Hledání: 1018.08.19.neděle.velkých.psů

Pro dotaz 1018.08.19.neděle.velkých.psů jsme našli 20 018 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
klarakunstler
Čau, jsem RAMBO. Vlastně nevím, proč se jmenuju zrovna takhle, nedělám na nikoho velký ramena, ostatních psů si skoro nevšímám. Vlastně ne, už vím ... jsem schopný vás samou láskou svalit na zem a ulízat k smrti 😈 Jsem veselý, klidný pes a prý mám okolo 3 let. Co se dělo před tím, než jsem se dostal do útulku už jsem zapomněl, asi to nestálo za to. Se správným člověkem budu ten nejlepší parťák a pro pamlsek budu klidně válet sudy. Čekám v útulku v Čechách pod Kosířem na tu nejbožejší rodinu ❤️
Kontakt na mě najdete tady -> http://www.vorisek.org/
více  Zavřít popis alba 
  • 1.7.2018
  • 23 zobrazení
bannditos
Do rumunské Transylvánie se dá nyní dostat levně s leteckou společností Wizzair. Letenky z Bratislavi do Cluj-Napocca a zpět se dají pořídit za krásných 20 Euro. Koupili jsem je a začal plánovat náš pobyt. Po příletu jsme šli na nádraží koupit lístky na další den na vlak a poté se ubytovali v předem vytipovaném hotelu Lucy Star. Odhodili jsme na pokoj batožiny a vyrazili na oběd a prohlídku města. V centru jsme navštívili druhý největší kostel v Rumunsku před kterým je monumentální socha Mathiase Rexe. Další den bylo velice deštivo a tak jsme naši cestu vlakem přesunuli až na odpoledne kam jsme popojeli do vesničky Bologa. Odtud započala naše pouť, bohužel prvních pár kilometrů jsme museli po silnici až k odbočce na chatu Vladeasa. Odtud dál vedla sice také silnice, ale byla to už jen prašná štěrková cesta. Po pár dalších km už se začlo smrákat a tak jsme už hledali vhodné místo pro stanování. Bylo to blízko potůčku a v noci nás překvapila docela zima. Další den byla nášim cílem horská chata Vladeasa. Bohužel po příchodu k ní nás přivítala jen smečka štěkajících psů. Chata byla zavřená a tak jsme pokračovali dál a po chvíly jsme se na kopci najedli z vlastních zásob. Tento den jsme došli na stanoviště s ohništi a hned toho využili a rozdělali oheň. Suchého dřeva bylo spoustu a tak nebyl problém udělat celkem slušnou fatru. Ráno nás překvapila dodávka z které vyskákala celá rodinka a šla sbírat brusinky, kterých tam bylo miliardy. Další den bylo takové všelijaké počasí, čekali jsme, že začne pršet, ale naštěstí se nic hrozného nedělo a spadlo pouze pár kapek. Užívali jsme si výhledů až jsme došli na další místo, které si vyloženě říkalo ať si tam postavíme stan. Tu noc nám spalo něco vedle stanu a pěkně to brumlalo, doteď je mi záhadou co to bylo. Ráno jsme posnídali, sbalili stan a pokračovali dál. Cestou jsme potkali asi čtvrtého baču se stádem ovcí a smečkou psů, ze kterých jsme měli velký respekt. Tentokrát baču poslouchali a zůstali stát opodál. Bača si s náma chtěl povídat a tak jsme vedli rumunsko-český dialog každý po svém. Dal jsem mu napít slivovice a velice mu lahodila, že chtěl ještě. Pomalu se blížil cíl naší výpravy a to osada Padis kde jsme se naobědvali a ubytovali se v penzionu, sprcha už přišla vhod. Odtud jsme ráno vyrazili po silnici, prašné cestě a měli v plánu stopovat. Po pár km chůze se nám za zády objevila dodávka, zvedám palec, dodávka zastavuje. Na předních sedadlech už bohužel nějácí stopaři sedí a tak nám nabízí místa vzadu, bez oken, po tmě a rychle se vydýchávajícím vzduchem. Měl tam bedýnky s nasbíranými houbami, měl štěstí že sem mu je během té divoké cesty nepoblil. Dovezl nás až k normální silnici kde jsme pokračovali ve stopování do města Huedin. Projelo vícero aut, zhruba tak pět, až šesté nás vzalo, to už jsme šli nějákou tu hodinku. V Huedinu jsme si dali pivo naobědvali se a šli na vlak. Vlak měl asi hodinu zpoždění, ale nikdo to neřešil. Dojeli jsme zpět do Kluže, kde jsme se ubytovali v penzionu Schwartz na dvě poslední noci. Ráno jsme posnídali a vyrazili do skanzenu a poté přes central park do Botanické zahrady. Bylo to úžasné a se spoustou nezapomenutelných zážitků se vracíme další den brzy ráno domů.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.9.2017
  • 272 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
neposednetlapky
Naprostá hrůza :(. Podařilo se odvézt jen jednu fenečku, nemá ani rok. Zato má krvavý výtok, zřejmě děloha případně je nakrytá. V bytě je spoustu psů, velký smrad a nepořádek. Fena pitbula uvázaná v podkroví, bez možnosti venčení, mezi potkany. Dále případ řešíme.

5.5.2017

Celkem bylo na místě 16 pejsků, z toho je pět malých štěňat a jedna březí fena. Část pejsků převezmou do jiných sdružení, část zůstane u nás.
Tito pejsci jsou v karanténní místnosti, kam 3 x denně dojíždí personál veterinární kliniky. Ani jeden nebyl navakcinován, odčerven, nic.

Březí fenka - objevily se obrovské komplikace, bude muset jít na operaci. Je to hrůza :(.

11.5.2017

Kuki a Kofi
Představujeme Vám první dva pejsky z kauzy Vítkovice. Jsou to pejsci - klučíci Kofi a Kuki. Oba dva odhadem cca 3 kg, později upřesníme. Malincí, bázliví. Kuki je odvážnější. Oba adoptování :).

14.5.2017

Isabelka
Isabelka je moc hodná a naprosto úžasná. Hledáme pro ni dočasnou péči.

19.5.2017

Dvě fenečky jsou po operaci:

Meggie- měla v bříšku "hybridní plody" :( sama by porod, podle paní doktorky, nepřežila. Má za sebou složitou operaci a je ze všech miláčku nejbojácnější. Je to ta fenečka, která na mne tak vyděšeně koukala ze skříně.. :( Megginka se každým dnem lepší a to hlavně díky dvěma našim úžasným tlapkám, které se jí i ostatním pejskům denně poctivě věnují. Meginka hledá domov. Má cca 1,5 - 2 roky, váha 3 kg. Je to bázlivější fenečka, musí se na ní pomalu a musí si na vše zvyknout, pak je to miláček, který se od Vás nehne ani na krok a bude s Vámi chodit i na záchod :) Je 2x očkovaná, čipovaná, kastrovaná. Je to fenečka z kauzy Vítkovice - ze skříně (viz dřívější videjko) S pejsky je kamarád. Tichoučká jak pěna, nenáročná, čistotná. Doma umí být sama, neštěká, nekňučí (má tam ale psího kamaráda). Vhodná do klidnější domácnosti, prozatím štěká na nově příchozí a návštěvy.

Puppy - fenečka, která byla vzatá ještě před samotným odchytem - vzala jsem jí okamžitě, protože krvácela z vulvy a docela masivně. Zánět. Je již po operaci.
Puppy je v dočasném domově, hledá domov.

Rexík - dnes odjel do dočasné péče a pod křídla spolku Naděje pro kámoše z.s.

Lolinka - měla by jet zítra také pod křídla Naděje pro kámoše z.s

Fuffi - adoptován :).

Sheilinka - větší fenečka, skoro střední postavy : Sheilinka byla strašně moc bojácná, nyní je jako vyměněná :) je úžasná a v neděli si ji odváží hodná paní Peťka Suchánková pod spolek Psí cesta František.

Kejtinka - fenečka york. terriéra, kterou si vzala do péče paní doktorka Jana Kouřilová z kliniky Lískovka Jana i se Štěňátky. Kejtinka i štěňátka jsou zamluvena.

Kukínek - nejmladší z pejsků ( půl roku max. ) - je k adopci

Pipinka - fenečka nejmenší ze všech :) také čeká na nový domov :)

Představujeme Vám posledního pejska – tedy pejsky z kauzy Vítkovice. Je to hrdá maminka – fenečka yorka a jejich pět dětiček. Otec bude pravděpodobně čivava. Štěníci mají 4 týdny. O fenečku a štěníky se nám stará paní veterinářka z Lískovky.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.5.2017
  • 151 zobrazení
mysticsmile
Moravský kras a okolí po zimě opět patří turistům!

Neděle jako vymalovaná. Od rána jasno, obloha bez mráčku. Už od Rájce směřovaly k Černé Hoře proudy pěších, po silnici šlapala do pedálů řada cyklistů. Všichni s jediným cílem, jímž bylo nádvoří Pivovaru Černá Hora.
Jako každý rok na začátku dubna zde místní i z širokého okolí vítají jaro a s ním i začátek nové turistické sezóny v destinaci Moravský Kras. Letos vyšla tato tradiční slavnost na neděli 2. dubna 2017.
Mottem byl tentokrát pokus o co nejvíce účastníků, kteří dosáhli na vavříny. Stačilo přinést jakoukoliv medaili, diplom nebo pohár. U stánků Infocenter Boskovic a Blanska se vytvářely dlouhé fronty. Každý chtěl ukázat to svoje „nej“ a zapsat se do snad možná budoucího rekordu.
Nad regulérností bděle dohlížel president agentury Dobrý den z Pelhřimova Miroslav Marek. Dvouhodinové sčítání začalo ve 12 hodin.
Prostranství dvora pivovaru se rychle plnilo, brzy zde nebylo téměř k hnutí a všechna místa u stolů byla beznadějně obsazená.
K dobré náladě vyhrávala country kapela Prak z Boskovic.
Kolem třinácté hodiny dorazila s úsměvem na rtech výprava boskovických Sokolek a hned bylo pořádně veselo.
Ve 14 hodin přišel čas prezentace měst Boskovic a Blanska. Starostka Bc. Hana Nedomová pochválila čtrnáctikilometrovou trasu, krásné počasí a všechny pozdravila. Připomenula mapový portál Daruma na Masarykově náměstí, kalendář akcí, virtuální prohlídku města – druhé místo ve Zlatém erbu JmK, mobilní aplikaci. Ještě vzpomenula Boskovické běhy, Půlmaratom Moravským krasem.
Místostarostka Boskovic Mgr. Dagmar Hamalová též všechny pozdravila, pochválila velký počet účastníků a že je stále hodně těch, co rádi cestují po našem regionu a pokračovala: „Vyhledávanou akcí je multižánrový Festival Boskovice 2017, letos bude v červenci jeho 25. ročník. Další akcí jsou Husí slavnosti se stylovým jarmarkem a gastronomickým svátkem.“ Závěrem připomenula, že kalendář akcí je zdarma k dispozici na Infocentru v radnici. „Všechny srdečně zveme do Boskovic.“
Blanensko představil místostarosta Ing. Jiří Crha. Připomenul proběhnuvší sobotní Pochod z sněženkou do Krasu, trasy 10, 25 a 35 kilometrů. Jedná se o obnovenou tradici, bude každý rok vždy první dubnovou sobotu. Uvedl, Turistická informační kancelář sídlí na Rožmitálově ulici, ta vydala leták s informacemi o nové mobilní aplikaci. Léto v Blansku – informace o zajímavých místech, Zámek, Muzeum, dřevěný kostelík, kostel sv. Martina s vyhlídkovou věží, aquapark, rekreační oblast Pálava, sportovní ostrov Ludvíka Daňka, Punkevní jeskyně Skalní Mlýn, Krasobus. Dále uvedl: „Blanenský zámek se zapojí do Muzejní noci 19. 5., Blanenský jarmark a Dětský den 27. 5., zveme i na hudební festival 24. června Morava park fest druhý ročník.“ Pozval ještě na celou řadu dalších akcí o prázdninách a listopadové Vítání sv. Martina.
Ve 14 hodin bylo ukončeno sčítání rekordu, na jeviště přišla senátorka za KD-ČSL pro obvod 49 Blanensko – Boskovicko Ing. Jaromíra Vítková. Pozdravila účastníky jedenáctého setkání na dvoře pivovaru. Pochlubila se, že s manželem dorazili na kolech. Na toto hned navázala pozvánkou: „V červenci už bude v provozu Cyklopark a Boskovické stezky. Přijeďte si to vyzkoušet.“ Připomenula, že je předsedkyní Kolegia pro Moravský kras a okolí, vyšly nové webové stránky moravskykras.eu, kde jsou všechny informace. Uvedla, že do této aktivity jsou zapojeny hrady, zámky, ubytovatelé, restaurace: „Nabídka je veliká, turistice a cykloturistice zdar!“
Kapela Prak zahrála ještě několik skladeb. Někteří účastníci roztančili prostor pod pódiem.
Poté ve 14.30 nastala vrcholná část programu – krájení turistického salámu. Slavnostní oficiální otevření turistické sezóny tímto společně provedli představitelé Boskovic, Blanska a Pivovaru Černá Hora. Za tímto účelem přinesly dvě sličné asistentky prkénko, nože a dlouhou „nohavici“ voňavé dobroty. Za cvakání fotoaparátů a bzučení kamer se to všem skvěle podařilo a turistika v destinaci Moravský kras a okolí byla oficiálně zahájena.
Salám byl poté pořadateli rozkrájený na kostky a mlsné jazýčky z řad účastníků se do něj mohly pustit.
Výsledky pokusu o nový český rekord vyhlásil president agentury Dobrý den z Pelhřimova pan Miroslav Marek. Pochválil krásnou jedenáctiletou tradici zdejších rekordů a konečně prozradil výsledek: „Dne se zde kromě 41 psů s medailemi sešlo 820 turistů, kteří dosáhli na vavříny. Tímto se zapisujete do Knihy českých rekordů. Děkujeme všem!“ Ozval se bouřlivý potlesk, hvízdání.
Vyhlášením nejnápaditějších rekordmanů a tahem tomboly byl oficiální program jedenáctého ročníku Otevíráni turistické sezóny pro Moravský kras a okolí ukončen. Díky Ing. Milanu Siverovi jsme pořídili ještě několik leteckých snímků a pak jsme se pomalu vydali k domovům plni nádherných zážitků ze Sluncem zalité pohodové neděle.
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 3.4.2017
  • 245 zobrazení
dcskolka
Zatímco pokročilí vyrazili na nádraží, méně zkušení školkáčci nebo ti, kteří už na nádraží byli, se sešli u ZOO. Větší štěnda si zadováděla, zatímco my si povídali o agresivitě. Nejčastější problém je s agresivitou ze strachu. Často nebo nevhodně trestané štěně se snaží schovat a pokud ho chce majitel chytit a vytáhnout, začne se zoufale bránit a kousat. Zvýšení trestů a nátlaku vše jen zhorší. Řešením je přestat trestat a jednat klidně a rozvážně, nežádoucí činnosti předcházet nebo ji řešit jen zákazovým povelem. Přerušením nežádoucí činnosti sankce končí, když tedy štěně odběhne od okousané boty, už ho nechytáme a netaháme zpět, abychom mu řádně vyčinili. Botu odklidíme a konflikt je ukončen. Agresivní obrana misky může být způsobena jen nevhodnými pokusy majitele do misky sahat a brát ji psovi. To dominantní pes nedělá, aby se s podřízeným handrkoval o jídlo. Buď mu ho nedá a nebo ho nechá být. Kdo bere psovi potravu a zase ji vrací, je konkurent a je třeba se proti němu ohradit. Ale pes si musí nechat sahat do misky. Nacvičuje se to tak, že dáme psu jen trochu potravy a necháme ho v klidu ji dojíst. Poté přidáme ještě trochu, dvakrát, třikrát a nakonec to nejlepší. Naše ruka v misce je pak vítána. Stačí to udělat jen několikrát, pes si zapamatuje pozitivní zkušenost a nemá důvod si misku bránit. Dominantní agresivita se projevuje u psů, kteří jsou uctíváni svým majitelem jako vůdci smečky. Majitel se chodí za nimi vítat na pelíšek, stále mají k dispozici potravu, mohou si vybrat místo na spaní podle svého a nikdo je z něj nesmí vyhodit, na procházce jdou kam chtějí a vláčejí majitele za sebou. Dostávají desátek z každého jídla a nikdo je více méně necvičí. Takový pes postupně začne tato privilegia považovat za samozřejmost a pokud mu je chce někdo upřít, bude se rázně bránit. Když se bude jednat o jedince se sklonem k dominanci, který by při vhodném zacházení byl skvělý společník, může nastat vážný problém, který je nepříjemný u malého psa a nebezpečný u velkého. Proto je vhodné po každém krmení misku uklidit, určit psu jeho místo, na které máme právo jej kdykoliv odeslat, naučit psa několik základních povelů za odměnu a na procházkách určovat trasu i činnost. Pokud přitom budeme laskaví, trpěliví a důslední, pes bude šťastný a my také.
S malými štěňaty jsme probírali metodiku výcviku, která tu už byla několikrát popsána a vrátíme se k ní v některé další lekci.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.10.2016
  • 120 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
dcskolka
Jako majitel nového štěněte jsem si domů přivezl malou chlupatou kuličku co vyžadovala notnou dávku pozornosti, péče a lásky. Avšak teď už je štěně větší a při kontaktu s jinými psy mě ignoruje. Co s tím??

V období růstu štěně prochází více fázemi vývoje a samozřejmě i změnami v chování. Velká spousta majitelů je nadšená, jak jejich čtyřnohý přítel už od malička je vzorný a i venku v cizím prostředí může už jako malé štěně chodit na volno a od svého pána se nevzdálí ani na krok. Ano, to je pravda a je to vcelku logické, ale pouze do té doby, než naše milé štěně začne získávat nové zkušenosti ve svém okolí. Doposud si zvyklo na byt či dům, harmonogram a celý chod domácnosti. Ale v cizím prostředí bylo do té doby velmi opatrné, mnohdy bázlivé a zcela oddané a závislé na svém pánovi. Proč najednou nastal zlom a štěně mě odmítá mnohdy poslouchat? Nemá mě snad rádo? Proč mě nevítá tak horlivě jako cizí lidi které potká? Proč se dožaduje spousty hraní s jinými pejsky a ke mě nechce přijít? V této fázi vývoje štěněte, ztrácí dost majitelů nervy, nebo jsou smutní, že selhali ve výchově.
Opak je pravdou. Toto chování je naprosto přirozené. A pokud se naše štěně směle pouští do veselých hrátek s ostatními pejsky, rádo se nechá pohladit či pochválit, ba dokonce odměnit od cizích lidí, tak naše postupná socializace a začínající úroveň výchovy psa, je naprosto v pořádku. Avšak majitel musí mít vždy na paměti, že pejska nechává hrát si na volno vždy v bezpečném místě kde není v dosahu silnice. Jelikož štěně ještě logicky ve svém věku nezvládá perfektní a bezchybné přivolání jako dospělý správně vychovaný pes. Majitel musí mít na paměti, že NIKDY štěně nesmí potrestat, pokud k němu nepřiběhne na zavolání ihned, jak on vyžaduje. I když se to nemusí zdát, štěně nám to nedělá naschvál, je pouze plné emocí a radosti a mnohdy není schopno náš požadavek urychleně zpracovat. Jak štěně odvolám z bujarého dovádění aniž bych vzteky praskl jako nafukovací balonek?

1. jdu na dostatečně blízkou vzdálenost ( nehulákám z druhého konce louky)
2. jsem vždy veselý
3. nezvyšuji hlas se stále se opakujícím až výhružným voláním
4. mám u sebe lákavou odměnu.-hračka nebo pamlsek. POZOR! Není to úplatek, je to pouze motivační pomůcka
5. vypustím z hlavy, že na štěně volám a ono přijde až po delší době a ještě ho mám chválit?? ANO, dokonce ho musím pochválit. Stále se opakující chyba mnohých majitelů je, že štěně odpoutá svou pozornost ze hry, zbystří že ho volám a vesele se tedy řítí ke mě, já místo jásání mu vyhubuji- Azore kde jsi byl tak dlouho? No pojď sem, honem...atd... a v tu chvíli štěně lapám do rukou a ono se otočí a opět odběhne pryč.
6. musím mít na paměti, že štěně je vynalézavé a naše pokusy o odchycení rychle prokoukne. Proto při každém úspěšném přivolání psa odměním, a hlasem jásám, nemusím jej nutně hladit. Takto to udělám několikrát během cvičení.
7. když všechny úkony provádím správně, jsem trpělivý,štěně za mnou vždy rádo přiběhne. A nechá se připnout na vodítko když je to třeba.
8. nepřipínám psa na vodítko pokaždé když jej zavolám. Stejně tak jako se jej nesnažím lapat do rukou jak je to napsané v bodě 5.
9. Nikdy psa necvičím když mám špatnou náladu. Veškeré pokusy o odvedení dobré práce selžou a je to jen ztráta času, nebo upevnění nežádoucího chování.
10. A hlavně, nejdřív s pejskem trénuji v klidném prostředí na louce nebo v lese sám, teprve potom mohu zařadit postupně se zvětšující kolektiv psů.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.6.2016
  • 271 zobrazení
sirius-rescue
SIRIUS letos opět pořádal dva záchranářské poháry, po ryze sportovním březnovém Polná Cupu 2016 se v neděli 22.5. uskutečnil v Brně Moravia Cup 2016, zaměřený na praktickou činnost v sutinách a plochách. Akci řídila hlavní rozhodčí Pavla Foltynová a sjelo se na ni dvacet psovodů z celé České republiky, Polska a Slovenska, aby si zacvičili formou soutěže. Pořadatelé pro ně připravili kromě dvou náročných terénů i malé překvapení. Byly nalosovány nahodilé dvojice (sutinář a plochař), které půl hodiny před svou speciální prací musely ve spolupráci prohledat budovu se dvěmi ukrytými osobami a pokud možno je najít a označit oběma psy. Jeden z úkrytů byl otevřený kanál s osobou vzdálenou od otvoru asi tři metry, aby ji pes neviděl. Druhým úkrytem byla plošina vedle schodiště, takže pro psy horní úkryt. Psovodi měli vyhrazený prostor, odkud mohli psy vysílat do terénu a toto společně s náročnými povětrnostními podmínkami bylo asi příčinou poměrně nízké úspěšnosti na tomto pracovišti, které posuzoval pan rozhodčí David Hynek.

Rovněž terén pro týmy pracující v sutinách byl umístěn v areálu Pod Hády a posuzující Šárka Chmelová s Adamem Vasilovem nachystali opravdu náročné hledání. Oproti zvyklostem musel stát psovod uprostřed sutiny a prohledával své okolí. Aby byl ale pes úspěšný, musel se k jedné ze tří osob prodrat sutinami do zhruba padesát metrů vzdáleného místa. Tohoto figuranta našly jen dva týmy z deseti.

Plochu posuzoval pan rozhodčí Pavel Šabacký, který tentokrát rozmístil tři hledané subjekty zcela jednoduše, bez záludností a překvapení. Hustý porost připomínající džungli, jeho tvar a velikost a hlavně neustále stoupající teplota byly dostatečnou zátěží pro práci psů. Jen vítěz nakonec našel všechny tři osoby dokonce pět minut před uplynutím limitu. A nutno přiznat, že to byl pes, kterému povaha terénu nedělala žádné potíže a únava na něj začala doléhat až těsně před ukončením práce.

Způsob hodnocení byl jednoduchý, jednotlivci si přinesli své získané body ze společné práce a k nim pak přidali ty z individuálního hledání. Dvojicím se pak prostě sečetly všechny dosažené body.

Organizačně se do akce zapojili nejen členové SIRIUS z Brna a okolí, ale pomáhat přijeli i zástupci obou pobočných spolků, tedy ZKS Poodří a Sirius Rescue Pardubice. Velký dík patří i dobrovolným figurantům z ČČK Brno a webu figuranti.cz. Děkujeme samozřejmě partnerům soutěže, firmám Trikaya a Nativia, Městské části Brno Židenice a Nadaci ČEZ a pochopitelně všem psovodům za účast a výkony a gratulujeme vítězkám Tereze Litterové v plochách a Júlii Bukovinské v sutinách a vítěznému družstvu ve složení Júlia Bukovinská a Lenka Knolová.

Závodu se zůčastnili i 4 naši členové - Hana Hluštíková v plochách, Hana Loužilová, Miloš Hušek a Simona Hurábová (Sirius Rescue Pardubice) v sutinách. Do jednoho družstva se vylosovaly Hana Hluštíková a Hana Loužilová, které v družstvech získali druhé místo.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.5.2016
  • 163 zobrazení
muhl
TAK,JE TADY NOVÝ VÍKEND. NA STOLE MI LEŽÍ ZVADLO,V BOTNÍKU JSOU PŘIPRAVENÉ KANADY A V PŘEDSÍNI ZBALENEJ BÁGL. KAMERA I FOTOAPARÁT ULOŽENY VE ŽRACÁKU A JÁ NATĚŠENEJ VYPADNOUT VEN. OPĚT NA SÁZAVU. ŘEKU KTERÁ JE MOU SRDEČNÍ ZÁLEŽITOSTÍ. NA NADRAŽÍ MÁM SCUKA S JIŘČOU. ALE ČEKÁ MĚ VELKÉ PŘEKVAPENÍ.POTKÁVÁM TAM KAMARÁDY Z ČESKÝCH BUDĚJOVIC. T.O.SATAN. JEDOU NA TÝDENNÍ VANDR. SPOLEČNOU CESTU MÁME AŽ DO HAVL. BRODU. TAM SE SETKÁVAJÍ S KAMARÁDY Z OSTRAVY A MY ZASE S BRŇÁKAMA. ONI JEDOU NA DOUBRAVKU A MY NA SÁZAVU. CESTA UBÍHÁ RYCHLE. VE SVĚTLÉ NENÍ ČAS ANI NA CIGÁRKO. JEN JSME PŘESEDLI UŽ TO S NÁMI HURVAJS SVIŠTÍ PODÉL ŘEKY PŘES SMRČNOU,STVOŘIDLA ,LEDEČ,DO CHŘENOVIC. TAM V HOSPŮDCE NÁS VÍTAJÍ DÁLŠÍ KAMARÁDI. SETKÁNÍ JE BOUŘLIVÉ A SRDEČNÉ. TAK TO JE TO CO MĚ VŽDY V TÝDNU CHYBÍ. TAKOVÁTO SETKÁNÍ.NO DÁVÁME POLÉVKU, NĚKDO PIVKO. JÁ JAKO VŽDY KAFÍČKO. NA PITÍ JE ČAS AŽ VEČER. SEDÍME ASI TAK HODINU A KLÁBOSÍME. OPĚT SETKÁNÍ S LIDIČKAMA PO 20 LETECH. BOŽE JAK TEN ČAS ŠÍLENĚ LETÍ.A PAK VYRÁŽÍME NA FLEK. VÍCE NAPOVÍ FOTO. ALE UVÍTÁNÍ NA OSADĚ BYLO BOUŘLIVÉ. TAK CO VÍCE PSÁTI? SNAŽIL JSEM SE VŠE ZMAPOVAT AŽ DO 5 HOD. DO RÁNA. KROMĚ PSŮ A MĚ BYLO VŠE VE SPACÁKU. NO A JE NEDĚLE A ZASE DOMŮ. TAK SE BUDU TĚŠIT NA DÁLŠÍ VÍKEND.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.5.2016
  • 252 zobrazení
labchester
sobota
CHESTER - třída veteráni bez PP - Výborný 4/10
TYLER - přehlídka velkých psů s PP - 1. místo z 13, Nejkrásnější pes s PP

neděle
CHESTER - třída veterání bez PP - Výborný /10
TYLER - přehlídka velkých psů s PP - 1. místo z 13
více  Zavřít popis alba 
  • 9.10.2015
  • 95 zobrazení
sirius-rescue
Intercup Humanity, Mistrovství ČR/Int. IRO Testing Event, Spáleniště, 12.-14.6.2015

V polovině června se ve výcvikovém středisku Spáleniště konal závod záchranných psů Intercup Humanity, který byl zároveň mezinárodními zkouškami IRO a Mistrovstvím ČR. Akce probíhala v nejvyšším stupni v kategorii stop, ploch a sutin a rozhodčími byli Ch. Kranz (AT) a T. Lee (KOR). Zřejmě množství jarních akcí způsobilo velmi malou účast, v kategorii sutin bylo jen 16 závodníků, v kategorii ploch 13 závodníků a v kategorii stop 3 závodníci. Podmínky byly opravdu velmi náročné a to především kvůli tropickému počasí, což se odrazilo i v relativně nízkém bodovém hodnocení. Vítězkou ploch se opět stala úřadující Mistryně světa a Mistryně Německa Petra Grothe z Holandska, kategorii sutin Isabella Kühn z Německa a kategorii stop domácí Miloslav Čeněk. Akce se zúčastnil náš člen Pavel Šabacký s Codym. V sobotu dopoledne ve velkém parnu bez pohybu vzduchu s nálezem všech tří osob získali na speciálu 164 bodů, což byl pátý nejlepší výsledek a v rámci českých závodníků druhý nejlepší. V neděli jim bohužel na poslušnosti štěstí nepřálo a posunutí do stínu během odložení a nekoncentrovanost při náskoku na pohyblivou lávku je stála limit. Celkově tedy získal 226 bodů ve známce neuspokojivě a protože pořadatelé vyhlašovali pořadí všech závodníků, tak získal 7. místo.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.6.2015
  • 52 zobrazení
bloudi
Nešlo odolat a tak v pátek odpoledne nás sluníčko vytáhlo do Kutné Hory. Sobota a neděle pak byly tradičně náročné. Naštěstí množství lidí převážilo počet psů a tak se daly připravit cvičení, kde si mohli zaběhat všichni. Krásné prostředí obce Vysoká, odpolední výšlap na rozhlednu, masopustní průvod a večerní stopy, vyplnily i tak krátký víkend. Psi i v silním větru pracovali skvěle a na těch dlouhodobě trénujících jsou vidět velké pokroky.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.2.2014
  • 94 zobrazení
photojs
Výstava psů…ano, či raději ne ? photojs@seznam.cz

Kolega na pracovišti si pořídil svého prvního psa. Vlastně fenku. Zůstala odložená kýmsi v útulku, odkud si ji přivedl. Pracoviště je to ale malé, tak že moje „odborné“ kynologické telefonáty většinou kolega musí vyslechnout. Nedávno mi volala nadšená známá, že prý jejich portugalská buldočka je šampiónem už i Rumunska! Položil jsem telefon a nahlas zapřemýšlel: „tak Amálka už je šampión Rumunska…“ Kolega mě položil nečekaný, ale logický dotaz: “A kolik takových portugalských buldočků v Rumunsku vlastně je?“ „No samozřejmě žádný!“ odpovídám s drtivou převahou. Jak se mě může ptát na takovou samozřejmost….i když, najednou si s hrůzou uvědomuji, že budu muset kolegovi nějak vysvětlit tu záležitost s psími šampióny, jinak si bude myslet, že jsem se dočista zbláznil. Jak ale vysvětlit šílený systém tříd mladých, otevřených, pracovních, mezitříd, výborných, velmi dobrých, CACů a rezervních CACIBů, aby na to nepadla polovina pracovního dne? Nic naplat, jsem nucen užít podobenství…..
Představte si chlapečka s maminkou na nákupu kdesi v hypermarketu před regálem plastových figurek jakýchsi bojovníků. Dítě náhle postihne touha takovou figurku mít. Nastává fáze přesvědčování. „Maminko kup mi toho bojovníka. Ke každému bojovníkovi totiž dostanu kartičku. Až budu mít hodně kartiček, pošlu je do centra bojovníků a oni mi pošlou velkou kartičku. Když budu mít velkou kartičku, budeš mi moct koupit velkého zlatého bojovníka. A tak maminka s chlapečkem cestuje po hypermarketech, kupuje bojovníky s kartičkami, až jednoho slavného dne chlapeček získá figurku velkého bojovníka. Nevkusný, bezcenný, ale velmi lesklý kousek plastu.
Výstavy psů fungují obdobně. Jen místo plastových figurek si kupujeme za nemalý vstupní poplatek posudek na svého psa. Papír, kde se nedočteme dvě, někdy dokonce i tři věty o tom, jak náš pes vypadá, ale jak se líbí, či nelíbí rozhodčímu. Na některých výstavách to již nejsou ani ty tři věty. Rozhodčí pouze zaškrtne v jakémsi předtištěném dotazníku vlastnosti našeho budoucího šampióna. K tomu obdržíme několik centimetrů stužky, a pokud to dobře dopadne, tak i vysněnou kartičku. Když to nedopadne, zaplatíme si jinou výstavu, kde bude jiný rozhodčí a ono to nakonec samozřejmě dopadne. Je však nutné zaplatit si (nebo svému psu?) co nejvíc výstav. Kynologové pro to mají roztomilý výraz – kartičky, tedy šampionát, se dají „ujezdit.“ Nejlépe v zemích, kde se naše plemeno prakticky nevyskytuje. Zato počet vypsaných tříd je ve všech zemích stejný a vítězství v takové třídě znamená zisk kartičky, byť by tam byla naše Amálka sama, nebo v úžasné konkurenci 2 – 3 dalších psů. Předepsaný počet kartiček pošleme na příslušnou adresu a zakoupíme si papír o tom, že máme doma šampióna. Přátele, známé, i třeba majitele pejsků z útulku potom můžeme ohromovat nejen zarámovaným potvrzením, ale množstvím různých cetek, stužek, medailí a pohárů. Mimochodem, my šťastní, co ty poháry již máme doma, už to víme. Jsou nevkusné, plastové ale velmi, velmi lesklé….

Proč jezdíme na výstavy psů ?

„Naše fenka Amálka se přece na výstavy těší, ráda se předvádí a miluje potlesk….“

Jistě, některá plemena psů, např. pudlové, jsou ráda středem pozornosti. Ranní vstávání však nedělá dobře lidem i psům. Neznám psího šampióna, který by vyhledával s nadšením nekonečné česání, koupání a dlouhé cestování. Myslím, že prohnat sousedovu kočku a v něčem „zajímavém“ se vyválet, vydá za deset výstav, byť mezinárodních….

„Těším se na atmosféru výstav, na přátele, co chovají stejné plemeno jako já…“

Samozřejmě, výstavy mají svoji atmosféru. Někdy by se doslova dala krájet, jak je hustá. Také je zvláštní, že chov stejného plemene nefunguje jako společný jmenovatel. Naopak. V každém společenství, později chovatelském klubu, se začnou vytvářet skupinky, které se po určité době začnou nenávidět natolik, že se potom snaží raději vytvářet vlastní kluby. Tak se stane, že jediné plemeno má třeba až tři chovatelské kluby, které spolu jen těžko komunikují. Množství závisti, nesnášenlivosti a zloby na jeden čtvereční metr se tak při výstavách psů vymyká všem přírodním zákonům.

„Konečně se dozvím u úst odborníka, jak krásného psa mám a posudek pomůže při řešení dalších chovatelských otázek, jako je třeba výběr krycího psa…“

Množství psích titulů šampiónů a interšampiónů, uvedených v rodokmenu, má prakticky nulovou vypovídací hodnotu. „Ujezdit“ se dá téměř vše. Otázkou je jen množství peněz, které mohu, nebo jsem ochoten investovat do výstavních poplatků a cestovného. Na jednoho jediného psa mohu mít zároveň to nejhorší i nejlepší ocenění v rozmezí několika dnů, či dokonce hodin. Posuzování rozhodčího je velmi subjektivní záležitost. Kromě toho rozhodčí se rekrutují z řad dlouholetých chovatelů, kteří se navzájem léta znají. Dojemné je např. pozorovat v některých balkánských zemích začátek posuzování. Rozhodčí uvidí nastoupit do kruhu se psy své dobré známé, se kterými se samozřejmě musí pozdravit. Dochází k bouřlivému objímání, hlučnému líbání….Standard (předepsané vlastnosti psa) bývá formulován velmi volně a tak zbývá mnoho prostoru pro vkus i mnohdy osobité názory rozhodčího. Co jeden posuzovatel preferuje, druhý dokáže vidět jako vadu.

„Výstava psů je ovšem úžasná společenská událost….poznávám tak cizí města a země…“

Ano, výstava psů je průsečíkem několika různých světů. Někteří majitelé služebních plemen se na výstavu dostaví v oblečení, jako by měla být odpoledne vyhlášena všeobecná mobilizace. Jiní se tváří, jakoby si právě odskočili ze cvičáku, kde postačí tepláková souprava vietnamského střihu. Mezitím potkáváme lesnické uniformy a nakonec i kostýmky, za které by se nemusela stydět ani Lady Thatcherová. To vše v nedůstojném uprášeném prostředí sportovních stadionů čí průmyslových výstavišť, která bývají umístěna na nevzhledných perifériích měst, tak že o nějaké poznávací turistice většinou nemůže být ani řeč.

„Výstavy psů jsou úžasné hobby. Svět, kam utíkám před protivným šéfem, daněmi a dalšími nepříjemnostmi každodenního života…“

Ano, výstavy psů jsou malý, do sebe uzavřený svět, podobně jako třeba automobilová formule 1. Jde ale o věrný, i když zmenšený obraz celé společnosti. Můžeme zde potkat lidi srdečné, ryzí a charakterní, stejně tak zakomplexované duše s absencí charakteru i morálky. Lidičky držící se při zdi, i veliké showmany. A samozřejmě také zástup v životě neúspěšných, toužících po uznání a realizaci. Ti se někdy s velikým potěšením zmocňují funkcí v chovatelských organizacích, kde vám otráví život stejně jako nepříjemný šéf, či úředník, před kterým utíkáte do světa hobby. Nevěříte? Malý příklad za všechny. Proč jsem našeho fiktivního pejska nazval třeba „Amálkou“? Všimněte si v jakémkoliv výstavním katalogu, že jméno většiny přihlášených psů začíná písmenem „A“. Doporučuje se, že každá chovatelská stanice by měla první štěňata pojmenovat jmény od „A“. Přitom neexistuje zákon, který by toto chovateli přikazoval. Vaše první štěňátka se mohou jmenovat třeba Xaver a Xénie. Pokud se ovšem nenajde ctižádostivý funkcionář – milovník pořádku. Jediný zákon, který zde platí, je nepřímá úměra. Čím menší chovatelský klub (třeba jen 200 duší), tím větší a důležitější se cítí být jeho předseda, či dokonce prezident. A čím menší funkcionář, tím větší pitomosti obyčejně prosazuje…Samozřejmě v tom psím – výstavním světě. V tom opravdovém světě takoví lidé neprosadí obyčejně nic ani ve vlastní domácnosti…
Můžete ve výstavním kruhu potkat rozhodčího, který vás na první výstavě dokáže jako začátečníka naprosto znemožnit, znechutit. Jednou a provždy. Anebo osobnost, opravdového rozhodčího, který se bude chovat zdvořile k vám i vašemu psímu kamarádovi. Výstavu si tak můžete prožít jako malý svátek. Bohužel, poplatek za posudek obou typů rozhodčích bude samozřejmě totožný…
Jan Šimeček
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 5.2.2014
  • 1 210 zobrazení
boxereasy
DUO CACIB Mezinárodní výstava psů Veľká Ida SK
Ustinella z Ungeltu alias Crazy
třída šampionů

sobota 6.7.2013
rozhodčí Miroslav Fišman SK
ocenění: V1, CAC

neděle 7.7.2013
rozhodčí Ľubomír Perniš SK
ocenění: V1, CAC
více  Zavřít popis alba 
  • 8.7.2013
  • 178 zobrazení
bloudi
Na neděli svolal velitel Rescuer Záchranného sboru členy mantrailing pátracího družstva na krátkou poradu a po jejím ukončení jsme si dali s Cassinem jeden cvičný trail v cizím prostředí na cizího kladeče. Stopa vedla po pěší zóně kolem řeky Bečvy, kde se v tuto dobu nacházelo velké množství lidí, psů a cyklistů. Teplota byla 28 st.C a silně foukalo. Délka trasy kladeče 1600m. KLadeč šel po pěší zöně, přešel jeden most přes Bečvu a po druhém se vrátil k budově ČČK. Stopa byla 30 minut stará a kladeč byl po tuto dobu ukrytý v budově. CCa po 10-ti minutách po našem odchodu odešel 50m od budovy a posadil se na lavičku. Bohužel brzo a přesně ve směru větru. Cassino dobře vyhodnotil přechod přes most správně pokračoval po stopě s větrem v zádech, ale pach nesený po vodě a ze vzduchu ho přesvědčil, že se vrátíme a nacvičíme si neplánovaně přechod vodního toku. Ledvinku, mobil a ovladač auta jsem na poslední chvíli stihl odevzdat doprovodu, ale domů jsme jeli jako vodníci. Na trailu jsme ušli 500m, tok byl 61 m široký a hloubka 1,7m.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.5.2013
  • 59 zobrazení
bloudi
Každý pes reaguje jinak na osoby s mentálním postižením. Abychom zijstili, jak Cassino bude reagovat na děti s mentálním postižením a autisty, absolvovali jsme v pátek povídání s dětmi na zákldní škole Naděje ve Frýdku Místku. Součástí povídání byla i ukázka vyhledání osoby uvnitř budovy. Po tomto povídání za velmi těžkých povětrmostních podmínek, kdy bylo -3 st.C, silný ledový vítr s velkým vypětím našlapala holčička s mentálním poškozením trail, který byl dvě hodiny starý. Konec trailu byl v bydlišti hledané osoby a holčička projevila obrovskou radost z toho, že ji Casisno našel. Jak v sobotu, tak i v neděli absolvovali jak stálí účastníci, tak i úplní nováčci další várku tréninkových trailů. Skvělá atmosféra, skvělé výkony jak psů, tak i zlepšujících se psovodů nepokazilo ani mrazivé a větrné počasí. Naštěstí v neděli vykouklo sluníčko a podpořilo skvělou atmosféru setkání. Tak, zase za 14 dnů.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.3.2013
  • 141 zobrazení
5etter
22. - 28. 8. 2011
Romantická dovolená na Slovensku
Účastníci zájezdu: Petr, Maruška, Ben, Arsy, Pežotek

Program:
pondělí - start kolem poledne, návštěva u známých v Zubří, procházka po česko-slovenské hranici v Beskydech, hledání kempu u Žiliny
úterý - delší vstávání, přesun do Zázrivé, kde jsme nechali auto a vyrazili na Malý Rozsutec, ubytování na privátě ve Vrátne dolině
středa - lanovkou pod Chlep, výstup na Velký Kriváň, hřebenovka na Malý Kriváň, sestup do doliny na oběd, zanechání psů na pokoji a večerní výstup na Velký Rozsutec, návrat za tmy
čtvrtek - procházka na Šútovský vodopád, přesun na východ, koupání v přehradě Dedinky, přejezd Slovenského ráje a ubytování v táboře v Podlesku
pátek - Slovenský raj, okruh přes Suchou Belou a prielom Hornádu, psi na nás počkali v chatce, večer jsme s nima zajeli na Tomašovský výhled, kam jsme nakonec kvůli pokročilému času nedošli
sobota - Slovenský raj, Velký sokol, koupání v řece a přesun do Demanovské doliny, ubytování pod Chopkem
neděle - neuskutečněný výstup na Chopok, Demanovská ledová jeskyně, přesun na Moravu, procházka z Pusteven na Radhošť a hurá domů
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 7.9.2011
  • 403 zobrazení
milanfoukal
JEZDECKÝ VÍKEND V RADKOVĚ LHOTĚ PLNÝ SLUNÍČKA
Po celý uplynulý víkend se v agroturistickém areálu v Radkově Lhotě zápolilo. V sobotním odpoledni byly na programu westernové disciplíny obohacené o hobby parkur mini. V neděli pak byly na programu parkurové disciplíny s „L*“ a jako bombónek připravili organizátoři skokové derby a nejnáročnější část jezdecké disciplíny military a to cross country. V pondělí si zde pak dali dostaveníčko milovníci psů v coursingu.
Od dubna radkolhotští zorganizovali již sedm jezdeckých dnů a slavnostní ukončení sezóny plánují na sobotu 17.10. 2009. Tím však ještě jejich letošní pestrá činnost nekončí, protože na 12.12. 2009 je připravován galavečer u příležitosti vyhlášení jezdecké soutěžě mikroregionu Moštěnka.
V sobotu a nedělni si v zápolení dobře vedli i domácí zástupci. V sobotu sie v parkuru mini na 3. místě umístnila Tereza Svobodníková v sedle Helia a v neděli plně využili znalost překážek Helium s Milanem Foukalem (úvodní foto) ve skokovém derby a zvítězili. Pro tuto dvojici to tak bylo již páté letošní vítězství. Navíc v cross country obsadili koně trénovaní v domácím jezdeckém klubu hned první tři místa.

Výsledky:
Neděle 27. 9. 2009 parkury a další jezdecké disciplíny.
Parkur stupne "ZM" Cena pivovaru Zubr
1. Janíková Anna (JS Bzenec) LAVINA-TEČ
Parkur stupne "Z" Cena Hanácké kyselky
1. Ing. Vojtková Lenka (JO TJ Sokol Troubky) VALOR 1
Parkur stupne "ZL" Cena OBCE Radkova Lhota
1. Žitná Lenka (Sportovní stáj Vittoria) IRIS 2
Parkur stupne "L*" Cena Jezdeckého klubu o.s. Radkova Lhota
1. Vaculová Lenka (JK Holstein) LAVINA
Pony Cena městýse Dřevohostice
1. Hanáčková Alexandra (JK Ramír Bělov) DAMBRA
Skokové derby Cena JKV Traiding Přerov a ZD Troubky
1. Foukal Milan (JK o.s. Radkova Lhota) HELIUM
Cross country Velká cena mikroregionu Moštěnka
1. Boček Pavel (Yvona Zelenková) HUNTER
2. Foukal Milan (JK o.s. Radkova Lhota) VERONIQUE
3. Boček Pavel (Yvona Zelenková) HEATHER

http://lape.rajce.idnes.cz/Parkurove_zavody_Radkova_Lhota-_27._9._2009/
http://carcoolka.rajce.idnes.cz/Parkurove_zavody_Radkova_Lhota_27._9._2009/
http://elsiska.rajce.idnes.cz/2009-09-27_zavody_radkova_lhota2009
více  Zavřít popis alba 
  • 28.9.2009
  • 563 zobrazení
brestaci
V neděli ráno to bylo jinak, než jsem si naplánovala. Ráno o deset minut nestíhám východ slunce na Elišce, ale vlastně se nic neděje, protože mlhy jsou výš a fotogenická údolíčka pod rozhlednou jsou přes mlhu neviditelné. Nevadí, vyrazím okouknout pralesní lokality na Rýchorách, ale tady bych zasae mlhu potřebovala, ale slunce se dere přes opar o sto šest. Ale zase v jiné části kopce mi slunce nabídne přehršel prodírajících se paprsků skrze stromy v nevídané záři. Na sluníčku je vcelku teplo a o pár metrů níž v inverzních mlhách mě zebou prsty. A nakonec moc hezký den pro můj fotovejšlap.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • 10.11.2020
  • 79 zobrazení
lucislava
Moje první škola,myslím první opuštěná.
Já chodila krom školky do třech základních (díky stěhování),pak jsem chvíli pobyla na průmce a pak na učňáku,abych si to nějak zpestřila.Krom průmky,kterou jsem vzdala,protože mě tam víceméně dotlačili,jsem studium zvládala naprosto v pohodě a s výborným průměrem.A vidíte,kam jsem to dopracovala.....ani v oboru nedělám,protože nemám kde a obor zrušili s ročníkem po nás.
Kategorie: dokumentykoníčky
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 10.11.2020
  • 60 zobrazení
50plus
Předpověď na tuto neděli hlásila počasí inverzního charakteru. Přeloženo do češtiny to znamená, že "dole" bude takříkajíc hrozně, zatímco na horách bude svítit slunce. Padlo rychlé rozhodnutí a před desátou dopoledne jsme s Bořkem už seděli na kole a na červené turistické rozmrzajícím lesem pomalu šlapali směrem k Českému Jiřetínu. Před městem jsme se obrátili skoro do protisměru a po žluté jeli na Moldavu a k horské chatě Vitíška. Tam bylo lidí ne "jako", ale VÍC než na Václaváku. Hrůza. Nicméně pohled do nížiny skryté pod clonou inverzních mraků byl odměnou za rozhodnutí časně ráno vstát a vyjet. Doporučuji příležitostně napodobit.
Rudolf.
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 10.11.2020
  • 162 zobrazení
blanka13
Výlet do Hostýnských vrchů jsme nechali až na neděli a dobře jsme udělali. Vyjížděli jsme za mlhy, ale už na startu naší trasy v osadě Ráztoka se klubalo sluníčko. A nás čekal nádherný slunečný a teplý podzimní den. Celý den jsme z kopců viděli, jak všude dole nad údolím leží "deka" z inverzní oblačnosti. Začali jsme po neznačené lesní cestě na vrchol Na Šarmance (715 m). Přes Holý vrch a U Tří kamenů jsme dorazili na nejvyšší vrchol naší trasy - Kyčeru (757 m). Na rozcestí Pod Kyčerou jsme se podívali na Machovu studánku a pokračovali dál. Jinou cestou jsme se vrátili na Holý vrch a pak na Klapinov. Přes Horní Hořansko jsme došli na Pardus (673 m), moc pěkný kopec s nádherným výhledem. Pak nás čekal sestup dolů k autu, kde už byla mlha... Ušli jsme 15 km, trasa byla moc pěkná, počasí luxusní a výhledy parádní - viděli jsme Hostýn, Kelčský Javorník a v dálce i Radhošť...
více  Zavřít popis alba 
  • 9.11.2020
  • 55 zobrazení
robert71
Předpověď hlásí na víkend ve skalách jasno, tak vyrážíme. Jasno vyšlo pouze v sobotu, neděle byla už klasicky podzimní. Všude bohatě nejen skal, ale i ještě hub.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.11.2020
  • 56 zobrazení
pekol
Slovensko se nám zavřelo, naštěstí se k Tatrám a okolním vrškům dalo legálně "proklouznout" z Polska. Tak jsem toho první dvě listopadové neděle využil. Krásná procházka v úrovni dvou tisíc metrů od Kasprowa wierchu přes Kondrackou kopu k poské národní hoře Giewontu. A také návštěva nejvyššího vrcholu celého pásma Beskyd Babiej hory severní strmou stěnou s převýšením přes tisíc metrů. Odměnou byly Sluncem prozářené rozhledy na horská panoramata. Celodenní mráz již ale dává jasně najevo blížící se zimu.
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 8.11.2020
  • 112 zobrazení
trempoviny
První listopadový víkend, na konci dušičkového týdne 2020, jsem v sobotu vyrazil na Brdy navštívit tzv. nový symbolický trampský hřbitov. Na tomto trampském hřbitově na skalnatém hřbetu Slonovce nás trampů bylo tentokrát málo, ale byl tam velký provoz výletníků pěších i na kolech. My jsme tam uctili památku všech známých i neznámých zemřelých trampek a trampů. A bohužel i těch, kteří tam v minulých letech o Dušičkách také chodívali. Dokonale jsme se občerstvili u ohně, ale dál jsme nemohli tradičně pokračovat v čenkovské trempovně. V neděli jsem dorazil na tzv. starý trampský hřbitov na Pišťáku aneb Malé Babce. Brdy byly přecpané návštěvníky i na odlehlých místech, dokonce se kouřilo z mnoha opuštěných ohnišť. Prošel jsem se typickým dušičkovým počasím. Všestranně smutný víkend, ale jednou bude zase líp (až otevřou hospody :-)). Ahoj !
více  Zavřít popis alba 
  • 8.11.2020
  • 919 zobrazení
rc-vzduchoplavci
Krásné počasi v sobotu i neděli celý den
více  Zavřít popis alba 
  • 8.11.2020
  • 39 zobrazení
bspbara
Krásné výhledy, ale na Ondřejníků měsíční krajina zničená po kůrovci. Byla vidět i Fatra.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.11.2020
  • 155 zobrazení
farajes
Ze soboty na neděli nás čekalo nemilé překvapení na farní zahradě...
více  Zavřít popis alba 
  • 2.11.2020
  • 11 zobrazení
jura1972
Na dušičkovou neděli se nás po nějakém čase opět vypravila skupinka, tentokrát osmičlenná, do západního výběžku Moravskoslezských Beskyd, Veřovických vrchů, a vydali jsme se na nádhernou klasickou hřebenovku s neustálým nabíráním a ztrátou výšky z hostašovického nádraží do Frenštátu pod Radhoštěm. Nejdříve jsme po červené TZ vystoupali k památníku partyzánského odboje skupiny Javor na Trojačce a poté jsme hore dole postupně přecházeli přes vrcholky s turistickými altánky Oprchlice (639 m), Trojačky (709 m), Huštýna (747 m), Široké (766 m), Krátké (767 m) a Dlouhé (860 m) na rozcestí Kamenárka (745 m), z něhož jsme se doslova vyšvihli na vrchol Kamenárky (862 m), kde nás přivítala hustá mlha. Z Kamenárky pak následoval sešup po neznačené pěšince opět na červenou TZ na rozcestí Pod Kamenárkou a přechod k pramenu Jičínky (690 m) s dalším hezkým altánkem, kde jsme i udělali podobně jako na vrcholu Huštýna krátkou přestávku na svačinku. Poté jsme vystoupali na rozcestí pod Malým Javorníkem, kde už se opět mlha začínala přelévat, a po výstupu na vrchol Velkého Javorníku (918 m) k rozhledně už nás pohltila zcela, takže na vyhlídkové plošině devítipatrové dřevěné rozhledny, zbudované v roce 2013 ve valašském stylu, jsme byli v 26 metrech nad terénem rádi, že vidíme sebe navzájem. Z boku turistické chaty, která byla na vrcholu otevřena již v roce 1895 a ta současná má podobu z roku 1935, jsme si dopřáli pivečko, kávu, utopence či hranolky a podstoupili závěrečný sestup po zelené TZ přes Horečky a kolem lurdské kaple s Mařenčinou studánkou do Frenštátu pod Radhoštěm, kde jsme si do odjezdu vlaku prohlédli náměstí míru s kostelem svatého Martina a radnicí a někteří využili možnost občerstvení v jediném otevřeném podniku ve městě, bistru tureckého kebabu.
Ušlapali jsme celkem slušným 25 kilometrů s převýšením 1100 metrů a ani nám tolik nevadilo při zpáteční cestě zpoždění rychlíku Moravan, který kvůli poruše lokomotivy na osobní soupravě jedoucí před námi výjimečně mezi Přerov a Otrokovicemi zastavoval na každé zastávce, nicméně nařízený návrat domů do deváté hodiny jsme zvládli a už se těšíme na sobotní expedici do Rychlebských hor.
Mapa: https://mapy.cz/s/favotudoja
více  Zavřít popis alba 
  • 2.11.2020
  • 117 zobrazení
pepajosef
Ještě že můžeme bez obav z nákazy ve dvou do přírody a tam, kde nikoho nepotkáme. Zažít Okoř bez lidí se často nepodaří.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2020
  • 98 zobrazení
plazik
Pár snímků ze říjnových vycházek. Na hůlkpvání s Peručáky v neděli 11. do Lázní a až k Podkově, sám po silnicích na Vransko a Telecko další neděli a jen k vratům v zamlžený poslední říjnový pátek.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2020
  • 60 zobrazení
joona
Proč sedět doma když teplá neděle je akorát se projít po lese a nasbírat si nějaké houbičky,Ta krása podzimu a ten vzduch je nadevše ....
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2020
  • 30 zobrazení
jura1972
V neděli při přechodu chřibských vrcholů jsme se operativně domluvili, že středeční Den vzniku samostatného československého státu oslavíme v Jeseníkách a projdeme si údolí Bílé Opavy s vodopády. A tak nás trojice (řidička Pavla Paldanová, já coby horský vůdce a Karel Trávník) vyrazila o šesté autem z Hodonína, ve Strážnici jsme přibrali Andrejku s Xendou a přesunuli se přes Olomouc, Šternberk a Rýmařov, kde nám již dle předpovědi začalo krásně svítit sluníčko, do Karlovy Studánky za penzion Na Hubertově ke vstupu do Údolí Bílé Opavy a před půl desáté mohli vyrazit na zamýšlenou trasu, aut už zde parkovala spousta.
Nejdříve jsme prošili souběžně s modrou a žlutou TZ na rozcestí Na paloučku, odkud jsme pokračovali po žluté TZ do kaňonu Bílé Opavy s chodníkem zajištěným dřevěnými můstky a žebříky, který už by na některých místech vyžadoval rekonstrukci a občas nějaký řetěz navíc, hlavně na kluzkých skalách či balvanech. Jsme však zkušenými lezci, a tak jsme si mohli vychutnávat nádherné peřeje a kaskády Bílé Opavy s nejvyšším 8 metrů vysokým vodopádem. Na závěr jsme ze sevřeného údolí vystoupali na křižovatku s modrou značkou Nad vodopády Bílé Opavy, pokračovali na rozcestí Pod Ovčárnou a vystoupali po žluté TZ podél vleku Malý Václavák na Ovčárnu, která byla zavřená, jen výdejní okénko před chatou Sabinka bylo v provozu, které jsme však nevyužili a v závětří Ovčárny jsme posvačili, nutno však dodat, že se tady oproti údolí podstatně ochladilo.
Odpočati a plní sil jsme pak po Ovčárenské silnici vyrazili okolo Barborky a Kurzovní chaty za krásných pohledů k Dlouhým stráním, Králickému Sněžníku a masívu Keprníku na nejvyšší moravský vrchol Praděd (1491 m), kde jsme vrcholový vysílač obešli dokola a vychutnali si pohledy třeba i na Vysokou holi s Kamzičníkem a Velkým Májem či k Jeseníku se Lví horou a Otmuchovským jezerům v polském Horním Slezsku.
Z Pradědu jsme pak seběhli na Švýcárnu, ze které jsme po krátké přestávce (chata byla uzavřená) krátce vystoupali na Malého Děda (1368 m), z něhož jsme prudce klesli na rozcestí Černík (1200 m) a pokračovali v dalším místy prudkém sestupu okolo Jiřího chaty s pěknými zpětnými pohledy k Pradědu do údolí Střední Opavy, odkud jsme pak neznačeně po svážnici opět nabrali výšku k 1050 metrům a kolem Sokolí skály a prostředního vrchu přešli na kótu 1004 metrů, nejvyšší bod na tzv. Videlské silnici z Bělé pod pradědem do Karlovy Studánky. Na závěr jsme po silnici a stezce vedoucí nad ní sestoupali zpět k výchozímu místu nad Karlovou Studánkou u ústí Údolí Bílé Opavy.
Byl to opět krásný výlet podobně jako na jaře, když jsme pochodovali od motorestu Skřítek přes Praděd do Koutů nad Desnou, a určitě se do Jeseníků zase rádi vrátíme. Celkem absolvováno za nádherného slunečného počasí 25 kilometrů s převýšením 1000 metrů, večerní návrat do nočního zákazu vycházení jsme přes rozkopaný Přerov zvládli v pohodě.
Mapa: https://mapy.cz/s/lamobuhade
více  Zavřít popis alba 
  • 29.10.2020
  • 656 zobrazení
blackdiamant
Fotky z Londýna, z víkendu, z neděle, den třetí.. :)
více  Zavřít popis alba 
  • 29.10.2020
  • 251 zobrazení
hovr
Na neděli věštila ČT 1 ve svém zábavném pořadu o počasí pro moravské úvaly a přilehlé okolí inverzi. Vyjeli jsme proto za sluníčkem do Jeseníků.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
63 komentářů
  • 28.10.2020
  • 120 zobrazení
celestecascata
Vyrazili jsme jako loni do Jaroměřic na výstavu. Byla to druhá výstava naší Kačenky / Katerinno Rosso Celeste Cascata/ ve třídě štěňátek vyběhala druhou Velmi nadějnou 1. Náš malý Honzík / Jann Junior Celeste Cascata/ v králičím rázu , mezitřídě Výborná 1 a CAC a úspěšně prošel výběrem do chovu - bonitací. Setkali jsme se spoustou přátel a kamarádů. Vyjeli jsme už v pátek, ubytovaní jsme byli v Městečku Trnávka, navštívili město Jevíčko. V sobotu a neděli jsme navštívili naše štěňátka vrhu L v nových domovech. Doníčka /Don Primo Celeste Cascata/ a Andulku alias / Lucianna Toscana Celeste Cascata/. Rostou nám děti do krásy. Na cestě domů jsme navštívili město Šternberk a jeho státní hrad.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.10.2020
  • 64 zobrazení
lotusesprit
Lesní divadlo (Sloup v Čechách) - Divadelní spolek Sloup (zal. 1920) získal od hraběte Augustina Kinského pozemek, na němž za 50 000 korun postavili roku 1921 divadelní scénu. Byla slavnostně otevřena na Svatodušní neděli téhož roku 1921 profesorem Rudolfem Ringelem a hned se konalo první představení, drama Potopený zvon. Po roce 1945 se zde začalo divadlo opět hrát. Z roku 1946 jsou záznamy o vystoupení souboru lužicko-srbské mládeže a studentského souboru z České Lípy, o několik let později zde byla sehrána Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany. V letech 1957 až 1959 byly provedeny stavební úpravy, dány nové lavice, upraveny vstupní brány. Po roce 1960 se zde hrát přestalo, divadlo osiřelo a začalo chátrat. K obnově došlo až po roce 2000. V letech 2004–2005 byla divadlo opraveno. Bylo postaveno nové podium, sedačky pro 250 diváků, upraveny přístupové cesty s lavičkami, zhotovena elektrická přípojka a osvětlení, vyčistěny skalní prostory. Postupné úpravy celého areálu následovaly každý rok. Od června 2004 se začalo opět hrát.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.10.2020
  • 44 zobrazení
jura1972
V sobotu 24. října měl odbor KČT Uherské Hradiště pořádat pod vedením Jirky Půčka 25. ročník turistického přechodu „Vrcholy Chřibů“, ale jelikož byla akce vzhledem k momentálním omezujícím opatřením v souvislosti s pandemií koronaviru oficiálně zrušena, prošla se nás po Chřibech v neděli po zamýšlené a trochu upravené trase desítka, už i z důvodu doporučení vládního nařízení, že máme v rámci utužení zdraví vyrážet do přírody. V odpoledních hodinách vyrazila do Chřibů skutečně spousta lidí a na parkovišti na rozcestí U Křížku na silnici spojující Vřesovice s Koračany se pomalu nedalo ani zaparkovat.
Vyrazili jsme v devět z Velehradu za mlhy, která ale začala postupně padat a od průchodu pod Holým kopcem už na nás začalo svítit krásně sluníčko. Nejdříve jsme se přehoupli po červené TZ, kde jsme u cesty našli i tři pravé hřiby, přes Nový dvůr na Chabaně, kde jsme zastavili u cca 200 let starého, 33 metrů vysokého sekvojce obrovského s obvodem kmenu 625 cm, téže mamutího stromu a nejmohutnějšího stromu na Zemi, v jehož sousedství vyrůstají od roku 2000 a následně ještě tři další stromy tohoto druhu původem ze Severní Ameriky. Z Chabaní jsme se opět přehoupli po červené TZ pod Břesteckou skálu, kde jsem po krátkém úprku do listnatého lesa během chviličky přihodil Jendovi do tašky osm dalších praváčků. Od hospody s otevřeným okénkem následoval nejprudší strk na trase, výstup po zelené TZ s krásnými zpětnými pohledy k Břestecké skále po skalnatém hřebínku do Čertova sedla, kde ve vyhlídkovém altánku momentálně končila noční bivak dvojice děvčat s psíkem. Ze sedla jsme ještě kousek vystoupali ke kapli svaté Barbory, kde bylo také živo, stejně jako pod Buchlovem na parkovišti u hospody U Špalka, kde jsme si dopřáli zastávku na občerstvení. Původně jsme zamýšleli přelézt i přes Holý kopec, ale sestup po mokrých skalách a stromech přes Ztracené zámky by mohl činit problémy, a tak jsme Holý kopec obešli po červené TZ přímo k altánu na rozcestí Na Pile, ze kterého jsme dále po červené TZ vystoupali přes rozcestí Pod Ocáskem na Kazatelnu a pokochali se pohledy směrem k Cimburku, Koryčanské přehradě a Stříleckému hradu. Od Kazatelny jsme seběhli ke studánce U Mísy a přešli ke skalnímu útvaru Kozel, kolem něhož byli sroceni příchozí a obdivovali výkony lezců skalním komínem či po dosti mokré stěně na vrchol. Od Kozla jsme přešli na rozcestí U Křížku, kde jsme se stočili k jihu a přešli na horu Svatého Klimenta s kaplí, ze které jsme seběhli ke Gorazdově studánce a neznačeně přešli kolem Čertovy skály a místa leteckého neštěstí v roce 1947 k Zikmundově skále, nádhernému místu, odkud lze běžně krásně vzhlížet k Buchlovu, ovšem k nastupujícímu večernímu oparu jsme už takové štěstí neměli. Na závěr jsme hustým lesem sestoupali na cyklostezku od Ocásku nad ranč Vlčák a kolem Mynářova nepovoleného rybníku seběhli do Osvětiman, kde jsme se zastavili na 29 kilometrech.
Opět jsme prožili ve Chřibech nádherný den a už se těšíme na sobotu 7. listopadu, kdy si sem uděláme opět výlet v rámci oblíbené Vřesovické stovky po upravené trase se zakončením na turistické základně KT NOHA.
Mapa: https://mapy.cz/s/puzumazesu
více  Zavřít popis alba 
  • 27.10.2020
  • 288 zobrazení
Reklama