sos19hodonin
Náš klub se zúčastnil tradiční bojové ukázky z období roku 1938 ve Slavonicích, kde se bojovalo v areálu muzea Jirky Duchoně o ČS opevnění, jako každý rok byly dvě bojové ukázky, první nastiňovala situaci na hranici, potyčky jednotek Stráže obrany státu a vojenských posil s německými Ordnery, druhá ukázka byla fikcí přepadení Československa německým Wehrmachtem.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.8.2011
  • 328 zobrazení
urf
  • listopad 2011
  • 83 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
eduvera
  • 3.8.2011
  • 80 zobrazení
dajorehof
  • 9.8.2011
  • 59 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
nadaenri
  • 31.7.2011
  • 37 zobrazení
toulavej68
Západočeská metropole Plzeň se svojí Škodovkou a významným železničním uzlem byla během 2. světové války důležitým centrem nacistické Třetí říše. V letech 1940 až 1945 se stala terčem několika spojeneckých náletů. Posbíral jsem pár desítek fotografií toho posledního, uskutečněného na samém konci války, ale snad nejničivějšího..
V noci z 16. na 17.4.1945 provedly bombardéry RAF z Velké Británie nálet na seřaďovací nádraží v Plzni (Ranžír). K úderu byly určeny posádky No. 5 Group RAF. Ze základny v jihovýchodní Anglii vzlétlo 227 bombardérů Lancasterů a 11 Mosquitů. Letouny letící v čele formace shazovaly kovové proužky k vyřazení německých radarů. První značkaři od No. 463 Squadron RAAF a No. 630 Squadron RAF, kteří měli za úkol vyhledat a označit cíl, byli nad Plzní v 3:58. Orientačním bodem byly lesknoucí se hladiny boleveckých rybníků. Ti označily cíl barevně hořícími pumami, osvětlení a další označení cíle provedly letouny No. 627 Squadron RAF a No. 97 Squadron RAF. Pak se jako hrůzná bouře přivalilo od severu 208 těžkých Lancasterů hlavního svazu, který tvořilo zbylých 14 Squadrons. Osvětlovací fléry proměnily noc v den, podle pamětníků se v jejich záři daly číst noviny. Během 17 minut (!) všechny letouny shodily 891 tun trhavých a 4 tuny zápalných bomb! Zcela konsternovaní Němci se nezmohli na žádnou účinnou obranu, žádné z útočících letadel nebylo zasaženo, ani jinak poškozeno. Cílem útoku bylo hlavní nádraží a přilehlý železniční uzel ze kterého se stalo úplné šrotiště německé techniky směřující na frontu, lokomotiv, vagonů a pokroucených kilometrů kolejí, výbuchy rozmetaly nástupiště i všechny pomocné provozy, pohnuly kopulí odbavovací haly, zničeno bylo na 2 tisíce vagonů a 85 lokomotiv, zkázu znásobil výbuch vlaku s municí. V místě, kudy denně projíždělo okolo 370 převážně vojenských transportů se zastavil život, do konce války se Němcům nádraží nepodařilo uvést do provozu. Na nádraží i v okolí zahynulo 624 osob, z toho bylo asi 500 německých vojáků a uprchlíků, kteří se snažili skrýt ve výstupních tunelech nádraží. (www.vrtulnik.cz)
Na seřaďovacím nádraží se podařil spojencům možná jeden kousek, o kterém sami ani nevěděli. Ve vlacích zde čekali na únik na západ i vysoce postavené osoby Třetí říše. Němečtí generálové a členové štábu s úředníky gestapa nálet přežili, protože jejich vlak, který v době náletu také stál na nádraží, byl náhodně odstaven až na kolejích za Bolevcem. Zničeny ale byly nákladní vagony, jimiž odváželi svůj majetek i naloupenou kořist. A právě při náletu došlo ke zničení uměleckých děl, která kořistníci chtěli přepravit do Německa. Mezi cennými obrazy, sochami, porcelánem a historickým nábytkem měly být dle ústních vyprávění i ztracené insignie Karlovy univerzity. Tato legenda, která sice nemá prakticky žádný reálný podklad, čas od času nesměle vystrkuje hlavičku z hájemství otazníků. Kdo ví? Pocit, že v některém ze starých plzeňských sklepů či pod železničním náspem odpočívá poklad, dokáže zajímavě šimrat kolem žaludku.
V Jateční ulici, nedaleko seřaďovacího nádraží, dopadla jedna z bomb přímo do plně obsazeného krytu. Byl to pouze kryt ze dřeva zasypaného hlínou a ne příliš hluboký. Nikdo z přítomných neměl šanci na přežití. A protože do krytů utíkaly hromadně celé rodiny, byl to pěkný masakr, kdy během chvilky zahynuli někomu všichni příbuzní. Kolik lidí a kdo v krytu zahynul se nedalo ani tehdy přesně určit. Po začátku náletu se sem seběhli i uprchlí zajatci z transportu smrti, jejichž vlak stál na již zmíněném seřaďovacím nádraží. Kryt byl po náletu pouze zahrnut jako hromadný hrob. Na jeho místě stojí dnes malý pomníček, ke kterému se příbuzní obětí a očití svědkové události každoročně scházejí. Uctívají památku zemřelých a vyprávějí svoje svědectví o tehdejší hrůze. Mezi oběťmi náletu byla mj. i třída 38 dětí i se svou učitelkou, jejichž památku dnes připomíná pamětní deska v chodbě Konzervatoře poblíž Habrmannova náměstí, kde k tragédii došlo.
O smyslu náletu se hodně diskutovalo a spory se vedou dodnes. Zejména komunisté podsouvali západním spojencům zlé úmysly a zničení průmyslu budoucího socialistického státu dva týdny před koncem války, zřejmě již tehdy měli jasnozřivé schopnosti vědět, kdy válka skutečně skončí. V době útoku se ještě tvrdě bojovalo u Chebu a na Moravě, vyřazení plzeňského nádraží a výroby ve Škodovce nejspíše opět přispělo ke zkrácení války. Škody v továrně nebyly zase až tak fatální, o této skutečnosti svědčí původní zastaralé strojní zařízení, které se ve Škodovce používalo další dlouhá desetiletí..
Kategorie: dokumentyudálosti
více  Zavřít popis alba 
22 komentářů
  • 21.11.2014
  • 11 958 zobrazení
bele
ALB 196 - K odlehčení současné předvánoční husté atmosféry spojené i s odvoláním ministryně obrany jsem dostal úsměvnou fotografii. Dodal jsem k ní příběh, a věřím, že pobaví.
Usmívat se je zdravé :-)
více  Zavřít popis alba 
117 komentářů
  • září 2010 až září 2012
  • 9 724 zobrazení
mlzackynhsvinov
Dnes se několik mladších žaček zúčastnilo plaveckého výcviku na bazéně v Porubě. Pro většinu holek nebyl problém uplavat úvodních 300m, zvlášť když věděli, že potom přijdou na řadu soutěže (o nejucákanější skok, o nejméně ucákaný skok). Po chvíli vodního posilování se holky vrhly na skokanský můstek č.3 a poté č.1. U plavání 20m volným stylem na čas si holky pěkně zvedly adrenalin a vodní trénink zakončila miniházená ve vodě (obrana proti útoku). Před sprchou si holky zkusily posedět v sauně a pak už honem každá spěchala na párek v rohlíku do bufetu.

Vítězky nejucákanějšího skoku:
Lucka Mužíková – 8b z 10b
Iza Pščolková – 8b z 10b

Vítězky nejméně ucákaného skoku:
Kiki Kratochvílová – 8b z 10b
Hanka Hoangová – 8b z 10b
Kačka Langrová – 8b z 10b

Nejrychleji uplavaných 20m:
1.místo – Hanka H. – 0:23:50
2.místo – Kiki K. – 0:23:53
3. místo – Vendy T. – 0:24:57

Vítězky vodní miniházené:
Obrana ve složení: Vendy, Iza, Anežka, Klára
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 18.1.2009
  • 6 577 zobrazení
disident
Freakfest v parku pod Vlašským dvorem.
Ska/punk/rock stage: Znouzectnost, Bikiny, Discoballs, Iron Maiden Revival, Psychohlína, Morgus Down, Experimentální jatka, Midriaza, Alžbětiny sosny, Civilní Obrana, Bez Dozoru
Hip-hop stage: Prago Union, De Zrechts, Peach Quality, DJ Skupla, DJ Trusty, DJ Snupa, Ultimo, Mr.Strawberry, DJ Deal, Kubíny, Freestyle battle
DNB stage: Forbidden Society, DJ Kloc, DJ Hanzall, DJ Chito, DJ R.I.CH., Ram´n´Bajss ss
House/Techno stage: HOT-X, Scotty, Nasgi, Kwizaczech, Sundance, Yopa, Lick SI, Ipec, M.K.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2008
  • 6 105 zobrazení
sifra
Takový jsme byly.Kdo nezažil ten neví.Psal se rok 1972.Tento film jsem našel na internetu.Víc jak měsíc pakárny na Doupově a potom cca 2 hodiny útoku, jedna společná salva která je vidět na filmu a pak měsíc ukládaní tanku v Plzni na Borech.
Cvičení ŠTÍT-72 se uskutečnilo v době od 4. do 16. září 1972 a proběhlo jako operačně taktické cvičení za účasti československé, východoněmecké, polské, maďarské a sovětské armády. Za čs. armádu se cvičení zúčastnily především operační skupina štábu Západního vojenského okruhu, velitelství 1. a 4. armády, 19. motostřelecká divize (bez jednoho motostřeleckého pluku), 9. tanková divize (bez dvou tankových pluku), 22. výsadkový pluk, dvě armádní raketové brigády, dvě kanonové dělostřelecké brigády, dva protitankové pluky (všechny dělostřelecké svazky a útvary na snížených počtech), velitelství 10. letecké armády se stíhací leteckou divizí (s jedním plukem), stíhací bombardovací leteckou divizí (o dvou plucích), průzkumným a dopravním výsadkovým leteckým plukem, velitelství 7. armády PVOS a útvary 2. divize PVOS, nasazené na straně „červených“, zatímco „modré“ představovala operační skupina záložního štábu armády od Východního vojenského okruhu, což v souhrnu reprezentovalo 45.000 vojáků (z toho přibližně 7.000 záložníků), 380 letadel, 280 tanků a 470 obrněných transportérů. Z armád Varšavské smlouvy se na něm podílela motostřelecká divize a stíhací pluk sovětské armády a po jedné tankové divizi na snížených počtech (zastoupené zpravidla štábem a jedním motostřeleckým plukem na kolových OT) východoněmecké, polské a maďarské armády. Spojenecké armády v průběhu cvičení nasadily 22.000 vojáků, 40 letadel, 500 tanků a 630 obrněných transportérů.

Pro cvičení bylo zvoleno téma „Organizace a vedení frontové útočné operace na počátku války klasickými prostředky ničení s následujícím přechodem k použití jaderných zbraní“ a řídil ho ministr národní obrany arm. gen. Martin Dzúr za přítomnosti hlavního velitele Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy maršála Jakubovského. Jako hosté se cvičení zúčastnily delegace ze všech členských států Varšavské smlouvy, společně se zástupci armád Jugoslávie, Mongolska i Kuby. Štáby vojsk se pohybovaly v celém prostoru cvičení, zatímco vojska s těžkou technikou byla soustředěna převážně do výcvikových prostorů. Vlastní „válečné“ operace se odehrály od 12. do 15. září. Bojová činnost byla zahájena 12. září dopoledne na jihozápadním Slovensku (ve VVP Turecký Vrch a Záhorie) maďarskými a čs. jednotkami překonávajícími zabezpečovací pásmo obrany protivníka, ke kterým se odpoledne přidaly polské, sovětské a československé jednotky na severní Moravě (ve VVP Libavá) prolamující první pásmo obrany. Následujícího dne se přenesla do VVP Mimoň a na Labe u Mělníka, kde se ke cvičícím vojskům československé, sovětské a polské armády připojily východoněmecké jednotky. Společně odrazily nepřátelské protizteče a v součinnosti s padákovým a vrtulníkovým výsadkem překročily Labe. 14. září cvičily čs. a maďarské jednotky v jižních Čechách (ve VVP Boletice) odstraňování následků jaderného úderu protivníka. Cvičení vyvrcholilo 15. září ve VVP Hradiště, kde činnost v horském a zalesněném terénu při útoku na spěšně zaujatou obranu nepřítele procvičovaly čs. a sovětské jednotky.

Po skončení cvičení proběhla 16. září 1972 přehlídka vojsk na Letenské pláni v Praze, na které se podílelo více než dva tisíce cvičících vojáků a po stovce tanků, obrněných transportérů, děl i letounů.

Více na: http://www.vrtulnik.cz/mil/cviceni72.htm
RUDÉ PRÁVO: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1972/9/13/1.png
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • prosinec 2012 až květen 2014
  • 5 669 zobrazení
coloraaa
Dnes jsem se šel podívat na zničený nejpamátnější Brdský kemp ''Zlaté dno''. Připadá mi to jako by to někdo udělal naschvál. Začali totiž kácet přesně těmi stromy u mohyly a jeli podél potoka dolů po pravé straně. Vlevo od potoka se toho ani nedotkli. Co to musí být za lakotné lidi že nenechali alespoň ty tři stromy u mohyly. Bohužel to je obraz dnešní doby. Nikdo si ničeho neváží a vše dovedou jen zničit a ukrást. Bratr okrade bratra, manželka manžela, podnikatelé se okrádají a vraždí navzájem. Soudy, policie, exekutoři a kdo ví kdo další si jen hrají do vlastní kapsy. Boháči vše podplatí a chudí lidé jsou na tom čím dál tím hůře. Ani komančové si nedovolili při Brdské čistce zničit tento památný kemp. Až novodobá hrabata se s tím nepárají a ničí co se dá. Toto není poslední zničený kemp na Brdech. Už je připraveno a vyznačeno kácení směrem k Manitobě neboli Bobrovna. Pár stromů pokáceli i u Samotáře a možná tu budou pokračovat.
ČÍM JE NÁM ZLATÉ DNO ?
Nejmilejším campem na Brdech, na který si zajdeme tábořit během roku několikrát. A pak ještě něčím víc. Každoročně, začátkem měsíce růží, stává se putovním místem, kam chodíme uctít památku kamarádů, kteří v minulé válce bojovali proti fašismu za svobodu své vlasti. Zde pod stromem a upomínkami, kterých jsou už celé desítky, se sejdeme s kamarády z celé republiky, s nimiž se mnohdy nevidíme celý rok. Mladí, starší i nejstarší, všechno se promísí do kamarádské pohody. Po pietní vzpomínce se táboří, jeden druhému poví, co je u nich na osadě nebo v partě nového. A hlavně se hodně zpívá a hraje. Různé soubory kamarádů se předvedou s písněmi, které nacvičily, přejde se na staré písně. Se známou melodií se vrací i dny mládí. Stane se i to, že vás popadne do náručí kamarád, kterého jste neviděli bezmála třicet let a rysy zprvu vzdálené se rozjasní a vyvstane podoba milé tváře z dávných let. Nikde není duch kamarádství tak markantní jako zde, pod lesními velikány na tradičním campu ZLATÉ DNO. Všem je najednou tak nějak pěkně, uvědomují si, jaká je to vzácnost mít dobré a milé kamarády, se kterými je dobře být. To krásné vědomí nám dává setkání v lesích a vracíme se odtud vždy s hezkou vzpomínkou na jeden z výjimečných dnů, na které se nezapomíná. Pavla Brochesová (v Obraně Lidu)
ZLATÉ DNO
Je to jeden z nejstarších a nejpamátnějších kempů na Brdech. Zde můžete uctít památku trempů, padlých za svobodu a lidská práva v letech 1939-1945. Můžete zde zavzpomínat na první trempy a především na zakladatele Brdské zimní armády Jerryho Packarda. Součástí tohoto pietního místa je kamenná mohyla, na kterou kladou kamarádi další a další kameny.
Jerry Packard, občanským jménem Jaroslav Krsek se narodil 12.1.1909 v jugoslávském Mostaru. Na jaře roku 1929 založil Jerry Packard spolu s Dawem, Johnym, Svenny Krupičkou a Vencou Kuncem tábořiště Dice Camp, později přejmenovaný na Zlaté dno. Jaroslav Krsek alias Jerry Packard vstoupil za války do odboje a organizoval útoky proti nacistům. Dne 28. ledna 1943 byl Jaroslav Krsek převezen gestapem do koncentračního tábora Osvětim (Birgenau), kde 21.2.1943 zemřel, byl utýrán nacisty ale své kamarády nezradil!!! Podobný osud stihl i jeho kamaráda Ladislava Brožka zvaného Broches. Jaroslav Krsek-Packard, Ladislav Brožek-Broches, Vilda Jakš, Jiří Pešek-Píďa, jsou jen skromným výčtem dlouhé řady trampů, kteří obětovali své mladé životy za svobodu národa. Pro mnohé trempy se stalo Zlaté dno odbojem proti totalitám. Vždyť třeba účast na tryznách v sedmdesátých letech byla určitým hrdinstvím. Zlaté Dno je přeslavný trempský kemp. Každoročně se zde koná vzpomínkový oheň. Desítky placek, řemínků, kamenů a všech možných camrátek zde visí na třech vzrostlých smrcích.
Slova sherifa jedné známé osady zní: „Brdskej tramping je nezničitelnej!“
Počasí: +13,5°C, slunečno, bezvětří.
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Nove_Zlate_Dno
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Kemp_Zlate_dno_a_Samotar
Bohužel kemp Zlaté dno byl hamižným člověkem zničen a rabování Brdských lesů pokračuje!!!
http://www.trampsky-magazin.cz/blog/legendarni-brdsky-camp-zlate-dno-byl-znicen-213.html
http://www.brdskelisty.cz/fotogalerie/dice-camp-vykacen-harvestorem/dice-camp-vykacen-harvestorem-3781.html
http://ic.mestodobris.cz/10-tramping-v-brdech/d-465652
http://cholinsky.blog.cz/1402/konec-zlateho-dna
http://www.trampsky-magazin.cz/blog/kdo-byl-general-jerry-packard-214.html
http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1464:brdy-zem-nikoho-sp-1646141863&catid=1624:2002-11&Itemid=148
http://www.youtube.com/watch?v=BD4KMRttSs4#t=91
Začátek 35 minuta...
http://tn.nova.cz/zpravy/tv-archiv/televizni-noviny/televizni-noviny-br-tn-3-3-2.html
http://www.trampsky-magazin.cz/blog/trampske-setkani-a-uklid-na-zlatem-dnu-218.html
http://www.trampsky-magazin.cz/blog/dohoda-o-budoucnosti-zlateho-dna-225.html
více  Zavřít popis alba 
19 komentářů
  • 27.2.2014
  • 4 231 zobrazení
sasekpocmarany
Dovolená u moře na Chorvatském ostrově Vis. Navštívili jsme města Split, Kimoža, Vis, Titovy jeskyně, ponorkový dok kde jsem ztratil sluneční brýle, zchátralý zámek, zříceninu pevnosti, vojenské temné chodby ke střílnám na obranu, a plno dalších nádherných míst
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 6.9.2010
  • 3 709 zobrazení
coloraaa
9., 10. protiletadlový raketový oddíl Rapotice, součást Protiletadlové raketové skupiny VEGA Rapotice (VÚ 7300). Po vyzbrojení pražské 71. protiletadlové raketové brigády bylo v roce 1985 přikročeno i u brněnské 76. plrb k zavedení protiletadlového raketového kompletu dalekého doletu S-200 VE "Vega-E", která doplnila protivzdušnou obranu Moravy na strategické úrovni. Protiletadlová raketová skupina S-200 VEGA Rapotice byla dislokována v Újezdském polesí kolem bezejmenné nevýrazné kóty 510,4 m.n.m. Během čtyř let stavebních prací v areálu plrs byl nedaleko Zbraslavi (49°12'53.67"N,16°17'2.541"E) zřízen ubytovací a skladovací tábor pro masově nasazované stavební jednotky.
Personál byl vybírán zčásti u dobříšské skupiny VEGA, zčásti u brněnské brigády a z patřičných vojenských škol. Po přeškolení personálu na techniku PLRK S-200 v Dobříši byla plrs konstituována k datu 1.4.1989. Na jaře 1989 se personál po přeškolení již přesunul do Rapotic, kde probíhaly dokončovací práce. V témže roce pak došlo k násunu techniky (vagónování v žst. Náměšť nad Oslavou) a jejímu zprovoznění za pomoci sovětských specialistů. Na rozdíl od Plrs VEGA Dobříš (přezdívaná vojáky jako "Klondajk"), obdržela rapotická skupina "pouze" dvoukanálovou verzi systému S-200, kde činnost zajišťovaly jen 2 palebné oddíly. Dvoukanálové verze systému byly použity ve většině případů v prvním nárazníkovém pásmu proti NATO: NDR (Badingen, 1985-1992, Prangendorf 1985-1992, , Eckolstädt, 1988 - nedozbrojena do rozpadu NDR, sovětská základna Wendgräben, zřejmě 1982 - počátek 90. let), MLR (Mezőfalva, 1985-1997) a BLR (Sofia - Kostinbrod, 1983-2006). V SSSR naproti tomu byly budovány i 5 kanálové základny. Bože ti se ale báli.
V roce 1999 byla i 42. plrb zrušena a zbývající plro byly předány do podřízenosti 44. plrb Slaný - Drnov. I tato zanikla, k 31.5. 2003, a s ní se po 44 letech aktivní služby staly historií i všechny systémy PVOS.
!!! POZOR !!!
Předem je třeba zdůraznit, že celý areál v současné době patří Ministerstvu spravedlnosti, které zde v prostorách objektu "B" zřídilo věznici. Celý areál objektu "C" je zabezpečen proti rozkrádání, prostor je hlídán a monitorován složkami Vězeňské služby (VzSl). Zároveň je zde služební střelnice složek VzSl, tudíž v žádném případě nedoporučuji předem nedomluvenou návštěvu.
Zdroj: Fortifikace.
Velký vandr na Jihlavku a Oslavku, den pátý. Ze čtvrtého na pátý den se počasí totálně podělalo a celou noc lilo jako z konve.
Počasí: +20°C, zataženo, déšť, bezvětří.
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Vandr_na_Klondajk
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Vandr_na_Klondajk_II
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Klondajk_IV
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Nudiste_na_Brdech_a_10m_od_smrti
http://zajimavostinabrdech.rajce.idnes.cz/Byvala_raketova_zakladna_KLONDAJK
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Zapomenuta_raketova_zakladna_-_URBEX
https://www.youtube.com/watch?time_continue=18&v=i3hJInFyhCQ
https://greywolf.rajce.idnes.cz/Rapotice/
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • léto 2014
  • 3 999 zobrazení
pidilidi
Igrane je přímořská vesnička v Chorvatsku, ležící asi 18 km jižně od Makarské. Řada starých obnovených kamenných domů na příkrém svahu a nové domy činí harmonický celek s přibližně 400 obyvateli. Z jedné strany je lemována kamennou hradbou pohoří Biokova a z druhé strany ji před mořskými vlivy chrání ostrov Hvar.
Vesnice je umístěna na malém poloostrůvku jejíž střed tvoří mnoho kamenných domků a typických uliček, které jsou velmi dobře zachovány – prostě opravdová dalmácká vesnička, klidná a malebná. Přesto, při pohledu z hlavní silnice, si lze všimnout, že domky stojí poměrně vysoko na úbočí kopce, zatímco v dolní části poloostrova se bez ladu a skladu kupí moderní budovy, takže je pravděpodobné, že časem nová výstavba zcela zaplní dnes ještě stromy zarostlé části.
Na břehu v centru je vlnolam, u kterého mohou kotvit menší jachty, v zálivu dlouhém 1,5 km se pak rozprostírá pláž, jsou zde obchůdky a restaurace, vily, kavárny a (prý) procházková stezka vinoucí se až k Živogošče. Severněji je pak oblázková pláž, která nabízí mnohem klidnější atmosféru (vřele doporučuji).
Igrane, dříve tradiční olivová oblast, se i dnes zabývá pěstováním a výrobou oliv (po zbudování nového, moderního závodu na zpracování oliv (olejárna s technologií lisování za studena), obnovují se olivové sady, které rostou na stupňovitých terasách kolem celé osady), turismem a rybolovem.

HISTORIE
Oblast okolo Igrane byla již obydlena již v době římské – dokazují to sarkofágy nalezené na hřbitově. Ale první zápis o Igrane pochází až z 10.3.1466. Název Igrane je od slova „igra“ a „igrati“ (hřát).
Obyvatelé žili jako i v jiných místech makarského přímoří v horách, ti se zabývai pastevectvím a zemědělstvím. Postupně se začínali stěhovat kmoři. Tak vznikla Horní a Dolní Igrana.
Nad Igrane, z druhé, severní strany Biokova leží stará vesnice Gornje Igrane. Z této horské osady a několika okolních vísek se postupem času obyvatelé přestěhovali k moři, u kterého měli své pozemky, vinice a olivové sady. Dříve to byla oblast takřka nedostupná a vzácně osídlená. Dnes tudy vede moderní asfaltová silnice z Vrgorace do Makarské.

PAMÁTKY
Na pobřeží, nedaleko malého přístavu, stojí chátrající barokní letní sídlo Šimić-Ivaniševič z roku 1760.
Vpravo od něj, přímo v přístavu, stojí budova „Uljarská zadruga“ (olejářského družstva). V něm spojili tehdejší obyvatelé své síly, aby udrželi upadající olejářský průmysl.
Na hřbitově (severně od Igrane) je pak apsida někdejšího středověkého kostela.
Nad Igrane směrem na sever (asi 5 km za Podporou a 1 km před Igrane), v olivových sadech, asi tak 300 m.n.m. v pohoří Biokovo se nachází trojlodní předrománský kostelík sv. Michala (Sveti Mihovil) z 11. století, říká se, že jde o nejvýznamnější středověkou památku v Makarském přímoří. Zde jsou prý i zříceniny staré hradební věže, zvané Kulina.
Při příjezdu do Igrane je už z dálky vidět elegantní čtyřpatrovou věž farního kostela Panny Marie od Ružarija (Panny od Růžence, Crkva Gospe od Rožarija). Střední tři patra zvonice z roku 1925 jsou zdobena dvojitými okny. Kostel s půdorysem ve tvaru kříže je o hodně starší než zvonice, byl postaven na nejvyšším bodu obce v roce 1752. Zdobí jej skleněná okna, apsida má tvar půlkruhu a helmice na vrcholu věže je osmistěnná.
Vedle kostela stojí polorozbořené budovy, ve stráni se nad nimi tyčí věž Zale (Zalina vež, Kula Zale), vedle ní stojí hradební zdi, vše postavené v 17. století během Krétských válek na obranu proti Turkům. V nich se proslavil Ivan Žale Antičič, podle kterého je věž pojmenována. Zalina Kula, i když je stará pres 400 let, je velmi dobře zachovaná.
Zdroj : Chorvatsko. Střední Dalmácie. Praha : Kartografie, 2003 + internet
Foto : já, Jan Kocich
Kategorie: krajinavesnice
více  Zavřít popis alba 
273 komentářů
  • červenec 2012
  • 3 140 zobrazení
anquetil
První jarní den obligátně vítám procházkou kolem řeky Svitavy - z brněnských Obřan do Bílovic nad Svitavou. Místy, kde se narodila básnická sbírka Stanislava Kostky Neumanna „Kniha lesů, vod a strání", která v hluboké úctě před přírodou se sklání…
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2005
  • 2 538 zobrazení
mikim
protiletadlová obrana Prahy a pétépáci co stavěli Klimentov
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
28 komentářů
  • srpen 2004 až květen 2012
  • 2 742 zobrazení
tymonek
IV. LEGIONÁŘSKÝ MARŠ v oblasti bojů o Těšínsko v roce 1919 - pořádá Československá obec legionářská jednota Frýdek-Místek a Klub českých turistů Třinec.
Josef Šnejdárek (2. dubna 1875, Napajedla - 13. května 1945, Casablanca) byl český voják, armádní generál, francouzský legionář, účastník Sedmidenní války o Těšínsko a bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad, zemský vojenský velitel v Košicích (1925-1932) a zemský vojenský velitel v Bratislavě (1932-1935).
V severní Africe sloužil velkou část života a také si tam našel svou ženu, dceru místního francouzského usedlíka Cathérine Constantien, se kterou se 4.6.1912 v Tunisku oženil. Během své kariéry prošel od hodnosti vojína až po nejvyšší hodnost armádního generála, sloužil v několika armádách, účastnil se mnohých bitev, kde byl minimálně 30krát raněn, byl nositelem mnoha vyznamenání a řádů marockých, tuniských, francouzských i československých (mezi nimi například rytířským křížem L´Ordre de la Légion d´honneur nebo Československým válečným křížem). Dne 13. 5. 1945 armádní generál Josef Šnejdárek po operaci v Casablance umírá. Jeho ostatky mohly být do rodinné hrobky v Napajedlích uloženy až po padesáti letech.
Mírové působení v armádě mu nejspíš nestačilo, během dovolené se v červnu 1896 přeplavil na Balkán a po boku turecké armády čelil útokům Řeků u Prevezzy. Tento incident však ukončil jeho působení v řadách c. a k. armády a ještě v říjnu byl na nátlak penzionován „na vlastní žádost“.
Opět zatoužil po dobrodružství a vydal se do světa. Projel severní Afriku, Rudé moře a pobřeží Guineje, kde se rozhodl vstoupit do francouzské cizinecké legie opět jako vojín (přestože byl již poručík). 24.1.1899 sloužil na belgických hranicích, kde předvedl své výborné vlastnosti a byl zařazen do elitní jednotky jízdních střelců. S tou se taky v roce 1900 dostal do boje na Sahaře, kde byl raněn. Po pěti letech v cizinecké legii, 17 taženích v jejich řadách, mnoha bojových zraněních a povýšení na četaře se rozhodl dále zůstat v řadách francouzské armády a získal francouzské občanství.
Legie je tvrdost a ležérnost. Musíš umět dobře střílet, musíš vydržet pochody, nesmíš zabít dítě, zradit kamaráda, nedodržet slovo a utéct z boje, na víc se tě nikdo neptá. Já jsem voják a rváč. Rváč a voják patří na frontu. Když fronta nejde za mnou, musím za ní.
Když roku 1914 vypukla první světová válka, působil nadporučík Šnejdárek u náhradního praporu, kde cvičil nováčky, ale brzy se přihlásil sám na frontu. Velel jedné rotě v rámci 1. marocké divize, kde sloužila také česká Rota Nazdar. 1915 byl raněn a stažen z fronty. Poté byl odeslán zpět do severní Afriky, kde cvičil nováčky. Na frontu se vrátil opět v srpnu 1917, ale již 17.11.1917 byl jmenován přiděleným důstojníkem u Národní rady československé v Paříži, kde působil jako prostředník mezi francouzskou vládou a zástupci československého odboje.
Myšlenkou samostatného Československa byl nadšen a přímo se účastnil tvorby čs. legií ve Francii i náboru čs. dobrovolníků. Po skončení války se podílel na organizaci návratu čs. legií zpět domů – do nově vzniklého Československa. Po obsazení Těšínska polskou armádou roku 1919 se Šnejdárek stal osobou, která měla Těšínsko zachránit. Srdcem byl vždy Čechem a proto nerespektoval přání Francie a s čs. armádou začal hájit zájmy své vlasti. Nejprve vyzval polského velitele Latinika k vyklizení celého obsazeného území. Po tomto ultimátu začal pochod vojsk na Těšín. Nezkušené polské vojsko se po postupu několika československých praporů začalo stahovat k Visle. Během této války pod jeho velením padlo 44 našich legionářů, ale polská armáda byla zatlačena až ke Skočovu, který podplukovník hodlal také obsadit. Jen jediný den chyběl našemu vojsku k dosáhnutí Visly a tím i obsazení těšínského knížectví. V tom mu však zabránila Dohoda (Trojdohoda – spojenectví Ruska, Francie a Velké Británie).

Roku 1919 začaly boje na jižním Slovensku, kde naši republiku napadaly četné maďarské jednotky a podplukovník Šnejdárek se svými vojenskými zkušenostmi byl vyslán jako velitel obrany. Tamní československé jednotky byly v oslabení a odolávaly přesile Maďarů, proto byla posila v podobě podplukovníka Šnejdárka velkým přínosem, hlavně kvůli demoralizaci, která panovala v řadách vojáků i důstojníků (říká se, že do zbabělých a utíkajících vojáků dokonce sám střílel). Jisté je, že z těchto demoralizovaných obranných jednotek udělal silnou a rozhodnou útočnou armádu, která zpět osvobodila Bánskou Štiavnici a zahnala původně útočné maďarské bolševiky zpět do Levic.
Levicový duch zachvátil i pražskou vojenskou posádku. Proto byl do čela Velké Prahy postaven právě Šnejdárek a energetickým postupem zavedl pořádek. V roce 1920 mu byla propůjčena generálská hodnost. Poté působil jako velitel pěší divize v Trnavě, pak pěší divize v Olomouci a roku 1924 divize košické.

V době ohrožení republiky hitlerovským Německem se opět hlásil do služby. Po Mnichovu byl postaven do čela paramilitárních Národních střeleckých gard. Po okupaci odešel do Francie. Po vypuknutí války se dobrovolně přihlásil k československému odboji. Jako vojákovi s nejvyšší hodností by mu měla být svěřena významná funkce, což mladší generace nerespektovala. Pád Francie donutil generála k odchodu do severní Afriky. Dne 13. května 1945 generál Josef Šnejdárek umírá.

Armádní generál Josef Šnejdárek má na Těšínsku pomníček
V předvečer státního svátku, 94. výročí vzniku samostatného československého státu, byl 27. října 2012 slavnostně odhalen pomníček legionáři, skvělému vojevůdci a vlastenci armádnímu generálovi Josefu Šnejdárkovi na vrcholu hory Polední v katastru Bystřice nad Olší. V základech je umístěn valoun s platinovou konkrecí, který byl dovezen z Jihoafrické republiky jako připomínka toho, že Josef Šnejdárek zemřel v Africe daleko od domova. Na godulském pískovci je umístěn portrét gen. Josefa Šnejdárka a nápis. Přes nepřízeň počasí se uskutečnil důstojný akt odhalení pomníčku zhotoveného z bloku godulského pískovce karpatského typu, vážícího přes tunu, který má připomínat současným i budoucím generacím tuto významnou osobnost, která se zasloužila o Československo. Proti vztyčení tohoto obelisku ostře protestoval Josef Szymeczek, předseda Kongresu Poláků v České republice, který označil Šnejdárka za „symbol pokoření polského národa“. Vedle pomníčku byly položeny základy budoucí mohyly a každý, kdo toto místo navštíví, zde může položit kámen na důkaz úcty všem vojákům Československé armády, kteří pod velením generála Josefa Šnejdárka v bojích o hranice Československé republiky na Těšínsku padli. Nezapomeneme!
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2016
  • 2 414 zobrazení
lotusesprit
Základna PVOS na Jistevníku - "Klondajk" - V roce 1981 se v lesích východně od vrchu Jistevník začal ozývat hluk stavební činnosti. Na ploše více než 100 hektarů zde začala vznikat ve své době nejmodernější základna protivzdušné obrany státu (dále PVOS), určená k obraně proti všem druhům letadlových sil uvažovaného protivníka (jehož tehdy představovala Severoatlantická aliance), zejména však proti strategickým bombardérům nesoucím střely s plochou dráhou letu. Coby ceněný strategický prostředek nebyla jen běžnou součástí pohotovostního systému PVOS, čímž se odlišovala od ostatních útvarů 71. protiletadlové raketové brigády někdejší Československé lidové armády, do jejíž sestavy jinak organizačně náležela. Správný název útvaru zněl VÚ 5180 - Protiletadlová raketová skupina VEGA Dobříš, ale mezi vojáky zde sloužícími i širší veřejností se spíše vžil poetický název „Klondajk“, včetně uvedeného fonetického přepisu. Břemeno výstavby leželo na bedrech vojenských stavebních útvarů, které na budování základny pracovaly v počtu převyšujícím 1000 mužů. Přes vysoký počet pracovních sil se výstavba základny, probíhající v letech 1981 – 1985, potýkala neustále se zpožděními. Byla způsobena jak technickými potížemi (dodaná stavební dokumentace se mírně lišila od skutečně dodané technologie, popisovala starší verzi kompletu), tak i nízkou produktivitou práce, ta byla dána drsnými podmínkami, v nichž vojáci budující Klondajk žili. Na výstavbě základny se podíleli také civilní dodavatelé, neboť některé technologicky náročnější práce byly nad síly vojáků pod vedením vojenských stavbyvedoucích. Na staveništi se tak ocitly kromě klasické vojenské techniky i moderní stavební stroje, zčásti zahraniční provenience. Ukázkou práce civilních společností jsou tři obří rampy pro radiolokátory, na nichž je vyšší kvalita zpracování dobře vidět. Na podzim roku 1985 se navzdory všem protivenstvím stavba blížila ke svému konci. Silným podnětem k horečnému třísměnnému finiši stavebních prací byla skutečnost, že na nádraží v Jincích stála celé týdny na vagonech technologie, dopravená sem po železnici z tehdejšího SSSR. Zářijová kolaudace za účasti ministra národní obrany gen. Václavíka byla sice trochu předčasná, protože na ubytovacích částech základny se stále pracovalo, ale na konci září již pracovní čety opravdu vystřídali specialisté a tahače přivážející technické vybavení. Výzbroj základny se během let obměňovala, ovšem tu prvotní a zároveň zdaleka nejúčinnější tvořily tři komplety S-200 VE „Vega-E“. Každý z nich měl k dispozici odpalovací rampy pro šest řízených protiletadlových střel země-vzduch. Na rozdíl od většiny dalších prostředků PVO v Československu byla tato palebná postavení zcela stacionární. S maximálním účinným dostřelem 240 km a výškovým dostupem až 40 km se jednalo o moderní a zničující zbraň, určenou k ničení vzdušných cílů protivníka. Raketa neničila cíl primárně přímým zásahem, ale explozí v jeho blízkosti. Technicky zůstala základna PVOS na Klondajku aktivní až do roku 2001, ale již v předcházejících letech lze nalézt několik zlomových momentů, které vlastně předznamenávaly její konec. Politolog by za konec Klondajku označil nejspíš již listopadové události v roce 1989, protože všichni protivníci připadající reálně v úvahu ztratili ze dne na den status nepřítele „tábora socialismu a míru“ a záhy se stali dokonce spojenci v Severoatlantické alianci. Další provozování základen skupiny VEGA se tak náhle jevilo jako neekonomické a s ohledem na aktuální situaci ne nezbytně nutné. Tuto určitou bezradnost velmi dobře demonstrovala změna ve výzbroji, která přišla na řadu v roce 1994. Komplety dalekého dosahu S-200 byly nahrazeny sice osvědčenými, ale staršími a především méně výkonnými (střední dosah) raketami země-vzduch S-75 Volchov, které měly armády někdejšího východního bloku ve výzbroji již od počátku 60. let minulého století, a pak také o něco modernějšími komplety S-125 Něva, vyrobenými na přelomu 70. a 80. let. S-125 je systémem krátkého dosahu, tedy značně odlišný typ rakety od původní varianty výzbroje. Systémy S-200 a S-125 by se měly v podstatě doplňovat, první z nich je strategickým prostředkem, druhý pak určen pro bodovou obranu konkrétní lokality. Samotný Klondajk byl v době své slávy skutečně hájen okolními základnami S-75 a S-125, náležejícími k obrannému prstenci PVO, obepínajícímu Prahu. V organizační rovině znamenalo přezbrojení úplný zánik původního útvaru VEGA a osídlení areálu na Jistevníku dvěma útvary novými, 1. a 2. PLRS Dobříš, přičemž mírně obměněnou zkratku je třeba číst jako „protiletadlová raketová skupina“. Prvně jmenovaný útvar byl vybaven Volchovy, druhý Něvami. V roce 1997 byl útvar používající již opravdu staré Volchovy přezbrojen rovněž na systém S-125 Něva.Nasazení Něvy vzhledem k jejím citovaným vlastnostem ukazovalo na to, že cílem změny je spíše udržet existenci tohoto typu vojska za podstatně nižších finančních nákladů ve srovnání s původní výzbrojí S-200, byť i za cenu toho, že se útvar stane „jen“ jedním z článků protivzdušné obrany Prahy. Toto přezbrojení by bylo tedy možné označit za konec Klondajku z hlediska strategického. Definitivní tečku za aktivní historií Klondajku znamenal podzim roku 2001, kdy byly zbývající komplety Něva odvezeny k delaborování a armáda opustila základnu nadobro.

Areál byl rozdělen do tří úseků. Úsek „A“ je možné považovat ve stručnosti za kasárna. Obsahoval kromě obytných budov také sklady, kuchyni s jídelnou, štáb, kinosál, kotelnu a psinec. Úsek „B“, nacházející se na jihozápadním okraji areálu, byl především autoparkem logistiky (tedy nikoliv bojových vozidel) a to poměrně rozsáhlým. Nechyběla ani požární stanice. Úsek „C“, obehnaný betonovou zdí. Zahrnoval tři palebná postavení pro 17., 18. a 19. PLRO a celou řadu podpůrných budov a zařízení. Z nich daleko nejnápadnější jsou tři gigantické rampy, připomínající trochu pasoucí se veleještěry, které sloužily jako pevná postavení techniky tří radiolokačních baterií (každá z nich příslušela jednomu palebnému oddílu). Dále se zde logicky nacházel sklad raket, plnící stanice pro kapalné složky raketového paliva, klasická stanice PHM a další autopark, tentokrát určený pro bojovou techniku. V případě Klondajku pak byly do technického oddílu integrovány také servisní pracoviště pro opravu a seřizování raket a chemické laboratoře, tedy objekty, které jsou v případě jiných systémů PVO obecně často zřizovány odděleně, mimo základnu.

http://www.brdskelisty.cz/vojenstvi/zakladna-pvos-na-jistevniku-klondajk.html
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2017
  • 2 054 zobrazení
rendyombre
Noc plná hvězd, Třinec - Borek, rockový festival, 25. - 26. 6. 2010, kapely Kreator, Rage, Edguy, Bonfire, Arakain, Škwor, Doga, Mandrage, Vitacit, Salamandra, Vitacit, Wohnou, Horkýže Slíže, Rybičky 48, Legendy se vrací, Witchhammer, Vypsaná Fixa, Citron, O5 Radeček, Enter, Civilní obrana, Fate magazine, Kreyson, Kapriola, Hazydecay, Blackmailers, Seppuka, Greedy Invlid, Mr. Dynaboom, Hanzs Fuckers, Líheň, Seven, Innocens, Odnaha...
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • 25.6.2010
  • 1 849 zobrazení
saryk27
1. 8. ZOO Brno
2. 8. Zahradní železnice Drásov, Brno-Obřany
5. 8. Valtice, příjezd Šeligů
6. 8. Kozí hrádek s Šeligovými
7. 8. Mikulov, s Mičudovými v Břeclavi
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • srpen 2009
  • 2 365 zobrazení
jopu
Bývalý technický útvar protiletecké raketové obrany Prahy poblíž Kralovic.
http://www.fortifikace.net/pov_pvos_185_plrb_kralovice.html
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 3.4.2011
  • 1 809 zobrazení
jalovestripky
S kamarádem Tomem jsme si udělali malý výlet. Prohlídnout si bývalý areál Protivzdušné obrany státu v těsné blízkosti státní hranice...
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 20.1.2009
  • 1 839 zobrazení
anquetil
Z brněnských Obřan údolím lesů, vod a strání do Bílovic nad Svitavou
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2005 až březen 2007
  • 1 527 zobrazení
coloraaa
Dnes jsem navštívil okruh Belveder a Debrník u Železné Rudy. Podíváme se na donedávna přísně utajované pevnostní objekty. Železná Ruda byla nejvíce opevněným městem v západním pohraničí. Většina těchto bunkrů se dochovala dodnes v dobrém stavu a část z nich je možno si prohlédnout v rámci naučné stezky Utajená obrana železné opony.
Železná opona hermeticky uzavírala státní hranici s Rakouskem a Spolkovou republikou Německo. Začala se budovat od roku 1948. Neprostupnou se stala v letech 1952 až 1953. Hraniční pásmo mělo šířku 4 až 10 km a bylo pro normálního smrtelníka naprosto uzavřené. Do něj byl povolen vstup pouze na speciální propustku. V Německé demokratické republice proběhlo budování železné opony o něco později, poslední fází byla výstavba Berlínské zdi, která rozdělila město Berlín na dvě části. Hraniční pásmo bylo přísně střeženo příslušníky Pohraniční stráže. Ploty byly ve skutečnosti tři – první, který byl asi dva metry vysoký, tvořila změť ostnatých drátů. Další plot, výšky 2,5 metru, byl od roku 1953 nabit vysokým napětím 3 000 až 6 000 voltů. Poslední plot sloužil jako zábrana zvěři, aby směrem od hranice nemohla proniknout k nabitému plotu. Pod ploty se nacházelo zorané pásmo o šířce cca 20–m, kde bylo možno snadno najít stopy a tedy i místo, kde případný narušitel překonal plot. V roce 1965 bylo vysoké napětí z plotu odstraněno. V roce 1970 byla ještě před systémem tří plotů vybudována signální linie, která reagovala na dotyk a mohla tak varovat pohraničníky výrazně dříve. Navíc se dále rozrostla síť pozorovacích věží na 314. Československá železná opona za sebou nechala během let 1948–1989 celou řadu obětí. Civilistů bylo 450. Pohraničníků při výkonu služby zemřelo celkem 654 z toho většina nehodou, sebevraždou či zastřelením kolegou.

Počasí: +13°C, oblačno, zataženo, déšť, slabý větřík.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
https://www.facebook.com/groups/bunkry.v.cr/
více  Zavřít popis alba 
  • září 2017
  • 1 597 zobrazení
ferycko
1. Zápas mezi Tj Šroubárna Žatec - Raspenava ( ruka Ondřeje Bayera na útočníkovi hostující Raspenavy po drsném faulu)
2. Finále 1. ligy můžu mezi Tj Plzeň Újezd vs. 1. NH Brno ( takové menší pohlazení od leadra obrany m.n.h. Zdeňka Filípka m.n.h. Láďovi Benedovi)
3. MČR Starších žáků Žatec 2010
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2010 až červen 2011
  • 1 473 zobrazení
tomfo
Imotská jezera jsou jedním z mnoha zázraků přírody v Chorvatsku.

Červené jezero najdete 1 km od města Imotski. Stěny Červeného jezera jsou téměř svislé, tvořené červenou horninou a odtud plyne název jezera. Hloubka v tomto jezeře se pohybuje od 285 a 320 m. V jezeře se nachází 16 milionů kubíků vody a nikdy nevysychá. Je nejhlubší nejen v Chorvatsku a Evropě, patří také mezi nejhlubší na světě. Jeho vznik je vysvětlován propadem podloží, který ještě trvá. Jeden z největších pohybů nastal v roce 1942, kdy postihlo tuto část Chorvatska velké zemětřesení. Horní okraj západní strany propasti leží ve výši 522 m nad mořem, povrch jezera se nachází o 241 m níže, ve výši 281 m nad mořem. A jeho dno? Ověřená měření dospěla k údaji 6 m pod hladinou moře. To by znamenalo, že se jeho hloubka blíží k 300 m. Obklopeno je neschůdnými, prudkými stěnami zbarvenými do ruda.

Modré jezero leží v podlouhlém kráteru. Název dostalo podle zbarvení vody v jezeře. K němu se dostanete po oblázky vysypané cestě, která se spouští do kráteru. Hloubka v jezeře je kolem 100 m a je možné se v něm vykoupat.

Přímo ve městě Imotski můžete navštívit pevnost, postavenou na skále nad Modrým jezerem. Pevnost byla postavena na obranu proti Turkům v 16. – 17. století. Z pevnosti si můžete prohlédnout Modré jezero z opačné strany. Pod pevností byl v 90. letech postaven památník ve tvaru kříže.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.6.2014
  • 1 519 zobrazení
pohranicnituristika
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU (026-SUM): pohraniční rota první linie (1-10, z toho baráky roty Soutok 1-5, škola roty Račín 6-10), pohraniční roty druhé linie od Svaté Kateřiny po Spáleniště k dislokačnímu roku 1984 (11-29), průseky po elektrifikovaném drátěném zátarasu (30-41), prvky konstrukce elektrifikovaného drátěného zátarasu (42-49, z toho dřevěný kůl 42-43, betonový sloupek 44-45), linie po signálních stěnách (50-56, z toho pozorovatelna 55-56), objekt polní obrany státních hranic (57-73, z toho Bučina 57-59, Silnice 60-63, Silnice s jednotlivými fázemi odkrývání 64-73).
více  Zavřít popis alba 
  • 1.8.2017
  • 1 661 zobrazení
tabornici-hrusovany
Letní prázdniny začínají a pro Táborníky to znamená jediné - letní tábor je tu! A tak v pátek 1. července na téměř šedesátku nic netušících dětí čekali vedoucí v prvorepublikových kostýmech. Tajemství letošní táborové hry se odkrylo až na samotné táborové louce, respektive u nedaleké kapličky města Kocourkova. Děti se takto pro tentokrát staly občany bájného města Kocourkova, v jehož čele stojí radní, kteří vydávají ta nejnesmyslnější usnesení. Na zúčastněné ještě tento den čekal zápis do matriky a vydání občanského průkazu, na základě kterého poté rozkryli, s kým že to letos budou v jedné družince. V závěru dne pak už jen proběhla volba družinových vedoucích a pro první den byl program vyčerpán a všichni se odebrali na kutě s myšlenkou na motto celého Kocourkova znějící: "A tak přišla noc ta poslední, kdy tu byl ještě rozum pánem a zítra až se rozední, s moudrostí bude navždy ámen." Takto se i stalo. V průběhu celých následujících dvou týdnů čekaly na děti, tedy po Kocourkovsku na klany jménem Čokoponožkovi, Fouskovi, Kuličkovi, Lenochovi, Nevlídnovi, Nohynemylovi a Tvrdohlavovi, nejrůznější úkoly, které si pro ně radní města vymysleli. Klany takto čekalo nošení světla do radnice, protože v nové radnici žádné nebylo, obrana rašící soli před pasoucími se kravami, kopání jámy, aby do ní nasypaly hlínu z vyhloubené studny, chytání vrabců, aby jim pomohli s nošením klád, které stejně nakonec nosily do kopce, aby je mohly skutálet z kopce dolů, posouvání stromů nad husu, aby byla ve stínu, vyprazdňování pokladnice, aby neměly moc peněz, naplňování vysychajícího rybníka, přelévání vody z přehrady pod hráz, aby byly hladiny stejné, stavba železnice, která vedla tam, ale ne zpátky a další skopičiny z hlav radních, které si pro ně připravili. Děti se také jednoho dne z obavy před bláznivými vědci, kteří chtěli všechny umístit do cirkusu, vypravily přespat jednu noc pod širým nebem a samy tam na ohni uvařily rizoto tak, jak je to náš hlavní šéfkuchař v táboře naučil. V průběhu tábora je také čekaly kocourkovské turnaje, jako byla plachtovaná hraná na způsob přehazované jen s tím rozdílem, že míč se chytal a házel jen pomocí povlaků na polštáře a duchny. Krychlovaná zase byla obdobou vybíjené jen se hrála s molitanovou krychlí. A úkolem v obráceném fotbalu, jak název napovídá, bylo nastřílet co nejvíce vlastních gólů. Děti se poslední den za asistence rodičů, kteří je přijeli navštívit, utkaly ve zkouškách hlouposti, v rámci kterých například vycvrnkávaly kuličky z důlku, odšívaly knoflíky nebo třeba trefovaly šipky mimo terč. Všechny děti ale s hravou lehkostí bláznivé hry vymyšlené radními zvládly a za to jim náležel pravý sladký kocourkovský poklad, který ještě doplnily o hodnotné ceny podle toho, jak se umístily v celotáborovém a družinovém bodování. Děti takto čekal návrat domů nejen s těmito odměnami za jejich úsilí, ale hlavně se spoustou nových zážitků a vzpomínek na super kamarády, krásnou přírodu a zábavné hry. Doufejme ale, že rozum, který v Kocourkově ztratily, na cestě domů zase nalezly.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2016
  • 1 594 zobrazení
Reklama