se Baru naobědvá s tsk do 15.00 si hrajeme. Potom s ní jdu na procházku já asi tak na 2 - 2,5 hod. To spinká asi tak 3/4 hod. až hodinu. Potom sedí v kočárku a pozoruje.
Myslím, že v postýlce přes den by už neusnula. Zatím nám to takto vyhovuje. Kdyby nebyl dědeček, asi bych nemohla pracovat. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Barunka umí pít sama z lahvičky bez oušek. Taky se ráda schovává a vykukuje. Dělá hají - položí si hlavičku na polštář.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2011
  • 1 186 zobrazení
keckar
Každoročne oslavujem svoje narodeniny so Šedým vlkom na cestách i necestách okolo sopky Poľany.Nádherná trasa pre trénovanejších cyklistov má 130 km a dá sa s množstvom zážitkov zvládnuť za 1 deň!Vedie z Hriňovej cez úžasné stúpania na lazy Raticov vrch, Zánemecká,smerom na Skliarovo,Starú Detvu,smerom na Dúbravy,Očovú,úžasným lesom na Hrochotský mlyn,na Hrochoť,bleskovým zjazdom do Čačína,mierne cez Dúbravicu,Ponickú Hutu až po výborný medokýš v doline.Po dlhom stúpaní sa Vám odkryje pohľad na Povrazník,cez Strelníky ponad salaše do ťažkých,ale krásnych kopcov cez Včelinec nad Ľubietovou až ku chate pod Hrbom,kde je stred nášho Slovenska.Odtiaľ strmým,nebezpečným zjazdom hustými lesmi Poľany na Tri Vody,rozprávkovými horami hore-dole do prekrásnej Kamenistej doliny,ktorou sa v stúpani dostanete až na Sihlu,Lom nad Rimavicou.Ako bonbónik môže byť zjazd priamo do Hriňovej alebo z Lomu na Biele Vody,Látky a odtiaľ cez Detviansku Hutu do Hriňovej.Skúste,nemám slov!
keckar@centrum.sk
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • 27.7.2007
  • 1 134 zobrazení
tabornici-hrusovany
Za pokladem draka Šmaka
Náš příběh začíná na počátku prázdnin léta 2015. Toho dne, kdy Gandalf sezval trpaslíky a hobity, ze všech končin naší země, na dýchánek do Dna pytle v Hobitíně. Asi sedmdesátka statečných se vydala na cestu do Kraje, země Hobitů. Cesta to byla nebezpečná, jelikož divočina skrývá nejednu nástrahu. I proto jsme se rozdělili na menší skupinky, abychom při pochodu nebyli tak nápadní. Překonat jsme museli širé pláně, hluboké lesy i divoké řeky.
Těsně před naším cílem nás přepadla tlupa skřetů, před kterou jsme se zachránili úprkem do Hobitína. Ve vesnici jsme se ubytovali a čekali, až se objeví tajný symbol označující místo Neočekávaného dýchánku. Za soumraku se rozzářil na dveřích nory a my, oděni do trpasličích stejnokrojů v barvě družiny, mohli vejít. Konečně jsme ho spatřili, Gandalfa Šedého, v celé jeho velikosti. Srdečně nás přivítal a povyprávěl nám příběh o Osamělá hoře. O mocném a bohatém národu trpaslíků, který horu obýval, o královském klenotu Arcikamu i o zkáze, kterou přinesl drak Šmak. V tom vstoupili do nory vůdci trpasličích klanů s písní Osamělé hory na rtech. Gandalf nás pozval na výpravu za osvobozením hory a všichni s bujarým jásotem souhlasili. Poté vždy hobit podepsal smlouvu, stvrzující jeho účast na výpravě. K němu se přidali jednotliví trpaslíci, jenž mu přislíbili svoje služby. Tak postupně vzniklo šest společností, AZGAL, EKRUN, GOROG, LOK, VORKHUL a ZAGAZ, připravených jako jeden muž čelit všem nástrahám cesty a osvobodit království Ereboru od draka Šmaka.
Hned druhého dne započalo naše velké dobrodružství. Ještě před rozbřeskem, se na louce objevili strašliví zlobři a my se s nimi museli utkat. Zachránil nás východ slunce, jehož paprsky zlobry zkameněly. Za soumraku byli nejstarší dvojce z každé družiny vyslány na velkou zkoušku odvahy, síly, obratnosti, odolnosti a bystrosti. Společnými silami úspěšně prošli útrapami a za odměnu od Gandalfa získali pro svoji družinu vlajku a hlavně mapu naší cesty s klíčem od Osamělé hory. Díky mapě jsme věděli kudy kam a tak jsme vyrazili. Během výpravy jsme prošli Roklinkou, kde nám pán Elrond pomohl přečíst měsíční runy na mapě. V temných hlubinách Mlžných hor jsme padli a poté s pomocí Gandalfa uprchli ze skřetího zajetí. Uprostřed noci jsme u řeky hráli proti Glumovi hru na hádanky. Jak jsme se blížili k Osamělé hoře, začalo se nebezpečí stupňovat, skřeti nám byli v patách a nedali nám oddechu. Úkryt jsme nalezli až v domě Medděda, jemuž jsme pomohli vyléčit jeho včely od zákeřného moru. Další naše kroky vedli do Temného hvozdu, plného nejrůznějších stvoření a nestvůr. Snažili jsme se postupovat co nejtišeji, ale obři pavouci nás stejně pochytali a zamotali do kokonů. Jen díky hobitovi, který ostatní osvobodil, mohla naše společnost pokračovat. Prošli jsme i říší Temných elfů a dostali se až do města Esgaroth, z něhož jsme již měli horu na dohled. Uprostřed noci jsme hledali tajný vchod do hory a čekali na správnou chvíli k jeho otevření. Uvnitř podzemní říše jsme spatřili obrovského draka, jak dřímá nad svým pokladem. Ale svojí návštěvou jsme ho rozlítili a ráno napadl náš tábor. Na skolení jsme museli spojit síly všech šesti společností a použít šest černých šípů. Drak byl mrtev a poklad byl náš, ale ne na dlouho. Na náš poklad si dělali zálusk i skřeti, uloupili náš nejcennější drahokam Arcikam. Ale my se nedali, vybojovali jsme si králův klenot zpět a definitivně skřety porazili…
Byl to další tábor plný táborových her, jak bojovek, tak i klidnějších her, které si žádali vytříbenou mysl. Volné chvíle jsme vyplnili mezi družinovými zápoleními a turnaji. V parných dnech, kterých letos bylo opravdu hodně, jsme se chladili hrami s vodou či v řece, stříkáním vody z hasičských proudnic a jednou jsme byli na koupališti v Rouchovanech. K pohodě na táboře přispěli velkým dílem i kuchaři a jejich velmi chutné jídlo. Sedmnáct dní uprostřed lesa, v klidném údolí řeky Rokytné, uteklo jak voda. Každý z nás si z tábora odvezl nejen část pokladu, nějakou tu odměnu či diplom, ale hlavně ranec zážitků s kamarády, na které se ještě dlouho vzpomíná…
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2015
  • 1 101 zobrazení
zsprodlouzenapce
2. 9. 2016 - procházka po Pardubicích,
5. 9. 2016 - adaptační program pro žáky 6. ročníku,
6. 9. 2016 - spolupráce s dětmi ze ŠD
20. 10. 2016 - VKZ (skupinová práce vajíčko)
24. 11. 2016 - zelený den:-)
1. 12. 2016 - modrý den...
8. 12. 2016 - růžový den:-)
15. 12. 2016 - Východočeské muzeum (Slunovrat - Vánoce - Hromnice), Krajská knihovna
22. 12. 2016 - Vánoční červený den:))
26. 1. 2017 - Korunovační klenoty
2. 2. 2017 - černý čtvrtek...
30. 3. 2017 - opět černý čtvrtek...
12. 4. 2017 - Archeopark pravěku ve Všestarech
21. 4. 2017 - DDM Delta - preventivní program "Nech mě bejt"
25. 4. 2017 - Celoškolní projektový den ? zdravá výživa, zdravý životný styl
4. 5. 2017 - Slavnostní předání voucheru na 3denní výlet na Konopiště
15. - 19. 5. 2017 - Mladočov u Litomyšle (škola v přírodě)
29. 5. 2017 - Třídní fotografie
8. 6. 2017 - Aktivita na dobré vlastnosti...
9. 6. 2017 - Návštěva Krajského úřadu v Pardubicích, Tyršovy sady
23. 6. 2017 - Sportovní den na 2. stupni
26. 6. 2017 - Potůčkův park
27. 6. 2017 - Park Na Špici
28. 6. 2017 - Dům techniky (přednášky: Závislost na soc. sítích a První pomoc), Tyršovy sady
více  Zavřít popis alba 
  • září 2016 až červen 2017
  • 1 039 zobrazení
xevula
Po několikadenní diskusi na Spolužácích se dohodlo, že pojedeme do Orlických hor. Jak to tak bývá, i zde jsme byli rozděleni na skupinky - každá chtěla strávit výlet po svém. Někdo hrál na kytaru a skládal nové písně, jiní se nehorázně přejedli gumových žížalek, občas se hrálo Městečko Palermo nebo Vlkodlakov, někdo se jen tak zašil a nebylo o něm vědět... Druhou noc se naše zábava protáhla až do rána, a tak už nemělo cenu ani jít spát. Co se nenaspalo v noci, dospávalo se při čekání na autobusové zastávce v Kačerově, případně i ve vlaku. Vždyť vlastně o nic nešlo, konec roku za dveřmi a navíc to byl poslední školní výlet v naší kariéře na gymplu, a tak jsme si ho chtěli užít. Někdo více, jiný méně...

Výsledky ankety: Co plánuješ na výlet?
1. Zahulíme, uvidíme...
9,38% (3 lidé)
2. Zapaříme, zahrajeme, zazpíváme...
43,75% (14 lidí)
3. Zapícháme...
3,13% (1 člověk)
4. Ožerem se jak dobytci a zblijem celou chatu...
43,75% (14 lidí)

...moooc pěkné, a hlavně početně to "sedí" ;-) Někdo prostě chtěl zvládat víc věcí najednou :-D
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2008
  • 961 zobrazení
nelajanovska
Přijeli z amnou na návštěvu z Kopřivnice,načínáme s taťkou 3l rum, moje první zahradničení, konečně koupání v bazénku, oslava mamčiných narozenin, už sedím na velkém záchodě a schovávám se ve skříni...
více  Zavřít popis alba 
  • květen až červen 2010
  • 931 zobrazení
cervik-dobriv
Kinder Albánie II 2014
Po loňské zkušenosti s rodinnou expedicí, kdy jsme ze začátku netušili, do čeho jdeme a jak to budou děti zvládat, jsme letos opět vyrazili. Loni to byla pohodová dovolená, děti to zvládly výborně a teď už jsme věděli co a jak. Vybral jsem opět Albánii, protože je tam nádherná příroda a svoboda. Můžete si jezdit, kde chcete a taktéž kempovat. Lidé jsou příjemní a vstřícní.
To znamenalo zapůjčit si tři stroje ve firmě ASP Group Žebrák. Naplánovat nové trasy, které povedou kolem vodních přehrad, až k moři. Sbaleno jsme měli docela rychle, po loňsku jsme v tom již měli praxi.
Čtyři dny před odjezdem jsem dostal funglovku Access Max 700 4x4 LT Forest tentokrát v černé barvě. Musel jsem ještě na rychle najet nějaké kilometry aby se stačil ještě udělat servis. V pátek 15.8. ráno jsem vyrazil do Žebráku na servis a pro zbývající dvě čtyřkolky. Pro Vladí jsem dostal mého bývalého modrého Articata 700 TRV a pro nejstaršího šestnáctiletého syna TGB Blade 550 EFI IRS, kterého sedlal už loni. Ještě vyfasuji pár náhradních dílů, jako jsou řemeny do variátoru, relátka a brzdové destičky. Jen základní malé věci co nás mohou zastavit a nezaberou moc místa. Ještě namontovat zadní boxy od TGB a můžu z Žebráku vyrazit. Doma ještě namontuji držáky kanystrů a brašny. Večer ve 22 hodin, kdy jsme konečně naloženi, vyrážíme směr Černá Hora, ke Skadarskému jezeru do českého kempu, kde odstavíme auto a dál už konečně na čtyřkolkách. Cestu 1. 400km zvládáme za 26 hodin, díky ucpané Chorvatské dálnici.
V neděli donaložíme čtyřkolky a po obědě vyrážíme na hranice. Ryky z kempu nám zas pomáhá přes hranice převést čtyřkolku. Na benzínce měníme Eura za Leky a dotankujeme do plna. Dá tu platit i kartou. Potom už jen hotovost. Jen kolem dálnice a hlavních tahů najdete jednu z dvaceti čerpaček, kde je berou. Dokonce je tam i zvyk, že v době obědů mají hodinovou pauzu, kdy vám nenatankují, i když sedí vedle stojanu. Holt jiný kraj, jiný mrav. :-D Projíždíme městem Škoder, kde dokoupíme pečivo a za ním už mizíme v širokém řečišti Gjadër. Začíná se stmívat a tak v jednom z mnoha přítoku nacházíme plácek na spaní. Voda a dřevo v dosahu. Malé oblázky poberou naše vysoké nafukovací matrace. Oheň dohořívá a jdeme na kutě.
Ráno nás probouzí sluníčko a projíždějící čtyřkolka neidentifikovatelné značky. Teplá voda v potoce vybízí ke koupání. Zajíždím čtyřkolkou do vody a zapojuji 12V sprchu. Moc příjemná věcička na expedici. Po bezva koupeli míříme do pohoří Kushnen. Prašnou cestou šněrujeme řeku a projíždíme malé vesničky. Všude v dosahu vody jsou malá políčka. V jedné vesničce mají dokonce i veřejné osvětlení vyrobené ze zavařovacích sklenic. Pokrok nezastavíš. Za ní už začínáme stoupat na hřeben. Prašná cesta střídá kamenitou. Na první pohled to vypadá, že tu dlouho nikdo nejel, ale byla průjezdná. Jen pár padlých stromků jsme odházeli a přitom se kochali překrásným výhledem do údolí na druhé straně. Při sjezdu do údolí na TGB píská zadní brzda. Sjeté destičky, ale s tím se počítalo, že je po cestě budu měnit. V údolí u potoka přehazuji Maxovo lano od navijáku přes větev stromu, abych Bladea přizvednul a mohl sundat kolo. Děti se jdou koupat do průzračné vody, Vladí vaří oběd a já se mohu věnovat v klidu servisu. Krásná rodinná idylka. Čas je neúprosný a po koupeli musíme vyrazit dál. Stoupáme dál do kopců, míjíme malá políčka s obilím, kukuřicí, melouny. Sady s fíky, ořechy, a vinice . Za poslední vesničkou, už je zase jen tvrdá kamenitá cesta, po které vyjedeme až na hřeben, kde jsou už jen pastviny. Doléváme poslední litry benzínu do našich hladových nádrží a nabíráme směr Fushë Arrëz, kde najisto dotankujeme, ale musíme z hřebene dolů, což není tak jednoduché. Cesty zmizeli v trávě a něco málo co vidím v GPS je už dávno nesjízdné až po 20 km je malý náznak, že by to šlo. Odházíme pár padlých stromků, protáhneme se ostružinami a po hodinovém klesání jsme konečně na průjezdné cestě dolů do údolí. Na protější straně v údolí je vidět široká cesta, která vede z hlubinných dolů. Už to nejsou takové malé štoly s kolejemi a vozíky co se musí tlačit, ale rovnou do nich zajíždí náklaďáky. Těží se tu snad v každém pohoří. Konečně jsme dole u řeky, ale tady se bude stmívat dříve. Je čas hledat plac. Je tu jedna vesnička za druhou. Sjíždíme do řečiště, kde se brodíme, až pod vysoké skály, kde nejsme na očích vesničanům, můžeme rozdělat oheň a v klidu zakempovat.
Ráno opět vodou zpět na cestu, která vede do městečka kde natankujeme, dokoupíme pečivo a za ním zase do hor M.Munellës. Žádné prudké stoupání ani klesání. Cesta tu je zařízlá pár metrů nad řekou či potoky s průzračnou či obarvenou vodou vytékající ze štol. U jednoho malebného potůčku s křišťálovou vodou zastavujeme na několik hodin. Voda tu skálu omlela, tak hladce že je jak skluzavka končící v tůni. Hned to jdu s dětmi vyzkoušet, dáváme oběd a i si vypereme zaprášená expediční trička. Na rozpálené skále rychle schnou. Vzhledem k tomu, že tu nejde nikde kempovat, musíme dál. Míjíme několik bývalých komunistických táborů nucených prací. Voda vytékající ze štol je načervenalá a zapáchá. Zde kempovat rozhodně nebudeme a musíme z údolí ven. Po několika hodinách konečně opouštíme tuto soutěsku v místech, kde se buduje nová přehrada. Hned vedle ní dálnice. Sedmá hodina na krku a k přehradě je to kus cesty, tak jí na 25 km využijeme. V městečku RRëshen dokoupíme buřty a za tmy stavíme na břehu stan a opékáme dobrotu.
Za zpěvu žab vstáváme a dnes nás čeká objet velkou přehradu Ligeni i Ulzës. Tato přehrada je jedna z mnoha zásobáren vody pro zavlažování a výrobu elektřiny. Ve městečku Milot dotankujeme . Kousek za ním, ve městečku Lac, se majestátně tyčí několik komínů v opuštěné velké továrně. Hned za ní začínáme šplhat do pohoří M.Rodhes. Kamenitá cesta místy zasekaná ve skále nás vyčerpává. Po hodině dáváme přestávku u zachovalých bunkrů. Nedovedu si představit, že sem museli jezdit vojáci a zásobování. Po další hodině jsme na hřebeni a dojíždíme SUV, které řídí desetiletý kluk. Když nás spatří, za jízdy se přehazuje asi s tátou. Řídí příslovím - co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. ? Projíždíme kolem skály, odkud vytéká po dlouhé době voda. Doplňujeme kanystry, poněvadž na vrcholu, kam míříme, nebude. Se soumrakem dojíždíme na vrchol, kde v 1600 m.n.m. nás zahaluje mrak, ale neprší.
Ráno nás budí zvonění zvonců ovcí, které se pasou kolem nás. Dnešní den se přesouváme k moři. Z vrcholu je krásně vidět ta modrá slaná louže. Po cestě míjíme velkou cementárnu, kterou jsme včera z dálky viděli a vypadalo to, jako odpalovací rampa na raketu do vesmíru. Za ní nám kříží náš směr magistrála, kterou se nám povedlo překonat v místech, kde jsou samá políčka a vodní kanály mezi kterými chvilku bloudíme. Potkáváme tu i jedno utopené tele v bahně značně v rozkladu. Most nám pomohl na druhou stranu, kde vjíždíme na poloostrov Kepi i Rodonit, kde na jeho konci zpřístupnili nové písečné pláže, na kterých dáváme oběd a koupačku. Přichází Ital s kamerou a ptá se nás, jestli si nás se čtyřkolkami může natočit. Prý točí dokument o albánském pobřeží. Za chvíli po něm přichází majitel kiosku, zda bych mu nepomohl spravit centrálu. Beru gollu a jde se na to. Byl to jen zaseklý plovák v karburátoru. Dostávám od něj dvě vychlazená pivka, která do nás jen zasyčeli. Je čas hledat místo ke spaní. Přejíždíme přes hřeben na pláž, kde jsme byli i loni ubytovaní. Zvoní telefon. Lukáš s Jirkou nás přijeli na svých Choprech navštívit, a svést se chvilku s námi. Večer vypráví, jak jim naložili motorku na přehradě Komani na malé loďky a převezli je 30 km na začátek údolí Valbone, které jsem jim doporučil. Bohužel čtyřkolky jsou moc velké a tuto přehradu už jsem 2x objížděl. Od kluků mám novou informaci, že se tam staví malý trajekt asi tak na 6 aut. Tak snad příští rok už se tam taky svezeme.
Ráno přehodnocuji, kam kluky vezmeme. Přeci jenom jejich těžké motorky nejsou dělané do terénu. Ukazuji klukům poloostrov. Jeho pláže, kostel a vojenskou minulost. Tam si dali mírný offroadek. Motorky odstavují pod stromem a zbytek jedeme na čtyřkolkách. S čelovkami na hlavách procházíme chodbami bývalé protinámořní opevnění. Potom už společně míříme k úpatí hor Thety. Nebylo to tak snadné. Na GPS jsem si zapomněl vypnout nezpevněné cesty a po šotolině, hlíně a louce dojíždíme ke kukuřičnému poli, kde se otáčíme zpět k asfaltové cestě. Kluci to za námi statečně dávají. Přitom asfaltka vedla 500 m za řekou, přes kterou jsme se nemohli dostat. Za tmi dojíždíme do dnešního cíle. Ještě nás čeká 300 m řečištěm k jeskyním, což čtyřkolky hravě zvládají. Lukášova osmnáctistovka se pomaličku prohrabává za námi. Rozděláváme ohýnek, opékáme buřtíky, ohříváme vodu na večerní sprchu a nafukujeme matrace pod výklenky jeskyně. Těžko by jste věřili že v 10 l vody se může osprchovat 7 lidí, ale jde to.
Po snídani se s Jirkou a Lukášem loučíme a mizíme do hor bádat. Je neuvěřitelné v jakých různých těžko přístupních místech jsou malé vesničky. Nad jednou takovou objevujeme krásný plácek se studnou. Spouštím do ní naše skládací umývadlo a vytahuji křišťálově čistou a ledovou vodu, kterou hned filtrujeme k pití. Také tu je kamenné napajedlo úhledně vysekané ve velkém balvanu, které čistím a napouštím. Kámen je od sluníčka rozpálený a po chvíli je voda teplá. Šimonek neváhá a v parném podvečeru se jde cachtat. Kousek stranou stavíme stan a děti nosí dřevo na večerní posezení u ohýnku.
Osmý, poslední den, je odpočinkový před cestou domů. Přeci jenom mě čeká 26 hodin za volantem. Jsme od hranic s Černou Horou pouhých 20 km a rozhodujeme se, že zůstaneme ještě jeden den na tomto místě. Kolem nás je spousta skalnatých útvarů připomínající naše Adršpašské skály, ale jen pár metrů vysoké. Jdeme je prolézt a pokochat se z nich. Tam, kde to šlo, mají mezi nimi vesničané políčka a pastviny, úhledně obehnaná kamennými zdmi a spletenými větvemi. Více v časopise QUAD
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2014
  • 898 zobrazení
wwendy53
Naše předpověď počasí říkala ještě večer skoro jasno, popravdě bylo totálně zataženo, zcela šedo a ruce jsem měl zmrzlý.
Olomouc má mnoho krásných domů a hodně z nich má nějaká domovní či ochranná znamení. Některá z nich se snažím představit, další část příště.
Je veliká škoda, že se nedochovala další znamení, pouze obrázky, fotky nebo písemné zprávy, jako např.: U zlatého kříže, U žlutého lva, U devíti švábů, U modrého orla, U zlaté růže, U zlaté koruny, U dvou lip, U bílé labutě, U posledního haléře, U třínohého zajíce a další…
Některé údaje jsem čerpal z literatury paní Lisické, pana Gračky a Zámečníčka.
více  Zavřít popis alba 
274 komentářů
  • 18.2.2015
  • 816 zobrazení
jiri1946
Galerie hl. m. Prahy, Dům U Zlatého prstenu, Týnská 6, Praha 1 - Staré Město
Vystavují: Veronika Bromová, Milena Dopitová, Lenka Klodová, Martina Klouzová - Niubó, Zdena Kolečková, Alena Kotzmannová, Markéta Othová, Míla Presslová, Elen Řádová, Štěpánka Šimlová, Kateřina Šedá, Michaela Thelenová, Markéta Vaňková a Kateřina Vincourová
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 6.11.2014
  • 800 zobrazení
jankov
Hlášení kapitánky Deep Bay ze dne 22.8.
Včerejší večer se ve městečku Janomajka konalo velké vyhlášení vítězných posádek všech pirátských lodí. I přes třeskuté mrazy, které nás v hlavním přístavu během vyhlášení zastihly, nebyl tento závěr o nic méně napínavý, než předešlá dobrodružství, která jsme na svých cestách společně zažili. Všechny posádky totiž zápolili do slova a do písmene na krev a tak není divu, že piráti, kteří nezískali ten obrovský a cenný poklad byli velice rozmrzelí. Nakonec se posádky umístily v pořadí :
1. Red Fox Pirates (tm. modrá)
2. Hanební parchanti (stříbro-šedá)
3. Sv. modrá
4. Krakeni (růžová)
5. The Kingston (sv. zelená)
6. Wild Wicket Parrots (tm. zelená)
7. Největší borci (hnědá)
8. Caribbeanci (červená)
9. Grasa de Ballena (vínová)
10. Vendeťané (oranžová)
11. Somali Marines (černá)
12. Fialová
13. Jelo Spárou (žlutá)
14. Assassin’s Pirates (bílá)

Ráno se po divokých snech sešli všichni piráti na ranním cvičení, nafutrovali se žlutých plátků na křupavých pečínkách a vyrazili na pozemní klání. Těm mladším se věnovali jejich kapitáni a ti starší vyrazili na Janomajskou rallye dakar, aby si vyzkoušeli také něco jiného než jen brázdění širých moří na palubě svých prohnilých lodí. Po krátké poobědové pauze opět nasedli do svých vozů, a ví jen náš velevážený Jolly Roger, zda se všichni vrátí v pořádku a celí. A taky jsme tu měli florbalový turnaj mezi nejstaršími chlapci a vedoucími (ti nakonec vyhráli). Všimněte si, jaké měli perfektní fanynky.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2013
  • 784 zobrazení
babi90
Vycházka do kostela
Sv..Ducha v Ostravě-Zábřehu s prohlídkou a výkladem P.V.Řehulky pro seniory CHS Gabriel v Ostravě - Zábřehu a seniory charitního domu Sv. Alžběty v Ostravě
.
Farnost - Ostrava- Zábřeh / webové stránky /:

Jde o sakrální atypickou stavbu, která se skládá z kostela, pastoračního centra, věže, to vše na vyvýšeném plató. Součástí areálu bude i nutné příslušenství pro jeho chod – jako garáže, parkoviště a inženýrské sítě. Půdorys kostela je elipsovitý, má osy 31x25 m, s jedním podzemním a pěti nadzemními podlažími.

Štíhlá železobetonová věž s třemi zvony a vnitřním schodištěm je vysoká 30 metrů.

Zvony byly odlity dílnou Josefa Tkadlece z Halenkova. Největší nese jméno proroka Daniela a váží 533 kg. Střední zvon Panny Marie Guadalupské má hmotnost 316 kg a nejmenší zvon nese jméno Matky Františky a váží 224 kg. Zvony byly požehnány otcem biskupem 4.11.2005.

S ohledem na málo únosné podzemní vrstvy jsou kostel i věž založeny na 36 betonových pilotech do hloubky cca 18 m od okolního terénu.

Chrámová část kostela svým vybavením odpovídá současným požadavkům na shromažďovací prostor, tzn., že vytápění je zabudované v podlaze, výměnu vzduchu řeší vzduchotechnika, požární nebezpečí hlídá elektronika, objekt má sociální vybavenost a další.

Pastorační centrum Jana Pavla II. v podzemním podlaží má víceúčelový sál s pódiem a prostory pro pastoraci včetně sociálního zařízení.

Přístup do objektu je řešen schodištěm i bezbariérově, přístup do pastoračního centra je řešen i vnitřní výtahovou plošinou.

Ještě pár slov k vlastní architektuře, jak ji autor projektu ing. Arch. Marek Štěpán navrhl:

Tělo, ticho a světlo

Vnitřek kostela je prostorem ztišení. Je od okolí chráněn několika vrstvami soustředných prstenců. Vnější vlivy (světlo, zvuk, chlad apod.) jsou tak filtrovány stejně jako vnímání vstupujícího. Vlastní tělo kostela je od okolí odděleno příkopem – do kostela se vchází po mostcích. Jasně je tak odděleno jádro celého areálu – kostel. Vstupování do tohoto kostela je stylizovanou duchovní cestou od vnějšího – profánního k vnitřnímu – sakrálnímu. Uvnitř kostela jsou všichni na jedné shodné základně - dlažba v lodi i presbytáři a vlastně i všech přilehlých prostorech je stejná. Barevnost dlažby je inspirována za tepla válcovaným ocelovým plechem, který je typickým produktem zdejších železáren a válcoven. Její spárořez je však různorodý. Z této základny jako země vyrůstají hranolové hmoty liturgického inventáře - menzy, křtitelnice, ambonu a sedes. Ty jsou v kontrastu k temné podlaze-zemi ze světlého Dunajského vápence, vždy z jednoho monolitního kusu. Jejich tvarování je abstraktně symbolické. Např. hmota menzy je zraňována pěti výřezy obdobně jako Tělo Kristovo na Golgotě. Čtyři výřezy jsou po obvodu, pátý v samém jejím jádru – v něm budou uloženy ostatky Jana Pavla II. Povrch menzy je vyleštěný, kubické výřezy jsou hrubě opracovány. Imaginární prázdný prostor výřezů je naznačen stejným vápencem na podlaze. V celé koncepci vnitřního prostoru chrámu hraje primární roli světlo, které zdůrazňuje symboliku – VY JSTE SVĚTLO SVĚTA (Matouš 5,13-16). Světlo tím modeluje celý vnitřní prostor proraženými otvory v obvodových stěnách.

Křtitelnice stojí uprostřed kostela i celého společenství věřících. Její hmota je napříč proražena paprskem Ducha svatého s odkazem na křest Ježíše v Jordánu. V místě průrazu zde utkvěla nádoba s křestní vodou. Po straně křtitelnice je leštěným kamenem řeka Jordán vyznačena.

Svatostánek není spjat se zemí, „levituje“ na konzole opět ze stejného vápence. Vlastní tělo svatostánku je z tlustého v žáru fůzovaného skla. Na jeho kubické hmotě je na pravé větší části znázorněn Starý Zákon, na levé otvíravé Nový Zákon. Starý Zákon je znázorněn barevným hořícím keřem, ze kterého se ozývá Hospodin slovy „Jsem, který jsem“. Strana Nového Zákona je v přirozených barvách skla s velkými pozlacenými písmeny A a W. Mezi oběmi částmi je modrá spojnice, znázorňující jejich kontinuitu. Za posuvnými dveřmi Nového zákona je trvale umístěna Eucharistie. V místě svatostánku je celá hmota kostela proražena svislým průrazem pro jasné vyznačení jeho polohy.

V čele eliptického prostoru se vznáší obrazový svatodušní triptych Jakuba Špaňhela. Jednotlivá témata triptychu jsou křest vodou, křest duchem a posvěcení kříže.

V adorační kapli po levé straně lodi je umístěno ve své Božské osamocenosti Jezulátko a křehké Placzkovy dřevořezby křížové cesty. Práce na křížové cestě probíhala po dobu 23 měsíců. Je z dubového masivu a nerezové oceli.

V Mariánské kapli na opačné straně kostela je obraz Panny Marie Guadalupské z Mexika ukotvený v pozemsky ocelovém rámu stylizované louky. Tento obraz jsme dostali darem od Mexické malířky Laury Morales a byl požehnán otcem biskupem 8. 9. 2005.

Ostatní mobiliář kostela je dřevěný – dubový. Lavice tvoří jakési horizontální přízemní trámce.

Kostel je zasvěcen Duchu Svatému, který osvěcuje, posiluje a naplňuje každého z nás.

V současnosti máme hotovy dvě vitráže. První v sobě nese biblický příběh Jákobova žebříku. Toto téma předznamenal tvar okna, který je úzký a vysoký. Vitráž je společným dílem firmy Vitral servis ze Zábřehu na Moravě a Jakuba Špaňhela, autora oltářního obrazu. Biblický verš najdeme v 1. knize Mojžíšově 28 kap., 10-19 verš. Celá vitráž jakoby podpořila oltářní obraz.

Druhá vitráž - okno z fúzovaného skla váží necelé dvě tuny a řadí se k největším na světě zpracované touto technologií. Ústředním motivem je beránek. Ve vitráži se odrážejí všechna biblická témata spojená s beránkem.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • jaro 2005
  • 787 zobrazení
rover
Při probírání fotek na externím disku jsem narazil na tři starší fotky přesunutého děkanského kostela v Mostě a tak jsem ještě prošel archiv a vytvořil toto album pohledů na město, které dnes již vidět nemůžeme.
Staré, původem královské, město Most, z něhož však do dnešních časů zbyla prakticky jen část zvaná Zahražany a její nejbližší okolí, se rozkládalo mezi úpatím Zámeckého vrchu (Hněvína) a řekou Bílinou.Jméno obdrželo město nejspíše od mostu, vedoucího přes bažinaté území v jeho okolí. V minulosti mělo různé podoby: Gnewin Mozt, Gnevinmost, latinsky Pons (případně Pons Gnewyn), německy pak Pruks, Bruck, Brüx.Pomineme-li často citovaný úryvek z Kosmovy kroniky z 12. století, týkající se neslavného konce tažení saského vévody v roce 1040 u \"Hněvina mostu nad řekou Bílinou\", první písemná zpráva o Mostu pochází z roku 1207. V roce 1227 odkázal bezdětný Kojata z rodu Hrabišiců Hněvin Most zderazskému klášteru. V té době byl Most již tržní osadou. V roce 1238 odkázal témuž klášteru Kojatův bratr Všebor spolu s dalšími lokalitami i Ves Sv. Václava (pozdější mostecká čtvrť), tržní osadu na levobřeží řeky Bíliny. Do roku 1248 byl vystavěn nad městem královský hrad, v roce 1257 jsou poprvé zmiňovány hradby a farní kostel. Předcházející vývoj završilo velké privilegium krále Přemysla Otakara II. z roku 1273, kterým bylo Mostu mimo jiné dáno právo mílové, právo na dlužníky a právo nuceného skladu. Význam města podtrhoval fakt, že zde v poslední Čtvrtině 13. století působila i mincovna. Privilegium Přemysla Otakara II. potvrdili a významně rozšířili i další panovníci (mimo jiné roku 1327 Jan Lucemburský, 1370 Karel IV., 1420 Zikmund, 1462 Jiří Poděbradský, 1515 Vladislav Jagellonský a jiní). V letech 1517 - 1594 byl vystavěn kostel Nanebevzetí Panny Marie, v letech 1600 - 1602 byla severně od něj postavena zvonice, kolem roku 1553 vznikla renesanční radnice (zbořena v roce 1881). Zejména od 2. čtvrtiny 18. století, kdy se upevnily hospodářské poměry ve městě, se započalo s rozsáhlými přestavbami. V roce 1726 bylo dokončeno průčelí klášterního kostela minoritu, zničeného předchozím požárem, v roce 1723 byla dostavěna budova špitálu u kostela sv. Ducha, do roku 1774 byl pozdně barokně přestavěn kostel Narození Panny Marie při klášteru magdalenitek a další. Město se postupně rozrostlo ve tři náměstí, která byla obklopena sítí ulic. Jeho půdorys, obohacen snad jen počínající zástavbou na tzv. Pražském a Teplickém předměstí, se v podstatě až do roku 1848, kdy ztratil Most status královského města, příliš nezměnil. V Mostě stávala řada významných památek, z nichž zde je možné jmenovat snad jen už zmíněný pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie (původně gotický ze 14. století), s cenným vnitřním vybavením. Dále to byl např. bývalý klášter minoritu s kostelem sv. Františka Serafinského (původně gotický, po roce 1639 raně barokně přestavovaný a po požáru 1723 obnovovaný s přestávkami do roku 1785), nebo bývalý klášter kapucínů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie (1616 - 27), který vznikal souběžně s kostelem a rozšířen byl v roce 1653. V Mostě se nacházel ale i starší, původně románský, kostel sv. Václava (rané barokně přestavěn po polovině 17. století a restaurován v roce 1929), k němuž náležela též komenda a špitál křížovníků s červenou hvězdou. K významným sakrálním památkám patřil i původně dřevěný pozdně gotický hřbitovní kostel sv. Anny (přestavěn 1610 až 1612) a již zmíněný zbarokizovaný klášterní kostel Narozeni Panny Marie (či Sedmi radostí Panny Marie), náležející původně magdalenitkám a v roce 1783 předaný piaristům.
Většina ze vzácných architektonických památek vzala za své při likvidaci Mostu. Na původním stanovišti, bývalém Pražském předměstí, zůstal jen gotický kostelík sv. Ducha (původně z poloviny 14. století), k němuž se přimyká barokní špitál. Do jejich těsného sousedství byl přemístěn v roce 1975 pozdně gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Unikátní přesun se uskutečnil po obloukové dráze dlouhé více jak 840 metrů.
Zachráněn pro budoucí generace však např. byl i morový sloup sv. Anny od známého sochaře J. P. de Toscano z roku 1681 a soubor plastik z atiky kostela minoritu, které byly osazeny do areálu přesunutého děkanského kostela. Sochy čtyř Živlů od M. J. Brokoffa (1715), či kašna se sochou lva a městským znakem (1. polovina 18. století) byly umístěny do nové části Mostu. Sousoší sv. Jana Nepomuckého od J. A. Dietze (kolem 1720) a mariánský sloup byly nově lokalizovány do Vtelna.
Celé historické město Most, kromě části zvané Zahražany, bylo zlikvidováno v důsledku těžby uhlí lomem Most, k. p. Doly Ležáky Most, v letech 1967 – 1982.
více  Zavřít popis alba 
29 komentářů
  • červenec 2005 až listopad 2011
  • 769 zobrazení
Reklama