Hledání

60 vyhledaných výsledků

35% sleva na vše!
-35 % s kódem

Vytvořte fotoknihy, pexesa, plakáty... do neděle se slevou.
Kód: NakupyOnaDnes

35% sleva na vše!
chilici
více  Zavřít popis alba 
150 komentářů
  • květen 2018
  • 107 zobrazení
  • 13
ctb
  • květen 2017
  • 29 zobrazení
  • 0
mvujtka
... a taky jsme se trošičku učili!
11. - 14. května 2014
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2014
  • 60 zobrazení
  • 0
jackal001
Bruggy (nizozemsky Brugge, francouzsky Bruges) se nacházejí na severozápadě Belgie přibližně 90 km od Bruselu. Jsou správním a historickým centrem provincie Západní Flandry. Město má rozlohu 138,4 km2 a počet obyvatel se pohybuje kolem 117 tisíc; hustota zalidnění tedy činí 847 obyvatel na km2.
Bruggy bývají často označovány jako „Benátky severu“, jelikož jsou protkány sítí kanálů, tvořených řekou Reie. Plavba čluny po městských kanálech je oblíbenou turistickou atrakcí. Kanály rovněž spojují Bruggy s jinými městy, jako např. Gent, Ostende a Zeebrugge.
Historické centrum Brugg bylo roku 2000 zapsáno do Seznamu světového dědictví UNESCO. Jeho podoba se za poslední staletí příliš nezměnila, a proto si uchovalo svůj středověký ráz a architekturu. Nachází se v něm velké množství gotických staveb. Roku 2002 byly Bruggy spolu se španělským městem Salamanca vybrány jako Evropské hlavní město kultury.
Historie
Již před 2000 lety byla v místě dnešních Brugg galorománská osada. Název Bruggy se však začal objevovat až v 9. století v listinách a na mincích a vznikl pravděpodobně ze staroseverského slova „bryggja“, které znamená „přístavní molo“. Bruggy totiž již od raného středověku sloužily jako námořní přístav a jejich obyvatelé se věnovali obchodu s Anglií a se Skandinávií. Město mělo svoji pevnost na místě dnešního Burgu.
V 11. století došlo k prudkému rozvoji Brugg, které se staly obchodním centrem celoevropského významu. Kolem roku 1050 však došlo k zanesení vodních cest, které spojovaly Bruggy s mořem. Situace se opět změnila roku 1134, kdy obrovská záplavová vlna zasáhla vlámské pobřeží a vznikl hluboký kanál Zwin, který se táhl od moře až k dnešnímu Dammu. Bruggy byly průplavem spojeny s kanálem Zwin, a měly tak přístup k moři. Přesto však bylo třeba využívat předpřístavy Damme (založený roku 1180) a Sluis (1290).
Roku 1127 byly vybudovány hradby a příkopy, které ohraničovaly plochu o rozloze 86 hektarů. O rok později Bruggy získaly městská práva. Ve 13. a 14. století pokračoval rychlý ekonomický růst Brugg coby obchodního a posléze i finančního centra. Do Brugg se sjížděli obchodníci z celého kontinentu, aby prodávali své zboží. Významným obchodním artiklem bylo vyhlášené vlámské sukno, které se vyrábělo v různých městech ve Flandrech (mj. v Gentu).
Sukno se vyrábělo z vlny, a proto byly velice důležité obchodní kontakty s Anglií a Skotskem, které byly známé kvalitní produkcí této suroviny. V roce 1253 se Bruggy staly jedním ze tří hlavních center hanzovního spolku v oblasti Severního moře (společně s Londýnem a Bergenem). Roku 1277 do Brugg připluli kupci z Janova, a tak byly poprvé navázány obchodní kontakty se Středomořím. Příchod janovských kupců do Brugg znamenal počátek obchodu s kořením z Východu a jsou s ním spojeny nové techniky v oblasti bankovnictví a finančnictví. Roku 1314 připluli rovněž obchodníci z Benátek. V průběhu 14. století do Brugg přicházeli obchodníci z mnoha dalších zemí, jako např. Portugalsko, Kastilie nebo Florencie. Roku 1309 byla založena burza a město se postupně zaplňovalo bankéři z širokého okolí, zejména však z Itálie a přímo z Brugg.
Počet obyvatel města ve 13. až 15. stol. rostl; podle některých pramenů v Bruggách roku 1500 žilo 50 tisíc obyvatel, podle jiných až 100 tisíc. Roku 1297 byly zbudovány nové hradby, které měly chránit plochu o výměře 430 hektarů.
Navzdory mohutnému ekonomickému vzestupu se nedá říct, že by život v Bruggách byl poklidný a bezproblémový. Největším problémem byly propastné majetkové rozdíly mezi různými skupinami obyvatel. Na jedné straně byli obyčejní občané (chudí řemeslníci a obchodníci), na druhé pak bohatí podnikatelé (patricijové). Tato nerovnost vedla k četným nepokojům a konfliktům. Významnější povstání proběhla v letech 1280 a 1436–1438, byla však tvrdě potlačena. V květnu 1302 došlo k události známé jako „bruggská jitřní mše“. Obyčejní občané tehdy povstali proti nadvládě francouzského krále Filipa IV. Sličného nad flanderským hrabstvím a proti majetným vrstvám.
Vůdci povstání byli Peter de Coninck a Jan Breydel, jejichž pomník dnes stojí na náměstí Markt. Dne 18. května 1302 povstalci povraždili francouzskou posádku a patricije, kteří sympatizovali s Francií. Francouzi byli odhaleni tím, že nedokázali správně vyslovit slova „Schild en Vriend“ (česky „štít a přítel“). Francouzský král poté vyslal do Flander své jezdectvo a dne 11. července došlo k bitvě známé jako „bitva zlatých ostruh“ u města Kortrijku. Francouzští jezdci v ní utrpěli těžkou porážku. To mírně zlepšilo situaci řemeslníků v Bruggách a posílilo vládu flanderského hraběte.
Ve 14. stol. postihlo Bruggy kromě nepokojů a politické nestability i několik epidemií. Roku 1369 se dcera posledního hraběte flanderského provdala za burgundského vévodu Filipa Smělého, a Flandry se tak sloučily s Burgundskem. Roku 1384 se Bruggy staly sídlem burgundských vévodů a začalo další období rozkvětu. V té době začala ustupovat produkce látek a do popředí se dostal obchod s luxusním zbožím a bankovní služby.
Koncem 15. stol. došlo k postupnému zanesení kanálu Zwin, a Bruggy tak ztratily přístup k moři, a tím i možnost provozovat námořní obchod. Vůdčí pozici v oblasti obchodu ve Flandrech po Bruggách převzaly Antverpy a začalo období postupného úpadku Brugg. Mezinárodní obchod v Bruggách sice fungoval i nadále, ale nikdy ne v takové míře jako v dobách největšího rozkvětu. Roku 1600 byly Bruggy pouze provinčním městem a v roce 1850 dokonce nejchudším městem Belgie.
Ekonomický úpadek Brugg trval až do konce 19. století. Během tohoto nepříznivého období se město příliš neměnilo a to je důvod, proč si jeho centrum dodnes uchovalo středověký ráz. Na konci 19. stol. město začali objevovat turisté, a to částečně díky románu Georgese Rodenbacha „Bruges la morte“ („Mrtvé Bruggy“) z roku 1892.
V průběhu 20. století se Bruggy staly významným turistickým centrem, které navštíví více než milión turistů ročně. Kromě toho došlo k rozvoji průmyslu a roku 1907 byl zahájen provoz přístavu v Zeebrugge a vybudován kanál spojující tento přístav s Bruggami.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.8.2019
  • 21 zobrazení
  • 1
jackal001
Utrecht je čtvrté největší město v Nizozemsku, ležící ve stejnojmenné provincii. Je sídlem největší univerzity v zemi a střediskem církevní správy. Ve středověku se jednalo o nejvýznamnější město v oblasti dnešního Nizozemska.
Historie:
Město založili roku 48 n. l. Římané, kteří vybudovali na řece Rýn pevnost s názvem Traiectum, vztahujícím se k poloze u říčního brodu. Ta byla součástí řady pevností chránících severní hranici říše, a to zejména proti Germánům. Centrum města podle archeologických nálezů leželo na dnešním Dómském náměstí (Domplein). Ve 2. století byly dřevěné hradby pevnosti nahrazeny kamennými. Kolem roku 275 nemohli Římané severní hranici kvůli pravidelným germánským nájezdům udržet a pevnosti včetně Utrechtu opustili.
Ve středověku bylo město v mapách označováno latinsky jako Ultra Traiectum. Později se mu začalo říkat dnešním názvem Utrecht.
První zmínky od odchodu Římanů se o městě objevují až v 7. století, kdy na místě nechal Dagobert I. postavit kostel sv. Martina, který byl ale následně zničen. Koncem 7. století se stal anglosaský misionář svatý Willibrord arcibiskupem. Od 11. století bylo toto biskupství státem začleněným do Svaté říše římské.
Utrecht se již kolem roku 1000 stal střediskem dálkového obchodu s Anglií a Skandinávií, jedním z nejvýznamnějších měst v oblasti dnešního Nizozemí. Během 11.–15. století bylo ve městě a okolí postaveno několik kostelů a klášterů. Od roku 1254 se stavěla gotická katedrála sv. Martina z Tours, od roku 1320 její (nyní samostatně stojící) monumentální věž Domtoren.
Tehdejší význam města ilustruje i to, že v roce 1522 byl utrechtský rodák, teolog Adriaan Florenszoon Boeyens, zvolen do papežského úřadu, který zastával pod jménem Hadrián VI. necelý jeden rok.
V roce 1579 podepsalo sedm severních provincií zakládací listinu Utrechtské unie, která spojila jejich síly v boji proti Španělsku a stala se základem Republiky spojených nizozemských provincií. V této republice měli většinu protestanté. Roku 1580 byla v nizozemských provinciích zrušena biskupství včetně utrechtského, které bylo předtím roku 1559 povýšeno na arcibiskupství. Zvýšil se přímý vliv republiky (v níž hrála hlavní roli provincie Holandsko) na správu města, což znamenalo, že rozvoj Utrechtu jako města s početným zastoupením katolíků dlouhodobě stagnoval.
Roku 1843 spojila železnice Utrecht s Amsterdamem, poté se Utrecht stal postupně hlavním železničním uzlem v Nizozemsku.
V roce 1853 byla povolena obnova biskupství a Utrecht se znovu stal centrem nizozemské římskokatolické církve.
Od roku 1920 do roku 1930 byla v Utrechtu vybudována nová obytná pásma nazvaná Tuindorp a Oog in Al.
Během druhé světové války byl Utrecht v držení nacistického Německa. 7. května 1945 osvobodily město kanadské vojenské jednotky.

Pamětihodnosti a muzea:
Utrecht je významný jako městská památková rezervace s pozoruhodným urbanistickým uspořádáním, viditelným z věže. Kolem dómu založil biskup Bernold v 11. století na půdorysu ramen kříže čtyři chrámy: sv. Jana, sv. Petra, sv. Pavla a Panny Marie. Během 12. až 15. století přibyly další chrámy (sv. Jakuba, sv. Mikuláše, sv. Gertrudy, Panny Marie zvaný "Buurkerk") a kláštery (sv. Kateřiny). Město je známé také desítkami staveb gotického až barokního původu ve třech čtvrtích – kolem katedrály, Rybího trhu (Vismarkt) a východně od železničního nádraží.
- Proslulá věž dómu Domtoren je vysoká 112 metrů, přísluší k bývalé katedrále svatého Martina z Tours, jejíž hlavní (podélná) loď byla zničena větrnou smrští v srpnu roku 1674. Je to nejvyšší kostelní věž v Nizozemsku, byla postavena v letech 1320–1382, je v ní 14 zvonů a zvonkohra, hrající po čtvrthodinách. Je přístupná s průvodcem, stoupá se po 465 schodech do výšky 102 metrů. V průjezdu věže je zajímavá síťová klenba.
-Katedrála sv. Martina, označovaná Domkerk, se začala stavět v roce 1254 a nebyla nikdy dokončena. V roce 1580 byla předána protestantům. Roku 1674 zničená hlavní loď byla zbudována nejpozději a kvůli nedostatku financí bez vnějšího opěrného systému. Současná katedrála je pouze někdejší příčnou lodí s vysokým chórem (o výšce 32 metrů). Na jižní straně ke katedrále přiléhá gotická křížová chodba s rajskou zahradou, přístupná denně zdarma. Věž je oddělena Dómským náměstím Domplein.
-Katedrála je stavebně spojena s renesanční budovou univerzity, původně zvanou Akademie (Academiegebouw). Univerzitu založil roku 1636 hrabě Jan Nasavský, jehož socha stojí jihozápadně od chrámu. Uvnitř je Univerzitní muzeum.
-Chrám sv. Petra (Pieterskerk) je stavebně nejstarší z utrechtských kostelů. Založil ho v 11. století biskup Bernold jako románskou baziliku se dvěma věžemi v západním průčelí. V románské kryptě se dochoval kamenný sarkofág, v němž byl pohřben uprostřed chrámu. Dvojici věží zničila roku 1674 větrná smršť. Uvnitř chrámu je expozice archeologických nálezů z doby římské.
-Nizozemský metropolitní chrám – katedrála svaté Kateřiny je gotické síňové trojlodí, které bylo dokončeno v polovině 16. století. Mezi léty 1580 a 1815 chrám patřil protestantům, poté byl navrácen římskokatolické církvi. V roce 1853 po obnovení utrechtské arcidiecéze se stal metropolitním chrámem. V relikviáři pod hlavním oltářem je umístěna část ostatků svatého Vilibrorda.
-Muzeum Catharijneconvent je nejstarší zdejší muzeum náboženského umění, založené v přilehlých budovách bývalého konventu ženského kláštera sv. Kateřiny. Obsahuje bohaté sbírky chrámového sochařství a malířství od doby románské přes gotické oltářní archy, památky renesanční a barokní, dále světské portréty, krajinomalbu a zátiší, z nichž mnohé malby jsou díly Utrechtské školy malířů Zlaté éry. Suterénní prostory zaujímá chrámová klenotnice s desítkami zlatnických a textilních památek liturgie a kultu. Nejstarší a nejvzácnější je Kodex Ansfrida z Utrechtu ze 2. poloviny 10. století se stříbrnou zlacenou vazbou posázenou drahokamy. Další část expozice je věnována počátkům nizozemské kartografie.
-Národní muzeum hudebních nástrojů (Museum Van Speelklok tot Pierement) vystavuje různé mechanické strojky, hrací hodiny, zvonkohry a další hudební nástroje typické pro Nizozemí.
-Ústřední muzeum (Centraalmuseum) je typické národní muzeum, založené roku 1838 jako první světská veřejná sbírka starého umění a historie, dnes největší utrechtské muzeum, doplněné o sbírky nového umění až do současnosti.
-Středem města prochází vodní kanál Oudegracht (v překladu Starý kanál).
-Moderní dominantou západní části města je věž 105 metrů vysoká, součást komplexu výškových budov obchodního a průmyslového zaměření mezi železničním nádražím a stadionem, patří k nim Kantoortoren Galghenwert vysoká 85,5 metrů a Apollo residence s výškou 64,5 metrů.
- Dům Rietvelda a Schröderové – jedna z nejvýznamnějších stavbeb umělecké a designové skupiny De Stijl, která působila v Nizozemsku ve dvacátých letech 20. století. Unikátnost domu spočívá v prostorové variabilitě jeho interiéru, originálním nábytku a dalších designových kvalitách. Od roku 2000 figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.8.2019
  • 19 zobrazení
  • 0
hazena-horka
TURNAJ V MINIHÁZENÉ
LITOVEL MINICUP 2019 - starší minižactvo

Na přelomu května a června se náš klub TJ Sokol Horka nad Moravou zúčastnil 3 denního velkolepého turnaje minižactva v házené 4+1. Měli jsme tu v zastoupení dvě družstva a to jedno mladších a jedno starších minižáků. Letošního již 7 ročníku se zúčastnilo hodně kvalitních družstev z celé České republiky. Zvučná jména házenkářských klubů jako Dukla Praha, TJ Chodov, Lions Hostivice, Sokol Telnice, Velké Meziříčí, Kostelec na Hané atd. Celkem se tu představilo 12 družstev, které předvedli krásné boje. Naše družstvo starších minižáků TJ Sokol Horka nad Moravou postupně porazila všechna družstva z celkovou bilancí 11 vítězství v řadě se skórem 241:113 a stalo se poprvé v historii klubu celkovým vítězem letošního 7.ročníku Litovel Mini Cup 2019.

Výsledky:
TJ Sokol Horka nad Moravou – Sokol Sokolnice 25:9 (11:3)
TJ Sokol Horka nad Moravou – HK Ivančice 29:10 (16:2)
TJ Sokol Horka nad Moravou – Sokol Kostelec na Hané 17:16 (8:7)
TJ Sokol Horka nad Moravou – Tatran Litovel 17:6 (10:4)
TJ Sokol Horka nad Moravou – Valašské Meziříčí 34:5 (16:3)
TJ Sokol Horka nad Moravou – Velké Meziříčí 18:8 (7:4)
TJ Sokol Horka nad Moravou – Telnice 18:14 (9:6)
TJ Sokol Horka nad Moravou – SK Žeravice 24:16 (14:8)
TJ Sokol Horka nad Moravou – Lions Hostivice 15:9 (10:5)
TJ Sokol Horka nad Moravou – TJ Chodov 20:12 (10:6)
TJ Sokol Horka nad Moravou – Dukla Praha 24:8 (11:6)

Konečná tabulka:
1. TJ Sokol Horka nad Moravou 11-0-0 241:113 +128 22
2. Sokol Telnice
3. Sokol Velké Meziříčí
4. Lions Hostivice
5. Sokol Kostelec na Hané
6. TJ Chodov
7. SK Žeravice
8. HK Ivančice
9. Tatran Litovel
10. Dukla Praha
11. Sokol Sokolnice
12. Valašské Meziříčí

Na závěrečném ceremoniálu byl jako nejlepší brankář celého turnaje zvolen náš Martin Rusler…Gratulujeme !!!!
Všichni hráči a hráčky si zasloužili velikou poklonu a bouřlivý potlesk za předvedenou hru a jsme právem na ně hrdí a pyšní.
Také děkujeme všem rodičům za skvělou atmosféru při fandění !!!

Hráči/branky/: Spáčil Václav 89, Skřivánek Šimon 80, Hanáček Matěj 30, Hrachovinová Sára 12, Drozd Jakub 6, Vánský Radim 3, Halouzková Julie 1
Brankáři, branky/úspěšnost: Rusler Martin 3/58%
Trenér: Němec Petr,
Vedoucí: Kräuter Jiří
https://minicup.tatranlitovel.cz/horka-nad-moravou/2019-starsi

LITOVEL MINICUP 2019 - mladší minižactvo

Uplynulý víkend (31. 5. – 2. 6. 2019) jsme se zúčastnili v pořadí již sedmého ročníku turnaje Litovel Minicup 2019. Družstva ve svých skupinách odehrála 11 zápasů, a pro všechny to byl vyčerpávající turnaj plný zážitků. Hrálo se ve dvou kategoriích – mladší miniházená a starší miniházená – kluci i holky dohromady. Každé utkání trvalo 2 x 10 minut a hrálo se podle pravidel ČSH pro miniházenou 4+1 s počítáním skóre. Pro zpestření turnaje organizátoři připravili hvězdné exhibiční utkání trenérů a rozhodčích proti mužstvu Tatranu Litovel, dětské kino, soutěže, skákací hrad a diskotéku. Samozřejmostí bylo bohaté občerstvení. Každý z účastníků měl možnost zakoupit si i tradiční turnajové tričko.

V pátek po příjezdu jsme se ubytovali v prostorné třídě a hned na nás čekaly 4 zápasy, a to s družstvy Praha Chodov, TJ Náchod B, Dukla Praha a TJ Náchod A. První dva zápasy nás bojovně nastartovaly; jak v utkání proti Chodovu, tak proti TJ Náchod B děti předváděly krásnou hru. V dalších dvou utkáních toho dne už jsme neměli tolik štěstí, ale přesto jsme statečně odolávali silným družstvům Dukly Praha a TJ Náchod A, která nakonec ve skupině získala první a druhé místo. Po vydatné večeři měly děti volnou zábavu a možnost shlédnout filmové představení Avengers Infinity War.

Výsledky pátečního dne byly následující:

TJ Sokol Horka nad Moravou – TJ Chodov 12:12 (4:5)
TJ Sokol Horka nad Moravou – TJ Náchod B 14:6 (7:3)
TJ Sokol Horka nad Moravou – Dukla Praha 18:23 (7:13)
TJ Sokol Horka nad Moravou – TJ Náchod A 10:16 (4:8)

V sobotu jsme zápolili se Sokolem Telnice, Tatranem Litovel, Kostelcem na Hané a Velkou Bystřicí. S družstvem, které skončilo na celkovém třetím místě, tj. se Sokolem Telnice, jsme bohužel prohráli. Následně si děti udělaly radost výhrou nad Tatranem Litovel a v posledních dvou utkáních nás porazila družstva Kostelce na Hané i Velké Bystřice.

Výsledky sobotního dne:

TJ Sokol Horka nad Moravou – Sokol Telnice 15:24 (6:14)
TJ Sokol Horka nad Moravou – Tatran Litovel 31:15 (24:9)
TJ Sokol Horka nad Moravou – Kostelec na Hané 13:20 (8:8)
TJ Sokol Horka nad Moravou – Velká Bystřice 12:21 (4:9)

Jelikož v sobotu měly děti svátek (Den dětí), udělali jsme si společně s naším vítězným družstvem starších minižáků procházku na zmrzlinu, kterou všem dětem i trenérům koupil pan Jiří Skřivánek. Večer si opět děti užily volnou zábavu, a kdo chtěl, měl možnost zatančit si na diskotéce a vyhrát drobné ceny v tanečních soutěžích, do kterých se některé naše děti statečně zapojily. Po sobotě byl náš tým v průběžném pořadí na 10. místě.

V neděli jsme se probudili se správnou bojovnou náladou a rozhodli jsme se vylepšit si naše skóre a soupeřům nedat nic zadarmo. Tato nálada nás neopustila, a hned první zápas nad HK Ivančice jsme vyhráli. Správně naladěni jsme se postavili čelem k utkání se Sokolem Sokolnice (v té době na průběžném 6. místě) a předvedli jsme krásný vyrovnaný zápas, plný ukázkových akcí a zákroků, čímž jsme viditelně hráče Sokolnice překvapili. Po dobrém obědě nás čekal poslední zápas turnaje s družstvem SK Žeravice, do kterého jsme po předchozích úspěších z nedělního dne, nastoupili s jediným cílem – vyhrát. To se také podařilo a vítězství dětem zajistilo postup na krásné sedmé místo v turnaji.

Výsledky závěrečného turnajového dne:

TJ Sokol Horka nad Moravou – HK Ivančice 17:13 (8:7)
TJ Sokol Horka nad Moravou – Sokol Sokolnice 16:16 (10:11)
TJ Sokol Horka nad Moravou – SK Žeravice 15:8 (6:4)

Konečná tabulka:
1. Dukla Praha
2. TJ Náchod A
3. Sokol Telnice
4. Házená Velká Bystřice
5. TJ Praha Chodov
6. Sokol Kostelec na Hané
7. TJ Sokol Horka nad Moravou 4-2-5 173:174 -1 10
8. Sokol Sokolnice
9. HK Ivančice
10. SK Žeravice
11. TJ Náchod B
12. Tatran Litovel

Za trenéry děkuji všem dětem za jejich bojovnost, odvahu, emoce, které v zápasech projevovaly a nás trenéry dojímaly snad víc, než samotné hráče. Někdy se dětem dařilo lépe, někdy méně, určitě máme ještě hodně co zlepšovat, ale jejich radost ze hry, odhodlání bojovat až do konce, i když se někdy zdálo vše ztracené, ale také smutek po prohrách nebo nevydařených akcích, to je to, co nás všechny společně naplňuje, stmeluje a tlačí nás dál k lepším a lepším výkonům. Družstvo mladších minižáků je skvělá parta dětí, která dělá čest horeckému oddílu házené.

Také děkujeme všem rodičům za obrovskou podporu a skvěle vytvořenou atmosféru při fandění!!!

Sestava mladší minižáci:
Hráči/branky/: Jenš David/48, Matušek Šimon/37, Niessner Matyáš/25, Hoferek Matěj/23, Šrot Sebastián/15
Brankáři, branky/úspěšnost: Rusler Lukáš 19/65%, Dokoupil Milan 5/58%
Trenéři: Hrachovinová Andrea, Iva Ulrychová

https://minicup.tatranlitovel.cz/horka-nad-moravou/2019-mladsi
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červnu
  • 117 zobrazení
  • 0
poku
I letos jako v předchozích letech se dobrovolní hasiči z Rudky zapojili do závodní sezóny, která začala 05.05. Obvodním kolem Rosicka v Újezdě u Rosic.
I přes spíše zimní počasí se soutěžního zápolení zúčastnilo mnoho družstev a Rudku reprezentovala dvě mužská a jedno ženské. V první disciplíně, kterou byly štafety, předvedli závodníci svou mrštnost a šikovnost při překonávání překážek a následoval klasický požární útok. Výsledek závodů pak byl stanoven součtem výsledků z obou disciplín. Muži tedy závody ukončili na 7. a 11. místě a družstvo žen skončilo třetí.
Hned následující týden jsme pokračovali na (ne)tradičním Memoriálu Josefa Pavlíčka v Říčanech. Za vydatného povzbuzování fanoušků z Rudky nakonec ženy zvítězily v prvním i druhém kole a odvezly si tak pohár vítězů. Muži v celkově omlazeném týmu skončili sice na posledním, pátém místě, ale zato nasbírali závodní zkušenosti do dalších soutěží.
18.05. jsme jarní závodní sezónu zakončili na již tradičním Memoriálu Ferdinanda Šrámka v Domašově. Konečně nám přálo počasí a závody tak provázela o to lepší nálada. Muži poskládali dvě družstva a umístili se na pátém a druhém místě. Stříbrný pohár byl s trochu hořkou příchutí, jelikož muži z Říčan, kteří se umístili na příčce nejvyšší, zvítězili pouze o tři desetiny sekundy. Ženské družstvo si udrželo vítěznou vlnu zahájenou v Říčanech a opět porazilo ženy z Javůrku přesvědčivým výkonem 1:44,09, čímž předčily děvčata z Javůrka o více než 14 vteřin.
Na všech závodech nechyběla také početná fanouškovská základna z Rudky, která vždy svým povzbuzováním žene své hasiče kupředu a vytváří tak pravou závodní atmosféru. Všem věrným fanouškům tímto děkujeme.

Nikola Kučerová
více  Zavřít popis alba 
  • letos v květnu
  • 268 zobrazení
  • 1
guanoapes1979
V Ostrovské pivnici Kolečko se v pátek 10.května pořádal již šestý ročník Májové šipky. " O putovní pohár starosty města Ostrov ". Staronový starosta našeho města se turnaje tentokrát nezúčastnil. Tento velmi prestižní a speciální šipkový turnaj se z důvodu obsazených a nabitých termínů musel bohužel odehrát již pátek. Turnaj je sice všem veřejně přístupný, ale kvůli svým důvodům zase není tolik medializován. Májová šipka je prostě jedna z nejoblíbenějších, na kterém se schází takřka jen domácí ligový hráči, rodáci a nebo ti co mají s našim městem něco společného. Proto je vždy počet účastníků oproti jiným turnajům nižší, ale zase taková pohodovová, přátelská a hlavně uvolněná atmosféra se nedá srovnat s žádným jiným turnajem v širokém okolí! Každoroční návštěva se tak pohybuje kolem 20-ti šipkařů. Letos to bylo přesně 20. Přesnějí 15 můžů a 5 žen. Ti ostrováci kteří nedorazili, přišli skutečně o hodně. Hokej se dal sledovat i na Kolečku :-) Prohry v turnaji bral každý velice sportovně a převážně s úsměvem. Tentokrát byli pro ty nejlepší připraveny uzeniny, lahvinky, reklamní předměty od místní pivnice a spousta propagačních předmětů a knížek o našem krásném městě. Nesmíme opomenout ani spousta pohárů po ty nejlepší - včetně toho putovního. Nikdo však neodešel s prázdnou. Každý dostal nějakou tu cenu a to je vždy hlavní motto tohoto speciálního turnaje! Na Májové šipce jsou závěrečné hry díky systému 3 vítězné legy náročnější a celkový vítěz tak musí opravdu projevit své herní kvality. Mezi posledníma co skončili v turnaji a byli tak obdařeny zvláštní cenou byl David Cicvárek a Tomáš Hudeček. Nejlepší ženou v turnaji se stejně jako vloni stala Peterková Petra hrající za domácí Kolečko a taktéž ženský tým Šikovnej Úlet Ostrov, který letos poprvé ovládl karlovarskou ligu žen a dostal se tak i do celorepublikového finále, který se odehraje na začátku června v Králíkách u Nového Bydžova! Všichni jim tak nesmírně držíme palce. Tou druhou nej ženou se stala Domáčková Karolína a třetí Ogorková Kateřina. Všechny jmenované jsou ze stejného ženského teamu. Na celkovém a společném 7.-8. místě skončili Pospíšil Jirka a Hochmann František. Dělené páté a šesté místo patřilo nejlepší ženě Petře Peterkové a Petru Kováčovi. Pro bramboru - čtvrté místo si došel Míra Fiala. Bydlící v Sokolově, hrající však za domácí ostrovské Škodíky. Ve finále levé strany si to na tři vítězné legy rozdali vítěz prvního ročníku Mrenica Jan a ostrovský Štěpán Tunkiv, který pro změnu hraje za karlovarský Průšvih. Z pravého finále pro změnu na ně čekal obhájce posledních dvou turnajů Petr Fiala. Za stavu 2:0 pro Štěpána se již zdálo, že utkání bude mít rychlý konec. Nakonec to bylo ještě veliké drama se vším všudy. Škodík Mrnďa skvělou hrou srovnal stav utkání na 2:2. V rozhodujícim legu měl dokonce i dvě šipky na vítěztví, ale bohužel v ten nejnevhodnější moment ho zcela zklamala doposud takřka pevná ruka na doublech. Toho tak po té Štěpán hned první šipkou využil a dostal se tak do svého prvního finále na Májové šipce. Finálové utkání bylo přehlídkou skvělých náhozů a pevné mušky při zavírání. Oba borci tak zcela po právu sklízeli mohutný aplaus snad po každých odhozených třech šipkách. Štěpán Tunkiv dokázal překvapivě Pedra ve finále porazit 3:1 a tak se muselo rozhodnout až v superfinále. Petr Fiala alias Pedro už vedl 2:1 a byl tak jen malý krůček od vytouženého„hattricku“. Štěpán Tunkiv však v závěru zařadil ještě vyšší rychlost a skvělou hrou nakonec zápas otočil ve svůj prospěch na 3:2. Dokonal zcela nečekaný obrat ve svůj prospěch a zcela po právu tak mohl zvednout nad hlavu ten „nejcennější“ putovní pohár starosty města. Minimálně na rok tak bude mís svého nového majitele. Předávaly se i poháry a ceny za nejvyšší zavření a bingové krále. Cenu za nejvyšší zavření a to s krásným číslem 126 si domů odnesl vítěz dvou ročníků Májové šipky Zdeněk Štěpánek. Bingový král pro změnu putoval k poraženému finalistovi Pedrovi, který ten večer hodil celkem 4 x 180! Všichni zúčastnění byli s podařenou akcí velmi spokojeni a náramně se bavili až do pozdních nočních hodin. Pivnici Kolečku, jejímu skvělému personálu a hlavně všem sponzorům děkujeme za pěkné ceny! Kdo z místních šipkařů nedorazil, tak může opravdu a pouze jen litovat! Už teď se všichni zúčastnění těší na další ročník, na který Vás všechny srdečně zveme.

Výsledková listina 🎯
🥇🏆 Tunkiv Štěpán - Průšvih Karlovy Vary
🥈Fiala Petr - Nikola Kraslice
🥉 Mrenica Jan - Škodíci Ostrov
4. Fiala Miroslav - Škodíci Ostrov
5. Kováč Petr - Škodíci Ostrov
6. Peterková Petra - Škodíci Ostrov
7. Hochmann František - Škodíci Ostrov
8. Pospíšil Jirka - Šviháci Jáchymov
9. Ogorek Miroslav - Škodíci Ostrov
10. Zelenka Michal - Škodíci Ostrov
11. Domáčková Karolína - Škodíci Ostrov
12. Štěpánek Zdeněk - DOMINO Ostrov
13. Peterka Michal - Škodíci Ostrov
14. Ogorková Kateřina - Škodíci Ostrov
15. Hlůžek Robert - Škodíci Ostrov
16. Spruzsanský Tomáš - Škodíci Ostrov
17. Vrtilová Petra - Škodíci Ostrov
18. Schmiedová Jindřiška - Škodíci Ostrov
19. Hudeček Tomáš - Škodíci Ostrov
20. Cicvárek David - Škodíci Ostrov
více  Zavřít popis alba 
  • letos v květnu
  • 33 zobrazení
  • 0
monikash
Pes z útulku v novém domově zná vítěze
Dne 6.5.2019 se ve vestibulu radniční věže v Boskovicích konalo vyhlášení vítězů výtvarné soutěže ,,Pes z útulku v novém domově“. Tuto soutěž pořádala městská policie Boskovice ve spolupráci s městem Boskovice, knihovnou Boskovice a MIS Boskovice. Výkresů bylo celkem 206 a porotu tvořili za městskou policii David Krátký a Adéla Adámková, za město Boskovice místostarosta Lukáš Holík a za knihovnu Miroslava Jurdičová a neměli vůbec jednoduché vybrat vítěze. Oceňovala se první tři místa v kategoriích 4-7 let, 8-13 let a 14-17 let. Porota se navíc rozhodla, že ocení i skupinové práce a udělí speciální cenu městské policie. Vítězové dostali z rukou porotců a za asistence Miloslavy Luňáčkové krásné ceny, medaile a poháry.
V kategorii 4-7 let obsadila
1. místo Terezie Rathuská, 7 let, ZŠ Nám. 9. května,
2. místo Vendula Hájková, 6 let, MŠ Na Dolech,
3. místo Lada Matulová, 6 let, MŠ Kořenec.
V kategorie 8-13 let obsadila
1. místo Adéla Nečasová, 10 let, ZŠ Slovákova,
2. místo Kristýna Čížková, 11 let, ZŠ Slovákova,
3. místo Julie Zemánková, 12 let, ZŠ Nám. 9. května.
V kategorie 14-17 let obsadila
1. místo Eliška Štefaňáková, 13 let, ZŠ Slovákova,
2. místo Sára Koledová, 14 let, Gymnázium Boskovicece,
3. místo Alice Kotková, 15 let, ZŠ Sušilova.
Extra kategorie SKUPINA
1. místo třída 2.B, ZŠ Nám. 9. května, 15 dětí,
2. místo třída 1.G, ZŠ Slovákova, Libor Čapka, Václav Mičín, Nikol Juřeková.
Speciální cena městské policie Jiří Čech, 9 let, Nám. 9. května.
Rodiče a děti byli také pozváni na den otevřených dveří v záchytné stanici pro psy v Boskovicích, který se bude konat dne 23.5.2019 od 15 do 17 hodin.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.5.2019
  • 50 zobrazení
  • 0
tomaskucera
– V neděli 13. května 2018 byla ve Chmelné pouť. Od 11:00 hodin sloužil v kapli svatého Jana Nepomuckého pouťovou mši svatou čechtický farář otec Tomáš Kábele společně s pozvaným želivským opatem Jaroslavem Jáchymem Šimkem, který nějaký čas působil v keblovské farnosti.
Ve Chmelné jsme si tak připomněli 20 let od obnovy kaple sv. Jana Nepomuckého. Rok 1998, kdy byla kaple vysvěcena panem biskupem Václavem Malým, byl stále ještě nesen porevolučním nadšením. Chmelenská kaple je však živá i po oněch 20 letech. Jsou tu pravidelné středeční mše svaté, místní se tu modlí křížové cesty, růženec, májové pobožnosti i při jiných příležitostech. Proto jsme uvítali, když výroční mši svatou mohl sloužit opat želivský PhDr. ThLic. Jaroslav Jáchym Šimek, O Praem. Ve své promluvě vzpomněl i na aktivity ve Chmelné, které se tu odehrávaly za totality, ať už to byl samizdat nebo setkávání mládeže. Vzpomněl také důležitosti sv. Jana Nepomuckého, patrona kaple. Věřící zaujal svým laskavým přístupem, výbornou komunikací i kazatelskými schopnostmi
Po skončení bohoslužby byl připraven ve spolkové místnosti oběd pro oba kněze, zastupitelstvo obce Chmelná a několik pozvaných občanů. Pan opat Šimek po celou dobu oběda i po něm poutavě vyprávěl o svém životě a pobytu v zahraničí.
Odpoledne se na chmelenském hřišti hrál pouťový fotbalový zápas svobodných proti ženatým. Na hřišti se sešlo dohromady asi 14 hráčů, kterým v poli vydatně pomáhalo několik (asi 8 ) dětí. Podívat se přišlo i několik divaček. V tomto turnaji zvítězili po více jak hodinovém klání svobodní výsledkem 5:1.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.5.2018
  • 91 zobrazení
  • 0
mczabka
V pátek 11. 5. 2018 na hřišti ve Stračí probíhala akce "Po stopách pohádek". Bylo připraveno 14 stanovišť, kde si děti mohly vyzkoušet různé úkoly - (U princezny - přebírání hrachu a fazolí, U prince - jízda na koni, U čarodějnice - zdobení perníčků, U víly - sbírání kytiček atd..) Po splnění všech úkolů si děti vyzvedly odměnu. Na závěr jsme si opekli buřtíky.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.5.2018
  • 29 zobrazení
  • 0
vodaci-duchcov
Je pátek 15 hodin odpoledne a u loděnice se schází Krtek, Věrka a Toník s Matesem a Krystínkou. Po naložení lodí na vlek se něco před 16.hod. vydáváme na cestu, která podle předpokladu bude trvat asi 3,5 hodiny. Cesta po dálnici D8, Prahu i D11 probíhá bez omezení a v klidu. V Hradci Králové začíná provoz houstnout, ale ještě bez obtíží. Za Hradcem nás čeká asi 3 km dlouhá kolona, táhnoucí se přes dvě obce, jelikož silničáři se rozhodli opravovat povrch vozovky a provoz byl řízen semafory. Když jsme se konečně dostali za omezení a kolona aut se opět dala dopohybu, tak nás zastavila po několika málo kilometrech další, tantokrát už kratší, kolona a to ze stejného důvodu. A nervy začaly pomalu téci. Cestou do Ústí n.O. jsme museli zdolat nakonec ještě jedno omezení se semafory, ale naštěstí bylo zdržení jen chvilinku. Do Tábořiště Cakle dorážíme přesně ve 20 hodin, tedy po téměř 4,5 hod. jízdy. Před započetím stavění stanů si jako řidiči dáváme pivo na "obalení" nervů z cesty :-) Mimochodem, cestou nás dohnala Jana s Blankou a Blaničkou, takže jsme po příjezdu bylijiž všichni účastníci. Měli dorazit ještě Čížkovi, ale z důvodu nemoci se nemohli zůčastnit, což byla škoda. Po posatvení stanů ještě večeříme a trochu popíjíme.

Sobotní ráno je slunečné. Vstáváme průbežně mezi sedmouaž půl osmou hodinou. Při snídani se ještě bavíme o etapě na Tiché Orlici a o převozu aut. V děvět hodin nasedá Krtek a Věrka do aut a odvážejí je do Brandýsa n.O.. Zpět se dostávají vlakem, ale musí ještě asi 2,5 km pěšky přes Ústí n.O.. Pomalu se blíží poledne a my se vydáváme na řeku. Počasí hotový azůro a teplo na koupání. Předpověd však hlásila, že v sobotu by mohlo někde sprchnout a dokonce i nějakou tu bouřku. První úsek hned pod tábořištěm Cakle, nám vzal vodu náhon dlouhý asi 400m, takže hned na začátku pěší turistika. Jen jsme doufali, že takto to nebude až do konce. Byl velmi nízký stav. Když se nám konečně vrátila voda, tak jsme pokračovali bez větších obtíží dál. Ani jsme moc nedrhli. U prvního provaleného jezu si dáváme svačinu, někdo se i koupe. Na obloze se objevují první nenápadné mraky. S přibývajícími kilometry, přibývají i mraky, až je úplně zataženo a v dáli je slyšet hřmění. Právě se blížíme do Bezpráví, kde je i kiosek. Zastavujeme a Kristýnka si za hlasitého pištění všimne hada mezi kořeny stromu na břehu. Rozpoznáváme užovku, jak do sebe souká ropuchu, ale zřejmě to s tou velikostí žáby trochu přehnala. Usedáme pod slunečník u kiosku a padají první kapky. Dáváme si pivko, limču, děti nanuka. Po asi hodinové přepršce se vydáváme za doprovodu sluníčka, vykukujícího zkrze mraky, na další cestu. Čekají nás ještě 2 jezy, ale do Brandýsa to není daleko. V Brandýse zastavujeme u tábořiště "U Konťáku", kde máme zaparkovaná auta i s vlekem. Nakládáme lodě a vyrážíme zpět do tábořiště. Cestou jsme chtěli koupit něco na gril, ale mračna v pozadí nás nutí změnit plány. Po návratu do kempu vyndaváme večeři z vlastních zásob a přichází opět, asi hodinová, bouřka. Pomalu se stmívá a my ještě klábosíme pod altánem, který nám poskytl úkryt během bouřky, a probíráme etapu na něděli. Bouřka zvedla Tichou Orlici o dobrých 20 cm, tak jsme začali uvažovat, že kdyby ten stav vydržel do rána, mohli bychom zkusit etapu od Letohradu do tábořiště Cakle. V opačném případě bychom se drželi plánu a jeli Divokou Orlici.

V neděli ráno se probouzíme kolem půl osmé. Snídáme a pomalu začínáme balit věci, sušíme stany na sluníčku a připravujeme se na další etapu. Koukáme na T. Orlici a stav vody opadl na téměř původní stav. Voda je ale zakalená stále stejně. Blaničce je od rána špatně, takže Blanka zvažuje, že by se s ní asi nezúčastnila plavby, přičemž bychom jí využili jako řidiče pro převoz auta. Kolem půl jedenácté vyrážíme z tábořiště do Zámělu, kde necháváme lodě. Už zde nám Jana s Blankou oznamují, že Blanička má teplotu a zvrací, takže se plavby nezúčastní a pojedou raději domů. Převážíme tedy auto s vlekem do Kostelce n.O.. Jana odveze Krtka ještě zpět do Zámělu a odjíždějí domů. Zbytek skupiny se vydává na cestu kolem poledne. Museli jsme vyřešit ještě logistický problém a to jednu plonkovou loď bez posádky. Krtek si jí uvazuje ke své lodi a do ní na zadáka posadí Toníka. Ten si to evidentně užívá. Na úseku 8,5 km zdoláváme 2 nesjízdné jezy. Na tom prvním, v Doudlebech n.O., vidíme hromady ryb a tak se chvíli zdržíme jejich krmením starým pečivem. Voda je průzračná a tak není problém pozorovat ryby i během plavby. A že jich bylo opravdu hodně. K autu do Kostelce dorážíme asi ve 14:15 hod. Nakládáme lodě, převlékáme se a v 15 hodin vyrážíme zpět na cestu. Opět nás čeká šílená kolona na dvou semaforech. Po hodině cesty se konečně dostáváme do Hradce Králové. Na dálnici i přes Prahu to frčí už pěkně. V 19 hodin zastavujeme u loděnice, kde vracíme vlek a lodě. Po krátkém zhodnocení akce, která se všem velmi líbila, se loučíme a rozjíždíme do svých domovů.
Příští rok bychom to chěli opět zopakovat. Snad bude i víc dětí. Ahoooj Krtek :-)
Kategorie: přírodasport
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2018
  • 105 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Schwarzenberg (D) - První písemná zmínka spojená se jménem hradu a města pochází až z r. 1282. Hrad tehdy v době obležení poskytoval ochranu těmto kolonizátorům, kteří svými domky hustě zastavěli skalní plošinu před hradem. V r. 1334 přechází hrad do lenního vlastnictví rodu von Lobdeburg-Elsterberg a ti si z něj udělali své hlavní rodové sídlo. R. 1356 převedl markrabě Bedřich III. purkrabímu Otovi von Leisnig polovinou panství a r. 1382 po vymření rodu von Elsterberg také jeho druhou polovinu. Rod von Leisnig začal časem ztrácet na významu, pro velké dluhy byl nucen hrad r. 1425 prodat kurfiřtu Janovi Bedřichovi.Až do 14. st. mělo město pouze jediný kostel a byl tak duchovním centrem celého panství. V této době se město rozvíjelo také jako centrum obchodu a řemesel. Od místní šlechty získalo významná privilegia, jako pivovárné právo, pekařské právo, obchod se solí a dokonce i možnost klatby. Dále bylo možné konat pravidelné trhy; zpočátku pouze 2, od r. 1534 přibyl podzimní a v r. 1574 ještě velikonoční. Úkolem hradu vystavěného na skalní ostrožině kdysi bylo zajistit bezpečný přechod přes řeku, později již byl využíván k ochraně obchodní cesty vedoucí do Čech. Hrad v průběhu staletí prošel mnohými stavebními fázemi a přestavbami, taktéž se v něm často střídali jeho šlechtičtí majitelé. Hrad byl r. 1433 zničen husitskými vojsky, ale poté byl opět znovu vystavěn. Když jej v r. 1533 koupil saský kurfiřt Jan Bedřich, dal tím vzniknout rozsáhlému panství. Od té doby bylo město s hradem přes jedno století sídlem kurfiřtského úřadu. Mezi roky 1555 až 1558 byl, za vlády kurfiřta Augusta, již starý a nevyhovující hrad přestavěn na pohodlný renesanční lovecký zámek. Nakonec byl využíván pro sídlo správy a úřadů. Odedávna se ve zdejší oblasti těžilo železo a cín. Přesto je báňský úřad je prvně jmenován až v r. 1581. Často bylo město postihováno ničivými požáry (1709, 1824), pouze kamenný kostel a hrad zůstal ušetřen; také války a morová nákaza způsobily ve Schwarzenbergu velké škody. Velké ekonomické změny nastaly po r. 1850. S rozvojem průmyslu zde vznikla přádelna, brusírna, pila a papírny. V r.1933 převzali nacisté i ve Schwarzenbergu moc, měli zde srazy a pořádali pochody. Ve II. sv. válce bylo město kromě železnice a několika podniků uchráněno před ničivým bombardováním. 11. května 1945 převzali odhodlaní obyvatele města moc, sesadili starostu a byl ustanoven protifašistický výkonný výbor z členů KPD a SPD. Teprve 26. června vpochodovala sovětská vojska do města a zřídila zde krajské velitelství. Když byly r. 1977 prováděny archeologické vykopávky, byla nalezena keramika datovaná okolo r. 1150.

Původně hrad s předhradím zaujímal velkou část skalní ostrožny. Dnes je z nejstarší etapy výstavby zachován pouze mohutný válcový bergrit, stojící v čele dispozice a chránící vstup do jádra. Jeho průměr činí 11 m a tloušťka zdiva dosahuje neuvěřitelné 4 m. Ostatní budovy jádra pocházejí z dalších fází výstavby, většinou ze 14. st. Obvodová hradba jádra dosahuje tloušťky až 3 m, v její kratší části je prolomena jednoduchá kulisová brána. Všechny stavby těsně přiléhají k vnitřnímu líci nepravidelné, několikrát lomené obvodové hradby.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2018
  • 49 zobrazení
  • 1
ovyt
Neoficiální akce OVýTu, spíš výlet vlakem RAILJETEM na rakouský Semmering.
Informace o Semmeringu:
Semmering je obec v Rakousku ve spolkové zemi Dolní Rakousy v okrese Neunkirchen. Má 607 obyvatel (31. 3. 2009).
Obec je vyhledávána především pro možnost zimních sportů a vícekrát hostila světový pohár v lyžování. Když byla v roce 1854 dokončena slavná Semmerinská železnice, znamenalo to pro obec velký příliv turistů z Vídně. Dnes je turistů již méně, nicméně každoročně zde zůstane podle záznamů z ubytovacích zařízení více než 100 000 lidí déle než jeden den. Podle údajů z roku 2009 má město stálý počet 607 obyvatel.
Horská dráha Semmering (německy Semmeringbahn) je 41,7 kilometrů dlouhá rakouská železniční trať, která vede z Gloggnitz přes Semmering do města Mürzzuschlag. Semmeringbahn byla první evropskou horskou železnicí s normálním rozchodem. Je považována za první skutečnou horskou železnici na světě. V současnosti je plně funkční součástí rakouské Jižní dráhy a je také jednou z nejvíce vytížených horských tratí v zemi.
Historie
Projektováním trati přes průsmyk Semmering byl v roce 1841 pověřen Carl von Ghega. O rok později odjel do Velké Británie a USA. Na základě získaných zkušeností navrhl tři různé varianty, které předložil tehdejšímu generálnímu řediteli státních drah, kterým byl Hermenegild von Francesconi.
Na základě plánů a pod dohledem Carla von Ghegy se na stavbě Semmeringbahn podílelo mezi lety 1848 a 1854 téměř 20 000 dělníků, z toho třetina žen. Tunely byly raženy pouze ručně, s výjimkou černého prachu[1] nebylo použito žádných výbušnin.
Při stavbě při nejrůznějších nehodách zahynulo 89 lidí, další stovky zemřely na následky různých nemocí, například cholery.
23. října 1853 projela úsekem Mürzzuschlag–Payerbach první lokomotiva. Slavnostního otevření trati 16. května 1854 se osobně zúčastnil i císař František Josef I. s chotí Alžbětou. První nákladní vlak projel po trati 18. května 1854 a první vlak s cestujícími 17. července.
Trať
Na trati je 14 tunelů, 16 viaduktů (i dvoupatrové), vlaky přejíždí i 118 menších kamenných a 11 železných mostů. Celková délka údolí a propastí přes které vlaky projíždí po viaduktech a mostech je 1,6 km. Nejdelším viaduktem je s délkou 228 metrů Schwarza-Viadukt, nejvyšší je Kalte-Rinne Viadukt vysoký 46 metrů. Celková délka tunelů je 4,5 km, nejdelší z nich jsou vrcholový starý Semmeringtunnel s délkou 1 431 metrů a nový Semmeringtunnel 1 512 m, nejkratší je pouze čtrnáctimetrový Krauseltunnel (13,55 m). Nejvyšší stoupání trati je 28 promile, přičemž 60 procent délky trati má stoupání či klesání od 20 do 25 ‰. Trať probíhá celkem 22,4 kilometrů přímými úseky, 20,4 kilometru v obloucích, kde téměř 16 procent trati má nejmenší poloměr 190 m. Nejvyšší bod trati se nachází v nadmořské výšce 897 metrů. Staniční a provozní budovy byly často stavěny přímo z materiálu vytěženého při ražbě tunelů. V roce 1959 byla celá trať kompletně elektrifikována.
Semmerinský úpatní tunel
Podrobnější informace naleznete v článku Semmerinský úpatní tunel.
Od roku 2012 se pod masivem a pod tratí buduje 27 km dlouhý Semmerinský úpatní tunel. Bude spojovat Gloggnitz v Dolním Rakousku a Mürzzuschlag ve Štýrsku, po otevření v roce 2024 by měl převzít rychlou osobní a veškerou nákladní dopravu.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.1.2018
  • 38 zobrazení
  • 0
bedacermak
Pořadatel: Tělocvičná jednota Sokol Martínkov
Datum: sobota 20. května 2017
Místo startu: náves v Martínkově (u kostela)
Start: 14:30 hodin
Prezence: sokolovna v Martínkově od 13 do 14 hodin
Rozprava: 14:15 hodin v místě startu
Kategorie: muži: do 18 let (M1)
18 - 35 let (M2)
36 - 50 let (M3)
51 let a více (M4)
ženy: do 40 let (Z1)
40 let a více (Z2)
Martínkovští, členové Tělocvičné jednoty Sokol Martínkov a rodáci
bez rozdílu věku (MM)
štafeta: bez rozdílu věku i pohlaví (S)
- jeden závodník absolvuje oba běžecké úseky, druhý cyklistický úsek
Pro určení kategorie je rozhodující rok narození (př. je-li účastník muž narozený v roce 1966 a bude mu tedy
v roce 2017 51 let, startuje v kategorii M4).
Trať: 2,5km - 26km - 2,5km / běh - kolo - běh /
běh: povrch - asfalt, polní cesta, tráva
kolo: povrch - asfalt
Informace: Zdeněk Řepa, Martínkov 86, 675 44 p. Lesonice
Tel.: 602121051; e-mail: zdenekrepa@martinkov.cz

Martínkovského duatlonu se zúčastnilo 27 startujících, z toho bylo 11 štafet a 16 jednotlivců. Počasí oblačno, větrno.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 20.5.2017
  • 130 zobrazení
  • 0
hoves
Všechny fotky tohoto alba, kromě kopií obrazovky mapy, jsou geotagované. První dva dny jsem fotil telefonem, omlouvám se za kvalitu fotek. Právě měsíc po osteosyntéze. Doktor mi řekl, že někdy v červnu už budu moci na kolo. Tak jsem si to chtěl nanečisto vyzkoušet už v květnu, když už je tak krásné jarní počasí.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 166 zobrazení
  • 4
mysticsmile
Střípky z dávné minulosti Boskovicka – středověký hrad

Boskovický středověký hrad. Již z dálky září jeho silueta ze světlé opuky na kopci nad městem. Od nepaměti tento němý svědek minulosti k Boskovicím patří. Zažil období válek, míru, hojnosti i bídy. Kdyby tak mohl vyprávět…
A právě o něm se ve čtvrtek 11. května 2017 vedla beseda v Muzeu regionu Boskovicka. Přednášející při ní vzdal hold dávným mistrům, kteří toto dílo postupem věků tvořili. Dnes už nám sami o něm vyprávět nemohou, dávno se jejich kosti proměnily v prach. Jen ta majestátná zřícenina po nich zůstala. Na zbylých zdech, jež stále odolávají zubu času, se tu a tam dodnes dochovaly historické letopočty a různé vzkazy. Vedle slavné hradní studny je dodnes dobře čitelný nápis z roku 1907, jež zde zanechaly studentky druhé třídy měšťanské školy. I ty, ač tenkrát v mladém věku, už dnes spí svůj věčný sen na některém z hřbitovů. Také nám už nemohou své dojmy převyprávět.
Proto je třeba si vážit těch, kteří neustále bádají a snaží se nám i budoucím generacím poselství dávných stavitelů zachovat a nenechat hrad nebo spíš co z něj ještě zbylo, aby dospěl kvůli přírodním živlům ke zkáze. Byla by to jistě škoda nenahraditelná.
O besedu byl velký zájem. Což se očekávalo, hrad stále svou tajemnou minulostí a dochovanými fakty neustále přitahuje pozornost všech generací. Zrcadlový sál Muzea regionu Boskovicka byl zcela zaplněn, v rohu místnosti se tyčil papírový model hradu, jak v dobách jeho největší slávy asi vypadal.
Všechny pozdravil ředitel Muzea regionu Boskovicka Roman Malach, Ph.D. Přivítal mladého správce hradu památkáře Jana Večeřu.
Ten poděkoval Muzeu regionu Boskovicka za spolupráci a uvedl Mgr. Jana Štětinu, pracovníka Národního památkového ústavu v Kroměříži, jenž provedl na hradě řadu stavebně-historických průzkumů. Za více než desetiletí svého působení shromáždil množství poznatků a pomocí nich staví pěkné modely hradů. Mezi nimi i toho boskovického.
Mgr. Jan Štětina přednesl barvitý, pohnutý, starodávný příběh hradu za pomocí fotografií, nákresů a dobových nálezů, mezi něž patří například opukové kameny. Na úvod poděkoval za dlouholetou poctivou a nelehkou práci Jiřímu Mazalovi, předchozímu správci hradu.
Uvedl, že hrad i po staletích pomalu vydává svá tajemství, výzkumy stále pokračují, přednáška je shrnutím dosavadních poznatků.
Hrad vznikl někdy ve druhé polovině 13. století. První zmínka o Pánech z Boskovic je z roku 1222. Jejich původní sídlo je neznámé, snad někde v okolí kostelíka Všech svatých v dnešním centru města. V počátcích k areálu hradu patřil i vrch Bašta s opevněním. Bohatou stavební historii dokumentují ostře ohraničené různé druhy zdiva navazované na sebe v postupujících časových obdobích. Proč nestojí na Baště, kde by pro něj bylo bezpečnější místo? Je to kvůli dostupnosti vody. Ta se stahuje právě z Bašty přes velký příkop (dnešní přístupová cesta).
V počátcích tato ranně gotická stavba postrádala věž, jako na mnohých sídlech v okolí (Blansek). V roce 1312 byl hrad dobyt vojsky Jana Lucemburského (*1296 †1346) a výrazně poškozen. Opraven a v roce 1389 znovu dobyt vojskem Moravského markraběte Jošta (*1351 †1411), tehdejší majitel hradu v boji zahynul.
Koncem 14. století je hrad majetkem Erharda z Kunštátu – do roku 1458. V místě nejvyšších zdí nad dnešní přístupovou cestou vznikl Kunštátský palác a vnější opevnění. Směrem k Baště postaveny mohutné jehlové fragmenty 2 metry širokého zdiva později probourávané dveřními a okenními otvory. Různé úrovně oken jakoby chaotické jsou důsledkem nenavazujícího stavění v časových intervalech. Začátkem 15. století další zkvalitnění obytné části a opevnění.
Původní přístupová cesta vedla přes Baštu. Dnešní je velkým příkopem.
Severní věž – na bočním průčelí je stále patrný zvětralý pískovcový erb Pánů z Kunštátu.
Hradní jádro obsahuje původní dřevěné prvky z první poloviny 15. století. 1458 – hrad se vrací do rukou Pánů z Boskovic. Provedli velkou pozdně-gotickou rekonstrukci celého hradu, zbytky tohoto stavu se dochovaly dodnes.
Za Kryštofa z Boskovic v první polovině 16. století – syn Ladislava – vznik severního dvorního křídla hradního paláce.
Po roce 1568 Zástřizlové – erb nad první bránou do hradu. Opět stavěli v celém areálu hradu v renesančním stylu do počátku 17. století. Dokladem je i dřevěná kladka padacího mostu vlevo nad branou. Proběhla stavba severního paláce. Jižní palác doplněn o moderní okenní renesanční ostění. Rozšíření pozdně-gotického opevnění.
V 60.tých a 70.tých letech 17. století byl celý hrad ranně barokně přestavěn. Dokladem je letopočet 1671 na obrubě hradní studny (cisterny).
Zbytky hospodářského stavení před hradem z konce 17. století. Nebyla konzervována, „učebnice“ barokní zedničiny. Špalety oken, paty kleneb atd.
Ve 30.tých letech 18. století sláva hradu končí. Správce hradu Antonín Leopold Boleslavský (*1722 †1788) dal strhnout střechy, hrad se proměnil ve zdroj stavebního materiálu především pro Rezidenci a začalo jeho nenávratné a rychlé chátrání.
V letech 1928 – 1932 byl hrad kvalitně konzervován rodinou Menzdorff-Pouilly. Dochovala se dobová fotodokumentace. I přes to se v roce 1941 zřítila čtyřpatrová zeď hlavního sálu.
V 70.tých, 80.tých a na počátku 90.tých let minulého století proběhla necitlivá rekonstrukce s použitím betonu. Hradu to spíš ublížilo. Zdivo z té doby se rozpadá.
Významné osoby: Jaroslav z Boskovic 1485 popraven ve Vídni za údajně úkladnou vraždu Matyáše Korvína.
Ladislav z Boskovic bydlel v Moravské Třebové – majitel hradu 1485 – 1520 završil pozdě gotickou přestavbu hradu. Památka na něj je ve farním kostele sv. Jakuba Staršího na dolním konci Masarykova náměstí – znaky na jižním portále.
Magdaléna z Dubé a Lipé – jeho žena
„Zřejmě jsme poslední generací, jež může obdivovat umění našich předků,“ pomalu končil poutavé vyprávění Mgr. Jan Štětina. „Boskovický hrad stojí svým významem v čele památek svého druhu v naší vlasti. Proto je třeba se znovu pokusit o jeho záchranu. Já pro to udělám maximum,“ zakončil za mohutného potlesku posluchačů.

Více: http://www.muzeum-boskovicka.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 11.5.2017
  • 250 zobrazení
  • 2
fotojn
Ve vrchlabském zámeckém parku se v sobotu 6. května konal 22. ročník Vrchlabského krosu. Pořadatelé z DDM Pelíšek připravili dva okruhy, kilometrový pro žáky a předškoláky a osmikilometrový pro ostatní kategorie. Závodniky přišel pozdravit starosta města Jan Sobotka. Start na Vrchlabském krosu si nenechal ujít ani Jiří Soukup z Hradce Králové, ročník 1927. Vítězové jednotlivých kategorií: Předškolačky do 6 let, Dominika Novotná z Vrchlabí. Předškoláci, Štepán Mečíř TJ Spartak Vrchlabí. Žákyně 7-10 let, Pavlína Salabová SKI Jilemnice. Žáci 7-10 let Matěj Piták, ZŠ nám. Míru Vrchlabí. Žákyně 11-14 let, Nela Bohatá Harrachov. Žáci 11-14 let Dan Salaba ČKS SKI Jilemnice. Běh 8 km - Ženy 18-29 let Lucie Luštincová, Lusti. Muži 18-29 let, Vítězslav Šolc Redpoint Eleven. Ženy 30-39 let, Martina Šišková SKI Jilemnice. Muži 30-39 let Jaromír Hradecký, Skuteč. Veteránky 40-44 let, Helena Randáková, TJ Spartak Vrchlabí. Veteráni 40-44 let Marek Kincl, TJ Maratonstav Úpice. Veteránky 45-49 let Jana Lenčová, Milovičtí běžna. Veteráni 45-49 let Martin Cupák, TJ Spartak Vrchlabí. Veteránky 50-54 let Zdeńka Jonášová, Hradecký spinning klub. Veteráni 50-54 let Lumír Koutník, Vrchlabí. Veteránky 55-59 let Eva Friebelová, TJ Maratonstav Úpice. Veteráni 55-59 let Josef Vanta, TC Dobruška. Veteránky 60-64 let Blanka Paulů, TJ Maratonstav Úpice. Veteráni 60-64 let Vítězslav Šolc, BKL Machov. Veteráni 65-69 let Miroslav Pullman, ASV Jablonec n/N.Veteránky 70-74 let Magdalena Jelínková, Černílov. Veteráni 70-74 let Jaroslav Hák, Sokol Studenec. Veteráni 75-79 let Matěj Jelínek, Hvězda SKP Pardubice. Veteráni 80 let a starší Václav Brádle, ročník 1937, Sokol Chuchelná a nejstarší účastník Jiří Soukup ročník 1927, TJ Liga 100 Hradec Králové zvládl 8 km za 1:18:21,5.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 6.5.2017
  • 200 zobrazení
  • 0
datavideomedia
Pražský maraton 2017 – v pořadí můj 18 v Praze…. .
Oficiální čas : 3:30:21, reálný čas: 3:30:20, čas reálný bez zastavování : 3:27:26
Tak jak závod probíhal a jaké byly přípravy ?
No…. .Tento rok je ještě více specifičtější, než obvykle…. .Vším možným, co mě potkalo . Jak v osobním životě , tak i v běžeckém… .
Ale teď hlavně k tomu běžeckému ?… . Všichni víme, že maraton je velmi těžký závod a neodpouští Ti nic… .Když nemáš naběháno , ani tam nechoď. Okamžitě uvidíš , jak Tě ztrestá…. . Je to jako Tvoje zrcadlo – ZA NIC NIKDY NEOČEKÁVEJ DOBRÉ VÝSLEDKY KDYŽ MU NIC NEODEVZDÁŠ !
Od začátku nového roku jsem až do května naběhal všeho všudy 289 km…. .OPAKUJI – NABĚHAL JSEM 289 km … . Prostě tragédie ….. .Spíš místo tréninků běhu jsem se snažil hlavně věnovat svému synovi, jezdit s ním na hory, za jeho sporty a zájmy, přiblížit se mu , sdílet s ním jeho život- neb si myslím , že máme jen pár okamžiků, chvil v životě, kdy si můžeme naše děti užít… Život je moc krátký na to, abychom něco odkládali, jen kvůli své pohodě, lenosti , zájmům… .
Čím více se blížil termín maratonu, tím více jsem se toho obával… . Jak obstojím, zda vůbec, a v jakém stavu… . Dá se říci, že jsem pouze běžel všeho všudy 1 půlmaraton (+ s Ájou jsme běželi jednou hezký 17km výběh)+ 3 závody na 10km a to bylo vše… . Pouze jen v posledním měsíci jsem se byl několikrát proběhnout okolo Krčského lesa , „dal jsem si“ jednu desítku a duatlon a to bylo všechno… .
Poslední dva týdny před závodem mě navíc postihli osobní nepříjemnosti, které jsem musel řešit a bohužel mi nedávali ani mnoho klidu ve spaní , ani přes den… .
Dvě noci před maratonem jsem spal 6 hodin (navíc v sobotu ráno jsem si šel zaběhnout Dvě míle s úsměvem a hlavně doufat , že Enrico přijde na tyto závody a podpořit ho v jeho závodu)… . Den jsem strávil na Expu a pak několik krátkých chvil s někým moc mi blízkým. Nicméně jsem se nestačil ani pořádně najíst od snídaně a den před závodem jsem vlastně pořádné jídlo měl až v půl deváté večer – kuřecí medailonky/domácí hranolky/ grilovanou zeleninu… .na noc a před maratonem „opravdu dobrá volba“ – ale jít spát bez jídla mě přišla hloupost … . Navíc mě hodně rozrušili dané osobní problémy , které mě trápí ….. . Šel jsem spát v 23:30 a…. probudil se 1:30 – i ve spaní jsem na to myslel (však to někteří určitě znáte)…a usnul zase až v 2:45… .
Budíček – 7:03 hod.
Nezapomeň na to Fialo, že máš od 8:00 hod focení s PIM King u Koruny na Vclaváku a v 8:15 hod. s Báječnými ženy v běhu !!!! Tzn. vyjíždět z domova v cca 7:20 a nechat auto na I.P.Pavlova- a zbytek – cca 1,5 km dojít – na pohodu – užít si pohodu jarního nedělního rána, jak Praha vstává… .
No – vyjel jsem 7:33- takže pozdě- uháněl jsem ku centru . V 7:45hod vystupuji z auta a metelím na Václavák- procházka se mění na slušnou rozcvičku/ běh s dvěma batohy…. .
Přicházím včas a potkávám spoustu známých : Zuzanu Hofovou, Petra Vltavského, Tondu Růžičku a další a další, ale.. jde se fotit !
Po focení s Pim King přicházím k již už téměř kompletní sestavě „Báječných žen v běhu“ – hle ! Uvědomuji si, že jsem si vlastně nenapsal čas na kolik poběžím… . Koukám na časy mezi 3:20 a 4:00- a jen tak z hecu si napsal na levou ruku časy na 3:30- OSOBNĚ JSEM V TO NEVĚŘIL, SPÍŠ JSEM SI V DUCHU ŘÍKAL, ŽE BĚHEM BĚHU BUDU PŘEMÝŠLET O TOM , JAKOU ZTRÁTU MÁM NA TENTO ČAS… . ?
Po focení s děvčaty , které byly vedeny Karolínou Jeníkovou jsem zamířil do šaten. Zde jsem potkal několik svých známých , především však Pavla Fridricha , který chtěl běžet pod 3:00 hod.(výsledný čas má myslím 2:58 a gratuluji !! ?). Člověk si tak v duchu vzpomene, jak jsem se poznali , chlapec ( neb je o dost mladší než já začal běhat před cca 7-8 lety , byl horší než já a postupně se zlepšoval a zlepšoval- svůj trénink na maraton nyní dovršil několika měsíčním pobytem v Keni s Davidem Vašem). Prostě – připadal jsem si, že na takový závod už ani nepatřím, neb všichni běhají již lépe a já stárnu … .
Nevyspalý, se žaludkem naplněným jedním jablkem a banánem jsem vyrazil na start… . Do svého sektoru B, určenými pro Gold PIM Kingy. Cestou jsem potkal Michala Živného a dovedl jsem ho…do sektoru A. Takže jsem se spolu s ním dostal do sektiru s Kenani, Vítkem Pavlištou a dalšími borci… . Byl tam mimo jiné František Večeřa , starší pán , který běžel snad všechny ročníky PIMu.
START !
Vyrážím sekundu po startu za zvuku Smetanovy Vltavy do ranní Prahy . Je spíš zima , sluníčko je zatáhlé… . Bez ideje , nápadu , kolik vlastně chci běžet , ale s cílem DOBĚHNOUT . A zkusit doběhnout se ctí a v pohodě . První kilometr 4:35 , další dva obdobně , přitom se mi běží pěkně , uvolněně, přebíhám Karlův Most , diváci tleskají, na konci mostu si snažím nezlomit nohu o bednění na zemi- to víte , my šikulové musíme dávat pořád pozor ? .
U Úřadu vlády slyším, jak na mě někdo volá: „Enrico přidej , super ! “- a on to pod mostem fandí s vlaječkou ( byla to vlaječka ??) Jirka Homoláč ? ( později zjišťuji, že vedle něj stála i Marika ;-) ).
Moc mi to pomáhá- cokoliv , co Vás vyžene z té letargie běhu Vám hrozně pomůže, nabudí.. ..
5 km- 23:19
10km – mezičas 46:54
Na 7 km mě předbíhá Mirek Tiouška a irka Fix (vodiči na 3:15) – trochu spolu polaškujeme.. .
Začínám přemýšlet o tom ,že jsem (oproti svým zvyklostem ještě nebyl na záchodě.. ? No uvidím , není to nutný… . Uvědomuji si, že vlastně od startu běžím skoro pořád blízko jedné mladé paní – jednou předběhne ona mne , jednou já jí… U Národního divadla se spolu začneme bavit, jmenuje se Martina a běží první maraton… .Že by ráda na 3:30… . Hmmm…asi bude dobrá ?… .
15km- 1:11:14
Zezadu mě dobíhá Víťas Meloun ?… . Hmm, asi už začnu mít problémy…ale mě se běží pořád docela době ! Časově to vychází stále na cca 4:45- max 4:50. Nicméně dle času a napsaných „harmonogramů“, jsem stále v „plusu“ přes pět minut na čas 3:30 – no to je super !
20km-1:35:38
U zastávky najednou vidím kamaráda ze základky Petra Havlíka s dětmi , kousek se mnou běží , ptá se mě jak je , trak spolu chvilenku mluvíme, ale běžím dál… .
21,095km – půlmaraton- 1:40:53
Tak jsme v polovině … . Stále se snažím nemyslet na to, že mě čeká ještě polovina trasy, ještě jeden půlmaraton . Potkávám a zdraví Martina Beníčka- pronese par vtipných skazek , ale jdu dál.. ? .Na každé občerstvovačce pořádně doplňuji vodu, ionty, pomeranče, občas banán. A všude používám houbičky . U Dvorců začíná foukat totiž i vítr a trošku se oteplilo…. . Na 23km (opět se dobíháme s Martinou) si řeknu – jo – tady by to šlo ?, odbíhám k plotu… .
Nemyslím na závod, myslím na svůj další život na mé nejbližší: malou a tmavovlasou lásku, co asi dělá ???
25km- 2:00:23
Běží se překvapivě dobře, protahuji si ruce, tempo držím…. .Ale za chvilku tady máme Strakonickou …a tu fakt nemám rád- je to jednotvárná ulice a navíc …hroooozně dlouhá… .
Na 28km ale už začínám cítit nohy a hlavně – začínám si uvědomovat , že mám za sebou 2/3 martonu a poslední ….ALE NEJTĚŽŠŠÍ ..MĚ TEPRVE ČEKÁ… .
30km- 2:25:28
Stále mám časový náskok a vypadá to n čas 3:25. Nicméně- velmi jemně zpomaluji …. . Běžím už na cca 4:56-5:10. Ale snažím se nemyslet na to, že bych zastavil, odpočinul si. Na to že bych vzdal ale ani nepomyslím… .
Víte vnitřně cítím, jak mě ten maraton vlastně „vychovává“ . Nebát se řešit problémy, umět je překonávat- jak v osobním tak v normálním životě… . Snažit se být na sebe tvrdý nepo…se z každého problému.. . Dokázat si stát za svým , když mám pravdu , nebo ustoupit , když zjistím , že ta pravda je na druhé straně… . A u maratonu to platí obzvlášť – nic není zadarmo, vše si musíš zasloužit…. .
Vidíš jak běžci jdou už do chůze , odpočívají , zastavují …. Někdo se i protahuje… . ZASTAVIT ??? NE !!!
Na každé občerstvovačce si houbičkou vystříkám studenou vodu na levou achillovku, která pobolívá… . Ale vždy se ihned dám do pohybu… . A běžím… .Tvoje vnímání se Ti zúžuje na několik věcí , která Tvá mysl vyhodnotila jako nejdůležitější: běh , běh , nemyslet na bolest a Tvoje nejbližší lásky, které Ti tak chybí … . A nejsou ani v cíli .. Ta je mi to líto….. Ale už je brzy uvidím..uslyším… .To vše Tě žene do cíle… . Běž, běž,.. běž.
Probíhám již podruhé okolo Karlova mostu a vidím první sanitku, kolabujícího běžce.. . Ale Ty běžíš, a chceš běžet … .
35km- 2:51:58
Potkávám Zbyňka Schneidera, který vždycky fandí v Jateční ulici. Přemýšlím o tom , zda jsem schopen doběhnout do těch 3:30- Zpomalil jsem, ne moc (hlavně díky těm zastávkám na občerstvovačce) na 5:10, mám ale stále k dobru 4 minuty … .
Nejhorší bude úsek na Invalidovně a Husákovo ticho…. . Nezastavit , nepřejít do chůze !
40km-3:19:17
Zastavil, nepřešel do chůze – pouze jsem se v klidu napil , ochladil… . Hodně lidí už nemůže, přechází do chůze … . Poslední kilometry jsou vždy nejtěžší…. . Nicméně lidi moc fandí, i když např. na Invalidovně pořádně foukalo… . Mává na mě Jakub Poddaný, moc díky za povzbuzení !
Poslední kilometr potkávám pár známých ze závodů. Někdo je už tak unavený, že si sám povídá pro sebe, přesvědčuje se sám do běhu .
U nemocnice na Františku na mě volá Jiří Flaks , fandí seč může…MOC DĚKUJI I ZA FOTKU !
Pařížská- posledních 400m . Spousta diváků , vnímáš cíl, vzpomínáš na svoje blízké, chce se Ti dojetím brečet, slzíš… .
CÍL: 3:30:20 ( ČISTÝ ČAS 3:27:26)
Posledních 100m vidím , že to nebude pod 3:30, ale velmi těsňounce nad… . No co … . I tak skvělé… .
Za cílem se opřu o svodidla, a těžce odpočívám… . Mám radost , že jsem tady.
Přebírám medaili, hurá do zázemí , kde se potkávám s Ivem Procházkou ( během posledních tří týdnů běžel maraton v Bostonu , minulý týden v Londýně a nyní Praha : 3:04 !!! ).
Jdeme spolu do sprch (jak je to příjemné !) a posléze na masáž, kde si romluvíme o závodu.. .
A už slyším v telefonu milý hlas, a ač unaven, je mi hned lépe. .. .

A pro Vás všechny jen vzkaz:
NEVZDÁVEJTE SE PŘED NEŘEŠITELNÝM PROBLÉMEM, ZKUSTE JEJ ŘEŠIT , BOJOVAT S NÍM A ONO VŠECHN PŮJDE ! A I KDYŽ NE TŘEBAS HNED TAK VĚŘTE ŽE I MALÝ POKROK JE POKROK !
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 222 zobrazení
  • 0
klt
Příhodná poloha labských teras lákala k trvalému osídlení již od mladší doby kamenné (asi 4500-3600 let př.n.l.). Stopy osídlení nalézáme především na Dómském vrchu, kolem Dlouhé a Vavřinecké ulice, mezi ulicí Michalovickou a Kamýckou a mezi Českolipskou a Žitenickou ulicí.
Ve 4.-1. stol.př.n.l. se zde usídlili Keltové, kteří byli později postupně vytlačováni Germány. V závěru období tzv. "stěhování národů" (6.stol.n.l.) přichází do Čech slovanští osadníci. Z území Litoměřic je ještě neznáme, ale je jisté, že i tuto úrodnou krajinu obsadili již záhy, o čemž svědčí nálezy z Lovosic. Na katastru Litoměřic se první slovanské osady objevují v období starohradištním, tj. v 8.století. Vzájemná izolovanost osídlených oblastí vedla postupně ke vzniku kmenů. Z tzv. zakládací listiny pražského biskupství, hlásící se k r.973, víme, že jižně a jihovýchodně od Litoměřicka byla oblast kmene Čechů v okolí Prahy a Pšovanů na Mělnicku. Na západě, v povodí Ohře byli mocní Lučané, na severozápadě Lemuzi a na severu snad už i Děčané. K území osazenému tzv. Litoměřici náležela oblast severozápadně a severně od dnešního města, na druhém břehu Labe hustě obydlené Lovosicko a na jihu dosahovala jejich sídla snad až k Roudnici.
V průběhu 9. a 10.století se celé severozápadní Čechy postupně dostaly do svazku rodícího se raně feudálního státu, sjednocovaného důvtipem a mečem Přemyslovců. Na výrazné terase, nazývané dnes Dómský vrch, vybudovali Slované mocný, raně středověký hrad, jenž po starším hradišti "Hrádku" u Velkých Žernosek převzal úlohu strážce kraje. Přemyslovcům sloužil jako správní centrum, jedno z nejvýznamnějších v Čechách (k 31.květnu 993 je listinně doložena provincie litoměřická, a tím nepřímo i existence litoměřického přemyslovského správního sídla). Na hradišti se ve východní části předhradí nacházel i prostor vyhrazený litoměřické kapitule, založené v roce 1057, s kostelem sv.Štěpána. Stávala zde i starší sakrální stavba, kostel sv.Jiří, umístěný v severozápadní části hradiště, tedy v místech předpokládané akropole, kde sídlil přemyslovský hradský správce-kastelán. Tyto kostely byly zcela určitě nejstaršími kamennými stavbami ve městě.
Založení kapituly s kostelem sv.Štěpána knížetem Spytihněvem II. v roce 1057 dosvědčuje tzv. Zakládací listina kapituly litoměřické, dochovaná v originále ve zdejším archivu. Prvním kapitulním proboštem byl Lanc, kterého jmenuje kronikář Kosmas v souvislosti s kandidaturou hodnosti biskupské, což dokládá jeho významné postavení. Archeologické nálezy z území Litoměřic dokládají, že okolo tohoto jádra osídlení se již v 9., ale především od 10. do 12.století vytvářela rozsáhlá sídelní aglomerace. Skládala se asi z dvaceti osídlených poloh, kde stávaly osady a velmožské dvorce (např. vsi Božka, Zásada, dvorec velmože Hroznaty Tepelského u kostela P.Marie). Ves Litoměřice je zmíněna poprvé a naposledy v roce 1228. Ovšem v tomto případě nešlo o prostou agrární ves, ale o zárodek vrcholně středověkého města.
Na počátku 13.století litoměřická sídelní aglomerace představovala významné středisko politického, kulturního a hospodářského života. Zcela logicky se proto už v r.1234 setkáváme s doklady o vzniku města v právně institucionálním smyslu. Fakticky lze však o přeměně sídelní aglomerace v město hovořit již v l.1219-1228. Šlo v počátcích o opevněný areál dřevěných domů kolem náměstí. Gotickou výstavbu prvých kamenných domů lze doložit až ve 2.polovině 13.století. V roce 1233 se zde usadili mniši františkáni a r.1239 dominikáni. Typickým městským řádem bývali také tzv. křížovníci s červenou hvězdou, kteří jsou zde připomínáni k roku 1257. Město žilo z řemesla, obchodu i labské dopravy, za hradbami se na svazích Českého středohoří pěstovala vinná réva. Stávala zde i mincovna a roku 1298 byla při farním kostele zřízena škola.
Měšťané se řídili zvláštním právem, nazývaným magdeburské, či později litoměřické, což znamenalo, že odvolacím soudem nebyla Praha, ale Magdeburg. Později toto právo přijala početná řada dalších českých měst, pro něž se od 13.století odvolací stolicí stal soud litoměřických kmetů. Litoměřice tak získaly řadu výsad a privilegií a tím i větší význam, než kterékoli město v Čechách (mimo Prahu).
Panování Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. znamenalo další rozmach města, které se po polovině 14.stol. rozrostlo směrem k severu a východu. Důkladné opevnění chránilo jeho bohatství, pramenící zejména z monopolního postavení v dálkovém obchodě, neboť veškeré lodi a povozy zde musely vyložit své zboží a umožnit litoměřickým přednostní koupi. Pro rozvoj města mělo značný význam i tzv. mílové právo, potvrzené panovníkem roku 1325, které zajišťovalo monopol na řemeslnou výrobu v okruhu jedné české míle tj. zhruba 11 km kolem města. 7.května 1359 daroval český král Karel IV. litoměřickým měšťanům vrch Radobýl a okolní pozemky na zřízení vinohradů s tím, že každý desátý sud vína známého jako "litoměřické", bude odevzdán do "králova domu". Ve městě se vařilo i pivo, které však proslulo svou špatnou kvalitou, což se odrazilo i ve světské poezii, viz. část básně Podkoní a žák: "Jediť kyselo as húby zapíjejíc litoměřickým pivem, jež vždy smrdí bahnem a dýmem,...". V této době město stále ještě ovládal německý patriciát. Jádrem obyvatelstva byla střední měšťanská vrstva, skládající se z nezávislých řemeslnických mistrů.
Přelom v dějinách Litoměřic přinesla husitská revoluce. Myšlenky a idee husitství v této oblasti hlásal především zeman Zikmund Řepanský, jemuž patřily Třebívlice. Kázal zde i Husův předchůdce, Konrád Waldhauser, který působil v děkanském kostele Všech svatých (zemřel v Praze 8.prosince 1369). Pronikání husitských myšlenek usnadnilo i to, že zdejším kapitulním proboštem (nejvyšší církevní úřad) byl Zdislav ze Zvířetic, Husův přítel a zastánce reformních myšlenek, kterého kostnický koncil počítal též mezi přední kacíře. Katolická reakce však byla v Litoměřicích silná. Na vánoce r.1419 došlo k rozsáhlému zatýkání přívrženců kalicha. Bylo uvězněno ve věži u Michalské brány 24 měšťanských synků a 30.května následujícího roku byli popraveni utopením v Labi. Na probošství byl podniknut útok a sám probošt se zachránil jen včasným útěkem. Hrozba obležení města Janem Žižkou z Trocnova roku 1421, jehož útok však byl odražen, vedla k tomu, že se 29.května 1421 Litoměřice připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka poté dal vybudovat vlastní hrad nad Třebušínem, nazvaný Kalich.
Ve spojení s Pražany zůstaly Litoměřice až do r.1427, ale později se začaly přiklánět k radikálnější straně, městskému svazu Lounsko-žateckému. Spojení těchto měst a drobné šlechty z okolí představovalo značnou vojenskou sílu. Postupná radikalizace postojů Litoměřic vedla nakonec až k tomu, že zdejší oddíly bojovaly ještě roku 1434 na straně vojsk Prokopa Holého v bitvě u Lipan. Radikalismus svazu měst byl zlomen až na sjezdech stavů v Praze a Brně roku 1435. Dlouhodobým výsledkem husitských válek bylo oslabení pozic katolické církve a vzrůst významu městského stavu. Litoměřice se staly nejvýznamnějším městem českého severu a na počátku 16.století sehrály důležitou roli v období stavovských sporů.
Konec patnáctého a především následující století byly dobou v níž pozdní gotiku následuje renesance. Rostlo bohatství měšťanů, kteří si nechávali stavět nové kamenné domy, dodnes tvořící pýchu města. Ke konci 15.stol. se začaly prosazovat tendence feudálního panstva, usilujícího o snížení vlivu a moci královských měst. Hrozilo, že spory se znovu nebudou řešit jen diplomaticky. Litoměřičtí proto urychleně přistoupili k opravám a modernizaci opevnění která proběhla v l. 1502-03 a 1513, kdy byly staré gotické hradby doplněny o vnější parkánovou zeď s četnými zaoblenými dělovými baštami. V letech 1508-09 byla opevněna také některá předměstí.
Cenným skvostem města se stala radnice postavená po požáru města roku 1537. O deset let později byla svědkem soudu krále Ferdinanda I. nad odbojnými stavy, který nejtíživěji dopadl na královská města. Snahy o podlomení hospodářské a politické síly měst však neznamenaly zvrat v jejich kulturním vzestupu. Litoměřické školství získalo věhlas novou latinskou kolejí, založenou se souhlasem panovníka roku 1549.
V roce 1577 se tu konala i první známá pitva v českých zemích, pročež sem zavítal r.1600 lékař evropského jména, Jan Jesenius.
Když došlo 24.května 1618 v Praze k defenestraci habsburských místodržících, připojily se k zahájenému odboji i Litoměřice a město se připravovalo na válku. Veškeré naděje však padly porážkou české armády na Bílé hoře 8.listopadu 1620, která znamenala zlom i ve vývoji města. Pro svou víru muselo město opustit na 215 nekatolických rodin, aby hledaly novou obživu v cizině. Nejznámější z exulantů byl někdejší rektor koleje, městský radní a vynikající humanistický literát a učenec Pavel Stránský. Město muselo bez náhrady vrátit konfiskovaný církevní majetek a měšťané byli násilím obraceni na katolickou víru.
Další rány městu přinesla třicetiletá válka s neustálým střídáním cizího i domácího vojska, jimž Litoměřice sloužily jako výhodná proviantní základna. Následkem války zůstalo z 264 domů v hradbách 137 obyvatelných a z 230 domů na předměstí pak pouhých 57.
Po vleklém období loupežných vpádů nepřátelských armád i pluků císařských obránců však následoval nový rozmach. Podobně jako vítězná katolická víra působila na proměnu duší nových obyvatel, proměnila i barokní estetika vnější tvář města, zejména zřízení biskupství a roku 1655 jmenování dosavadního probošta biskupem.
Po útrapách válek se poměry ve městě zlepšovaly jen pozvolna. Pomalu se doplňoval také počet obyvatelstva. To zůstávalo sice převahou stále české, ale i zde se začal projevovat charakter cizí státní moci a nových vrchností a národnostní hranice se začaly posunovat do vnitrozemí. Litoměřice se v průběhu 2.poloviny 17. a 1.poloviny 18.století začaly poněmčovat.

zdroj: https://www.litomerice.cz/mesto/historie-mesta
více  Zavřít popis alba 
194 komentářů
  • 10.9.2016
  • 172 zobrazení
  • 21
khborovsky
KHB Strakonice (CZ) - Brixen (I) návštěva 26. 28. července 2016 - ZÁJEZD MĚSTA Havlíčkův Brod na Altstadtfest – Staroměstské slavnosti města Brixenu.

Srdečné pozdravy z města Strakonice Česká republika. Máme zde od roku 1870 podpůrnou jednotu Karel Havlíček Borovský. Je to nejstarší občanský spolek ve Strakonicích založený roku 1870. Šíří a podporuje ideály vlastenectví, vzdělání, vzájemné spolupráce a péče o obecné blaho. To jsou také ideály Borovského. A doufám asi nás všech.
Letos, k 160. výročí jeho úmrtí v Praze jsme uspořádali pietní akt u jeho hrobu. Zde také zazněla báseň (Tyrolské Elegie), tady Havlíček popisuje strastiplnou cestu z Čech do Brixenu. V Brixenu se měl velmi dobře fyzicky, ale odloučenost od vlasti ho zničila. Do Čech se vrátil v roce 1855, ale již 29. července 1856 zemřel v Praze. Jeho památka je pro nás Čechy velmi významná a je krásné, že tady v Brixenu se také s úctou vzpomíná na jeho pobyt.
Jsem hrdý na to, že jako první občan z města Strakonice mohu přiložit zlatý historický prapor k pamětní desce k domu, kde Karel Havlíček start pro další spolupráci a společnou Borovský žil od roku 1851. Fotografie a dokumenty z tohoto místa budou předány do rady města a starostovi Strakonic. Doufám, že je to myšlenku Evropské unie.
---------------------VIDEO SOUBORU KALAMAJKA Z HAVLÍČKOVA BRODU:
.
https://www.youtube.com/watch?v=j81eehDT91Y
https://www.youtube.com/watch?v=Z8XyuJaoTnE
https://www.youtube.com/watch?v=2NDdOCEyrCo
https://www.youtube.com/watch?v=QOgb2Sxiock

VYHNANSTVÍ V BRIXENU:
Dne 16. prosince 1851 kolem třetí hodiny ranní vstoupil do Havlíčkova bytu policejní komisař Franz Dedera s dvěma strážníky (akci dozoroval i brodský okresní hejtman Ferdinand Voith, jenž se s Havlíčkem znal[10]) a vyzval jej, aby ho následoval. V doprovodu dalších tří strážníků byl spěšným dostavníkem dopraven do tyrolského Brixenu. Cesta přes zasněžené Alpy byla velmi náročná. Jednou se dokonce splašili koně a Havlíček byl jediný, kdo se je odvážil zastavit.[11] V Brixenu byl Havlíček zpočátku ubytován v hotelu Elephant, kde se rychle seznámil s dalšími vyhnanci – s Johannem Aloisem Schallhammerem, účastníkem revoluce roku 1848 a důstojníkem Rudolfem Hebrem, jenž se zde ocitl kvůli dluhům.[12] V roce 1852 za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdenkou. Cestovní náklady ve výši 150 zlatých zaplatilo policejní ředitelství.[13] Hmotnou nouzí v té době Havlíček ani jeho rodina netrpěla, jelikož Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v pravidelných měsíčních splátkách 500 zlatých ročně[14] (pro představu vyšší úředník tehdy dostával 500 – 700 zlatých, učitel 130 a dělník 100 – 200 zlatých). Na živobytí to však evidentně nedostačovalo, protože Havlíček musel citelně sáhnout do rodinných úspor[zdroj?]. Pobyt v horském Brixenu zdravotně prospíval celé rodině nakažené tuberkulózou[15]. Havlíček byl 3,5 roku ve vyhnanství, odtržen od vlasti i od přátel. Ve středně velkém městečku byl nešťastný.[16] Rodina si v Brixenu pronajala domek se zahradním altánem, jídlo jim nosili z hostince U Slona. Jinak však byl Havlíček pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence. Velmi ho také trápilo to, že musí žít mimo svůj domov a má jen omezené kontakty s přáteli v Čechách. V roce 1854 se manželka Julie s dcerou vydaly zpět do Prahy. Havlíček tak doufal, že jej spíše za rodinou do Čech pustí. Úředníci však byli neoblomní. Až poté, co Havlíček podepsal protokol, jímž se zavázal nepokračovat ve veřejných aktivitách, byl po téměř čtyřech letech vyhnanství propuštěn zpět do Čech.[5] Do Prahy přijel 15. května 1855.
-
Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček, (31. října 1821 Borová u Přibyslavi – 29. července 1856 Praha) byl český básník, novinář, ekonom a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen až říjen 2016
  • 144 zobrazení
  • 2
autobusytrebic
Jízdní řád linky č. 14 zdokumentovaný v zastávce Revoluční (pro směr jízdy do centra města) v neděli 13. 11. 2016 (první fotka), resp. v pátek 2. 9. 2016 (druhá fotka). V obou případech je zdokumentován nesmyslný jízdní řád, podle kterého by v pracovních prázdninových dnech neměly jezdit žádné spoje linky č. 14! Samozřejmě to je nesmysl; v pracovních prázdninových dnech tato linka normálně jezdí.

Třetí fotka pro srovnání - byla pořízena na témže místě 22. 5. 2016. Jízdní řád linky č. 14 tehdy ještě obsahoval spoje jedoucí o pracovních prázdninových dnech, jenže v něm byly jiné chyby - a to již neplatné časy odjezdů některých víkendových spojů - a to těch spojů, jejichž časová poloha byla od 1. 7. 2014 mírně posunuta. Jenže ještě v květnu 2016 tu visel jízdní řád platný k 1. 7. 2013 a tudíž s ještě původními časy odjezdů (mj. večerní víkendový spoj odjíždějící až v 19:16 h namísto pozdějších 19:07 h).

Dopravce nebyl schopen vyvěsit bezchybný jízdní řád ani předtím, ani potom...

Všimněte si rozdílného údaje u fotky z 13. 11. (oproti fotce z 2. 9.), kdy u "žlutého" výlukového jízdního řádu je původní údaj platnosti "do 15. 12. 2016" přelepen údajem "do 31. 12. 2016". Ano, již 13. listopadu dopravce věděl, že Podklášterský most nebude zprovozněn k původně avizovanému 15. prosinci. Kdy o této důležité skutečnosti dá oficiálně vědět Městský úřad Třebíč?
více  Zavřít popis alba 
  • květen až listopad 2016
  • 27 zobrazení
  • 0
reklama