Hledání: 11.-15.7.2016 Kemp-kurty

Pro dotaz 11.-15.7.2016 Kemp-kurty jsme našli 20 003 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Sleva 35 %
Využijte slevu
na naše fotodárky.
Kód: OnaDnes2020
OnaDnes2020
hajjnas69
Technology Florbal MB kemp 2016
Superligový florbalový klub Technology Florbal MB pořádá ve spolupráci se 6. ZŠ Mladá Boleslav a Florbalovou akademií Mladá Boleslav již 11. ročník příměstského florbalového kempu. Hlavní sídlo je ve sportovním areálu 6. ZŠ MB (dvě tělocvičny, venkovní hřiště s umělým povrchem, velké travnaté hřiště, atletický ovál, kurty na beachvolejbal, odpočinková místnost). Poprvé účastníci kempu využijí také novou městskou sportovní halu u 5. ZŠ MB. V případě opravdu horkého počasí je možnost využití blízkého koupaliště.
Akci vedou kvalifikovaní trenéři s licencí ČFbU řad Technology Florbal MB - Aleš Tůma , Petr Kološ , Josef Pluhař, Tomáš Novák , Radim Křenek , Jan Zoufalý , Tadeáš Chroust , Jakub Koráb ....a jejich asistenti z klubových řad Technology Florbal MB
více  Zavřít popis alba 
  • 25.7.2016
  • 119 zobrazení
tkct
  • červenec 2016
  • 139 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
cervik-dobriv
Duo Access v Albánii
Možná se to zdá divné, že se stále vracím do jedné země, ale má to své důvody. Albánie je země jako stvořená pro nás čtyřkolkáře. Nádherná rozmanitá příroda, vysoké hory, hluboké kaňony, dlouhé písečné pláže, opuštěné parky, kde potkáte maximálně své kolegy na motorkách. Lidé příjemní, hned si s vámi pořizují selfie a policisté, když je míjíte, vám salutují. Pro nás v Čechách to zní jako sci-fi, ale je to tak. Vytýčil jsem několik cílů, které jsme chtěli dosáhnout, aby to nebylo jen tak nesmyslné ježdění.
Vyrážíme večer 24.4. ve složení: zatím expedicí nepolíbený Fanda a já s Vladí na Access Max 750 LT, zkušený matador Pačenko s Petrou na Yamaha Grizzly 700, ostřílený pohodář Václav na Polaris 800 X2 a sportkař tělem i duší Milan na Suzuki 400 LT.
Po osmnácti hodinách dorážíme na místo. Kemp na Skadarském jezeře v Černé Hoře navštěvujeme pravidelně. Je to dobrá základna. Hlídá to tam Čech Riky a kdyby se nám něco na cestách Albánií stalo sedne do auta a přijede pro nás. To je pomoc k nezaplacení, kterou jsme naštěstí zatím nikdy nemuseli využít. Naložíme čtyřkolky bagáží a jdeme na kutě. Čeká nás 2 000 km za 11 dní v sedle čtyřkolky.
2. den ráno dotankujeme a bereme směr hranice. Překvapila nás dlouhá fronta, ale za necelou hodinu jsme v Albánii. Kousek za čárou v městečku Koplik bereme útokem bankomat, prodejnu sim karet a supermarket, kde kupujeme něco na večerní seznamovačku u ohýnku. Navštěvujeme turistický komplex, kde kromě jezírek s rybami měli i páreček medvědů. U poslední benzínky dotankujeme a jedeme do pohoří Kushen. Kde to jen jde, jsou malá políčka. V řečišti rozvineme tábor a upečeme si dobrotu. Kvákání žab nás doprovázelo až do rána.
3. den: V jedné horské vesničce vidíme kombajn. Na sekání obilí ho asi nemají, protože políčka tu mají malá a nepřístupná. Budou ho nejspíše používat jako mlátičku. Míříme dál, směr park Lura. Těsně před ním odbočíme a pokračujeme dál horami. Na vrcholcích parku leží sníh, a už jednou před lety jsem skrze něj jel, tak zkouším novou cestu, která také šplhá k vrcholu, kde se brodíme sněhem. Otočím se a Venca nikde. Vracíme se k němu. Čtyřkolka stávkuje. Nechutná jí zdejší benzín a tak jí dopuje aditivami. To už jí šmakuje a můžeme pokračovat. Vrcholek překonáme a za ním se spouštíme do údolí. Po dvouhodinovém sjezdu dotankovávam z vlastních zásob a rozmýšlíme se, jestli se odklonit od trasy a dojet k benzínce nebo pokračovat a věřit že něco potkáme. Adrenalin vyhrál a pokračujeme dál do hor. Při soumraku na jedné pastvině u hučícího potůčku rozbalujeme tábor. Z dálky slyšíme projíždět auto. Je to „prezident“ místní oblasti. Alespoň to tvrdí. Vítá nás, potřásá si s námi rukou, pořizují si s námi fotky a mírně pod vlivem mizí za kopci. Tentokrát nám společnost přes noc dělá kukačka.
4.den: Po nočním dešti s rozbřeskem přichází sluníčko, které nám, než dosnídáme vysuší stany. Pro dnešní den máme za cíl jezero Ohrid. Výjezdu a sjezdů je tu dost. Počasí nás stále honí. Půl dne mu úspěšně ujíždíme, ale nakonec musíme do pláštěnek. Dvacet km před cílem nás zastaví divoký potok. Prvotní nápad, že jeho dno zaházíme balvany, po kterých přijedeme, se rozplynul. Proud valící se vody z vodopádu nám je bere. Přihlížející domorodci nám ukazují kudy to máme objet, ale na silnici se nám nechce. Bohužel to jinak nejde. Teď už neprší, ale rovnou chčije. Silnice je tak kluzká, že všechny zatáčky jedeme driftem. V jedné zatáčce to zkusil i místní domorodec s autem a rovnou do kamionu. Dlouhou frontu elegantně předjíždíme. Za doprovodu deště dojíždíme do dnešního cíle. V hotelové restauraci u jezera Ohrid si jak jinak dáváme ryby. Aby nám lépe chutnalo pouští nám české písničky.
5. den je ve znamení deště. Hned od rána oblékáme nepromok. Dotankujeme vše co jde a šplháme do hor. S přibývající nadmořskou výškou přituhuje. Sesunuté svahy, spadané kamení, vše nějak dáváme. Zastavuje nás vodopád valící se přes cestu. Klackem zjišťujeme hloubku. Postupně jeden po druhém ho překonáváme. Sportku pro jistotu bereme na kurtu. Příroda nás zkouší. O kus dál popadané stromy. I s těmi si poradíme. Těsně před vrcholem nás zastavuje mokrý sníh. Po půl hodině prokousávání hledáme jinou cestu. Musíme zpět 30 km na rozcestí a překonat hřeben jinde. I tam šplháme vysoko. Cestou potkáváme dřevorubce, kteří čistí cestu od padlých stromů. Kus nad nimi už si zase musíme poradit sami. Konečně jsme na hřebeni, kde nás zase čeká sníh a mlha. Jdu se projít a zjistit jestli to půjde. Sníh směrem z kopce dáme, ale na rovinkách v zatáčce je místy nafoukáno i přes metr. To by nás zastavilo a zpět by to byl horor. Kempovat tu nebo se vrátit zpátky do hotelu? Cesta zpět až k asfaltové silnici nás stejně nemine a od ní je to na hotel už jen 15 km. Za soumraku dotankujeme a vracíme se zpět. Na hotel odkud jsme ráno vyjeli jsme dorazili za tmy a za sebou krásných těžkých 200 km.
6. den: Sluníčko nás tahá z pelechů dřív než chceme. Dnes nás čeká objet pohoří M. Shpatco. Včera se nám ho ani na druhý pokus nepovedlo překonat. Před snídaní ještě opláchneme čtyřkolky. Dofoukneme pneumatiky na asfalt. Je škoda je sjíždět a vyrážíme. Sportce se koupel nelíbila a baterka už nemá šťávu. Beru jí za sebe na kurtu, než vyschne voda někde v kabeláži. Po cestě se zastavíme v jedné vesničce na zdejších trzích. Oběd dáváme pod hradbami starého města Elbasan. Po 200 km objížďce jsme zpět na trase pouhých 5 km od místa, kde nás včera zastavil sníh. Vyjíždíme do jednoho průsmyku Tomorr, kde ovšem je závora s ostrahou. Na ceduli je povolen vjezd od 18:00 – 6:00 hod. Musíme hoďku a půl počkat. Ostraha je neoblomná. V průsmyku se buduje zbrusu nová cesta. Upouštíme tlak v pneumatikách a čekáme, až dělníci přestanou pracovat. Přesně v šest se závora zvedá. Kličkujeme mezi bagry, nakladači a různou technikou. Až tu bude hotovo, pro nás to tu již nebude. Na jeho konci šplháme na hřeben. Čím jsme výše, tím se cesta zužuje a zhoršuje. Voda z tajícího sněhu tu zanechává po sobě stopy. Začíná se i stmívat. Dosáhli jsme nejvyššího vrcholu a za ním klesání do údolí. Místy jsou svahy sesunuté nebo popadané kamení. To hravě čtyřkolky dávají. Vjíždím do kamenolomu. Trochu mě to rozhodilo, ale prostě to tu tak chodí. Je vedle cesty dobrý kámen? Tak jo. Trochu ho narubeme. :-D Za hluboké tmy přijíždíme do městečka Corovode a ubytováváme se v hotelu nad kaňonem.
7. den: Po snídani jedeme raftovat. Neopren, vesta, helma a pádlo je teď můj přítel. Dvě hodiny sjezdu divoké řeky Osumit hluboko zařízlé do skal. Úchvatné skalní útvary a vodopády mezi kterými proplouváme. Příjemné zpestření, ale čas je neúprosný. Musíme pokračovat dál. Před sebou máme návštěvu dolů. Nakonec to nebyli doly, ale starý vojenský muniční sklad, zasekaný hluboko do skály. Přes most jsme si nedovolili jít. Výdřeva byla ve značném stádiu rozkladu. V Corovode dotankujeme a navštívíme místní Fast Food, než zmizíme do hor. V podvečer přijíždíme k parku Kombetar. Hledáme místo ke kempování. To nacházíme a na vrcholku luxusní planinu s výhledem na okolní pohoří, která jsou ještě pod sněhem.
8.den: Ze spacáků nás dostává zvuk zvonců. Stádo koz nás přišlo navštívit. Pastevec nám chytil jednoho rohatého kozla, na kterého si sednul Milan a rohy mu posloužili jak řídítka. Lidé jsou tu příjemní a za odměnu pastevec dostal sušenky. Jeho hladoví psy se do sebe zakously nad zbytky večeře, kterou jsem tam vyhodil. Nechtěl bych je někde potkat o samotě. Vjíždíme do národního parku Kombetar, tedy spíš do toho, co z něj zbylo. Rozpadlá brána, pár zchátralých budov a napajedel. Cesta udržovaná z posledních sil k vesnici. Za ní už je znát zub času. Domorodci tu projdou jen s oslíky nebo na koni. To je pro nás výzva. Prohazujeme si cestu od spadaného kamení a stromů, až se dostáváme k další vesnici, odkud už je cesta sjízdnější. K termálním pramenům se dostáváme v odpoledních hodinách, jak jsme plánovali. Dáváme si příjemnou koupel. Nemůžeme se dlouho zdržovat, protože se chceme před soumrakem dostat k moři, což se nám daří. Na osamělé pláži nad městem Vlore rozděláváme, jako každý večer oheň a pečeme si mleté tyčinky neidentifikovatelného masa. Za šumění moře usínáme.
9. den: Probouzí do slunečného dne. Hned po snídani odlehčujeme mašiny od všeho, co jde sundat a razíme na malý okolní průzkum po výběžcích a do nedalekých písečných přesypů. Na oběd se vracíme ke stanům na pláži. V odpoledních hodinách se přibližujeme k nejdražšímu pozemku v okolí, který je doslova prošpikován ropnými věžemi. Nikde žádný plot ani ochranka. Jo holt jiný kraj, jiný mrav. Ropa tu doslova teče po zemi. Odtud míříme na hřeben Vokopole - Deshnice, který nás dovede až do městečka Berat. Toto město je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a protéká jim řeka Osumit, v jejíž horním toku jsme se plavili. Po cestě potkáme ještě bývalou vojenskou základnu, ze které si místní udělali sklady. Za setmění přijíždíme k hotelu, který vypadá jak malý zámek.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2015
  • 413 zobrazení
hhonzin
  • 11.5.2020
  • 40 zobrazení
mim-jince
Poděkování bojovníkům sovětské Rudé armády a jejich spojencům za osvobození Československa na místě kde v noci z 11. na 12 května 1945 vítezně zakončili poslední bitvu 2. světové války ve střední Evropě.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.5.2020
  • 72 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
capvylety
V pondělí jsme se sešli po dvouměsíční koronapauze na krátkou vycházku po okolí v mlze a ve znamení vistárií. Vedl Luděk, bylo nás 11, ušli jsme 6 km.

První případ onemocnění Covid-19 byl v ČR hlášen 1.3.2020, k dnešnímu dni je 8123 potvrzených případů, 280 úmrtí, 4482 zotavených. Na chřipku umírá v průměru 1500 pacientů za sezonu.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 11.5.2020
  • 191 zobrazení
hanadrapalova
Zatopený lom, z důvodu bezpečnosti je oplocen. Hrozí zřícení stěny. Hloubka vody je 11 m. Trénují zde potápěči z Valmezu. Část oplocení a přístupu k lomu patří k soukromému stavení. Je možné požádat majitele o nahlédnutí. Vzácná paleolontologická lokalita. Světového významu. "Valašská Amerika"
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
  • 10.5.2020
  • 14 zobrazení
boriske
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 10.5.2020
  • 125 zobrazení
jahodas
Takto náš Ronny umí skátat z vody :-)
A to má už skoro 11 let
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 9.5.2020
  • 24 zobrazení
statnirentier
První coronavirový cyklovýlet 2020 jsme s Mílou uskutečnili na den vítězství 9.5.2020 (dle ruského kalendáře). Cesta vedla ze Zákraví přes Nové Město nad Metují, Přibyslav, Vysokov (bitva 1866) dle potoka Špinka na Špinku. Objeli jsme rybníky a vraceli se přes Zábrodí kolem rozhledny Signál do Pavlišova. Pavlišovský řízek nebyl, ale Primátor 11 ano. Pak jsme se stavili u Jarušky Foltýnové s Pepou. No, nějaká ta becherovčička bola, Zlatý bažant také. Po příjemně stráveném odpoledni jsme sjeli do Bělovsi, abychom se podívali na zbourané staré lázně, které mají být znovuvzkříšeny péčí Lázní Jeseník, abychom dle Metuje pokračovali do Pekla. Tam byla již rozvolněná atmosféra asi díky farmářským trhům. No dalo to Primátora 11, abychom podle Olešenky vyjeli přes Doly do Rokole, Bohdašín a Ohnišov na základnu do Zákraví. Ujeto 58 km. Tož asi tak.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 9.5.2020
  • 58 zobrazení
hofi01
Na dnešní výlet jsme vyrazili až v 11 hodin, přesto jsme toho stihli hodně.. náhodně jsme narazili a nakoukli na privátní enduro trať u Polné, pak následovaly 3 sochy sochaře Olšiaka - Rak v Račíně, Rozcestník u rybníka Velké Dářko, nedalecí Hroši u hotelu U hrocha ve Škrdlovicích.. potom jsme se mrkli k rozhledně Terezka u Proseče, která byla bohužel zavřená.. následovala náhodná zastávka v Ležácích, kde jsme jenom přibrzdili na fotku, rozhlednička Boika u Nasavrk byla naštěstí přístupná.. tady jsme se konečně srazili s Tomášem a Pavlem, společně jsme pokračovali k přehradě Seč a nádhernému zatopenému lomu u Borku nedaleko Golčova Jeníkova.. to byl poslední cíl dne.. odtud jsme se krásně svezli mimo hlavních tahů až do Horní Cerekve, kde se naše cesty opět rozdělily.. najeli jsme krásných 351 km
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
  • 9.5.2020
  • 46 zobrazení
pigula1
Takie sobie migawki ze spacerków okolicami Těrlicka 8.i 11.maja 2020.Moja rodzinna miejscowość piękna o każdej porze...Zawsze widzę coś nowego,ciekawego,pięknego,czego wcześniej nie było lub też nie zwróciłam na to uwagi czy też się zmieniło od ostatniego razu...
více  Zavřít popis alba 
  • letos v květnu
  • 18 zobrazení
kubaczdiver
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 6.5.2020
  • 27 zobrazení
lubosh58
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 3.5.2020
  • 128 zobrazení
zellvitko
Protože jsme Táboráci, tak jsme si udělali místní skromnou pochůzku po zajímavostech. Na mapce je start od Restaurace Na Brusírně. Od ní jsme se vydali po pravém břehu Lužnice k Čelkovickému mostu. Přímo proti nájezdu na most jsou schody (1), které vedou nahoru na Parkány. Z Parkánů jsme prošli Bechyňskou bránou (2) na Žižkovo náměstí (3) a skrz něj ke Střelnici. Tam po schodech dolů na Jordánskou a vlevo směrem k Jordánskému vodopádu (4). To byl pro tentokrát spíš jen takový miničůrek, ale jindy stojí za to. Dál jsme se vydali západním, jihozápadním směrem podél Tismenického potoka, který protéká Holečkovými sady (5). Těmi jsme došli až pod Kotnovskou hradní věž, abychom ji viděli zespoda a pokračovali na Klokoty (směr od skoro 2 na 6 orientačně). Tam jsme nejprve okoukli kapličku sv. Antoníčka po levici a přeběhli louku ke kapličce sv. Jana Nepomuckého (6). Při procházení Lipovou alejí, která vede k poutnímu místu Klokoty, kostelu Nanebevzetí Panny Marie (7), jsou zastavení křížové cesty. Obešli jsme si hřbitov a pokračovali dál po křížové cestě k prameni a kapličce Panny Marie Klokotské (8). Abychom nebyli o hladu, pokračovali jsme na Harrachovku (9) JZ od pramene přes Riviéru. Z Harrachovky jsme se vrátili k Riviéře a přes mostek přešli na lesní stezku podél Lužnice (10) a pokračovali proti proudu směr Čelkovice. Je tam pár soch, altánků - odpočívadel, skalních útvarů. Prošli jsme pod Švehlovým mostem a pochutnali si na vodě z pramene sv. Eleonory (11). Kolem hotelu Lázně (kdysi tu bývaly skutečně lázně) jsme prošli Čelkovicemi na Babí vrch, kde je krásná dřevěná rozhledna Babina. Na mapce je jako cíl, my ji pro tentokrát míjeli a pokračovali směr domů.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v květnu
  • 78 zobrazení
lubosh58
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 2.5.2020
  • 136 zobrazení
mira18
Fotbalového stadion s kapacitou 11 692 míst k sezení. Kolem je dětské hřiště, tenisové kurty, hokejbalový stadion, lezecká stěna, skatepark a řeka Mže.
#stadion#Viktoria#Plzeň#fotbal
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2020
  • 24 zobrazení
20181trida
Michálek Mikerásek se doma také nenudí. Škola, sázení, kuchyně, velikonoce ... a pořád má kolem sebe spoustu "mrňousů". Že by se staral i o ně?
Je to prostě maminčin pomocník.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2020
  • 93 zobrazení
321919
Nedaleko obce Záhlinice se rozkládá soustava umělých vodních ploch. Zdejší rybníky se skládají z Pláňavského, Doubravického a Nového rybníka (též nesoucího název Svárovský.) Založil je Jan Skála z Doubravky, který byl mezi lety 1541–1553 olomouckým biskupem a nechal si upravit své jméno na Jan Dubravius. Všechny rybníky jsou protkány a rozčleněny na více vodních ploch rozsáhlou sítí hrází. Stálými obyvateli Záhlinických rybníků je více jak 100 druhů zástupců z ptačí říše.Najdeme zde i 11 druhů obojživelníků a 3 druhy plazů. Bezprostřední okolí Záhlinických rybníků obklopují podmáčené louky s vrbami a směrem ke Kroměříži se zase rozkládají nádherné lužní lesy. Od rybníků do Kroměříže jimi vede 5,5 km dlouhá naučná stezka Zámeček.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 27.4.2020
  • 43 zobrazení
tenjemuj
V pondělí jsem se vracel od Hanky domů, a protože jsem vyčistil kontakty na paměťové kartě, která vykazovala schopnost zase plnit svou funkci ve foťáku, prodloužil jsem si už i tak dlouhou objížďku k domovu a zajel jsem vedle Kolína k Ovčárům. Důvod byl jednoduchý. Protože Kolínská řepařská drážka kvůli pandemii nejezdí, rozhodl jsem se ji projít pěšky. Zašel jsem až do Býchor, které jsou rodištěm Rafaela Jeronýma Kubelíka (29. června 1914 – 11. srpna 1996), co by slavného dirigenta a také skladatele a houslisty, ale také se zde nalézá novogotický zámek z roku 1865, který zůstal skryt před mými zraky v zarostlé parcele. Cestou zpět do Ovčár vyšlápnu na místní kopec Horka, kde mne čeká jedna zvláštnost. Byl nádherný jarní den...
více  Zavřít popis alba 
88 komentářů
  • 27.4.2020
  • 183 zobrazení
96oddilsipka
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 26.4.2020
  • 39 zobrazení
Reklama