Hledání

20 006 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

jamilao
Co jsme viděli v podvečer prvního dne po příjezdu do Paříže z vyhlídkové věže a z lodi.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 9.5.2011
  • 38 zobrazení
  • 4
yvy
Cestovní agentura DOVOLENÁ FOR YOU erovíkendy pro vás 777 89 76 75 www.dovolenaforyou.cz
PAŘÍŽ Hotel Magenta http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena/118124/17351992
RUSKO Moskva - eurovíkend / 4 dny http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena/109468/18350844
USA New York - letecké víkendy http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena/59990/18050110
USA THE ALEX 6 dní http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena/64240/18787982
USA THE NEW YORK HELMSLEY http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena/51369/18788027
PETROHRAD Hotel Petro Palace **** Rusko Petrohrad http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena/99496/17861286
BENÁTKY TINTORETTO http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena/120434/18349080
VÍDEŇ Renaissance Wien http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena/57100/18877228
DUBAJ Dostihy a moře v Dubai http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena/108329/17607929

Petrohrad*Moskva http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena?&zeme=141&zamereni=38http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena?&zeme=141&zamereni=38 Řím*Benátky http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena?&zeme=66&zamereni=38http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena?&zeme=66&zamereni=38&fulltext=ben%C3%A1tky&str=2 Paříž*Nice http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena?&zeme=46&zamereni=38&str=2 Vídeň*Salzburk http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena?&zeme=138&zamereni=38 Nizozemsko http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena?&zeme=123&zamereni=38&str=1 — EUROVÍKEND v Rusku*Francii*Itálii*Rakousku a dalších zemích

PAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽPAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽPAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽPAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽPAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽPAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽPAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽPAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽPAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽPAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽ*PAŘÍŽ

PAŘÍŽ* Best Western Bercy Rive Gauche *** http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena/72588/17432361
foto Best Western Bercy Rive Gauche http://www.holidaycheck.cz/hotel-fotografie_BEST+WESTERN+Hotel+Bercy+Rive+Gauche-ch_ub-hid_94912.html
hodnocení http://www.holidaycheck.cz/hotel-recenze-hotelu_BEST+WESTERN+Hotel+Bercy+Rive+Gauche-ch_hb-hid_94912.html
reference http://www.tripadvisor.com/Hotel_Review-g187147-d197566-Reviews-BEST_WESTERN_Bercy_Rive_Gauche-Paris_Ile_de_France.html
mapa, odkaz hotel http://www.bestwestern.fr/fr/hotel-paris-2eme,Best-Western-Les-Theatres,93688

PAŘÍŽ*ALLEGRO HOTEL PARIS *** http://www.dovolenaforyou.cz/dovolena/69444/17389298
hotel ALLEGRO mapa
https://maps.google.cz/maps?hl=cs&q=Allegrohotel+Paris&ie=UTF-8&ei=PoV1UJGlHcmVswbBq4CwAQ&ved=0CAgQ_AUoAg

DOPRAVA
http://pruvodceparizi.cz/doprava
http://francie.orbion.cz/pariz/pruvodce/doprava-po-parizi-461/

NÁKUPY
http://francie.orbion.cz/pariz/pruvodce/nakupy-v-parizi-458/

PAMÁTKY
http://pruvodceparizi.cz/pamatky
http://francie.orbion.cz/pariz/pruvodce/nakupy-v-parizi-458/

KDE SE STRAVOVAT * RESTAURACE klasicky francouzské, typicky pařížské, malé kapesné a velký hlad
http://pruvodceparizi.cz/restaurace
http://www.parizanka.cz/jidlo-a-piti
levně http://www.flunch.fr/

MUZEA
http://pruvodceparizi.cz/muzea

MAPY A MAPKY doprava, plavba Po Seně, okružní jízdy
http://www.paris.cz/doprava-po-parizi/
http://www.pariz-info.wz.cz/autobus.jpg
http://www.ratp.fr/fr/upload/docs/application/pdf/2011-07/paris_public_transport.pdf
metro http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2b/Carte_M%C3%A9tro_de_Paris.jpg
výletní lodě http://www.bateauxparisiens.com/croisieres-promenades-paris.html
Paříž je rozdělená do šesti zón. Pokud nezamíříte do Disneylandu nebo Versailes, budete se pohybovat ve vnitřních zónách 1 a 2. V těchto zónách je možné v metru libovolně přestupovat.
Jednorázová jízdenka (ticket t+) pro metro nebo autobus stojí 1,70 €
Jednorázová jízdenka zakoupená přímo v autobuse stojí 1,80 €
Blok deseti jednorázových jízdenek (Book of 10 t+ tickets) stojí 12,00 €

MAPA PAŘÍŽ
http://www.mestopariz.cz/mapa/
turistické cíle http://www.mestopariz.cz/turisticke-cile/

SLOVNÍK NA CESTU
http://www.cestujzababku.cz/slovniky-na-cesty/francouzstina.php

RADY
Praktická rada Pokud při procházce Paříží potřebujete na WC a po ruce není žádná veřejně přístupná toaleta (což je bohužel častý jev), můžete, podle vyhlášky, použít WC v kterékoliv restauraci, aniž byste si tu museli něco objednat. Zaměstnanci některých restaurací to sice nevidí rádi, ale vyhodit vás nemohou
Ceny služeb, vstupného, potravin a výrobků v Paříži Kolik si vzít s sebou na dovolenou je jedna ze základních otázek, kterou turisté řeší. Většina návštěvníků uvádí, že za výdaje spojené s pobytem, utratili přibližně 150 € – 200 € (4000 Kč). Vše ale záleží na požadavcích návštěvníka. Lepší představu si lze udělat z následujícího ceníku služeb.Ceny služeb, vstupného, potravin a výrobků v Paříži
Večeře
Pokud zvolíte levnější variantu ve formě bagety a pití, vyjde vás na přibližně 4€ (+ 2€ za pití). Někdy je jídlo a pití počítáno jako balíček za 7€. Večeře v asijské restauraci nebo bistru stojí 7 – 14 €. Klasické jídlo v restauraci stojí mezi 10 až 20 €.
Víno
Pokud se vydáte večer na nezapomenutelný večer při skleničce vína, bude vás to stát mezi 12 až 28 €.
Eiffelova věž
Vstupné pro dítě stojí 3,50 €, pro dospělého 4,50 €.
Plavba po Seinne
Neodolatelná plavba po řece Seinna stojí 11 €.
Doprava
Pokud se sečte doprava z letiště a doprava po samotné Paříži, bude celková částka přibližně 30 €.
Student – sleva
Pokud se turista prokáže, že je student, dostane vstup na některé památky úplně zdarma, na některých dostane slevu řádově v eurech.
Pití a nápoje
Klasická jeden a půl litrová Coca cola za 1,25 €, pivo v plechovce od 0,37 €, 2 litry džusu za 1,15€.

Naše motivace, Vaše spokojenost http://www.facebook.com/pages/Cestovn%C3%AD-agentura-DOVOLEN%C3%81-FOR-YOU/175226772516130
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2012
  • 293 zobrazení
  • 0
jackal001
Marseille (výslovnost [marsej], francouzská [ma?.s?j] IPA), hlavní město Provence, je po Paříži druhé největší město Francie. Leží v jihovýchodní části země, na pobřeží Středozemního moře, ve Lvím zálivu. V roce 2012 mělo Marseille 852 516 obyvatel (v roce 1999 jako aglomerace 1 350 000, resp. 1 516 000 obyvatel). Jde o nejvýznamnější francouzský obchodní přístav. Nachází se zde sídlo marseilleského arcibiskupství. Dnes je městem téměř všech národů žijících okolo Středozemního moře včetně mnoha Arabů.
Historie
Město bylo založeno jako Massalia (????????) kolem roku 600 př. n. l. iónskými kolonisty z maloasijského přístavu Fókaia.[1] Rozkvétat začalo asi od 5. století př. n. l., kdy byli jeho největšími soupeři Etruskové a Kartaginci.[1] V roce 49 před K. obsadili město Římané. V tomto období se Marseille stalo důležitým přístavem, kde se přepravovalo zboží dovozené z Orientu dále do západní Evropy.[2] Archeologické výzkumy odhalily pozůstatky řeckého i římského města; část městských hradeb, brány, starou silnici z Itálie i část římského přístavu.[3] V 5. století bylo založeno opatství Saint-Victor, později v 10. století rekonstruované benediktiny. Další rozvoj Marseille jako přístavu přinesly křížové výpravy. Marseille začala soupeřit s největší námořní velmocí Janovem. V roce 1481 byly Marseille společně s Provence připojeny k Francii. V roce 1720 postihl město mor. V období francouzské revoluce vyslali obyvatelé Marseille do Paříže 500 dobrovolníků s bojovou písní, která byla později nazvaná Marseillaisa a stala se státní hymnou Francie. Velký rozvoj města nastal v pol. 19. století V průběhu druhé světové války bylo město dvakrát bombardováno.
Město, památky a významné stavby
Hlavním centrem Marseille je Vieux-Port, Starý přístav. Leží v malé zátoce, dnes obklopené domy s restauracemi a bary. Dříve zátoka sloužila jako přístav, v současnosti je zde přístaviště jachet a rybářských lodí. V místě vstupu do Vieux-Portu stojí dvě pevnosti, severně St. Jean, jižně St. Nichola'. Jednou z dominant Starého přístavu je na vrchu stojící bazilika Notre-Dame de la Garde vystavěná v letech 1854–63 v románsko-byzantském slohu. V jihozápadní části Starého přístavu najdeme kostel sv. Viktora, původně opatství zničené během francouzské revoluce, kostel je z druhé pol. 14. století. Dochovaná krypta je z doby založení opatství, z 5. století. Na severní straně přístavu, ve střední části, stojí budova marseillské radnice (Hotel de Ville), barokní stavba ze 17. století.
Severovýchodně od Vieux-Portu, za opevněním St. Jeane, je umístěna marseillská katedrála (Cathédrale de la Major). Chrám byl postavený v 19. století v románsko-byzantském slohu, je 140 m dlouhý a 70 m vysoký. Jižně od katedrály, na kopci, stojí románský kostel St. Laurent ze 12. století. Do východní části Starého přístavu ústí jedna z hlavních marseillských tříd La Canebiere. V ulici se nachází řada obchodů, kaváren a hotelů. Na jejím východním konci pak najdeme neogotický kostel St. Vincent de Paul z let 1855–86.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2018
  • 65 zobrazení
  • 0
babi90
V Dámském klubu CHSG proběhla ve čtvrtek 3.10.2013 hudební beseda o F.Chopinovi členkou našeho Dáms.klkubu Erikou Halámkovou.
Foto: Hana Papežová

Frédéric Chopin / část z jeho života - wikipedie /

Základní informace
Rodné jméno Fryderyk Franciszek Chopin
Narození 22. února nebo 1. března 1810
Żelazowa Wola, Varšavské knížectví
Úmrtí 17. října 1849 (39 let)
Paříž, Francie
Žánry klasická hudba, romantismus
Povolání hudebník, skladatel

Frédéric François Chopin, výslovnost [?ope?n], rodným jménem Fryderyk Franciszek Chopin[1] (polsky dříve psáno rovněž „Szopen“)[2] (22. února nebo 1. března 1810 – 17. října 1849) byl polský skladatel vážné hudby a klavírní virtuos období romantismu, který proslul jako „básník klavíru“.[3]

Jeho otec byl francouzský emigrant, matka pocházela ze zchudlého šlechtického rodu z Polska. Frédéric Chopin prožil dětství ve Varšavě, kde se v roce 1816 začal učit hru na klavír u Čecha Vojtěcha Živného. Již v sedmi letech se pokoušel o své první skladby. Od roku 1822 byl žákem varšavského lycea a mezi léty 1826–1829 se učil u Józefa Elsnera hudební teorii na konzervatoři. Po škole slavil úspěch koncertováním ve Vídni a Drážďanech, na území dnešního Česka měl malý soukromý recitál v Teplicích.[4] V roce 1830 opustil Polsko a vydal se do Vídně. V roce 1831 přesídlil do Paříže, kde působil také jako učitel hudby. Zde navázal vztah se spisovatelkou George Sandovou, se kterou se však nikdy neoženil, a po rozchodu s ní již nenavázal další vztah. V letech 1838–1839 pobýval na Mallorce (George Sandová jeden z jejich pobytů líčí v Zimě na Mallorce), kde těžce onemocněl tuberkulózou. Často pobýval v lázních po celé Evropě, v roce 1848 cestoval i po Anglii a Skotsku. Své nemoci podlehl 17. října 1849 v Paříži, kde je též pohřben, jeho srdce ve stříbrné schránce je však uloženo ve Varšavě. Na jeho počest se ve Varšavě konají mezinárodní soutěže mladých klavíristů.

Narodil se v obci Żelazowa Wola nacházející se 60 km západně od Varšavy v Sochaczewském okrese, v tehdejším Varšavském knížectví. Jeho otec, Mikołaj (francouzsky Nicolas) Chopin, původem Francouz z Lotrinska, emigroval do Polska roku 1787 ve věku 16 let a sloužil v polské národní gardě během Kościuszkova povstání proti ruské nadvládě roku 1794. Zároveň vyučoval děti polských šlechticů, mj. hrabat Skarbků, s jejichž příbuznou, Justynou Krzyżanowskou, se oženil.[5]

Justynin bratr byl otcem pozdějšího generála Unie za americké občanské války, Włodzimierza Krzyżanowského.[6] [7]

Sňatek Mikołaje a Justyny se konal v bazilice v Brochówě. V tomto chrámu bylo také pokřtěno jejich druhé dítě, jediný syn, narozený 1. března 1810, „Fryderyk Franciszek Chopin“. Roku 1892 byl ve farním kostele nalezen dokument,[8] který uvádí jako datum narození 22. únor 1810, ale obvykle je uváděn jako datum narození 1. březen.[8] Chopin měl tři sestry, Ludwiku (* 1807), Isabellu (* 1811) a Emilii (* 1812).
Kazimierzowský palác ve Varšavě, kde žila Chopinova rodina v letech 1817–27
Mikołaj Chopin dle Mieroszewského, 1829

V říjnu 1817, kdy bylo Chopinovi sedm let, se rodina přestěhovala do Varšavy. Otec přijal nabídku od lexikografa Samuela Lindeho vyučovat francouzštinu na varšavském lyceu. Škola se nacházela v Saském paláci a Chopinova rodina bydlela v jeho areálu. Roku 1817 velkokníže Konstantin Pavlovič změnil využití paláce (pro potřeby armády) a lyceum se přestěhovalo do Kazimierzowského paláce,[9] v areálu dnešní Varšavské university. Rodina žila v prostorném apartmá v druhém patře sousední budovy. Fryderyk Chopin navštěvoval toto lyceum v letech 1823 až 1826.

Polský duch, kultura a jazyk plně prostupovaly Chopinův domov. Proto nebyla Fryderykova francouzština úplně bezchybná, a to ani později při pobytu v Paříži.[10] Louis Enault, životopisec, si vypůjčil citát George Sandové, která Chopina popsala jako „polštějšího než Polsko samé“.[11]
Vojtěch Živný dle Mieroszewského, 1829

Celá Chopinova rodina byla velmi muzikální. Otec hrál na housle a flétnu, matka hrála na klavír a dávala hodiny. Díky rodičům se tak Fryderyk brzy seznámil s hudbou v mnoha jejích formách.[5]

Józef Sikorski, hudebník a Chopinův současník, ve svých pamětech Wspomnienie Chopina zmiňuje, že jako dítě Chopin často plakal, když jeho matka hrála na klavír. Ve věku šesti let se již pokoušel reprodukovat hudbu a navíc se pokoušel o nové melodie.[12] První klavírní lekce mu dávala jeho starší sestra Ludwika.[5]

Chopinovým prvním učitelem klavírní hry byl v letech 1816–1822 Čech Vojtěch Živný, v Polsku psán Wojciech Żywny.[13] Ačkoliv již jako mladík svého učitele překonal, velmi si ho jako svého učitele vážil.[14] Ve věku sedmi let Szopenek absolvoval svá první veřejná vystoupení a brzy si vysloužil srovnání s Mozartem a Beethovenem.[5] Ve věku osmi let provedl pod vedením Živného klavírní koncert českého skladatele Vojtěcha Jírovce.[4]
Justyna Chopinová dle Mieroszewského, 1829

V sedmi letech též složil dvě polonézy (g moll a B dur). První z nich byla vydána ve sborníku Izydora Józefa Cybulského (skladatel, rytec, ředitel varhanické školy a jeden z mála vydavatelů v Polsku); druhá je zachována jako rukopis opsaný Mikołajem Chopinem. Tato malá díla snesla srovnání nejen s polonézami předních varšavských skladatelů, ale i se slavnou polonézou Michała Kleofase Ogińského. Výrazný rozvoj Chopinovy melodické a harmonické invence a klavírní techniky se projevil v dalším Chopinově díle, Polonéze As dur, kterou věnoval roku 1821 ke jmeninám svému učiteli Živnému.[5]
Palác Szafarnia, ve kterém Chopin trávil prázdniny v letech 1824–25

V věku 11 let vystoupil před ruským carem Alexandrem I. při příležitosti otevření varšavského Sejmu.[12]

Jako dítě byl Chopin schopen absorbovat velké množství podnětů a využít je pro svůj rozvoj. Také se u něj projevil výtvarný talent.[5] V době svých studií například překvapil svého učitele, když nakreslil jeho portrét.

Také byl zván do paláce Belveder jako spoluhráč syna velkoknížete Konstantina Pavloviče, kdy často okouzloval prchlivého velkoknížete svou klavírní hrou.[5] Julian Ursyn Niemcewicz potvrzuje Chopinovu popularitu ve své dramatické ekloze Nasze Verkehry (1818).[5]

V době puberty, během prázdninového pobytu ve vsi Szafarnia, kde byl hostem A. Radziwiłła, se Chopin seznámil s lidovou hudbou, jejíž motivy často později použil ve svých skladbách. V jeho dopisech z těchto prázdnin (známé „Szafarnia Courier“) se projevil jeho literární talent.
Vzdělání

Chopin, vzdělávaný doma do věku třinácti let, vstoupil na varšavské lyceum roku 1823, ale pokračoval ve studiu klavírní hry u Živného. Roku 1825, při interpretaci díla Ignaze Moschelese, nadchl publikum svou improvizací a byl prohlášen „nejlepším pianistou Varšavy“.[5]

Na podzim roku 1826 Chopin začal studovat tříletý kurs u polského skladatele Józefa Elsnera na varšavské konzervatoři, která byla tehdy součástí varšavské university (z tohoto důvodu je Chopin často uváděn jako absolvent této university). Chopin se poprvé s Elsnerem setkal začátkem roku 1822; je jisté, že Elsner dával Chopinovi první rady již roku 1823 a roku 1826 Chopin oficiálně navštěvoval kursy hudební teorie, continua a skladby.
V letech 1827–30 Chopin žil se svou rodinou v jižním křídle paláce Krasińských

V ročním hodnocení Elsner zmiňuje Chopinův značný talent a hudební genialitu. Stejně jako Živný i Elsner vypozoroval rozkvétající talent. Elsnerův styl výuky byl založen na neochotě omezovat Chopina úzkoprsými, akademickými, zastaralými pravidly a na jeho rozhodnutí umožnit mladému umělci dospět v souladu s jeho přirozeností.[15] Na konzervatoři Chopina i učil český hudebník Josef Javůrek.[4]
Mládí

Roku 1827 se rodina přestěhovala do podnájmu naproti varšavské universitě, do paláce Krasińských na Krakovském předměstí č. 5 (ve kterém dnes sídlí varšavská Akademie výtvarných umění). Chopin zde žil až do doby, než roku 1830 opustil Varšavu. (V letech 1837–39 zde umělec a básník Cyprian Norwid studoval malířství; později napsal poému „Chopinův klavír“, o ruských vojácích, kteří roku 1863 vyhodili Chopinův nástroj z okna.[16]

V září 1828 se vydal do světa ve společnosti rodinného přítele, zoologa Felikse Jarockého, který měl v úmyslu zúčastnit se vědecké konference v Berlíně. Zde navštívil představení několika oper režírovaných Gaspare Spontinim, navštívil koncerty a viděl Carla Friedricha Zeltera, Felixe Mendelssohna a další celebrity. Na zpáteční cestě byl hostem knížete Radziwiłła, guvernéra Velkovévodství poznaňského, uznávaného skladatele a snaživého violoncellisty. Pro knížete a jeho dceru Wandu složil Polonézu pro violoncello a klavír C dur, Op.

Svá díla psal především pro sólový klavír a všechny jeho ostatní skladby obsahují klavírní part. Mezi jeho nejvýznamnější skladby patří nokturna z 30. a 40. let, kde se uplatnila jeho velice jemná, zpěvná a figuracemi opředená melodika, nebo cyklus preludií, zobrazující jeho improvizační schopnosti. Ze šesti skladeb pro klavír a orchestr vynikají především dva klavírní koncerty. Komponoval také taneční skladby, přičemž polský národní prvek vyniká nejvíce v 60 mazurkách a ve slavnostních polonézách. Jeho 18 dochovaných valčíků má oproti tomu převážně salónní ráz. Chopin se stejně jako mnozí jiní romantičtí autoři snažil přijít na způsob nahrazení v té době ne zcela vyhovující sonátové formy, především jeho 2. klavírní a 1. violoncellová sonáta (1846) vykazují nezvyklá formová řešení.[zdroj?] V českých zemích měl Chopin velký vliv na Smetanu, který prohlásil: „Jeho skladbám měl jsem ve všech koncertech co děkovat za úspěch a od té doby, co jsem skladby jeho byl poznal a pochopil, věděl jsem též, co mojí úlohou jest“.

Nádherná , velmi dobře připravená prezentace s klavírním doprovodem. Děkujeme, Jsi, Eričko, skvělá.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.3.2005
  • 314 zobrazení
  • 0
jackal001
Lyon [lijon] je historické město ve středovýchodní Francii, hlavní město regionu Auvergne-Rhône-Alpes a hlavní město metropole Lyonu. Dohromady se svými příměstskými částmi a satelitními městečky tvoří po Paříži druhou největší aglomerací ve Francii s 1 757 180 obyvateli a je přibližně 20. až 25. v Evropě.
Leží na soutoku řek Rhôny a Saôny, které je dělí na tři části, spojené 22 mosty. Město je významné průmyslové, obchodní a finanční centrum s mnoha vysokými školami, vědeckými ústavy, je kulturním a náboženským střediskem a je proslulé svou zvláštní kuchyní. Městem prochází nejdůležitější francouzská železniční trať Paříž – Lyon – Marseille, setkává se zde několik dálnic a východně od města je mezinárodní letiště. V Lyonu sídlí mezinárodní centrála Interpolu, televize Euronews a Mezinárodní institut pro výzkum rakoviny (IARC). Historické centrum je součástí Světového dědictví UNESCO.
Severně od města začíná vinařská oblast Beaujolais a jižně Côtes du Rhône. Na západ od města začíná Francouzské středohoří, na východ předhůří Alp. Podle města se jmenovala provincie Lyonnais, jíž byl Lyon hlavním městem. Le Lyonnais i dnes označuje oblast kolem města, která je však mnohem menší než region Rhône-Alpes.
Historie
Město bylo založeno Římany v roce 43 př. n. l. na západním břehu Saôny, pod vrchem Fourviere, jmenovalo se Lugdunum a bylo významným říčním přístavem. Stalo se správním centrem Galie a narodili se zde dva budoucí císařové, Claudius (-10) a Caracalla (186). Správním centrem bylo město po tři století, tuto výsadu postupně ztrácelo se zánikem Římské říše. Ve 2. století bylo založeno biskupství, v letech 177-202 zde byl biskupem Ireneus z Lyonu, jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských teologů. Od 4. století je to arcibiskupství a zdejší arcibiskup je primasem celé Francie.
V období pozdní antiky zde byla škola, kde studoval mimo jiné i politik a historik Sidonius Apollinaris. V roce 461 připadl Lyon Burgundům a byl až do dobytí Franky roku 534 rezidencí krále. Město bylo roku 725 poničeno Araby, kteří podnikali nájezdy ze Španělska do Franské říše.
Roku 1032 připadl Lyon Svaté říši římské a ve 13. století se zde konaly dva významné církevní koncily. Roku 1310 byl obsazen francouzskými jednotkami a roku 1348 byl zasažen morem. V období renesance dosáhlo město velkého rozmachu, jednak jako centrum finančních operací francouzského krále díky blízkosti švábských a švýcarských finančních center (Augšpurk, Basilej) a Itálie s rozvinutým bankovnictvím, a také jako středisko výroby – záhy již manufakturní – kvalitní keramiky a zpracování i obchodu s hedvábím. Důležitým městem s rozvinutým hedvábnictvím Lyon zůstal i ve století 17. a hlavně 18.
Za francouzské revoluce se Lyon dostal do opozice proti jakobínům. Město bylo dobyto za použití dělostřelby a poničeno, téměř 2000 lidí bylo popraveno. Součástí následných represálií bylo i zbourání výstavních paláců a domů, pokud patřily odpůrcům revoluce. Za druhé světové války byl Lyon střediskem hnutí odporu.
V 19. století se Lyon vyvinul ve významné průmyslové město, roku 1857 se připojilo k železnici a roku 1895 zde bratři Lumierové natočili patrně první film. Ve 20. století převládly banky, farmaceutický a chemický průmysl, parfumerie a software. V okolí jsou i významné rafinerie.
Pamětihodnosti
-Katedrála svatého Jana Křtitele, trojlodní románsko-gotická stavba se dvěma věžemi, postavená v letech 1165-1481 na místě starších staveb od 3. století. Zde se konaly oba Lyonské koncily ve 13. století.
-Notre-Dame de la Fourviere na vrchu Fourviere nad Starým městem z let 1872 až 1896 patří k dominantám města.
-Bývalý klášterní kostel Saint-Martin d'Ainay, románská stavba s věží v průčelí.
- Románsko-gotický kostel svatého Pavla.
- Gotický kostel sv. Bonaventury z let 1325-1327
- Gotický kostel Saint Nizier se dvěma věžemi v průčelí
- Barokní kaple sv. Trojice, vysvěcená 1622 sv. Františkem Saleským.
-Barokní protestantský Temple du Change ze 17. století
- Barokní kostel svatého Bruna
-Kovová věž (Tour métallique), zmenšená Eifelova věž podle plánů téhož autora na vrchu Fourviere
- Klášter Panny Marie v La Tourette u Eveux, asi 15 km SZ od města, z roku 1960 podle návrhu Le Corbusiera.
-Zoologická zahrada v parku Tete d’or
více  Zavřít popis alba 
  • 25.6.2018
  • 66 zobrazení
  • 0
gamarka
(výlet za vínem), a teď "stručná" historie valtického zámku

Valtice (něm. Feldsberg) byly až do konce 1. světové války součástí Dolního Rakouska. K připojení k Československé republice došlo mírovou smlouvou uzavřenou v Saint-Germain-en-Laye nedaleko Paříže 10. září 1919. Smlouva je účinná od 9. srpna 1920, převzetí Valtic československou mocí se uskutečnilo 31. července 1920.

První známá písemná zmínka o Valticích (tehdy psaných jako Veldesperch) pochází z 10. ledna 1193. Císař Jindřich VI. tehdy listinou v bavorském Řezně potvrdil jejich směnu mezi pasovským biskupem Wolfgerem a novým nabyvatelem, Wichardem ze Seefeldu. Již před tímto datem ve Valticích stál opevněný objekt, pravděpodobně s hliněnými a dřevěnými valy a možná i zděným obytným jádrem. Noví majitelé Valtic Seefeldové patřili k předním ministeriálům rakouských vévodů a zastávali dědičně úřad vrchních stolníků (v historických pramenech je úřad pojmenováván jako maior dapifer či truksas). Wichardův syn Kadold zřejmě přestavěl valtický hrad do pozdně románské podoby, pravděpodobně právě on jej opatřil polygonální věží a učinil z hradu také místo rytířských turnajů a her. Soudíme tak i podle svědectví slavného minnesängera Ulricha von Liechtenstein, který se o valtickém rytířském klání v první půli třináctého století ve své skladbě obsáhle zmiňuje. Posledním z mužských potomků rodu Seefeldů byl Albero z Feldsbergu, souputník Přemysla Otakara II. Před Alberovou smrtí byl založen před jihozápadní branou města minoritský klášter, zničený v době husitských válek. Budovy byly později obnoveny františkány z iniciativy Jana Kapistrana, ale znovu byly vážně poškozeny nájezdem Turků roku 1529. Za časů sílící reformace byl klášter opuštěn a postupně rozebrán. Významnou úlohu v dalším období pak sehrál konvent Milosrdných bratří.

Na počátku 14. stol. nacházíme Valtice ve vlastnictví Rauhensteinů a Kuenringů, kteří záhy prodali svůj podíl Pottendorfům. Mezi roky 1387 až 1391 se podařilo rozdělené panství majetkově zcelit Liechtensteinům, v jejichž držení Valtice zůstaly až do konfiskace v roce 1945. Po bouřlivém 15. stol., plenění husitů a česko-uherských válkách za Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína, se i Valtice dočkaly za Hartmana I. z Liechtensteinu (1506-1540) obnovy a prosperity. Mohutným impulsem pro rozvoj valtického zámku byla ztráta rodového majetku v blízkém Mikulově (1560). Na hrad navázala čtyřkřídlá renesanční budova opatřená arkádovou lodžií, jejíž přibližnou podobu známe pouze z nemnohých kreseb. Část této stavby se dochovala v základech jihozápadního křídla zámku. Smíšené zdivo dosahuje mocnosti okolo dvou a půl metru. Za Karla I. z Liechtensteinu (nar. 1569, vládl v letech 1595-1627) bylo rozšířené sídlo dále opevňováno, zřejmě v souvislosti s hrozícím tureckým nebezpečím. Karel I. roku 1599 konvertoval od protestantství ke katolicismu, poté se stal nejvyšším císařovým hofmistrem a později českým místokrálem. Roku 1608 získal knížecí titul a roku 1614 titul vévody opavského. Při pobělohorských konfiskacích významně rozšířil rodové impérium. Až do jeho smrti probíhala rozsáhlá přestavba valtického zámku, na níž se ve 20. letech 17. stol. podílel i hlavní císařský architekt ve Vídni, benátský manýrista Giovanni Battista Carlone a také Giovanni Mario Filippi, s jehož jménem jsou spjaty některé stavby v rudolfinské Praze.

Za Karlova syna Karla Eusebia (1627-1684) barokní přestavba sídla pokračovala, nejprve pod vedením Giovanniho Giacoma Tencally, který byl odvolán krátce po zřícení klenby nového farního kostela, a poté brněnského stavitele Ondřeje Erny a jeho syna Jana Křtitele. Jejich dílem byly například stavby kolem prvního nádvoří. Syn knížete Karla Eusebia, zcestovalý diplomat a šedá eminence vídeňského dvora Jan Adam Ondřej (1662-1712) barokní podobu zámku dále rozvinul. Na stavbě tenkrát pracovali další dva stavitelé z dynastie Tencallů a řada brněnských a olomouckých řemeslníků. Roku 1712 se vlády ujímá kníže Anton Florian (1656-1721), sebevědomý španělský grand, nejvyšší hofmistr a podkoní císaře Karla VI., a zahajuje další fázi přestavby valtické rezidence řízenou architektem Antonem Johannem Ospelem (1677-1756). Nejprve, patrně z reprezentačních důvodů nejvyššího císařova podkoního, byly přestavěny budovy související s chovem koní: nejdříve zimní jízdárna (1713-1715), navázala španělská konírna a kočárovny. Symetricky v protilehlém křídle vznikaly od roku 1716 hospodářské a správní prostory a sklepení pro zpracování a uchovávání vína. Ušlechtilé portály v předzámčí dokládají um knížecího sochaře Franze Bienera (1682-1742) a pozornosti návštěvníků by neměly uniknout ani jeho dřevěné sloupy ke kójím koníren, které dnes tvoří vzácnou a unikátní výzdobu zámeckého informačního turistického centra. Roku 1715 bylo strženo horní patro paláce a prostory byly modernizovány a adaptovány, patrně do roku 1720. Do budovy byl přitom přiveden nový vodovod. Nejvýznamnější urbanistickou Ospelovou stopou je nově koncipovaná „triumfální cesta“. Hlavní vstup do zámku měl nadále vést příčnou osou, rezidenční branou z náměstí, dokončenou v klasicizujícím stylu roku 1724. Kníže Josef Johann Adam (1690-1732) nepokračoval ve velkolepém reprezentačním otcově projektu, soustředil se spíše na privátní část, upravil zejména interiéry. V jeho službách působil mimo jiných významný italský dekoratér Antonio Beduzzi (1675-1735), jehož dílo zůstalo ve Valticích zachováno zejména v dekoraci vnitřního nádvoří, fasád, interiérů a skvostné kapli s vzácnými varhanami vídeňského mistra Walthera. Za knížete Josefa Václava (1696-1772) byla přestavba zámku dokončena (stalo se tak v letech 1744-1745). Tento diplomat (zastupoval monarchii v Berlíně a Paříži) a vojenský stratég (je pokládán za otce moderního rakouského dělostřelectva) jmenoval svým novým dvorním architektem Antona Erhorta Martinelliho (1684-1747), který dokončil interiéry i vnější fasády. V té době byl zbořen starý hrad a na jeho místě vznikl park. Tehdy vrcholila i vojenská kariéra knížete Josefa Václava: jako polní maršál zvítězil roku 1746 v bitvě u Piacenzy a pomohl tak Marii Terezii obhájit ohrožené dědictví. Do Valtic pak přijížděl kníže hlavně v létě odpočívat, reprezentační funkce postupně převzaly vídeňské rezidence rodu na Bankgasse a v Rossau. V letech 1788-1790, za knížete Aloise I. Josefa (1759-1805), bylo u levého předzámeckého traktu přistavěno divadlo. Roku 1805, pravděpodobně za přispění architekta Josefa Hardmutha, byl v jižním křídle přeměněn velký dvoupodlažní sál na řadu menších komnat. Výstavba sítě staveb lednicko-valtického areálu v prvních desetiletích 19. století už areál valtického zámku nezasáhla, ale slavná zámecká enfiláda již tenkrát sloužila jako turistický cíl (návštěvníci si ji mohou prohlédnout v hlavním okruhu dodnes). Lednicko-valtický areál, jak se zachoval do dnešních dnů, vznikl za vlády knížete Jana I. Josefa (1760-1836), který se proslavil nejen jako valtický investor, ale také jako polní maršál a velitel jezdectva za napoleonských válek. Z této doby pochází část výzdoby sálů, obložení stěn z umělého mramoru i brokátových tapet. Za knížete Jana II. (1840-1929) a jeho architekta Karla Weinbrennera vznikla po úpravě parku naproti vykoupené a zbourané Barvířské ulice tzv. sala terrena, která byla díky své neobarokní dokonalosti po dlouhá léta historiky umění chybně antedatována a připisována slavnému baroknímu staviteli Fischerovi z Erlachu.
Na konci 2. světové války byl zámek zdevastován ruskými zajatci, kteří zde očekávali na repatriaci. Jako zrádce je po příchodu Rudé armády postříleli. Po válce byla rozkradena a zničena část mobiliáře a v polovině roku 1947 byl ve východním předzámeckém křídle zřízen ženský tábor nucených prací. Vězněné ženy pracovaly převážně ve statcích a vinných sklepech. Celý zámek na dohled od „železné opony“ byl v době komunistické totalitní moci trvale devastován a nepatřičně využíván jako prostor pro výrobu, dílny a dopravu. Řada skladů a provozů byla v hlavní budově, v jízdárně byla zřízena sušárna tabáku a v roce 1964 bylo zdemolováno divadlo a vzniklo v něm parkoviště traktorů.
Postupná obnova zámku začala v průběhu sedmdesátých let minulého století a pokračuje dodnes. Řada prostor musí být ještě opravena a zpřístupněna veřejnosti. V roce 2014-2015 došlo díky fondům EU a úsilí Národního památkového ústavu k velkorysé obnově jízdárny a v původních historických obvodových zdech byla vystavěna prostorová replika pozdně barokního (klasicistního) divadla. V roce 2016 se veřejnosti poprvé představují privátní komnaty lichtenštejnských princezen v prvním patře zámku, v nichž je vystavována unikátní sbírka rodinných divadel z majetku Moravského zemského muzea.

Rezidenční funkce a ambice majitelů vytvořily v průběhu staletí mohutné sídlo, které poskytovalo dostatek prostoru pro knížecí dvůr a zároveň vyjadřovalo prestiž knížat z Liechtensteinu, jednoho z nejmocnějších rodů v podunajském prostoru. Celý zámecký areál včetně krajiny a staveb v okolí je natolik významnou památkou, že byl v roce 1996 zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.10.2016
  • 51 zobrazení
  • 0
manchiny
  • 28.4.2012
  • 6 zobrazení
  • 0
safiiro
  • říjen 2012
  • 34 zobrazení
  • 0
babuuunek
  • leden 2007
  • 86 zobrazení
  • 0
paji11
2 komentáře
  • květen 2011
  • 35 zobrazení
  • 0
ninulinek
  • květen 2013
  • 161 zobrazení
  • 0
sarka82
  • říjen 2012
  • 72 zobrazení
  • 0
platanova
  • říjen 2009
  • 112 zobrazení
  • 0
pleskteamplasy
... 14-ti hodinová cesta busem do Paříže se nám odměnila náročným, ale nádherným pobytem s prohlídkou Eiffelovky, Vítězného oblouku, katedrály Notre Dame, baziliky Sacré Coeur, čtvrtě La Defense, Louvru, bulváru Champs Elysées, Moulin Rouge, ... užily jsme si to a chtěly bychom se sem ještě někdy vrátit. Snad se nám to splní ... HČ, MK, OS a RV
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2011
  • 84 zobrazení
  • 0
arven
Podzimní Paříž
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2012
  • 132 zobrazení
  • 0
raduzka
1 komentář
  • srpen až říjen 2012
  • 1 160 zobrazení
  • 2
alenka52
Chtěla bych vám něco napsat o nádherných 5 dnech, které jsem prožila/li u milovaného TANÍKA, OKANDY,TEBÍKA a VANY.
Jsou stále kouzelní a mají tam krásný život. Je nám všem jasné, že to jednou skončí. Ale nebudu na to zatím pomýšlet. Nejvíce bych chtěla napsat o Taníkovi a Okandovi. Když ráno přijdeme, tak kluci obyčejně pozorují vedlejší výběh goril, kde se ukízí a připravuje krmení pro skupinu. Potom si hrají, honí se atd. Taník také strašně rád pozoruje vše, co se kolem děje a hlavně i venku, neboť tam je krásný výhled z jejich obýváčku. Obzvlášť se mu líbí, když jede okolo nějaký traktůrek, kárka, je tím úplně unešený. Ostatní to moc nezajímá, ale on je v tomhle vyjímečný. Dostávají často od ošky stále něco k jídlu, hlavně zeleninu a jablíčka. To je potom koncert pozorovat Tana, jak si všechno vychutnává. Kolem 1/2 10 hod. opět odcházejí do vypůjčeného výběhu vedlejší skupiny, kde jsou 2 hod. a obyčejně s nějakou dospělou gorilou. Jak jsem již psala minule, jsou tam hlavně se starší gorilou Undi. Ta si jich moc nevšímá, věnuje se sama sobě a kluci jsou spokojení. Horší je to, ale, když jsou gorily dvě, a to Undi a Mimi. Mimi vůbec nemusí. To tam chodí, jak smyslů zbavení a nic je nebaví. Taky tam byli již s gorilou Kolo a jejím synem Kimbali. Kimbali (5 let) je sice divoký a hrubší, ale s klukama si nádherně hrál. Až se všichni divili. Matce Kolo se to moc nelíbí, že její synáček je tak vstřícný. Pak se vrátí k sobě, dostanou opět nějké dobroty, v podobě zeleniny, rozinek, oříšků a obyčejně usnou. Taník určitě, je z toho trochu více unavený. Odpoledne se jde ven, zatím chodí, neboť ve Stuttgartu bylo odpoledne 15 st. Tam zase lítají, honí se, nejvíce řádí teď Tebogo, pořád pokouší Taníka. Okanda je stále velký mazel, tak se buď mazlí s oškou, anebo jde stranou a tam pozoruje šrumec. Když se po hodině vrátí zpět, tak opět baští zeleninu atd. Tano je obrovský bavič návštěvníků pavilonu. Co on tam vymyslí za lumpárny a šaškárny, to je fakt vystoupení do cirkusu. Všichni se hlasitě smějí a pak mu zatleskáme, to on má hodně rád. To, že se máme spolu stále rádi, snad ani nebudu popisovat, když odjížím, tak s těžkým srdcem. Odpoledne po 16 hod. dostanou mléko, ale ne z lahvičky, ale již z kelímku. Lahvičku mají ještě ráno, než se otevře pavilon. Také se narodila malá nosorožčí slečna (na posledním videu, je 2 dny stará).
více  Zavřít popis alba 
62 komentářů
  • říjen 2014
  • 294 zobrazení
  • 17
raduzka
  • květen 2014
  • 42 zobrazení
  • 0
photography-videocreation
--------------------------
Expedice RusLandia 2005 ( 1. - 31.7.2005 ) část první ...
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 3.7.2005
  • 26 zobrazení
  • 0
zuzana59
  • červenec 2010
  • 35 zobrazení
  • 0
reklama