Hledání

28 vyhledaných výsledků

DOPRAVA ZDARMA

na všechny fotodárky.

DOPRAVA ZDARMA
chilici
více  Zavřít popis alba 
94 komentářů
  • duben 2018
  • 86 zobrazení
vejunta
petřín

bětule a dok 19 &25 v ré
více  Zavřít popis alba 
  • 17.4.2010
  • 164 zobrazení
carodejavila
...letadlo, moře, vítr, slunce, vlny, květiny, potápění, jídlo...toaleta :-)
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2012
  • 762 zobrazení
karla1
19. dubna 2010 Vítkovice - Baník B 0 : 1
25. dubna 2010 Baník B - Jihlava B 4 : 2
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2010
  • 107 zobrazení
ddm-chrudim
se za chladného počasí uskutečnil na chrudimském náměstí. Dům dětí a mládeže se také zúčastnil a nabídl dětem stolní deskové hry, malování, navlékání korálků na paměťový drátek a nabídku na letní tábory. U našeho stánku se zastavily ZŠ Dr. Peška Chrudim, Školní nám. Chrudim, Speciální školy Chrudim, MŠ Víta Nejedlého a veřejnost. Trošku nám byla zima, ale to asi k dubnu patří. Další akce, která nás čeká je Sportovní den pro MŠ, který se koná 25. dubna 2012 na AFK v Chrudimi. Přijďte se podívat, tentokrát bude i skákací hrad a soutěžit o postup do krajského kola v pěti sportovních disciplínách budou MŠ U Stadionu Chrudim, Víta Nejedlého Chrudim, Rabštejnská Lhota, Miřetice, Sv. Čecha Chrudim.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.4.2012
  • 108 zobrazení
kppvystavy
Mezinárodní výstava psů 25. dubna 2010 ČESKÉ BUDĚJOVICE
posuz. Otakar Vondrouš (24/19)
více  Zavřít popis alba 
  • 126 zobrazení
pakli
Hrad byl založen bratry Pavlem a Vokem ze starého moravského rodu Hrutoviců mezi léty 1329 a 1332, kdy se poprvé psali "ze Sovince".
Původní hrad měl jednoduchou dispozici: na vrcholu skaliska byla ve smyčce silné hradby na osmibokém plném soklu postavena válcová věž - bergfrit. Východně od věže stál palác obrácený směrem k přístupu ostroúhlým nárožím.
Pavlův syn Pavlík ze Sovince, který se zúčastnil domácí války moravských markrabat Prokopa a Jošta, pravděpodobně hrad lépe opevnil.
Za česko-uherských válek v 70. letech 15. století se Vok ze Sovince a jeho syn Jaroslav přidali ke straně uherského krále Matyáše. O dobývání či poškození hradu v těchto válkách nejsou žádné zmínky, značný počet pustých osad na sovineckém panství, doložený v 1. polovině 16. století, však svědčí o vyplenění okolí hradu.

Roku 1543 panství kupuje Kryštof z Boskovic.
Kryštof z Boskovic ani jeho vnuk Jan Černohorský z Boskovic a na Třebové, který hrad zdědil roku 1550, na Sovinci až na výjimky nepobývali. Hrad však byl sídlem úřední správy panství, jehož hospodářskému rozkvětu byla věnována náležitá péče.
V roce 1576 Jan Černohorský z Boskovic a Třebové prodal panství Vavřinci Ederovi ze Štiavnice.
Po Vavřincově smrti v roce 1590 převzala majetek jeho dcera Anna, která již v roce 1594 vzala v majetkové společenství svého manžela Jana staršího Kobylku z Kobylího, který po její smrti v roce 1607 Sovinec zdědil. Na hradě vybudoval mohutný renesanční barbakán s masívní štítovou zdí s dnešní první branou.

Po bělohorské porážce hrozila Janu st. Kobylkovi z Kobylího konfiskace majetku. Na přímluvu velmistra Řádu německých rytířů, vratislavského biskupa arcivévody Karla, kterému slíbil Sovinec prodat, a díky půjčce císařské komoře byl v roce 1621 císařem omilostněn. V roce 1623 pak byl nucen za 200 000 zlatých prodat hrad s panstvím arcivévodovi Karlovi ve prospěch Řádu německých rytířů. Jan st. Kobylka z Kobylího pak žil do své smrti ve Šternberku.

Hradu se brzy dotkly válečné události třicetileté války. První sovinecký hejtman Jindřich Wembovský z Wembovic vydal 25. října 1626 po vpádu Dánů Sovinec bez boje. Místodržící Řádu německých rytířů Jiří Vilém z Elkershausenu (1625-1641) jmenoval proto hradním hejtmanem Jana Höppera (1626-1649), jehož erb je umístěn na objektu tzv. Remteru.

Snadné obsazení hradu Dány však přesvědčilo místodržícího o nutnosti zdokonalit opevnění hradu. V průběhu rozsáhlých opevňovacích prací, které probíhaly v letech 1626/7-1643, se z hradu stala moderní pevnost, odpovídající vojenskému umění své doby.
V roce 1643 vpadla švédská vojska pod vedením Lennarta Torstenssona do Čech a na Moravu. Na zpětném pochodu do Slezska, kam se švédská vojska vracela po neúspěšném obléhání Brna, se rozhodl Torstensson obsadit Sovinec. Švédská armáda o síle 8 000 mužů s 82 děly hrad ve dnech 16. až 17. září 1643 obklíčila a po úporných bojích ho 7. října 1643 po čestné kapitulaci posádky obsadila. Švédové obnovili hradní opevnění a z hradu učinili vedle Olomouce a Uničova svůj třetí opěrný bod, umožňující švédskou kontrolu široké oblasti severní Moravy a Slezska. Švédové drželi hrad až do roku 1650.

Po opětovném převzetí hradu Řádem německých rytířů v roce 1650 a po provedení nejzákladnějších oprav sloužil až do poloviny 18. století jako řádová pevnost. Do branné pohotovosti byl ještě uveden dvakrát, a to v roce 1663 v důsledku nebezpečí tureckého vpádu a opět v letech 1680-1683, kdy hrozilo nebezpečí vpádu Thökölyho povstaleckých jednotek z Uher a Turků, obléhajících Vídeň.

V 60. letech zřídil Řád německých rytířů na hradě řádový seminář pro 22 chlapců, rektora a 4 kněze - učitele. Pro účely semináře byl v letech 1856-1857 zcela zbořen trakt na 6. nádvoří mezi jižním palácem a Remterem (bývalý příbytek důchodního úředníka a stáje) a na jeho místě postavena nová patrová budova. Sál v Remteru byl proměněn v kapli. V roce 1858 došlo k odstranění zdi a brány mezi 3. a 7. nádvořím. Po přeložení řádového semináře do Opavy pronajal Řád tyto prostory v roce 1867 zemským úřadům pro Moravskoslezskou lesnickou školu, která zde setrvala do roku 1896. Počátkem 20. století nechal velmistr Evžen (1894-1923) hrad elektrifikovat a nově zařídit interiéry, takže v roce 1904 se zde nacházely 4 knížecí pokoje, 3 kavalírské pokoje, knihovna, zbrojnice a dalších 28 pokojů a místnost pro (nezařízenou) kapli.

V roce 1939 byl Německý řád nacistickým Německem zrušen. Wehrmacht, užívající hrad od roku 1940, jej proměnil na zajatecký tábor pro francouzské důstojníky. Po zrušení zajateckého tábora v roce 1942 převzal hrad Sudetský lesmistrovský úřad. Ten jednal o prodeji hradu s říšským vedením SS, ale nakonec prodal hrad v dubnu 1943. Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky. Na hradě však byla až do konce války umístěna malá jednotka SS, střežící zde uložený ukořistěný materiál.

V prvních květnových dnech roku 1945 hrad vyhořel. Pod střechou zůstaly jen bývalé konírny a budovy v předhradí. Již v roce 1951 byly zahájeny zabezpečovací práce, rekonstrukční práce probíhají s různou intenzitou dodnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2019
  • 31 zobrazení
bkmb
Branky a nahrávky: 6. Matějovský (Duben, Jensen), 19. Divíšek (Jindra, Žabka), 23. Nouza (Čížek, Handlovský), 56. Macho (Marušák, Macháček) - 25. Ludvík (Klobouček, Janků), 34. Alinč (Němeček, Dragoun) Vyloučení: 6:9. Využití: 0:2. V oslabení: 0:0. Diváci: 960. Třetiny: 2:0, 1:2, 1:0
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 10.8.2010
  • 196 zobrazení
zuypompi
Foto: Jiří Pojar
Suveréni! Přípravka domácí Jiskry Domažlice ovládla domažlický turnaj 4 týmů
Nenašli přemožitele a soupeřům sázeli do sítě jeden gól za druhým.
Domažlice Na městském fotbalovém stadionu Střelnice v Domažlicích se vzájemně utkaly čtyři týmy mladších přípravek. Palmu vítězství vybojovala suverénními výsledky mláďata pořádajícího klubu před druhým okresním zástupcem FK Holýšov.
Hrálo se systémem každý s každým v zápasech na 25 minut. Vítězní hráči Jiskry Domažlice zvládli turnaj ve velkém stylu. Nejprve porazili vrstevníky ze Sušice 14:1, ve druhém utkání předvedli ještě větší kanonádu proti Holoubkovu výsledkem 18:1 a až ve svém posledním duelu trochu pošetřili střelný prach. Po lehce prospaném začátku ale zabrali a okresního rivala z Holýšova porazili 6:2.
Právě mladí holýšovští fotbalisté obsadili druhou příčku v turnaji, když mimo prohry s Domažlicemi porazili Holoubkov 9:1 a Sušici 8:4. Boj o třetí místo pro sebe rozhodla v dramatickém duelu s těsným výsledkem 8:7 přípravka Holoubkova. Poslední tak se třemi porážkami skončila Sušice.
„Turnaj byl zajímavou prověrkou pro naše mladé hráče. Všichni, kteří dostali na hřišti šanci si zahrát se jí chopili velmi dobře a ukázali nám, že si svými výkony zaslouží místo v sestavě,“ zhodnotil akci trenér Domažlic David Kohel.
Celkové pořadí: 1. Domažlice 3-0-0 38:4 9 2. Holýšov 2-0-1 19:11 6 3. Holoubkov 1-0-2 10:34 3 4. Sušice 0-0-3 12:30 0
(rba, dko)
více  Zavřít popis alba 
  • 7.4.2018
  • 107 zobrazení
mysticsmile
Krásné středeční odpoledne. Prostranství u Zámeckého skleníku osvěžují vodotrysky vyčištěného jezírka s průzračnou vodou, maminky s kočárky posedávají na lavičkách a užívají jarního Sluníčka. Protože je zatím času dost a vysoká dohlednost lákala k fotografování, pořídil jsem dva snímky. Ale kvůli tomu jsem zde tentokrát nebyl. Kulturní zařízení Boskovice připravila na středu 25. dubna dvě nádherné akce jež se k sobě velmi hodily a také téměř bezprostředně navazovaly. V této reportáži se podíváme na tu první – vernisáž výstavy Náhledy, i když i té večerní akce se malinko dotkneme. K té připravujeme samostatný článek i s krátkou zvukovou ukázkou.
Po šestnácté hodině přivítala Mgr. Táňa Reiblová tvůrce výstavy, jenž přijel instalovat expozici až z dalekého slováckého Hodonína a též k vystaveným exponátům pohovořit několik slov. Je jím Mgr. Art. Petr Bulava odborný učitel tamní Střední školy průmyslové a umělecké. Bohužel zřejmě nádherné počasí a termín vernisáže způsobily, že přišlo velmi málo lidí, což bylo velká škoda. „Však lidé přijdou, a budete jich zde mít večer dost,“ omlouvala nízkou účast Mgr. Táňa Reiblová. „V 19 hodin máme koncert klasické hudby, tak před představením a o přestávce se jistě všichni přijdou nahoru podívat. Já jsem jí moc nevěřil a bylo mi tak trochu líto mladého učitele, že ten nízký zájem zřejmě nebyl podle jeho představ. Ale teď se musím paní Mgr. Táni Reiblové aspoň takto omluvit. Měla pravdu, večer jsme měli galerii plnou a Petr nestíhal vyřizovat zvídavé otázky. Všem se výstava moc líbila. Lidé především oceňovali šikovnost, trpělivost a umění studentů.
Vrátíme se v čase trochu zpět. Ještě před začátkem koncertu byl chvíli čas, galerie prázdná, jen v rohu se tiše linula moderní snad nějaká etnická hudba z počítače. Volno jsem využil a přímo mezi panely výstavy trochu vyzpovídal sympatického hosta z Hodonína: „Výstava, která dnes začala, má prezentovat jakýsi výřez prací studentů Střední uměleckoprůmyslové školy Hodonín, která slaví letos patnáct let. Máme rozmanité obory. Věnují se zpracování keramiky, malbě a grafickému designu. Studenti během čtyř ročníků procházejí různými tématy, které pak v praxi mohou uplatnit. V grafickém designu studenti začínají tvorbou klasické grafiky suchou jehlou, linorytem a dalšími technikami, jež známe z minulosti. Od druhého ročníku přecházejí na novější média. Zpracovávají plakáty ke koncertům, výstavám, snaží se je doplnit texty prózy a básní. Témat nekonečně mnoho. Absolvent pak po maturitě uplatnění na trhu práce najde. Třetím oborem, jenž vyučujeme, se týká užité malby. Pokud se rozhlédneme po regionech Jižní Moravy, zjistíme, že mnoho staveb obsahuje sgrafita, vitráže, fresky. I těmito tématy se u nás ve škole studenti zabývají. Zde prezentované práce jsem se snažil poskládat tak, aby to byla všehochuť, od každého něco. Vidíme studijní kresby, jedná se o vyučovací předmět Figurální kresba. Studentům chodí v současné době dva modely, starší pán a paní. Já to často střídám, aby to studenty bavilo. Ti se snaží zpracovat tělesnost a figuru jako takovou. Nabyté zkušenosti a vědomosti použijí v budoucnu při ilustracích knih, takže tento předmět je pro, ně velmi důležitý. Během studia figurální kresby začínají tužkou, pak přecházejí na pastely, uhly a rudky. Málokdo si uvědomí, jak nesmírně těžké je kreslit dle živého modelu. Pokud student kopíruje třeba nějakou renesanční kresbu, může si rozložení polí v klidu rozmyslet. Ovšem kreslit reálnou bytost je mnohem těžší. Pro zdejší výstavu jsem připravil též ukázku malby voskem a olejem na sololit. Je to starobylá technika starověkého antického původu. Tohle probíráme ve třetím a čtvrtém ročníku. Práce je oblíbeným volným maturitním tématem studentů. Vosk se smíchá s olejovou barvou a pomocí horkovzdušné pistole dojde k rozmývání a výraznějším strukturám. Kouzlo techniky je v tom, že autor do poslední chvíle neví, co z toho vzejde,“ usmál se Mgr. Pavel Bulava a ukázal na protější stěnu, kde tahle práce visí. „Výtvarná činnost je náročná, proto máme předmět malířská technologie. Zde se studenti naučí rozpoznat všechny podklady, aby jejich konečný výtvarný záměr vyzněl dle jejich představy. Naši uměleckoprůmyslovou školu tvoří dvě budovy. V jedné jsou soustředěny stavební obory a technická licea, my máme v druhém bloku ateliéry, kde probíhají odborné předměty. Nedílnou součástí výuky je pohled do historie, proto vyučujeme předmět dějiny výtvarné kultury. Student na konci čtvrtého ročníku má celkový přehled a dovede definovat současné umění dvacátého století i s nejmodernějšími trendy. Samozřejmě nemůžeme minout digitální techniku, tak třeba při výrobě plakátů učíme práci s grafickými programy na počítačích. Studenti se seznámí s možnostmi Wordu, Excelu a Photoshopu. Pak lze využívat kombinace technik. Třeba linoryt, jenž se neskenuje a vhodně nakomponuje do plakátu.“ Petr se otočil a ukázal na výrazně červený plakát za sklem. „Tohle je ono. Pak učíme techniku mozaiky, kdy se na dřevěnou podložku nanese vrstva tmelu a do ní vkládají různé úlomky keramiky. To vždy nabádáme studenty, aby nosili z domu vyřazené barevné kachličky,“ opět vnesl trochu humoru do debaty Petr a pokračoval: „Studium má jistou pevnou formu, na konci druhého ročníku tvoříme mozaiku, ve třetím se studenti věnují malbě na plátno. V průběhu učiva projdou a osvojí si všechny techniky. Velmi zajímavé je Štukolstro. Je to tónování sádry, Ta se pokládá ve vrstvách vedle sebe, to vidíme zde na zemi a tady na stěně. Tónovaná sádra vytváří mramorové struktury a vypadá to moc hezky. Často je to vidět v budovách, kdy jsou takto tvořeny celé stěny. Zdejší zámecký skleník jsem pro výstavu zvolil záměrně. Je tu krásná čistota prostoru. Pro tuhle výstavu je důležité, aby nebyla narušována výraznými architektonickými prvky. Dnes je zajímavý trend umísťovat expozice například do opuštěných továrních hal. Je to takové sterilní prostředí a pro podobný účel se velmi hodí. Před rokem jsem zde měl s místní rodačkou MgA. Zuzanou Pitnerovou výstavu, tak už to tady trochu znám. Na naší Střední uměleckoprůmyslové škole působím jako učitel figurální kresby. Hodonín chystá na čtvrtek 26. dubna večer v místní galerii výtvarného umění otevření studentské oddělení. Budeme tam mít každé dva měsíce novou výstavu našich talentovaných žáků,“ pochlubil se na závěr Mgr. Art. Petr Bulava.
A protože do koncertu zbývala asi hodina a půl, vzal jsem Petra na malou exkurzi památkovou zónou Boskovic, protože se mu naše krásné město moc líbí a podle jeho slov se sem vždy rád vrací.
Výstava Náhledy potrvá na galerii Zámeckého skleníku v Boskovicích do 24. května 2012.
Více: www.kulturaboskovice.cz
www.boskovice.vz
http://www.prumyslovka.cz/
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 26.4.2012
  • 415 zobrazení
otisdavis
Ve městě Ústí nad Labem se v průběhu 19. století postupně zvýšil počet protestantských rodin. Již v roce 1849 podpořil podnikatel Carl Wolfrum zavedení soukromé evangelické školní výchovy v UL. A když roku 1861 získali protestanti zrovnoprávnění s katolíky, bylo nutné pro potřeby protestantů něco udělat. První samostatný evangelický farář působil v Ústí nad Labem od roku 1880. byl to Friedrich Albert de Harde. Po de Hardovi přichází roku 1883 mnichovský rodák Albert Gummi, který roku 1899 inicioval založení spolku, který by mohl shromáždit prostředky na výstavbu kostela. Základní kámen kostela byl položen roku 1904. Staba probíhala dle plánů architekta B. J. Zeigfsiga z Lipska a kostel byl již 30. dubna 1906 dokončen. Po roce 1945 kostel využívají pro duchovní službu, ale také pro kulturní akce a výstavy, Církev československá husitská a českobratrská církev evangelická.
více  Zavřít popis alba 
63 komentářů
  • 25.2.2015
  • 352 zobrazení
mysticsmile
Zahrádkáři bilancovali

Členové českého svazu zahrádkářů Základní organizace v Boskovicích se sešli ve středu 25. února 2015 v místní Sokolovně, aby zhodnotili uplynulý rok. V kulturním programu před zahájením schůze vystoupila skupina Pružiny pod vedením Martina Krajíčka z Boskovic.
Výroční schůzi řídil předseda základní organizace Ladislav Nezval.
Tajemnice Věra Bártová přednesla zprávu o činnosti za rok 2014. Uvedla, že bylo uskutečněno dvanáct schůzí výboru. Základní organizace má 365 členů. Bylo přijato 25 nových členů, z toho tři děti do deseti let. V lednu a únoru 2014 proběhly čtyři přednášky. Cyklus zahájil Zdeněk Křehula s pěstováním vinné révy a uskutečnil též praktickou ukázku ve svém vinohradu. Zpracování úrody přednesla Ing. Anna Němcová ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity Brno. Jak na ochranu rostlin poradil Jan Zivčák z AgroBio Opava. Poslední přednáška proběhla v Zahradnictví Petra Lebiše na téma bylinky. Proběhlo šest zájezdů. Na jarní a podzimní Flóru Olomouc, do Šumperka, Velkých Losin a na Dlouhé stráně do přečerpávací elektrárny. Další zájezd byl do Loštic a Pivovaru Litovel, pak do Kroměříže, Morkovic, Poličky, Ležáků, Hlinska, na Veselý kopec. Všechny zájezdy připravili přátelé Burgr a Stříž.
Základní organizace se zúčastnila Šesté regionální výstavy ovoce a okrasných dřevin v Arboretu Šmelcovna za podpory Místní akční skupiny Boskovicko Plus, kde její členové reprezentovali pěstitelské úspěchy.
Výbor Základní organizace podpořil výtvarnou soutěž dětí MŠ, ZŠ, Praktické školy Štefánikova a Betany Moje oblíbená rostlina. Zúčastnilo se celkem 350 dětí, jež za snahu obdržely drobné dárky. Oceněno bylo 130 jednotlivců a 12 kolektivů. Nejzdařilejších 75 prací odešlo k vyhodnocení do Prahy. Na šestém celostátním místě skončila Amálie Klusáčková z Mateřské a Základní školy Štefánikova. Velké poděkování patří Zdeně Slámové, jež se o výtvarnou soutěž starala.
Kroužek mladých zahrádkářů má 18 dětí a zájem o práci vzrůstá. Vedoucími jsou Ing. Kostelecky a Ing. Lukešová. Pomáhají Ing. Bělehrádková Ing. Kotrhonzová a Zdena Slámová. Po dvanácté se kroužek zúčastnil okresní soutěže znalostí s výbornými výsledky. Šlechtitelský ústav Lysice uspořádal pro děti exkurzi s degustací jablíček. V prosinci se děti učily zhotovovat adventní a vánoční dekorace. Na 11. ročníku celostátní soutěže Mladý pěstitel v mladší kategorii skončila třetí Martinka Lukešová a ve starších první Tomáš Novotný a druhá Jarmila Hutařová.
Prodejna byla vloni otevřena od února do konce listopadu. O její provoz se vzorně starali Jiří Stříž, Eva Henková, Josef Komárek, Marie Jakubcová a Jana Plchová.
Lisování ovoce bylo v minulém roce prováděno od 5. září do konce října. Vánoční moštování proběhlo 19. prosince. O provoz moštárny se stará přítel Burgr.
Od dubna do října se zahrádkářská poradna uskutečnila celkem sedmkrát. Letos budou porady probíhat každou druhou středu v měsíci od dubna v čase 14.30 – 16 hodin v klubovně ČSZ. Lektorem je Ing. Kostelecký.
V katastru Boskovic je sedm zahrádkářských osad, koordinaci provádí Otto Zouhar. Spolupráce s Městem je dobrá, Jiří Stříž pracuje v komisi pro výstavbu, územní plánování a regionální rozvoj při Radě města.
Ekonomickou stránku ČSZ Boskovice vedla Zdena Slámová, která na schůzi přednesla zprávu o hospodaření.
Zprávu revizní komise přednesl její předseda Ing. Josef Plch. Vyznamenání za obětavou práci pro ČSZ obdrželi Zdena Slámová, Stanislav Jílek, Marie Jakubcová, Vlasta Šafářová, Bedřiška Pokorná.
Starostka Boskovic Bc. Hana Nedomová: „Děkuji za práci, kterou děláte pro občany města, za činnost s mládeží.“ Poté popřála všem do dalšího roku hodně sil.
Přítelkyně Ing. Kotková promluvila o důsledcích nového Občanského zákoníku. Informovala o nové Republikové radě a předsedovi ČZS Stanislavu Kozlíkovi, jenž je z moravského Hodonína a především vystupuje proti likvidaci zahrádkářských osad developery, kteří si penězi kupují stavební úřady. Zahrádkaření je dle něj veřejně prospěšná činnost a je třeba ji tak ve společnosti brát.
Josef Janků z Arboreta Šmelcovna: „Děkuji za účast u nás na výstavě, letos určitě zorganizujeme další. Pěstitelství je krásné poslání, buďme za něj rádi.“
Závěrem tajemnice Věra Bártová připomenula zájezd na jarní Flóru v pátek 24. dubna 2015, přihlášky se přijímají ve středu 4. března od 14ti do 16ti hodin v kanceláři ZO Boskovice.
Poté se již rozproudila veselá zábava s občerstvením, byla vylosována tombola, posezení zpříjemnila kapela Jaroslava Molta.

Více: www.zahradkari.cz/zo/boskovice

Snímky: Jitka Melicharová, Antonín Odehnal
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 25.2.2015
  • 328 zobrazení
mysticsmile
Když se řekne Emanuel, mnozí si pod tímto pojmem přestaví půvabné animované večerníčky se stejnojmenným motýlem, které kdysi uspávaly současnou střední generaci. V Boskovicích na Blanensku je též Emanuel, ovšem s legendárními pohádkami to příliš společného nemá. I když někdy také. To když si některá ze sociálních pracovnic posadí uživatele do kroužku a čte jim. Občas i ty pohádky. Ale teď vážně. Emanuel je sociální zařízení Oblastní charity Blansko. Více o něm povídal jeho vedoucí Mgr. Ivo Krejčíř při Dni otevřených dveří v úterý 19. června 2012: „Emanuel se skládá ze tří aktivit. Sociální rehabilitace ambulantní, Sociální rehabilitace pobytová a Centrum denních služeb. V Boskovicích poskytujeme první a poslední službu, v Doubravici zajišťujeme pobytovou formu. Kapacita je patnáct klientů, pracovníků je devět. Na první pohled je nás hodně, ale střídáme se na odpoledních i nočních službách, k tomu nějaká administrativa, práce je dost pro všechny. Postižení většiny klientů vyžaduje individuální přístup, někdy by nás mělo být i víc. Cílová skupina je se středním až těžkým zdravotním postižením, většinou se jedná o mentální a pohybové potíže nebo kombinace obojího. Někteří klienti mohou vykonávat lehké práce třeba i s počítačem. O jiné se musíme starat úplně ve všem. Jiní jsou zase trvale odkázáni na invalidní vozík. Každý klient je individualita vyžadující osobní péči. Od sedmi do šestnácti hodin zajišťujeme uživatelům nějaký program, osobní asistenci, stravování. Mají pohybové, hudební a výtvarné aktivity. Docházejí sem odborní instruktoři. Program přizpůsobujeme počasí, momentálním službám a též náladě klientů. Nacházíme se blízko centra města, snažíme se o styk s běžným prostředím. Chodíme do kina, divadla, solné jeskyně vedle městských lázní, na vycházky do zámeckých parků a k hradu, jezdíme na výlety, jednou ročně k moři. Byli jsme na Šumavě, vloni v Jeseníkách. Vyžití pro naše klienty je docela pestré. Sedm klientů využívá denně od pondělí do pátku pobytovou formu v Doubravici, tam je pro ně připraven odpolední program. Připravují si večeři, vykonají hygienu. Máme tam noční službu. Ráno si uživatelé sami nachystají snídani a pak je odvezeme zase sem do Boskovic. Rodiče sem uživatele přivezou v pondělí a v pátek si je vyzvednou. Máme tu uživatele místní a z širokého okolí. Jevíčka, Velkých Opatovic, Blanska, Lysic, Brna. Někoho si vozí rodiče sami, je-li třeba, zajistíme svoz.“ Tolik vedoucí Mgr. Ivo Krejčíř pro prvních devět hostů, jež se přijeli podívat ze zařízení Paprsek Velké Opatovice. Uživatelů bylo sedm a doprovázely je dvě sociální pracovnice Zdena Budínová a Lucie Seidlová. Vzácné návštěvy se pak ujala sociální pracovnice Veronika Pospíšilová. „V této velké místnosti provádíme pohybové rehabilitace s míči, máme zde technicky vyspělý rotoped, jenž nám věnovalo město Boskovice. Pro odpolední relaxace zde máme polohovací pytle. Lze z nich snadno vytvarovat třeba lodičku, do níž si klient lehne a může si pustit pohádku nebo hudbu dle nálady. Centrum denních služeb je od tří let věku klientů, sociální rehabilitace od šestnácti. Horní hranice je neomezená. Momentálně máme klienty ve věku 25 až 30 let. Jeden má 18. Měli jsme tu i čtrnáctiletého, ale ten bude nyní přijat do nedalekého sesterského zařízení Oblastní charity Blansko Betany, kde jsou uživatelé s lehčí formou postižení. Ve vedlejší místnosti máme zvláštnost. Je to elipsa nakreslená na podlaze. Zde si společně s klienty sedneme, zde se všichni zklidní, dostanou na stejnou vlnu a naladí se na denní činnosti. Zvolíme si tématický okruh, tentokrát máme na programu poznávání a život zvířat. Zapálíme svíčky, poslechneme relaxační hudbu, pak si podáme ruce, pohladíme se. Pak chodíme dokola po ovále, abychom si uvědomili, že patříme k sobě. A teď se tam půjdeme v tichosti podívat,“ zakončila první část poutavého vyprávění Veronika Pospíšilová a opatrně otevřela dveře. Někteří hosté pak usedli mezi domácí a zapojili se do programu elipsy. A bylo vidět, že se jim tady líbí. Též domácí je hned přijali mezi sebe a za chvíli ani nebylo poznat, kdo je cizí a kdo místní. Přišel čas odchodu zpět do velké herny a současně tělocvičny, abychom příliš nenarušili program. Veronika Pospíšilová pokračovala: „Jistě jste si všimli samostatných stolečků podél stěn, jsou to oddělená pracoviště pro kreslení, technické dovednosti a jiné činnosti, které klienti sami zvládnou. Vzadu visí tabule s piktogramy, ale již se moc nepoužívají. Okruh činností se zvyšuje a vymýšlet další by bylo problematické, navíc by se staly nepřehledné. Každý pracovník provádí individuálně s jedním uživatelem půl hodiny denně činnost na zvolené téma. Vždy v deset, třináct a šestnáct hodin probíhají tyto takzvané intervence, jež provádí tři pracovníci. A teď se můžete podívat sem do relaxační místnosti. Je bez oken, vybavená vyhřívaným vodním lůžkem, projektorem, zařízením pro reprodukci hudby, relaxačními svítidly a dekoracemi. Klienti ji využívají pro odpočinek.“ Někteří si lůžko vyzkoušeli, ani se jim pak nechtělo vstávat a z potemnělé místnosti jít ven do velké herny.“ Veronika Pospíšilová pak upozornila na obrázky po stěnách: „To všechno jsou práce klientů. A s tímto jsme vloni vyhráli v Šebetově soutěž,“ ukázala s nadšením na kresbu s modelem otevřené videokazety a pásem fotografií. „A jdeme do dílny. Zde malujeme, provádíme drobné mechanické práce, vyrábíme rámečky k obrázkům. A v kleci vidíte osmáka. Je to náš jediný živý tvor, o něhož se klienti starají a mohou si s ním povídat.“ Na závěr se ještě všichni přesunuli do společné kuchyně, kde na stole ležely alba fotografií z různých akcí, výletů, táborů a týdenní plán. Kdo chtěl, mohl napsat nějaký hezký pozdrav do pamětní knihy. „Děkujeme za návštěvu,“ rozloučila se Veronika Pospíšilová a na oplátku dostala pozvání do Paprsku Velké Opatovice: „Máme to tam velké a je nás tam moc, určitě se přijeďte podívat,“ poděkovaly za ukázku s výkladem obě tamní sociální pracovnice. Prostory Emanuela osiřely a ponořily se do ticha. Ale ne nadlouho. Mgr. Hana Šperková z místní Střední pedagogické školy přivedla postupně tři třídy studentů a studentek, aby se podívaly kde by mohly vykonávat praxi a na své i možná budoucí zaměstnání. Dle mého názoru je to spíše poslání. Využil jsem volné odpolední chvíle a trochu vyzpovídal vedoucího Mgr. Ivo Krejčíře: „Máme zde den otevřených dveří. Nedávno jsme takto představili pobočku v Doubravici nad Svitavou, nyní se může veřejnost podívat do našeho hlavního sídla vedle Městských lázní v Boskovicích kde provozujeme Centrum denních služeb a Sociální rehabilitaci ambulantní. Obě zařízení spadají pod oblastní charitu Blansko. Tady v Boskovicích máme v současnosti patnáct uživatelů a kapacita je u obou služeb zcela naplněná. Každé ráno absolvují uživatelé půlhodinový až hodinový rituál. Jeho úkolem je zklidnění a navození domácí příjemné atmosféry. Současně se stanoví denní program, případně hodnotí věci minulé. Máme příslib od Města Boskovice že během léta nechá na své náklady opravit přístupovou cestu. Ta je v havarijním stavu a pro špatně pohyblivé uživatele představuje značnou překážku. V naší dílně vyrábíme jednoduché drobné předměty a provozujeme výtvarné práce. Osmák v kleci je vítaným zpestřením terapie a klienti mají možnost se starat o živého tvora. Přišli se podívat studenti ze tří tříd místní Střední pedagogické školy pod vedením Mgr. Hany Šperkové a hned ráno na úvod klienti ze sociálního zařízení Paprsek Velké Opatovice. Minule jsme návštěvní den organizovali v září, tentokrát v červnu, aby se mohlo přijít podívat co nejvíce studentů. Před prázdninami mají školy volnější režim a též více času na akce v terénu. Chodíme s klienty do města, solné jeskyně absolvujeme s nimi nákupy, kino, divadlo. V srpnu loňského roku jsme byli autobusem s uživateli deset dní v Chorvatsku na ostrově Pag. Byl to běžný zájezd vypravený cestovní kanceláří Pavel Přikryl – Jiří Mráz z Brna. Zúčastnilo se nás celkem i se zaměstnanci dvacet, zbytek sedadel v autobuse zaplnili řadoví klienti cestovky. Letos v dubnu jsme byli čtyři dny na Šumavě na podzim chystáme další,“ doplnil ještě Mgr. Ivo Krejčíř. Museli jsme se rozloučit, klienti se chystali do Doubravice a musel se jim věnovat.
Je třeba vyslovit velký obdiv všem pracovníkům Emanuela, jak se o klienty vzorně starají, vytvářejí jim téměř domácí prostředí. Zde je třeba především trpělivost. Tihle postižení lidé se chovají tak trochu jako malé děti a všichni kolem k nim musí takto přistupovat. I prostředí zařízení Emanuel mateřskou školu částečně připomíná. Uživatelé mají svůj svět a především si hrají. Možná by měl každý podobné zařízení navštívit, aby si dokázal více vážit života a zdraví. Pak by se lidé třeba tolik nehonili jen za penězi, majetkem a dokázali se více dívat kolem sebe.
Charitnímu Zařízení Emanuel v Boskovicích a Doubravici nad Svitavou může pomoci každý. A to zasláním dárcovské SMSky ve tvaru: DMS EMANUEL na číslo 87777. Cena jedné zprávy je třicet korun, Emanuel obdrží dvacet sedm korun. Získané prostředky budou využity ke zlepšení péče o potřebné.

Více: http://blansko.charita.cz/
http://www.uspvo.net/
http://www.spgs-bce.cz/
http://www.boskovice.cz/
http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Zijeme_pospolu._Zabavne_odpoledne_Oblastni_charity_Blansko._Doubravice_nad_Svitavou_26._kvetna_2012/
http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Navsteva_v_zarizeni_Emanuel_Boskovice_na_Blanensku_27._zari_2011/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2012
  • 655 zobrazení
simontimingeriu
Kdysi exklusivní lázeňské středisko Rapallo se nachází v zálivu Tigullio, asi 25 km východním až jihovýchodním směrem od Genovy (Janova). Malý hrad ze 16. století připomíná dobu, kdy se městečko muselo bránit před častými nájezdy nepřátel a pirátů. U něj začíná promenáda Lungomare Vittorio Veneto. Zajímavý je kostel Nejsvětějšího Gervasia a Protasia postavený v 17 - 19. století se šikmou zvonicí. V roce 1922 se dostalo do povědomí světa, když zde byla 16. dubna podepsána smlouva mezi Německem a Sovětským Ruskem.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 15.6.2014
  • 171 zobrazení
to-lonestar
- uvažovali jsme i o jiném názvu akce, a to: ČSAD proti trampům. Na Kokořínsko je spojení z Prahy dost ošajstlich, musí se trefit pár spojů, pak už nejde nic. Tak například poslední autobus na Koko jede někdy po půl osmé, vlak na Mšeno pak ve třičtvrtě. Tak nejdřív nejel autobus z Prahy, protože prostě nejel. Důvod? Fakt netuším... Naštestí jsme stihli courák z druhé strany Holešovic. Autobus z roku raz dva (tímhle snad jezdili ještě starci na chmel) s průměrnou rychlostí rychle jdoucí muly měl být v Mělníku v 19:35. Již v 19:25 jsme byli na kraji Prahy u Líbeznice a představa mašírování 25 km z Mělníka na Kokořín se zdála reálnou... Naštěstí jsme po cestě přeskočili do autobusu, který vyjížděl z Prahy o 20 minut později, takže jsme stihli vlak. Ale zážitek s ČSAD fakt super! :(
- několik malých poznatků z jinak výborného vandříku: Nehledat převis na psaní v noci po tmě! Nedobíjet Housku k večeru - není pak kde pořádně spát! Nedávat si Podkováň - to není pivo, ale samoser! Mít zásobu cigaret,protože na území Kokořín až Mšeno je prostě nikde nevedou! Je to oblíbená lokalita výletníků a paďourů, takže příště na Koko radši v období listopad až duben.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.8.2011
  • 223 zobrazení
tomaskucera
– Koncem dubna již tradičně zorganizoval chmelenský Abeles tým na návsi stavění máje. Ta v tomto roce měla délku 25 metrů a pod břízou byly dva věnce. S jejím stavěním se začalo po 19. hodině, a protože byla lehká, povedlo se jí bez větších obtíží rychle postavit.
Kolem 20. hodiny se začalo nad vsí u silnice do Kuňovic s pálením čarodějnic. Po dohoření větší části ohně se účastníci pálení sešli na parku na návsi, kde bylo pro všechny připraveno občerstvení a posezení. Celý večer panovala mezi přítomnými Chmeleňáky dobrá nálada, obsluha ve stánku s občerstvením se o všechny výborně starala a přálo i počasí.
Během celého večera nepřijeli žádní návštěvníci s pilkou, kteří by chtěli májku podříznout a případně si odvézt jako suvenýr věnec.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.4.2015
  • 105 zobrazení
lotusesprit
Pěchotní srub T-S 20 "Na Pláňi" - Byl vybetonován firmou Ing. Josefa Filipa v římské odolnosti II ve dnech 25. až 30. dubna 1938, a to nákladem 1 070 000 Kčs. Kubatura betonu činí 1 657 m3 železobetonu, díky čemuž se jedná o největší objekt v úseku mezi Hronovem a Červeným Kostelcem. Jeho hlavní zbraně tvoří na každé straně protitankový 4,7 cm pevnostní kanón vz. 36 (L1) a dvojče těžkých kulometů ZB 37 (M). Pravá strana objektu postřeluje protitankový příkop směrem k pěchotnímu srubu T-S 19 ( https://lotusesprit.rajce.idnes.cz/pechotni_srub_t_s_19_turov/ ) a současně důležitou komunikaci Červený Kostelec – Stárkov. Levá pak pálí k sousednímu nepostavenému objektu T-S 21. V roce 1938 byl objekt z větší části stavebně dokončen, zemní práce zahájeny. Z velké části dokončena elektroinstalace, vodoinstalace a vzduchotechnika. Zvony však neosazeny. Obě zbraně L1 namontovány a srub z větší části vyzbrojen. Osádku objektu tvořilo 43 mužů ze vznikajícího Hraničářského pluku 17, konkrétně 2./17. hraničářské roty. Po podepsáni Mnichovské dohody se pěchotní srub ocitl, na rozdíl od objektu T-S 19, na území Třetí říše jako jediný z objektů ŽSV V na zabraném území, a to přímo na budoucí protektorátní hranici, která procházela na cestě k sousednímu objektu T-S 19. Zde byla zřízena Finanční stráží improvizovaná dřevěná celnice. Srub byl naštěstí ušetřen důkladnějším zkouškám říšskoněmecké armády, a tak až na pár zásahů je dochován v dobrém stavu. Neunikl však vytržení střílen pro zbraně L1 a M. Dnes je objekt spravován Spolkem vojenské historie T-S 20 Pláň, který se část srubu snaží uvést do původního stavu.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.10.2019
  • 39 zobrazení
ddm-chrudim
se odehrálo v pátek 30.3. 2012 za účasti pěti družstev ve Sportovní hale v Chrudimi. Soutěž byla vyrovnaná, klidná, rozhodčí měli dobrou náladu. A kdo postoupil do krajského kola - ZŠ U Stadionu Chrudim - chlapci výborně hráli a za celý turnaj nedostali od soupěřů ani jeden koš ( 8 bodů, skóre 60:0). O dalším umístění vždy rozhodly vzájemné zápasy. 2. místo ZŠ Chrast (6 bodů, 12:25), 3. místo ZŠ Proseč (6 bodů, 27:19), 4. místo ZŠ Hrochův Týnec (5 bodů, 14:33). 5. místo ZŠ Dr. Malíka Chrudim (5 bodů, 12:44). Všem děkuji za účast na turnaji, postupujícím do KK přeji mnoho úspěchů. Další soutěž v hale se koná 20. dubna, a to OK ve volejbalu chlapců ZŠ 8.-9. tříd, účast 6 družstev - ZŠ Třemošnice, Proseč, GJR Chrudim, U Stadionu Chrudim, DDŠ Chrudim, Hlinsko Ležáků. Eva Merhautová
více  Zavřít popis alba 
  • 30.3.2012
  • 254 zobrazení
kenasport
V úterý 25. dubna proběhl v parku na Habrmannově náměstí v Plzni Doubravce vzpomínkový akt k uctění památky letců Západočeského aeroklubu a rodáků z Doubravky.

Týkal se příslušníků čs. zahraničního letectva RAF ve Velké Británii za II. světové války Karla Pavlíka, Václava Šindeláře a Aloise Záleského.

Mezi hosty nechyběli rodinní příslušníci, zástupci města Plzně, armády, Leteckého historického klubu Plzeň, Svazu letců ČR - Letci Plzeň nebo plzeňské odbočky Českého svazu bojovníků za svobodu.

Přítomným zahrál Junior orchestr.

V 16 hodin zahájil vzpomínku starosta Plzně Doubravky Michal Chalupný, který vyzdvihl statečnost a odvahu pilotů.

S osudem pilotů seznámil přítomné předseda Leteckého historického klubu Plzeň Václav Toman. Všichni tři stateční vojáci byli členy Západočeského aeroklubu v Plzni.

Seržant Karel Pavlík byl sestřelen během operace Circus 157 dne 5. května 1942. Operace RAF zvané Circus, které začala RAF provádět od 10. ledna 1941, znamenaly určitý taktický manévr spočívající v tom, že se značné množství britských bombardérů vydalo bombardovat cíle v Německu i jinde v Evropě, přičemž je doprovázel také značný počet stíhačů.

Václav Šindelář tragicky zahynul 19. dubna 1943 při cvičném letu na Spitfiru. Příčinou pádu letadla byla zřejmě porucha na kyslíkovém přístroji.

Alois Záleský létal na doprovodné akce se spojeneckými bombardéry. Jeho osud se zpečetil několik měsíců před koncem II. světové války. 9. února 1945 při cvičném letu hlásí pilot, že má poruchu motoru. Vrací se zpět na základnu. Tam už nedoletěl. Jeho letoun se roztrhl ve vzduchu.

Následovaly hymny historická Československá a britská. Na závěr došlo k položení květin k desce umístěné na budově konzervatoře.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 25.4.2017
  • 221 zobrazení
jackal001
Telč (německy Teltsch, latinsky Telcz) je město v okrese Jihlava v kraji Vysočina, 25 km jihozápadně od Jihlavy.
Historie
Podle místní pověsti bylo město založeno již v roce 1099.[3] První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1315. Významným datem je rok 1339, kdy Telč dostal do vlastnictví Oldřich III. z Hradce z rodu Vítkovců. Jeho rod pak významně přispěl k rozvoji Telče. Vybudoval zdejší hrad a kostel, opevnil město a postavil též gotické domy kolem tržiště.[3]
Roku 1386 zničil požár západní polovinu náměstí i s kostelem a radnicí.
V roce 1423 dobyli město husité.
V polovině 16. století se získává zdejší panství Zachariáš z Hradce a Telči nastává opět doba rozkvětu.[3]
Za třicetileté války trpělo město i celý kraj zlovůlí švédských i císařských vojsk.
Roku 1712 zdědil zdejší zboží František Antonín Lichtenštejn-Kastelkorn. Byl to poslední člen této rodinné větve a zemřel bezdětný v roce 1761. Panství Telč zdědil bratranec Alois Arnošt hrabě Podstatský z Prusinovic za podmínky, že jméno a erb Lichtenštejnů-Kastelkornů a Podstatských z Prusinovic sloučí jako Podstatský-Lichtenštejn.
V 18. století nastává vzestup měšťanského stavu.
Počátek 19. století je ve znamení industrializace. Postavením železnice z Jihlavy do Telče 1898 a jejím propojením přes Slavonice do rakouského Schwarzenau skončila i komunikační izolace města.
1. dubna 1980 byly vesnice Borovná, Dolní Dvorce, Doupě, Dyjice, Dyjička, Stranná, Vanov, Vanůvek, Volevčice a Zvolenovice připojeny jako místní části k Telči. 1. července 1980 byla připojena Horní Myslová, 1. ledna 1986 pak Radkov a Strachoňovice.Poslední vlna slučování proběhla k 1. lednu 1989, kdy byly připojeny Mysletice, Olší a Zadní Vydří. Všechny vesnice se osamostatnily 1. ledna 1992.

zdroj:wikipedie
více  Zavřít popis alba 
  • 7.7.2015
  • 48 zobrazení
nasezem
Druhá lednová sobota patřila výletu do podkrkonoší. S přestupem ve dvoře králové jsem dorazil do obce Bílá třemešná. Žije zde přes 1300 obyvatel. Dominantu obce tvoří kostel sv.jakuba a přehlédnout při procházce obcí nejde ani některé hezké původní roubené domy. Asi 5 KM od třemešné se pak nachází přehrada Les Království.
Po rozsáhlé povodni v roce 1897 bylo rozhodnuto o její stavbě, dokončena byla až po 1. světové válce v roce 1919, kdy představovala největší údolní nádrž v naší republice. Pojme 9,25 milionů m3 vody. Představuje jednu z nejkrásnějších technických staveb v Čechách a v roce 1964 byla zahrnuta do seznamu technických památek pod patronací Památkového úřadu v Pardubicích.
Po procházce přehradou následoval návrat do třemešné a po silnici pak napřed k hotelu pod zvíčinou a následně k raisově chatě na vrcholu Zvíčina, který se svojí nadmořskou výškou 671 m.n.m. dominuje celému okolí. Není proto divu, že v dobách turismu na počátku 20.století se o vrchol vedly boje na poli národnostním a turistickém. Po dvě století (od roku 1706) siluetu Zvičiny dotvářel jen kostelík zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Koncem 19.století se ale o vrchol začali zajímat také turisté. V roce 1900 získal vrcholovou chatu do svého majetku KČT a začal ji rozšiřovat a zvelebovat.
Vrchol Zvičiny se rozhledny dočkal v roce 1925. K chatě přistavěli věž s unikátní otáčivou prosklenou nástavbou, kterou dodala pardubická firma E. Krause. Možnosti výhledu ještě umocňoval velký astronomický dalekohled se stonásobným zvětšením. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo 25.dubna 1926. V roce 1927 byla chata pojmenována po Karlu Václavu Raisovi, rodáku z nedalekého Bělohradu.Toto jméno jí zůstalo dodnes, kdy se opět vrátila do majetku KČT. Dnes je rozhledna uzavřena, lze jen doufat, že se brzy podaří ji zpřístupnit.
Jelikož výstup k rozhledně byl v hojně napadaném sněhu byl dost náročný jako cíl jsem zvolil 6KM vzdálený Mostek a odtud se vlakem vrátil zase domů. Pěkný výlet. :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 14.1.2017
  • 23 zobrazení
unokct
Více jak padesát členů SENIOR KLUBU Ústí n. O. se sešlo ve čtvrtek 7. června v turistické chatě Hvězda na Andrlově chlumu. Někteří přišli pěšky, jiní na kole či využili autobusové dopravy. Akci zorganizoval šéf klubu - pan JUDr. Zdeněk Ešpandr. Počasí výletu přálo, proto se mnoho seniorů vydalo po 183 schodech na 34,6 metrů vysokou vyhlídkovou plošinu rozhledny "Stříbrná krasavice". Stoly svatebního sálu, kde beseda probíhala, byly vyšperkovány propagačními turistickými materiály, kronikami KČT Ústí n. O., vandrovními knížkami i fotografiemi a pohledy Ústí n. O. V 15 hodin milé hosty přivítal předseda KČT Ústí n. O. - Milan Richter. Seznámil je se stoletou historií Klubu od jeho založení 17. 4. 1918 a osobnostmi, které se na této události podílely. Karel Nováček - ředitel okresního výboru, Josef Kosta - první předseda odboru, Emanuel Vladimír Danihelovský - pokladník, JUDr. Jaroslav Drábek, prof. Jaroslav Jezdinský byl zvolen místopředsedou a mnozí další. Mezi významné pilíře odboru zařadil i další osobnosti: Dr. Josefa Korába, hlavní mecenáše Klubu - továrníka Jindřicha Janderu a tiskaře Karla Brožka, Jaroslava Pirkla, Emila Horáka, značkaře Josefa Štefka, Milana Chasáka, Jaroslava Zajíčka, Ing. Zdeňka Strnada, Zdeňka Zábrodského a další. Přítomní Oušťáci si s velkým zájmem vyslechli úryvky z bohaté korespondence pana Danihelovského i Karla Nováčka. Oba pracovali pro milované Ústí nad Orlicí s velkým nasazením, nakonec se k nim město zachovalo víc než macešsky. Posluchače zaujal i pochvalný článek "80 SVATEB NA HVĚZDĚ", který uvedlo na svých stránkách Rudé právo 11. 9. 1965 a pojednávalo o chatě na Andrlově chlumu. Nahlédnout mohli i do velice zajímavých Věstníků Klubu československých turistů Ústí nad Orlicí, který vycházel v třicátých letech minulého století čtyřikrát do roka a členové jej dostávali zdarma. Zatím nejstarší článek, který ústečtí turisté prezentují na svých webových stránkách www.kctuno.cz (kapitola Historie Klubu), je z dubna roku 1919 a ústřední "ČASOPIS TURISTŮ" v něm popisuje průběh Valné hromady z 23. ledna 1919. Milan Richter hovořil i o třech rozhlednách Andrlova chlumu, dvou dřevěných i o té současné "Stříbrné krasavici", která byla slavnostně otevřena 19. 5. 1996, o výstavbě silnice od Loučení na vrchol kopce v roce 1940, hlavně však o chatě. Jako útulnu ji turisté předali veřejnosti 25. 8. 1940, jelikož byla stále plná, rozšířili ji a další slavnost se uskutečnila 21. 6. 1942. Po nechutných soudních tahanicích ji současní turisté převzali do své správy 1. 1. 1992, za šestadvacet let do ní investovali více jak osm milionů korun. Od 1. 7. 2000 byl jejím vzorným nájemcem pan René Grim, 1. 1. 2016 převzal tuto funkci, ke vší spokojenosti odboru, jeho bratr - pan Leoš Grim. Beseda se nakonec protáhla do 17 hodin a ukončila ji společná fotka před autobusem.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 1980 až červenec 2018
  • 30 zobrazení
mysticsmile
Moravský kras a okolí po zimě opět patří turistům!

Neděle jako vymalovaná. Od rána jasno, obloha bez mráčku. Už od Rájce směřovaly k Černé Hoře proudy pěších, po silnici šlapala do pedálů řada cyklistů. Všichni s jediným cílem, jímž bylo nádvoří Pivovaru Černá Hora.
Jako každý rok na začátku dubna zde místní i z širokého okolí vítají jaro a s ním i začátek nové turistické sezóny v destinaci Moravský Kras. Letos vyšla tato tradiční slavnost na neděli 2. dubna 2017.
Mottem byl tentokrát pokus o co nejvíce účastníků, kteří dosáhli na vavříny. Stačilo přinést jakoukoliv medaili, diplom nebo pohár. U stánků Infocenter Boskovic a Blanska se vytvářely dlouhé fronty. Každý chtěl ukázat to svoje „nej“ a zapsat se do snad možná budoucího rekordu.
Nad regulérností bděle dohlížel president agentury Dobrý den z Pelhřimova Miroslav Marek. Dvouhodinové sčítání začalo ve 12 hodin.
Prostranství dvora pivovaru se rychle plnilo, brzy zde nebylo téměř k hnutí a všechna místa u stolů byla beznadějně obsazená.
K dobré náladě vyhrávala country kapela Prak z Boskovic.
Kolem třinácté hodiny dorazila s úsměvem na rtech výprava boskovických Sokolek a hned bylo pořádně veselo.
Ve 14 hodin přišel čas prezentace měst Boskovic a Blanska. Starostka Bc. Hana Nedomová pochválila čtrnáctikilometrovou trasu, krásné počasí a všechny pozdravila. Připomenula mapový portál Daruma na Masarykově náměstí, kalendář akcí, virtuální prohlídku města – druhé místo ve Zlatém erbu JmK, mobilní aplikaci. Ještě vzpomenula Boskovické běhy, Půlmaratom Moravským krasem.
Místostarostka Boskovic Mgr. Dagmar Hamalová též všechny pozdravila, pochválila velký počet účastníků a že je stále hodně těch, co rádi cestují po našem regionu a pokračovala: „Vyhledávanou akcí je multižánrový Festival Boskovice 2017, letos bude v červenci jeho 25. ročník. Další akcí jsou Husí slavnosti se stylovým jarmarkem a gastronomickým svátkem.“ Závěrem připomenula, že kalendář akcí je zdarma k dispozici na Infocentru v radnici. „Všechny srdečně zveme do Boskovic.“
Blanensko představil místostarosta Ing. Jiří Crha. Připomenul proběhnuvší sobotní Pochod z sněženkou do Krasu, trasy 10, 25 a 35 kilometrů. Jedná se o obnovenou tradici, bude každý rok vždy první dubnovou sobotu. Uvedl, Turistická informační kancelář sídlí na Rožmitálově ulici, ta vydala leták s informacemi o nové mobilní aplikaci. Léto v Blansku – informace o zajímavých místech, Zámek, Muzeum, dřevěný kostelík, kostel sv. Martina s vyhlídkovou věží, aquapark, rekreační oblast Pálava, sportovní ostrov Ludvíka Daňka, Punkevní jeskyně Skalní Mlýn, Krasobus. Dále uvedl: „Blanenský zámek se zapojí do Muzejní noci 19. 5., Blanenský jarmark a Dětský den 27. 5., zveme i na hudební festival 24. června Morava park fest druhý ročník.“ Pozval ještě na celou řadu dalších akcí o prázdninách a listopadové Vítání sv. Martina.
Ve 14 hodin bylo ukončeno sčítání rekordu, na jeviště přišla senátorka za KD-ČSL pro obvod 49 Blanensko – Boskovicko Ing. Jaromíra Vítková. Pozdravila účastníky jedenáctého setkání na dvoře pivovaru. Pochlubila se, že s manželem dorazili na kolech. Na toto hned navázala pozvánkou: „V červenci už bude v provozu Cyklopark a Boskovické stezky. Přijeďte si to vyzkoušet.“ Připomenula, že je předsedkyní Kolegia pro Moravský kras a okolí, vyšly nové webové stránky moravskykras.eu, kde jsou všechny informace. Uvedla, že do této aktivity jsou zapojeny hrady, zámky, ubytovatelé, restaurace: „Nabídka je veliká, turistice a cykloturistice zdar!“
Kapela Prak zahrála ještě několik skladeb. Někteří účastníci roztančili prostor pod pódiem.
Poté ve 14.30 nastala vrcholná část programu – krájení turistického salámu. Slavnostní oficiální otevření turistické sezóny tímto společně provedli představitelé Boskovic, Blanska a Pivovaru Černá Hora. Za tímto účelem přinesly dvě sličné asistentky prkénko, nože a dlouhou „nohavici“ voňavé dobroty. Za cvakání fotoaparátů a bzučení kamer se to všem skvěle podařilo a turistika v destinaci Moravský kras a okolí byla oficiálně zahájena.
Salám byl poté pořadateli rozkrájený na kostky a mlsné jazýčky z řad účastníků se do něj mohly pustit.
Výsledky pokusu o nový český rekord vyhlásil president agentury Dobrý den z Pelhřimova pan Miroslav Marek. Pochválil krásnou jedenáctiletou tradici zdejších rekordů a konečně prozradil výsledek: „Dne se zde kromě 41 psů s medailemi sešlo 820 turistů, kteří dosáhli na vavříny. Tímto se zapisujete do Knihy českých rekordů. Děkujeme všem!“ Ozval se bouřlivý potlesk, hvízdání.
Vyhlášením nejnápaditějších rekordmanů a tahem tomboly byl oficiální program jedenáctého ročníku Otevíráni turistické sezóny pro Moravský kras a okolí ukončen. Díky Ing. Milanu Siverovi jsme pořídili ještě několik leteckých snímků a pak jsme se pomalu vydali k domovům plni nádherných zážitků ze Sluncem zalité pohodové neděle.
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 2.4.2017
  • 178 zobrazení
reklama