Hledání: 19.10.2018 setkání

Pro dotaz 19.10.2018 setkání jsme našli 20 007 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
baba1
  • září 2018
  • 289 zobrazení
hofi01
V roce 2015 jsme poprvé byli na Šumavě. Od té doby se sem pravidelně jeden víkend v roce vracíme. Tento rok jsme měli celkem problém najít volný termín, jenže pak psal kamarád Lukáš, že jede o víkendu na Šumavu a další kamarád Luboš se mě zeptal, zda se nechystáme někdy v dohledné době jet na Šumavu.. No a tím pádem bylo rozhodnuto co s volným víkendem !!
V pátek vyjíždíme někdy kolem 1 hodiny, přes Jindřichův Hradec, kde doplníme palivo, míříme přes Třeboň a Ledenice do Kuklova, kde se chceme podívat na nedostavěný klášter Pavlánů s kostelem sv. Ondřeje. Pěkné místo, udělám e pár fotek a jedeme dál. Teda dál, spíš trošku zpět, po cestě jsme si všimli ukazatele na Holašovice, což je obec zapsaná v roce 1998 do seznamu UNESCO. Vesnička moc pěkná, taky jsme si zde dali nejdražší vodu na světě, 130 korun za dvě skleničky "domácí limonády" mi lehce vyrazilo dech, ale co už.. Čas letí, valíme dál. Ve Vimperku děláme velký nákup, aby bylo večer co jíst a pít. Dál si cestu "zkracujeme" přes Horskou Kvildu, je to tu nádherný, člověk vystoupá do nějakých 1150 m.n.m. a parádně se ochladí. Pak sjíždíme k řece Otavě a přes Rejštejn dojíždíme na Kaiserhof, kde budeme spát u Igora, který tu má super penzion. Za chvíli po nás dojíždí i Lukáš s Míšou, takže jsme v plné sestavě. Večer máme příjemné posezení.
Na sobotu máme naplánováno setkání s milíňákama v Lomečku u Mrákova. Jedeme ve třech, Míša má povinnosti v Českých Budějovicích. Vyjíždíme kolem půl 10 přes Rejštejn, Srní, Prášily na Železnou Rudu, odtud směr Nýrsko, Kdyně, Kout na Šumavě, Mrákov a cíl cesty - zatopený lom Lomeček. Mílínská parta až tak hodinu po nás, je super že se zase vidíme. Jdeme po skupinkách mrknout do kesonu, který je tu spuštěn na dno a je možnost se podívat dolů. Pak se domlouváme, že společně zajedeme na oběd. Před výjezdem mám ještě krátkou testovací jízdu Lubošova Royal-Enfieldu. Super zážitek ! A pak už v celé grupě 9 motorek jedeme přes Klatovy do Hnačova, kde v kempu právě probíhá sraz socialistických vozidel a právě zde chceme poobědvat. Po jídle děláme pár fotek strojů zde vystavených, loučíme se s kamarády z Milína a jedeme k Sušici na rozhlednu Svatobor. Tady jsme byli už vloni, rozhledna i rozhled z ní jsou tak parádní, že si to rádi zopakujeme s Lukášem. Dál nás čeká nákup na večerní grilování v sušickém Lídlu, pak ještě vyjíždíme ke kapli Anděla Strážce taky v Sušici a pak už nádhernou krajinou podél Otavy zpět směr Rejštejn. Než ale otočíme kola našich ořů zpět na Kaiserhof, tak ještě děláme malou zajížďku k řece, kde se Alča s Lukášem chtějí "koupat". Nakonec to nedopadne, ale je to fajn zastávka. Dalším bodem už je ubytování. Míša už je taky zpět. Gril je rozpálený od dalších zde ubytovaných, takže za chvilku už je na stole luxusní večeře, kterou začíná další příjemný večer s posezením u Igora.
Ráno vstáváme , po snídani balíme, loučíme se s Igorem, který nám dělá společné foto, a vyjíždíme zpět k domovu. Hned asi 6 km po vyjetí mi na tachometru padá krásných 80. tisíc km. Jedeme zase tou delší, zato však luxusnější trasou. Opět projíždíme NP Šumava přes Srní, Modravu, Kvildu, Borovou Ladu do Horní Vltavice. Kousek po hlavní a už odbočujeme na Lenoru. Dál míříme kolem Lipna - Horní Planá, Frymburk, Vyšší Brod. Za ním odbočujeme doleva na Český Krumlov. V Rožmberku nad Vltavou děláme zastávku na oběd. Po něm jedeme kolem Vltavy po parádní silnici do Krumlova, tady jezdíme rádi. Za Krumlovem už to bereme spodem pod Českýma Budějovicema na Římov, Ledenice, Třeboň. V Jindřichově Hradci se loučíme s Lukášem a Míšou a za chvíli už jsme doma.
Další fantastický víkend je bohužel za námi. Počasí nám vyšlo na jedničku. Najeli jsme 695km, setkali se s kamarády a celé to bylo super. A o tom to je..
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 193 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
benesharrachov
setkání 13.10.2018
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen 2018
  • 86 zobrazení
tuhan1
  • 25.8.2018
  • 82 zobrazení
kire640
S Martinem, majitelem nádherné červené retro Jawy jsme si dali sraz v Rožmitále pod Třemšínem
více  Zavřít popis alba 
  • 18.10.2018
  • 61 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
benesharrachov
setkání 13.10.2018
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • 13.10.2018
  • 42 zobrazení
franton
  • 27.8.2017
  • 35 193 zobrazení
snebule
1 komentář
  • 31.12.2003
  • 19 615 zobrazení
leakupcik
Pestrodivoký výlet Itálií, každý den, jiné město, jiný hotýlek, spoustu skvělého jídla, památek. Setkání s kamarádkou z dětství.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • červenec 2019
  • 13 730 zobrazení
jiw
11. ročník Tattoo Session Silesia Opava - středoevropské setkání tetovacích studií, prodejců tattoo vybavení, šperků a stylového oblečení.
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
54 komentářů
  • 3.10.2015
  • 12 516 zobrazení
martoska
Po dlouhém zvažování všech pro a proti jsem se nakonec rozhodla jít za svým snem i letos... Opět ve čtyřech jsme podnikli sólo cestu tentokrát napříč Botswanou, Zimbabwe a Namíbii. Přílet i odlet jsme měli z Johannesburgu v JAR. Auto jsme si půjčili stejné jako loni a ujeli neuvěřitelných 9.259km. Letos nás přivítalo velmi příznivé počasí a dá se říct, že až na 2-3 noci, kdy jsem pro neskutečnou zimu téměř oka nezamhouřila, jsme měli počasí pohádkové. Přes den 35° vedra, v noci příjemných 20°C (až na jednu 27°C výjimku).
Tohle album je věnováno Namibii. Další nádherná země, plná vlídných, usměvavých a krásných lidí. Žije zde hodně různých afrických kmenů, mnozí z nich stále svým "primitivním" životem, i když i k těm se již dostaly moderní vymoženosti. I tak pro mne osobní setkání s nimi byl nepopsatelným zážitkem. Překrásná příroda, která se stále mění a pořád je cestou na co koukat. I zde žije nepřeberné množství zvířat, která je možno vidět i mimo NP. Navštívili jsme toho hodně. Od Caprivi výběžku, přes Epupa Falls na hranicích s Angolou, až po termální lázně v Ai-Ais, kde jsme si dopřáli relax před odjezdem zpět do JAR. Mj. jsme zde zažili nejteplejší noc (Epupa Falls), kdy v noci bylo asi 27° a nedalo se v tom ani spát a nejchladnější noc (Keetmanshoop), kdy byly snad 3° a pro velkou zimu jsem také oka nezamhouřila :) Časový postun oproti ČR -1 hod.
Navštívili / viděli jsme: africký kmen Sanů (Křováci) u Tsumkwe, Hoba meteorit u Grootfonteinu (kde jsme měli náš první a zároveň i poslední defekt), NP Etosha, africký kmen Himba u Kamanjabu, Opuwo (zde se mísí několik místních kmenů), Epupa Falls na hranicích s Angolou, skalní malby a skalní varhany u Twyfelfontein, zkamenělý les u Khorixasu, Cape Cross (největší lachtaní kolonie v Africe), Spitzkoppe, pobřeží Atlantiku u Swakopmundu, kolonii plameňáků a dunu 7 u Walvis Bay, namibijskou poušť Namib (Sossusvlei, Deadvlei, Hiddenvlei, duna 45 a Sesriem kaňon), Lüderitz, město duchů v Kolmanskopu, les aloí rozsochatých u Keetmanshoopu, Fish River Canyon (2. největší kaňon na světě) v Hobas a termální lázně v Ai-Ais.
Datum: 26. 6. - 16. 7. 2015
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • červenec 2015
  • 11 322 zobrazení
ladja77
moře, řeka, rybník, Miss nemovitost, neviňátka i šelmy podšité, Caimo to zařídí, past na rybáře, útěk z barev
více  Zavřít popis alba 
250 komentářů
  • říjen 2016
  • 7 364 zobrazení
ondrejhavelka
Při delších cestách do výrazně odlišných kultur cestovatele nemine jev, kterému se říká „kulturní šok“. Probíhá v několika fázích a poutník s ním zažije euforii, ale i dezorientaci a odpor ke všemu kolem sebe. Zvládnutí kulturního šoku je přitom jedním z nezbytných předpokladů, jak si cestu užít a nechat se poznávanou kulturou obohatit nebo přímo „přepodstatnit“. Kulturních šoků jsem zažil mnoho a ne všechny jsem zvládl dokonce. Ten nejtěžší mě čekal při návratu do Čech po dvou letech pobytu v afrických a arabských kulturách: bývá označován jako zpětný kulturní šok.

Nadšení, frustrace a únik nebo přizpůsobení

Kulturní antropologové popisují čtyři základní fáze kulturního šoku: nadšení, frustraci, obrat a přizpůsobení, ovšem každý prožívá kulturní šok jinak a jednotlivé fáze se mohou významně lišit. Většinou se vystřídají tři elementární fáze, přičemž třetí má dvě rozdílné podoby: 1. nadšení, 2. odpor a 3. únik nebo naopak přizpůsobení. Ne každý si vychutná kulturní šok do konce a mnoho lidí prostě ve fázi odporu vůči jiné kultuře volí co nejrychlejší návrat domů, což je ale škoda, protože teprve po projití všech fází kulturního šoku začne cestovatel opravdu poznávat odlišnou kulturu a učit se. Setkal jsem se i s cestovateli, kteří cítili nejprve odpor, poté se částečně přizpůsobili a teprve po několika měsících se objevilo opojné nadšení. Jiným se zase vícekrát za sebou vystřídalo nadšení s odporem, aniž by se dostavilo přijetí cizí kultury; jinými slovy, stále s kulturou vnitřně bojovali a to tak neúnavně, že nedošlo k proměně cestovatele cizí kulturou.
První fáze, tedy fáze nadšení, obvykle přichází bezprostředně po kontaktu s cizí kulturou – čím je nová kultura odlišnější, tím výraznější bývá vyvolané nadšení. Cestovatel bývá v této fázi nadšen (z jeho pohledu) zvláštními zvyky, chováním lidí, otevřenými náboženskými projevy, neznámým jazykem nebo velmi odlišnou hudbou. Intenzitu první fáze prohlubuje také odlišné podnebí, často velmi rozdílná teplota vzduchu a také jiná strava. Po několika týdnech, maximálně několika měsících jsou to však tytéž skutečnosti, které cestovatele přivedou k frustraci; tytéž jevy, které původně vyvolaly nadšení, ve druhé fázi způsobí silný odpor k nové kultuře, postoj odmítnutí a někdy dokonce odsouzení jiné kultury posuzované obvykle měřítky naší domácí kultury, kterou automaticky považujeme za směrodatnou neboli „tu správnou“.

První fáze na Madagaskaru

Svůj první kulturní šok jsem zažil při své první cestě mimo Evropu – tehdy jsem cestoval na Madagaskar. Bylo mi osmnáct let a neměl jsem absolutně žádné zkušenosti. Na Madagaskaru jsem ovšem pobyl pouze měsíc, takže jsem zakusil jen omamnou první fázi, tedy čtyři krásné týdny naprostého nadšení z odlišné kultury. Připadalo mi skvělé, že na silnicích neexistují žádná pravidla silničního provozu, že lidé spí v roztrhaných hadrech na zemi, že na výpadovce za městem stojí parta vojáků s lékaři a nutí každého projíždějícího spolknout hrst léků kvůli epidemii cholery, že cestou na pobřeží řidič pětkrát spravoval kolo a třikrát měnil svíčky, že bosí černoši táhnou rikši naložené obutými černochy, že se na nás řítí cyklón, že nikomu nerozumím a mám průjem z polévky, jejíž obsah nikdy neprozradím. Z Madagaskaru jsem odletěl dříve, než jsem stihl zakusit druhou fázi kulturního šoku.

Druhá fáze v Indii

To se mi poštěstilo hned na další cestě, kdy jsme s kamarádem cestovali stopem přes biblické kraje Středního východu do Indie. Fáze nadšení nám vydržela celé dva měsíce. Cesta po zemi do Indie a Indie samotná nás naprosto okouzlila. Milovali jsme stopování pestrobarevných, nákladem přeložených náklaďáků v Íránu a v Pákistánu, jezdících jen o málo rychleji než je rychlost chůze stoletého Inda ve sněhově bílém hábitu, kráčejícího na svůj oblíbený přeslazený čaj s mlékem. Milovali jsme hlučná arabská tržiště překřikující se s mueziny ve vysokých minaretech mešit. Milovali jsme nepopsatelně pálivé pouliční jídlo (i osolený meloun s chilli nebo osolený čaj s mlékem a chilli), po kterém jsme obvykle okamžitě stahovali kalhoty, protože pomsta je v Asii nezvykle rychlá, často doprovázená krátkodobou horečkou. O něco méně jsme ale milovali absenci toalet v Indii, a když jsme zasedli do řady roztomile se tvářících vyměšujících, neradi jsme přijímali fakt, že na Indy se při tom nikdo nedíval, ale na nás ano a ještě to mnozí zaujatě komentovali; přitom výsledek našeho počínání byl, nezávisle na barvě pleti, totožný. Milovali jsme ukřičenou hudbu, která útočila ze všech stran a výškou hlasu zpěvaček pronikala až do kostí. Milovali jsme všudypřítomné barvy, hubené řidiče rikš a tlusté bráhmany, svaté muže (hinduistické sádhu) kouřící velmi silné konopí a překrásné ženy v barevných sárích. Milovali jsme Asii a zejména Indii v její odlišnosti.
Jenže po dvou měsících nadšení se vše obrátilo. Dlouhodobé průjmy nás fyzicky vyčerpaly. Začalo nám vadit, že jídlo tolik pálí. Začalo nám vadit, že si nemůžeme v soukromí dojít na záchod. Ukřičená hudba nám začala být nesnesitelná, pomalu jedoucí náklaďáky nudné, náboženské projevy lidí nepochopitelné, žebráci nesnesitelní, vedro úmorné a do toho všeho jsme skončili v nemocnici s jakousi infekcí, která nás dostala až na samé dno. Navíc nás z nemocnice nechtěli pustit, protože – jak jsme brzy zjistili –, získávali za každý den naší hospitalizace zajímavé peníze a chtěli pochopitelně co nejvíce. Nakonec jsme si po deseti dnech museli vytrhnout kapačky ze žil a v noci z nemocnice utéct jako zločinci. Celá Indie na nás pomyslně padla a začala nám připadat odporná, nepochopitelná, přebarvená. Hledali jsme umění, mystiku, krásu a našli jsme blikající kýč, který vzhlíží k euro-americké kultuře a svým pokusem o její napodobování ji spíše velmi výstižně karikuje.
Najednou jsme si začali uvědomovat skutečnou podobu toho, co se nám zdálo okouzlující, a jako bychom vystřízlivěli probuzeni do těžké kocoviny. Nesnesitelná tíha přebarvené, převoněné, překřičené, překořeněné Indie. Druhá fáze kulturního šoku se dostavila v plné síle. Po dvou týdnech boje s druhou fází jsme totálně vyčerpaní zvolili únik, tedy návrat domů. Jenže hned několik dní po návratu jsme toho litovali.

Třetí fáze, zlom a hlubší smysl

Na své další Cestě stopem po Indii (tentokrát jsem cestoval sám) se mi podařilo druhou fázi překonat a teprve potom jsem se konečně nechával pozvolna měnit. Nasytil jsem se Indií a nechával se pomalu, střízlivě, v klidu a dobrovolně „přepodstatňovat“. Teprve tehdy jsem se začal opravdu učit, odkrývat hlubší roviny jiné kultury, které nejsou na první pohled vidět pod palbou povrchních přebarvených vjemů. Indie se konečně dostala do mého nitra a otevřela mi zcela nový horizont vnímání světa. Najednou jsem znal dvě odlišné kultury, a byl tak schopen dívat se na svět z různých kulturně podmíněných úhlů. Byl to osvobozující pocit.
Když tedy cestovatel překoná druhou fázi, dostaví se odměna a cesta dostane nový (hlubší) smysl. Cesta začne odhalovat život. Cestovatel zakouší totéž, co doposud, ale už z toho není ani euforicky nadšen, ani k tomu necítí odpor a nechuť. Prostě vše přijme tak, jak to ve skutečnosti je a začne pomalu vnímat okolní svět skrze program dané kultury. To, co mu dříve připadalo nechutné (třeba, že krásná dívka obědvající vedle vás si velmi objemně odplivne hned vedle vašeho talíře), najednou působí normálně a naopak to, co bylo normální (vysmrkat se do kapesníku a dát si jej do kapsy), je najednou nechutné – obsah přece patří kamkoli (na zem, na stůl, na lavičku, na sedačku v autobuse), jen ne do kapsy.
Ne všechny odlišnosti ale působí frustraci – například ženská nahota, běžná u některých afrických etnik, ve mně budila pouze libé pocity. Ani po mnoha měsících vizuálního studia černých ňader se nedostavila žádná frustrace a už vůbec ne odpor. Pravdou ale je, že mužská nahota, která sice není tak běžná jako ta ženská, ale cestovatel se s ní v Africe nejednou setká, ve mně frustraci vzbudila. To však nebyl kulturní šok, ale spíše překvapení, po kterém jsem cítil jistou nedostatečnost. Až ve vietnamské sauně na další cestě jsem znovu získal ztracené sebevědomí. Normální délka je zavádějící pojem – svět je barevný a různý.

Všechny fáze kulturního šoku v Africe

Jak už jsem zmínil, celou procedurou kulturního šoku jsem hned dvakrát prošel v Africe. Prvním kulturním šokem jsme s přítelkyní (dnes manželkou) prošli v subsaharské Africe, kde jsme pobývali rok. Stopem a pěšky jsme pomalu cestovali okolo celého černého kontinentu a postupně se střetávali s mnoha (z našeho pohledu) nepochopitelnými kulturami. Ze začátku jsme odlišné kultury poměřovali tou naší domáckou, kterou jsme považovali za směrodatnou. Sociologové tento přístup označují jako etnocentrismus. Postupně jsme ale přestali považovat svou rodnou kulturu za směrodatnou a pochopili jsme, že každá kultura je jiná, a každá má nezcizitelné právo na svébytnost. Žádná kultura není „ta správná“. Tomuto postoji sociologové říkají kulturní relativismus.
Po projití všech fází kulturního šoku v černé Africe jsme si další a další kultury užívali plnou měrou. Žádnou z těchto kultur jsme však nestihli pořádně přijmout, neboť jsme pomalu putovali. Proto nám leccos stále připadalo divné: nechápali jsme rytmus v hudbě, sandály na hlavě, voodoo v hlavě, mouchy v očích, překračování umírajících chudáků, sílu konopí, násilí mezi etniky nebo to, že na urostlého černocha nefunguje elektrický paralyzér.
K plnému přijetí jiné kultury a dokonalému „přepodstatnění“ u nás došlo až v Egyptě. Po roce stráveném v černé Africe jsme ze Súdánu připluli po Nilu do Egypta a okamžitě pocítili zásadní změnu kultury. Chtěli jsme se zdržet měsíc, ale nakonec to byl další rok, během něhož jsme v Egyptě pracovali, cestovali, naučili se mluvenou arabštinu a prošli všemi fázemi kulturního šoku. Po půl roce došlo k plnému přijetí kultury. Připadalo nám naprosto normální sypat odpadky z okna – něco sežerou velbloudi, něco kozy a zbytek rozfouká vítr. Připadalo nám normální, že pracovní schůzka se uskuteční asi hodinku až tři po smluveném čase setkání nebo že prodavač v obchodě spí (případně tam prostě vůbec není), a tak mu na stole necháme peníze a odcházíme s nákupem. Dokonce nás už nešokovaly skutečnosti, které nás v současnosti už opět šokují, jako byla třeba vražda ze cti, kdy otec zabil dceru (naši sousedku) za to, že se scházela s Beduínem. Postupně jsme vrostli do jiné kultury a přijali jiný program, kterým člověk čte okolní děj. To, co se evropským turistům zdálo exotické, nám připadalo normální a naopak.

Zpětný kulturní šok

Po dvou letech v afrických a arabských kulturách jsme se přes země Středního východu a Balkánu vrátili domů. Po několika dnech přišel silný zpětný (návratový) kulturní otřes. Lidé tady v obchodě nesmlouvají, což nám připadalo divné až nezdvořilé, vždyť koupit za první cenu je (z arabského pohledu) vrcholná ukázka pohrdáním druhou osobou. Týden jsme nestihli jediný dopravní prostředek, protože všechny jely (nepochopitelně, až zákeřně) na čas. Na pracovním pohovoru se okamžitě mluvilo o práci, což je v polovině světa nemožné, vždyť nejdříve se musíme poznat, pohovořit o rodině a náboženství, potom o sportu a autech a potom teprve o práci. Lidem připadalo zvláštní, že rýži s omáčkou jíme rukama a nikdy nebereme do levé ruky jídlo. Mimochodem mokrý flek na zadní straně kalhot v Egyptě mnohem rychleji schne a nevyvolává pohoršení.
Šokovala nás rychlost života, kterou jsme arabským tempem vůbec nestíhali, ale nezdálo se, že by ti zrychlení lidé kolem nás byli nějak „dál“. Český život nám připadal až německy sterilní – vlastně jsme v něm život marně hledali. Bolela nás hlava z neustále se valících zpráv, které dokola opakují totéž a kloužou jenom po povrchu, ale o to rychleji a krvavěji.
Nezbylo nám než projít všechny fáze kulturního šoku a znovu se zařadit do naší rodné kultury. Dnes už žijeme plně v programu české kultury, ale mnohé skutečnosti, které jsou nám v médiích prezentovány jako zvláštní, hloupé nebo nesprávné, stále dokážeme pochopit pohledem skrze jiný kulturní program. Pořekadlo, kolik jazyků znáš, tolikrát si člověkem, mohu potvrdit v případě, že k jinému jazyku si člověk osvojí také jinou kulturu, čím odlišnější, tím lepší.

#cestování, #Afrika, #kultura, #kulturní šok, #Ondřej Havelka (cestovatel), #domorodá nahota, #umělecká fotografie, #dokument, #nahé ženy, #černobílá fotografie, #zábava
více  Zavřít popis alba 
50 komentářů
  • říjen 2008 až říjen 2019
  • 7 980 zobrazení
superfotograf
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
  • 20.6.2015
  • 6 064 zobrazení
costache
🍺 Společenský dům Lázní Darkov byl postaven na přelomu 19. a 20. století ve stylu secese (art nouveau) podle návrhu vídeňského architekta Korna. Společenský dům je významným kulturním a společenským centrem nejen pro lázeňské hosty, ale také pro širokou veřejnost. V prvním patře Společenského domu se nachází dvoulůžkové pokoje a apartmány. Prostory Společenského domu jsou vhodné pro svatby, plesy, školení, semináře, firemní setkání, pracovní obědy a jiné společenské akce. Součástí restaurace je prostorný reprezentativní sál s pódiem a tanečním parketem, několik salonků, venkovní terasa a předzahrádka.
🌳🦋 Společenský dům obklopuje krásné prostředí Lázeňského parku, ve kterém smysly návštěvníka potěší všudypřítomná flóra, ale i větší počet uměleckých plastik. V areálu lázní se do dnešních dnů dochovaly architektonicky cenné stavby: budova starých lázní, kaple sv. Anny, lázeňské domy (Vila Vlasta, Jiřina), Společenský dům, dětská léčebna (1902) a funkcionalistická stavba Sanatoria realizovaná v 30. letech 20. století.
⛲Lázně Darkov založil v roce 1867 Jiří IV. Bees svobodný pán z Chrostiny (1824 - 1905). K objevu pramenů jodové vody došlo na jeho panství v nedalekém Ráji. Jiřímu - Georgovi patřila panství Ráj a Hnojník a také panství Horní Třanovice, Otrubkov, Horní a Dolní Kačice v Rakouském Slezsku. Dále vlastnil alodiální statek Lešná na Moravě sestávající z pěti lokalit se zámkem v Lešné u Valašského Meziříčí. V roce 1866 byl jmenován c. k. komorníkem.
ADRESA: Karviná - Darkov, ul. Karola Śliwky, tzv. STARÉ LÁZNĚ.
#pivo#beer#hospůdky#Karviná#Darkov#lázně#craftbeer#KarvináJeStavMysli#czechgirls
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • červen 2011 až říjen 2019
  • 6 231 zobrazení
vrtulea
29.- 30.7. 2016 koupaliště Mladá Boleslav a noc v kempu Peklo na Branžeži, zámek Dětenice a rodinné setkání
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2016
  • 5 866 zobrazení
horyskovi
Parní den v Olympii, Nejkrásnější víkend na chatě, Setkání s dětmi ve školce, Biotop v Komárově (supr den ;)), Cvičení v Mariánském údolí s Verunkou i Tomáškem ;), Den otevřených dveří ve vozovně, Květinové výročí
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2012 až červen 2015
  • 5 497 zobrazení
milosf
5 komentářů
  • 26.9.2015
  • 4 701 zobrazení
baruliiina
Začalo to příletem, kdy mě po výlezu z haly přivítal hostinský a Gambrinus, jako správný Čech jsem ihned do baru zavítala a ... dala si tam kafe a vodu. .Doma tě vítá pes Ringo, somrujíc alá surikata lízajíc si koule...
Nicméně ranní pohled z balkonu je pořád stejně krásný a tak snídaně jsou nevyloučitelné stejně tak jako popíjení na pláži piva z lidlu za 65 centů...
První výlet na jezero Limonardo kde nás místo citronů přivítalo naprosté ticho a jediný živoucí jsme byli my a pár ryb, co ještě nelekly. Odměněni výhledem na jezero a levitujíc jogu sme zašli na kýbl piva..

Setkání s Verčou, němkou která si tu tak cestovala bylo více než příjemné a tak sme jí pozvali přespat v holek bytě a druhý den jí udělali snídaňový piknik s cirkusovým doprovodem...Následně narozeninové pobíhání po Malaze s květinami a úspěšný ,,nákup,, byl dobrým dárkem, někdo slaví s podpadky, my slavíme s odpadky..
Deštný výlet do hor nad Malagu a k rozpadlému domu, kde někdo stihl propadnout oknem aniž by si ráčil dát ruce podél těla, ale mít je hezky v bok, nám naservíroval bolosvalstvo a nejlepší bylo úterý, kdy si vyjímečně vemu telefon do města a on zvoní,, AHoj Báří, tady Pany jsi v Malaze? .. za hodinu tam budem, tak se stavíme na návětěvu,, .-))
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen 2014
  • 4 544 zobrazení
superfotograf
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • červen 2016
  • 4 365 zobrazení
bele
ALB 203 - První setkání byla zima na venkově v letech 2009 až 2011,
druhé setkání byla zima na horách v letech 2005 až 2008 a
třetí setkání je letošní zima, která ani zimou není ...

začíná být všechno tak nějak jinak, než má být, ale i tak byl letošní rok fajn, díky za něj :-)
více  Zavřít popis alba 
228 komentářů
  • září až prosinec 2012
  • 4 350 zobrazení
svata-km
V roce 1885 se v Kroměříži setkal rakouský císař František Josef I s chotí Alžbětou s ruským carem Alexandrem III a s carevnou Marií Feodorovnou. S největší pravděpodobností vladaři řešili neklidnou situaci a své mocenské vlivy na Balkáně.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.5.2015
  • 4 093 zobrazení
gurunz
Čtvrtek a pátek na Metalfestu, setkání s kamarády a zase odjezd na další akci :)
více  Zavřít popis alba 
  • 31.5.2019
  • 4 306 zobrazení
travelhonza
Papua Nová Guinea GOROKA SHOW FOTO 14.9.2013 den druhý

O Goroka show
Show Goroka začala již v roce 1957 v Independence Park naproti Goroka hlavní trh. To bylo nejprve představeno a organizuje australských Kiaps (hlídka úředníci). Kiaps z každého okresu postavený kulaté domy typické pro jejich okresů. Je jim hrdě kultury svých okresech. V kiaps přinesl singsing skupiny z jejich okolí a jak jsme se asi dvacet devíti jazyků a společnosti to se odrazilo v jejich kultuře. Začalo to jako zábavní víkend pro každého v provincii. To bylo také soutěž vidět, což bylo nejvíce organizuje a spravuje okres. To zůstalo to tak a stala se národní událost v kalendáři PNG. Zobrazit Goroka láká turisty z do PNG stejně jako z celého světa. Eastern Highlands Kulturní Show, která je prostě známý jako "Show Goroka" je významnou událostí v provincii. spin-off s lidmi a obchodních domů v provincii se cení. Přehlídka nabízí zábavu pro lidi východní vysočiny a návštěvníků forma PNG a zámoří. Zobrazit Goroka je pravděpodobně nejznámější kmenové setkání a kulturní akce v Papui-Nové Guineji. Koná se každý rok v blízkosti Den nezávislosti (16. září) v městečku Goroka. Asi 100 kmenů přijet ukázat svou hudbu, tanec a kulturu. Tento festival začal v polovině 1950 z iniciativy misionářů. V posledních letech se stala atraktivním turistickým cílem, protože je to jedna z mála příležitostí, jak vidět v tradiční kmenové kultury. těchto dnech výstava Goroka je částečně turistické akce, ale je to vzácná příležitost pro cestovatele zažít zvyky více než sto kmeny, které obývají Papua-Nová Guinea vysočiny. V průběhu víkendu se kmeny shromažďují pro hudbu, tanec, ukazuje-off a mimořádné projevy domorodých rituálů. Město vysočina Goroka je místem pro alternativní výroční show, která oslavuje kulturu domorodých kmenů. V sudých letech pouze Ukázat Goroka se obvykle koná o víkendu nejbližším Den nezávislosti (16. září).
Zdroj:http://www.gorokashow.com/
Foto Honza Šimůnek
www.iscarex.cz
více  Zavřít popis alba 
  • 14.9.2013
  • 3 871 zobrazení
bele
ALB 1110
Cesta do Prahy měla jediná cíl - setkání s kamarádem Lacem Deczim a pokec o jeho obrazech. Nedám sem všechny - třeba někdy bude albumko, ale to povídání s ním je víc. Jeho popis obrazů stojí za přečtení a hudbu jsem tentokrát nezaznamenával

Předcházelo tomu bloumání po Stromovce, kde sposta lidí ležela jako v Praze - posuďte sami
více  Zavřít popis alba 
136 komentářů
  • červen až červenec 2017
  • 3 252 zobrazení
tazmax
Květnové firemní setkání bylo nepracovní. Páteční dopoledne jsme strávili se Zdeňkem Webrem councilem, kde jsme většinu času probírali své zážitky z MIO živě. Pak jsme hledali svou vizi a vizi firmy. Vyšlo nám z toho, že bychom měli do světa :). Večer jsme relaxovali grilováním a povídáním u ohně. Jakmile nám venku už bylo chladno, přesunuli jsme se do sállu, kde párty pokračovala - tentokrát s hudbou a tancem.

Druhý den byla v plánu projižďka parníkem, která se kvůli nepřízni počasí změnila ve směs jiných aktivit. Ze začátku to byla povídací kolečka, které přešla přes hru "aktivity" do oběda. Po něm jsme se rozloučili a vydali se do svých domovů. Akce byla příjěmně odpočinková. I přesto, že cílem nebylo řešit aktivity firmy, měli jsme po této akci daleko větší přehled v dalším postupu "koleček" Firmy 2.0 a jejich aktivitách. Děkuji všem za skvělou atmosféru :)
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013
  • 3 252 zobrazení
Reklama