Hledání

63 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

chilici
více  Zavřít popis alba 
150 komentářů
  • květen 2018
  • 106 zobrazení
  • 13
mvujtka
... a taky jsme se trošičku učili!
11. - 14. května 2014
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2014
  • 59 zobrazení
  • 0
ctb
  • květen 2017
  • 29 zobrazení
  • 0
veru99
13. 1. Narození Karolínky
16. 1. Kája (návštěva v porodnici)
30. 1. Zase Kája
6. 2. Kája a večer na Kladně
13. 3. Sobota třináctého v Auto Da Fé
20. 3. Zábava v Žilině
3. 4. Narozeninová party na Velké Dobré
10. 4. Orientální večírek Bellydancers v Selátku
16. 4. Jarní sraz základky
17. 4. Taneční seminář s Katkou Krejčovou
24. 4. Kája
1. 5. První máj
17. 5. Květnový festival orientálního tance
23. 5. Na kole
30. 5. Setkání v Praze
9. 6. Orientální večírek v kladenském kulturáku
24. 6. - 3. 7. Chorvatsko - Drače
4. 7. Večer v hospodě
5. 7. S Kájou u babiček
10. 7. V hospodě
11. 7. Kájík
6.-7. 8. Mácháč
14. 8. Retrooslava u Veru
4. 9. Kája
5. 9. Dny města Kladna
10. 9. Zábava Lhota
11. 9. Návštěva u Léni
18. 9. Mariánská pouť v Žehrovicích
24. 9. Kájík
25. 9. Karlštejnské vinobraní
3. 10. Hlídači
11. 10. V Praze
17. 10. Oslava v Krušovicích
28.-31.10. Taneční víkend na Troskách
31.10. Labyrintárium a zámek Loučeň
19. 11. Orient Connection
20. 11. Zábava v Tuchlovicích
3. 12. Karolínka
11. 12. Disco Relax
13. 12. Hezké pondělí
15. 12. Taneční večírek v divadle Lampion
21.12. Svátky vánoční
24. 12. Štědrý večer
25. 12. Zábava Bratronice
31. 12. Silvestr
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2007 až leden 2013
  • 1 398 zobrazení
  • 1
torka
25.5.2014 Vincek chodí! :)

Český Krumlov, Hluboká, Mirakulum

Vincent na 18m. prohlídce - 11 kg / 84 cm
více  Zavřít popis alba 
  • květen až červen 2014
  • 758 zobrazení
  • 0
tom-ass
Jeden končí, další začíná.

Možná by se na konci roku hodilo zhodnotit, co se událo, kde sem se v járu 2011 vysktnul, co zažil a zamyslel se co bude. Jsem přece jenom technik a žiju jen a jen fakty a s poezií jsem na tom asi jako fotbalista s maturitou!! Držím se struktur a ctím koncence! Jistě by se našlo 100x více lepších událostí.. ále :-)

Leden
Kdybych se měl držet přísloví „ jak na Nový rok tak po celý rok“, byl bych pěkně v prdeli! Někteří tuší, někteří ne, ale hnedka začátkem ledna sem vyfásl antibiotika po vydařeným silvestru, kde jsem se podle všecho vyndal jak prádlo z pračky… Antibiotika nezabraly, zato dokázaly mě poznamenat na celou zimu a pětistovák za prosinec mi byl platnej jako Bikilovi tenisky! SHIT HAPPENDS first time. Ne všechno bylo ovšem tak bledý v lednu. Z bratra se stal velikej kluk a měl maturák, kterej sem si nemohl nechat ujít! Nejneskutečnější zážitek, kterej nám všem mohl připravit, byl kozáček předvedený v pruhovadném sexy elasťáku s monstrózně vycpanýma prsama že by i Dolly Buster mohla závidět. Posledního ledna jsem oželel LOBy a odjel si zazávodit do MarLázní na ski. Strašně uslintanej závod, ovšem bedna a ještě k tomu nejvyšší ta se počítá. Jelikož sem na ten závod absolutně neměl, lišácky si pohlídal a vyvezl se za Fíšou (Pavel Fišer) kterýmu zákonitě muselo dojít a taky došlo. Velká gratulace patří taky Želízkovi, kterej nahmátl na třetí flek i s kýlou, kterou si údajně odtamtud dovezl (stejně jako z skisprintu, jáchymovskýho soustředěníčka či blbnutí v bazénu ? )

Únor
Únor byl krom bezvýznamnýho začátku letního semestru veskrze prozávoděnej propitej, zkrátka takovej jak má být!!
Všechno začalo neskutečnou iks kombinací km, časů, hodnou ultramaratonce 2 závodů karlova běhu, tejdenního soustředění ZetČéÚ na Perninku, 3 závodů Akademického mistrovství v běhu na lyžích, 2 kurevsky rychlých Euroloppet závodů Gsiesertallauf (– 30km klásou za hodinu?? – JDE TO!) a 2 závodů Šumavského maratonu (Posuďte samy: čísly 594 lyžařských kilometrů z toho 237 závodních) cca ve třech tejdnech!! SICK! Od dnes nepochopim se to dalo zvládnout ještě na manželce se smrkajícím Kubou ? (možná nedalo od posledního – šumaváku mam na břichu zajímavý boule ovšem sono, rtg ani pan chirurg s obvoďákem vylučují kýlu, jen namožený – proč kua už 10 měsíců?? SHIT HAPPENDS po druhý, ale stálo to za to ?
Co bych ještě dodal k oněm závodům? Z Kárla na kláse zacinkal bronz spolu s pivním soudkem, co určitě stojí za zmínku je, že předemnou se umístil silák Mlátil a to upět smekám! AMČR bylo spíše boj s větrnými mlýny, ovšem jedno vítězství dáváme PIVNÍ ŠTÁFLE a o pivo a kousek to jde ne?? A šumavák? To byla sama kapitola pro sebe na sobotním skatu se mi totálně zastavily lyže – LF není na 40km… a na kláse po protrápenym závodě krásnej flek do 20, patnáct nebo tak nějak, nevzpomínam..

Březen
.. za kamna vlezem, já ještě ne. Lítal jsem mezi klečí ( viz. video ztečí klečí) Slavil Blančiny třiadvacetiny, klátil se na skadiloppetu a užíval posledních zbytků sněhu a prvních Oblžů pořádaných lokomotivou plzeň (LPM) Na tom orienťáku ně co je! Těšil jsem se na to trápení v lese!
Duben
Duben byl ve znamení velikých oddílových akcí Antybálu dle nejnovějších výstřelků teplákovýho fashion stajlu s kulema v pravo a Velikonočního soustředění tentokráté v Branžeži mezi pískovcema!
Málem bych zapomněl ještě na jednu velikou oddílovou akcí v dubnu – pořádání oblastního žebříčku v OB a to hned po Antybálu! Jak se běhá, staví a hledaj kontroly po prohýřený noci?? Posuďte sami :-D

Květen
V květen byl bikovej. Přihlásili jsme se (Perry, jiskřič a Náwa) na bikový maraton. A ne jen tak ledajaky, když se rozhodnem na závodit tak to musí stát přec za to ne? Vybíráme MČR v maratonu na bikách. Nějakých 60 nebo 70 km to je vždycky poho ne? Breakfast by řekli za Atlantikem! A nebylo. Bylo to v prdeli jak prostředníček při neštěstí na ToiToice. 200 najetých km na 3 hodinovej závod ve vedru jak gay baruje, je MÁLO! KŘEČ TEAM EXCELOVAL. (SHIT HAPPENDS AGAIN) Krásnej článek lze přečíst u perryho na blohu!

Červen
Při slovu červen 2011 vidim Livigno, proč? Protože sem tam 14 dní byl ne?? Jako správnej mazák ukončuji zkoušky předčasně a 11 už sem lapal po dechu a sbíral červený krvinky v italské bezcelní zóně Livignu! Největší show byla na šírerovi (Jističovo silnička) ne a ne se s těma ouzkejma kolama a řidítkama srovnat – křest ohněm, po 2 passech jedněch hnědejch elasťákách už všechno ladí a sedí a tom jezdí! Krom pozadí, který na první silniční výlet odsedělo stováka na sedle..AU

Červenec
Červenec to byl druhej únor, ne že by byla zima nebo nedej bóóóže sníh. Ovšem začal podobně hektish jako únor. Hnedle na začátku letim do Plzně na bikový 5 days, výborná záležitost oddílová akce, kdo nebyl, prohloupil 5 dní 5 etap 5 večírků pár vítězství luxusní ubytování u Tošíka, lot of fun! Po skončení jsem se přesunul na svatbu Mišulka je Coté!!! ( já si lámo hlavu s koncem školy. Tomuhle říkám změna!!) A pak rovnou na Bike adventure, kterej sme s náwou doslova prosrali a problili. :-D Konec července byla strašná nuda, Witte Automotive – no money no honey!

Srpen
Zajímavá věc construction invervention, stavba srubu, grilu/ohniště. Místa na oslavičky odpaněnýho v září a listopadu (11.11.11)! Srpen je dlouhej měsíc a proto jsem tam vměstnal ještě další oddílovou akci a to 5 days tentokrát pěší – bohemia 5 days orienteering mezi pískovcema. Odtud jsem si také odnes lecjaké ponaučení minimálně důvěřuj leč prověřiuj, narážím zde na zapůjčený stan, který se mi nádherně složil hnedle první noc.. není divu, když místo ohebných palstových tyček držely plachtu javorové větývky ?
Jak již sem řekl srpen je dlouhej měsíc a tejdenní kurz ZČU, kde jsem ouřadoval jako instruktor orientačního běhu. Mi jej nádherně vyplnil. Abych tomu dal korunu, tak jsem odjel o pár dní dřív na sokolovský 3 etapový oblže na Šindelovou.

Září
V září zářil orienťáček oblžema v Nejdku a Mčr vBečově přec! A bychom z toho neoslepli navštívili jsme naše oblíbená božídarská rašeliniště, myslím, že nemusím zdlouhavě popisovat jak to dopadlo :-D Pro velikej ohlas sme tam zapadli hnedka 2x! Asi nejpudovější okamžik připravil bratr, kterej hnedka poté, co jsem ho upozorňoval: „Vole, utáhni si ty boty!“ zašlápl po pás do bahna a ztratil jednu. Po hodinový hledačce rochnění se ve sračkách jako v přítoku ČOVky, botu společnejma silama taháme apokračujem v ráchání ala swamp olympics!

Říjen
Krom ordinary oblžů, kde jsem vyladil krok a utrpěl nějaká ta vítězství se v průběhu října nic velikýho nestalo. Nejspíše by říjen skončil uplně bez povšimnutí, kdyby se nekonala another akce Jahodovka. Přesně si to datum pamatuju 28.10. , státní svátek, výběh na Blaťák a Nordic walking na Boží Dar, naši západní sousedé by plesali radostí, až do chvíle než by se dozvěděli, co vše se cestou vypilo. A že Podvodnímu žaludku stačí málo, klopýtám o hranu silnice a hbitě si strkám ruku pod sebe abych si nedejbóže neodřel ústa. Ústa sem si sic neodřel, za to prsty pravé ruky jsou zralé na facelift, zítra tomu budou 2 měsíce, ruka furt krvavá… SHIT HAPPENDST zase…

Listopad
Listopad byl jako stvořený pro proježdění na kole! Sucho inverze nahoře slunce téměř dvacítky, dole mlíko téměř nula… Kde by ste raději bydleli?? Smutý ale je, že sem to kolo vytáhl jen dvakrát, možná to bude tím, že sem opět píchal silničku a na biku půlil přehákli, kroutil ráfek… Co mi tedy zbylo? – běhat jak zátopek před olympiádou. Tak sem se vrhl na krosy. Věřili by ste, že se tomass taky může umístit na běhu? Já do 15.11 NE!

Prosinec
V prosinci začínám rýmičkou a nahánět km na lyžích. Poprvé devátýho.. sic o 14 dní později než loni, ale co, svět se nezboří! V prosinci také peču svou první vánočku, fakt dobrou i pěknou!!
Zhodnocení – sumáž KM

Kdybych měl sesumírovat všechny odjeté, proběhané, prolyžované kilometry protočily by se mi dvakrát panenky protože sem se dostal k nějakýmu číslu kolem 6,5 tisíce km a 43000minutám aktivity což si ani nedokážu pořádně představit. Dal sem si ten čas ( na pár aritmetických výpočtů a vychází to v průměru na 1,9 hodiny zatížení denně… což není málo, představte si každej den odpustit jeden pročuměnej film, či 5 piv, 3 čísla se svojí partnerkou bez předehry, cestu z Karlových Varů do Prahy nebo sjíždění statusů na FB??

A co rok 2012? Bude zlomovej a uteče rychleji než poslední litr do kalohot. V červnu státnice. A co potom? Práce? Další škola? Stáž v zahraničí? Doktorandské studium? Big trip? uvidíme Určitě ale vím, že se stále chci hejbat, sklouznout se s patou volnou, šlápnout do pedálů či natáhnout krok! Že jsem nezmínil žádný holky? Ne nezmínil, ony by si to jistě nepřály ;-)

Takže krásnej Novej i novej rok!!
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2010 až prosinec 2011
  • 600 zobrazení
  • 0
kubrtsamorost
Vaganski vrch 1757 mnm.
Vyrazil jsem ráno v 7:00 ze Stari Gradu vybaven vším co potřebuji pro přežití vysoko v horách, včetně 10 litrů vody. Nahoře v horách je voda jen na pár místech a nelze na ně spoléhat. Jak mi pak řekl jeden místní horal tak od 5. do 7. měsíce je na oněch místech vody dost. Pak je to otázka počasí, jaký je rok. Naposledy jsem tu byl loni v září a voda nikde nebyla. A tak jsem si řekl, že je lepší si vodu nést, než se kvůli jejímu nedostatku vrátit bez dosažení cíle. Měl jsem jen jeden pokus. Zdůrazňuji to proto, že nedostatek vody nelze na Velebitu podcenit a bez nadsázky je to otázka přežití.
A tak jsem byl asi za hodinu u vchodu do Malé paklenice a kupoval si bilet za 50 kun. Kousek je pěkná cesta a pak už začíná divočina. Pětihodinový výstup korytem řeky s převýšením 650 metrů. A tak jdu, přelézám balvany a piju vodu. Taky jsem si dal svačinku. Nahoře je jeskyně Kapljarka, kde kape voda do jezírka a plastových lahví. Před pěti lety jsem byl rád za její vodu. Jdu dál až nahoru na loučku a tam jsem si dal oběd a kafe. Potkávám asi sedm Maďarů, kteří mají asi stejnou cestu. Ve 14:00 vyrážím směrem na Ivina Vodica. Tam je horská chata pro přenocování a studna. Postupně se dostávám do výšin a objevují se mi nádherná panorámata. U Martinovo Mirilo jsem postupně třikrát zmokl a uschl. Motala se tu bouřka dokola. Ještě, že mám svoje dobré pončo. Borovice se mění ve třicetimetrové buky. A už jsem na Ivina Vodica. Koukám, že studna je plná vody, ale mám dost svojí. V boudě jsou kamna a nádobí a místo pro 10 – 15 lidí. Dal jsem svačinku a jdu dál. Je 16:45. Opustil jsem buky a postupně začala kleč. Z kamenných obrů, pnoucích se do výšin a pod nimiž si jeden připadá jako brablenec, se stali trpaslíci. Jsem ve výšce kolem 1600 metrů. Ty pohledy opravdu stojí za námahu. A na horských loukách je bohatá květena i zvířena.
Ne tedy, že bych viděl nějaká velká zvířata, ale stopy jsou tu okolo všude. Brouků, mravenců a motýlů jsou tu mraky. Vidím vrchol Sveto Brdo a Babinu fujaru a přeskočil jsem hřeben v kolem 1700 metrech a sestoupil na 1500. Kolem jsou cedule, že dál jsou miny. Dědictví války. Prošel jsem několik sedel a již budu na místě, kde hodlám bivakovat. Velký krasový závrt. Fouká však silný vítr a tak jdu dál a hledám vhodné místo. Zatáhlo se. V jednom sedle byla jakási zídka, asi bývalá vojenská pozorovatelna, a tak jsem jí trochu zvýšil a prodloužil, kamenů tu bylo fůra, a za ní jsem si udělal Kubrtovo lože. Bylo to krásné závětří, ale jen jsem vykouknul, málem mě to odfouklo. Rychle jsem se najedl a zalehl a pozoroval purpur na západě. Trochu se vyjasnilo, pak úplně. Obloha plná zářivých hvězd a pak se zatáhlo a byl jsem v mracích. Všude bylo mokro a opět jsem ocenil služby Žďárského pytle, neb jsem byl v suchu a závětří. Fujavec funěl celou noc.
Ráno jsem vstal v osm hodin. Funělo pořádně a tak jsem rychle zabalil a šel. Posnídám někde v závětří. Takové místo jsem našel asi za 45 minut a dalo by se tam krásně přenocovat. No, neva. Tak jsem se aspoň najedl a posilnil dobrým kafíčkem. Pozoroval jsem brablence jak pilně odnášejí drobky. Lidi by se od nich měli co učit.
Na Vaganski vrch je to kolem dvou hodin. Tak jdu a je zataženo. Ale postupně jak přicházím k cíli, vrchol od vrcholu, mraky mizí. Jako by je neviditelná ruka Pajdova odhrnovala. A tak v 10:40 dosahuji nejvyššího vrcholu Velebitu. VAGANSKI VRCH 1757 mnm. Vítr odvál poslední mraky a bylo skoro jasno a bylo krásně vidět dolů na všechny strany. Kochal jsem se, seč mi síly stačily a fotil tu nádheru. Dorazili už i Maďaři. Spali na chatě Ivina Vodica kolem 1250 mnm. Jsem pln emocí a rád, že jsem to opět dokázal.
V 11:30 jsem zahájil sestup. Několik sedel, přehoupnutí přes hřeben a dolů kamenopádem. To trvalo dvě hodiny. Pak začaly keře, stromy. Tam jsem potkal smaragd Velebitu. 40 cm dlouhou zelenomodrou ještěrku. Dobrou čtvrthodinu jsme na sebe koukali. Poznala, že jí neublížím. Nádhera. A došla mi baterka ve foťáku. Nevadí, fotek je habakuk. Kolem třetí jsem dorazil do horské vsi Ramiči. Tam jsem se posilnil paštikou a kafiskem a pokračoval jsem v sestupu. Prošel jsem Velkou paklenici a v 19:00 dorazil do Stari Gradu. Šel jsem se osvěžit do moře. Zasloužil jsem si to. Podařilo se mi, co jsem si umanul a byl jsem pln dojmů a jakési euforie a pocitu vítězství sama nad sebou.
více  Zavřít popis alba 
23 komentářů
  • 26.7.2012
  • 453 zobrazení
  • 1
defenger
Je nedělní ráno a my vyrážíme vlakem na Přerov...Kolařů je hodně, ale všichni se nakonec vezeme. 09:45. Vsetín, výsadek...Jedeme na Lidečko.10:40. Horní Lideč - kemp Rybárna a Lačnovské rybníky (470 m.n.m.) Po lehkém občerstvení se vracíme zpět 11:30. Horní Lideč, lehce bloudíme... a poptáváme se na ubytování...11:40. Stoupáme nad Lideč na kopec se svatostánkem..je zde skvělý rozhled i posezení, s popisem historií obce...Polní cestou pokračujeme dál...12:20. Francova Lhota a její část Pulčín...Cestou se kocháme nádhernými rozhledy...12:30. Vítají nás v Pulčíně... 680 m.nm.( První zmínka o osadě a hradu je z r.1426. Poslední pán hradu Miroslav z Cimburka se věnoval loupení a po dopadení byl hrad stržen.) Na ranči U Wiliho je rušno, ale místo si zde nacházíme.Oproti zevnějšku, je interiér docela stylový...Se spolustolovníky si sdělujeme dojmy i vyměn´ujeme skušenosti...U barového pultu je zaparkovaný kočár...Objednáváme si oběd i pivečko...I poptáme se, zde na bydlo...Získáváme možnost přespání zde. Vojenské postele, umyvadlo a WC za 20 kč...14:25. Po odložení věcí se vydáváme na průzkum okolí.14:40. Jsme u rozcestí naproti Pulčinským skalám...Pulčinské skály byly svědkem již pravěkého osídlení,jehož pozůstatky jsou uloženy v Moravském muzeu v Brně...15:00. Po průzkumu okolí skal se vracíme k rozcestí a míříme na sedlo Radošov. Lesní cestičky kamenité, lemované rozkošnými potůčky....Projíždíme sedlem Radošov,kde jsou dřevěné chaty pamatující počátky trampingu u nás...Jedeme, ale spíše tlačíme své stroje do táhlého stoupání...Následují nároční sjezdy v blátivém terénu...Můj bajk zde padá, já však naštěstí ne....15:40. Pulčinské skály z druhé strany...Cesta zasypaná stromy není překážkou...16:00. Popojedem... sedlem Śerklava...16:15. Rozcestí Matůšky, prohání se zde buginy i lepé děvčata...Jdeme dál... pěšky do stoupání..Idylická, klesající pěšinka skrývá v trávě zcela nepříjemný kořen...16:40. Rozcestí Śerklava (792). Po hřebenu Butorky. (Butorky vrchol - 825 mnm) 17:45. Rozcestí Valašská Kyčera. Cesta se drsně mění v močál. A jedinou cestu střeží padlý velikán. Tasíme mačetu a klestíme....U rozcestí potkáváme manželskou dvojici z Brna.Cestují pěšky i s plnou polní. S doutníčkem a pohárkem kávičky... 18:15. Nejtěžší část cesty: Brutální výstup na Makytu...Nohy i kola prokluzují a ústa drtí nadávky mezi zuby....Je zde vrcholová kniha, do které činíme zápis. 18:40. Sestupujeme... prudce a drsně....18:45. rozcestník Pod Makytou (900m.nm.) točíme na jih, podél hranice se Slovenskem...18:45. Rozcestník Pod Makytou (900m.nm.) Točíme na jih, podél hranice se Slovenskem...Pavel má lehký pád do borůvek... ještě jsou nezralé...19.05: Mikulínův vrch
(727m.n.m.) Nádherné rozhledy, prudké sjezdy ...19:25: obec Valašská Běnice - probloudíme jí...( Na radu místních dětí, však silnici nacházíme...) 19.35: Francova Lhota,Barokní kostel z r.1786 a chráněná lípa stará 450 let. Moderní zvonice má pro každé roční období jinou melodii.. Dřevěný kříž je věnovaný kardinálu Trochtovi....20:15. Púlčín, znaveni padáme, hurá do postele... Květoš zachraňuje čest naší výpravy, jako jediný si dává opulentní večeří...22:00, večerka... Po půlnoci nás ještě budí příchod domácích...
V nedělní ráno se budíme o páté ranní..06:30, plánujeme další postup, 06:50, vyjíždíme bez snídaně ...(což dáváme vůdci často a nahlas najevo...)07:10, V časné chladné ráno, máme romantický pohled na pasoucí se stáda ovcí... Jedeme údolím Pulčinského potoka, přes kmeny stromů a úlomky skal... Těsně vedle nás je hluboká strž...07.30: obec Lidečko, jdeme k Ćertovým skalám... skalní kvádry jsou uspořádány do schodiště... (Podle pověsti chtěl čert, kamennou hradbou obrátit tok řeky do ranního zakokrhání, aby získal ruku dívky... nepovedlo se ) 8:00. Odjíždíme od skal, jenž jsme stihli prozkoumat jen letmo...08:10. Jsme na nádraží a jedeme do Vsetína...08:40. Vsetín, velká zavazadla necháváme v úschovně a jdeme do města... 09:30. Po nákupu potravin, zase jedeme motoráčkem, ve kterém konečně snídáme ...10:30. Velké Karlovice, vystupujeme.11:14. Milon´ov (525 m.n.m.), rozcestí. Jedeme proti proudu Vsetínské Bečvy.11:20. Podt´até (547 m.n.m.), rozcestí. Odbočujeme na Podt´até - Světlá (670 m.n.m.)Stoupáme na lokalitu Na Kasarni. V 1833 zde vojáci střežili
hranici, proti šíření cholery... Pěšky se plazíme asi 5 km... 11:45-12:30. Jsme tu a hned se uvelebujeme v horském hotelu Fran...13:15. Opět v sedlech pokračujeme lesní cestou, jenž protékají tenké pramínky vod... Během kochání krajinou, noha má šlápne do prázdna a já padám do houští...13:30. Sedlo Gažov (1040), rozcestník... strmou úzkou, cestičkou stoupáme na nejvyšší bod cesty..13:40. Výškový rekord dosažen! 1071 m.n.m. Velký Javorník. Padáme do trávy... posvačíme i zrelaxujeme, co ještě lze...14:15. Vracíme se k rozcestníku Gažov. Po hřebeni pokračujeme na Stratenec (1055m.n.m) 14:45, jsme u památníku obětem osvobozovacích bojů z 3. května 1945.14:50. Opět se řítíme hřebenovou stezkou... ( kol hrobu Jana Meče z r. 1981 ).15:00. Sedlo Bukovina, rozcestník... (985m.n.m.)15:10. Dosahujeme Malý Javorník (1019m.n.m.) Je zde vyvěšen i jídelní lístek, leč hospoda je daleko...Následuje strmé klesání a tu již po třetí potkáváme známou dvojici...Frn´kovské sedlo, 959 m.n.m. - Stolečný vrch, 961 m.n.m.16:10. Portáš. vyhlášená rekreační chata s krytým bazénem... ( Původně byla horským domovem malíře Emila Hlavici )16:15. Od chaty klesáme k hraničním závorám,Po kontrole dokladů, víříme již slovenský prach
cest...Prožíváme adrenalinový sjezd serpentinami: přes 45 km/h...Ten však vystřídá, téměř kolmý výstup na Papajské sedlo...(Na další pěšince se smeklo kolo Fabimu...)17:10, Papajské sedlo. Opět překračujeme státní hranici...17:30, Kýchová (551 m.n.m.) s hrajícími si kůzlátky...Následuje dlouhý sestup asfaltový, 6 km do Huslenek...(17:45 h)dalších 9 km klesáme, přes Hovězí (17:50h) a Janorov...(17:55 h)18:10. Vsetín. Z posledních sil dosahujeme nádraží...Jedeme domů přes Valašské Meziříčí a Hranice na Moravě do Přerova ... V Přerově čekáme hodinu a půl na další přímý spoj. Seznamujeme se s turistkou z Chebu, jenž cestuje do Břeclavi za sestrou ...22:50, noční Břeclav nás vítá ...Ještě provedeme novou známou městem a jedeme do pelíšků 23:30 h.Resume: 1.den: 47 km, 05 h jízdy, max.: 46 km/h .. 06 - 20:30 h.2.den: 65 km, 05 h jízdy, max.: 48 km/h .. 07 - 23:00 h.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.7.2005
  • 396 zobrazení
  • 0
killyskars
Holčovice je obec ležící na severu okresu Bruntál na říčče Opavici. První osídlení se datuje do 14. století. Obec leží v nadmořské výšce 473 m (obecní úřad) v podhůří Nízkého Jeseníku. Má 731 obyvatel (2010).
Není známo, kdy přesně byly Holčovice založeny. První písemná zmínka o obci je v listině z 18. dubna 1377 o prvním dělení opavského knížectví po smrti knížete Mikuláše II. Jedna část knížectví nese jméno Luttendorff, o níž se dnešní badatelé domnívají, že je pojmenování tehdejší Holčovic.
Další zmínky o Holčovicích jsou z let 1478 a 1558, kde jsou Holčovice jmenovány jako stará zpustlá obec a její obyvatelé žádají Albrechta Supa z Fulštejna, aby jim povolil obnovit zpustlou obec. Učinil to s řadou výhod, například dědičné právo pro rychtáře a zproštění od robotní povinnosti. Hned v roce 1559 byl rychtářem ustanoven Kryštov Lampert.
V dalších letech dochází k rozvoji Holčovic. Panství několikrát změnilo majitele. Roku 1774 byl dostavěn římskokatolický kostel zasvěcený Neposkvrněnému početí Pany Marie. Zvon Maria z r. 1607 byl přenesen na jeho věž. V roce 1783 byl dokončen evangelický kostel, roku 1784 byla postavena evangelická škola a při ní ustanoven učitel a konečně roku 1786 byla postavena evangelická fara. Na konci 19. století byla v obci otevřena četnická stanice (1879) a obvodní lékařská stanice (1889). V roce 1892 byl zahájen provoz ve vodoléčebném ústavu J. Stefanitsche. Zdejší vodoléčebné procedury dále rozvíjel a proslavil lázeňský Ernst Hoffmann.
Po uzavření mnichovské dohody 29. září 1938 byly Holčovice odstoupeny Německu. Obec osvobodila ráno 5. května 1945 bez bojů postupující Rudá armáda.
Po odsunu Němců byly Holčovice znovu osídleny českým obyvatelstvem. Počet obyvatel však nikdy nedosáhl ani třetiny počtu obyvatel před válkou. Mnoho domů tak bylo neobydleno a čekala je demolice. Jen v průběhu padesátých let bylo ve všech místních částech Holčovic zbouráno celkem přes 330 domů. Některé chalupy zakoupili obyvatelé především Opavy a Ostravy a začali je využívat k rekreaci. Ve zbylých domech Horních Holčovic byla v roce 1951 zřízena protialkoholní léčebna, která je detašovaným pracovištěm psychiatrické léčebny v Opavě.
Zbouráním evangelického kostela v prosinci 1974 přišly Holčovice o jednu ze svých historických památek. Z evangelického hřbitova zbylo kamenné schodiště vedoucí k bráně a několik náhrobků. Stejný osud stihl také evangelický kostel ve Spáleném.
Nová bytová výstavba se rozběhla až v 70. letech. Obyvatelé pracovali v místních provozovnách a podnicích: státním statku, lesním závodě, Dřevoslohu, pile, zotavovně ROH Zlaté Opavici aj. Dobré autobusové spojení umožňovalo dojíždění za prací do Vrbna pod Pradědem, Města Albrechtic a Krnova.
Po listopadové revoluci roku 1989 byl společenský život obce negativně poznamenán postupným ukončením činnosti dosavadních organizací. Probíhající ekonomická reforma přinesla zhoršení životní úrovně, nezaměstnanost a snížení dopravní obslužnosti. Na druhou stranu se v obci rozvíjí soukromé podniká

Událostí, jež hluboce zasáhla do života nejen obce, ale celého regionu, byla povodeň roku 1997. V neděli 6. července se ve večerních hodinách po dlouhotrvajících deštích řeka vylila z břehů. Voda zničila devět rodinných domů, 15 jich poškodila a jiné zatopila až do poloviny oken. Živel vzal tři mosty, 11 lávek a místy smetl státní silnici, čímž bylo přerušeno spojení s okolím, zásobovalo se pak přes Českou Ves. Odhad celkových škod se pohyboval kolem 120 milionů Kč, musela být provedena demolice osmi domů. Katastrofa takových rozměrů nepostihla obec poprvé, ale již vícekrát v minulosti; např. na začátku 20. století, v roce 1903, též na začátku července.
Obec Holčovice sousedí na severozápadě s Heřmanovicemi, na severovýchodě a východě s Městem Albrechtice, na jihovýchodě s Hošťálkovy, na jihozápadě s Karlovicemi a na západě s Vrbnem pod Pradědem. Od okresního města Bruntál je vzdálena 19 km a od krajského města Ostrava 67,5 km.

Geomorfologicky patří Holčovice k provincii Česká vysočina, subprovincii Krkonošsko-jesenické (Sudetské), oblasti Jesenické (Východosudetské). Severně od Opavice se jedná o geomorfologický celek Zlatohorská vrchovina, podcelek Hynčická hornatina, jižně od Opavice a západně od Kobylího potoka se jedná o geomorfologický celek Hrubý Jeseník, podcelek Medvědská hornatina, východně od něj pak o geomorfologický celek Nízký Jeseník, podcelek Brantická vrchovina. Nejhornatější je západní cíp území – Spálené – a nejvyšším bodem je Jedlová (875/874 m n. m.) na hranici s Heřmanovicemi; dalšími vrcholy jsou např. Komora 833 m n. m., Smrčník 791/789 m n. m. a Špičák 763/762 m n. m., všechny rovněž na hranicích s Heřmanovicemi, Jelení vrch (874 m n. m.) na hranici s Vrbnem nad Pradědem, dále Rokytník (818/816 m n. m.) a Na Spáleném (794/793 m n. m.), v jiných částech obce pak Moravský kopec (782 m n. m.), Komorský vrch (738 m n. m.), Na skále (696/695 m n. m.).

Území Holčovic patří do povodí Odry, resp. Opavy. Hlavním tokem obce je v několika záhybech ze západu na východ směřující řeka Opavice. Do ní se vlévá několik menších toků, např. zprava potoky Ptáčník, Tisová a Dolnoholčovický potok, zleva Komorský potok. V Horních Holčovicích pramení Kobylí potok (Kobylka), který protéká Jelením a pokračuje na jih do Karlovic, kde se vlévá do Opavy.

Území obce pokrývá z 31 % zemědělská půda (1,5 % orná půda, 28 % louky a pastviny), z 62,5 % les a z 6,5 % zastavěné a ostatní (např. průmyslové) plochy.

Ve vsi Holčovice se nachází rekreační areál Zlatá Opavice.[4]
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • září 2014 až únor 2015
  • 336 zobrazení
  • 1
bele
ALB 191 - je ALB č.11 z Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012) aneb Rumunský fotodeník
– klášter VORONEC - Sixtinská kaple východu

Dnes je úterý 3.7. a jen jsme protřeli oko, tak jsme slyšeli vrčení autobusu, jak hoši ujížděli za dobrodružstvím pneuservisu. Dopoledne bylo volné a spíše jsme počítali s tím, že dnes budou výšlapy do okolních hor a strání a strávíme zde ještě jednu noc. Někteří i do kopců vyrazili. Se skládáním stanů nikdo nepospíchal.
K velkému překvapení přijel opravený bus asi za hodinu zpátky a největší starost dalo vrátit mobilem odkloněné turisty z hor. Objektivně je třeba napsat, že s navštíveným servisem bylo velké překvapení - naprosto dokonalé vybavení, rychlost, úsměvy a rozumná cena. Operativně se upřesnil plán na dnešní den – návštěva kláštera Voronec a průjezd soutěskou Bicas k jezeru Lacu Rosu a zde přenocovat
Klášter Voroneţ (čti „Voronec“) se nachází v Bukovině nedaleko města Gura Humorului. Klášterní kostel sv. Jiří je často nazýván Sixtinskou kaplí východu, intenzivní modrý odstín jeho fresek je v Rumunsku znám jako „Voronecká modř“. Veselý hřbitov v Sapanta využil tuto barvu ke své slávě a nejen on.
Kostel svatého Jiří je jedním z nejznámějších rumunských kostelů. Ve světě je znám především pro své fresky vyvedené na vnějších zdech v mimořádně jasných a sytých barvách - stovky postav na intenzivně modrém pozadí. Klášter založil Štěpán III. Veliký, který během válečné krize v boji s Turky navštívil poustevníka Daniela v jeho chýši ve Voroneţu a žádal ho o radu. Daniel zřejmě věděl jak na to. Štěpán po vítězství dodržel svůj slib, založil na tomto místě klášter zasvěcený sv. Jiří a poustevník Daniel se stal jeho prvním opatem. V areálu kláštera je i jeho hrob. Zápis nad původním vchodem říká, že kostel byl postaven v roce 1488 během čtyř měsíců. Stavba započala 26. května a 14. září byla dokončena. Muselo to být velice intenzivní nasazení lidské práce, vítězství nad Turkem byla velká motivace. V roce 1547 nechal metropolitní biskup Moldávie Grigorie Roşca přistavět předsíň na západní straně.
Kostel je vybudován ve tvaru kříže se třemi apsidami. Nad lodí se nachází věž, opět ve tvaru lampy, která vyčnívá z masivu kostela a svými okénky zajišťuje dostatek světla uvnitř. Na rozdíl od Moldovice, která má věž půdorysem šestihran, zde je to kruh. Věž je po obvodu zdobena šestnácti vysokými nikami, ve čtyřech z nich jsou okna. Nad nimi se nachází ještě jedna řada malých nik. Časový odstup od vzniku Moldovice je 44 let a je to znát i na stavebním slohu. Malá okna a vnitřní dveřní otvory s lomenými oblouky jsou gotické. Severní a jižní dveře předsíně jsou pravoúhlé, což ukazuje na přechod od gotiky k renesanci. Avšak nad oběma je úzké vysoké okno s gotickým obloukem. Jižní fasáda zcela bez otvorů ukazuje na Roşcův úmysl vyhradit tuto fasádu freskám.
Na severní fasádě je dosud zřetelná původní výzdoba kostela - řady keramických glazovaných žlutých, hnědých a zelených disků zdobených reliéfy s heraldickými motivy - lev na zadních nohách, zubří hlava z moldavského znaku a stvůry inspirované západoevropskou středověkou literaturou, jako dvouocasá mořská panna. Některé geometrické útvary dávají podnět ke srovnávání například s fransouzskými kostelíky v údolí Vall de Boi (viz http://bele.rajce.idnes.cz/Vall_de_Boi ) . Dělená střecha má pravděpodobně tvar původní střechy, která byla pokryta šindeli.
Ironií osudu je skutečnost, že od roku 1785 po dobytí Bukoviny Habsburky byl klášter opuštěn a znovu ožil s příchodem sester v roce 1991. Opět dává k zamyšlení přítomnost vojsk v tomto areálu na skutečnost jeho zachovalosti.
Opět je nepřehlédnutelná velkolepá freska Posledního soudu, která je asi nejpropracovanějím výjevem na toto téma. Je tu ale ještě jeden moment, který nás provázel celým Rumunském, a sice jeho emotivní vazba na dějiny Říma. Zcela pod střechou, ta nejvyšší řada obrazů, znázorňuje právě tyto události. Bohužel jsem omylem vymazal fotografie např. boj Romula a Rema, a až doma po tomto zjištění jsem si uvědomil velikost této ztráty. Je to alespoň tip pro někoho dalšího, kdy se tam někdy jako turista vydá.Kostel je na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Vstupné bylo opět 5 lei a opět 10 lei za oprávnění fotografovat. Při kurzu cca 2,50 Kč za lei bych to asi koupil i kdybych nefotografoval. Když to tady takto píšu, tak jsem si uvědomil jedno poznání z cesty, které mne velice oslovilo. Takové obyčejné samozřejmosti jako Pravda, Poctivost, Čestné slovo. Smekám před tímto poznáním rumunské většinové povahy, protože nikdo nepředpokládal, že by někdo fotil bez této vstupenky a take to nikdo nekontroloval, protože přeci každý ví, že si ji má koupit. Ten samý postřeh byl v kláštěře Moldovica, na hřbitově v Sapantě, ale i v dalších místech, kam teprve v fotodeníku dojedeme. Určitě jsou tu i špatní lidé jako všude jinde, a naše zkušenost v ČR je právě s nimi, a podle nich posuzujeme celek. Stejně jako nás posuzují turisté podle našich některých spoluobčanů, kteří jednají špatně a pro ně jsou to TI ČEŠI.

Další pokračování bude – Tanec dervišů
více  Zavřít popis alba 
183 komentářů
  • červenec až listopad 2012
  • 325 zobrazení
  • 0
zsmilenova
V pátek 24. května 2013 žáci 8. a 9. tříd absolvovali atletickou všestrannost- čtyřboj. V konkurenci 16 škol díky vyrovnaným výkonům obsadila děvčat druhé a chlapci třetí místo.
Nejlepší výkony dívek: Čtyřboj 3. místo Daniela Resová, 16. Karolína Bublíková, 19. Tereza Řičánková, 20. Vendula Macíková. Skok vysoký 1. místo Daniela Resová výkonem 152 cm, 4. v hodu míčkem 40,01 m, 7. v běhu na 800m výkonem 2:54,043 a 9. místo v běhu na 60m. 4. místo Vendula Macíková ve vrhu koulí výkonem 8,60m. 7. místo ve vrhu koulí Tereza Řičánková výkonem 7,79m. 11. místo Karolína Bublíková v běhu na 60m, 800m i skoku dalekém.
Chlapci: 9. Václav Svítil,14. Senad Insanič, 16. Antonín Špaček, 20. Jaroslav Řezník, 34. Kevin Soutor. Vrh koulí 2. místo Jaroslav Řezník 11,73m, 3. místo Senad Insanič hod míčkem, 4. místo Antonín Špaček v hodu, 5. místo v běhu na 1 km časem 3:12,88. 6. místo Václav Svítil časem 3:13,04. Za předvedené výkony blahopejeme. :-) :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 24.5.2013
  • 319 zobrazení
  • 0
12jirka
http://bohnice.info/historie.html

Statek Vraných - č.p. 1

Staré Bohnice si zaslouží pozornost především díky svému původnímu historickému jádru, které se zachovalo. Historické návsi dominuje krásně opravený statek Vraných č.p.1, Bohnická 36. Na štítu má letopočet 1777 a dochoval se zřejmě v původní zdobené podobě.

Kostel sv. Petra a Pavla

Bohnice byly ve středověku významným místem na jedné z důležitých cest z Prahy na sever. Svědčí o tom kamenný kostel Sv. Petra a Pavla , který pochází již z 12. století. Jeho stáří dokládá pergamenová listina , která byla nalezena v olověné krabici r. 1790 při rozebírání starého hlavního oltáře. Současná podoba kostela je dána přestavbou do pozdně barokní podoby z roku 1805. Zbytky původního zdiva po obou stranách lodi byly při opravách záměrně ponechány odkryty.

Kostel svatého Petra a Pavla byl vysvěcen 30. května 1158 králem Vladislavem.

Kolpingův dům - č.p. 3

Obecní škola na bohnickém náměstíčku byla založena roku 1788. Při požáru dne 15. července 1827 vyhořelo mnoho domů včetně budovy školy, byla obnovena až roku 1839. Byla jednotřídní, ale roku 1841 byla přeměněna na dvojtřídku. Žáci sem však docházeli ještě roku 1978. Dům byl zrekonstruován a od srpna roku 1994 slouží jako azylový dům pro matky s dětmi, který je známý pod názvem Kolpingův dům. Byl pojmenován podle kněze Adolpha Kolpinga, který žil v 19. století a jehož lze označit za jednoho z prvních sociálních pedagogů. V azylovém domě se nachází 7 samostatných bytových jednotek pro 10 matek s 20 dětmi a jeden krizový pokoj.

Hospic Štrasburk - č.p. 12

Již v 11. století stála na místě dnešního hospice zemanská tvrz, kostel a budova, která byla využívána jako noclehárna kupců, kteří putovali po obchodní stezce do Prahy. Stavba byla označována jako takzvaný Dolní dvůr. Později sloužil tento objekt jako zájezdní hostinec Štrasburk a obydlí pro hospodářský personál. Ve 20. století byla budova využívána jako ubytovna Psychiatrické léčebny a od 1. 1. 1998 v ní sídlí hospic. Nabízí 23 jednolůžkových a jeden dvoulůžkový pokoj pro ubytování nevyléčitelně nemocných onkologických pacientů.

Bohnický zámek - č.p. 14

Ve 2. polovině 18. století byl zbudován menší pozdně barokní komplex Bohnického zámku. Na počátku 19. století proběhla rekonstrukce zámku. Jeho průčelí bylo upraveno v klasicistním slohu. Další menší úpravy byly provedeny roku 1913. Z původního zámeckého areálu se do dnešního dne dochovala pouze jednopatrová budova s mansardovou střechou a s věžičkou a přilehlá vstupní brána.

Bohnická fara - č.p. 4
První zpráva o samostatné bohnické farní obci v pražské diecézi pocházejí z let 1344 – 1350, kdy byl arcibiskupem Arnošt z Pardubic. Po skončení husitských válek nebyla fara delší dobu využívána. Roku 1702 byly Bohnice připojeny k faře v Liboci. Bohnická fara je jednopatrová barokní budova s valbovou střechou pocházející z roku 1738. V tomto roce totiž byla obnovena samostatná bohnická farní obec. Dne 15. července 1827 vypukl požár v domě č.p. 6 a rozšířil se na několik dalších budov včetně fary. Během tří let však byla budova zrekonstruována. Při této opravě byly obnoveny fasády a upravena barokní výzdoba. Na počátku 21. století proběhla rekonstrukce.
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 20.4.2013
  • 255 zobrazení
  • 0
takjo
Trasa: Hřensko, nábřeží - žlutá TZ - Janov, rozhledna - Pastevní vrch - Růžová
Délka výletu: 11 km
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 14.5.2014
  • 228 zobrazení
  • 0
rososka
Na přelomu března a dubna(do 10.4. 2012) došlo k brutálnímu vykácení všech porostů podél toku Stroupinského potoka v délce 952 metrů v rámci protipovodňových opatření, a to bez právního základu. Původně mělo být pokáceno pouze 25 stromů v korytě potoka(původní znalecký posudek firmy Geovision). Vodoprávní úřad v Hořovicích rozšířil kácení na 75 stromů. Celkem však bylo vykáceno přes 270 stromů, a to na základě rozhodnutí Městského úřadu č. 5/2012 (starosta Mgr.Daniel Havlík, aniž by toto rozhodnutí projednal s Radou Města, "na své triko"), které bylo později Správou ChKO Křivoklátsko(Ing.Moucha) prohlášeno za nicotné, tedy bez právních účinků. Dosud žádné platné rozhodnutí o kácení těchto stromů neexistuje. Na základě čeho se tedy kácelo? V rozhodnutí starosty Havlíka se mluví "pouze" o 175 stromech v souvislosti se stavební akcí-protipovodňová opatření na Stroupinském potoce(povoleno vykácet však pouze 75 stromů v rámci stavební akce). Je třeba také upozornit na to, že se protipovodňovými opatřeními neřeší příčina povodní, jimž je včasné vypouštění Žebráckého rybníka ze všech výpustí, ale jejich následky. Česká televize odvysílala 14.4. 2012 reportáž, při které zachytila spoušť podél potoka, včetně pokácení stoleté zdravé lípy. To vše se dělo v době, kdy od 1.6. 2012 přecházela správa povodí Stroupinského potoka z Lesů ČR na Povodí Vltavy. Kdo se tak "ještě" obohatil na pokáceném dříví, které přecházelo na jiného hospodáře? Děti Země - Krajina a památky Křivoklátska se obrátily na základě petiční podpory žebráckých občanů na ČIŽP a Kontrolní odbor MŽP ČR. Bylo založeno nové o.s.Stroupinská lípa se sídlem v Žebráku. Náhle se však začaly dít a dějí dosud otevřené i skryté kamuflážní věci k uklizení trestního jednání. Začal "Tanec Sv.Víta nebo Vavřince?"
14.4. 2012, v den, kdy probíhalo natáčení reportáže ČT u Stroupinského potoka, se prý pohybovala v korytě potoka skupinka odborníků z ChKO Křivoklátska(byli asi neviditelní, protože jsme je tam vůbec nezahlédli), kteří následně provedli obhlídku potoka a následně ho prohlásili za stoku. Bylo to v době, kdy v korytě potoka již více než 14 dní řádili bulharští zaměstnanci těžařské firmy s motorovými pilami a přepravními prostředky, to vše v době hnízdění, rozpuku stromů, rostlin a bez povolení zásahu do VKP, jimž každý vodní tok je ze zákona. To však naše odborníky,včetně inspektorů ČIŽP (Maryška,Novák) nezajímalo. Je zajímal jen výskyt raků v této lokalitě. Samozřejmě raky tam v tom nepořádku a pustině nenašli, což jim umožnilo na konci května vydat ex post výjimku k zásahu do VKP Stroupinského potoka. A Povodí Vltavy taktně v celé věci mlčelo, vždyť jen přicházelo o státem svěřený majetek.
V květnu se uskutečnilo veřejné projednání celé věci za účasti Lesů ČR(bez ČIŽP a ChKO), při kterém Petr Zemánek z Děti Země Krajina a památky Křivoklátska upozornil na to, že žebráčtí občané nemají žádné kontrolní mechanismy k přibrzdění podivných aktivit Lesů ČR a Žebrácké radnice. Bylo to však marné dovolávání. Pan starosta jen zdůrazňoval, že je třeba Evropskou unii "pumpnout", dokud to jde. Mezitím pokračovaly další kamuflážní aktivity ze strany správních a kontrolních úřadů. Starosta města Mgr. Havlík obvinil ČT z nepravdivé reportáže, aniž by vyvrátil jediné své tvrzení. Bohužel ČT(paní Rosí) ustoupila a natočila tendenční reportáž na zakázku s citacemi dokumentů, které byly později prohlášeny za neplatné.
Starosta Města obvinil tři členy o.s.(Petra Zemánka -Děti Země, Vladimír Hora-Stroupinská lípa, Jan Šinágl-Sodales Solonis) z šíření poplašných zpráv. Petr Zemánek podal návrh na zahájení trestněprávního stíhání na neznámého pachatele pro zneužití pravomoci veřejného činitele. Obě trestní stíhání byla Policii ČR zastavena.
Kdyby kdokoli z občanů pokácel stoletou lípu bez povolení, dopustil by se trestného činu a určitě by nesl za své jednání trestní odpovědnost. Učiní-li tak občan skrytý za svojí funkcí či úřadem, je nepostižitelný. Takovou sílu má úřednická( a policejní) solidarita. Můžeme se jen znovu a znovu ptát:"Na základě čeho došlo k likvidaci významného krajinného prvku a biokoridoru Stroupinského potoka v Žebráku?" Nenajdeme nic, jen další pokusy, jak vyjít vstříc Žebrácké radnici zrušením biokoridoru(ÚSES) v Žebráku-navrhovatel Správa ChKO Křivoklátska ing.Moucha(2015).
Srovnejte první dvě fotky alba.

Kdo se na krytí zničení významného krajinného prvku a biokoridoru Stroupinského potoka podílel a jak?
1) Lesy ČR -požádaly o pokácení 175 stromů v rámci dotčené stavební akce, ačkoli bylo ve vodoprávním a stavebním řízení povoleno vykácet jen 75 stromů. Krytí celé akce po celou dobu projednávání a veřejná spolupráce se starostou Města Žebráku za stejným účelem.
2) Městský úřad Žebrák a zástupci Města Žebráku- rozhodnutím vykácet všechny stromy a drastickým provedením celé akce. Ignorování občanských aktivit, zakrývání skutečného účelu kácení za dotační tituly protipovodňových opatření. Likvidace a prodej dřeva. Záměrné uvádění občanských aktivit v omyl.
3) Česká inspekce životního prostředí(Maryška, Novák), která svou liknavostí a záměrným nekonáním umožnila překrývání kácení. Veřejné vystupování proti občanským aktivitám a proti zájmům ochrany přírody.
4) Agentura ochrany přírody-Správa ChKO Křivoklátska(Moucha, Kasalický), která prováděla šetření o udělení výjimky (zásah do významného krajinného prvku) až po celkovém vykácení a po celou dobu ve věci nezasahovala, a to i poté, když v lednu 2013 prohlásila rozhodnutí starosty Žebráku o kácení za nicotné.
5) Vodoprávní úřad Hořovice-Odbor výstavby a ŽP- nejednal a nezasáhl poté, co bylo pokáceno o 120 stromů více než bylo určeno ve stavebním povolení, Ani později nekonal
6) Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství-zamítl odvolání občanských aktivit, za rok však ta samá uřednice vydala diametrálně odlišné usnesení, ale až pod tlakem veřejného mínění a úředního zametání. Dál však odbor exekutivně nekonal a stáhl se.
7) Policie ČR oddělení Zdice, Beroun -konala vždy tak, aby byla věc vedena do ztracena, aby nebyla zjištěna žádná škoda(majetek státu a životní prostředí přece za to nestojí). Rízení bylo zastaveno.
8) Státní zastupitelství Beroun-přes vyšetřování na kriminální službě, zastavilo trestní stíhání pro zneužití pravomoci veřejného činitele a poškození cizí věci. Stačilo pouze zjistit na základě čeho se kácelo a kdo se na celé věci obohacoval(dřevo, pozemky, dotace).
9) Ministerstvo životního prostředí ČR-oddělení kontroly. Přes osobní projednání v Žebráku, příslib kontroly inspektorů ČIŽP v této věci dál nekonalo a nechalo celý případ "u vody."
10) Povodí Vltavy s.p., který se od 1.6. 2012 stal správcem Stroupinského potoka a přebíral jej od Lesů ČR s.p. Převzal zničený tok ve městě Žebráku, který formálně zůstal významným krajinným prvkem, ale fakticky betonovým polem. Dle sdělení nejmenovaného zaměstnance Povodí Vltavy s.p. byli "přinuceni" nový majetek převzít takový jaký je, tedy zničený a rozkradený.
11) Ministerstvo zemědělství ČR-občanským aktivistům sděleno, "proč se do toho montují, když jde přece o majetek státu pod stejným rezortem(MZe ČR)". Jde však o dva samostatné státní podniky s vlastní právní subjektivitou a účetnictvím. To však ministerského úředníka a Policii ČR vůbec nezajímalo.
12) Česká televize-Zpravodajství. Po první reportáži(mapovala konání radnice bezprostředně po kácení a trefila se do černého") a následné stížnosti starosty Města Žebráku se redaktorka paní Rosí(v té době ještě Komňacká) stáhla a v červenci natočila odlišnou reportáž ve prospěch Města.
13) Podbrdské noviny-regionální tisk. "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej."
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2006 až leden 2015
  • 233 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Střípky z dávné minulosti Boskovicka – středověký hrad

Boskovický středověký hrad. Již z dálky září jeho silueta ze světlé opuky na kopci nad městem. Od nepaměti tento němý svědek minulosti k Boskovicím patří. Zažil období válek, míru, hojnosti i bídy. Kdyby tak mohl vyprávět…
A právě o něm se ve čtvrtek 11. května 2017 vedla beseda v Muzeu regionu Boskovicka. Přednášející při ní vzdal hold dávným mistrům, kteří toto dílo postupem věků tvořili. Dnes už nám sami o něm vyprávět nemohou, dávno se jejich kosti proměnily v prach. Jen ta majestátná zřícenina po nich zůstala. Na zbylých zdech, jež stále odolávají zubu času, se tu a tam dodnes dochovaly historické letopočty a různé vzkazy. Vedle slavné hradní studny je dodnes dobře čitelný nápis z roku 1907, jež zde zanechaly studentky druhé třídy měšťanské školy. I ty, ač tenkrát v mladém věku, už dnes spí svůj věčný sen na některém z hřbitovů. Také nám už nemohou své dojmy převyprávět.
Proto je třeba si vážit těch, kteří neustále bádají a snaží se nám i budoucím generacím poselství dávných stavitelů zachovat a nenechat hrad nebo spíš co z něj ještě zbylo, aby dospěl kvůli přírodním živlům ke zkáze. Byla by to jistě škoda nenahraditelná.
O besedu byl velký zájem. Což se očekávalo, hrad stále svou tajemnou minulostí a dochovanými fakty neustále přitahuje pozornost všech generací. Zrcadlový sál Muzea regionu Boskovicka byl zcela zaplněn, v rohu místnosti se tyčil papírový model hradu, jak v dobách jeho největší slávy asi vypadal.
Všechny pozdravil ředitel Muzea regionu Boskovicka Roman Malach, Ph.D. Přivítal mladého správce hradu památkáře Jana Večeřu.
Ten poděkoval Muzeu regionu Boskovicka za spolupráci a uvedl Mgr. Jana Štětinu, pracovníka Národního památkového ústavu v Kroměříži, jenž provedl na hradě řadu stavebně-historických průzkumů. Za více než desetiletí svého působení shromáždil množství poznatků a pomocí nich staví pěkné modely hradů. Mezi nimi i toho boskovického.
Mgr. Jan Štětina přednesl barvitý, pohnutý, starodávný příběh hradu za pomocí fotografií, nákresů a dobových nálezů, mezi něž patří například opukové kameny. Na úvod poděkoval za dlouholetou poctivou a nelehkou práci Jiřímu Mazalovi, předchozímu správci hradu.
Uvedl, že hrad i po staletích pomalu vydává svá tajemství, výzkumy stále pokračují, přednáška je shrnutím dosavadních poznatků.
Hrad vznikl někdy ve druhé polovině 13. století. První zmínka o Pánech z Boskovic je z roku 1222. Jejich původní sídlo je neznámé, snad někde v okolí kostelíka Všech svatých v dnešním centru města. V počátcích k areálu hradu patřil i vrch Bašta s opevněním. Bohatou stavební historii dokumentují ostře ohraničené různé druhy zdiva navazované na sebe v postupujících časových obdobích. Proč nestojí na Baště, kde by pro něj bylo bezpečnější místo? Je to kvůli dostupnosti vody. Ta se stahuje právě z Bašty přes velký příkop (dnešní přístupová cesta).
V počátcích tato ranně gotická stavba postrádala věž, jako na mnohých sídlech v okolí (Blansek). V roce 1312 byl hrad dobyt vojsky Jana Lucemburského (*1296 †1346) a výrazně poškozen. Opraven a v roce 1389 znovu dobyt vojskem Moravského markraběte Jošta (*1351 †1411), tehdejší majitel hradu v boji zahynul.
Koncem 14. století je hrad majetkem Erharda z Kunštátu – do roku 1458. V místě nejvyšších zdí nad dnešní přístupovou cestou vznikl Kunštátský palác a vnější opevnění. Směrem k Baště postaveny mohutné jehlové fragmenty 2 metry širokého zdiva později probourávané dveřními a okenními otvory. Různé úrovně oken jakoby chaotické jsou důsledkem nenavazujícího stavění v časových intervalech. Začátkem 15. století další zkvalitnění obytné části a opevnění.
Původní přístupová cesta vedla přes Baštu. Dnešní je velkým příkopem.
Severní věž – na bočním průčelí je stále patrný zvětralý pískovcový erb Pánů z Kunštátu.
Hradní jádro obsahuje původní dřevěné prvky z první poloviny 15. století. 1458 – hrad se vrací do rukou Pánů z Boskovic. Provedli velkou pozdně-gotickou rekonstrukci celého hradu, zbytky tohoto stavu se dochovaly dodnes.
Za Kryštofa z Boskovic v první polovině 16. století – syn Ladislava – vznik severního dvorního křídla hradního paláce.
Po roce 1568 Zástřizlové – erb nad první bránou do hradu. Opět stavěli v celém areálu hradu v renesančním stylu do počátku 17. století. Dokladem je i dřevěná kladka padacího mostu vlevo nad branou. Proběhla stavba severního paláce. Jižní palác doplněn o moderní okenní renesanční ostění. Rozšíření pozdně-gotického opevnění.
V 60.tých a 70.tých letech 17. století byl celý hrad ranně barokně přestavěn. Dokladem je letopočet 1671 na obrubě hradní studny (cisterny).
Zbytky hospodářského stavení před hradem z konce 17. století. Nebyla konzervována, „učebnice“ barokní zedničiny. Špalety oken, paty kleneb atd.
Ve 30.tých letech 18. století sláva hradu končí. Správce hradu Antonín Leopold Boleslavský (*1722 †1788) dal strhnout střechy, hrad se proměnil ve zdroj stavebního materiálu především pro Rezidenci a začalo jeho nenávratné a rychlé chátrání.
V letech 1928 – 1932 byl hrad kvalitně konzervován rodinou Menzdorff-Pouilly. Dochovala se dobová fotodokumentace. I přes to se v roce 1941 zřítila čtyřpatrová zeď hlavního sálu.
V 70.tých, 80.tých a na počátku 90.tých let minulého století proběhla necitlivá rekonstrukce s použitím betonu. Hradu to spíš ublížilo. Zdivo z té doby se rozpadá.
Významné osoby: Jaroslav z Boskovic 1485 popraven ve Vídni za údajně úkladnou vraždu Matyáše Korvína.
Ladislav z Boskovic bydlel v Moravské Třebové – majitel hradu 1485 – 1520 završil pozdě gotickou přestavbu hradu. Památka na něj je ve farním kostele sv. Jakuba Staršího na dolním konci Masarykova náměstí – znaky na jižním portále.
Magdaléna z Dubé a Lipé – jeho žena
„Zřejmě jsme poslední generací, jež může obdivovat umění našich předků,“ pomalu končil poutavé vyprávění Mgr. Jan Štětina. „Boskovický hrad stojí svým významem v čele památek svého druhu v naší vlasti. Proto je třeba se znovu pokusit o jeho záchranu. Já pro to udělám maximum,“ zakončil za mohutného potlesku posluchačů.

Více: http://www.muzeum-boskovicka.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 11.5.2017
  • 250 zobrazení
  • 2
kozel83
Sobota 16. května 2009
1. Ústí nad Labem – Kolín 0:1
2. Česká Lípa – Hradec Králové 6:0
3. Benátky nad Jizerou – Šumperk 4:2
4. Chrudim – Havlíčkův Brod 9:0
5. Mladá Boleslav – Ústí nad Labem 3:0
6. Kolín – Šumperk 1:1
7. Česká Lípa – Havlíčkův Brod 3:1
8. Benátky nad Jizerou – Mladá Boleslav 4:1
9. Chrudim – Hradec Králové 8:1
10. Ústí nad Labem – Šumperk 1:8
11. Kolín – Benátky nad Jizerou 3:4
12. Česká Lípa – Chrudim 1:2
13. Šumperk – Mladá Boleslav 1:1

Neděle 17. května 2009

14. Ústí nad Labem – Benátky nad Jizerou 1:5
15. Havlíčkův Brod – Hradec Králové 1:4
16. Mladá Boleslav – Kolín 0:3
_____________________________________________

Zápasy o umístění

O 7. místo Havlíčkův Brod - Ústí nad Labem 0:6
Mladá Boleslav - Ústí nad Labem 1:0
O 5. místo Hradec Králové - Šumperk 1:4
O 3. místo Kolín - Česká Lípa 1:3
O 1. místo Benátky nad Jizerou - Chrudim 2:0
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 17.5.2009
  • 219 zobrazení
  • 0
jaryh
V ašské restauraci a hotel Goethe si naši přátelé z ašské, františkovo-lázeňské a chebské sekce ochránců hranic KČP připomněli tzv. 2. dobu temna započatou anexí naší země hitlerovským Německem 15.3.1939. Emotivní, ale klidné a vzorně podané úvodní vystoupení přednesl náš přítel Václav Burian, který svým projevem nezapřel bývalou kantorskou profesi. Důstojná akce započala čsl. státní hymnou. Jarda Horák a Tonda Juříček obohatili akci výstavkou a vzpomínkovým panelem, jak je zřejmé z fotosouboru.
Jednací sál byl zcela zaplněn a v závěru byly předány narozeninovým jubilantům věcné dárky.
Poděkování za zdar této vzpomínkové akce patří poděkování všem organizátorům a těm, kteří svým vystoupením obohatili toto naše setkání.

Z textu nástěnné výstavy k 76. výročí hanebné okupace Československa hitlerovským Německem.

1. Je sychravé ráno 15.3.1939. V rozbředlém sněhu se do naší země žene fašistická německá armáda. Německá menšina vojáky jedoucí na kolech a motorkách nadšeně vítá. Češi jsou zalezlí doma nebo skrytě hrozí pěstí. Začíná se psát nejčernější kapitola v naší novodobé historii.

2. Vraťme se však o pár měsíců zpět – září 1938. Hitler díky nepochopitelné dohodě mezi našimi spojenci Francií a Velkou Británií uchvátil československé pohraničí. To mu ale nestačí. Chce celkem bohatý průmyslový stát celý.

3. Hitler má tajný plán. Před světem akce nesmí vypadat jako vojenská okupace, ale nacifikace, kterou si Češi sami přejí. Prostřednictvím německé menšiny vyvolává nepokoje.

4. Separatistické Slováky ponuká k odtržení od Československa.

5. Všechno vrcholí 14. Března 1939. V poledne slovenský vůdce Tiso vyhlašuje samostatnost. Do sloveského rozhlasu prohlašuje:“ Dnes 14. Marec 1939 je rodným dátumom samostatného slovenského štátu…“.

6. Po poledni přichází do Prahy ultimátum Maďarska, že československé úřady mají okamžitě vyklidit podkarpatskou Rus a o pár chvil později přijde výzva československému prezidentu Háchovi, že má vyrazit do Berlína na návštěvu A. Hitlera.

7. Hácha hned vyráží na cestu a za pár hodin vystupuje na berlínském Anhaltském nádraží. Zde ho vítají se všemi poctami, ale Hitler ho postaví před hotovou věc. „Na vašich hranicích stojí nacistická armáda. „Podepište žádost o ochranu Čech a Moravy vojsky třetí říše.“ Šéf letectva dodává: „Jestli nepodepíšete, srovnám Prahu se zemí…“. Bylo by mi nesmírně líto, kdybych musel zničit tak krásné město, jako je Praha. Ale musel bych to udělat, aby Angličané a Francouzi věděli, že moje letectvo je schopno vykonat 100% práci. Oni tomu ještě stále nechtějí věřit. Já bych jim to chtěl dokázat.“

8. 66ti letý Hácha se zhroutí. Když ho přivolaný lékař dá trochu dohromady, ve 4 hodiny ráno dokument podepíše.

9. Je 15. Března 1939 a německým vojákům nestojí nic v cestě.

10. Na nárožích se objeví plakáty psané hrůzostrašnou češtinou o tom, že moc v zemi přebírá armáda třetí říše.

11. Akce je skvěle naplánována a během 11 hodin je obsazena celá zem.

12. Na večer přijíždí na Pražský hrad Adolf Hitler.

13. Vlak z Berlína s prezidentem Háchou nechal záměrně zpozdit, aby byl v Praze dřív a ve starobylém sídle českých panovníků tedy nevítal Hácha Hitlera, ale Hitler Háchu.

14. V Praze se zdrží jen 22 hodin, ale během těch nadiktuje a posléze podepíše výnos o protektorátu Čechy a Morava.

15. Nejen že se ihned začne jezdit vpravo…

16. … Ale úředním jazykem se stane němčina…

17. … Začne platit jiná měna a potraviny budou jen na lístky…

18. Nejen že město se zahalí do hákových křížů a začnou jimi maršovat nepřátelští vojáci…

19. … Ale už ten samý den začne zatýkání tisíců nepohodlných občanů a perzekuce Židů.

20. – 25. Začne šest nejhrůznějších let v novodobých dějinách našeho státu.

26. Tuto hrůzu ukončila až osvobozenecká mise Rudé armády a její spojenců.

27. Přestože byly dokumenty o ukončení 2. Světové války na evropském kontinentě podepsány 8. Května 1945, ve skutečnosti zbytky fašistických hord se v Praze tvrdě bránily a nechtěli se vzdát rudoarmějcům a ještě 9.května umírali čeští vlastenci a vojáci Rudé armády při osvobozování Prahy od střílejících fašistů.

28. PROTO 9. KVĚTEN BYL A JE ČESKOSLOVENSKÝMI VLASTENCI VZPOMÍNÁN U NÁS A V MOSKVĚ ZA DEN VÍTĚZSTVÍ RUDÉ ARMÁDY NAD FAŠISMEM V 2. SVĚTOVÉ VÁLCE.

Konec druhé světové války, druhého válečného konfliktu ve 20. století vyvolaném Němci, se v Českých zemích od roku 1991 oslavuje 8. května. Devátý květen, den, kdy Prahu osvobodila Rudá armáda, krátce po listopadu 89 zmizel. Či spíše byl vymazán.
Iniciativou tehdejších zákonodárců z kalendářů zmizel 9. květen, jakožto Den osvobození Rudou armádou. Vše pochopitelně díky snaze, oprostit se od všeho sovětského a ruského. ?Budeme ale kvůli některým stinným stránkám popírat zásluhy Rudé armády a tvrdit, že na našem osvobození mají zásluhu pouze západní spojenci?
Válka v Evropě sice oficiálně skončila podpisem bezpodmínečné kapitulace Německa, jež vešla v platnost právě 8. května 1945, jenže mnozí nacističtí vojáci to jaksi na vědomí nebrali a pořádek jim v tom v některých částech naší země i v Praze udělala právě až sovětská armáda vedená maršálem Ivanem Stěpanovičem Koněvem.
Je správné vzdávat úctu těm, kteří nám pomohli oprostit naši vlast od nacismu, na tom se všichni shodneme. Nezapomínejme ale v úctě držet všechny strany, které nám pomohly. Vojáci Rudé armády, obyčejní kluci, kteří proti nacistům především bojovali s velkým nasazením, ti si to nejvíce zaslouží...

Text: Jaroslav Horák
Fotosoubor: J. Horák, Pavel Duchan, Milan Paučo
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2015
  • 241 zobrazení
  • 0
skodna
Brno

Termín

sobota 19. 5. 2012

Start běhu

15:00

Doprovodný program

13:30

Místo

Avion Shopping Park

Délka trasy

4800 m

Proč se mám registrovat?
pro dobrý pocit z toho, že pomohu opuštěným dětem žít v rodině
udělám něco pro své zdraví
strávím příjemné odpoledne za doprovodu hudby a zábavného programu
získám originální tričko a startovní číslo Běhu pro život
obdržím jedinečnou medaili při doběhnutí do cíle
dostanu občerstvení zdarma

Registrace
on-line – do úterý 15. května do 23 hodin
osobně u registračního stánku Běhu pro život v Avion Shopping Parku (Skandinávská 128/2, Brno–Dolní Heršpice) v pátek 18. května od 11 do 20 hodin
v sobotu 19. května od 10 do 14.45 hodin v místě konání běhu

Registrovaný účastník obdrží startovní tašku v pátek nebo v sobotu na registračním stánku.

Startovné

Děti do 14 let: 50 Kč
Od 15 do 65 let: 200 Kč
Od 65 let: 50 Kč
Rodina: 2 dospělí, 1 - 3 děti: 450 Kč

Celý výtěžek ze startovného věnuje Nadační fond Tesco na proškolení pěstounů na přechodnou dobou a na finanční podporu pěstounské péče pro 50 dětí. Cílem je získat na tento účel minimálně 4 miliony korun.

Trasa

Trasa brněnského běhu začíná u Avion Shopping Parku, dále bude pokračovat směrem na Dolní Heršpice a Přízřenice, kde se začne stáčet zpět k obchodnímu nákupnímu centru. Účastníci běhu se do cíle, tj. zpět k Avion Shopping Parku, dostanou příjemnou cyklostezkou vedoucí podél Svratky. Cyklostezka bude v den konání běhu pro cyklisty uzavřena a vyhrazena pouze pro účastníky běhu.

Celou trasu lze běžet stejně tak jako projít krok za krokem procházkovým tempem.

Program dne

10.00 - 14.45 registrace, vydávání startovních čísel, triček a nápojů
13.30 začátek doprovodného programu - horolezecká stěna, maxitrampolína, malování na tvář, hudba, vystoupení pro děti, setkání s partnery, rozcvička
15.00 start běhu
15.30 - 16.15 koncert kapely Marimba
16.15 - 16.30 ukončení akce

Pro účastníky běhu budou k dispozici šatny na převlečení umístěné v blízkosti startu i cíle, kde také bude možné odložit si věci do úschovny.

Běh pro život v Brně se koná pod záštitou primátora Romana Onderky a hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška.

Fotografie z tohoto běhu budou k dispozici již v úterý 22. května na stránkách fotogalerie Běhu pro život. Zasláním jedné dárcovské SMS ve tvaru DMS BEHPROZIVOT na číslo 87 777 (cena 1 DMS je 30 Kč, z nichž na pomoc opuštěným dětem půjde 27 Kč) získáte možnost stáhnout neomezený počet fotografií z celé sobotní akce. Neváhejte a hned v úterý navštivte fotogalerii Běhu pro život. Hledejte a stahujte obrázky sebe a svých přátel!
více  Zavřít popis alba 
  • 19.5.2012
  • 205 zobrazení
  • 0
khborovsky
FOTO: IVANA ŘANDOVÁ, MIROSLAV ŠPECIÁN, PETR PUČELÍK, FRANTIŠEK SÁČEK
STRAKONICKÁ TELEVIZE: REPORTÁŽ Z RENNEROVÝCH SADŮ:
https://www.youtube.com/watch?v=GBXyL6BDUZc

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JOHN WYCLIFFE: https://www.youtube.com/watch?v=C0tYFqxIQHM
JERONÝM PRAŽSKÝ: https://www.youtube.com/watch?v=Dk5w2eOv6tg
https://www.youtube.com/watch?v=IEDim_EU2tQ
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pieta za Jeronýma Pražského, upáleného před 600. lety.
Pořádá Jednota Karla Havlíčka Borovského ve Strakonicích (založena v roce 1870). (KHB)

Program 30.5.2016 Strakonice Rennerovy sady u sochy M.J.Husa.

- od 14h slavnostní fanfára - Ktož jsú Boží bojovníci
- příchod praporečníků k soše M.J.Husa -Jednota KHB
- 14.30 h zahájení slavnosti
- odhalení obrazů Jeronýma Pražského a Johna Wycliffa - výtvarnice Eliška Švecová
- modlitba kněze církve husitské - Samuel Vašín
- historický význam 600. výročí - Samuel Vašín
- pozvání na 6.7.2016 znovu u sochy M.J.Husa - Státní svátek - upálení M.J.Husa
- závěrečná skladba - Hej Slované
- rozchod - ukončení

Jeroným Pražský (1378 Praha – 30. květen 1416 Kostnice) byl český filozof, náboženský myslitel, upálený roku 1416 v Kostnici.
Pocházel z Nového Města pražského. Na studiích v Praze na vysokém učení se seznámil s Janem Husem. V roce 1398 ukončil studium s titulem bakalář a odjel studovat do Oxfordu. Zde se seznámil s učením anglického reformátora Jana Viklefa a po ukončení studia přivezl z Anglie Viklefovy spisy. Byl mistrem čtyř univerzit (Paříž - Sorbona, Heidelberg, Kolín nad Rýnem, Praha).[1] V roce 1403 se vypravil do Palestiny a Jeruzaléma. Od roku 1407 působil Jeroným na pražské univerzitě. V roce 1410 byl už opět ve Vídni, kde jej uvěznili a obvinili z kacířství, ale soudu se vyhnul útěkem. O dva roky později se účastnil odpustkových bouří v Praze. Přání poznat zvláštnosti pravoslavné bohoslužby ho roku 1413 přivedlo na Rus a Litvu, navštívil také polské země. Jako zastánce Viklefa a Jana Husa byl pronásledován, vydal se na Kostnický koncil (5. listopadu 1414 – 22. dubna 1418), ale v květnu 1415 jej uvrhli do žaláře a byl souzen. Byl upálen na stejném místě jako M.J.Hus necelý rok po Husově popravě.

John Wycliffe ( 1324 Yorkshire - 31. prosince 1384 Lutterworth). anglický filozof, teolog na Oxfordské univerzitě a propagátor reforem římskokatolické církve.
Podle Wycliffa nebylo církevní vlastnictví – které bylo ostatně stejně jen „promrháno v okázalosti a pýše, obžerstvích a dalších marnostech“ – v její moci, byla jen jeho správcem. Skutečným vlastníkem je národ; církev má svůj majetek využít k vymezeným cílům a zneužije-li ho či použije na něco jiného, má král právo žádat jej zpět. Podobně jako Mistr Jan Hus (1370 Husinec – 6. července 1415 Kostnice), tak Wycliffe napadl okázalý a světský život tehdejších kněží v přebytku.

V tomto roce 14.5. si připomínáme 700 let od narození Karla IV (14. května 1316, Praha – 29. listopadu 1378, Praha), který budovat bližší vztahy s Anglií a tím způsobil "nakažení" Čechů Wycliffem. Vrcholem v roce 1382 byl sňatek jeho dcery Anny s Richardem II. Richard II. (6. ledna 1367 – 14. únor 1400) byl anglický král 1377 - 1399).
Svatbu však uskutečnil až Václav IV. Česká princezna Anna se stala Anglickou královnou. Přemluvila J. Wycllifa, aby přeložil BIBLI SVATOU do angličtiny.

Anna Lucemburská (650 let od narození) - Česká princezna, anglická královna Anna Lucemburská, (11. května 1366 Praha – 7. června 1394 Londýn, pochována -Westminsterské opatství), byla dcerou českého krále a římskoněmeckého císaře Karla IV (14. května 1316, Praha – 29. listopadu 1378, Praha) a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské, manželkou Richarda II. Plantageneta a anglickou královnou. Byla polorodou sestrou českého a římskoněmeckého krále Václava IV. a sestrou císaře Zikmunda Lucemburského.
Na další vývoj promyšlené sňatkové politiky císaře Karla IV. měl vliv rozkol v katolické církvi, k němuž došlo v roce 1378. Za nového papeže byl zvolen Ital Bartolomeo di Prignano, který přijal jméno Urban VI. Francouzští kardinálové volbu neuznali, za papeže prohlásili Roberta Ženevského, který si vybral jméno Klement VII. a usadil se v Avignonu. Na stranu Urbana VI. se postavili nejen Italové, ale také císař Karel IV., jeho syn Václav a anglický král. Za této situace považoval Karel IV. sblížení s Anglií za velmi důležité a rozhodl se provdat svou dceru Annu za krále této země. Tímto způsobem chtěl oslabit svého dosavadního spojence, Francii, a donutit jejího krále k tomu, aby se zřekl podpory vzdoropapeže Klementa VII. Spojenectvím s Anglií sledoval ještě jeden cíl, posílení postavení rodových lucemburských držav v Nizozemí.
Ještě než ke sňatku došlo, císař Karel IV. zemřel. Jeho syn Václav IV. ale otcův záměr splnil. V říjnu 1381 se vydala Anna s početným doprovodem do své nové vlasti. Po svatbě s Richardem II. 22. 1. 1382 byla Anna korunována jako anglická královna. Až do své smrti zachovávala co nejužší spojení se svým bratrem Václavem IV. i se svou vlastí a přičinila se o důležité spojení Čech s Anglií.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2014 až červen 2016
  • 212 zobrazení
  • 1
fotojn
Ve vrchlabském zámeckém parku se v sobotu 6. května konal 22. ročník Vrchlabského krosu. Pořadatelé z DDM Pelíšek připravili dva okruhy, kilometrový pro žáky a předškoláky a osmikilometrový pro ostatní kategorie. Závodniky přišel pozdravit starosta města Jan Sobotka. Start na Vrchlabském krosu si nenechal ujít ani Jiří Soukup z Hradce Králové, ročník 1927. Vítězové jednotlivých kategorií: Předškolačky do 6 let, Dominika Novotná z Vrchlabí. Předškoláci, Štepán Mečíř TJ Spartak Vrchlabí. Žákyně 7-10 let, Pavlína Salabová SKI Jilemnice. Žáci 7-10 let Matěj Piták, ZŠ nám. Míru Vrchlabí. Žákyně 11-14 let, Nela Bohatá Harrachov. Žáci 11-14 let Dan Salaba ČKS SKI Jilemnice. Běh 8 km - Ženy 18-29 let Lucie Luštincová, Lusti. Muži 18-29 let, Vítězslav Šolc Redpoint Eleven. Ženy 30-39 let, Martina Šišková SKI Jilemnice. Muži 30-39 let Jaromír Hradecký, Skuteč. Veteránky 40-44 let, Helena Randáková, TJ Spartak Vrchlabí. Veteráni 40-44 let Marek Kincl, TJ Maratonstav Úpice. Veteránky 45-49 let Jana Lenčová, Milovičtí běžna. Veteráni 45-49 let Martin Cupák, TJ Spartak Vrchlabí. Veteránky 50-54 let Zdeńka Jonášová, Hradecký spinning klub. Veteráni 50-54 let Lumír Koutník, Vrchlabí. Veteránky 55-59 let Eva Friebelová, TJ Maratonstav Úpice. Veteráni 55-59 let Josef Vanta, TC Dobruška. Veteránky 60-64 let Blanka Paulů, TJ Maratonstav Úpice. Veteráni 60-64 let Vítězslav Šolc, BKL Machov. Veteráni 65-69 let Miroslav Pullman, ASV Jablonec n/N.Veteránky 70-74 let Magdalena Jelínková, Černílov. Veteráni 70-74 let Jaroslav Hák, Sokol Studenec. Veteráni 75-79 let Matěj Jelínek, Hvězda SKP Pardubice. Veteráni 80 let a starší Václav Brádle, ročník 1937, Sokol Chuchelná a nejstarší účastník Jiří Soukup ročník 1927, TJ Liga 100 Hradec Králové zvládl 8 km za 1:18:21,5.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 6.5.2017
  • 198 zobrazení
  • 0
straansky
Sněžka - 1602 m n.m. - nejvyšší hora v Krkonoších a v České republice. Je to vyhledávaný výletní cíl a rozhledový bod ve východní části Krkonoš na česko-polské hranici a díky své výšce poskytuje neomezený panoramatický výhled do daleké krajiny. Skalnatý holý vrchol má rozlohu 30 akrů, na severní polské straně spadají srázy do údolí Lomničky, na jižní české do Obřího dolu. K západu klesá skalnatý hřbet na vrcholovou planinu Úpské rašeliniště, povlovnější východní přechází v Obří hřeben. K jihovýchodu vybíhá ze Sněžky rozsocha Růžové hory, Pěnkavčího vrchu a Červeného vrchu. Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozeno od pojmenování Sněžná - jako sněhem pokrytá. První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka, od roku 1823 pak definitivně Sněžka. První historicky zaznamenaný výstup na Sněžku uskutečnil roku 1456 neznámý Benátčan, který v horách hledal drahé kamení. Sněžka v minulosti bývala především poutním místem. Na vrcholu Sněžky je nyní Polská bouda s meteorologickou stanicí, konečná stanice lanovky z Pece pod Sněžkou, rotundová kaple sv. Vavřince, základová deska z dnes již zbourané České boudy, Česká poštovna (ta původní byla založena roku 1872) a nedaleko ní stojící kamenný trigonometrický obelisk. Ještě donedávna stála na polské straně dřevěná budova meteorologické stanice z roku 1900, stavba vysoká 18 metrů byla jištěna proti silným poryvům větru ocelovými kotevními lany. V roce 1990 byla rozebrána a snesena do údolí.Nejstarší stavbu na Sněžce je 14 metrů vysoká kaple sv. Vavřince a najdeme ji na polské straně vrcholu. O jeji výstavbu se zasloužil slezský šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch (*1623), kterému patřily pozemky na severních svazích Krkonoš. Rozlehlé rodové panství bylo ale zkonfiskováno poté, co se jeho otec Hans Ulrich postavil císaři a jako vzbouřenec byl v roce 1635 v Řezně sťat. Císař mu majetek zabral, ale jeho syn byl později omilostněn a část panství získal zpět. Kapli na Sněžce začal Kryštof Leopold stavět na popud cisterciáků z Krzeszówa jako výraz díků za to, že mu byly pozemky vráceny. První práce začaly v roce 1653, ale dalšímu pokračování zabránili lesníci hraběte Černína, který si na Sněžku činil nárok. O pozemky na Sněžce se šlechtici dohadovali jedenáct let, než je soud přiřkl Schaffgotschovi. Práce na kapli hrabě obnovil v roce 1664 a trvaly dalších 17 let. Nová kaple byla vysvěcena 10. srpna 1681. Od té doby se na vrcholu Sněžky pětkrát do roka konaly bohoslužby a účastnily se jich stovky poutníků. V josefské době rušení klášterů - po roce 1810 - byla uzavřena i kaple sv. Vavřince, zpustla a až do roku 1850 fungovala jako příležitostná hospoda a přístřešek. Roku 1854 se dočkala nového vysvěcení. V dalších letech ji několikrát poškodil požár, vždy však byla obnovena. Naposledy byla kaple opravena v roce 1999. Objekt byl zpevněn a zateplen, uvnitř byl instalován nový oltář a restaurovány nástěnné malby. V posledních několika letech se na vrcholu Sněžky 10. srpna na svatého Vavřince scházejí polští a čeští duchovní, horalé a poutníci, aby se zúčastnili mše za horské záchranáře a vůdce.

Základy Polské, dříve Slezské boudy byly položeny v roce 1850. Stavitelem byl Bedřich Sommer, hostinský z boudy u Sněžných jam. V roce 1857 bouda vyhořela, obnovena byla o pět let později a její budova sloužila veřejnosti až do výstavby nového horského hotelu, který byl dán do užívání roku 1976. V objektu je i meteorologická stanice.

Nejníže položenou stavbou na české straně Sněžky je horní stanice původní sedačkové lanovky z Pece pod Sněžkou (1590 m n.m.). Lanovka byla postavena jako oběžná dvouúseková s dvoumístnými odpojitelnými sedačkami. Za hodinu přepravila 250 osob při dopravní rychlosti 2,5 m/s. Ze stanice Pec pod Sněžkou (890 m n.m.) byla doba jízdy na Růžovou horu (1354 m n.m.) 11 minut, délka úseku 1560 m. Úsek z Růžové hory dále na Sněžku měřil 1967 m a jízda trvala 13,5 min. Lanovka byla vyrobena firmou Transporta Chrudim v licenci švýcarské firmy Von Roll. Práce byly zahájeny v roce 1946 odlesněním trasy 1. úseku Pec pod Sněžkou - Růžová hora, navážením potřebného materiálu a postavením pomocné dopravní lanovky. Vlastní stavba a montáž lanové dráhy probíhala v letech 1947 a 1948. Provoz na 1. úseku Pec p. Sněžkou - Růžová hora byl zahájen dne 15. ledna 1949 a současně probíhalo dokončování 2. úseku na Sněžku. Zde byl zkušební provoz zahájen 10. listopadu 1949 a trvalý pak 1. července 1950. V letech 1962-63 provedena Transportou Chrudim rekonstrukci tratě, při které byly některé podpěry sníženy, přidány, nebo naopak odstraněny. Od zahájení provozu v roce 1949 do konce roku 1998 bylo ze stanice Pec pod Sněžkou vypraveno celkem 9 677 940 a na Sněžku vyvezeno 6 011 003 cestujících.

Výstavba nové lanové dráhy byla oficiálně zahájena 22. září 2011, náklady byly předpokládány ve výši 300 milionů Kč, z toho dvě třetiny hrazené z evropských fondů. Nová lanovka měla být zprovozněna na jaře 2014. Jedná se o dvouúsekovou osobní visutou jednolanovou dráhu oběžného systému typu GD4 s odpojitelnými čtyřmístnými kabinkami od italské firmy LEITNER A.G.Konečné náklady dosáhly částky 311 milionů korun, z nichž necelých 80 milionů korun zaplatí město Pec pod Sněžkou, zbytek je financován z fondů Evropské unie. Stavitelem byla trutnovská firma BAK.

Po ukončení provozu spodního úseku v září 2012 došlo během následujících týdnů k odstranění původní dolní dráhy a demolici stanice Růžová hora. Do konce roku byly také osazeny nové podpěry. V létě 2013 již byla technologie obou stanic téměř dokončená, do září bylo nataženo dopravní lano. Dne 9. října 2013 proběhly první zkušební jízdy kabinek, v listopadu byly absolvovány zátěžové zkoušky a 20. prosince 2013 byl dolní úsek lanové dráhy slavnostně zprovozněn.

Provoz na původním horním úseku byl ukončen dříve, již v květnu 2012. Během léta byla dráha odstraněna a zdemolována byla i stanice na Sněžce. Na podzim byla zahájena montáž nové horní stanice. V létě 2013 byly osazeny příhradové podpěry (s designem původních podpěr), během října bylo osazeno dopravní lano. První zkušební jízda proběhla 11. listopadu, následovaly zátěžové zkoušky. Celá dráha z Pece na Sněžku byla dokončena ještě v roce 2013, nicméně ke schválení horního úseku Drážním úřadem došlo na začátku roku 2014, zprovozněn byl 22. února toho roku.

Poslední stavbou na české straně Sněžky byla Česká bouda, která byla postavena v roce 1868 a sloužila turistům do května roku 1990. Uzavřená Česká bouda zchátrala a na podzim roku 2004 ji její poslední majitel (Správa Krkonošského národního parku) zlikvidoval.
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • červen 2014
  • 198 zobrazení
  • 1
hazena-horka
Turnaj MINI Cup 2015
Ve dnech 22. – 24. května 2015 jsme se zúčastnili velkého tradičního turnaje v Litovli - MINI Cup 2015
pořádaného oddílem házené při TJ Tatran Litovel.

Oficiální soupiska týmů v kategorii mladší mini:
1. Tatran Litovel
2. Sokol II Prostějov
3. STM Olomouc
4. Velké Meziříčí
5. Nové Bránice
6. Horka nad Moravou A
7. Praha Chodov
8. Žeravice
9. Valašské Meziříčí
10. Zora Olomouc
11. Velká Bystřice
12. Horka nad Moravou B
Vše se odehrávalo v ZŠ Vítězná, která leží v pěkném prostředí sídliště Vítězná mezi dvěma rameny řeky Morava. Škola byla pěkná a moderní. Dětem se líbila a trenérům také. Ale k začátku této akce. Sraz byl v 12:30 hod. na Sokolce v Horce nad Moravou, kde se dostavili hráči a hráčky a spolu s některými rodiči a vyrazili směr Litovel. Začátek turnaje byl stanoven na 13:OO hod., ale oficiálně turnaj vypukl až 14:45 hod.
Náš první zápas začal v 13:30 hod. s družstvem Valašské Meziříčí. Rozdělili jsme děti do dvou skupin.
Horka nad Moravou A: Didi Aleš, Hrachovina Richard, Jurečková Lucie, Jurečková Kamila, Jurečková Michaela.
Horka nad Moravou B: Halouzka Jakub, Hrachovinová Sára, Pešek Vojta, Rakus Tomáš, Šrot Damián.
Tým B nastoupil v 13:30 hod., a jelikož to byl první zápas, bylo to vidět zejména na dětech (ale i trenérech). Děti nastoupily s velkou kuráží a góly padaly tak rychle, že jsme je nestačili ani počítat. Hrací čas byl 2x10 minut. Utkání byla vyrovnaná, celkem se nastřílelo 25 gólů, ale pro nás poslední gól v poslední vteřině byl bohužel zlomový. Prohráli jsem těsně 12:13.
Následovalo oficiální zahájení a po něm „horecké derby“. Derby bylo velmi vyrovnané a skončilo v poměru 17:16 pro Horku A. V pátek jsme odehráli 6 zápasů. Poslední utkání skončilo v 18:30 hod. Jednalo se o utkání s týmem TJ STM Olomouc a zápas to byl velmi vyrovnaný, ale opět skončil smolně naší porážkou 13:14 (pro Horku A). Horka B prohrála se stejným soupeřem 19:22. Všechny zápasy v pátek byly velmi vyrovnané a děti se postupně dostaly do té správné herní formy.
Poté jsme spolu s rodiči odjeli zpět do Horky. Pro relaxaci a nabrání dalších sil na sobotní zápas.

Následující den, tj. v sobotu 23. května byl odjezd od Sokolky, kdy se k nám připojily i další tři děti, bratři Petrovi a Sláma Tomáš a vyrazili jsme vstříc dalším 7 zápasům. Děti byly ve skvělé formě, počasí nám přálo až do odpoledních hodin. Oficiální ukončení herního dne bylo v 15:30 hod., kdy po obědě v jídelně místní školy jsme se odebrali na druhé venkovní hřiště Sokolovna, kde děti měly možnost se vyřádit na velkém skákacím hradu, ale kde jsme také promokli. V 16:00 hod. se konal exhibiční zápas trenérů a rozhodčích proti extraligovému týmu Tatran Litovel. Tam nás zastupoval náš jediný mužský trenér Roman Halouzka. Po urputných 3 „poločasech“, kdy nám už počasí nepřálo a začalo vydatně pršet a hřiště se změnilo v kluziště, zvítězil tým trenérů družstev a rozhodčích. Následoval přesun do haly, kde proběhly dva zápasy dětských hvězd. Za Horku reprezentovali Tomáš Rakus, Filip Foretník, Míša Jurečková a Aleš Didi. U utkání bylo skvělým překvapením, jak děti, které se neznaly, dokázaly vytvořit skvělý tým a předvedly skvělou hru za obrovské podpory rodičů, přátel, trenérů a ostatních účastníků tohoto turnaje.
Po vydatné večeři ve školní jídelně bylo k dispozici dětem kino, pro nás trenéry a asistenty bylo připraveno posezení s ochutnávkou místních specialit, které jsem nevyužili, protože to bylo mimo areál a raději jsme zůstali s dětmi. Děti byly plné zážitků a emocí, které prostě potřebovaly ven, takže únava přišla až v pozdních nočních hodinách (dětí ?).
Ráno byly děti naprosto čilé a nachystané na další turnajové klání. Po vydatné snídani nám bylo oznámeno vedoucím turnaje, panem Petrem Habermannem, že bude změna herního systému skrz počasí, takže se hrálo pouze 1x12 minut. Děti nastoupily k posledním osmi zápasům turnaje. Tyto utkání jsme dohráli i za podpory rodičů, kteří se na své malé hráče přijeli podívat, zejména bychom chtěli poděkovat paní Hrachovinové a panu Hrachovinovi za průběžnou fotodokumentaci celého turnaje a rodičům: pana Kamila Jurečky, pana Šrota, pana Peška, aj.
I neděle pokračovala v duchu vyrovnaných zápasů, bohužel se nám nedařila koncovka a to jak vinnou naší nepřesné střelby, tak i zásluhou kvalitních brankářů soupeřících týmů. Zápasy odehrané v neděli byly na vysoké úrovni a atmosféra v hale byla velmi silná a pro děti velkým zážitkem. Musíme uvést, že děti podávaly opravdu vysoké výkony jak ve střelbě, tak i v obraně a v brance. Všechny děti si během turnaje zahrály na všech herních pozicích. Nikdo neutrpěl žádná zranění.
V 15:30 hod. bylo slavnostní vyhlášení turnaj, tým Horky nad Moravou A se po pěti výhrách umístil na krásném 8. místě a tým Horky nad Moravou B po jedné výhře a jedné remíze se umístil na 11. místě.
Vyhlašování výsledků se ujal garant celého turnaje David Juříček. Turnaj byl pro všechny velmi emotivním zážitkem, děti se poprvé setkaly s takovou atmosférou velkého turnaje. Každé z našich dětí pocítilo stavy euforie z vítězství, smutku z prohry a radosti se společných zážitků.
Autoři článku: Weiserová, Halouzka.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2015
  • 220 zobrazení
  • 0
finedays
Pochod z Ratají do Uhlířských Janovic. Okolí města, ač lesnaté a močálovité, bylo zřejmě osídleno již odedávna a patřilo ke kraji kouřimských Zličanů. Důkazem jsou archeologické nálezy z okolí. V okolních lesích pálili uhlíři v milířích dřevěné uhlí a prodávali ho do různých měst a tvrzí. Uhlířství zde zaniklo až počátkem 18. století.
Ještě před založením zdejší osady byla v 11. století postavena uprostřed slovanského hradiště prostá románská kaplička, která sloužila k bohoslužbě a také k úkrytu lidí před nepohodou a dravou zvěří. Ve 12. století byl ke kapličce přistavěn románsko-gotický kostelík (sv. Jiljí), který v průběhu věků několikrát vyhořel nebo zpustl, ale znovu byl obnoven. Ke konci 14. století je možno datovat vzácné fresky v kostelíku. Ty byly obnoveny v roce 1953 ak. malířem Teršem.
Zdejší krajinu drželi asi od roku 1167 páni z Divišova (později ze Šternberka), kteří založili roku 1242 svůj hrad nad řekou Sázavou Český Šternberk. Zakladatelem Uhlířských Janovic byl Jan ze Šternberka (podle něho tedy název Janovice). Možno pouze usuzovat, že k založení došlo v roce 1250, neboť první písemná zmínka o našem městě je až z roku 1352. Město patřilo Šternberkům až do roku 1750, kdy bylo připojeno k panství Rataje nad Sázavou. Přívlastek ve svém názvu Uhlířské (někdy také Uhelné) je znám již někdy ve 14. století a připomíná místní uhlíře.
Uhlířské Janovice jako město poddanské žilo životem podobným všem těmto městům. Někteří z pánů vládli tvrdě, jiní byli v dosti dobrém poměru s janovickými obyvateli. V časech nesnesitelného útlaku povstal zdejší lid několikrát proti svým pánům (např. roku 1626,1627,1680). Své neblahé stopy ve městě i v okolí zanechaly obě světové války. V první světové válce padlo 72 mužů, ve druhé byl počet obětí 71 lidí. Naše město bylo centrem ilegálního protifašistického odboje celého širokého okolí. V jeho čele stál řídící učitel Josef Balvín, který byl za svou činnost popraven. V květnovém povstání 1945 v bojích položili za svobodu své životy dva místní občané Jaroslav Košvanec (u Jindic) a Vladimír Ptáček (u Sázavy).
V poválečných letech nastal ve městě - tak jako jinde - rozvoj mírového života. Vznikaly nové závody, obchody, služby, kulturní a sportovní zařízení. V polistopadovém období začal zdárně bohatý rozvoj soukromého podnikání.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.5.2014
  • 180 zobrazení
  • 0
reklama