alzo
  • září až listopad 2011
  • 54 zobrazení
emikes
105 LET OSLAVILA NEJSTARŠÍ BYSTŘIČANKA
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Psal se rok 1913, když přišla na svět paní Anna Máchová. Nejstarší obyvatelka Bystřice pod Hostýnem oslavila 105. narozeniny.
Mnozí si ji pamatují jako noblesní dámu, a to jí zůstalo. Žádná stařenka v šátku, za to pojmenování by vás vitální seniorka hnala. „A místo kytky radši lahvinku,“ komentovala s úsměvem na své narozeninové oslavě v Centru pro seniory Zahrada.
Paní Máchová je doslova živoucí reklamou na domov pro seniory. Získala tu svůj klid, má tu vše, co potřebuje, personál si nemůže vynachválit. „Jen si občas postěžuje, že babičky a dědečkové, kteří jsou od ní o dvacet let mladší, se jí zdají málo aktivní,“ prozradil sedmdesátiletý syn Miroslav.
Do 99 let byla činná organizátorka, jako letitá sokolka i v tomto věku pravidelně cvičí, miluje společnost, je výborná zpěvačka. „Však taky v 89 vyhrála v televizi Doremi,“ podotkl syn.
Dobře naladěná a vždy elegantní jubilantka přijímala gratulace ve společnosti novinářů i svých spolubydlících. „Tato žena je pro mne dokladem toho, že pozitivní přístup k životu je elixírem věčného mládí. Přeji této usměvavé dámě, nejstarší Bystřičance, aby ji život nadále bavil a zdraví jí sloužilo. Jste pro nás všechny velkou inspirací!“ pronesl starosta města Zdeněk Pánek.
A jaký má oslavenkyně recept na dlouhověkost? Slivovice, to je podle paní Máchové ten nejlepší lék. „Každé ráno štamrličku, i když já ji podezírám, že ne jenom ráno,“ usmál se syn Miroslav.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.3.2018
  • 537 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
zskly
Naši šesťáci se již podruhé zapojili do Souboje čtenářů 2018 (viz projekty) a letos obsadili nádherné 5. místo ze 105 škol z celé České republiky. Za vynikající úspěch si vysloužili nejen odměnu od Společnosti knuhy, sladkou odměnu a pochvalu paní ředitelky, ale přišla jim osobně pogratulovat i paní starostka, která jim předala čokoládku a diplom za příkladnou reprezentaci obce. Všem zúčastněným moc gratulujeme k vynikajícímu úspěchu!
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2018
  • 136 zobrazení
michalpinx32
Do místního podniku ZP Kvasicko a.s. zavítal službař pan Jan Křivohlávek se svým NH T 7550 a skoro novým Rozmetadlem BREDAL K 105. Do polí na fotkách aplikoval vápenec o dávce 1t/ha.
Velké díky majiteli za svezení, za pokec a možnost nafocení soupravy :)
více  Zavřít popis alba 
  • září 2014
  • 529 zobrazení
strelby
40. ročník střeleb na asfaltové terče na střelnici myslivckého sdružení Žďár. Střelby proběhly za pěkného počasí a veliké účasti střelců. Střílelo 21 družstev tj. 105 střelců. V jednotlivcích zvítězil pan Taneček z Dětenic a družstvo bylo první z Bukovna. Naše družstvo se umístilo na třetím místě.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2005 až květen 2006
  • 120 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
verastrnadkova
Obec Přítluky se nachází v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji. Žije zde 813 obyvatel. Skládá se ze dvou částí, jejichž katastrální území spolu nesousedí: Přítluky a Nové Mlýny.
Z užitkových služeb se zde nachází obchod, restaurace, pošta, kostel, penzion, sportovní komplex a knihovna.

Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1222.

Obyvatelstvo
V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 786 obyvatel. Z nich bylo 391 mužů a 395 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 43% let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy v obci žilo 765 lidí. Nejvíce z nich bylo (18,2%) obyvatel ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku tvořily 13,7% obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 6,9%. Z celkem 660 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 53% střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 3,5% a bez vzdělání bylo naopak 0,3% obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 361 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 79,8% z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 60,4% patřilo mezi zaměstnance, 1,9% k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 48,1% občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl. Úhrnem 363 obyvatel obce (což je 47,5%), se hlásilo k české národnosti. Dále 173 obyvatel bylo Moravanů a 3 Slováků. Celých 179 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.
Náboženský život
Obec je sídlem římskokatolické farnosti Rakvice. Ta je součástí děkanátu Břeclav - Brněnské dicéze v Moravské provincii. Při censu prováděném v roce 2011 se 118 obyvatel obce (15%) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 57 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 49 obyvatel k římskokatolické církvi (6% ze všech obyvatel obce) a 1 k pravoslavné. Úhrnem 302 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 345 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.

Pamětihodnosti
• Kostel svaté Markéty
• Boží muka
• Fara

RYBNÍK FRAUMIL
GPS : 48.8322028N, 16.7821833E

BOŽÍ MUKA U RYBNÍKA FAUMIL
Památkově chráněna jsou i troje boží muka u příjezdových cest, která byla vždy orientačním bodem pro příchozí na dobytčí trhy v Hustopečích či obchodní cesty z Uher. Tyto vedly až na polské území, kam se kromě jiného zboží vozilo i přítlucké víno.
GPS : 48.8329875N, 16.7816822E

ZVONICE U KOSTELA SVATÉ MARKÉTY
Barokní zvonice byla postavena v letech 1756-62.
GPS : 48.8556267N, 16.7740369E

KOSTEL SVATÉ MARKÉTY
Barokní kostel byl postaven v letech 1779-84 na základech původního kostela. Nedaleko kostela byla v letech 1756-62 postavena zvonice.
GPS : 48.8557542N, 16.7741697E

KAPLIČKA
GPS : 48.8571686N, 16.7753294E

ROZHLEDNA MAJÁK
Typ/materiál : dřevěná rozhledna s ocelovými prvky
Lokalita : cca 50m od vrcholu Přítlucká hora (293m, mezi obcemi Přítluky, Zaječí a Rakvice), cca 15km severozápadně od Břeclavi
Nadmořská výška : 289m
Okres : Břeclav
Období výstavby : březen-květen 2012
Oficiální zpřístupnění : 5. července 2012
Celková výška : 27,6m
Výška vyhlídkové plošiny : 21m
Počet schodů : 105
Otevírací doba : volně přístupná
Přístup : Z okolních obcí po TZT - žlutá z Přítluk (1,5km, převýšení 120m, jedná se o Zaječický vycházkový okruh), zelená ze Zaječí (1,8km, převýšení 60m) nebo opět zelená z Rakvic (3,5km, převýšení 120m). K rozhledně vede také cyklostezka č. 5066 Velkopavlovická. Nejblíže lze zaparkovat na panelové cestě před oplocením vinice asi 200m pod rozhlednou. Tato panelová cesta vede ze silnice z Přítluk do Zaječí, začíná cca 500m za obcí Přítluky (48.8578731N, 16.7647344E). Označena je hnědou směrovkou místního značení.
Výhled : pohled na Pálavu, novomlýnské nádrže, lednicko-valtický areál, Bílé Karpaty, na druhé straně je zase vidět Rakousko s Alpami
Historie : Společná rozhledna obcí Přítluky, Zaječí a Rakvice vznikla na jaře 2012 na Přítlucké hoře v okrese Břeclav. Zmíněné obce plánovali projekt (z iniciativy rakvického starosty Petra Vajbara) od roku 2007. Na podzim 2010 upravily k vrcholu přístupové cesty, zároveň jejich představitelé odzkoušeli výhled z budoucí rozhledny z jeřábu. Realizace rozhledny nazývané „Maják“ nebo „U Majáku“ byla podmíněna získáním dotace z EU, což se povedlo v polovině roku 2011. Celková výše dotace více dosáhla 2,8 mil. Kč. Úhrnná výše projektu přitom činila 3,3 mil. Kč. Autoři projektu, jehož obdoba se realizovala v minulosti již na několika místech Čech a Moravy, byli Ing. Olšina a Ing. Veverka. Samotnou výstavbu provedly brněnské společnosti Keltex s.r.o. a Stavos, a.s. v období březen až květen 2012. Slavnostně byla rozhledna „Maják“ otevřena ve čtvrtek 5. července 2012.
GPS : 48.8638617N, 16.7710467E

VRCH PŘÍTLUCKÁ HORA
GPS : 48.8637639N, 16.7725767E

VYHLÍDKOVÉ MÍSTO
GPS : 48.8579053N, 16.7839042E

PAMÁTNÍK TRAGICKÉHO VÝLETU DĚTÍ Z RAKVICKÉ ŠKOLY (PAMÁTNÍK UTONULÝM DĚTEM)
Nedaleko vsi je u řeky Dyje postaven památník tragického výletu dětí z rakvické školy, během něhož dne 26. května 1936 ve vlnách rozvodněné Dyje utonulo 31 dětí. Na památku rodinám i dětem této události sám pan prezident Tomáš Garrigue Masaryk nechal vystavit kamenný pomník.
GPS : 48.8572778N, 16.7264681E

SOCHA SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO
V obci na návsi se nacházi vzácná barokní socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1731 ze stejné sochařské dílny jako v Přítlukách.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2020
  • 23 zobrazení
tomaskucera
- V sobotu 29. srpna 2020 se v Miřeticích v tamním sportovním areálu konal III. ročník soutěže O pohár obcí Chmelná a Miřetice, která byla závěrečným 6. kolem XII. ročníku seriálu Benešovské hasičské ligy 2020. Opět se tedy dva sousedící sbory SDH Chmelná a SDH Miřetice vzájemně chopily pořadatelství. V letech 2018 a 2019 byla při závěrečném vyhlašování výsledků ligy chmelenskomiřetická soutěž vyhodnocena jako „Nejlepší soutěž BNL”, a tak se soutěž zorganizovala i potřetí.
Všechny soutěžící a návštěvníky znovu po roce přivítalo výborně vybavené sportoviště s dokonalým zázemím v příjemném prostředí za vsí obklopené loukou a lesíkem. Dráha byla ještě den před soutěží nakrátko posekána a vyznačená široká, aby všichni dobře viděli a nezakrývali si navzájem výhled. Nově byl na náběhu k základně položen provizorní tartanový povrch, který zajišťoval společně s dlážděnou základnou a travnatou dráhou bez výškových rozdílů téměř ideální podmínky pro požární útoky. Také pro diváky bylo připraveno na vyvýšené mezi za základnou místo s lavičkami s dokonalým výhledem na dráhu.
Po deváté hodině se postupně začali sjíždět soutěžící, kterých nakonec přijelo 24 družstev mužů a 17 družstev žen. Bylo zde také vidět závodníky nejen z Benešovska, ale i z jiných okresů a týmy, které se v minulých letech zúčastňovaly jiných hasičských lig a které byly díky jarní koronavirové epidemii, nemoci Covid - 19 pro rok 2020 zrušeny.
Na soutěžích BNL je vždy na dobře přístupném a viditelném místě umístěna kasička, kam mohou všichni přispět jakoukoli částkou na charitativní projekt. Tentokrát byla tato sbírka rozšířena a ještě před zahájením soutěže do prvního startovního výstřelu probíhala také charitativní tipovací soutěž o soudek piva, kdy si mohl každý za 20 a více korun vsadit, jaký nejlepší čas padne v každé kategorii (muži a ženy).
Ještě před zahájením soutěže jsme zjistili, že v palivové nádrži chmelenské stříkačky je málo benzínu a pro jistotu by bylo dobré trochu paliva doplnit. Benzín Vervu 100 jsme sehnali od chlumského týmu, a tak jsme mašině dopřáli 5 litrů prémiového paliva. Na tento nášup oktanů není chmelenská stříkačka zvyklá, protože dostává „pouze“ 98, ale v minulosti už také 100 oktanový benzín okusila. Po nástupu a doladění časomíry soutěž začala. Pořádající družstvo Chmelná muži šli na start šestí a zadařilo se. Navzdory tomu, že chmelenští hasiči začali soutěžní sezónu před týdnem, byl jejich výkon výborný a dosažený čas 17:88 vteřiny jejich nejrychlejším v této a minulé (17:94) sezóně BNL. Voda šla ze stříkačky, po osmé vteřině a orientačně naměřený výstřik byl 16:97 (loni 16:70). V celkovém pořadí to znamenalo 5. místo. Před soutěží byl tým chmelenských mužů v celkovém hodnocení BNL bez jediného bodu a průběžně na děleném posledním 31. místě. Pátým místem na této závěrečné soutěži v Miřeticích získalo družstvo Chmelná muži do hodnocení 11 bodů a ve výsledném pořadí seriálu BNL 2020 skončilo celkově na 19. místě z celkem 37 týmů.
V základním kole kategorie mužů zvítězily Drahňovice s časem 16:85, druhá byla Špona Chářivice, kde na rozdělovači běhá ze Chmelné Tomáš Martínek ml. s časem 16:93. Ti si v závěrečném rozstřelu s časem 14:35 vteřiny na 2 „B” zaběhli i pro sud piva za první místo. V kategorii PS 12 bez úprav soutěžily tři týmy. První místo obsadily Miřetice, druhý byl Křížov a nedokončily Břežany.
Na poslední soutěži zařazené do seriálu Benešovské hasičské ligy tradičně běhají i družstva složená z výběru jednotlivců z různých týmů, takzvané All Stars, do kterého se také na rozdělovači v mužích, tak jako v roce 2016, 2017, 2018 a 2019 dostal Tomš, Ten se ale tentokrát nemohl z pracovních důvodů této prestižní záležitosti zúčastnit. Nemohl ani první náhradník, a tak na rozdělovači běžel za All Stars třetí adept. Po základním kole mužské kategorie tento hvězdný tým sice předvedl nedokončený útok, ale jeden proudař měl sestřik v čase 16:62 vteřiny na 3 „B”.
Po krátké přestávce na přestavění dráhy na 2 hadice „B” a občerstvení rozhodčích nastoupily na závodiště ženy, které také předvedly skvělé výkony a byly pěknou podívanou pro mužskou část publika. V základní části kategorie žen si nejrychleji vedly favoritky ligy z Malovic a jejich čas 17:64 vteřiny nikdo nepřekonal. Bylo to pro ně jistě zasloužené vítězství nejen na této soutěži, ale také prvenství celé BNL 2020. Druhé byly Radošovandy a třetí holky z Chlumu, za které na pravém proudu běhá ze Chmelné Bára. Tým Daměnice ženy, kde také na pravém proudu běhá ze Chmelné Iveta skončil pátý.
Chmelenská děvčata, která se po dlouhé době, přesně po dvou letech a čtyřech dnech, objevila znovu na závodní dráze, předvedla parádní výkon. Dosažený čas 21:83 vteřiny znamenal pěkné 11. místo. Holky v této sestavě trénovali pouze jednou, a to v pátek před soutěží od 9:00 hodin ráno.
S neupravenou PS 12 si pro první místo přijely ženy z Vilic, které za sebou nechaly hasičky z Nové Vsi. Po posledním útoku základního kola ženské kategorie přišel také na řadu All Stars tým holek. Do tohoto týmu se, tak jako v roce 2017, 2018 a 2019 dostala na proud Bára soutěžící za chlumské ženy.
Po přestávce následoval závěrečný nástup a vyhlášení výsledků 105. soutěže v rámci Benešovské hasičské ligy. Soutěž byla vyhodnocena, rozdány poháry, věcné ceny a originální diplomy na kterých byla tentokrát silueta miřetického košaře u chmelenské kádě. Odměněni byli také paní a pan rozhodčí, kdy každá dostala od předsedkyně rady BNL Kateřiny Škvorové květinu, jen startér Radek obdržel salám. Úplně na samotný závěr vyhlašování oznámil moderátor nejen hasičských soutěží BNL, ale i pohárovek a memoriálů Jirka Černík, že ho v dalších letech v roli moderátora nejspíš nepotkáme, což je obrovská škoda, protože soutěže s jeho komentářem a průvodním slovem mají o několik stupňů vyšší úroveň, jsou přehledné a mají styl a šťávu. No uvidíme. Na závěr byl Jirka odměněn dlouhotrvajícím potleskem.
Do zajišťování a průběhu soutěže se zapojili občané z obou vesnic, další se přišli podívat a fandit svým týmům. Pro některé diváky to byl nevšední zážitek, protože podobnou soutěž na takové úrovni ještě neviděli a pochvalovali si nejen jedinečnou atmosféru, rychlý průběh, ale i pěkné výkony soutěžících, moderování celé akce a bohatě vybavené stánky s výborným občerstvením. Celý soutěžní den proběhl úspěšně, až na chladnější počasí a občasné mrholení, ale naštěstí nefoukalo. Doufáme, že se tak jako v minulém a předminulém roce pořadatelům podařilo připravit pěknou soutěž a vše proběhlo bez problémů. Poslední závěrečné kolo seriálu Benešovské hasičské ligy se v Miřeticích konalo podruhé.
Na této soutěži v Miřeticích pořádané společně sbory dobrovolných hasičů Chmelné a Miřetic chmelenští muži obsadili v celkovém pořadí 5. místo a do hodnocení seriálu Benešovské hasičské ligy získali 11 bodů. Protože to byla třetí účast SDH Chmelná na soutěži zařazené do BNL není hodnocení z prvních třech soutěží. Dohromady s 0 body z Olbramovic (pořádaly Tomice), 0 body z Makova, 0 body z Jankova a 0 body z Daměnic má SDH Chmelná 11 bodů a v průběžném pořadí Benešovské ligy 19. místo z 37 družstev.
Chmelenské ženy obsadily v celkovém pořadí 11. místo a v hodnocení seriálu Benešovské hasičské ligy nezískaly žádný bod, protože v ženské kategorii se body udělují jen do 7. místa. Jelikož to byla první soutěž tohoto družstva na BNL 2020, nemají ze soutěží zařazených do Benešovské ligy žádný bod a v průběžném pořadí Benešovské hasičské ligy zaujímají dělené 14. místo z 25-ti družstev.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.8.2020
  • 91 zobrazení
falcon81
dopolední návštěva kopce s focením otužilecké akce lysohorského pána Jána Č :-) s následným focením výhledu do dálek tj. Jeseníky, Oravské Beskydy, Vysoké Tatry , Belianky, Malá Fatra atd. Odpolední návštěva Gruně s následným západem slunce.

Nikon D5300, objektiv Nikkor 18-105 VR s CPL, Tamron 10-24 s CPL, Tamron 70-300 USD VC
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 27.12.2015
  • 570 zobrazení
speleoklub1-08
Po hydrotěžbě nám v Májovkách na konci Divišovy jeskyně zůstala hromada kamení. Naplnili jsme 105 kýblů a vydali se s nimi na cestu úzkými chodbami Divišovky. Kýble se v těchto miniprostorách musí podávat od člověka k člověku, z ruky do ruky. A v osmi lidech jsme se načtyřikrát posouvali vždy o kus cesty vpřed, než se je podařilo postupně dostat ven... Venku nás čakala nejen koupel, ale i výtečná bramboračka, stejky dle receptu pana HH a sud piva... Díky všem, kteří přijeli!
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2013
  • 255 zobrazení
jaroslavburda
Bázlivec vratičový (Galeruca tanaceti) - Na prosluněné, posekané louce, lze v těchto dnech objevit řadu zajímavých brouků. Různé malé střevlíčky, schovávající se pod listím a v hrabance a také například bázlivce, běžného brouka z čeledi mandelinkovitých (Chrysomelidae). Na snímcích je zachycena samice, připravená k podzimní snůšce vajíček. Bázlivec vratičový má velmi zajímavý životní cyklus. Larva se líhne někdy v dubnu a brouk dokončí svůj vývoj už v červenci či srpnu. Za letních veder prodělává imago (dospělec) v úkrytech pod kameny jakousi diapauzu, tehdy je jen málo aktivní. Skutečně aktivní začne být bázlivec až v pozdním, chladnějším podzimu, kdy v říjnu klade svá vajíčka.
Vynikající průzkum a text bázlivců sepsal pan Jiří Švábík na svém blogu: https://svabblog.wordpress.com/2013/…/01/bazlivec-vraticovy/

Jablonec nad Nisou, louka, spadané listí
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 25.10.2019
  • 40 zobrazení
mildovo74
Na konci ulice Lípová ( foto z roku 2012 ) ,,U křížku,, u křižovatky ulic V Háji a Javorová se nachází stará lípa. Byla vysázena v roce 1862. Od roku 1864 zde stojí litý kříž, který byl zakoupen v Praze za 11 zlatých. Čtyřhranný kámen jako podstavec stál tehdy 4 zlaté a 80 krejcarů. Od tohoto křížku vedla vozová cesta do Bělok, která dnes z části kopíruje začátek ulice Javorová. Tento křížek stojí za zmínku už jen proto kolik lidí ho za ta léta opečovávalo. Já si pamatuji paní Svobodovou a jejího druha pana Jindřicha Kropáčka. Bydleli v ulici V Háji. Paní zde na dušičky dávala věneček, pán bílil podstavec a natíral křížek. Kříž je jeden z mála, který se v okolí i přes 50.-tá léta 20. století, kdy byly ničeny ostatní kříže, zachoval. Jako děti jsme si zde často hráli a lezli na ni. Já ne . Jednou mě odtud sundaval dědeček kamaráda a tak už mě tam nikdo nedostal. Nyní zde přibyla malá lavička ( nevím kdo jí tam dal ) ( Některé informace jsem čerpal z kroniky Hřebeč,1. díl ( 1850 - 1915 ).
mapa z roku 1840 ,,Na Tasově,, - zde je ona cesta na Běloky ( šipka č.1 ). Dnes V Háji ( šipka č.2 ) a ul. Lípová ( šipka č. 3 ). Z kroniky Hřebeč, díl 1. (1850 - 1915, strana 105 ) se dále dočteme, že v roce 1865 obec vyplatila za litý kříž z Prahy a postavení ( 11 zlatých ), za postavení přivezeného kříže panu Karníkovi a za 1 postavený kamen k tomu ( 4 zlatý, 18 krejcarů ). Povšimně te si ( šipky č. 2 ) V Háji. Cituji: ,,Konec obce na východ od čp. 218 u křížku, kóta č. 354 vede cesta, která rovněž sloužila jako vodoteč, dnes již zavezená. Tam byla ovocná zahrada statku Peklova. Tato zahrada byla rozdělena na malá políčka pro chudé nájemce. Roku 1920 byla těmto nájemcům dána do vlastnictví. Dnes je tato část zastavěna domky, ale stále se zde říká ,,V Háji,, číslo katastru 252 / 1 - 250 / 28 (autor citace Václav Klabík, náš 1. kronikář ). Tuto kopii mapy jsem získal od lidiček, kteří mají stejné zájmy, zdroj: Národní archiv, Praha.
mapa (z mé sbírky: Území Lidice 1:5000, Příloha k soutěži) z roku 1946 / 1947 - ( fotografie výřezu ). V kolečku zobrazena stará lípa s křížkem. Cesta na Běloky či také Pražská cesta ( šipka č.1 ). Cituji: Pražská cesta - V jižní časti obce od čp. 218, tam kde stojí křížek na pískovém podstavci mapován jako kóta č. 354, směrem jihovýchodním vedla vozová cesta a vodoteč na Běloky. Toto bylo nejkratší spojení pro pěší v dřívějších dobách, kdy ještě nejizdily autobusy a na spojení na Prahu bylo daleko. Tato cesta byla na katastru Hřebče roku 1951 zrušena. Dodnes (v roce 1967) se říká na bývalé pražské cestě. Číslo katastru 295. ( Kronika obce Hřebeč, díl 2., strana 282, autor pan Václav Klabík, náš 1. kronikář ). Dnes V Háji ( šipka č.2 ) a ul. Lípová ( šipka č. 3 ) a ,,větrolam,, ( šipka č. 4 ), č. 5 - Na Tasově ,,Na Zámku,, (Toto pojmenování této lokality vidím zde poprvé. Znáte ho také ? Použil se ještě název ,,Na Zámku,, v mapách či v literatuře ?) č. 6 - ulice Lidická, č. 7 - Školská, č. 8 - Tyršova a č. 9 - již zde připomenuto, lokalita V Háji.
fotografie z roku 2004 ( č.1 ) mi poslala Michala Milo, ostatní jsou z mé sbírky. ( č. 2 a 3. ) pocházejí z roku 2009 ( pohled od dnešní ulice Habrová, která tu tehdy ještě nebyla ), křížek u lípy z roku 2008 ( poslední rok, kdy zde bylo pole ) a koruna lípy z roku 2017. Snad všichni, jako děti jsme alespoň jednou vylezli do této koruny staré lípy a koukali z výšky po okolí.
více  Zavřít popis alba 
  • únor až září 2020
  • 132 zobrazení
knihovnajicin
Před 105 lety se narodil Václav Čtvrtek, který ještě jako malý Vašík Cafourek nejradši četl knihy na kanapi a přikusoval k nim chleba se sádlem. Po jeho stopách jsme se také vydali při letošní Noci s Andersenem.
Děti ze 3. B II. ZŠ v Jičíně nejprve sehrály Andersenovo Křesadlo a poté také Malou mořskou vílu, kterou si připravily s paní učitelkou Lenkou Dědečkovou. Po krátkém občerstvení už byl čas na večerní výpravu Jičínem po stopách Václava Čtvrtka.
Vybaveni baterkami a čelovkami jsme si prošli cestu, kudy malý Vašík za časů, kdy pobýval u dědečka Fejfara, chodíval ze školy domů, a poté už jsme se vyšplhali na jičínskou věž, kde nám pan věžník Jiří Wilda zněle odtroubil devátou hodinu a my se porozhlédli, jak tma změní nám známá místa.
Na závěr výpravy jsme se ještě zastavili v Rumcajsově ševcovně a poté už hurá zpátky do knihovny. Tam na nás čekalo hledání indicií v knihách, díky kterým jsme se ještě více seznámili se Čtvrtkovým životem. Nastalo čtení na dobrou noc z Cest formana Šejtročka a nad ránem už jsme se vydali do říše snů. Ráno následovala rozcvička a bohatá snídaně a jelo se domů.
více  Zavřít popis alba 
  • 2.4.2016
  • 114 zobrazení
jaroslavburda
Lupenitka dvouoká (Phyllium bioculatum) - Pár záběrů z mého chovu lupenitek dvouokých, které jsem dostal od pana Popelky, nadšeného chovatele strašilek a sklípkanů. Na snímcích nymfa lupenitky po druhém svleku.

Lupenitky (Phylliinae) jsou skupinou tropického hmyzu patřící do řádu strašilek (Phasmida). Svým vzhledem dokonale napodobují listy. Velikost se nejčastěji pohybuje mezi 5 a 9 centimetry, maximálně 11 cm (lupenitka obrovská). Lupenitky jsou partenogenní. K dalšímu množení samičky nepotřebují samečka a z nakladených vajíček se líhnou zase pouze samičky. Údajně se však může vyskytnout samec v poměru až k několika tisícům samiček. Vylíhlé lupenitky jsou sytě červené. Toto výrazné zbarvení má zřejmě za úkol klamat predátory a povědět jim: "Pozor jed" v době, než lupenitka nalezne živnou rostlinu a přizpůsobí se jí barevně. Během několika dnů se zbarvení mění do cihlově červené a později přechází do okrové, žluté a zelené. Při odchovu se nymfy po vylíhnutí v líhni dají do pohybu (začínají hledat živnou rostlinu). Při vyrušení většinou znehybní a pevně se drží podkladu (pletiva na sítu). Lupenitky, tak jako všechny strašilky, jsou býložravé. Požírají listí různých tropických rostlin. V chovu ho lze nahradit listy dubu nebo ostružiníku. Osobně krmím pouze ostružiníkem a není-li zbytí, tak listy maliníku.

Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 1.7.2019
  • 659 zobrazení
jaroslavburda
Neatus picipes - Brouk z celosvětově rozšířené čeledi potemníkovitých (Tenebrionidae), zahrnující více než 18 000 druhů. V ČR a SR jich bylo zjištěno něco přes stovku v 5 podčeledích. Neatus picipes (aktuálně nemá české jméno), patří mezi vzácnější brouky. Už v roce 1899 o Tenebrio picipes (synonymum - Potemník černonohý) Josef Kliment píše "V trouchu starých stromů. Dosti vzácný.". V roce 2005 figuroval v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky v kategorii NT, tedy: téměř ohrožený - druh, který prozatím neřadíme mezi druhy kriticky ohrožené, ohrožené nebo zranitelné, ale je blízko této klasifikaci, nebo bude pravděpodobně do jedné z těchto kategorií zařazen již v blízké budoucnosti. Ve stejném seznamu, který sestavil v roce 2017 Radek Hejda, Jan Farkač a Karel Chobot, se nachází ve stejné kategorii.

V zoologickém klíči Brouci čeledi potemníkovití střední Evropy (V. Novák, 2014) se můžeme dočíst o pohlavním dimorfizmu rodu Neatus: "Přední holeně samce jsou na vnější straně jemně prohnuté, samice má přední holeně rovné." - což mě vede k závěru, že na snímcích je samec. Potemník Neatus picipes je na první pohled velmi podobný potemníkovi moučnému (Tenebrio molitor), proto děkuji entomologovi panu Trnkovi za pomoc s determinací.

Profesor Josef Kliment o Neatus picipes píše: "Potemník černonohý (Tenebrio picipes) - 12-14 mm. Temně smolohnědý, málo lesklý, vespod a na nohou obyčejně světlejší. Štít o polovinu délky širší, do předu i na zad stejnoměrně zúžený, z každé strany na zádi lehce chobotnatý, s pravoúhlými rohy a plošinou velmi jemně, ze stran hruběji tečkovanou. Krovky dvakrát delší šířky, jemně tečkovaně proužkované, s mezirýžími plochými, jemně tečkovanými."

V novější literatuře se dočteme o potemníkovi například v Brouci České a Slovenské republiky, kde Karel Hůrka uvádí: "Lesklý, tmavě hnědý, 12-16 mm velký, protáhlý druh, s příčným štítem a dozadu se rozšiřujícími krovkami. Holeně předních nohou má jen velmi mírně zakřivené. Brouk i larva se vyskytují v trouchu a pod kůrou starých dubů a jiných listnatých stromů, včetně ovocných," dále o čeledi potemníkovitých píše: "Druhy této čeledi jsou často teplo a suchomilné, aktivní za soumraku a v noci. Kromě stepních a pouštních biotopů obývají i trouchnivějící dřevo, stromové houby, žijí pod odumřelou kůrou jehličnatých i listnatých stromů, pod slámou, v hnízdech ptáků a savců i synantropně jako škůdci potravin."

Zajímavou informaci o vztahu potemníka a vhodného biotopu, ve kterém se vyvíjí, jsem našel v publikaci Mrtvé dřevo plné života: Jak v zahradě vytvořit přírodní prostředí, kde se píše: "Pojmem "pralesní relikt" lze označit takové druhy xylofágních brouků, které mají zvláště vysoké požadavky na kvalitu mrtvého dřeva v různých stupních rozkladu. jako xylobionty pak označujeme druhy brouků, kteří žijí výhradně ve dřevě. Náleží k nim kupříkladu tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) či potemní (Neatus picipes) z čeledi Tenebrionidae. Mimořádně cenné je pro tyto brouky dřevo prohřáté sluncem, silné kmeny a doupné stromy. Významné také je, aby zde bylo zastoupeno dřevo ve všech fázích rozkladu, od mírně proschlých, ještě živých stromů až po zcela zpráchnivělé zbytky kmenů. Taková stanoviště často přetrvávají stovky let a bývají pozůstatkem vypásaných lesů. Výskyt reliktních pralesních brouků je jedním z měřítek kvality životního prostředí."

Jablonec nad Nisou, zahrada
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 21.3.2020
  • 43 zobrazení
pepazbuku
Dne 5. září 2009 se konal první hon na kachnu divokou v MS ,, HORA " Dolní Bousov - Přepře. Lovilo se na třech rabnících, kde bylo opravdu kachen, že pohled přímo hladil každé oko přítomného střelce. Ale ta střelba pánové, ta střelba. Musím se přiznat, že i já se stydím. A však přes nepřízeň počasí se podařilo odstřelit 105 kachen. Výřad se konal před kapličkou MS, kam se chodí členové tohoto sdružení modlit k radosti svým drahým polovičkám. Račte pochopit, manželkám. Poté bylo připraveno občerstvení které sám připravil mysl. hospodář Milan Ječný. Byla to svíčková s knedlikem a sekaná s chlebem a okurkou. Ta svíčková neměla chybu, nekteří si dávali repete. No a sekaná, ta šla na dračku. Prostě jako v hotelu Alkron. Pak se slavil šťastný lov a návrat ve zdraví a dobré náladě. Taky se hodně vyprávělo a bylo co. Je třeba na závěr tohoto příspěvku poděkovat všem kteří se zúčastnili tohoto klání za vzorné chování a zejména celému kolektivu MS ,,HORA" Dolní Bousov - Přepře za pozvání.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 5.9.2009
  • 277 zobrazení
emikes
BYSTŘICE SLAVÍ NAROZENINY
Bystřičané mají za sebou pořádně žhavý víkend oslav. 650 let od založení města, to je ten důvod.
A tři dny se radujte! Folklorní pátek odstartoval párty pod širým nebem, dost možná největší v bystřických dějinách. Skoro jako když přijel sám císařpán, což si Bystřice připomněla v sobotu po 121 letech. Kočár se současným starostou a nejstarší obyvatelkou, 105 letou pamětnicí, doprovázely ovace přihlížejících. V pestrobarevném průvodu následovaly císařskou gardu historické jednotky a za jásotu omladina – školy, spolky - trochu retro 1. Máj, ovšem s opravdovým nadšením. Šňůra koncertů kapel z nejpopulárnějších, hitovky se smíšeným pěveckým sborem bystřickým. Z náměstí pak plynulý přechod do zámecké zahrady, kde se o program postaraly děti. Sportovní den vypotil obavy pořadatelů, plánované oslavy i v neděli klaply do puntíku. Mluví se o tom v superlativech, i na Hostýnku se museli asi hodně modlit, že vydrželo počasí. Jak řekl pan starosta: „Slunce tu vychází za nejvyšší horou Hostýnských vrchů a zapadá za zámeckou věž. Jsme tu doma. Patříme sem.“ Ať žije Bystřice pod Hostýnem!
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2018
  • 1 010 zobrazení
bele
ALB 540 - 19.5.2014 se dožil 105 let pan Nicholas Winton.

Pro mne, a asi nejen pro mne, jedna z nejvýznamnějších lidských bytostí současnosti. Muž, který byl navržen na Nobelovu cenu za mír, ale z dosti nepochopitelných důvodů ji neobdržel – nějací jiní vyvolení dostali přednost. Jen připomenu naši aktivitu http://bele.rajce.idnes.cz/Kvetiny_pro_Wintona

U příležitosti jeho výročí byla vytvořena velice zajímavá výstava na pražské Kampě s příznačným názvem Vlaky pro Wintona. Je to vzpomínka na vlak vyprtavený v roce 2009 u příležitosti jeho stých narozenin. Z některých kopií dokumentů jde i po letech mráz po zádech, některé tam chybí – například žádost o přijetí dětí psaná do USA k rukám prezidenta. Franklin Delano Roosevelt žádosti nevyhověl

Vlaky s dětmi odjížděly od května 1939. Ještě na 1. září byl připraven záchranný transport 250 dětí, ale tento vlak již nevyjel. N. Winton zajišťoval pro židovské děti nezištně doklady i rodiny, které je v Anglii přijaly. Díky tomu, na rozdíl od většiny svých příbuzných přežily německý holocaust.O jeho velkém činu se dlouhá léta v podstatě nevědělo, Nicholas Winton zůstával skromně v pozadí. Až v posledních letech se o tomto hrdinství hovoří.

Ponechávám fotografie promluvit vlastním jazykem, nejsou všechny dokonalé, o to víc mohou sloužit jako pozvánka na výstavu s osobním prožitkem.
Kategorie: lidéudálosti
více  Zavřít popis alba 
58 komentářů
  • 22.5.2014
  • 305 zobrazení
pleskteamplasy
V sobotu 27. prosince 2014 jsme vyrazili na tradiční povánoční výlet. Sešlo se nás 21, včetně malého Domíška. Auty jsme dojeli do Strachovic (necelých 5 km severovýchodně od Kralovic). Zaparkovali jsme u krásně opraveného zámečku a náhodou jsme se tam potkali s jeho majitelem, Ing. Vladimírem Kovářem (majitel společnosti Unicorn, podnikatel roku 2008), který mimo jiné taky vlastní farmu Strachovice. Vydali jsme se směrem na Zelený důl, kde je ve velmi zuboženém stavu bývalý lihovar. U bývalého mlýna pod rybníkem V lukách, kde jsme viděli stopy práce bobra, jsme si opekli buřtíky. Pokračovali jsme směrem k železničnímu mostu, který se klene přes krásné údolí potoka Javornice. Je to ojedinělá stavba z roku 1899 o celkové délce 105 m s dolnoparabolickým nosníkem, jehož výška nad údolím je 57 m. Cestou k farmě jsme si ozdobili pěkný stromeček a nadělili si vzájemně dárky. Bylo to super – každý si dárek sám vylosoval a všichni byli příjemně překvapeni J

Pan Kovář nám náš výlet velice příjemně zakončil. Setkali jsme se s ním opět na parkovišti, popovídali jsme si a on nás pohostil slivovicí vlastní výroby a ještě každému daroval skleničku strachovického medu a Domíškovi čokoládu a domácí sádlo.

Nikdo z nás netušil, jak zajímavý výlet to bude. Proto velké poděkování patří organizátorům Hance a Mírovi Špelinovým. Byl to skvělý den!!!
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2012 až leden 2015
  • 686 zobrazení
sirius-rescue
Národní zkoušky IPOR, Brno, 24.4.2016

V neděli jsme byli pořadateli národních zkoušek podle IPO-R, které se konaly v Brně a posuzoval je mezinárodní rozhodčí pan Květoslav Štibora. Vyhledání v sutinách probíhalo pouze ve stupních E a A, proto byla pro jejich konání zvolena hala ve zbrojovce, stopy a plochy probíhaly v líšni v terénech, ve kterých běžně netrénujeme, startující si tak vyzkoušeli práci v neznámém prostředí. Sutiny i stopa měly stoprocentní úspěšnost, v plochách to vyšlo „padesát na padesát“, účastníci stupně B splnili limit, stupně A bohužel ne. Opět se tak ukázalo, jak nelehká a ošidná je pachová práce podle RH FL A. Osoby pan rozhodčí umístil na jedné straně, cca na sto padesáti a na sto osmdesáti metrech. Stačila jedna chyba každého z psovodů a šance na nalezení obou osob byla ztracena. Odpoledne pak následovala poslušnost, kterou všichni startující zvládli bez problémů. Velmi potěšujícími výsledky jsou především výsledky zkoušek B (stopa a plochy), které naši psovodi zvládli ve známce velmi dobrá.

výsledky našich členů:
Psovod Pes Kategorie Výsledek Známka
Hušek Miloš Isis RH F B 188/90 b. velmi dobře
Foltynová Pavla SayMe RH FL B 187/84 b. velmi dobře
Šabacký Pavel Cody RH FL B 193/90 b. velmi dobře
Loužilová Hana Beira RH T A 178/77 b. dobře
Hrabovská Ivona Aggy RH FL A 105/- b. neuspokojivě
Chmelová Šárka Paxi RH FL A 129/- b. neuspokojivě
Dražanová Jitka Kifi RH T E 92/80 b. dobře
více  Zavřít popis alba 
  • 24.4.2016
  • 69 zobrazení
mysticsmile
Milovníci nostalgických vzpomínek a ti, kteří jsou obdivovateli dávné i téměř současné spojovací techniky si mohou dát dostaveníčko v Halasově Kunštátě na Blanensku, kde se zdvihají první výběžky Českomoravské vrchoviny. Zdejší Informační centrum na náměstí Krále Jiřího 105 hostí unikátní výstavu historických telefonů s rotační číselnicí, ústředen a příslušenství. Odborná i laická veřejnost zde má možnost zhlédnout vzácné skvosty ze soukromých sbírek pana Ladislava Podsedníka. Jsou zde ke zhlédnutí nádherné přístroje z dvacátých a třicátých let, u nichž je vidět, s jakou precizností a řemeslnou zručností byly zhotoveny. Pak přišla léta padesátá a s nimi „bakelitová éra“. Telefony z té doby pamatuje i současná střední a starší generace. Byly zcela běžně vidět v kancelářích a dílnách socialistických národních podniků. Prezentace zahrnuje též polní telefony a ústředny, jež patřily k základnímu vybavení spojovacích vojsk tehdejší Československé lidové armády. Kdo v osmdesátých letech absolvoval jako spojař dvouletou prezenční vojenskou službu, tak tato zařízení jistě důvěrně zná. V neposlední řadě jsou zde vidět přístroje drážní a také domácí telefony, které patřily k běžnému vybavení domácností zámožnějších rodin v dobách první republiky. Technickou zajímavostí je litinový velmi těžký masivní důlní telefon. Byl určen do prostor s výskytem třaskavých plynů. Perličkou výstavy je jeden z prvních kufříkových mobilních telefonů pro síť GSM 900 MHz. Při pohledu na něj se zejména na tvářích mladší generace nutně objeví úsměv. Těžko by takový „krám“ mohli studenti nosit do školy a vlastně všude, jak je to dnes u malých současných kapesních mobilů (tatranek) zcela normální. Tyto „mobilní“ kufříky používali bohatí podnikatelé v první polovině devadesátých let minulého století. O nějakém fotografování či navigaci si tenkrát mohli nechat jen zdát. A cena takového přístroje? Kolem 70ti tisíc korun! A účtovaly se i příchozí hovory. To si opravdu každý nemohl dovolit. Ještě že už je tahle doba minulostí.
Procházku výstavou bych zakončil slovy majitele sbírky pana Podsedníka: „Vytáčení čísla je sice zdlouhavé, ale velmi příjemné.Též držení sluchátka s měkkou bavlněnou šňůrou vyvolává ve všech, kteří tuhle éru pamatují krásné vzpomínky na dobu, ve které slova spěch a stres ještě neexistovaly“.
Výstava opravdu stojí za zhlédnutí. Je otevřena od pondělí do pátku 8.30 – 12.00, 12.30 – 16.00. V sobotu pak od osmi do dvanácti hodin. Vstup volný.
Autor výstavy současně žádá všechny, kteří by měli doma třeba na půdách odložené staré přístroje nebo součástky a příslušenství, aby mu je nabídli na telefonním čísle 602933068.
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 13.8.2010
  • 1 049 zobrazení
trabantakce
Tuto novou akci připravil na sobotu 9.srpna plzeňský veterán klub pro majitele vozidel,
která u nás v letech 1948 – 84 prodávala Mototechna. Zájem o účast byl nečekaně velký.
Na start v areálu dopravního muzea ve Strašicích dorazilo 71 posádek automobilů a 13
motocyklistů převážně na strojích Jawa a ČZ. Před 10 hod vyrazili na 120 km dlouhou
trasu nablýskané Oktávie, Felície, Embéčka, Š 110R, 105 i 120, Tatry 603 a 613, Oltcit, Sedan, Polský fiat, Volha, Moskviče, Žigulíci, Cortiny, ale i téměř dvacítka dvoutaktních vozů z NDR, pro kterou byla vypsána
zvláštní kategorie. Raritou na trati byl i historický autobus ŠM 11 Dopravního podniku Karlovy Vary. Někteří účastníci přijeli vybaveni dobovými doplňky a retro oblečením. Během jízdy plnily posádky rozličné úkoly na čtrnácti stanovištích, během zastávek si účastníci mohli prohlédnout muzeum požární ochrany ve Zbiroze, vystoupit na rozhlednu v N.Bukové, či navštívit zříceninu hradu Krakovec, kde mnozí využili občerstvení v restauraci. Nadšenci dorazili ze všech koutů republiky a odměnou jim bylo krásné letní počasí. V cíli na hřišti u obce Němčovice očekávalo soutěžící množství diváků a pro všechny byl připraven trochu opožděný oběd. Před vyhlášením výsledků si mnozí líčili dojmy a zážitky z trati. Nutno podotknout, že pořadatelé se úkolu napoprvé zhostili bez výrazných nedostatků, všechna vozidla dojela a tak na závěr mohli vystoupit na stupně vítězů a odvézt si kromě poháru i dalších věcných cen řidiči, z nichž uvedeme dva členy našeho klubu, kteří oba skončili na 1.místě, (auta DDR + motocykly) a to p.Křováka s IFOu a p.Chleboráda na ČZ. Nutno podotknout, že velkou pozornost budily dva vozy T600 (lim.+univerzal) pana Míška a Pihlíka. Z Litoměřic dorazil s opečovávaným W353 p.Zdvořák a s T601 kromě vozů z Prahy jeli též naši členové Frčka, Brejcha, Pavlas, Zíka a Zucha.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.8.2014
  • 302 zobrazení
pastickar
Přesně si pamatuju, jak mě ve škole paní učitelka neustále upozorňovala, že věta nesmí začínat „Když…“. Takže nyní začnu tímto slůvkem pro jistotu celé povídání o naší poslední expedici…
Když jsme na podzim putovali po Jizerkách, tak se Milštejn zmínil, že na konci zimy plánuje přechod Nízkých Tater, funící pan Oválný suše poznamenal, že pokud zhubne pod 90 kg, tak pojede taky. V té době ovšem vážil úctyhodných 105 kg. Navíc se při poslední expedici ve Vysokých Tatrách zařekl, že ho už v životě nedostaneme vejš než je Sněžka, takže jsme s ním už prostě počítali pouze na vandry kolem Kolína a Plzně :-). Kdo by to byl řekl, že náš Bedy dokáže, ve svých skoro šedesáti letech, dodržet a zároveň porušit vše co řekl…
Je středa 3. dubna, vlahý jarní podvečer na roztockém nádraží a pan bývalý Oválný si hrdě otevírá první pivko. Rozhodl se totiž, že svých 86 kg živé váhy zkusí vlastní silou vynést výš než 1602 m/n/m (váženo po ránu, v nahatém stavu – hrozná představa, bez batohu a po vykonání všech potřeb, které vůbec vykonat jdou). V Pardubicích jsme ještě zašli na pár tankových Plzínek a pak už nás noční expres dovezl až na vysněné a malebné Slovensko.
Mrazivé ráno nás přivítalo ve stanici Poprad-Tatry, kde jsme ve 4:50 vystoupili z vlaku. Tma jak v pytli, ale Bedy objevil na nedalekém autobusáku trafiku, kde prodávali dvě velké Borovičky za jedno éčko, jasný, nenechal jsem ho v tom. Za hodku nám jel bus a kolem sedmé ranní definitivně opouštíme civilizaci v osadě Čertovica. Nyní už půjdeme pouze po svých a to rovnou po sjezdovce směrem nahoru. S každým nastoupaným metrem přibývalo sněhu, zesiloval vítr a houstla mračna. Potkali jsme i čerstvé stopy medvěda, už se zřejmě probouzejí, po zimě jsou vyhublí jako Ovál a tak jen doufáme, že si najdou jinou snídani. U cedule „Rovienky 1602m“ se ptám Bedyho, jestli pokračuje nebo se vrátí, ale statečně potáhl ze své startky a šel bořivým tempem dál a dál. Kolem druhé odpolední jsme konečně dorazili na Štefánikovu chatu, kde máme na dnešní noc domluvené spaní. Zatopeno v krbu, teplý kotlíkový guláš a samozřejmě nemohl chybět bylinkový čaj a borovička s horcom. Takhle dobrý čaj si dáte jen na Slovenských horských chatách, kdo tam někdy byl, tak ví, o čem mluvím… Chatár nás upozornil, že jim zamrzla voda, takže sprcha nehrozila, tož jsme museli provádět desinfekci zevnitř…
Probudili jsme se do krásného dne, sluníčko, modrá obloha a tak jsme hned po snídani nandali mačky či sněžnice a začali stoupat na Ďumbier. Původní plán byl krapet jiný, ale pan Hedvábný uznal moje námitky a zkušenosti starého horského vlka (na horách ho mám pravidelně) a domluvili jsme si nocleh na chatě i na dnešní noc. Bez batohů se nám šlo mnohem líp a panorámata, která nám slovenská příroda dnešního dne ukázala, se jen těžko popisují. Na celém hřebeni jsme, krom pár kamzíků, nepotkali živáčka. Žilo to až na Chopku, kam vede lanovka, ale díky tomu tam byl alespoň otevřený bufet. Když (tím slůvkem se prostě dobře začíná) jsme se vraceli na chatu, takž už se stmívalo, respektive se spíš pěkně zatahovalo, ale to nám (díky mně) mohlo být jedno. Dnešní večer jsme už nebyli na chatě sami, což se dalo v pátek asi čekat. Při kartách a při borovičce to nějak rychle uteklo a je tady další ráno.
Počasí se změnilo o 100%, venku hustě sněžilo a přes noc napadlo tak 20 čísel. Zvolili jsme ústupovou variantu a nejkratší cestou jsme sešli do osady Trangoška. Odsud nás odvezl autobus až do Brezna, kde jsme v sídlištní pivnici strávili odpoledne čekáním na noční vlak. Uteklo to, ale stálo to za to. Bedy nám dokázal, že ještě rozhodně není čundrácký důchodce, Milštejn tradičně oznámil, že s náma už nikam víckrát nepojede, páč mu furt měníme jeho plány, Drdle si dal předsevzetí, že už nebude spoléhat na chatu se sprchou a před odjezdem se doma omyje :-), no a já, já jdu naplánovat květnový vandr, který má zatím pracovní název „Z Kryštofova údolí na Kokořín“.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2019
  • 170 zobrazení
jaroslavburda
Sršeň obecná (Vespa crabro) - Snad téměř každý se alespoň jednou za život setkal s u nás žijící sršní. I přes značné obavy mnoha lidí z útočnosti a jedovatosti tohoto tvora je tomu právě naopak. Sršeň k nejvíce útočným ani jedovatým druhům rozhodně nepatří a na rozdíl od některých vos spadá spíš do kategorie mírnějšího hmyzu. Člověk často zabíjí sršně z pověry, strachu a neznalosti. Sršně nejsou agresivní, agresivní mohou být pouze v blízkosti hnízda, které se snaží bránit před ohrožením. Bodnutí od sršně je stejně bolestivé přibližně jako od vosy a nebezpečné může být pouze pro malé děti a starší nebo nemocné lidi. Živí se velmi často škodlivým hmyzem a tak jsou prospěšné. V některých evropských státech je dokonce v Červených seznamech ohrožených druhů.

Sršeň obecná patří do řádu blanokřídlých (Hymenoptera). Celosvětově je známo více než 130 tisíc druhů blanokřídlého hmyzu, přičemž celá řada z nich zůstává stále neurčena a mnoho jich tak i nadále uniká lidské pozornosti.

Charakteristickými znaky sršně jsou tři páry nohou a dva páry blanitých (načervenalých) křídel. Na hlavě se nachází dvě mohutné složené oči s tykadly a mezi nimi tři menší očka (ocelli), tvořící malou trojúhelníkovitou formaci. Typickým zbarvením je výrazná kombinace žluto-hnědo-červené barvy, s černým příčným pruhováním a znaky ve tvaru kapky na žlutém zadečku (vyjma první červené pásky na zadečku). Velmi silnou a účinnou výbavou tohoto druhu jsou obrovská kusadla, která slouží především k lovu. Velké žihadlo může sršeň, podobně jako vosa, v případě nutnosti velmi obratně a opakovaně použít (po jeho použití tudíž neumírá jako včela). Toxicita žihadla: LD50 je u jedu většiny sršnů 10-90 mg/kg. Smrtelná dávka pro dítě odpovídá stovkám, pro dospělého člověka několika tisícům sršních žihadel.

Královna sršně obecné může dosahovat velikosti výrazně přes 4 cm, zatímco samečkové a dělnice bývají obvykle o třetinu menší. Literatura, včetně Biolibu a atlasů, uvádí u samice obvykle rozměr 25 - 35 mm. Avšak samice na mých snímcích, kterou jsem nalezl odpočívající v ranních hodinách pod kůrou smrku, dosahovala minimálně 60, spíše 70 mm. Stejné nálezy mi potvrdil i pan K. Posolda, odborník na blanokřídlý hmyz, který se opakovaně setkává se sršni kolem 50 mm a více.

Jablonec nad Nisou, les, pod smrkovou kůrou
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 7.5.2019
  • 129 zobrazení
Reklama