Hledání

30 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

jura1972
Trasa: sedlo Pfaffensattel (1 372 m) - Stuhleck, chata Aloise Günthera (1 782 m) - Schwarzriegel (1 593 m) - Grazer Stuhleck (1 635 m) - Geiereck (1 644 m) - Pretul, rozhledna Peter Berger Warte (1 656 m) - chata Roseggerhaus (1 586 m) - Steinriegel (1 577 m) - Rattner Alm - chata Hauereckhaus (1 301 m) - Im Kresswald - Almbauersäge - Maderbauer - Winkler - Haberl - Holzer; na trase 50 účastníků, absolvováno 28 km
více  Zavřít popis alba 
  • 11.7.2015
  • 168 zobrazení
  • 1
kstttstn
Dnes bol pre 15-ich našich turistov cieľom vyjsť na Rohatú skalu 866 m vysokú.Cesta bola sčasti pokrytá ľadom, väčšinou zmrznutým snehom.Bezpečnejšie sa dalo ísť v mačkách ako bez nich ,ale našťastie nikto nespadol. Na Rohatej skale sneh už nebol,tak sa tam dalo dobre vyštverať. Pod skalou sme sa rozhodli,že blížšie je Mojtín,tak nás 7 nasmerovalo tam. Ostatní išli podľa plánu na trojhodinovku do Ladiec. Do Mojtína bolo síce bližšie,ale prehliadli sme značku, tak sme sa polovica po dlhom čase na ňu vrátili,druhá polka zišla Mojtínskym krasom do dediny. Kedysi významné lyžiarske stredisko bolo prázdne,po lyžiaroch a bežkároch ani stopy a čo nás najviac nemilo prekvapilo boli zatvorené krčmy.Ešte že tá na stanici v Tn funguje.Počasie sme mali dobré,videli sme aj okolité pohoria.
Text a foto : Daniela
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.2.2017
  • 180 zobrazení
  • 0
katchi13
Dogtrekking - extrémní sport :-D Start ve čtvrtek 7.5. v 8:11 Hejnice, Vodopád Černého potoka, Bílý Potok, Sedmitrámový most, Předěl, Paličník, Na Písčinách, Nebeský žebřík, Smrk 1124m n. m., Na Stogu Izeŕskim, Smrk, Streitův obrázek, U Spálené hospody, pramen Kyselky, Hubertka, Bílý Potok, Hejnice, Ořešník, Vodopád Velkého Štolpichu, Pod Vodopády, Hřebínek, Bílá Kuchyně, Olivetská hora, Za Přehradou, Přehrada Bedřichov, U Nové Louky, U Buku, Prezidentská chata, Královka, Bedřichov, Maliník, Přehrada Bedřichov, Stammelův kříž, U Závor, Závory, Travnatá cesta, Kuběnkova chata, Poledník, Oldřichovské sedlo, Emauzský obrázek, Kámen republiky, Na Hrátkách, Hejnice. Čas v cíli sobota 9.5. 16:50. Celkem i s blouděním téměř 93km, 56 hodin, asi 5000m převýšení, 12 kešek a nepočítaně puchýřů :-D
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2015
  • 148 zobrazení
  • 0
kstttstn
Išli sa dve trasy.Prva Homolka "C" sedlo Kosariska "Z" Dolna Poruba, Bezakovci.Dlzka 7 km. Islo ju 5 turistov s Martu Trebaticku. Druha bola Homolka "C" Rovienky "M" Baske Omsenie.Dlzka 15 km.Tam bolo 11 turistov. Spolu nas bolo 16 turistov.
Text a foto : Peter K.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.7.2018
  • 134 zobrazení
  • 0
ovyt
Květnové svátky jsme strávili uprostřed jedinečné přírody kouzelných hor na Slovensku v rámci akce S OVýTem PŘECHOD VELKÉ FATRY, kdy jsme během 3 túr přešli hřebenovku tohoto pohoří od Ružomberoku po Staré Hory. Naše trasa vedla z města lanovkou k hotelu Malino a odtud pěšky na Malino Brdo a dále přes Vtáčnik na Smrekovicu., druhý den pak ze Smrekovice na Grúň a na nejlepší vyhlídkový bod v celé Velké Fatře - na kopec Rakytov. Přes sedlo pod Ploskou přicházíme na romantickou chatu Pod Borišovom, kde strávíme příjemný večer a noc. Poslední den pak výstup na nejvyšší horu Velké Fatry - Ostredok (1590 mn.m.) a pak výstup na jen o málo nižší vrchol - Krížnu. Odtud už sestup přes Tureckú do Starých Hor, autobusem do Banské Bystrice a vlakem zpátky domů. Celkově 15 hodin na cestě s batohy o váze až 12 kg, 11 účastníků a báječné polojasné počasí po celé tři dny našeho putování. Celkově také nezapomenutelné zážitky z Velké Fatry strávené v partě báječných lidí.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2014
  • 106 zobrazení
  • 0
hofi01
1. den - 455 km
Ráno zvoní budík před 6 hodinou, chceme vyjet před 7 hodinou. Venku ale mlhavo a vůbec nás to neláká do sedla. Nakonec vyrážíme skoro ve třičtvrtě na 8. Začátek cestu už celkem známe a to až do Zwettlu. Přes něj míříme na Ybbs an der Donau, tady už svítí konečně sluníčko. Kolem Hochkaru vjíždíme do NP Gesäuse, projíždíme směr Liezen, v Radstadtu odbočujeme na Hohe Tauern. I když cesta sem nebyla vůbec špatná, tak tady to dostává nový rozměr. Užíváme si každou zatáčku. Za nedlouho jsme v Innerkremsu už jsme na začátku Nockalmstrasse, platíme 12 euro a začíná nám fantastická zábava. Jedna zatáčka střídá druhou, asfalt s perfektním povrchem, sluníčko, nahoře lavina, kvůli které to po našem projetí zavřeli (měli jsme štěstí). Nahoře na jedné z chat se s námi dává do řeči Vlaďka, je tu se svým německým manželem Tomem na BMW K 1600 GTL. Díky tomu, že zavřeli směr kterým chtěli odjet jsme se potkali ještě dole na konci Nockalmstrasse, před vesnicí Ebene Reichenau. Ještě se znovu dáváme do řeči, děláme společné foto a pak každý valíme kempovat, oni k Wörthersee do obytňáku, my do kempu Brunner am See v Döbriachu, ležícím přímo na břehu Millstätter See. Ještě stíháme klasický kýčovitý západ slunce na břehu jezera. Pak pohoda u stanu, kafe, pivo, polívka a jde se spát.

2. den - 123 km
Ráno nevstáváme úplně s rozbřeskem, navíc na dnešek jsme měli plán jenom tak v hlavě kam se podívat. Ten jsem ale v noci před usnutím změnil, podíváme se do Louisu do Villachu. Bylo to sotva půl hodiny jízdy. V Louisu jsme sice nepochodili, zato jsme se tu pěkně zasekli. Je pomalu 11 hodin, slunce peče, potřebujeme tankovat a hlavně se něco sníst. Jedeme tedy jenom naproti na benzinu, dáváme si kafe a housku. Při svačině se s námi dává do řeči starší chlapík, že taky jezdíval na motorce a kam jedeme, no takový ty řeči. Vyjíždíme se podívat na Faaker See, je snad 5 km od Villachu. Plán někde u vody posedět ale nakonec necháváme ladem, uděláme fotky a jedeme dál. Přes Wurzenpass překračujeme hranice do Slovinska. Sjedeme pár serpentin a už jsme v Kranjske Goře, což je začátek Vršiče. Nejdříve si ale děláme zastávku u jezera Jasna, Alča testuje, jak ledová voda valí z hor, jenom nohy, ale prsty se jí zkroutily pěkně. Pokračujeme nahoru na Vršič. Míříme nahoru a já musím zastavit na fotku, padlo mi tu 85000km. Celý Vršič si dáváme na pohodu, fotíme, kocháme se. Sjíždíme do Bovce, nakupujeme ve městě v marketu jídlo a jdeme se ubytovat do kempu Polovnik, kde jsme už byli dva roky zpět a líbilo se nám tu. Ač jsme si jídlo koupili, neodoláme a jdeme si aspoň na pivo do přilehlé restaurace, no zeleninový salát si prostě dát musíme. Je výbornej. Večer jdeme spát brzo, máme v plánu vyrazit ráno brzo.

3. den - 237 km
Dnes nám to už od rána jde nějak samo, vše máme sbaleno a vyjíždíme ještě před 8 hodinou. Míříme na Mangart. Na cedulích u odbočky je Mangart škrtnutý a na cestě je zákaz vjezdu. Nechceme tam za každou cenu jet přes zákaz, i když jsme viděli, že někdo tam nahoru asi den před námi jel. Už jsme tam byli a klidně si ho dáme někdy příště. Vjíždíme do Itálie, tedy okolo Lago del Predil na Tarvisio a za ním opět vjíždíme do Rakouska. Přes Hermagor a dále Weißensee nám cesta krásně utíká. Před Lienzem to lámeme na sever směr Heiligenblut a začátek Grossglockner Hochalpenstrasse je tady. Hlavní cíl dnešního dne. Platíme nekřesťanských 26,5 euro a míříme nahoru. I za ty šílený love to stojí za to, během chvilky se pohybujeme ve 2000 m.n.m. a všude kolem sněhu jak v zimě. Nejdříve míříme na vyhlídku Kaiser-Franz-Josefs-Höhe. Je to paráda, ale nutno říct, že z ledovce teda moc nezbylo. Když jsme dostatečně pokochaní, tak razíme dál, na Edelweissspitze, všude motorek mrak, i aut dost. Potkali jsme pár čechů, vyfotili se u obří sněhové hradby lemující silnici. A jako bonus nám k tomu celou dobu krásně svítilo sluníčko. Sjíždíme pomalu dolů, je čas se jet ubytovat. Máme domluvený pokoj v Gasthaus Kitzloch v Taxenbachu, který vlastní český pár z Jihlavy. Jsou teprve 4 hodiny a my jsme ubytovaní, Michal nás hned po příjezdu přivítal, ukázal pokoj, my se převlékli a už si dáváme něco malého na zub dole v restauraci. Protože máme super čas a počasí, rozhodujeme se, že si projdeme ještě soutězku Kitzlochklamm, která je od restaurace tak 200 metrů. Tedy její začátek. Celá procházka trvá asi hodinu a stojí za to, popisovat tu nádheru slovy dost dobře nejde. Po návratu se seznamujeme se šesticí čechů, kteří sem dorazili na týdenní dovolenou. U večeře i po ní alespoň máme s kým splknout.

4. den - 412 km
Spalo se jak doma, jenom tu příjemnou kulisu hučící řeky teda doma nemáme. Na půl 8 domluvená snídaně je připravena, ještě se potkáváme s kompletním osazenstvem, po snídani se loučíme a vyrážíme, tentokrát už bohužel k domovu. Nechvátáme ale nějak moc, takže míříme směr Hallstatt. Tam ale nemůžeme najít nějaké rozumné místo na parkování, od kterého by taky bylo něco vidět, děláme tedy fotky z parkoviště v tunelu a pokračujeme dál. Bad Ischl, jezero Traunsee, všude bylo na co koukat. Malé trápení přišlo při objíždění Linzu, kde jsme se jebali přilehlými nákupními zónami. Naštěstí to brzy končí a my už jedeme pěknou krajinou směr Freistadt. Tady už jsme prakticky doma, byť to je ještě 110 km. Z Freistadtu je k nám parádní cesta, ubíhá to suprově. U Slavonic překračujeme zase hranice k nám a jako téměř pokaždé končíme výlet výbornou zmrzlinou ve Slavonicích.

Tento prodloužený víkend se nám náramně vydařil, najeli jsme 1227 km, které vedly převážně úžasnou krajinou, po super asfaltu, ani jednou jsme nezmokli a bez nehody se vrátili domů. Co víc si přát..
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červnu
  • 108 zobrazení
  • 1
lenjessie
10 hodinová šťavnatá a výživná túra Západnými Tatrami, cez Šindľovec, Adamcuľu, bývalú Ťatliakovu chatu, sedlo Zábrať (1 656 m), vrch Rákoň (1 876 m), Volovec (2 063 m), späť k chate a hor´ sa k štyrom prenádherným Roháčskym plesám, 23-metrovému Roháčskemu vodopádu, a to všetko cez krásne doliny - Roháčsku, Smutnú i Spálenú. Neskutočne-skutočné výhľady, zelené pláne pripomínajúce Nový Zéland, trblietajúce sa slnečné lúče na hladinách plies, úžasný vzduch...!
Po zhodnotení faktu, že domov to máme 200 kilometrov a do Vysokých Tatier iba 100, o pol desiatej večer prichádzame do "nášho" tatranského hotela a nasledujúcu nedeľu trávime rozchádzaním svalovice v našich milovaných veľhorách. :-D
Rozhodnutie neísť túto túru v prvý júlový tropický víkend, cez spaľujúce horúčavy a preložiť ju na tento, sa ukázalo ako správne, pretože - i keď o desať stupňov menej - bolo horúco a vyššie teploty by boli vtedy neúnosné. Samozrejme, vo vyšších polohách a najmä na vrchole Volovca, všetkých turistov riadne schladil studený vietor. :-)
Moja hrdosť a vďačnosť opäť raz smeruje k môjmu skvelému psovi! Ako to zvládla, ako si vie skvele rozložiť svoje sily, ako vie odpočívať a koľko energie má v sebe aj po náročnej túre. :-) Spoznalo ju opäť veľa nových turistov a veľmi prívetiví a obdivujúci boli najmä tí poľskí. Jej rozvážna, pokojná a zasnená povaha ma fascinuje každým dňom... A jej fotogenickosť je pre mňa inšpirujúca...! :-)
Počula som o Západných Tatrách, že sú krásne. Po vlastnej skúsenosti to bez váhania môžem už potvrdiť i ja - áno, sú! ;-)
více  Zavřít popis alba 
  • 12.7.2015
  • 108 zobrazení
  • 0
nanyjana
Letošní, už sedmý ročník cyklotour odstartoval v severomoravském Bruntále, cíl bude mít 11. června v západočeském Klášterci nad Ohří. Vše pod patronací a v čele s Pepu Zimovčákem.

Na kole dětem je projektem, který pomáhá získávat prostředky na léčbu onkologicky nemocných dětí. . Za uplynulých šest ročníků už organizátoři podpořili léčící se děti a jejich rodiny částkou 4,8 milionu korun.

Cyklotour fandí i řada osobností. Aktivně se jí v sedle pravidelně účastní například specialista na hrudní a břišní chirurgii Pavel Pafko, nebo přední český kardiochirurg Jan Pirk. Projektu pomáhají také reprezentant v badmintonu Petr Koukal, automobilový závodník Karel Loprais, či třeba trojnásobná mistryně světa v krasojízdě Martina Trnková.
Byla jsem velmi potěšena, když jsem dostala nabídku nafotit část 8.etapy z Velvar do Mšené-Lázně - jediinečný zážitek - děkuji Novobydžovským cyklistům
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 9.6.2016
  • 198 zobrazení
  • 2
tejky
Podzimní výlet do Vysokých Tater s Adamem, Adélou a Pooleem. Původně jsme měli být s Adamem v tatrách o dva týdny dříve, ale počasí nepřálo a tak jsme výlet přesunuly. Už začátkem týdne vypadala předpověď nadějně. Abychom si hor opravdu užili, zamluvili jsme ubytování na Téryho chatě.
Vyrazili jsme v sobotu po půlnoci a v Tatranské Lomnici jsme byli už v 7 ráno a mohli vyrazit.
Z Tatranské Lomnice jsme šli na Chatu pri Zeleném plese. Na severní straně hor ještě ráno nesvítilo slunce a tak bylo hodně chladno. Předpověď navíc hlásila místy zamrzlé chodníky a taky to tak bylo. Místy to bylo o skákání po nezamrzlých kamenech. Z chaty pri Zelenom plese jsme pak vystoupali na Velkou Svišťovku a dostali se tak na jižní část hor vyhřátou sluncem. Chvilku jsme poseděli na vrcholu a kvůli větru se přesunuli pod hřeben a konečně se naobjedvali. Po poledni jsme došli na Skalnatou chatu, chvilku sedli na dřevěnou terasu vyhřátou sluncem a asi na čtvrt hodiny usnuli. Pak nás už čekala jen cesta dolů k Zámkovského chatě a odtud poslední stoupání na Téryho chatu. Plán cesty jsme naplnili na 110% a dorazili tak o hodinu dříve a ještě za světla. Dali jsme si večeři a v 6 hodin jsme už spali.
Ráno jsem se po 6. hodině vyhrabal z postele a šel se podívat na východ slunce. Byla úplně jasná obloha a hory se postupně osvětlovali slunečními paprsky. To bylo naprosto ideální probuzení. Hned po snídani jsme se vydali na Priečne sedlo. Cesta byla už na většině místech zledovatělá a pod sedlem už byl zmrzlý sníh, takže jsme šli pomalu, no vlastně jsme měli stejné časy, jak odhadovala mapa. V sedle jsme uviděli na druhý hřeben, který jsme chtěli překročit, ale hrnuly se přes něho černé mraky. Zamířili jsme si to tedy jen na Zbojnickou chatu, že se tam rozhodneme, ale počasí se neumoudřilo a tak jsme se rozhodli pomalu sestupovat. Byla to přece jenom lepší varianta než si zkazit vydařený víkend škaredým počasím. Tatry nám neutečou a můžeme se tam podívat příště. Ze Zbojnické chaty jsme už mířili přímo dolů, kolem Vodopádů studeného potoka a pak do Tatranské Lesné. Odtud po asfaltu do Tatranské Lomnice a ve 3 hodny jsme odjížděli domů.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • listopad 2012
  • 192 zobrazení
  • 0
hrochalois
1. den Zemplínske Hámre - Sninský kameň - Morske oko - Zemplínske Hámre
2. den Ulič - Holica - Ulič; Ruský Potok; Uličské Krivé
3. den Nová Sedlica - Riaba Skala - Čierťaž - Kremenec - Nová Sedlica
4. den Runina - Ďurkovec - Jasľo - Ruské sedlo - Ruské - Runina
5. den sedlo Karcaba - vyhlídka nad sedlem - sedlo Karcaba - Veľká Poľana - Kučalata - Topoľa
6. den Nová Sedlica - Čierťaž - Kremenec - Wilka Rawka - Mala Rawka - Przelecz Wyzniańska
7. den Woľosate - Tarnica - Halicz - Rozsypaniec - Przelecz Bukowska - Woľosate
8. den Kalnica - Smerek - Poľonina Wetlinska - Poľonina Caryńska - Przelecz Wyzniańska
9. den Wideľki - Bukowe Berdo - Krzemien - Tarnica - Szeroki Wierch - Ustrzyki Górne
10. den Bukowiec - pramen Sanu - Bukowiec; Torfowisko Tarnawa; Pokazowa Zagroda Zubrów
11. den Balnica - Osadné
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 51 zobrazení
  • 0
pohranicnituristika
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU (009-MKS): hraniční přechod Staré Město/Nowa Morawa (1-5), Gutwinského pramen (6), bývalá celnice v Nové Senince (7), Rykowisko (8-10), rozcestí u hraničního znaku III/66 (11-13), Adélin pramen (14), chata Návrší (15-16), historický hraniční mezník u hraničního znaku 66/7 (17), horské sedlo u hraničního znaku III/68 (18-35, z toho letní motiv 18-23, podzimní motiv 24-29, zimní motiv 31-35, pohled na Králický Sněžník 21/27/33, pohled na Stříbrnickou 22/28/34, pohled na hraniční hřeben 23/29/35), chata Franciska (36-43, z toho státní hranice 36-37), Sněžná chata (44-52), vedení hranice v popisovaném úseku Kladské sedlo-Františkova chata (53-83).
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2017
  • 88 zobrazení
  • 0
kstttstn
Krásne počasie tento rok vylákalo rekordných 293 účastníkov pochodu. Na 50 km trase bolo 102 vojakov,4 vojačky,48 mužov,9 žien a 1 dieťa.Najmladší bol 12 ročný Mário a najstarší 73 ročný Jozef. Na 25 km trase bolo 7 vojakov, 3 vojačky, 21 mužov, 10 žien a 4 deti.Najmladší bol 8 ročný Dominik a najstarší bol 80 ročný František. Na krátke trasy sa vybralo 34 mužov, 44 žien, 6 detí. Najmladšia 7 ročná Aďka a najstaršia 89 ročná pani Marta. Všetkým zúčastneným srdečne gratulujeme k úspešnámu príchodu do cieľa..
Dňa 14. apríla 2012 sa uskutočnil 37. ročník turistického pochodu s názvom Vojenská Päťdesiatka, ktorú usporiadali Zväz vojakov SR, Slovenský zväz protifašistických bojovníkov, KST TJ Dukla Trenčín a KST TTS Trenčín. Tohtoročná trasa viedla z Jankovho Vŕšku do Trenčína. Pre tých, ktorí sa rozhodli pre kratšiu variantu, boli k dispozícii viaceré možnosti voľby. Variant B – 25 km z Jankovho Vŕšku do Krásnej Vsi, variant C- 25 km z Krásnej Vsi do Trenčína a tohtoročná novinka, variant D- zo sedla pod Machnáčom do Trenčína s dĺžkou 15 km.
Na Jankov Vŕšok vyviezli 2 plné autobusy 120 nedočkavých turistov. Za účasti primátora mesta Bánoviec nad Bebravou pána Mariána Chovanca, predsedu zväzu protifašistických bojovníkov pána Jána Holičku, predsedníčky ZO SZPB pani Emílie Peťovskej, dvoch ešte žijúcich bojovníkov za našu slobodu, pána Ernesta Janečeka a Júliusa Kusého a zástupcov turistov, sa vykonal pietny akt položenia kytice ku pamätníku na Jankovom Vřšku. Potom si účastníci pochodu prezreli vnútro mohyly a vydali sa na krásne túry podľa vlastného zhodnotenia svojich síl.
Na trasu z Krásnej Vsi sa odviezli do malebnej dedinky a tu zostal autobus čakať na turistov z Jankovho Vŕšku aby ich odviezol do Trenčína. Tak isto mali možnosť sa odviezť do východzieho bodu aj tí, ktorí si určili najkratší variant. Všetci po ukončení svojej naplánovanej túry dostali pamätný list a odznak.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.4.2015
  • 218 zobrazení
  • 0
klubovnastarkoc
3.9. V 7:15 odjezd "Makarónem"ze Starkoče do Terchové - Biely potok
V 14:00 hod Biely potok - Dolné diery - Horné diery - Tesná rizňa - sedlo Medzirozsutce -16:15 Malý Rozsutec - osada Podrozsutac - Biely potok - 17:45 zasloužený Martiner
Ubytování v Popradu a pivko v " Haligandě ".

4.9. V 6:53 odjezd z Popradu električkou do Starého Smokovce, lanovkou na Hrebienok
Výstup na Slavkovský štít - v poledne na vrcholu
15:30 zasloužený Tatran ve Starém Smokovci

5.9.V 6:53 odjezd z Popradu električkou do Starého Smokovce, lanovkou na Hrebienok
Vodopády Studeného potoka - Zámkovského chata, polévka na zahřátí - 11:30 Téryho chata, groček na zahřátí - 13:50 Priečne sedlo - 15:20 Zbojnická chata - 18:50 Starý Smokovec

6.9. V 9:15 odjezd z Popradu
v 10:15 Zastávka v Bešeňové
ve 12:30 tradiční halušky v kolibě
ve 20 hod Starkoč
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009
  • 212 zobrazení
  • 0
unokct
Ze sedla kol poznávala naše šestnáctičlenná cyklosmečka v prvém červencovém týdnu přírodní krásy a kulturní památky Ašského výběžku a jeho okolí, včetně bavorského a saského příhraničí. Zázemí jsme našli v rodinném penzionu Kozabar v Horních Lubech, odkud jsme podnikali hvězdicové výlety. Dobrá fyzická kondice se rozhodně hodila, neboť trasy vedly povětšinou nekompromisně nahoru a vzápětí zase šupem dolů. Celý Ašský výběžek jsme projeli křížem krážem - po signálkách podél bývalé Železné opony, míjeli jsme opuštěné roty, prošli se po symbolickém Mostu Evropy, kde se nedaleko nachází český hraniční patník - nejzápadnější bod České republiky, nalezli jsme místo, kde leží hranice s příznačným názvem Trojstátí (setkání tří zemí - Čech, Bavorska, Saska), viděli jsme 11 hradů, zámků a zřícenin (více či méně rozpadlých - Neuberg, Hartenberg, Chebský hrad, Hohenberg, Hazlov, Vildštejn, Seeberg, St. Rybník, Doubrava, Libá, Mostov), poutní barokní chrám v Chlumu Svaté Máří, jednu sopku (Komorní Hůrka), několik rozhleden (Háj, Bismarckovu, soukromou v Chlumu Sv. M., Cibulku v Oloví, vyhlídku Wirtsberg, Salinberg), ochutnali nespočet minerálních pramenů, rozhlédli jsme se na skalním útvaru Vysoký kámen po Krušných horách, Slavkovském lese a Smrčině, projeli cyklostezku Ohře z Kynšperka n. O. do Chebu, důkladně jsme prozkoumali park Smrčiny, našli pramen řeky B. Halštrov, dále zavítali do Aše, Kraslic, Oloví, Chebu, Pomezí n. O., Markneukirchenu, Adorfu, Selbu, městečka Hohenberg se stejnojmenným hradem, obdivovali jsme malebnost lázeňských měst, parků a kolonád v Bad Brambach, Bad Elster a Františkových Lázních, vyzkoušeli vody jezera Boden, poznali jsme pohodovou cyklotrasu po tělese výsypky s výhledy na město Sokolov, obkroužili jsme nádrž Halštrov a Skalka, ..... Byly etapy, kdy jsme za jeden den překročili hranice 8x - Německo vlevo, Německo vpravo :-)
Nejzápadnější výběžek naší republiky sice nepatří mezi turisticky nejvyhledávanější místa, avšak naše cyklotoulání nám představilo velice rozmanitou lokalitu.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 61 zobrazení
  • 0
lllm
1.DEN: Kemp Rijo Stará Lesná/ 2.DEN: Štrbské Pleso, vodopád Skok, Bystrá lávka, chata pod Soliskom/ 3.DEN: Tatranská Lomnica, Skalnaté pleso, Lomnické sedlo, vyhlídka Lomnická věž, Zamkovského a Rainerova chata, vodopády Studeného potoka/ 4.DEN: Belianská jeskyně, Kežmarok/ 5.DEN: Tatranská Polianka, Velické pleso, Hrebienok, Starý Smokovec/ 6.DEN: Štrbské pleso, Popradské pleso/ 7.DEN: Starý Smokovec, Slavkovský štít/ 8.DEN: Biela Voda, Zelené pleso, Velké Bílé pleso/ 9.DEN: Demänovská ledová jeskyně, kemp ATC Mara- Liptovský Trnovec/ 10.DEN: Demänovská dolina, Ďumbier, Chopok/ 11.DEN: Demänovská jeskyně svobody, Liptovský Mikuláš/ 12.DEN: Prosiecká dolina, Veľké Borové, Kvačianska Dolina, vodní mlýny Oblazy/ 12.DEN: Bešenovské travertíny, archeoskanzen Havránok/ 13.DEN: cestou domů Loštice (tvarůžková cukrárna)
více  Zavřít popis alba 
  • léto
  • 158 zobrazení
  • 0
drahovo
Kudrnovská trdlovaná severem Iberského poloostrova. 1. FRANCIE - pláže ve Vendres (záliv Golf du Lion),--- 2. ŠPANĚLSKO - Barcelona - špacír městem ( katedrála Sagrada Familia, park Guell, vyhlídka Pilar Colon, staré město), - horský masiv Montserrat,---3. poutní klášter Montserrat, - Zaragoza (maurská pevnost Aljaferia, náměstí Pilar), -opevněná ves Pedraza,---4. Segovia(římský akvadukt, katedrála, Alcazar, špacír městem), Ávila (nejzachovalejší hradby Evropy), přehrada Burguillo,---5.klášter a rezidence S.Lorenzo del Escorial, Madrid (špacír městem),bez foto galerie Prado,královský palác), Toledo,---6. Toledo(špacír kolem města na vyhlídky,špacír městem,katedrála,opevnění),---7.noční Ávila a Salamanca, PORTUGALSKO - Porto (špacír starým městem,sklepy portského vinařství Croft), atlantické pláže v Angeiras u Perefita,---8.oppidum Citania de Briteiros, město kostelů Braga,-ŠPANĚLSKO -katedrála Tui,hraniční řeka Minho,---9. vrch Monte S.Trega (výhled, oppidum),Baiona, souostroví N.P. Illas Cies,---10. souostroví N.P. Illas Cies, Baiona,---11. poutní katedrála Santiago de Compostela, západní mys Cabo Fisterra(Finisterre), pláže v Soesto u Laxe,---12. oppidum Castro de Borneiro, dolmen Dombate, ves Teixido u mysu Ortegal, pláž Otur u Lluarca,---13. prerománské kostely u Ovieda, římský most v Cangas de Ońis, pohoří N.P. Picos de Europa- jezera Lagos de Covadonga,---14. Pamplona - býčí běh městem a korida (Fiesta San Fermines),---15. FRANCIE - pyrenejské sedlo Col d'Aubisque 1720, poutní areál Lourdes, nejzachovalejší opevněné město Carcassonne,---16. pláže ve Vendres (záliv Golf du Lion)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2009
  • 25 zobrazení
  • 0
turistika-sokolov
1. den: Předpokládaný odjezd z Brna v 16 hod přes Bratislavu, noční přejezd Maďarska a Srbska.
2. den: Povinná 9 hod pauza autobusu. Túra v pohoří Bjelasica v Černé Hoře z Mojkovacu k planinarskému domu Džambas, nákupy, hospůdky (6 hod, ? 800 m, ? 800 m). Večerní přejezd do Albánie do horské vesničky Boga (4 hod).
3.-8. den: Šestidenní přechod Albánských Alp Bjeshkët e Namuna (Prokletije) nádhernou horskou krajinou zcela mimo dosah civilizace. Přechod několika horských sedel, někdy prudké stoupání či klesání, občas nepříjemná suť, ale vše okořeněno nádhernou horskou krajinou a klidem, jaký v jiných horách těžko zažijeme. 6. den ze základního tábora u jezer nalehko pokus o výstup na nejvyšší vrchol Prokletých hor Maja Jezerce (2694 m). Poslední den prudký sestup k vyschlému řečišti, jím cesta do vesnice Valbona s příjemnou hospůdkou, oslava šťastného návratu z hor. (denně průměrně 6-11 hod, ? 950 m, ? 950 m)
9. den: Setkání s autobusem a odjezd z Bajram Curri do Kosova, prohlídka pravoslavného kláštera Visoki Dečani (největší středověký kostel na Balkáně (UNESCO), jeden z nejdůležitějších srbských monastýrů, nyní chráněný vojáky KFOR), městečko Peč (Peja) s klášterním komplexem pečského patriarchátu.
10. den: Výstup na nejvyšší vrchol Kosova Djeravica (2656 m) v kosovské části pohoří Prokletije (7-8 hod, ? 1250 m, ? 1250 m), přejezd do Černé Hory.
11. den: Dopolední túra v okolí Rožaje. Noční přejezd Srbska a Maďarska.
12. den: V dopoledních hodinách návrat přes Bratislavu do Brna.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2016
  • 90 zobrazení
  • 0
drahovo
Kudrnovská trdlovaná Marokem. ---1. Transfer Francií - Arles(antické památky).---2. Transfer Španělskem - Granada/Alhambra(maurský opevněný královský palác a zahrady), letovisko La Herradura.---3.přístav Tarifa - trajekt do Maroka - Tanger, atlantické letovisko Asilah.---4. atlantické pláže Kenitra/Mehdia plage, Rabat(mauzoleum) ,Casablanca(mešita Hasana II), atlantická pevnost El Jadida.---5. El Jadida(památky), atlantická pevnost Essaouira.---6. Essaouira(památky,pláže,přístav).---7. Marrakech(památky,město).---8. Marrakech(památky), skalní most Imin Ifri, vodopády Cascades d'Ouzoud.---9. vodopády Cascades d'Ouzoud, trh v Ait Teguella, horské východisko treků do Vysokého Atlasu - Imlil.---10. pohoří Vysoký Atlas - trek Imlil - chata Toubkal(Neltner)3260.---11. trek chata Toubkal3260 - Jbel Toubkal 4167(nejvyšší vrchol Maroka a severní Afriky) - sestup do Imlil.---12. atlaské sedlo Tizin Tichka 2260, údolí kasbahů - kasbah Ait Benhaddou, kasbah Taourirt u Ouarzazate, Kella m Gouna, údolí Dadés - Tamellalt.---13. údolí Todra, trek z Tamtattouchte kaňonem Todra do palmárie u Tougha El Oulia/Tinghir.---14. Erfoud(fosílie), pouštní osada Merzouga u Rissani - velbloudí trek do pouště - duny Erg Chebbi,---15. pouštní duny Erg Chebbi - velbloudí trek do Merzouga, nádrž pramenného vývěru Source blue de Meski,---16. NP Ifrane - rezervace atlaských cedrů, Meknes(památky královského města), Volubilis(antické ruiny římského města), Moulay Idriss,---17. Fés(památky královského a univerzitního města, hradby),---18. Fés(památky města), klimatické letovisko Chefchaouen.---19. Chefchaouen, španělská enkláva v Maroku - Ceuta . trajekt do Španělska --- mapy.---20. Tarifa(atlantické pláže u Gibraltarského průlivu), Gibraltar - opevněná britská enkláva ve Španělsku, pláže v Linea.---21. Barcelona(přístav,pláže).---22. transfer do Francie - Perpignan.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2009
  • 47 zobrazení
  • 0
trinecky
Krátkodobá NÁSTĚNKA 5. dne 8-denního zájezdu turistů kČT Třinec po Východním Slovensku. Odjezd BUSu od Vinianskeho jazera byl v 7:45 h. s ohledem na dlouhou jízdu do nejvzdálenějších Bukovských vrchů v SV rohu Slovenska. Cílem byl nejvyšší vrchol Kremenec (1221 m) - současně nejvýchodnější bod SR a trojstyk s Polskem a Ukrajinou. Z obce Nová Sedlica (410 m) nás vyrazilo 11 rychlým tempem na 20 km trasu odhadovanou na 8,5 h. Trasa v horkém dni vedla stínem bukovými lesy PR Stužica - NP POLONINY, ale museli jsme vystoupat na Temný vŕšok (838 m), a pak sestoupit do údolí Stužickej rieky (650 m). Zde jsme se osvěžili a výše u pramene potůčka nabrali vodu. V údolí byly stopy po náspu, můstku a pražcích, kde se v minulosti sváželo dřevo lesní železničkou. Úžasný byl prales s množstvím padlých i shnilých buků a tvary buků. Vystoupali jsme na trojstyk Kremenec a podél st.hranice PL-Ukrajina na vrchol (1221 m) a kousek za ním výhledy na holý hřeben Bieszczad v PL. Sešlo se tu asi 100 turistů z ČR,SR a PL. Pak jsme šli jak na houpačce přes sedla a vrcholy Kamienna (1199 m), Hrubki (1186 m), Čierťaž (1071 m) lesy a kvetoucími loukami a sešli jsme do údolí Zbojského potoka a obce Nová Sedlica (410 m) do hostince Beskyd. Trasu jsme ušli za 6,5 h. Hospodská znala, co je to žízeň a tak jinými objednaná piva donesla při příchodu hned nám. Byl to náročný, ale pěkný den. Jen ta tropická noc byla nejhorší, jakou jsem kdy zažil ...
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 9.8.2017
  • 39 zobrazení
  • 0
tomaskucera
– V sobotu 15. září 2018 se konalo deváté kolo soutěže v požárních útocích desátého ročníku Benešovské hasičské ligy a současně i sedmý ročník soutěže o Pohár SDH Daměnice a to znamená, že se soutěžilo na dvě hadice B ve všech kategoriích.
Bylo zde vidět družstva nejen z Benešovska, ale také z Táborska a dokonce i Příbramska. Soutěže se zúčastnilo 14 družstev žen a 30 družstev mužů. Protože všechny kategorie soutěžily na dvě hadice B, byla startovní listina smíšená, výsledné pořadí se však počítalo zvlášť pro muže pro ženy a kategorii PS 12.
Chmelenští hasiči měli v předchozích letech na soutěžích v Daměnicích pokaždé smůlu. V roce 2013 byli diskvalifikováni za přešlap u terčů, v roce 2014 zase nemohl jeden proudař tre fit terč, to znamenalo propad hluboko ve výsledném pořadí, v roce 2015 byly problémy s roztažením hadic a pro Chmelnou to bylo předposlední místo, v roce 2016, bylo družstvo diskvalifikováno za dvakrát ulitý start a nedařilo se ani v roce 2017, kdy při útoku nastala několikavteřinová prodleva na spojování savic a tím pádem i na zpomalení celého útoku. Výsledný čas byl tehdy 18:53 vteřiny a stačil na 13. místo. Tentokrát se útok povedl. Po odstartování všichni naplno zabrali a do útoku dali všechno. Vše sedlo a povedlo se zaběhnout ve výborném čase 15:96 vteřiny. Čas byl sice vynikající, ale dařilo se i ostatním týmům a v mužské kategorii měli všichni platný pokus, což nebývá zrovna obvyklé, a tak si chmelenští domů odváželi 12 místo. Pro chmelenské hasiče to byl dosud nejlepší výkon na všech absolvovaných soutěžích v Daměnicích a dosažený čas 15:96 je pro sbor prozatím osobním rekordem na úzké hadice a 2 B. Na 2 B a široké hadice drží sbor rekord 15:94 dosažený v tomto roce v Hulicích.
Na této soutěži v Daměnicích chmelenští muži obsadili v celkovém pořadí 12. místo a v hodnocení seriálu Benešovské hasičské ligy získali 4 body. Dohromady s 10 body z Drahňovic, 6 body z Louňovic pod Blaníkem, 8 body z Chářovic, 1 bodem z Makova, s 5 body z Malovic, se 7 body z Načeradce, 3 body z Miřetic a žádným bodem z Jankova má SDH Chmelná muži 44 bodů a v průběžném pořadí Benešovské hasičské ligy se propadli z 10. na 11. místo z 53 družstev.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.9.2018
  • 84 zobrazení
  • 0
kubrtsamorost
Vaganski vrch 1757 mnm.
Vyrazil jsem ráno v 7:00 ze Stari Gradu vybaven vším co potřebuji pro přežití vysoko v horách, včetně 10 litrů vody. Nahoře v horách je voda jen na pár místech a nelze na ně spoléhat. Jak mi pak řekl jeden místní horal tak od 5. do 7. měsíce je na oněch místech vody dost. Pak je to otázka počasí, jaký je rok. Naposledy jsem tu byl loni v září a voda nikde nebyla. A tak jsem si řekl, že je lepší si vodu nést, než se kvůli jejímu nedostatku vrátit bez dosažení cíle. Měl jsem jen jeden pokus. Zdůrazňuji to proto, že nedostatek vody nelze na Velebitu podcenit a bez nadsázky je to otázka přežití.
A tak jsem byl asi za hodinu u vchodu do Malé paklenice a kupoval si bilet za 50 kun. Kousek je pěkná cesta a pak už začíná divočina. Pětihodinový výstup korytem řeky s převýšením 650 metrů. A tak jdu, přelézám balvany a piju vodu. Taky jsem si dal svačinku. Nahoře je jeskyně Kapljarka, kde kape voda do jezírka a plastových lahví. Před pěti lety jsem byl rád za její vodu. Jdu dál až nahoru na loučku a tam jsem si dal oběd a kafe. Potkávám asi sedm Maďarů, kteří mají asi stejnou cestu. Ve 14:00 vyrážím směrem na Ivina Vodica. Tam je horská chata pro přenocování a studna. Postupně se dostávám do výšin a objevují se mi nádherná panorámata. U Martinovo Mirilo jsem postupně třikrát zmokl a uschl. Motala se tu bouřka dokola. Ještě, že mám svoje dobré pončo. Borovice se mění ve třicetimetrové buky. A už jsem na Ivina Vodica. Koukám, že studna je plná vody, ale mám dost svojí. V boudě jsou kamna a nádobí a místo pro 10 – 15 lidí. Dal jsem svačinku a jdu dál. Je 16:45. Opustil jsem buky a postupně začala kleč. Z kamenných obrů, pnoucích se do výšin a pod nimiž si jeden připadá jako brablenec, se stali trpaslíci. Jsem ve výšce kolem 1600 metrů. Ty pohledy opravdu stojí za námahu. A na horských loukách je bohatá květena i zvířena.
Ne tedy, že bych viděl nějaká velká zvířata, ale stopy jsou tu okolo všude. Brouků, mravenců a motýlů jsou tu mraky. Vidím vrchol Sveto Brdo a Babinu fujaru a přeskočil jsem hřeben v kolem 1700 metrech a sestoupil na 1500. Kolem jsou cedule, že dál jsou miny. Dědictví války. Prošel jsem několik sedel a již budu na místě, kde hodlám bivakovat. Velký krasový závrt. Fouká však silný vítr a tak jdu dál a hledám vhodné místo. Zatáhlo se. V jednom sedle byla jakási zídka, asi bývalá vojenská pozorovatelna, a tak jsem jí trochu zvýšil a prodloužil, kamenů tu bylo fůra, a za ní jsem si udělal Kubrtovo lože. Bylo to krásné závětří, ale jen jsem vykouknul, málem mě to odfouklo. Rychle jsem se najedl a zalehl a pozoroval purpur na západě. Trochu se vyjasnilo, pak úplně. Obloha plná zářivých hvězd a pak se zatáhlo a byl jsem v mracích. Všude bylo mokro a opět jsem ocenil služby Žďárského pytle, neb jsem byl v suchu a závětří. Fujavec funěl celou noc.
Ráno jsem vstal v osm hodin. Funělo pořádně a tak jsem rychle zabalil a šel. Posnídám někde v závětří. Takové místo jsem našel asi za 45 minut a dalo by se tam krásně přenocovat. No, neva. Tak jsem se aspoň najedl a posilnil dobrým kafíčkem. Pozoroval jsem brablence jak pilně odnášejí drobky. Lidi by se od nich měli co učit.
Na Vaganski vrch je to kolem dvou hodin. Tak jdu a je zataženo. Ale postupně jak přicházím k cíli, vrchol od vrcholu, mraky mizí. Jako by je neviditelná ruka Pajdova odhrnovala. A tak v 10:40 dosahuji nejvyššího vrcholu Velebitu. VAGANSKI VRCH 1757 mnm. Vítr odvál poslední mraky a bylo skoro jasno a bylo krásně vidět dolů na všechny strany. Kochal jsem se, seč mi síly stačily a fotil tu nádheru. Dorazili už i Maďaři. Spali na chatě Ivina Vodica kolem 1250 mnm. Jsem pln emocí a rád, že jsem to opět dokázal.
V 11:30 jsem zahájil sestup. Několik sedel, přehoupnutí přes hřeben a dolů kamenopádem. To trvalo dvě hodiny. Pak začaly keře, stromy. Tam jsem potkal smaragd Velebitu. 40 cm dlouhou zelenomodrou ještěrku. Dobrou čtvrthodinu jsme na sebe koukali. Poznala, že jí neublížím. Nádhera. A došla mi baterka ve foťáku. Nevadí, fotek je habakuk. Kolem třetí jsem dorazil do horské vsi Ramiči. Tam jsem se posilnil paštikou a kafiskem a pokračoval jsem v sestupu. Prošel jsem Velkou paklenici a v 19:00 dorazil do Stari Gradu. Šel jsem se osvěžit do moře. Zasloužil jsem si to. Podařilo se mi, co jsem si umanul a byl jsem pln dojmů a jakési euforie a pocitu vítězství sama nad sebou.
více  Zavřít popis alba 
23 komentářů
  • 26.7.2012
  • 451 zobrazení
  • 1
mirovavro
V pondelok poobede model Aladín predpovedal vhodné počasie na Kráľovej holi i keď zamračené a 4 - 8 stupňov. Vlakové spojenie sa od leta tiež nezmenilo, takže mi už nič nebránilo splniť si svoj tohoročný cyklosen - vyšlapať na najvyšší dostupný cyklovrchol Slovenska tzv. Kráľovku. Skúšaný spánok medzi 19. - 24. h neprišiel a preto som po polnoci na peróne sám medzi bezdomovcami vyzeral najhoršie. Nočný rýchlik do Margecian mal svoje čaro. Miesto som našiel v tmavom kupé, kde vytriezvovali mládenci z Košíc.Keď sa vracali z fajčiarskej, tak až neskôr som pochopil z čoho je tá celkom príjemná vôňa. Zaspať som tradične nevedel.
Do Červenej Skaly išiel regionál expres s tromi rôznymi vagónmi neznámeho veku. O 8:40 h konečne sadám na bicykel, hmlisté ráno rozpúšťa zubaté slnko. V Šumiaci ma prekvapuje už riadny stúpak. Fotím okolie ak by sa prihnali mraky. Kamenistý povrch riadne uberá z potrebných síl. V polceste počúvam neznáme revanie, ale rujný jeleň to nie je. Doporučované zacinganie bolo v momente opätované ešte väčším zrevaním. Tak už som radšej iba šlapal, veď lístok kde som išiel je doma na stole. S koníkom vyhrievajúcim sa na slniečku bolo milšie stretnutie. Od Predného sedla začína stara asfaltka - to bola na chvíľu úľava. V závere je asfalt vymletý na makadam, ale pri rýchlosti 6-8 km mám kedy kľučkovať. Na vrchol som prišiel o 11:00 h, rýchlo fotiť a hurá dole do Šumiaca, kde mám prejdených 30 km. Najskorší vlak mám až z Brezna o 14:24 h. Myslel som si, že tých 43 km do Brezna dolu Hronom nič nebude. Videl som dediny plné Cigáňov, kde už aj kostol je spustnutý, keď sa pôvodní obyvatelia odsťahovali. Po tom čo už mám v nohách, tak v Heľpe a Závadke n. H. ma vytrápili nečakané 7% a 9% kopce. Aj hlad spravil svoje. V Brusne okolo stanice zbytočne hľadám nejaký aspoň bufet, ešte aj kávomat nefunguje. Je tu bieda, ale všetci fajčia..Nakoniec v pekárni kúpim lacné koláče a ešte mám proviant z domu. Rýchlo do vlaku najesť sa. Prestupy v B. Bystrici a Žiline stíham iba bez bufetu, takže náklady mám 3 E cestovné za bicykel a 1 E za koláče...
V Žiline sedím v plnom rýchliku a pátram po čudnom smrade. Z Trenčína sa veziem úž iba s jednou fešnou dámou , vysokoškoláčkou a smradom.. Príjemné pohľady im takte opätujem. Keby vedeli čo nájdem doma v dezéne a nášlapnom mechanizme tretry, tak by ma určite nechali vyhodiť z vlaku. Pekný a namáhavý 18 hod. maratón bol korunovaný vyškrabavaním exkrementu neznámeho pôvodu. Neviem, ktoré sebazaprenie bolo v ten deň väčšie.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.10.2015
  • 66 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Dělostřelecká tvrz Bouda je jednou z pěti stavebně dokončených tvrzí v České republice budovaných v rámci československého opevnění proti Německu. Nachází se v nejjižnější části Orlických hor v Bukovohorské hornatině v masívu stejnojmenné hory. Vchodový srub K-S 22a byl na podzemní systém napojen za pomoci kolejové svážnice. Stavebně je svážnice součástí vchodového srubu. Jedná se o 18 metrů dlouhou chodbu klesající ve sklonu 25 procent. Na hranách 26 schodových stupňů byla instalována dvojice kolejí o rozchodu 600 mm, po kterých jezdila dvojice speciálních vozíků sloužících k vodorovné přepravě klasických železničních vozíků po schodišti. Oba byly napojeny lany na výtahový stroj v horní stanici svážnice a jezdily kyvným způsobem - jeden nahoru a jeden dolů přičemž se navzájem vyvažovaly. Po celé délce 780 metrů dlouhé hlavní galerie je instalována pevnostní dráha o rozchodu 600 mm.
- Svážnice, která spojuje samotný vchodový objekt a podzemí tvrze
- Odvodňovací štola, do které je samospádem svedena kanalizace z přilehlé výškové úrovně podzemí
- Dvojice minových komor sloužící k zavalení přilehlé části chodby v případě obsazení vchodového objektu nepřítelem
- Pozůstatek posuvného železobetonového uzávěru z období okupace
- Vstup do tvrzové filtrovny
- Pozůstatek druhého posuvného železobetonového uzávěru z období okupace
- Skladiště paliv a maziv s přilehlým elektrárenským sálem
- Areál muničního skladiště M1 se skladovacími prostorami, laboračními místnostmi a místností vodního hospodářství
- Dvojice směrových štol nedokončených skladovacích sálů z přelomu čtyřicátých a padesátých let
- Dvojice kabelových komor
- Překladiště pěchotní munice a odbočka k pěchotnímu srubu K-S 24 Libuše
- Kasárenský areál s kuchyní, ošetřovnou (vlastní vstup z chodby ke K-S 24), sociálními zařízeními a velitelstvím
- Železniční výhybna a opravna vozíků
- Odbočka k dělové věži K-S 22 Horymír
- Překladiště pěchotní munice a vyrovnávací šachta

Vchodový objekt K-S 22a Krok - Vchodový objekt československé dělostřelecké tvrze byl vždy zásadně budován na skrytém místě na odvráceném svahu v dostatečné vzdálenosti od hlavního obranného postavení. Nebylo předpokládáno jeho přímé zapojení do bojů, naopak i během nich mělo probíhat nerušené zásobování tvrze. V objektu se nachází vjezd pro nákladní automobily, vchod pro pěší, překladiště na pevnostní dráhu o rozchodu 600 mm, nasávání vzduchu pro centrální filtrovnu, dopravní kancelář a místnosti obvyklého zázemí. Byl vyzbrojen jedním těžkým kulometem vz. 37 v pravé vnější střílně a lehkým kulometem vz. 26 v levé vnější střílně, ve střílně v prvních pancéřových vratech, v prvním zalomení vjezdu a ve dvou pancéřových zvonech na střeše objektu. Objekt byl vybetonován 2. - 14. 10. 1937 ve IV. třídě odolnosti. Kubatura betonu je 4860 m³. Během okupace došlo k vytržení pancéřových zvonů, což objekt značně devastovalo. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let došlo k odstřelení jeho čelní masky a jejímu následnému dobetonování podle původních plánů firmou Baraba Litice. Díky této opravě je K-S 22a jediným vchodovým objektem v rámci československého opevnění, který si uchoval svou původní podobu. V současné době se zde nachází vstup do muzea.

Dělostřelecká otočná věž K-S 22 Horymír - Objekt věže byl vybudován pro hlavní zbraň tvrze, dvojice 10 cm houfnic vz. 38 umístěné v dělostřelecké otočné a výsuvné věži. Jeho betonáž proběhla 22. 11. - 7. 12. 1937 ve IV. třídě odolnosti a kubatura betonu je 2 680 m³. Na podzemní systém tvrze je napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Kromě otočné věže byl vyzbrojen ještě lehkým kulometem vz. 26 v pancéřovém zvonu. Soustrojí věže nebylo nikdy osazeno. Unikátním dnes tento objekt činí fakt, že jako u jediného u něj nikdy nedošlo k zabetonování šachty. Pancéřový zvon byl vytržen během okupace.

Pěchotní srub K-S 21 Kazi - Pěchotní srub leží na linii hlavního obranného postavení, nejpozději kde měl být zastaven postup útočníka. Hlavní výzbrojí objektu byly trojice dvojčat těžkých kulometů vz. 37 (dvě ve střílnách směřujících na sousední pěchotní srub K-S 20 Na Pupku a jedno v pancéřové kopuli směřující na objekt K-S 23 Teta. Lehké kulomety vz. 26 se nacházely v jedné pomocné střílně a v pancéřovém zvonu.) Objekt byl vybetonován 19. - 25. 8. 1937 ve IV. třídě odolnosti a jeho kubatura je 1 736 m³. Na podzemní systém tvrze je napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Zvon i kopule byly vytrženy v období okupace.

Pěchotní srub K-S 23 Teta - Pěchotní srub leží na linii hlavního obranného postavení, nejpozději kde měl být zastaven postup útočníka. Hlavní výzbrojí objektu bylo jedno dvojče těžkých kulometů vz. 37 v pancéřové kopuli směřující na sousední objekt K-S 24 Libuše. Další lehký kulomet vz. 26 byl osazen v pancéřovém zvonu. V dalším pancéřovém zvonu měla být umístěna speciální pozorovací optika a objekt díky tomu měl sloužit jako pozorovatelna pro tvrz i okolní objekty opevnění a polní jednotky. Pozorovací zvon byl sice osazen, ale svůj účel nesplňoval, proto byl opět vytažen a odlit nový. Díky mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí Německu ale již nebyl osazen, díky čemuž se na Boudě dochovala jediná původní neporušená zvonová šachta. Srub K-S 23 byl vybetonován 26. 7. - 2. 8. 1937 ve IV. třídě odolnosti s kubaturou betonu 2 098 m³. Je unikátní tím, že na něm nebyly umístěny žádné klasické střílny. Na podzemní systém tvrze je napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Během okupace byl vytržen pancéřový zvon i kopule.

Pěchotní srub K-S 24 Libuše - Pěchotní srub leží na linii hlavního obranného postavení, nejpozději kde měl být zastaven postup útočníka. Hlavní výzbrojí objektu byla trojice dvojčat těžkých kulometů vz. 37. Dvě ve střílnách směřovaly na sousední pěchotní srub K-S 25 V sedle a jedno v pancéřové kopuli na sousední K-S 23 Teta. Ve dvou pancéřových zvonech a ve dvou pomocných střílnách byly umístěny další čtyři lehké kulomety vz. 26. Netypické je použití standardního vchodu pro pěší na úrovni bojového patra, jako je tomu u izolovaných, tj. netvrzových objektů. Důvodem je určitá odlehlost objektu a uvažované uplatnění při výpadu pěchoty na povrch tvrze. Objekt byl vybetonován 8. - 19. 7. 1937 ve IV. třídě odolnosti o kubatuře betonu 2 192 m³. Během okupace došlo k vytržení pancéřových zvonů a kopule. U stěny objektu byla odpálena silná nálož, která způsobila prohnutí přilehlé stěny a jeho posunutí po základové desce asi o půl metru. Ve schodišťové a výtahové šachtě, pomocí které byl srub napojen na podzemní systém tvrze, je místo posunu zřetelné.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • letos v červenci
  • 91 zobrazení
  • 3
klt
V době Karla IV. konečně litoměřický hrad vstupuje i do písemných pramenů. 7. května 1359 vydává císař v Praze Litoměřickým listinu. V ní císař povoluje kmetům a konšelům města Litoměřic, aby na hoře zvané Radobýl a na okolních stráních zakládali vinohrady. Tyto stráně mají rozměřit a část z nich rozdat či prodat. Kdo na nich založí vinohrad, má být na deset let osvobozen od všech berní, šosů, desátků a jiných poplatků, po uplynutí deseti let má odvádět na litoměřický hrad každý desátý sud vína jako desátek s vlastním povozem, kdykoliv ho o to požádá purkrabí nebo jeho zřízenci atd. V této listině nazývá hrad „vnser haus zu Leutmericz“ („naším domem v Litoměřicích“). Ještě téhož roku imperátor zavítal v září do Litoměřic a svou návštěvu zopakoval v prosinci 1369.
Zatímco tyto zmínky pramenů jsou ohledně litoměřického hradu značně neurčité, tak zajímavějším je německy koncipovaný list Karlova syna Václava IV., vystavený v Praze 2. května 1387. V něm tento český a římský král dává bratřím Kunatu Kaplířovi ze Sulevic, svému mincmistru a radovi a jeho bratřím Janu a Jiřímu i jejich dědicům v léno hrad v Litoměřicích se všemi právy a požitky a vyhrazuje si, aby byl jemu a budoucím českým králům otevřen. Z této listiny se rovněž dovídáme, že tamní hrad byl zchátralý, Sulevičtí mají na své náklady opravit opevnění, palác a stavení [hradu] v Litoměřicích („vestung, hausung und wonung zu Luthomericz“) a rovněž je tu zmínka i o hradním příkopu („graben“). To však již hrad pomalu přestával sloužit svému účelu. Jak již víme, tak sice ještě Václav IV. pověřil bratry Kaplíře ze Sulevic, aby jej opravili, ale zároveň městu postoupil hospodářský dvůr, který hradu poskytoval zázemí. Vladislav II. Jagellonský (1471-1516) potom postoupil městu celý hrad, aby jej využívalo podle svých potřeb , s tím ovšem, že vytvoří prostor, kde může být skladováno víno z královských vinic. Vladislavova listina byla vydána 11. listopadu 1499 a stav, v jakém se hrad nacházel, jasně vyjadřují slova, že král Litoměřicím podstupuje „v témž městě zámek [=hrad] náš pustý“ a na jiném místě dokumentu „ten hrad pustý k jich obecní potřebě“. V letech 1505-1513 Litoměřičtí radikálně přestavěli městské opevnění a nejspíše tehdy byl hrad definitivně začleněn do městského opevnění.
Prostory hradu pak sloužily ke skladovacím účelům a poté i jako pivovar; hrad tak byl „degradován“ jen na hospodářský dvůr, náležející k dvoru v Keblicích (ten byl centrem správy litoměřických venkovských statků od 13. století). Během novověku byly hradní budovy v horším případě zcela demolovány, v lepším přestavovány. Velmi jim uškodil nejen zub času, ale i ohnivý kohout, který hrad navštívil dvakráte, a to 11. ledna 1665 a 4. března 1685. Stopy těchto požárů byly v paláci vidět až do současného zaomítnutí zdiva. Město pak opravilo jen hospodářské budovy, palác zůstal v ruinách. Poslední velké úpravy pocházejí z doby klasicismu, kdy byl velký palác adaptován pro účely pivovaru. Ponecháváme přitom stranou obě poslední úpravy, z nichž zejména ta ze závěru komunistického období zanechala na tváři hradu nesmazatelné jizvy. Pravdou ovšem je, že právě tehdy byla nově vybudována vysoká střecha paláce, která se stala nepřehlédnutelným prvkem siluety města s nepochybnými vysokými estetickými měřítky.
Od 15. století hrad přestal sloužit svému původnímu účelu. Král Václav IV. postoupil hospodářský dvůr, který hradu poskytoval zázemí, městu a Vladislav II. Jagellonský (1471-1516) potom listinou z 11. listopadu 1499 Litoměřickým postoupil hrad celý, s podmínkou, že zde může být skladováno víno z královských vinic.
Později byly prostory hradu využívány už jen ke skladovacím a výrobním účelům, jež zřejmě hradní palác zachránily před celkovým zánikem. V 17. století bylo zejména sklepení hradu či jeho areálu, jenž sloužil jako poplužní dvůr, využíváno ke skladování vína, jak to alespoň vyplývá ze soupisu škod po třicetileté válce. Tak například v písemnostech z roku 1659 se uvádí, že v roce 1631 bylo „z hradu obecního“ vzato 80 sudů vína pro saského kurfiřta. Co nepoškodila třicetiletá válka, to poničily dva požáry ve dnech 11. ledna 1665 a 4. března 1685.
Nová etapa existence hradu přišla ve 2. polovině 18. století, a to v souvislosti s havarijním stavem pivovaru v Pokraticích, jenž patřil městu a byl spravován hospodářským dvorem v Keblicích. Tam mělo město Litoměřice, jako vlastník řady pozemků i vesnic ve svém okolí, centrum správy venkovských statků již od 13. století. Stav pivovaru v Pokraticích vyvolal potřebu hledat jiné řešení a volba padla na adaptaci prostor někdejšího královského hradu. V hradním paláci pak byla v období od října 1786 do prosince 1787 zřízena sladovna, v sousední přístavbě od západu pak varna a skladovací prostory (špýchar, v 70. letech 20. století také hasiči). Prostory pro potřeby pivovaru byly postupně upravovány téměř do konce 19. století. Hradní areál sloužil zřejmě jako sladovna či sklad sladu ještě ve 30. letech 20. století.Zde je nutno poznamenat, že v Litoměřicích byly pivovary dva. Jeden patřil městu (obci) a stál v Pokraticích, druhý měšťanům s právem vařit pivo, kteří kolem roku 1720 vytvořili společnost „právovárečné měšťanstvo“ a začali vařit pivo společně. Za tím účelem v domovním bloku jižně od hradu vznikl a dodnes se nachází areál měšťanského pivovaru (Tyršovo náměstí) se sladovnou (dnes restaurace Budvarka). Nástupcem městského pivovaru se v roce 1860 stal nově vzniklý akciový Labskozámecký pivovar (později Mrazírny), jemuž město v roce 1858 pronajalo licenci k vaření piva. Následně (r. 1862) město pronajalo sladovnu a varnu v hradním areálu měšťanskému pivovaru. Později se zde vystřídalo několik jiných nájemců. Po druhé světové válce nastala doba hledání nového využití hradu. Počátkem 50. let bylo uvažováno o zřízení pionýrského domu a od konce 60. let – po ustoupení od výstavby v Jiráskových sadech – pak o vybudování kulturního domu. V palácové budově měly být situovány hlavní prostory a na místě pivovarské varny (špýchar, později hasičská zbrojnice) měl být postaven objekt s provozním zázemím.
Zpracováním projektu byl pověřen Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů (SÚRPMO) v Praze a v roce 1971 byl proveden průlomový stavebně historický průzkum, doplněný v roce 1983. Jejich autor PhDr. Ing. Jan Muk rozpoznal do té doby přehlížené hodnoty hradního paláce a odkryl též hradní kapli, jež byla skrytá pod klasicistními úpravami. Zpracoval také kresebnou rekonstrukci hradní kaple, vstupního portálu, hlavních průčelí atd. Navrhl také novou střechu paláce, jejíž tvar vychází z analogií gotických staveb v Čechách i na Slovensku. Podle tohoto návrhu byl také vypracován projekt a v roce 1987 byla střecha provedena firmou Armabeton Praha.
V té době také probíhalo též statické zajištění objektu, spočívající zejména v tehdy celostátně módní injektáži jinak silných zdí cementovou maltou, nastříkávání některých kleneb betonem a housenkovým spárováním historického zdiva. To byl vlastně první z kroků, jenž zahájil nenávratné zahlazování historických stop. Na jaře 1971 také byla snesena sedlová polovalbová střecha a nahrazena nízkou provizorní střechou z ocelových příhradových nosníků.Pro využití hradu jako kulturního domu bylo zpracováno několik variant. Obrat nastal na přelomu 70. a 80. let, kdy investorství převzal od města tehdejší odbor kultury Okresního národního výboru v Litoměřicích. Prioritou se stala výstavba nového kulturního domu na místě někdejší varny a špýcharu. Projekt vypracoval Stavoprojekt Liberec (Ing. arch. Švancar), přičemž vlastnímu hradu byla ponechána vedlejší role. Stavba kulturního domu byla dokončena v roce 1991. Aby hrad tvořil „důstojnou kulisu“ k novostavbě kulturního domu, bylo přikročeno ke „kultivaci“ fasád, což byl další, nikoli však poslední, krok v zahlazování historických stop. Například některá původní gotická ostění byla nahrazena novými pískovcovými, jiná byla zakryta celoplošnou omítkou. Současně byla vybourána část klasicistních konstrukcí v interiéru. Nicméně díky solidní střeše byl hrad připraven přečkat bez dalších zásahů několik desetiletí. Na počátku 90. let 20. století přichází Galerie výtvarných umění v Litoměřicích s myšlenkou využití hradu k výstavním účelům. Mělo zde být vytvořeno pracovní, vzdělávací a setkávací středisko pro výtvarné umělce Euroregionu Labe/Elbe a regionální galerie moderního umění. Studie z r.1995 řešila také odbourání části čp. 267 zvaný „Hrádek“, tak aby bylo odhaleno celé jižní průčelí hradu, avšak další stupně projektových příprav již tuto problematiku neřešily. Další etapy projektu probíhaly v letech 1997 – 2000, kdy byl zpracován projekt a vydáno stavební povolení. Projektovou dokumentaci mezinárodního výtvarného centra, k jehož realizaci z ekonomických důvodů nakonec nedošlo, zpracovával Projektový ateliér Ing. arch. Antošová, Ing. arch. Jarkovský – SÚRPMO Litoměřice.
Město Litoměřice připravilo v roce 2006 jako vlastník areálu hradu projekt jeho využití jako multifunkčního centra se zaměřením na prezentaci historie a současnosti českého vinařství a posílení turistického ruchu v regionu. V této souvislosti zde v roce 2007 provedli nový stavebně historický průzkum PhDr. František Gabriel s Mgr. Ivanem Peřinou, kteří doplnili starší poznatky J. Muka o nová pozorování v paláci a zcela nově zhodnotili přilehlou budovu čp. 68. Z jejich podnětu bylo provedeno i fotogrammetrické zaměření vnitřních stěn paláce a jeho jižního průčelí (Ing. P. Hlavenka s Ing. J. Vidmanem).

zdroj: http://www.hradlitomerice.cz/historie/
více  Zavřít popis alba 
185 komentářů
  • jaro 2011
  • 134 zobrazení
  • 16
reklama