Hledání: 1.třída- lečo

Pro dotaz 1.třída- lečo jsme našli 20 008 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
fotkymszizkova
  • 14.10.2016
  • 37 zobrazení
vondev
Novorenesanční přestavbu lékárny U České koruny provedl v roce 1891 kladenský stavitel Václav Krotký. K výzdobě fasády si přizval Mikoláše Alše, který navrhl ornamentální výzdobu se třemi medailony zachycujícími výjevy z lékárny od předložení receptu, přes sbírání bylin až k vydání léku. Sgrafita na fasádě pak podle Alšových návrhů vytvořil Josef Bosáček. zdroj:http://www.omk.cz/dyn/doc/turisticke_kladno?print=1
více  Zavřít popis alba 
23 komentářů
  • 24.11.2012
  • 108 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
katelynn
Exkurze - Fulnek, Přerov, Babice, Uherský Brod, Nivnice a Luhačovice. Jen 7 lidí ze třídy, zbytek pár lidí z 1.E, D, C. Občas zajímavé, leč vyčerpávající (a s prapodivnými výjevy některých lidí).
více  Zavřít popis alba 
  • 16.5.2009
  • 106 zobrazení
verastrnadkova
Podivín je malé město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 8 km severně od Břeclavi. Žije zde přibližně 3 000 obyvatel.

Geografie
Podivín leží v Dolnomoravském úvalu, na mírném návrší nad dyjskou nivou, asi 1,5 km severovýchodně od ústí Trkmanky do Dyje. Město se rozkládá v nadmořské výšce 160–175 m n.m. a protéká jím Ladenská strouha (staré rameno Trkmanky).
Katastrální území tvoří většinou plochá polní krajina, na východě zvolna stoupající až do výšky 210 m n.m., pouze na jihozápad zasahuje lužní les okolo Dyje, který je součástí Přírodního parku Niva Dyje a Lednicko-valtického areálu.

Historie
Území Podivína bylo pro strategicky výhodnou polohu osídleno již od pravěku.
Kosmova kronika česká zmiňuje Podivu, pokřtěného žida a zakladatele podivínského hradu (Podiuin, dictum a conditore suo Podiua, Iudeo sed postea catholico.). Již někdy během 13. století byl Podivín povýšen na město, což z něj činí nejstarší město v okrese Břeclav. Od 20. let 16. století se zde usazovali novokřtěnci (habáni), kteří tu žili až do svého vyhnání ze země roku 1622. Z této doby pochází nejstarší údaje o velikosti zdejší židovské obce (140 osob). Židé v Podivíně žili ve dvou čtvrtích (Horní a Dolní), přičemž po Dolní židovské čtvrti je dosud zachován křivolaký uliční rastr jihozápadně od náměstí.
Podivín se nikdy nevyvinul ve větší středisko, vždy byl ve stínu Hustopečí, Mikulova nebo později Břeclavi. Roku 1839 se nicméně jako jedno z prvních měst v českých zemích dočkal železnice, když kolem něj byla vedena odbočka Severní dráhy císaře Ferdinanda z Břeclavi do Brna.
Roku 1950 zde došlo k jedné z nejtragičtějších železničních nehod v českých dějinách, když rychlík vinou signalisty srazil autobus na přejezdu.

Pamětihodnosti
• Kostel sv. Petra a Pavla z první poloviny 13. století
• Kaple sv. Cyrila a Metoděje
• Židovský hřbitov s obřadní vstupní halou; nejstarší ze zhruba 1000 náhrobků je z roku 1694
• Chodby a sklepení – památka stoleté přítomnosti novokřtěnců
• Janův hrad (imitace zříceniny středověkého hradu vystavěná v roce 1807, nachází se v lužním lese na jižním okraji katastru města)

Doprava a turistika
Severovýchodním okrajem Podivína vede paralelně železniční koridor Brno–Břeclav (se stanicí Podivín), silnice II/425 a dálnice D2 (s nájezdem na 41. km), které zde mimoúrovňově kříží silnice II/422 procházející skrz město. Dále odsud vede silnice III. třídy č. 42226 (Podivín – Rakvice), spojená s II/425 krátkou spojkou III/42227.
Od roku 2008 je Podivín začleněn do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (zóna 565), v jehož rámci je významným přestupním uzlem. Zastavují zde nejen osobní vlaky linky S3, ale také rychlíky a spěšné vlaky linky R13, z nichž tu lze přestoupit na autobusové linky 555 (směr Rakvice nebo Lednice, Valtice), 556 (směr Velké Bílovice a Hodonín) a 574 (směr Ladná a Břeclav).
Podivín je důležitým východiskem pro cykloturistiku. Od nádraží vedou cyklotrasy jak do Lednicko-valtického areálu, tak do různých vinařských lokalit (Velkopavlovická vinařská podoblast). Od nádraží také vede žlutá turistická značka směr Janův hrad a Lednice.

Osobnosti
• Antonín Ferdinand Dubravius († 1756), kněz
• Jan Klak (* 1942), ekonom a politik
• Jan Kostrhun (* 1942), spisovatel a politik
• František Weber (1908–1991), letec RAF

Samospráva
V letech 2010 až 2014 byl starostou Stanislav Machovský (KDU-ČSL). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014 byl do této funkce zvolen opětovně. Prioritou vedení města bude modernizace základní školy a výraznější propojení města s Lednicko-valtickým areálem. Od roku 2018 je starostou Martin Důbrava (ODS+NK), zatímco Machovský je místostarostou.

JANŮV HRAD (JANOHRAD)
Janův hrad byl vybudován u lovecké obory, na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil jako lovecký zámeček - shromaždiště panstva před honem, místo konání posledních lečí. Po honech se zde konaly bohaté hostiny, na nichž se vyhlašoval Král honu. Objekt sloužil rovněž jako obydlí pro knížecího hajného.
Stavba, podle projektu Josepha Hardtmutha, započala v roce 1801 na přání Alois I. Josef kníže z Lichtenštejna, ten však v roce 1805 umírá a o dokončení v roce 1808 se stará jeho o tři roky mladší bratr – Jan I. Josef kníže z Lichtenštejna.
Hardtmuth původně navrhl hrad daleko velkoryseji, ale na přání knížete byl projekt zredukován. I přes to se jedná o ojedinělou stavbu v ČR, která je tvořena čtyřmi nárožními věžemi – každá z nich má jiný půdorys. Ty jsou ze tří stran spojeny pouze obvodovými zdmi, na jejichž venkovní straně je propojují ochozy prvního patra. Čtvrtou stranou nádvoří uzavírá vlastní budova zámečku.
V 1. patře se nachází tři reprezentační místnosti a dva odpočinkové salónky. Hlavní Rytířský sál, ve kterém se konaly hostiny a lovecké slavnosti, byl určen pouze pánům, dámy využívaly dva reprezentační salónky v přilehlých věžích. Pouze jižní věž má i druhé patro s balkonem, z něhož se dá přejít ochozem druhého patra do věže západní. Třetí patro pak tvoří vyhlídka nahoře na jižní věži.
Nestabilní podloží lužního lesa bylo nutné zpevnit dřevěnými trámy a na něm pak byla postavena stavba z kamenů přivezených z Pálavy a nedalekého velkomoravského hradiště Pohansko. Architekt ve snaze postavit realistickou napodobeninu skutečného hradu dbal na každý detail, například pravotočivé schodiště, prevéty a střílny.
Od roku 1945 je Janův hrad majetkem státu, je spravován Ministerstvem kultury ČR prostřednictvím Národního památkového ústavu Praha, územní odborné pracoviště v Kroměříži.
Janův hrad je součástí Lednicko-valtického areálu. Ten se rozkládá na rozloze 2 200 hektarů. V prosinci 1996 byl areál zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jako kulturní krajina.
Více na : www.januv-hrad.cz
GPS : 48.8046161N, 16.8323422E

PLATAN JAVOROLISTÝ U JANOVA HRADU
Díky své výjimečnosti patří tento strom mezi chráněné památné stromy České republiky.
Druh stromu : platan javorolistý
Obvod kmene : 372 cm
Výška stromu : 30 m
GPS : 48.8044564N, 16.8322314E

ZROD A ZÁROVEŇ ZATRACENÍ KOULE
Autorem keramické sochy v kapličce je umělec Lubo Kristek. Socha je součástí Kristkovy podyjské glyptotéky - výtvarně-filozofické trasy poutních míst od pramene Moravské Dyje po soutok Dyje a Moravy. Glyptotéka představuje celkem 11 soch rozmístěných kolem řeky Dyje. Zrod a zároveň zatracení koule je osmým zastavením, bylo slavnostně otevřeno 8. 7. 2006. Kristek sochu připodobňuje k pomníku časů nacházejícího se na křížení dvou energetických cest, z nichž jednou je Černá Dyje a druhou přerušená spojnice přes řeku.
GPS : 48.8055372N, 16.8350744E

RYBNÍK ŠUTRÁKY
GPS : 48.8372658N, 16.8403517E

OLBRAMŮV KŘÍŽ
Kříž si nechal vystavět místní sedlák jako památku na svou dceru.
GPS : 48.8346547N, 16.8348133E

DĚTSKÝ PARK
GPS : 48.8334997N, 16.8482731E

PŘÍRODNÍ BLUDIŠTĚ
GPS : 48.8334492N, 16.8485903E

ŽIDOVSKÝ HŘBITOV
U vstupu na hřbitov se nachází orientálně romantická obřadní síň z druhé poloviny 19. století s malým muzeem. Nejstarší dochovaný čitelný náhrobek pochází z roku 1694.
GPS : 48°49'51.37"N 16°50'51.32"E

SOKOLOVNA
Sokolovna byla postavena ve 20. letech 20. století.
GPS : 48.8297775N, 16.8474864E

KAPLIČKA
GPS : 48.8290992N, 16.8473606E

KAPLIČKA
GPS : 48.8281686N, 16.8449228E

SOCHA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO
Rokoková socha pochází z třetí čtvrtiny 18. století.
GPS : 48.8281686N, 16.8475236E

FARA
Barokní budova fary pochází z roku 1746.
GPS : 48.8267089N, 16.8462200E

PRAMEN V KAPLI CYRILA A METODĚJE
Kapli najdete v Podivíně přímo u kostela sv. Petra a Pavla. Pochází z 1. pol. 13. století. O původu kaple existují tři verze, a to že sloužila buď jako kostnice, jako cisterna na vodu anebo jako baptisterium s pramenem. Vzhledem k poloze a prameni je nejpravděpodobnější poslední verze, což dokládá i pověst, že zde křtili sv. Cyril s Metodějem. Pramen se nachází uvnitř kaple.
GPS : 48.8264850N, 16.8457764E

KOSTEL SVATÉHO PETRA A PAVLA
Historie dnešního farního kostela sv. Petra a Pavla sahá až do 13. století. Ke kostelu byly později postpupně přistavěny dvě kaple – kaple sv. Jana Nepomuckého (v 1. pol. 18. stol.) a kaple sv. Anny (v roce 1850). Kostel byl také několikrát přestavován, poslední zásadnější přestavba pochází z 1. pol. 19. stol. K nejcennějším a nejstarším stavebním článkům kostela patří pozdně románský, již mírně lomený ústupkový portál v severní zdi lodi kostela (z 1. pol. 13. století).
K západnímu průčelí kostela přiléhá mohutná hranolová věž, která byla těžce poškozena válečnými událostmi v 17. stol. Její dnešní neogotická podoba se zajímavým a netradičním zastřešením pochází z roku 1829.
GPS : 48°49'35.33"N 16°50'44.9"E

KŘÍŽ
GPS : 48.8265317N, 16.8460444E

SOCHA SVATÉHO TEKLY
Barokní kamenná socha pochází z roku 1751.
GPS : 48.8263728N, 16.8457681E

KAPLE SVATÉHO CYRILA A METODĚJE
Historizující stavba z r. 1845, zbudovaná na románských základech. Původně se jednalo o tzv. křtící kapli, chránící zdejší pramen. Za vstupní částí se nachází krypta s nástěnnými malbami s cyrilometodějskou tématikou.
GPS : 48°49'34.1"N 16°50'45.1"E

SMÍRČÍ KÁMEN
GPS : 48.8264936N, 16.8454878E

BÝVALÁ RADNICE
Klasicistní budova radnice pochází z roku 1846.
GPS : 48.8260319N, 16.8456442E

SOUSOŠÍ PAMMY MARIE IMMACULATY SE SVATÝM FLORIÁNEM A VENDELÍNEM
Barokní kamenné sousoší, jehož autorem je Ignác Lengelacher, pochází z poloviny 18. století.
GPS : 48.8256211N, 16.8459386E

BOŽÍ MUKA
Boží muka pochází z roku 1851.
GPS : 48.8293636N, 16.8570925E
více  Zavřít popis alba 
  • 4.9.2020
  • 29 zobrazení
hazena-horka
12. 5. 2017 DHK Zora Olomouc - Novinářský kalamář (krajské kolo)
V pátek 12. 5. 2017 jsme se s žáky 5. -7. tříd ZŠ Horky nad Moravou zúčastnili krajského kola v Novinářském kalamáři, které pořádal Olomoucký krajský svaz házené v hale DHK Zora Olomouc. Krajského kola se zúčastnili postupující z kol regionálních a to ZŠ Holečkova Olomouc, ZŠ Kostelec na Hané a náš tým ZŠ Horky nad Moravou. Hrací čas byl stanoven na 2x 20 min. a hrací systém byl „každý s každým“. Los jsme měli těžký, protože jsme hráli první dvě utkání a mezi utkáními jsme měli pouze 10 minut přestávky. Když k tomu připočteme, že jsme měli pouze jednoho hráče na střídání a ostatní družstva po 3, museli jsme podat heroický výkon k tomu, abychom turnaj vyhráli a tím postoupili do národního finále.
Vstup do úvodního utkání s družstvem ZŠ Holečkova naznačoval, že celé utkání bude vyrovnané a z obou stran bojovné. To se potvrdilo i na poločasovém skóre 6:5 pro soupeře. Bohužel v druhém poločase jsme neměli přesnou střeleckou mušku a navíc nás trápila nepřesnost přihrávek a s tím spojené ztráty míčů. Druhý poločas soupeř vyhrál jednoznačným rozdílem 12:3 a celkově vyhrál 18:8. Škoda chyb v druhém poločase, které nás stály lepší výsledek.
Po desetiminutové přestávce nás čekal druhý neméně náročný soupeř ze ZŠ Kostelec na Hané. Soupeř od začátku tahal za delší konec a udržoval si mírné vedení o 1-2 branky. Z naší strany bylo na hráčích znát fyzické vyčerpání a do jisté míry s tím spojená psychická frustrace, která pramenila z toho, že kluci chtěli uhrát vítězství, ale ono pomyslné štěstíčko nám chybělo. Necelé čtyři minuty před koncem utkání vedl soupeř 14:12, proto jsme si vzali oddechový čas, abychom se nadechli na závěrečný nápor a zkusili prolomit střeleckou smůlu a v podstatě i jít proti osudu, který nám nepřál v obou utkáních. S hvizdem rozhodčího kluci vletěli na hřiště s odhodláním zápas zlomit a to se jim podařilo. Necelou půlminutu před koncem utkání jsme vsítili branku, kterou jsme strhli vedení na naši stranu a na kterou již soupeř v jeho posledním útoku nenašel odpověď. Po závěrečném hvizdu rozhodčích svítilo na světelné tabuli skóre 16:15 v náš prospěch.
Celkově jsme se umístili na 2., leč nepostupovém místě. Všem hráčům patří velký dík za perfektní reprezentaci ZŠ Horky nad Moravou.
Sestava a branky: Jenš Viktor 8, Zgabaj Matěj 8, Pečinka Vojtěch 4, Pečinka Matouš 3, Frkal Filip 1, Neumann Lukáš 1, Konrád David 0, brankář: Dvorský Tomáš 0.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.5.2017
  • 125 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
lotusesprit
Dělostřelecká tvrz Adam - Dělostřelecká tvrz Adam je jedna z nejvíce dokončených tvrzí československého opevnění, které bylo budováno v letech 1935-1938 na hranicích s Německem. Z 16 plánovaných dělostřeleckých tvrzí byla rozlohou nejmenší. Na tvrzi mělo být umístěno 8 srubů: K-S 39 „Hodek“, K-S 40 „U háječku“, K-S 41 „Pod vrškem“, minometná otočná věž K-S 44 „Za větrem“, vchodový objekt K-S 43a „Na sekyře“, dělostřelecká otočná věž K-S 42 „Trigonometr“, dělostřelecké sruby K-S 43 „Veverka“ a K-S 45 „Jabůrek“.Výstavba byla zahájena 10. srpna 1936. Ve dnech 26. května až 1. června 1937 proběhla betonáž prvního srubu K–S 38, který není přímo součástí tvrze, jako poslední byl vybetonován 6. až 12. srpna 1938 objekt dělostřelecké otočné věže. Po stavební stránce byla tvrz Adam v roce 1938 téměř dokončena. Betonáž všech sedmi zadaných objektů byla kompletně provedena. Objekt K–S 44 určený pro minometnou věž byl projekčně upravován ještě v průběhu září 1938, a proto se nezačalo ani s jeho hrubou betonáží, proběhly pouze zemními práce a došlo k vylamování šachty pro napojení s podzemím. Z plánovaného počtu pancéřových prvků se podařilo osadit pouze zvony do izolovaných pěchotních srubů K–S 37 (3 kusy), K–S 38 (3 kusy) a K–S 46 (2 kusy) a nebýt osudného září 1938 byly by osazeny ještě na podzim téhož roku i dva zvony a jedna kopule do tvrzového pěchotního srubu K-S 39. Tvrzi scházely především ale hlavní dělostřelecké zbraně (kasematní houfnice vz.38), které se z důvodu zpoždění ve vývoji a výrobě se do žádného z dělostřeleckých objektů v československém pohraničí nedostaly. Hlavní zbraň tvrze – dělostřelecká otočná a výsuvná věž také nebyla instalována, čímž se stal objekt nebojeschopný a vzhledem ke svému specifickému poslání nemohl vyzbrojen ani nouzově. Chybějící dělostřelecká výzbroj byla ale provizorně řešena alespoň u dělostřelecký srubů a to pomocí zastaralých horských kanónů vz. 15 ráže 7,5 cm umístěných po třech v dřevěných přístřešcích před sruby. V případě K–S 43 byly situovány hned před ochranný příkop a před nepřátelským pozorováním je chránila dřevěná konstrukce připomínající z dálky stodolu. U druhého dělostřeleckého srubu vzhledem k složité situaci na staveništi před ním nebylo možné umístit nouzovou dělostřeleckou výzbroj přímo k němu, a proto se nalézalo postavení trojice horských kanónů o několik stovek metrů dále v prostoru mezi pevnůstkami č. 235 a 236 druhého sledu lehkého opevnění. Z obdobných důvodů jako u dělostřelecké otočné věže se nepodařilo osadit ani pancéřovou kulometnou věž do objektu K–S 40. Vchodový objekt byl z trojice bezpečnostních vrat zabezpečen pouze vraty mřížovými, scházela ještě padací a zasouvací vrata. Pro výše zmíněné nedostatky ve výzbroji byly všechny objekty vybaveny pouze kulomety vz. 26 a vz. 37 a protitankovými kanóny vz. 36. Dne 30. září 1938 odpoledne obdržela velitelství sborů rozkaz MNO, který předala podřízeným útvarům. Rozkaz zněl: „Zařiďte ihned, aby ženijní skupinový velitelé vašeho úseku zastavili veškeré práce ne těžkém opevnění. Je nutno připraviti pro každý případ oddíly pro odmontování cenného zařízení tj. zbraní, strojů, spojovacích přístrojů, filtrů, optických přístrojů atd. Velitelé hraničářských pluků sestaví ihned oddíly schopného personálu k odmontování tohoto zařízení. Je v zájmu věci, aby v případě potřeby bylo odstraněno co nejvíce materiálu. Demontážní oddíly vašeho pluku sestavte ze schopného personálu a případný nedostatek mechaniků, strojníků, montérů apod. vyžádejte si okamžitě od velitele nejbližšího útvaru. K odbornému dohledu a technickému řízení práce použijte personálu ŽSV... Známost tohoto opatření a jeho účel omezte na nejmenší počet důstojníků. K dopravě vašich rozkazů použijte výhradně kurýrů. Rozkaz k případnému provedení demontáže bude vydán zvlášť.“ Na podzim 1938 začali důstojníci Wehrmachtu na tvrzi zkoumat účinky ostřelování z děl nejtěžších ráží na krátkou vzdálenost. Stopy po těžkém dělostřeleckém bombardování jsou dodnes dobře patrné především na dělostřeleckém srubu K–S 45 nebo K–S 39 a také třeba na K–S 40. Trhání zvonů a kopulí byla tvrz ušetřena neboť se žádný zvon se do září 1938 osadit nepodařilo. Po válce a únoru 1948 byly mohutné dělostřelecké tvrze shledány jako neefektivní a nepočítalo se s nimi ve vojensko – strategických plánech československé lidové armády. Tvrz Adam obsadila čs. armáda pro svoje účely v roce 1956 a její rozlehlé podzemní prostory přeměnila ve vojenská skladiště. Podzemí bylo rekonstruováno a v současnosti se jeho podoba blíží podzemnímu systému tvrze Hanička ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/tvrz_hanicka_kahan/ ). Podzemí tvrze včetně vstupního objeku se nalézá ve vojenském prostoru a je nepřístupné. Zbylé sruby jsou zvenčí přístupné, leč zcela utopené ve vegetaci.

Tvrzové pěchotní sruby - Pěchotní sruby tvrze Adam tvořily souvislé pokračování linie izolovaných srubů. Byly umístěny v čele tvrze, neboť jejich hlavním úkolem bylo zabránit průniku nepřítele k týlově položeným dělostřeleckým a minometným srubů a samozřejmě též ke vchodovému objektu. Konstrukčně vycházely z izolovaných pěchotních srubů, od kterých se výrazně lišily zvýšenou odolností, nasáváním vzduchu a způsobem řešení vchodu. Posádka do tvrzových pěchotních srubů vstupovala zásadně podzemím a výstup na povrch jí umožňoval pouze malý nouzový výlez ústící do diamantového příkopu. Tato varianta byla použita u K–S 39 a K–S 41, kdežto K–S 40 neměl nouzový východ vůbec. Nasávání čerstvého vzduchu bylo zabezpečeno buď speciálním ventilačním zvonem (K–S 41) nebo zvláštním potrubím v týlové stěně (K–S 39 a K–S 40). Místo pro stěnové nasávání bylo chráněno granátovým skluzem nebo postřelováním ze sousedních srubů. Všechny tři objekty měly interiér rozdělen do dvou pater. Dolní patro obsahovalo ubikace mužstva, filtrovnu, muniční a proviantní sklady a sociální zařízení. V horním patře byla situována v pancéřových prvcích bojová stanoviště a střelecké místnosti hlavních zbraní. Výškové nerovnosti terénu si vyžádaly netradiční zalomení objektu K–S 40, je zalomen stupňovitě ve svahu a K–S 41, který je zalomen stupňovitě vlevo. Jako u každého tvrzového objektu byly stěny, které neměly střílny opatřeny čtyři metry silným obležením z lomového kamene tzv. „kamennou rovnaninou“. Kamenná rovnanina tlumila účinky nepřátelských granátů ještě před dopadem na stěny objektu. Svým přírodním travním maskováním napomáhala k dokonalému splynutí srubu s okolím. Výzbroj objektů obstarávaly kromě lehkých a těžký kulometů také 4,7 cm kanóny umístěné ve střeleckých místnostech – tzv. pod betonem. Srub K-S 40 měl být vybaven nadstandardní zbraní otočnou kulometnou věží Škoda „OR“ vyzbrojenou dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Potřebná věž však nebyla vyrobena a její dodání bylo plánováno až na druhou polovinu roku 1940. Nekrytý otvor ve stropě objektu představoval tak vážné ohrožení jeho odolnosti v případě odstřelování nebo bombardování. Palebný plán linie těžkého opevnění tohoto úseku byl sice tímto nedostatkem narušen, ale nebyl vážněji ohrožen.

Dělostřelecké sruby K–S 43 „Veverka“ a K–S 45 „Jabůrek“ - Dělostřelecké sruby patřily všeobecně k největším a nejmohutnějším objektům budovaným v rámci čs. opevnění. Na délku měřily téměř 50 metrů a na šířku zhruba 16 metrů. V sestavě projektovaných tvrzí býval většinou jeden, ve zvláštních případech dva takovéto objekty. U stavebně dokončených tvrzí má však dvojici těchto objektů pouze tvrz Adam. Hlavním bojovým úkolem dělostřeleckých srubů K–S 43 a K–S 45 bylo vedení dalekých paleb do předpolí linie králického opevnění a do intervalů mezi sousedními tvrzemi Hanička a Bouda. Oba objekty jsou postaveny na svazích odvrácených od nepřítele, čímž se minimalizovala možnost jejich přímého odstřelování protivníkem. Stavební řešení srubu K–S 43 „Veverka“ nevybočuje z běžného konstrukčního standartu typu této stavby. Raritou mezi dělostřeleckými sruby je ale K–S 45 „Jabůrek“. Konstruktéři se v případě projektování této stavby potýkali s velkým terénním převýšením, a proto museli srub rozvrhnou do tří pater a poslední houfnicovou střílnu umístit atypicky pod horizontální úroveň sousedních dvou. Toto netradiční řešení se ukázalo jako nevýhodné jak po stavební stránce tak i při zásobování spodní houfnice střelivem, a proto jej projektanti ŘOP už raději u žádného dělostřeleckého srubu nepoužili.Před týlovou stěnou objektů byl vybetonován hluboký ochranný příkop tzv. diamantový příkop znemožňující nepříteli kontakt se střílnami. Oba dva sruby mají nouzový východ, situovaný v ochranném příkopu, který ústil v případě K–S 43 z horního patra a u lomeného K–S 45 z dolního patra. Diamantový příkop byl chráněn čtveřicí granátových skluzů a lehkým kulometem v pomocné střílně. Srub Jabůrek má tyto střílny dvě, z nichž druhá postřeluje spíše okolí objektu. Blízkou ochranu ale obstarávaly především dva lehké kulomety v pancéřových zvonech na střeše. Hlavní výzbroj objektů tvořily tři 10 cm houfnice vz. 38, zasazené v ocelolitinových střílnách týlové strany srubu. Původně se podobně jako u dělostřelecké otočné věže počítalo s využitím 8 cm kanónů, ale jejich výroba byla po zkouškách v létě 1938 definitivně zastavena. Vzhledem ke zpoždění ve vývoji se do dělostřeleckých srubů nedostaly ani 10 cm houfnice vz. 38. Provizorní výzbroj Adama proto obstarávaly v září 1938 alespoň tři 7,5 cm horské kanóny vz. 15., umístěné v dřevěných přístřešcích před sruby. Po vyhlášení protektorátu 15. března 1939 nechalo velení německé armády dokončit 15 nejvíce rozpracovaných houfnic vz. 38. V roce 1940 v rámci zkoušek nacistického Wehrmachtu byla jedna z nich pokusně osazena do objektu K–S 43 tvrze Adam.

Dělostřelecká otočná věž K–S 42 „Trigonometr“ - Dělostřelecká otočná a výsuvná věž byla považována za hlavní a nejdůležitější složku každé tvrze. S typem této pevnostní stavby se proto setkáváme u všech dvanácti projektovaných a schválených dělostřeleckých tvrzí v úseku Odra – Krkonoše. Při jejím konstrukčním řešení se vycházelo ze vzorů budovaných na Maginotově linii. Úkolem věže bylo vést přehradné palby a prostřelovat nástupní prostory nepřítele v okruhu asi 12 km. V případě potřeby mohla svými zbraněmi rovněž podporovat linii izolovaných pěchotních srubů a likvidovat útoky nepřítele v blízkém okolí přímou palbou. Dělostřelecká věž K–S 42 je situována nedaleko hřebenu kóty Adam a zaujímá místo přímo ve středu tvrzového komplexu, čímž se vyloučila hluchá nepostřelovaná místa. Věž byla instalována v železobetonové části třípatrového srubu, který byl téměř celý zapuštěn v rovině okolního terénu, takže na povrch vystupovala pouze stropnice a pancéřový vrchlík věže. Samotný otočný mechanismus byl zasazen v tzv. předpancíři, což byl ocelolitinový prstenec pokrývající stěny šachty, v níž se věž nalézala. Do této šachty byla umístěna pohyblivá střelecká místnost, výtahy na munici a proti závaží. Instalační provedení celého komplexu bylo velmi náročné, neboť konstrukce věže vážila přibližně 420 tun. Z toho asi 180 tun připadalo na předpancíř a vlastní věž a protizávaží měly po 120 tunách. Věž se mohla otáčet a vysouvat buď pomocí elektromotorů nebo nouzovým ručním pohonem. Původně měla hlavní výzbroj tvořit dvojice 8 cm kanónů. Pro neustále závady a nedostatky však 8 cm kanón v letních praktických zkouškách neobstál, a tak byl jeho vývoj zcela zastaven. V rámci unifikace pevnostního dělostřelectva bylo rozhodnuto vyzbrojit tento objekt zdvojenými houfnicemi vzor 38. ráže 2 x 10 cm. Odvod vystřelených nábojnic byl řešen šroubovitou trubicí do plynotěsné komory v týlovém patře objektu. Houfnice dělostřelecké tvrze Adam měly svým dostřelem zasahovat až do palebných úseků sousedních tvrzí Hanička, Bouda a Hůrka a rovněž mohly vést palby na blízké území nepřítele (dostřel houfnic 11 950 m). Objekt neměl samostatný východ na povrch a výměnu vzduchu zajišťovala dvojice ventilačních zvonů ve střeše. V podzemních patrech se nacházely kromě ovládání a pohonu věže také filtrovna, stanoviště velitele, ubikace pro posádku sklad střeliva a proviantu. Na střeše K–S 42 nebyl umístěn zvon pro lehký kulomet, neboť sousední objekty svými pěchotními zbraněmi celou věž dokonale kryly. Osádku objektu „Trigonometr“ mělo při válečném stavu tvořit 54 mužů.

Vchodový objekt K–S 43a „Na sekyře“ - Na rozdíl od francouzské koncepce kde byly na některých velkých tvrzích Maginotovy linie budovány zvlášť objekty sloužící pro vstup osádky a zvlášť objekty pro zásobování municí, zajišťoval vstup do podzemí československých tvrzí pouze jediný tzv. vchodový objekt. Tento objekt byl postaven jako ostatní tvrzové sruby v nejsilnější IV. třídě odolnosti. Vchodový objekt K–S 43a se nalézá na odvrácené straně svahu Adam, aby tak byl lépe uchráněn před nepřátelským odstřelováním a pozorováním. Díky jeho poloze mohl být Adam bezpečně zásobován municí a proviantem i v průběhu boje v předpolí. Z objektu vyčnívala na povrch pouze jeho přední část s vjezdem do podzemí, vchodem pro pěší, střílnami a dvěma pancéřovými zvony zapuštěnými ve stropnici. Zbraně vchodového srubu sloužily především k jeho bezprostřední ochraně při napadení. K výzbroji proto patřily dva lehké kulomety vz. 26 v kopulích a dva 4,7 cm protitankové kanóny vz. 36 pod betonem. Tyto zbraně chránily především nedaleké okolí a měly zároveň též kontrolovat přístupovou komunikaci. Nedobytnost nitra tvrze dále zabezpečovala trojice bezpečnostních vrat. První z nich čtyři metry široká dvoukřídlá, mřížová vrata znemožňovala přístup do srubu nežádoucím osobám a umožňovala získat čas pro zavření mohutných, šest tun vážících vysouvacích, pancéřových vrat, za kterými následovala ještě plynotěsná vrata. Interiér vchodového objektu tvořil zejména odstavný prostor překladiště o délce 12,2 metru, kde mohla stát za sebou dvě velká nákladní auta. Neboť v případě potřeby musela být veškerá zásoba střeliva doplněna během jednoho dne. Vedle překladiště se nalézalo kolejiště úzkorozchodné dráhy (tzv. nádraží) se speciálními vozíky dopravujícími proviant a střelivo dále do hlubin tvrze. Vchodový objekt tvrze Adam spojovala s podzemím rovná galerie. Pomocí tohoto srubu byl také nasáván vzduch pro centrální filtrovnu, zajišťující přívod čerstvého vzduchu do nitra podzemí. Osádka vchodového objektu měla v případě válečného konfliktu čítat 26 mužů, kterým velel důstojník v hodnosti poručíka pěchoty.

Minometná otočná věž K–S 44 „Za větrem“ - Výkresová dokumentace tohoto objektu byla řešena již od roku 1935 a prošla mnohými změnami, aniž by bylo do září 1938 rozhodnuto o konečné podobě této unikátní stavby. Z původně plánované otočné a výsuvné věže s výzbrojí 2 x 9 cm minometů se ŘOP nakonec rozhodlo pro technicky méně náročnou a levnější variantu bez výsuvného mechanismu se dvěma minomety ráže 12 cm.Zpoždění při projektování a konstrukci otočné věže, bylo jednou z hlavních příčin proč se na žádné tvrzi v československém pohraničí nepodařilo minometný srub stavebně realizovat. Ředitelství opevňovacích prací plánovalo výstavbu minometných srubů u osmi tvrzových komplexů, přičemž tvrz Stachelberg měla mít tyto sruby dva. Přípravné stavební práce na objektu pokročily nejdále právě u tvrze Adam, avšak to pouze v rozsahu zemních terénních úprav a vylámání šachty pro napojení s podzemím. Minometná věž K–S 44 byla oproti zvyklostem projektantů situovat tyto objekty co nejvíce do středu tvrze umístěna spíše v týlu nedaleko od vchodového objektu, což se jevilo z hlediska celkového terénního upořádání bojových srubů jako vhodnější.Hlavním bojovým úkolem věže bylo totiž chránit co nejvíce tvrzových objektů ve svém okolí, postřelovat hluchá místa a až potom posilovat hlavní palebné přehrady v libovolném směru. Půdorysem a konstrukčním řešením se minometná věž podobala nejvíce dělostřelecké otočné věži. Srub měl být vyzbrojen speciální zbraní – dvojicí minometů ráže 12 cm s dostřelem 250 – 7 000 metrů (zbraň měla být vyráběna ve Škodovce pod kódovým označením B-12).Kadence této zbraně byla až 12 ran za minutu a palby mohly být vedeny díky rotační lafetě v úhlu 360°. Objekt se měl skládat ze tří pater. Horní tvořila vlastní pancéřová věž a střelecká místnost. Prostory ve středním patře sloužily jako skladiště munice, nádrže na vodu, ubikace pro pohotovostní obsluhu zbraní a horní stanici výtahu pro dopravu střeliva. Dolní patro bylo výrazně menší a obsahovalo filtrovnu, stanoviště velitele objektu, ubikace a sociální zařízení. Spojení s podzemím zajišťovalo obvodové schodiště nákladní výtah. Ostatní zařízení bylo obdobné jako u dělostřelecké otočné věže, chyběla pouze místnost na odpad vystřelených nábojnic (minometné střelivo nemá nábojnice).Přísun čerstvého vzduchu do nitra stavby obstarávala dvojice střešních ocelolitinových zvonů (jeden pro nasávání čerstvého vzduchu a druhý pro odtah zkaženého vzduchu). Pro obranu blízkého okolí sloužil zvon pro lehký kulomet. Objekt neměl vlastní východ a byl až téměř po střechu zapuštěn do okolního terénu, čímž byla minimalizována možnost jeho odstřelování nepřátelským dělostřelectvem. Osádku minometné věže mělo za války tvořit 42 mužů.

Podzemí tvrze - Všechny objekty tvrze Adam byly napojeny na rozsáhlý podzemní systém, který byl s vchodovým objektem spojen rovnou galerií. Nezranitelnost podzemních chodeb a sálů zajišťovalo jejich umístění nejméně 20 metrů pod povrchem. V hlavní přístupové chodbě tvrze se nalézalo v bočních stěnových kobkách stálé minové zařízení, které mohlo být v případě nepřátelského průniku do vchodového srubu odpáleno. Destrukce by tak zavalila jedinou přístupovou cestu do hlubin tvrze. Za stálým minovým zařízením byly v podzemí zřízeny sály pro filtrovnu a ventilaci, strojovna s dieselagregáty na výrobu elektrické energie a sklady pohonných hmot. Potom následovalo dlouhé překladiště a hlavní muniční sklady pro dělostřeleckou a pěchotní munici. Menší manipulační sklady střeliva byly také vybudovány pod všemi dělostřeleckými objekty a s jejich umístěním se počítalo rovněž pod plánovanou minometnou věž. Přibližně uprostřed tvrzového podzemí bylo v nejhlubším místě kopce vyraženo pět velkých sálů sloužících jako kasárna. V těchto sálech měly být umístěny ubikace mužstva i důstojníků, telefonní ústředna, kanceláře velitelství, sociální zařízení, kuchyně, ošetřovna a další pomocné skladovací prostory. Dopravu střeliva k jednotlivým dělostřeleckým objektům obstarávala úzkorozchodná dráha a přepravu munice k tvrzovým pěchotním srubů zajišťovaly místo kolejové dráhy manipulační vozíky s gumovými koly. Dodávka munice přímo ke zbraním byla potom realizována nákladními výtahy. Odvodnění tvrze bylo řešily její projektanti pomocí přímého drenážního potrubí bez speciální odvodňovací štoly. Pevnostní systém Adama neměl například narozdíl od tvrzí Bouda a Hůrka zvláštní nouzový východ a posádka mohla na povrch vystoupit kupříkladu některým z pomocných východů dělostřeleckých srubů. Celý tvrzový komplex byl koncipován jako naprosto soběstačný, a proto měla pevnost vlastní zdroje pitné vody a elektrické energie. V případě míru byla však zásobována elektřinou z nejbližší veřejné elektrické sítě. Množství munice a proviantu uskladněné v hlubinách tvrze mělo být natolik dostatečné, aby vystačilo posádce Adama i na několik týdnů bojů v obklíčení bez možnosti jakéhokoliv vnějšího způsobu zásobování.

text: http://www.pevnost.web2001.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • duben až prosinec 2020
  • 154 zobrazení
hanakzhor
Hradisko založené pravděpodobně Břetislavem I. v 11. století a pohraniční osada u důležitého brodu na obchodní cestě do Uher, písemně doložena r. 1196. Hrad obnovila a založila při něm město královna Konstancie v roce 1228. V roce 1301 zde Václav II. přijal uherskou šlechtu, která sem přišla pro nově zvoleného uherského krále. Město bylo několikrát dobyto a téměř zpustlo během husitských, uherských a pruských válek. V místech někdejšího českobratrského sboru byla vystavěna v r. 1642 přízemní hospodářská renesanční panská budova, tzv. zámeček, přestavěna po požáru r. 1746 Lichtenštejny na jednopatrový lovecký trojkřídlý barokní zámek, v současné době sídlo Masarykova muzea. Budovy hradu byly postupně přestavovány a odstraňovány. V r. 1787 byl hrad změněn na tabákovou továrnu, původní stavba byla v r. 1914 stržena. Uprostřed Masarykova náměstí stojí kostel sv. Vavřince poprve zmíněný v roce 1240. Původně románská stavba procházela úpravami v gotickém i barokním stylu. Po požárech byla vystavěna v 18. stol. současná věž. Vedle kostela byl v roce 1716 vybudován sochařem Antonínem Rigou barokní mariánský morový sloup. Secesní radnice je z r. 1902.
Na sousedním náměstí Osvobození byl vybudován v místě, kde stávala již v 16. stol. synagoga, zničená nacisty během let 1939-45 Památník synagogy. V Masarykově muzeu je stálá expozice o životě a díle 1. československého prezidenta a hodonínského rodáka, T. G. Masaryka. Součástí Masarykova Muzea je Archeologické pracoviště, které se zaměřujeme na záchranné archeologické výzkumy, povrchové sběry, průzkumy a záchranné výzkumy při zemních stavebních pracích. V bývalých kasárnách je od r. 2006 Muzeum naftového dobývání a geologie. Barokní kapli sv. Kříže nechala v r. 1720 zbudovat hraběnka Marie Antonie z Lichtenštejna jako hřbitovní kapli. Za napoleonských válek sloužila jako skladiště vojenského materiálu, býval zde původně také oltář zasvěcený sv. Vavřinci. Dnes se zde nachází soukromá prodejní galerie Kaplička. Evangelický kostel byl slavnostně otevřen a posvěcen v červenci r. 1901. V prostorách nemocnice se nachází kaple sv. Anežky České, slavnostní otevření a požehnání se konalo 1. května 2012. Starý židovský hřbitov byl údajně založen roku 1620. V roce 1974 přebudován na park Gabriely Preissové a většina historických náhrobních kamenů přemístěna na nový hřbitov založený r. 1939, kde byl v r. 1960 odhalen památník pobětem holokaustu. V parku je v současnosti ponecháno jen několik náhrobků. Dům umělců vybudovaný v letech 1911–1913, přestavěný r. 1941 a doplněný pracemi Jožky Úprky je dnes sídlem Galerie výtvarného umění. Ve městě je několik soch a památníků významných osobností. Pomník T. G. Masaryka na náměstí 17. listopadu (nedávno doplněný o reliéf československých legionářů), pomník generální stávky roku 1920 na hlavní světelné křižovatce (křižovatka ulic Národní třída a Štefánikova), socha Josefa Mánese a před ZŠ sousoší Vědění k dokonalosti(A. Blažek) a Umění k životu(J. Pelikán).
Dominantou města je ElektElektrárna Hodonín, jedna z nejstarších tepelných elektráren společnosti ČEZ na území ČR. V současnosti je tak 3. největší elektrárnou na světě schopnou provozu i na čistou biomasu. Do provozu byla uvedena v letech 1951–1958. V Hodoníně jsou malé lázně ve kterých se léčí nemoci pohybového a cévního systému, neurologických nemocí, rehabilitace. Přírodní léčebný zdroj jodobromová minerální voda patří mezi kvalitní v Evropě. Na západním okraji města v část Bažantnice je od r. 1975 zoologická zahrada Hodonín. K významným osobnostem města patří T. G. Masaryk (1850–1937), první československý prezident, po kterém je v Hodoníně pojmenována ulice i hlavní náměstí a několik umělců, sportovců, z nich po V. Nedomanském je pojmenovaný stadion, politiků a dalších. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a jejo okolí v průběhu několika desetiletí.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2014 až červenec 2020
  • 28 zobrazení
skolabudisov
  • 9.3.2018
  • 68 zobrazení
zsbudyne
  • únor 2018
  • 99 zobrazení
zs-samotisky-2017-2018
  • zima 2017/2018
  • 86 zobrazení
manesovka1trida
  • září až listopad 2017
  • 47 zobrazení
cernaala
  • září 2016 až červen 2017
  • 144 zobrazení
martankove
  • září 2016 až září 2017
  • 77 zobrazení
celsiana
  • srpen 2014 až červen 2015
  • 24 zobrazení
renatakr
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • leden až říjen 2009
  • 139 zobrazení
hamron
  • srpen 2012 až červen 2017
  • 67 zobrazení
msceska8
  • 13.3.2018
  • 63 zobrazení
msbelehradska
  • léto 2017
  • 610 zobrazení
skolabudisov
  • zima 2017/2018
  • 254 zobrazení
zsvlachovice
  • 1.6.2018
  • 112 zobrazení
zsnovyrychnov
  • březen 2018
  • 35 zobrazení
msceska8
  • 28.2.2018
  • 77 zobrazení
msspecialnilouny
  • 9.3.2018
  • 64 zobrazení
mspist
  • 22.1.2018
  • 46 zobrazení
vlasimkolonka1
  • 8.12.2017
  • 70 zobrazení
skolamalehostice
  • 29.11.2017
  • 69 zobrazení
Reklama