Hledání: 19.- 25.duben

Pro dotaz 19.- 25.duben jsme našli 31 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Sleva 35 %
Využijte slevu
na naše fotodárky.
Kód: OnaDnes2020
OnaDnes2020
chilici
více  Zavřít popis alba 
94 komentářů
  • duben 2018
  • 121 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub K-S 4 „U cesty" - oboustranný dvoukřídlý pěchotní srub byl vybetonován ve II. třídě odolnosti, postaven ve svahu, což donutilo kontruktéry k výškového členění stavby. Mezi podlahami kasemat je výškový rozdíl 1,6 metru. Celková kubatura 1 571 m³. Betonáž byla zahájena 19. dubna 1937 , dokončena 25. dubna 1937 . Plánovaný počet posádky 35 mužů. Pravá i levá střelecká místnost vyzbrojena protitankovým kanónem vz. 36 spřaženým s těžkým kulometem vz. 37 a dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Počet střílen pro ochranu objektu: 4x pro lehký kulomet vz. 26. Dva pancéřové zvony pro lehký kulomet vz. 26. Také tento objekt se stal terčem německých ostřelovacích zkoušek. Z velmi malé vzdálenosti pálily německé kanóny do týlové stěny, zvláště pak do míst kolem vchodu. I přes značné úsilí německých dělostřelců žádný projektil vstupní chodbičku nezasáhl. Většina střel skončila v krakorci a tím by v boji nezpůsobila vážnější poškození. Postřelování se 5. 12. 1938 účastnil osobně Adolf Hitler. Válku přečkal srub v relativně dobrém stavu. Zachovány zůstaly oba pancéřové zvony, i když poškozeny. Levý byl vytržen, ale ponechán ve své šachtě. V 50. letech n.p. Kovošrot oba zvony zlikvidoval. Nad sruben dochován protitankový příkop.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 42 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
vejunta
petřín

bětule a dok 19 &25 v ré
více  Zavřít popis alba 
  • 17.4.2010
  • 166 zobrazení
carodejavila
...letadlo, moře, vítr, slunce, vlny, květiny, potápění, jídlo...toaleta :-)
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2012
  • 819 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
karla1
19. dubna 2010 Vítkovice - Baník B 0 : 1
25. dubna 2010 Baník B - Jihlava B 4 : 2
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2010
  • 113 zobrazení
ddm-chrudim
se za chladného počasí uskutečnil na chrudimském náměstí. Dům dětí a mládeže se také zúčastnil a nabídl dětem stolní deskové hry, malování, navlékání korálků na paměťový drátek a nabídku na letní tábory. U našeho stánku se zastavily ZŠ Dr. Peška Chrudim, Školní nám. Chrudim, Speciální školy Chrudim, MŠ Víta Nejedlého a veřejnost. Trošku nám byla zima, ale to asi k dubnu patří. Další akce, která nás čeká je Sportovní den pro MŠ, který se koná 25. dubna 2012 na AFK v Chrudimi. Přijďte se podívat, tentokrát bude i skákací hrad a soutěžit o postup do krajského kola v pěti sportovních disciplínách budou MŠ U Stadionu Chrudim, Víta Nejedlého Chrudim, Rabštejnská Lhota, Miřetice, Sv. Čecha Chrudim.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.4.2012
  • 121 zobrazení
pakli
Hrad byl založen bratry Pavlem a Vokem ze starého moravského rodu Hrutoviců mezi léty 1329 a 1332, kdy se poprvé psali "ze Sovince".
Původní hrad měl jednoduchou dispozici: na vrcholu skaliska byla ve smyčce silné hradby na osmibokém plném soklu postavena válcová věž - bergfrit. Východně od věže stál palác obrácený směrem k přístupu ostroúhlým nárožím.
Pavlův syn Pavlík ze Sovince, který se zúčastnil domácí války moravských markrabat Prokopa a Jošta, pravděpodobně hrad lépe opevnil.
Za česko-uherských válek v 70. letech 15. století se Vok ze Sovince a jeho syn Jaroslav přidali ke straně uherského krále Matyáše. O dobývání či poškození hradu v těchto válkách nejsou žádné zmínky, značný počet pustých osad na sovineckém panství, doložený v 1. polovině 16. století, však svědčí o vyplenění okolí hradu.

Roku 1543 panství kupuje Kryštof z Boskovic.
Kryštof z Boskovic ani jeho vnuk Jan Černohorský z Boskovic a na Třebové, který hrad zdědil roku 1550, na Sovinci až na výjimky nepobývali. Hrad však byl sídlem úřední správy panství, jehož hospodářskému rozkvětu byla věnována náležitá péče.
V roce 1576 Jan Černohorský z Boskovic a Třebové prodal panství Vavřinci Ederovi ze Štiavnice.
Po Vavřincově smrti v roce 1590 převzala majetek jeho dcera Anna, která již v roce 1594 vzala v majetkové společenství svého manžela Jana staršího Kobylku z Kobylího, který po její smrti v roce 1607 Sovinec zdědil. Na hradě vybudoval mohutný renesanční barbakán s masívní štítovou zdí s dnešní první branou.

Po bělohorské porážce hrozila Janu st. Kobylkovi z Kobylího konfiskace majetku. Na přímluvu velmistra Řádu německých rytířů, vratislavského biskupa arcivévody Karla, kterému slíbil Sovinec prodat, a díky půjčce císařské komoře byl v roce 1621 císařem omilostněn. V roce 1623 pak byl nucen za 200 000 zlatých prodat hrad s panstvím arcivévodovi Karlovi ve prospěch Řádu německých rytířů. Jan st. Kobylka z Kobylího pak žil do své smrti ve Šternberku.

Hradu se brzy dotkly válečné události třicetileté války. První sovinecký hejtman Jindřich Wembovský z Wembovic vydal 25. října 1626 po vpádu Dánů Sovinec bez boje. Místodržící Řádu německých rytířů Jiří Vilém z Elkershausenu (1625-1641) jmenoval proto hradním hejtmanem Jana Höppera (1626-1649), jehož erb je umístěn na objektu tzv. Remteru.

Snadné obsazení hradu Dány však přesvědčilo místodržícího o nutnosti zdokonalit opevnění hradu. V průběhu rozsáhlých opevňovacích prací, které probíhaly v letech 1626/7-1643, se z hradu stala moderní pevnost, odpovídající vojenskému umění své doby.
V roce 1643 vpadla švédská vojska pod vedením Lennarta Torstenssona do Čech a na Moravu. Na zpětném pochodu do Slezska, kam se švédská vojska vracela po neúspěšném obléhání Brna, se rozhodl Torstensson obsadit Sovinec. Švédská armáda o síle 8 000 mužů s 82 děly hrad ve dnech 16. až 17. září 1643 obklíčila a po úporných bojích ho 7. října 1643 po čestné kapitulaci posádky obsadila. Švédové obnovili hradní opevnění a z hradu učinili vedle Olomouce a Uničova svůj třetí opěrný bod, umožňující švédskou kontrolu široké oblasti severní Moravy a Slezska. Švédové drželi hrad až do roku 1650.

Po opětovném převzetí hradu Řádem německých rytířů v roce 1650 a po provedení nejzákladnějších oprav sloužil až do poloviny 18. století jako řádová pevnost. Do branné pohotovosti byl ještě uveden dvakrát, a to v roce 1663 v důsledku nebezpečí tureckého vpádu a opět v letech 1680-1683, kdy hrozilo nebezpečí vpádu Thökölyho povstaleckých jednotek z Uher a Turků, obléhajících Vídeň.

V 60. letech zřídil Řád německých rytířů na hradě řádový seminář pro 22 chlapců, rektora a 4 kněze - učitele. Pro účely semináře byl v letech 1856-1857 zcela zbořen trakt na 6. nádvoří mezi jižním palácem a Remterem (bývalý příbytek důchodního úředníka a stáje) a na jeho místě postavena nová patrová budova. Sál v Remteru byl proměněn v kapli. V roce 1858 došlo k odstranění zdi a brány mezi 3. a 7. nádvořím. Po přeložení řádového semináře do Opavy pronajal Řád tyto prostory v roce 1867 zemským úřadům pro Moravskoslezskou lesnickou školu, která zde setrvala do roku 1896. Počátkem 20. století nechal velmistr Evžen (1894-1923) hrad elektrifikovat a nově zařídit interiéry, takže v roce 1904 se zde nacházely 4 knížecí pokoje, 3 kavalírské pokoje, knihovna, zbrojnice a dalších 28 pokojů a místnost pro (nezařízenou) kapli.

V roce 1939 byl Německý řád nacistickým Německem zrušen. Wehrmacht, užívající hrad od roku 1940, jej proměnil na zajatecký tábor pro francouzské důstojníky. Po zrušení zajateckého tábora v roce 1942 převzal hrad Sudetský lesmistrovský úřad. Ten jednal o prodeji hradu s říšským vedením SS, ale nakonec prodal hrad v dubnu 1943. Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky. Na hradě však byla až do konce války umístěna malá jednotka SS, střežící zde uložený ukořistěný materiál.

V prvních květnových dnech roku 1945 hrad vyhořel. Pod střechou zůstaly jen bývalé konírny a budovy v předhradí. Již v roce 1951 byly zahájeny zabezpečovací práce, rekonstrukční práce probíhají s různou intenzitou dodnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2019
  • 60 zobrazení
kppvystavy
Mezinárodní výstava psů 25. dubna 2010 ČESKÉ BUDĚJOVICE
posuz. Otakar Vondrouš (24/19)
více  Zavřít popis alba 
  • 142 zobrazení
verastrnadkova
Čejkovice jsou vinařská obec v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, 15 km severozápadně od Hodonína. Obcí protéká potok Prušánka. Žije zde přibližně 2 500 obyvatel.
Z hlediska regionálního členění náleží Čejkovice do oblasti hanáckého Slovácka, která je vtěsnaná mezi Podluží, Hodonínsko a Kyjovsko. Sousedními obcemi sídla jsou Vrbice, Prušánky, Starý Poddvorov, Nový Poddvorov, Čejč, Kobylí, Velké Bílovice a Mutěnice.

Název obce
Název obce Čejkovice nelze odvozovat od pověsti, která vypráví o pánovi, který při lovu zastřelil čejku, a nad ní pronesl monolog: „Už nepoletíš čejko-více“. Jelikož je v Česku mnoho vesnic s tímto názvem, vyznívá pravděpodobněji hledat původ tohoto názvu v místních jménech: Čajka, Čejka, Čak a v řadě jiných obměn. Všechna ta jména historikové vysvětlují od základu čekati, čakati, a nejstaršího tvaru „čajati“, to je být na stráži. Další variantou je taky odvození od vlastního jména Čajka, které pocházelo od staročeského označení ptáka čajky (čejky). Název Čejkovice pak znamená „ves lidí Ča(e)jkových“.

Historie
Příchod templářů do našich zemí je datován k roku 1230 a k tomuto datu se rovněž vztahuje i budování čejkovické gotické tvrze a příslušného sklepení (Templářské sklepy). V této době zde taktéž často sídlil templářský komtur Ekko. První písemná zmínka o Čejkovicích pochází z roku 1248, kdy břeclavský feudál Oldřich ze Sponheimu daroval čejkovským templářům čtyři grunty v nedalekých Rakvicích. V roce 1309 se majetku templářů a zároveň i celých Čejkovic zmocnil Jindřich z Lipé. Po odchodu feudálů z Lipé se v Čejkovicích střídají rody z Kunštátu, ze Štemberka, ze Zástřizl, z Lomnice a z Víckova. V roce 1540 došlo k obnovení hrdelního a trhového práva. Rok 1540 znamenal pro Čejkovice změnu majitele na rod Víckovců, kteří městečko drží až do roku 1622, kdy byly Čejkovice Janu Adamu z Víckova, který se zúčastnil stavovského povstání zkonfiskovány a předány řádu jezuitů neboli Tovaryšstvu Ježíšovu. Po zrušení řádu roku 1773 přešel majetek do Studijního fondu. V roce 1785 navštívil Čejkovice císař Josef II. a na přímluvu tehdejšího starosty zrušil své nařízení o pohřbívání v plátně. Čejkovice disponovali horenským právem (pěstování vína) nebo hrdelním. Za první světové války někteří občané Čejkovic bojovali v řadách legionářů, převážně ve francouzských, italských a ruských legiích. Během nejhoršího období druhé světové války přišlo o život mnoho občanů obce. Konec války pro Čejkovice nastal 14. dubna 1945, kdy obec osvobodila sovětská vojska. Rok 1998 byl 750. výročím první písemné zmínky a k této příležitosti byl obci udělen tehdejším předsedou vlády znak obce.

Akce a život v obci
Každoročně se konají v Čejkovicích tradiční krojované hody. Jejich součástí je stavění hodové máje, průvody obcí, hodové zábavy a všemožné jiné veselí. Hladký průběh hodů zajišťují stárci a stárky – vybraní zástupci z krojované mládeže (chasy). Hody se slaví ve vesnici jako křesťanský svátek vztahující se k svátku patrona kostela. V Čejkovicích, kde je kostel zasvěcen sv. Kunhutě, se však hody konají vždy třetí víkend v srpnu a to z toho důvodu, že na jaro bylo moc práce. Nový termín byl odvozen od data svěcení nových kostelních zvonů.
Vinné trhy mají v Čejkovicích již dvacetiletou tradici. V prostorách zámku a přilehlé zámecké zahradě se návštěvníkům prezentuje vice než 30 vinařství. Akce je spojená zejména s folklorem lidovými tradicemi a dobrou náladou.
Zarážení hory – Tradice zarážení hory má kořeny ve středověku. Vinaři tak tehdy uzavíraly své vinice s dozrávajícími hrozny cizím lidem. Právní ochranu jim tehdy poskytovalo tzv. horenské právo, kde byli formulovány např. tresty pro nezvané hosty nebo případné výjimky. Porušení zákazu se přísně trestalo, mohlo dojít až na hrdelní tresty. Hrozen si směli pro osvěžení v horkém dni utrhnout jen nemocní lidé, případně těhotné ženy. Tato pravidla platila až do konce vinobraní. V Čejkovicích bylo toto horenské právo patentem Josefa II. v roce 1784 zrušeno. Obyvatelstvo ale toto nařízení nechtělo přijmout a dlouhou dobu dodržovalo staré zákony, zejména společný začátek vinobraní, a často se k nim vraceli. Dnes je obřad pouze formální. Stává se turistickou atrakcí doprovázenou muzikou. Symbolem zaražené hory je vztyčená opentlená májka zaražená deseti kůly ztělesňujícími počet vinařských tratí v obci, kterými jsou Stará hora, Šatrapky, Odměry, Novosády, Díl u včelína, Niva hrbatá, Helezný díl, Noviny, Kontrbovce a Kostelnické.
Slavnost Těla a Krve Páně, nebo také lidově Boží Tělo je náboženský svátek římskokatolické církve. Probíhá tak, že z kostela vychází průvod a míří ke čtyřem předem určeným domům, u kterých jsou vybudovány oltáře. Kněz u nich provede modlitbu a procesí míří zpátky do kostela. Datum slavnosti se řídí dle data Velikonoc, Svatodušních svátků a návazně Nejsvětější Trojice toho roku.
Svatomartinské slavnosti – Svatomartinské je mladé víno s certifikovanou známkou, kterou za splnění určitých podmínek, vinařům uděluje Vinařský fond ČR. Pod značkou Svatomartinské se nesmí vyrábět vína všech odrůd, jsou pro něj schváleny pouze čtyři odrůdy. Z bílých vín je to Müller Thurgau a Veltlínské červené rané. Z vín červených je to Modrý Portugal a Svatovavřinecké. Z těchto červených odrůd je možno vyrobit i vína růžová. Každá z těchto odrůd může být vyráběna jako samostatná odrůda nebo jako také cuveé těchto odrůd.
Slavnostní zahájení ochutnávky vín probíhá za zvuku famfár na nádvoří čejkovického tvrze dne 11. 11. v 11 hodin a 11 minut. V té chvíli přijíždí Martin na svém koni a veze soudkem vína, který předá místním vinařům a symbolicky jim předává požehnání k výrobě a užívání Svatomartinského vína. Mužský pěvecký sbor Révokaz z Čejkovic zazpívá píseň „Svatý Martine“, kterou složil speciálně pro tuto příležitost místní hudebník Jaroslav Novák. Poté již začíná degustace mladých vín.
Den otevřených sklepů vychází z tradičního obcházení sklepů a koštování vín ve sklepech vinaři a jejich přáteli. Tato tradice byla obnovena v roce 2003 občanským sdružením Čtvrtčníci. A akce začíná v 10:00 na nádvoří tvrze, kde si návštěvníci koupí vstupenku a až do večerních hodin obchází sklepy po celých Čejkovicích. Akce bývá zakončena zábavou na zámku, kde k poslechu a zábavě hraje cimbálová muzika z Čejkovic "Morava".
Čejkovická laťka je nejstarší halový závod v Česku, první ročník se konal již v roce 1968. Do roku 1975 to byl závod o "Pohár Sokola Čejkovice". Název Čejkovická laťka název od roku 1976. Od roku 1979 doprovází závodníky živá muzika. V roce 1983 došlo k radikální změně, když se Čejkovická laťka přestěhovala z nevyhovující Sokolovny do kulturního domu Zemědělské akciové společnosti Čejkovice. Na Čejkovické laťce se vystřídala celá řada vynikajících výškařů z celé Evropy. V roce 2018 se konal již 50. ročník této akce.
750. výročí posvěcení chrámu se konalo v neděli 2. června 2019. Slavnostní mši svatou celebroval ve zcela zaplněném chrámu sv. Kunhuty pomocný biskup brněnský mons. dr. Pavel Konzbul. Chrámu byl darován ostatek papeže sv. Jana Pavla II. Celou mši přenášela televize Noe přímým přenosem.

Vinařství
Čejkovice jsou jednou z největších vinařských obcí v Česku. Plocha osazená vinicí zahrnuje 528 ha. Tradice pěstování vinné révy se datuje, již od 13. století, kdy zde působil řád Templářských rytířů. Pověst říká, že soudek vína z Čejkovic byl i na korunovaci krále Karla IV. a nevyhnul se mu ani prezident Masaryk. Po stránce pěstitelské patří Čejkovice do vinařské oblasti Morava, podoblasti velkopavlovické.

Příroda
Průměrná teplota vzduchu je 9,2 °C,což řadí Čejkovice k nejteplejším místům v Česku. Geologicky je území tvořeno sedimenty starších i mladších třetihor. Průměrná nadmořská výška území je 208 m n. m. Podle geomorfologického členění náleží toto území ke karpatské soustavě. Geologický podklad tvoří jílovce, pískovce a slepence ždánické jednotky. Po ústupu moře v mladších třetihorách zde zůstala dvě slaná jezera, Čejčské a Kobylské, která se postupně vyslazovala. V minulém století byla pak sítí kanálů odvodněna, vysušena a rozorána. Za působení jezuitů v Čejkovicích zde bylo osm rybníků.
Pamětihodnosti
• Zámek prošel složitým vývojem. Původně sloužil jako středověké feudální sídlo a templářská komenda. Po zrušení řádu tvrz postupně chátrala. Postupem času tvrz vystřídala mnoho majitelů a roku 1559 byla označena jako zámek. Omítka zámku byla obohacena renesanční sgrafitovou rustikou. V roce 1645 zámek vypálili Švédové a 1705 povstalečtí kuruci. Novými majiteli se stali v roce 1624 olomoučtí jesuité, kteří zámek zrekonstruovali na řádovou residenci a zřídili kapli. Pod kaplí vyhloubili hrobku pro významné činitele koleje. Po zrušení řádu byl čejkovický statek připojen k hodonínskému panství a zámek sloužil především k ubytování úředníků a hospodářským potřebám. Důležité byly zejména vinné sklepy. Těžké období pro zámek nastalo již krátce po roce 1918, kdy zámek připadl do správy státních statků nového československého státu. Jeho bezohledné využívání však vyvrcholilo až po druhé světové válce. Proto když v roce 1975 obec získala objekt, byl v dezolátním stavu. Demolici však striktně odmítla a v témže roce započala jeho náročná oprava. Ta po mnoha útrapách skončila v roce 1996. V bývalé kapli byla zřízena obřadní místnost a v současné době zámek slouží jako hotel a je také symbolem obce.
• Kostel sv. Kunhuty založili pravděpodobně němečtí rytíři ve 13. století. V roce 1673 byl opraven Jezuity, avšak roku 1692 vyhořel a s ním většina městečka. Záhy byl postaven nový. Ten však po pěti letech znovu vyhořel při vpádu Uhrů. Hned poté co císař Josef II. koupil Čejkovice (1783), bylo započato se stavbou nového kostela. Byl pořízen nový barokní hlavní oltář a hodnotné polychromované sochy sv. Václava a sv. Ludmily vpravo a vlevo od něj. Do roku 1891 však neměl klenbu (byl jen provizorně zastřešen) ani věž. Ta byla postavena v letech 1890–1892 a její výška činí 42 metrů. Za války byly zvony použity jako válečný materiál. Po jejím skončení byly pořízeny nové, ty však již nejsou stejně melodické.
• Templářské sklepy byly vybudovány současně s tvrzí a o jejich velikosti se dodnes tradují legendy. Tyto mohutné sklepy, jimiž může projet ozbrojenec na koni nebo vůz naložený zbožím, byly a jsou stále využívány pro uskladnění a zrání vína. Z celkového komplexu chodeb, které údajně vedly až do Skalice na Slovensko (cca 24 km) a dle legendy jimi vedla jantarová stezka, je zpřístupněno pouhých 650 metrů sklepení, známé jako Templářské sklepy.
• Domek Tomáše Garrigue Masaryka – Tomáš Masaryk zde bydlel a chodil do školy v letech 1856-1862. Je zde zachovám domek, ve kterém bydlel, a ve kterém je stálá expozice z jeho života. Často později vzpomínal na svá školní léta v Čejkovicích. V lednu roku 1919 se stal prezident Tomáš Masaryk čestným občanem Čejkovic. Je po něm pojmenována místní ZŠ. „Můj vlastní domov - to byly Čejkovice“ (T. G. Masaryk). Dne 25. května 2018 se v důsledku stáří objektu částečně zbortila střecha domku, který je dnes ve vlastnictví Sokola.
• Havlíčkův mlýn – budovy mlýna se na tomto místě nacházely nejspíše od poloviny 19. století. Nejstarší dochovaná část současné podoby mlýna prošla poslední doložitelnou rekonstrukcí v roce 1909. V té době mlýn patřil rodině pana Josefa Havlíčka. Mlýn byl zpočátku poháněn plynovým motorem, posléze elektřinou. V roce 1953 byl mlýn znárodněn a převeden pod Ministerstvo zemědělství a výživy, které jej pronajímalo jako sklad místnímu JZD. Po sametové revoluci se v rámci restitucí vrátil majetek původním majitelům, kteří mlýn prodali společnosti Sonnentor. Současný majitel celou budovu kompletně zrekonstruoval. Nový výrobní program se zaměřuje výhradně na zpracování bylin a koření z kontrolovaného ekologického zemědělství. Mlýn tedy nepřestal sloužit svému účelu, pouze místo obilí se tu zpracovávají léčivé rostliny a koření.
• Čejkovické Špidláky – Jedná se o zachovalou nelesní lokalitu. Nejvýznamnější částí oblasti jsou dvě stráně nazývané Čejkovické Špidláky, které jsou od počátku 90. let zapsány do seznamu našich chráněných území. Špidláky disponují obrovskou druhovou rozmanitostí (biodiverzita). Počet druhů přesahuje dvě stovky a z toho několik desítek vzácných a chráněných. Mimo jiné se tu vyskytují třeba vzácné koniklece.

Hnutí Brontosaurus Čejkovice
Hnutí Brontosaurus působí v Čejkovicích od roku 2007. Nabízí netradiční volnočasový program a zážitky s cílem pomáhat přírodě a lidem. Zaměřuje se především na environmentální výchovu a volný čas dětí a mladých lidí. Všemožně rozhýbává kulturní a společenský život v Čejkovicích a okolí. Pořádá tradiční oslavy Dne Země. Jeho členové působí v krajanské vesnici Češko Selo v Srbsku. V roce 2012 vybudovali miniparku, v němž při oslavě Dne Země v roce 2015 odhalili druhou sochu na území Čejkovic (první je socha T. G. Masaryka). Organizace sídlí na klubovně v bývalých jeslích mezi myslivnou a zdravotním střediskem. Předsedou je od roku 2018 Radim Veselský, který nahradil Ing. Petra Hájka. Hospodářem je Mgr. Bc. et Bc. Petr Gal.
Jde o pobočný spolek Hnutí Brontosaurus, které pomáhá v oblasti ochrany přírody, práce s mládeží a zážitkové pedagogiky po celém Česku od roku 1974.

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.8923922N, 16.9394947E

KAPLIČKA
GPS : 48.8988692N, 16.9398867E

KAPLIČKA POD NOVOSÁDY
GPS : 48.9073439N, 16.9304283E

KŘÍŽ
GPS : 48.9157275N, 16.9375203E

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.9095339N, 16.9406072E

ČEJKOVICKÉ (TEMPLÁŘSKÉ) SKLEPY
Historický labyrint vinných sklepů templářských rytířů ze 13. století. Prohlídku čejkovických sklepů je nutné objednat po telefonu. Prohlídka je možná včetně degustace místních vín.
Otevírací doba
Prohlídku historických Templářských sklepů ze 13. století si můžete objednat na telefonních číslech +420 518 309 011, +420 606 746 430 nebo e – mailem : info@templarske-sklepy.cz.
V objednávce, prosím, uvádějte kontaktní informace – jméno, příjmení a telefonní číslo.
Objednávejte, prosím, min. den předem. Uveďte datum a čas prohlídky, eventuálně požadavek na překlad do angličtiny či němčiny.
Pravidelné prohlídky není nutné objednávat předem, probíhají automaticky.
Leden – květen, říjen – prosinec
Prohlídky Templářských sklepů probíhají denně (PO – NE) a to pouze na objednávku. Rezervace je nutná alespoň den předem a jen v pracovní dny do 15:00 hodin.
Duben
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů : So 13. 4. – 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00, 15:00, 16:00, 17:00
Květen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů : So 25. 5. – 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00, 15:00
Dne 25. 5. v rámci XXIV. Čejkovických vinných trhů je vstup i komentovaná prohlídka ZDARMA. Výklad je s průvodcem a bez degustace. Ochutnávky vína v rámci Čejkovických vinných trhů probíhají v areálu Hotel zámek Čejkovice.
Návštěvníci, kteří mají zájem o prohlídku sklepení mimo Čejkovické vinné trhy, hradí vstupné dle standardního ceníku vč. možnosti komentované prohlídky s degustací, viz informace níže.
Červen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Čt, Pá, So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Po, Út, St, Ne – na objednávku
Červenec, srpen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Po, Út, St, Čt, Pá, So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Ne – na objednávku
Září
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Po, Út, St, Čt, Pá - 13:00, 15:00
• So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Ne – na objednávky
Vstupné
• Prohlídka bez degustace : 50,- Kč/osoba.
• Prohlídka s degustací : 150,- Kč/osoba.
• Prohlídka s degustací : 135,- Kč/osoba - 10% SLEVA pro držitele karty SPHERE.
(V ceně je degustace čtyř přívlastkových vín a sklenička na víno).
• Prohlídka s překladem do anglického nebo německého jazyka: 300,- Kč/skupina + vstupné za počet osob.
• Prohlídka s degustací trvá přibližně jednu hodinu.
Kontakt
Telefon : 518 309 011
E – mail : info@templarske-sklepy.cz
Web : www.templarske-sklepy.cz
GPS : 48.9059336N, 16.9422767E

VINNÝ LIS
GPS : 48.9053783N, 16.9428736E

KOSTEL SVATÉ KUNHUTY
Čejkovický kostel sv. Kunhuty ukazuje na založení německými templáři (13. stol.). V roce 1673 byl opraven Jezuity, ale již roku 1692 vyhořel a s ním i větší část městečka. Tehdy se rozlily i zvony. Záhy byl znovu postaven, ale práce nebyla provedena odborně. Roku 1700 byla postavena věž s hodinami a opatřena novou bání a makovicí. Po pěti letech však kostel znovu vyhořel při vpádu Uhrů.
Hned v prvním roce, když císař Josef II. koupil Čejkovice (1783), bylo započato se stavbou nového kostela. Do roku 1891 však neměl věž ani klenbu. Věž, jejíž výška činní 42 metrů, byla přistavěna v letech 1890 -1892. Další oprava kostela je datována rokem 1924. Náklady na opravu byly značné neboť její součástí byly i tři nové zvony. Hlas a souhra zvonů byly překrásné. Tato nádhera zanikla v době druhé světové války, kdy byly zvony použity jako válečný materiál. Po válce byly pořízeny zvony nové, ale jejich hlas již nebyl tak melodický.
GPS : 48.9049928N, 16.9432708E

SOCHA SVATÉHO ALOISE
Barokní socha pochází z roku 1762.
GPS : 48.9049661N, 16.9436094E

SOCHA T. G. MASARYKA
Socha T. G. Masaryka v Čejkovicích připomíná, že první československý prezident zde strávil velkou část svého dětství (1856–1862). Navštěvoval místní obecnou školu, kde později i pracoval. Masarykova socha byla odhalena již v roce 1928, jejím autorem byl Václav Hynek Mach. V roce 1940 byla zničena, o sedm let později byla vyrobena replika. Ta byla odstraněna v roce 1981. Nynější socha byla slavnostně odhalena v březnu 1990, u příležitosti sto čtyřicátého výročí Masarykova narození.
GPS : 48.9043478N, 16.9446689E

DOMEK T. G. MASARYKA
S Čejkovicemi je spojen jeden z největších velikánů tohoto století vysokoškolský profesor, spisovatel a humanista, zakladatel Československé republiky v roce 1918 - T. G. Masaryk. Masaryk se narodil v roce 1850 v Hodoníně a do Čejkovic přichází v roce 1856 jako šestiletý chlapec. Zde chodí do školy, poznává život a svět, studuje v zámecké knihovně. Prožívá zde šest let svého dětského života. Do Čejkovice se vrací ještě jednou v letech 1864-65 a působí zde jako praktikant ve škole.
Domek, v němž TGM bydlel, byl téměř zničený, léta neudržovaný. Jeho záchrana se podařila díky obrovskému nadšení čejkovických občanů, obecního úřadu a zemědělského družstva. Na domku byla v roce 1933 instalována terakotová pamětní deska, která setrvala na svém místě až do dnešních dnů. V interiéru domku je instalována stálá expozice ze života TGM.
Otevírací doba
Návštěvu našeho malého muzea si můžete dohodnout denně v době od 13:00 do 15:00 hod.na tel. 518 362 335.
GPS : 48.9037117N, 16.9442233E

TEMPLÁŘSKÉ SKLEPY V ČEJKOVICÍCH, DRUŽSTVO
Templářské sklepy v Čejkovicích jsou vinné sklepy v jihomoravské obci Čejkovice v okrese Hodonín. Jejich tradice sahá do raného středověku. Může se rovněž jednat o název firmy Templářské sklepy Čejkovice vinařské družstvo, jehož adresa je Na Bařině 945, Čejkovice.
GPS : 48.9034478N, 16.9459267E

ZÁMEK
Prošel složitým vývojem. Do značné míry se uchovalo zdivo a dispozice středověkého feudálního sídla a templářské komendy, které mu předcházely. Samotný zámek má kolem vnitřního nádvoří tři jednopatrová křídla uspořádaná do půdorysného tvaru mezi čtvrtkruhem a podkovou. Vedle průjezdu do nádvoří vystupuje hranolová věž. Právě tato středověká věž představuje nejpozoruhodnější objekt starší části zámku - původní tvrze.
Dolní úzký prostor je zčásti vytesaný do skály a byl přístupný jen otvorem v podlaze prvního patra. Pro vzhled a využití bylo podstatné renesanční rozšíření sídla o jižní a východní křídlo, neboť došlo k překročení původní rozlohy sídla východním směrem.
Příležitostí ke stavebním zásahům bylo více než dost, neboť v roce 1645 zámek vypálili Švédové a 1705 povstalečtí kuruci. Toto poslední zničení zámku vyvolalo náročnou přestavbu na řádovou residenci. Po zrušení řádu byl čejkovický statek připojen k hodonínskému panství a sloužil především jako kanceláře a byty úředníků. Těžké období pro zámek nastalo po roce 1918, kdy připadl státním statkům. V roce 1975 získala obec objekt v dezolátním stavu. Demolici však striktně zamítla a od tohoto data se postupně prováděla rekonstrukce celého objektu. Jako první byla veřejnosti zpřístupněna kaple, která je nyní obřadní síní obce. V prostorách zámku jsou hotelové pokoje, salonky a restaurace s posezením na zámeckém nádvoří. V roce 2000 byla v prostorách zámku otevřena Zámecká galerie vín s širokou nabídkou vín místních vinařů.
Kontakt
Adresa : Templářská 1, 696 15, Čejkovice
Telefon : 518 362 538
E-mail : info@hotelcejkovice.cz
Web : www.hotelcejkovice.cz
GPS : 48°54'15.1"N 16°56'45.82"E

KŘÍŽ
GPS : 48.8730219N, 16.9429075E

SONNENTOR
Vše začalo v roce 1988 nápadem nezaměstnaného mladíka Johannese Gutmanna v chudé oblasti rakouského Waldviertlu. Zbytek je přípěh společnosti, lidí a událostí, díky kterým se SONNENTOR stal úspěšným podnikem.
Historie SONNENTORU začala v dolnorakouské chudé oblasti Waldviertlu.
Johannes Gutmann chtěl zůstat, pracovat a žít na rodném venkově v době, kdy bylo moderní stěhovat se do měst a místní kraj zasáhla silná vlna nezaměstnanosti a opouštění vesnic i půdy. Chtěl se vydat novou cestou, která by nepřinesla prospěch pouze jemu, ale také jeho rodnému regionu. Na srdci měl především sedláky, kteří svým hospodařením doslova bojovali o svou existenci. Mnoho z nich postavilo své živobytí na monokultůrách jednoduše proto, že se to tak tehdy dělalo. Gutmann ale pevně věřil, že to musí jít také jinak.
Kontakt
Telefon : 702 056 505
E – mail : bylinkovyraj@sonnentor.cz
Web : www.sonnentor.com/cs-cz
GPS : 48.9026392N, 16.9472028E
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2020
  • 58 zobrazení
mysticsmile
Krásné středeční odpoledne. Prostranství u Zámeckého skleníku osvěžují vodotrysky vyčištěného jezírka s průzračnou vodou, maminky s kočárky posedávají na lavičkách a užívají jarního Sluníčka. Protože je zatím času dost a vysoká dohlednost lákala k fotografování, pořídil jsem dva snímky. Ale kvůli tomu jsem zde tentokrát nebyl. Kulturní zařízení Boskovice připravila na středu 25. dubna dvě nádherné akce jež se k sobě velmi hodily a také téměř bezprostředně navazovaly. V této reportáži se podíváme na tu první – vernisáž výstavy Náhledy, i když i té večerní akce se malinko dotkneme. K té připravujeme samostatný článek i s krátkou zvukovou ukázkou.
Po šestnácté hodině přivítala Mgr. Táňa Reiblová tvůrce výstavy, jenž přijel instalovat expozici až z dalekého slováckého Hodonína a též k vystaveným exponátům pohovořit několik slov. Je jím Mgr. Art. Petr Bulava odborný učitel tamní Střední školy průmyslové a umělecké. Bohužel zřejmě nádherné počasí a termín vernisáže způsobily, že přišlo velmi málo lidí, což bylo velká škoda. „Však lidé přijdou, a budete jich zde mít večer dost,“ omlouvala nízkou účast Mgr. Táňa Reiblová. „V 19 hodin máme koncert klasické hudby, tak před představením a o přestávce se jistě všichni přijdou nahoru podívat. Já jsem jí moc nevěřil a bylo mi tak trochu líto mladého učitele, že ten nízký zájem zřejmě nebyl podle jeho představ. Ale teď se musím paní Mgr. Táni Reiblové aspoň takto omluvit. Měla pravdu, večer jsme měli galerii plnou a Petr nestíhal vyřizovat zvídavé otázky. Všem se výstava moc líbila. Lidé především oceňovali šikovnost, trpělivost a umění studentů.
Vrátíme se v čase trochu zpět. Ještě před začátkem koncertu byl chvíli čas, galerie prázdná, jen v rohu se tiše linula moderní snad nějaká etnická hudba z počítače. Volno jsem využil a přímo mezi panely výstavy trochu vyzpovídal sympatického hosta z Hodonína: „Výstava, která dnes začala, má prezentovat jakýsi výřez prací studentů Střední uměleckoprůmyslové školy Hodonín, která slaví letos patnáct let. Máme rozmanité obory. Věnují se zpracování keramiky, malbě a grafickému designu. Studenti během čtyř ročníků procházejí různými tématy, které pak v praxi mohou uplatnit. V grafickém designu studenti začínají tvorbou klasické grafiky suchou jehlou, linorytem a dalšími technikami, jež známe z minulosti. Od druhého ročníku přecházejí na novější média. Zpracovávají plakáty ke koncertům, výstavám, snaží se je doplnit texty prózy a básní. Témat nekonečně mnoho. Absolvent pak po maturitě uplatnění na trhu práce najde. Třetím oborem, jenž vyučujeme, se týká užité malby. Pokud se rozhlédneme po regionech Jižní Moravy, zjistíme, že mnoho staveb obsahuje sgrafita, vitráže, fresky. I těmito tématy se u nás ve škole studenti zabývají. Zde prezentované práce jsem se snažil poskládat tak, aby to byla všehochuť, od každého něco. Vidíme studijní kresby, jedná se o vyučovací předmět Figurální kresba. Studentům chodí v současné době dva modely, starší pán a paní. Já to často střídám, aby to studenty bavilo. Ti se snaží zpracovat tělesnost a figuru jako takovou. Nabyté zkušenosti a vědomosti použijí v budoucnu při ilustracích knih, takže tento předmět je pro, ně velmi důležitý. Během studia figurální kresby začínají tužkou, pak přecházejí na pastely, uhly a rudky. Málokdo si uvědomí, jak nesmírně těžké je kreslit dle živého modelu. Pokud student kopíruje třeba nějakou renesanční kresbu, může si rozložení polí v klidu rozmyslet. Ovšem kreslit reálnou bytost je mnohem těžší. Pro zdejší výstavu jsem připravil též ukázku malby voskem a olejem na sololit. Je to starobylá technika starověkého antického původu. Tohle probíráme ve třetím a čtvrtém ročníku. Práce je oblíbeným volným maturitním tématem studentů. Vosk se smíchá s olejovou barvou a pomocí horkovzdušné pistole dojde k rozmývání a výraznějším strukturám. Kouzlo techniky je v tom, že autor do poslední chvíle neví, co z toho vzejde,“ usmál se Mgr. Pavel Bulava a ukázal na protější stěnu, kde tahle práce visí. „Výtvarná činnost je náročná, proto máme předmět malířská technologie. Zde se studenti naučí rozpoznat všechny podklady, aby jejich konečný výtvarný záměr vyzněl dle jejich představy. Naši uměleckoprůmyslovou školu tvoří dvě budovy. V jedné jsou soustředěny stavební obory a technická licea, my máme v druhém bloku ateliéry, kde probíhají odborné předměty. Nedílnou součástí výuky je pohled do historie, proto vyučujeme předmět dějiny výtvarné kultury. Student na konci čtvrtého ročníku má celkový přehled a dovede definovat současné umění dvacátého století i s nejmodernějšími trendy. Samozřejmě nemůžeme minout digitální techniku, tak třeba při výrobě plakátů učíme práci s grafickými programy na počítačích. Studenti se seznámí s možnostmi Wordu, Excelu a Photoshopu. Pak lze využívat kombinace technik. Třeba linoryt, jenž se neskenuje a vhodně nakomponuje do plakátu.“ Petr se otočil a ukázal na výrazně červený plakát za sklem. „Tohle je ono. Pak učíme techniku mozaiky, kdy se na dřevěnou podložku nanese vrstva tmelu a do ní vkládají různé úlomky keramiky. To vždy nabádáme studenty, aby nosili z domu vyřazené barevné kachličky,“ opět vnesl trochu humoru do debaty Petr a pokračoval: „Studium má jistou pevnou formu, na konci druhého ročníku tvoříme mozaiku, ve třetím se studenti věnují malbě na plátno. V průběhu učiva projdou a osvojí si všechny techniky. Velmi zajímavé je Štukolstro. Je to tónování sádry, Ta se pokládá ve vrstvách vedle sebe, to vidíme zde na zemi a tady na stěně. Tónovaná sádra vytváří mramorové struktury a vypadá to moc hezky. Často je to vidět v budovách, kdy jsou takto tvořeny celé stěny. Zdejší zámecký skleník jsem pro výstavu zvolil záměrně. Je tu krásná čistota prostoru. Pro tuhle výstavu je důležité, aby nebyla narušována výraznými architektonickými prvky. Dnes je zajímavý trend umísťovat expozice například do opuštěných továrních hal. Je to takové sterilní prostředí a pro podobný účel se velmi hodí. Před rokem jsem zde měl s místní rodačkou MgA. Zuzanou Pitnerovou výstavu, tak už to tady trochu znám. Na naší Střední uměleckoprůmyslové škole působím jako učitel figurální kresby. Hodonín chystá na čtvrtek 26. dubna večer v místní galerii výtvarného umění otevření studentské oddělení. Budeme tam mít každé dva měsíce novou výstavu našich talentovaných žáků,“ pochlubil se na závěr Mgr. Art. Petr Bulava.
A protože do koncertu zbývala asi hodina a půl, vzal jsem Petra na malou exkurzi památkovou zónou Boskovic, protože se mu naše krásné město moc líbí a podle jeho slov se sem vždy rád vrací.
Výstava Náhledy potrvá na galerii Zámeckého skleníku v Boskovicích do 24. května 2012.
Více: www.kulturaboskovice.cz
www.boskovice.vz
http://www.prumyslovka.cz/
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 26.4.2012
  • 512 zobrazení
bkmb
Branky a nahrávky: 6. Matějovský (Duben, Jensen), 19. Divíšek (Jindra, Žabka), 23. Nouza (Čížek, Handlovský), 56. Macho (Marušák, Macháček) - 25. Ludvík (Klobouček, Janků), 34. Alinč (Němeček, Dragoun) Vyloučení: 6:9. Využití: 0:2. V oslabení: 0:0. Diváci: 960. Třetiny: 2:0, 1:2, 1:0
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 10.8.2010
  • 199 zobrazení
zuypompi
Foto: Jiří Pojar
Suveréni! Přípravka domácí Jiskry Domažlice ovládla domažlický turnaj 4 týmů
Nenašli přemožitele a soupeřům sázeli do sítě jeden gól za druhým.
Domažlice Na městském fotbalovém stadionu Střelnice v Domažlicích se vzájemně utkaly čtyři týmy mladších přípravek. Palmu vítězství vybojovala suverénními výsledky mláďata pořádajícího klubu před druhým okresním zástupcem FK Holýšov.
Hrálo se systémem každý s každým v zápasech na 25 minut. Vítězní hráči Jiskry Domažlice zvládli turnaj ve velkém stylu. Nejprve porazili vrstevníky ze Sušice 14:1, ve druhém utkání předvedli ještě větší kanonádu proti Holoubkovu výsledkem 18:1 a až ve svém posledním duelu trochu pošetřili střelný prach. Po lehce prospaném začátku ale zabrali a okresního rivala z Holýšova porazili 6:2.
Právě mladí holýšovští fotbalisté obsadili druhou příčku v turnaji, když mimo prohry s Domažlicemi porazili Holoubkov 9:1 a Sušici 8:4. Boj o třetí místo pro sebe rozhodla v dramatickém duelu s těsným výsledkem 8:7 přípravka Holoubkova. Poslední tak se třemi porážkami skončila Sušice.
„Turnaj byl zajímavou prověrkou pro naše mladé hráče. Všichni, kteří dostali na hřišti šanci si zahrát se jí chopili velmi dobře a ukázali nám, že si svými výkony zaslouží místo v sestavě,“ zhodnotil akci trenér Domažlic David Kohel.
Celkové pořadí: 1. Domažlice 3-0-0 38:4 9 2. Holýšov 2-0-1 19:11 6 3. Holoubkov 1-0-2 10:34 3 4. Sušice 0-0-3 12:30 0
(rba, dko)
více  Zavřít popis alba 
  • 7.4.2018
  • 155 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub T-S 20 "Na Pláňi" - Byl vybetonován firmou Ing. Josefa Filipa v římské odolnosti II ve dnech 25. až 30. dubna 1938, a to nákladem 1 070 000 Kčs. Kubatura betonu činí 1 657 m3 železobetonu, díky čemuž se jedná o největší objekt v úseku mezi Hronovem a Červeným Kostelcem. Jeho hlavní zbraně tvoří na každé straně protitankový 4,7 cm pevnostní kanón vz. 36 (L1) a dvojče těžkých kulometů ZB 37 (M). Pravá strana objektu postřeluje protitankový příkop směrem k pěchotnímu srubu T-S 19 ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/pechotni_srub_t_s_19_turov/ ) a současně důležitou komunikaci Červený Kostelec – Stárkov. Levá pak pálí k sousednímu nepostavenému objektu T-S 21. V roce 1938 byl objekt z větší části stavebně dokončen, zemní práce zahájeny. Z velké části dokončena elektroinstalace, vodoinstalace a vzduchotechnika. Zvony však neosazeny. Obě zbraně L1 namontovány a srub z větší části vyzbrojen. Osádku objektu tvořilo 43 mužů ze vznikajícího Hraničářského pluku 17, konkrétně 2./17. hraničářské roty. Po podepsáni Mnichovské dohody se pěchotní srub ocitl, na rozdíl od objektu T-S 19, na území Třetí říše jako jediný z objektů ŽSV V na zabraném území, a to přímo na budoucí protektorátní hranici, která procházela na cestě k sousednímu objektu T-S 19. Zde byla zřízena Finanční stráží improvizovaná dřevěná celnice. Srub byl naštěstí ušetřen důkladnějším zkouškám říšskoněmecké armády, a tak až na pár zásahů je dochován v dobrém stavu. Neunikl však vytržení střílen pro zbraně L1 a M. Dnes je objekt spravován Spolkem vojenské historie T-S 20 Pláň, který se část srubu snaží uvést do původního stavu.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.10.2019
  • 66 zobrazení
otisdavis
Ve městě Ústí nad Labem se v průběhu 19. století postupně zvýšil počet protestantských rodin. Již v roce 1849 podpořil podnikatel Carl Wolfrum zavedení soukromé evangelické školní výchovy v UL. A když roku 1861 získali protestanti zrovnoprávnění s katolíky, bylo nutné pro potřeby protestantů něco udělat. První samostatný evangelický farář působil v Ústí nad Labem od roku 1880. byl to Friedrich Albert de Harde. Po de Hardovi přichází roku 1883 mnichovský rodák Albert Gummi, který roku 1899 inicioval založení spolku, který by mohl shromáždit prostředky na výstavbu kostela. Základní kámen kostela byl položen roku 1904. Staba probíhala dle plánů architekta B. J. Zeigfsiga z Lipska a kostel byl již 30. dubna 1906 dokončen. Po roce 1945 kostel využívají pro duchovní službu, ale také pro kulturní akce a výstavy, Církev československá husitská a českobratrská církev evangelická.
více  Zavřít popis alba 
63 komentářů
  • 25.2.2015
  • 396 zobrazení
mysticsmile
Zahrádkáři bilancovali

Členové českého svazu zahrádkářů Základní organizace v Boskovicích se sešli ve středu 25. února 2015 v místní Sokolovně, aby zhodnotili uplynulý rok. V kulturním programu před zahájením schůze vystoupila skupina Pružiny pod vedením Martina Krajíčka z Boskovic.
Výroční schůzi řídil předseda základní organizace Ladislav Nezval.
Tajemnice Věra Bártová přednesla zprávu o činnosti za rok 2014. Uvedla, že bylo uskutečněno dvanáct schůzí výboru. Základní organizace má 365 členů. Bylo přijato 25 nových členů, z toho tři děti do deseti let. V lednu a únoru 2014 proběhly čtyři přednášky. Cyklus zahájil Zdeněk Křehula s pěstováním vinné révy a uskutečnil též praktickou ukázku ve svém vinohradu. Zpracování úrody přednesla Ing. Anna Němcová ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity Brno. Jak na ochranu rostlin poradil Jan Zivčák z AgroBio Opava. Poslední přednáška proběhla v Zahradnictví Petra Lebiše na téma bylinky. Proběhlo šest zájezdů. Na jarní a podzimní Flóru Olomouc, do Šumperka, Velkých Losin a na Dlouhé stráně do přečerpávací elektrárny. Další zájezd byl do Loštic a Pivovaru Litovel, pak do Kroměříže, Morkovic, Poličky, Ležáků, Hlinska, na Veselý kopec. Všechny zájezdy připravili přátelé Burgr a Stříž.
Základní organizace se zúčastnila Šesté regionální výstavy ovoce a okrasných dřevin v Arboretu Šmelcovna za podpory Místní akční skupiny Boskovicko Plus, kde její členové reprezentovali pěstitelské úspěchy.
Výbor Základní organizace podpořil výtvarnou soutěž dětí MŠ, ZŠ, Praktické školy Štefánikova a Betany Moje oblíbená rostlina. Zúčastnilo se celkem 350 dětí, jež za snahu obdržely drobné dárky. Oceněno bylo 130 jednotlivců a 12 kolektivů. Nejzdařilejších 75 prací odešlo k vyhodnocení do Prahy. Na šestém celostátním místě skončila Amálie Klusáčková z Mateřské a Základní školy Štefánikova. Velké poděkování patří Zdeně Slámové, jež se o výtvarnou soutěž starala.
Kroužek mladých zahrádkářů má 18 dětí a zájem o práci vzrůstá. Vedoucími jsou Ing. Kostelecky a Ing. Lukešová. Pomáhají Ing. Bělehrádková Ing. Kotrhonzová a Zdena Slámová. Po dvanácté se kroužek zúčastnil okresní soutěže znalostí s výbornými výsledky. Šlechtitelský ústav Lysice uspořádal pro děti exkurzi s degustací jablíček. V prosinci se děti učily zhotovovat adventní a vánoční dekorace. Na 11. ročníku celostátní soutěže Mladý pěstitel v mladší kategorii skončila třetí Martinka Lukešová a ve starších první Tomáš Novotný a druhá Jarmila Hutařová.
Prodejna byla vloni otevřena od února do konce listopadu. O její provoz se vzorně starali Jiří Stříž, Eva Henková, Josef Komárek, Marie Jakubcová a Jana Plchová.
Lisování ovoce bylo v minulém roce prováděno od 5. září do konce října. Vánoční moštování proběhlo 19. prosince. O provoz moštárny se stará přítel Burgr.
Od dubna do října se zahrádkářská poradna uskutečnila celkem sedmkrát. Letos budou porady probíhat každou druhou středu v měsíci od dubna v čase 14.30 – 16 hodin v klubovně ČSZ. Lektorem je Ing. Kostelecký.
V katastru Boskovic je sedm zahrádkářských osad, koordinaci provádí Otto Zouhar. Spolupráce s Městem je dobrá, Jiří Stříž pracuje v komisi pro výstavbu, územní plánování a regionální rozvoj při Radě města.
Ekonomickou stránku ČSZ Boskovice vedla Zdena Slámová, která na schůzi přednesla zprávu o hospodaření.
Zprávu revizní komise přednesl její předseda Ing. Josef Plch. Vyznamenání za obětavou práci pro ČSZ obdrželi Zdena Slámová, Stanislav Jílek, Marie Jakubcová, Vlasta Šafářová, Bedřiška Pokorná.
Starostka Boskovic Bc. Hana Nedomová: „Děkuji za práci, kterou děláte pro občany města, za činnost s mládeží.“ Poté popřála všem do dalšího roku hodně sil.
Přítelkyně Ing. Kotková promluvila o důsledcích nového Občanského zákoníku. Informovala o nové Republikové radě a předsedovi ČZS Stanislavu Kozlíkovi, jenž je z moravského Hodonína a především vystupuje proti likvidaci zahrádkářských osad developery, kteří si penězi kupují stavební úřady. Zahrádkaření je dle něj veřejně prospěšná činnost a je třeba ji tak ve společnosti brát.
Josef Janků z Arboreta Šmelcovna: „Děkuji za účast u nás na výstavě, letos určitě zorganizujeme další. Pěstitelství je krásné poslání, buďme za něj rádi.“
Závěrem tajemnice Věra Bártová připomenula zájezd na jarní Flóru v pátek 24. dubna 2015, přihlášky se přijímají ve středu 4. března od 14ti do 16ti hodin v kanceláři ZO Boskovice.
Poté se již rozproudila veselá zábava s občerstvením, byla vylosována tombola, posezení zpříjemnila kapela Jaroslava Molta.

Více: www.zahradkari.cz/zo/boskovice

Snímky: Jitka Melicharová, Antonín Odehnal
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 25.2.2015
  • 378 zobrazení
simontimingeriu
Kdysi exklusivní lázeňské středisko Rapallo se nachází v zálivu Tigullio, asi 25 km východním až jihovýchodním směrem od Genovy (Janova). Malý hrad ze 16. století připomíná dobu, kdy se městečko muselo bránit před častými nájezdy nepřátel a pirátů. U něj začíná promenáda Lungomare Vittorio Veneto. Zajímavý je kostel Nejsvětějšího Gervasia a Protasia postavený v 17 - 19. století se šikmou zvonicí. V roce 1922 se dostalo do povědomí světa, když zde byla 16. dubna podepsána smlouva mezi Německem a Sovětským Ruskem.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 15.6.2014
  • 187 zobrazení
pcupr
V sobotu ,15.2.2020, měl v Nemochovicích pohřeb poslední partyzán ze skupiny Olga pan Ladislav Verner. Skupina Olga byla součástí I.partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova. Pan Ladislav Verner se narodil se 23.6.1926 v Dobroměřicích u Loun. Vyučil se stolářem . V létě 1944, jako osmnáctiletý, se dověděl z vysílání BBC o partyzánech na Slovensku . Nechal doma napsaný vzkaz rodičům „Vrátím se po válce“ , a odjel bojovat na Slovensko proti německým fašistům. Vlakem dojel do Vsetína a na druhý pokus se mu podařilo přejít hranice na Slovensko. Už tento přechod byl životu nebezpečný, neboť podle rozkazu K.H. Franka, měl být každý kdo byl zadržen při pokusu o přechod hranic , na místě zastřelen. Po dvacetidenní cestě se dostal na Turiec, do Sklabině v podhůří Velkolůcké Malé Fatry. Ve Sklabiňském podzámku byla základna slovenských, sovětských a francouzských partyzánů, kteří již týden před počátkem SNP vyhlásili Sklabiňu za svobodné území a součást obnovené Československé republiky a vyvěsili československou vlajku. A Ladislav Verner byl u toho. 21.srpna 1944 u Sklabině seskočila organizátorská skupina „Ušiak“ ze Sovětského svazu, která byla zárodkem , později zorganizované , „I.čs.partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova“, která pod velením Dajana Bajanoviče Murzina vstoupila 2.5.1945 do Zlína.
Úkolem skupiny“Ušiak“ a později brigády bylo přenést partyzánský boj i na Moravu. Češi a Moraváci , kteří byli mezi partyzány byli vyzváni ,aby vstoupili do této jednotky. Tak se stal jejím členem i Ladislav Verner.
Dále cituji ze článku p. Jiřího Tesaře z facebookové skupiny „Vize 70plus“ - „Přeplaval Váh a dostal se až do Štiavniku na slovenské straně Javorníků, kde se stal v Nemčákově horárni řádným členem oddílu „Ušiak“. Zúčastnil se několika průzkumných výprav přes hřeben Javorníků na moravskou stranu.
Po útoku Němců na Štiavnik 10.10.1944 přešel přes hranice protektorátu do prostoru Vsetín-Liptál, kde se zapojil do partyzánského boje na Moravě.
Koncem října 1944 byl ve skupině partyzánů, která vyrazila z Liptálu na pomoc štábu oddílu Jana Žižky v Beskydech. Pronikli uzávěrou akce Tetřev a několikrát se střetli s německými vojáky. 17. Listopadu 1944 byli obklíčeni Němci na pasekách Kladnatá na Horní Bečvě. V přestřelce měli partyzáni padlé i zraněné, ale podařilo se mu uniknout na Slovensko, kam se dostal s omrzlinami nohou. U partyzánského oddílu na Slovensku v osadě Magale u Makova se mu podařilo zvládnout omrzliny. Nabídku, aby se k oddílu připojil, ale odmítl s tím, že už je členem oddílu Jana Žižky a s několika dalšími partyzány se vydal zpět na Moravu. Znovu se dostal do prostoru Vsetín-Liptál. Ve Švehlově loveckém srubu pod Vartovnou u Seninky se setkal s Josefem Houfkem, Olgou Františákovou a Jugoslávcem Matem Baierem (Mato Braco). Kolem 20.12.1944 vyrazila Houfkova skupina, v níž byl i Ladislav Verner, z Valašska přes řeku Moravu, Chřiby a Ždánický les směrem na Českomoravskou vysočinu. Tam ale skupina nepronikla a chtěla se vrátit na Valašsko. Zastavili se ale v Nemochovicích pod Chřiby, kde vznikl partyzánský oddíl Olga. Ladislav Verner byl zakládajícím členem tohoto partyzánského oddílu.
Oddíl se aktivně zapojil do boje s německým vojskem. Jeho akce byly velmi razantní a způsobil nepříteli značné materiální i lidské ztráty. Do konce války měl ale také 19 padlých.
5. února 1945 byl při přestřelce v hájovně Zlatý jelen vážně zraněn do ruky, ale odmítl amputaci (dodnes má ruka omezenou hybnost).
V noci z 25. na 26. února 1945 oddíl provedl úspěšnou sabotáž na nádraží Morkovice, kde partyzáni z vagónů vypustili 512 tisíc litrů nafty a oleje.
19. dubna 1945 byl Ladislav Verner u toho, když jeho skupina na zámku Hoštice zajala generálmajora von Müllera, velitele 16. pancéřové divize. Zajatec byl později předán sovětské armádě. 1. a 2. května 1945 se společně s rumunskými vojáky podílel na osvobození Velehradu. Potom byl jeho partyzánský oddíl včleněn do svazku 13. gardového pluku 10. gardové divize RA a vyrazil na pomoc Praze. Zapojili se do bojů na trase Ostrovačice, Velká Bíteš, Velké Meziříčí, Havlíčkův Brod a Benešov, kde je zastihl konec války.
V poválečných týdnech se Ladislav Verner s ostatními partyzány jejich oddílu zapojil do bezpečnostní jednotky, která vznikla v Kroměříži, a byli vystáni na severní Moravu, kde vykonávali strážní službu u vodních zdrojů apod.. Dostali se i do střetů s ozbrojenými Němci jednotek Wervolf.
Ladislav Verner je jako člen 1.čs. partyzánské brigády Jana Žižky nositelem Válečného kříže 1939.“ Konec citace článku p. J. Tesaře
Pana Ladislava Vernera jsem potkal loni při příležitosti loňských oslav osvobození obce Velehrad a bojových ukázek z osvobození Velehradu. Poprosil jsem jej zda by mě nepodepsal knihu o skupině Olga „V dvojím ohni“. I když byl na této akci centrem pozornosti , každému věnoval chvilku a snažil se odpovídat na všechny otázky. Viděl jsem jej tehdy poprvé a bohužel naposledy. Popel Ladislava Vernera byl uložen do hrobu, kde jsou pohřbeni i další příslušníci part.oddílu Olga. Po pohřbu ,nás pan starosta Nemochovic, pan Lubomír Hofírek, pozval na vzpomínkové setkání , kde byl promítnut film, který natočili příslušníci skupiny Olga těsně po válce a další dokumenty z akcí, kde se zůčastnil i Ladislav Verner.
Čest jeho památce
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • duben 2019 až únor 2020
  • 299 zobrazení
to-lonestar
- uvažovali jsme i o jiném názvu akce, a to: ČSAD proti trampům. Na Kokořínsko je spojení z Prahy dost ošajstlich, musí se trefit pár spojů, pak už nejde nic. Tak například poslední autobus na Koko jede někdy po půl osmé, vlak na Mšeno pak ve třičtvrtě. Tak nejdřív nejel autobus z Prahy, protože prostě nejel. Důvod? Fakt netuším... Naštestí jsme stihli courák z druhé strany Holešovic. Autobus z roku raz dva (tímhle snad jezdili ještě starci na chmel) s průměrnou rychlostí rychle jdoucí muly měl být v Mělníku v 19:35. Již v 19:25 jsme byli na kraji Prahy u Líbeznice a představa mašírování 25 km z Mělníka na Kokořín se zdála reálnou... Naštěstí jsme po cestě přeskočili do autobusu, který vyjížděl z Prahy o 20 minut později, takže jsme stihli vlak. Ale zážitek s ČSAD fakt super! :(
- několik malých poznatků z jinak výborného vandříku: Nehledat převis na psaní v noci po tmě! Nedobíjet Housku k večeru - není pak kde pořádně spát! Nedávat si Podkováň - to není pivo, ale samoser! Mít zásobu cigaret,protože na území Kokořín až Mšeno je prostě nikde nevedou! Je to oblíbená lokalita výletníků a paďourů, takže příště na Koko radši v období listopad až duben.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.8.2011
  • 245 zobrazení
tomaskucera
– Koncem dubna již tradičně zorganizoval chmelenský Abeles tým na návsi stavění máje. Ta v tomto roce měla délku 25 metrů a pod břízou byly dva věnce. S jejím stavěním se začalo po 19. hodině, a protože byla lehká, povedlo se jí bez větších obtíží rychle postavit.
Kolem 20. hodiny se začalo nad vsí u silnice do Kuňovic s pálením čarodějnic. Po dohoření větší části ohně se účastníci pálení sešli na parku na návsi, kde bylo pro všechny připraveno občerstvení a posezení. Celý večer panovala mezi přítomnými Chmeleňáky dobrá nálada, obsluha ve stánku s občerstvením se o všechny výborně starala a přálo i počasí.
Během celého večera nepřijeli žádní návštěvníci s pilkou, kteří by chtěli májku podříznout a případně si odvézt jako suvenýr věnec.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.4.2015
  • 128 zobrazení
mysticsmile
Když se řekne Emanuel, mnozí si pod tímto pojmem přestaví půvabné animované večerníčky se stejnojmenným motýlem, které kdysi uspávaly současnou střední generaci. V Boskovicích na Blanensku je též Emanuel, ovšem s legendárními pohádkami to příliš společného nemá. I když někdy také. To když si některá ze sociálních pracovnic posadí uživatele do kroužku a čte jim. Občas i ty pohádky. Ale teď vážně. Emanuel je sociální zařízení Oblastní charity Blansko. Více o něm povídal jeho vedoucí Mgr. Ivo Krejčíř při Dni otevřených dveří v úterý 19. června 2012: „Emanuel se skládá ze tří aktivit. Sociální rehabilitace ambulantní, Sociální rehabilitace pobytová a Centrum denních služeb. V Boskovicích poskytujeme první a poslední službu, v Doubravici zajišťujeme pobytovou formu. Kapacita je patnáct klientů, pracovníků je devět. Na první pohled je nás hodně, ale střídáme se na odpoledních i nočních službách, k tomu nějaká administrativa, práce je dost pro všechny. Postižení většiny klientů vyžaduje individuální přístup, někdy by nás mělo být i víc. Cílová skupina je se středním až těžkým zdravotním postižením, většinou se jedná o mentální a pohybové potíže nebo kombinace obojího. Někteří klienti mohou vykonávat lehké práce třeba i s počítačem. O jiné se musíme starat úplně ve všem. Jiní jsou zase trvale odkázáni na invalidní vozík. Každý klient je individualita vyžadující osobní péči. Od sedmi do šestnácti hodin zajišťujeme uživatelům nějaký program, osobní asistenci, stravování. Mají pohybové, hudební a výtvarné aktivity. Docházejí sem odborní instruktoři. Program přizpůsobujeme počasí, momentálním službám a též náladě klientů. Nacházíme se blízko centra města, snažíme se o styk s běžným prostředím. Chodíme do kina, divadla, solné jeskyně vedle městských lázní, na vycházky do zámeckých parků a k hradu, jezdíme na výlety, jednou ročně k moři. Byli jsme na Šumavě, vloni v Jeseníkách. Vyžití pro naše klienty je docela pestré. Sedm klientů využívá denně od pondělí do pátku pobytovou formu v Doubravici, tam je pro ně připraven odpolední program. Připravují si večeři, vykonají hygienu. Máme tam noční službu. Ráno si uživatelé sami nachystají snídani a pak je odvezeme zase sem do Boskovic. Rodiče sem uživatele přivezou v pondělí a v pátek si je vyzvednou. Máme tu uživatele místní a z širokého okolí. Jevíčka, Velkých Opatovic, Blanska, Lysic, Brna. Někoho si vozí rodiče sami, je-li třeba, zajistíme svoz.“ Tolik vedoucí Mgr. Ivo Krejčíř pro prvních devět hostů, jež se přijeli podívat ze zařízení Paprsek Velké Opatovice. Uživatelů bylo sedm a doprovázely je dvě sociální pracovnice Zdena Budínová a Lucie Seidlová. Vzácné návštěvy se pak ujala sociální pracovnice Veronika Pospíšilová. „V této velké místnosti provádíme pohybové rehabilitace s míči, máme zde technicky vyspělý rotoped, jenž nám věnovalo město Boskovice. Pro odpolední relaxace zde máme polohovací pytle. Lze z nich snadno vytvarovat třeba lodičku, do níž si klient lehne a může si pustit pohádku nebo hudbu dle nálady. Centrum denních služeb je od tří let věku klientů, sociální rehabilitace od šestnácti. Horní hranice je neomezená. Momentálně máme klienty ve věku 25 až 30 let. Jeden má 18. Měli jsme tu i čtrnáctiletého, ale ten bude nyní přijat do nedalekého sesterského zařízení Oblastní charity Blansko Betany, kde jsou uživatelé s lehčí formou postižení. Ve vedlejší místnosti máme zvláštnost. Je to elipsa nakreslená na podlaze. Zde si společně s klienty sedneme, zde se všichni zklidní, dostanou na stejnou vlnu a naladí se na denní činnosti. Zvolíme si tématický okruh, tentokrát máme na programu poznávání a život zvířat. Zapálíme svíčky, poslechneme relaxační hudbu, pak si podáme ruce, pohladíme se. Pak chodíme dokola po ovále, abychom si uvědomili, že patříme k sobě. A teď se tam půjdeme v tichosti podívat,“ zakončila první část poutavého vyprávění Veronika Pospíšilová a opatrně otevřela dveře. Někteří hosté pak usedli mezi domácí a zapojili se do programu elipsy. A bylo vidět, že se jim tady líbí. Též domácí je hned přijali mezi sebe a za chvíli ani nebylo poznat, kdo je cizí a kdo místní. Přišel čas odchodu zpět do velké herny a současně tělocvičny, abychom příliš nenarušili program. Veronika Pospíšilová pokračovala: „Jistě jste si všimli samostatných stolečků podél stěn, jsou to oddělená pracoviště pro kreslení, technické dovednosti a jiné činnosti, které klienti sami zvládnou. Vzadu visí tabule s piktogramy, ale již se moc nepoužívají. Okruh činností se zvyšuje a vymýšlet další by bylo problematické, navíc by se staly nepřehledné. Každý pracovník provádí individuálně s jedním uživatelem půl hodiny denně činnost na zvolené téma. Vždy v deset, třináct a šestnáct hodin probíhají tyto takzvané intervence, jež provádí tři pracovníci. A teď se můžete podívat sem do relaxační místnosti. Je bez oken, vybavená vyhřívaným vodním lůžkem, projektorem, zařízením pro reprodukci hudby, relaxačními svítidly a dekoracemi. Klienti ji využívají pro odpočinek.“ Někteří si lůžko vyzkoušeli, ani se jim pak nechtělo vstávat a z potemnělé místnosti jít ven do velké herny.“ Veronika Pospíšilová pak upozornila na obrázky po stěnách: „To všechno jsou práce klientů. A s tímto jsme vloni vyhráli v Šebetově soutěž,“ ukázala s nadšením na kresbu s modelem otevřené videokazety a pásem fotografií. „A jdeme do dílny. Zde malujeme, provádíme drobné mechanické práce, vyrábíme rámečky k obrázkům. A v kleci vidíte osmáka. Je to náš jediný živý tvor, o něhož se klienti starají a mohou si s ním povídat.“ Na závěr se ještě všichni přesunuli do společné kuchyně, kde na stole ležely alba fotografií z různých akcí, výletů, táborů a týdenní plán. Kdo chtěl, mohl napsat nějaký hezký pozdrav do pamětní knihy. „Děkujeme za návštěvu,“ rozloučila se Veronika Pospíšilová a na oplátku dostala pozvání do Paprsku Velké Opatovice: „Máme to tam velké a je nás tam moc, určitě se přijeďte podívat,“ poděkovaly za ukázku s výkladem obě tamní sociální pracovnice. Prostory Emanuela osiřely a ponořily se do ticha. Ale ne nadlouho. Mgr. Hana Šperková z místní Střední pedagogické školy přivedla postupně tři třídy studentů a studentek, aby se podívaly kde by mohly vykonávat praxi a na své i možná budoucí zaměstnání. Dle mého názoru je to spíše poslání. Využil jsem volné odpolední chvíle a trochu vyzpovídal vedoucího Mgr. Ivo Krejčíře: „Máme zde den otevřených dveří. Nedávno jsme takto představili pobočku v Doubravici nad Svitavou, nyní se může veřejnost podívat do našeho hlavního sídla vedle Městských lázní v Boskovicích kde provozujeme Centrum denních služeb a Sociální rehabilitaci ambulantní. Obě zařízení spadají pod oblastní charitu Blansko. Tady v Boskovicích máme v současnosti patnáct uživatelů a kapacita je u obou služeb zcela naplněná. Každé ráno absolvují uživatelé půlhodinový až hodinový rituál. Jeho úkolem je zklidnění a navození domácí příjemné atmosféry. Současně se stanoví denní program, případně hodnotí věci minulé. Máme příslib od Města Boskovice že během léta nechá na své náklady opravit přístupovou cestu. Ta je v havarijním stavu a pro špatně pohyblivé uživatele představuje značnou překážku. V naší dílně vyrábíme jednoduché drobné předměty a provozujeme výtvarné práce. Osmák v kleci je vítaným zpestřením terapie a klienti mají možnost se starat o živého tvora. Přišli se podívat studenti ze tří tříd místní Střední pedagogické školy pod vedením Mgr. Hany Šperkové a hned ráno na úvod klienti ze sociálního zařízení Paprsek Velké Opatovice. Minule jsme návštěvní den organizovali v září, tentokrát v červnu, aby se mohlo přijít podívat co nejvíce studentů. Před prázdninami mají školy volnější režim a též více času na akce v terénu. Chodíme s klienty do města, solné jeskyně absolvujeme s nimi nákupy, kino, divadlo. V srpnu loňského roku jsme byli autobusem s uživateli deset dní v Chorvatsku na ostrově Pag. Byl to běžný zájezd vypravený cestovní kanceláří Pavel Přikryl – Jiří Mráz z Brna. Zúčastnilo se nás celkem i se zaměstnanci dvacet, zbytek sedadel v autobuse zaplnili řadoví klienti cestovky. Letos v dubnu jsme byli čtyři dny na Šumavě na podzim chystáme další,“ doplnil ještě Mgr. Ivo Krejčíř. Museli jsme se rozloučit, klienti se chystali do Doubravice a musel se jim věnovat.
Je třeba vyslovit velký obdiv všem pracovníkům Emanuela, jak se o klienty vzorně starají, vytvářejí jim téměř domácí prostředí. Zde je třeba především trpělivost. Tihle postižení lidé se chovají tak trochu jako malé děti a všichni kolem k nim musí takto přistupovat. I prostředí zařízení Emanuel mateřskou školu částečně připomíná. Uživatelé mají svůj svět a především si hrají. Možná by měl každý podobné zařízení navštívit, aby si dokázal více vážit života a zdraví. Pak by se lidé třeba tolik nehonili jen za penězi, majetkem a dokázali se více dívat kolem sebe.
Charitnímu Zařízení Emanuel v Boskovicích a Doubravici nad Svitavou může pomoci každý. A to zasláním dárcovské SMSky ve tvaru: DMS EMANUEL na číslo 87777. Cena jedné zprávy je třicet korun, Emanuel obdrží dvacet sedm korun. Získané prostředky budou využity ke zlepšení péče o potřebné.

Více: http://blansko.charita.cz/
http://www.uspvo.net/
http://www.spgs-bce.cz/
http://www.boskovice.cz/
http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Zijeme_pospolu._Zabavne_odpoledne_Oblastni_charity_Blansko._Doubravice_nad_Svitavou_26._kvetna_2012/
http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Navsteva_v_zarizeni_Emanuel_Boskovice_na_Blanensku_27._zari_2011/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2012
  • 716 zobrazení
ddm-chrudim
se odehrálo v pátek 30.3. 2012 za účasti pěti družstev ve Sportovní hale v Chrudimi. Soutěž byla vyrovnaná, klidná, rozhodčí měli dobrou náladu. A kdo postoupil do krajského kola - ZŠ U Stadionu Chrudim - chlapci výborně hráli a za celý turnaj nedostali od soupěřů ani jeden koš ( 8 bodů, skóre 60:0). O dalším umístění vždy rozhodly vzájemné zápasy. 2. místo ZŠ Chrast (6 bodů, 12:25), 3. místo ZŠ Proseč (6 bodů, 27:19), 4. místo ZŠ Hrochův Týnec (5 bodů, 14:33). 5. místo ZŠ Dr. Malíka Chrudim (5 bodů, 12:44). Všem děkuji za účast na turnaji, postupujícím do KK přeji mnoho úspěchů. Další soutěž v hale se koná 20. dubna, a to OK ve volejbalu chlapců ZŠ 8.-9. tříd, účast 6 družstev - ZŠ Třemošnice, Proseč, GJR Chrudim, U Stadionu Chrudim, DDŠ Chrudim, Hlinsko Ležáků. Eva Merhautová
více  Zavřít popis alba 
  • 30.3.2012
  • 328 zobrazení
kenasport
V úterý 25. dubna proběhl v parku na Habrmannově náměstí v Plzni Doubravce vzpomínkový akt k uctění památky letců Západočeského aeroklubu a rodáků z Doubravky.

Týkal se příslušníků čs. zahraničního letectva RAF ve Velké Británii za II. světové války Karla Pavlíka, Václava Šindeláře a Aloise Záleského.

Mezi hosty nechyběli rodinní příslušníci, zástupci města Plzně, armády, Leteckého historického klubu Plzeň, Svazu letců ČR - Letci Plzeň nebo plzeňské odbočky Českého svazu bojovníků za svobodu.

Přítomným zahrál Junior orchestr.

V 16 hodin zahájil vzpomínku starosta Plzně Doubravky Michal Chalupný, který vyzdvihl statečnost a odvahu pilotů.

S osudem pilotů seznámil přítomné předseda Leteckého historického klubu Plzeň Václav Toman. Všichni tři stateční vojáci byli členy Západočeského aeroklubu v Plzni.

Seržant Karel Pavlík byl sestřelen během operace Circus 157 dne 5. května 1942. Operace RAF zvané Circus, které začala RAF provádět od 10. ledna 1941, znamenaly určitý taktický manévr spočívající v tom, že se značné množství britských bombardérů vydalo bombardovat cíle v Německu i jinde v Evropě, přičemž je doprovázel také značný počet stíhačů.

Václav Šindelář tragicky zahynul 19. dubna 1943 při cvičném letu na Spitfiru. Příčinou pádu letadla byla zřejmě porucha na kyslíkovém přístroji.

Alois Záleský létal na doprovodné akce se spojeneckými bombardéry. Jeho osud se zpečetil několik měsíců před koncem II. světové války. 9. února 1945 při cvičném letu hlásí pilot, že má poruchu motoru. Vrací se zpět na základnu. Tam už nedoletěl. Jeho letoun se roztrhl ve vzduchu.

Následovaly hymny historická Československá a britská. Na závěr došlo k položení květin k desce umístěné na budově konzervatoře.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 25.4.2017
  • 239 zobrazení
Reklama