Hledání: 1909_Podzimní houbařský sraz

Pro dotaz 1909_Podzimní houbařský sraz jsme našli 387 výsledků.
AKCE -30 % s kódem
Darujte
pod 🎄 fotodárky!

S výběrem toho pravého vám poradíme…
Kód: Vanoce2020
Vánoce 2020
mildovo74
Naleznete zde věnování z LIDIC a MAKOTŘAS.

LIDICE: Jan Novotný
* 22. 1. 1859 – † 24. 4. 1938
Cituji: ,,Faru v Hostivici obdržel Novotný nejvyšším rozhodnutím z 11. března 1909 a měl nastoupit 1. dubna 1909. Protože ale byla v Lidicích naplánována generální vizitace kardinála a pražského biskupa Lva ze Skrbenských, přišel do Hostivice až po této vizitaci 28. dubna 1909. Slavnostně byl uveden vikářem ThDr. Rudolfem Horským, farářem v Šárce, dne 16. května 1909."
Více informací o panu faráři naleznete zde:
http://www.hostivickahistorie.cz/osobnosti/novotny-jan.html?fbclid=IwAR3fJgvwnH19chM0vWNHrVQq8g75mGltHF4WvAZylIfA6ul8UlYKpvHFxN0

Více naleznete v popiskách ve fotografií !!
více  Zavřít popis alba 
  • 17.10.2020
  • 51 zobrazení
lotusesprit
Bohnický ústavní hřbitov (někdy označován jako „hřbitov bláznů“) - Hřbitov byl dokončen a vysvěcen 12. září 1909 jako součást Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Jako první zde byl pohřben 24. září 1909 jedenáctiletý ošetřovanec František Jankovský postižený hydrocefalem (vodnatelností mozku). Ročně se zde pohřbívalo asi 80 pacientů v léčebně zemřelých. Kromě pacientů zde našli místo odpočinku i jejich ošetřovatelé, řádové sestry, místní dělníci či úředníci. V roce 1916 podlehli epidemii tyfu i italští vojáci z nedalekého zajateckého tábora. Ti jsou zde rovněž pochováni. Za první světové války byli do léčebny přesunuti chovanci psychiatrické léčebny z Tridentu. Bohnický hřbitov se i těm, již zde zemřeli, stal místem posledního odpočinku. Roku 1951 se zde přestalo pohřbívat a zároveň byl zrušen kostel a ústavní duchovní správa. Hřbitov byl 1. ledna 1963 předán Pohřební službě hl. m. Prahy. Ta jej nevyužívala a nechala zpustnout. Během let oficiálního provozu hřbitova zde bylo na ploše 2,5 hektarů pohřbeno na 4300 osob. Dominantou hřbitova je kaple s márnicí a také mohyla vystavěná na památku vojákům a obětem první světové války, kteří v průběhu hospitalizace v ústavu zemřeli. V roce 1984 se v ponurých kulisách bohnického hřbitova filmovalo ukládání W. A. Mozarta do hromadného hrobu (scéna z filmu režiséra Miloše Formana Amadeus). V roce 1989 místní kapličku vypálili vandalové. Po požáru zbylo z kaple pouhé torzo. Panuje oprávněná domněnka, že bohnický hřbitov je místem posledního spočinutí ostatků zavražděné mladé prostitutky Otýlie Vranské nebo těla vraha Gavrilo Principa (Poznatek o tom, že byl zde na „hřbitově bláznů“ uložen dne 1. května 1918 do neoznačeného hrobu Gavrilo Princip, zjistilo gestapo v září 1942, když se německým bezpečnostním složkám v Protektorátu Čechy a Morava podařilo rozbít ilegální odbojovou skupinu z Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Hrobník Slavata při výslechu uvedl, že byl Gavrilo Princip v seznamech uveden jako demobilizovaný kaprál Karel Chotěšovský od 28. pěšího pluku, který zemřel v bohnické léčebně na „úbytek mozku“.) V roce 1996 nechala Margaret Thatcherová z tohoto hřbitova exhumovat ostatky předka svého manžela Denise Thatchera (1951–2003). Po jednáních, která započala v březnu 2015, dne 8. srpna 2018 rada hlavního města Prahy schválila bezúplatný převod hřbitova z vlastnictví České republiky na hlavní město Prahu a pod správu městské části Praha 8, o což Praha zažádala v srpnu 2015. V rámci obnovy mají být stabilizovány obvodové zdi i kaple a zredukovány náletové dřeviny, popínavý břečťan má být na hřbitově kvůli zachování atmosféry ponechán. Hřbitov má zůstat nadále uzavřený, ale městská část v něm plánuje pořádat komentované prohlídky.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v říjnu
  • 75 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
verastrnadkova
Čejkovice jsou vinařská obec v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, 15 km severozápadně od Hodonína. Obcí protéká potok Prušánka. Žije zde přibližně 2 500 obyvatel.
Z hlediska regionálního členění náleží Čejkovice do oblasti hanáckého Slovácka, která je vtěsnaná mezi Podluží, Hodonínsko a Kyjovsko. Sousedními obcemi sídla jsou Vrbice, Prušánky, Starý Poddvorov, Nový Poddvorov, Čejč, Kobylí, Velké Bílovice a Mutěnice.

Název obce
Název obce Čejkovice nelze odvozovat od pověsti, která vypráví o pánovi, který při lovu zastřelil čejku, a nad ní pronesl monolog: „Už nepoletíš čejko-více“. Jelikož je v Česku mnoho vesnic s tímto názvem, vyznívá pravděpodobněji hledat původ tohoto názvu v místních jménech: Čajka, Čejka, Čak a v řadě jiných obměn. Všechna ta jména historikové vysvětlují od základu čekati, čakati, a nejstaršího tvaru „čajati“, to je být na stráži. Další variantou je taky odvození od vlastního jména Čajka, které pocházelo od staročeského označení ptáka čajky (čejky). Název Čejkovice pak znamená „ves lidí Ča(e)jkových“.

Historie
Příchod templářů do našich zemí je datován k roku 1230 a k tomuto datu se rovněž vztahuje i budování čejkovické gotické tvrze a příslušného sklepení (Templářské sklepy). V této době zde taktéž často sídlil templářský komtur Ekko. První písemná zmínka o Čejkovicích pochází z roku 1248, kdy břeclavský feudál Oldřich ze Sponheimu daroval čejkovským templářům čtyři grunty v nedalekých Rakvicích. V roce 1309 se majetku templářů a zároveň i celých Čejkovic zmocnil Jindřich z Lipé. Po odchodu feudálů z Lipé se v Čejkovicích střídají rody z Kunštátu, ze Štemberka, ze Zástřizl, z Lomnice a z Víckova. V roce 1540 došlo k obnovení hrdelního a trhového práva. Rok 1540 znamenal pro Čejkovice změnu majitele na rod Víckovců, kteří městečko drží až do roku 1622, kdy byly Čejkovice Janu Adamu z Víckova, který se zúčastnil stavovského povstání zkonfiskovány a předány řádu jezuitů neboli Tovaryšstvu Ježíšovu. Po zrušení řádu roku 1773 přešel majetek do Studijního fondu. V roce 1785 navštívil Čejkovice císař Josef II. a na přímluvu tehdejšího starosty zrušil své nařízení o pohřbívání v plátně. Čejkovice disponovali horenským právem (pěstování vína) nebo hrdelním. Za první světové války někteří občané Čejkovic bojovali v řadách legionářů, převážně ve francouzských, italských a ruských legiích. Během nejhoršího období druhé světové války přišlo o život mnoho občanů obce. Konec války pro Čejkovice nastal 14. dubna 1945, kdy obec osvobodila sovětská vojska. Rok 1998 byl 750. výročím první písemné zmínky a k této příležitosti byl obci udělen tehdejším předsedou vlády znak obce.

Akce a život v obci
Každoročně se konají v Čejkovicích tradiční krojované hody. Jejich součástí je stavění hodové máje, průvody obcí, hodové zábavy a všemožné jiné veselí. Hladký průběh hodů zajišťují stárci a stárky – vybraní zástupci z krojované mládeže (chasy). Hody se slaví ve vesnici jako křesťanský svátek vztahující se k svátku patrona kostela. V Čejkovicích, kde je kostel zasvěcen sv. Kunhutě, se však hody konají vždy třetí víkend v srpnu a to z toho důvodu, že na jaro bylo moc práce. Nový termín byl odvozen od data svěcení nových kostelních zvonů.
Vinné trhy mají v Čejkovicích již dvacetiletou tradici. V prostorách zámku a přilehlé zámecké zahradě se návštěvníkům prezentuje vice než 30 vinařství. Akce je spojená zejména s folklorem lidovými tradicemi a dobrou náladou.
Zarážení hory – Tradice zarážení hory má kořeny ve středověku. Vinaři tak tehdy uzavíraly své vinice s dozrávajícími hrozny cizím lidem. Právní ochranu jim tehdy poskytovalo tzv. horenské právo, kde byli formulovány např. tresty pro nezvané hosty nebo případné výjimky. Porušení zákazu se přísně trestalo, mohlo dojít až na hrdelní tresty. Hrozen si směli pro osvěžení v horkém dni utrhnout jen nemocní lidé, případně těhotné ženy. Tato pravidla platila až do konce vinobraní. V Čejkovicích bylo toto horenské právo patentem Josefa II. v roce 1784 zrušeno. Obyvatelstvo ale toto nařízení nechtělo přijmout a dlouhou dobu dodržovalo staré zákony, zejména společný začátek vinobraní, a často se k nim vraceli. Dnes je obřad pouze formální. Stává se turistickou atrakcí doprovázenou muzikou. Symbolem zaražené hory je vztyčená opentlená májka zaražená deseti kůly ztělesňujícími počet vinařských tratí v obci, kterými jsou Stará hora, Šatrapky, Odměry, Novosády, Díl u včelína, Niva hrbatá, Helezný díl, Noviny, Kontrbovce a Kostelnické.
Slavnost Těla a Krve Páně, nebo také lidově Boží Tělo je náboženský svátek římskokatolické církve. Probíhá tak, že z kostela vychází průvod a míří ke čtyřem předem určeným domům, u kterých jsou vybudovány oltáře. Kněz u nich provede modlitbu a procesí míří zpátky do kostela. Datum slavnosti se řídí dle data Velikonoc, Svatodušních svátků a návazně Nejsvětější Trojice toho roku.
Svatomartinské slavnosti – Svatomartinské je mladé víno s certifikovanou známkou, kterou za splnění určitých podmínek, vinařům uděluje Vinařský fond ČR. Pod značkou Svatomartinské se nesmí vyrábět vína všech odrůd, jsou pro něj schváleny pouze čtyři odrůdy. Z bílých vín je to Müller Thurgau a Veltlínské červené rané. Z vín červených je to Modrý Portugal a Svatovavřinecké. Z těchto červených odrůd je možno vyrobit i vína růžová. Každá z těchto odrůd může být vyráběna jako samostatná odrůda nebo jako také cuveé těchto odrůd.
Slavnostní zahájení ochutnávky vín probíhá za zvuku famfár na nádvoří čejkovického tvrze dne 11. 11. v 11 hodin a 11 minut. V té chvíli přijíždí Martin na svém koni a veze soudkem vína, který předá místním vinařům a symbolicky jim předává požehnání k výrobě a užívání Svatomartinského vína. Mužský pěvecký sbor Révokaz z Čejkovic zazpívá píseň „Svatý Martine“, kterou složil speciálně pro tuto příležitost místní hudebník Jaroslav Novák. Poté již začíná degustace mladých vín.
Den otevřených sklepů vychází z tradičního obcházení sklepů a koštování vín ve sklepech vinaři a jejich přáteli. Tato tradice byla obnovena v roce 2003 občanským sdružením Čtvrtčníci. A akce začíná v 10:00 na nádvoří tvrze, kde si návštěvníci koupí vstupenku a až do večerních hodin obchází sklepy po celých Čejkovicích. Akce bývá zakončena zábavou na zámku, kde k poslechu a zábavě hraje cimbálová muzika z Čejkovic "Morava".
Čejkovická laťka je nejstarší halový závod v Česku, první ročník se konal již v roce 1968. Do roku 1975 to byl závod o "Pohár Sokola Čejkovice". Název Čejkovická laťka název od roku 1976. Od roku 1979 doprovází závodníky živá muzika. V roce 1983 došlo k radikální změně, když se Čejkovická laťka přestěhovala z nevyhovující Sokolovny do kulturního domu Zemědělské akciové společnosti Čejkovice. Na Čejkovické laťce se vystřídala celá řada vynikajících výškařů z celé Evropy. V roce 2018 se konal již 50. ročník této akce.
750. výročí posvěcení chrámu se konalo v neděli 2. června 2019. Slavnostní mši svatou celebroval ve zcela zaplněném chrámu sv. Kunhuty pomocný biskup brněnský mons. dr. Pavel Konzbul. Chrámu byl darován ostatek papeže sv. Jana Pavla II. Celou mši přenášela televize Noe přímým přenosem.

Vinařství
Čejkovice jsou jednou z největších vinařských obcí v Česku. Plocha osazená vinicí zahrnuje 528 ha. Tradice pěstování vinné révy se datuje, již od 13. století, kdy zde působil řád Templářských rytířů. Pověst říká, že soudek vína z Čejkovic byl i na korunovaci krále Karla IV. a nevyhnul se mu ani prezident Masaryk. Po stránce pěstitelské patří Čejkovice do vinařské oblasti Morava, podoblasti velkopavlovické.

Příroda
Průměrná teplota vzduchu je 9,2 °C,což řadí Čejkovice k nejteplejším místům v Česku. Geologicky je území tvořeno sedimenty starších i mladších třetihor. Průměrná nadmořská výška území je 208 m n. m. Podle geomorfologického členění náleží toto území ke karpatské soustavě. Geologický podklad tvoří jílovce, pískovce a slepence ždánické jednotky. Po ústupu moře v mladších třetihorách zde zůstala dvě slaná jezera, Čejčské a Kobylské, která se postupně vyslazovala. V minulém století byla pak sítí kanálů odvodněna, vysušena a rozorána. Za působení jezuitů v Čejkovicích zde bylo osm rybníků.
Pamětihodnosti
• Zámek prošel složitým vývojem. Původně sloužil jako středověké feudální sídlo a templářská komenda. Po zrušení řádu tvrz postupně chátrala. Postupem času tvrz vystřídala mnoho majitelů a roku 1559 byla označena jako zámek. Omítka zámku byla obohacena renesanční sgrafitovou rustikou. V roce 1645 zámek vypálili Švédové a 1705 povstalečtí kuruci. Novými majiteli se stali v roce 1624 olomoučtí jesuité, kteří zámek zrekonstruovali na řádovou residenci a zřídili kapli. Pod kaplí vyhloubili hrobku pro významné činitele koleje. Po zrušení řádu byl čejkovický statek připojen k hodonínskému panství a zámek sloužil především k ubytování úředníků a hospodářským potřebám. Důležité byly zejména vinné sklepy. Těžké období pro zámek nastalo již krátce po roce 1918, kdy zámek připadl do správy státních statků nového československého státu. Jeho bezohledné využívání však vyvrcholilo až po druhé světové válce. Proto když v roce 1975 obec získala objekt, byl v dezolátním stavu. Demolici však striktně odmítla a v témže roce započala jeho náročná oprava. Ta po mnoha útrapách skončila v roce 1996. V bývalé kapli byla zřízena obřadní místnost a v současné době zámek slouží jako hotel a je také symbolem obce.
• Kostel sv. Kunhuty založili pravděpodobně němečtí rytíři ve 13. století. V roce 1673 byl opraven Jezuity, avšak roku 1692 vyhořel a s ním většina městečka. Záhy byl postaven nový. Ten však po pěti letech znovu vyhořel při vpádu Uhrů. Hned poté co císař Josef II. koupil Čejkovice (1783), bylo započato se stavbou nového kostela. Byl pořízen nový barokní hlavní oltář a hodnotné polychromované sochy sv. Václava a sv. Ludmily vpravo a vlevo od něj. Do roku 1891 však neměl klenbu (byl jen provizorně zastřešen) ani věž. Ta byla postavena v letech 1890–1892 a její výška činí 42 metrů. Za války byly zvony použity jako válečný materiál. Po jejím skončení byly pořízeny nové, ty však již nejsou stejně melodické.
• Templářské sklepy byly vybudovány současně s tvrzí a o jejich velikosti se dodnes tradují legendy. Tyto mohutné sklepy, jimiž může projet ozbrojenec na koni nebo vůz naložený zbožím, byly a jsou stále využívány pro uskladnění a zrání vína. Z celkového komplexu chodeb, které údajně vedly až do Skalice na Slovensko (cca 24 km) a dle legendy jimi vedla jantarová stezka, je zpřístupněno pouhých 650 metrů sklepení, známé jako Templářské sklepy.
• Domek Tomáše Garrigue Masaryka – Tomáš Masaryk zde bydlel a chodil do školy v letech 1856-1862. Je zde zachovám domek, ve kterém bydlel, a ve kterém je stálá expozice z jeho života. Často později vzpomínal na svá školní léta v Čejkovicích. V lednu roku 1919 se stal prezident Tomáš Masaryk čestným občanem Čejkovic. Je po něm pojmenována místní ZŠ. „Můj vlastní domov - to byly Čejkovice“ (T. G. Masaryk). Dne 25. května 2018 se v důsledku stáří objektu částečně zbortila střecha domku, který je dnes ve vlastnictví Sokola.
• Havlíčkův mlýn – budovy mlýna se na tomto místě nacházely nejspíše od poloviny 19. století. Nejstarší dochovaná část současné podoby mlýna prošla poslední doložitelnou rekonstrukcí v roce 1909. V té době mlýn patřil rodině pana Josefa Havlíčka. Mlýn byl zpočátku poháněn plynovým motorem, posléze elektřinou. V roce 1953 byl mlýn znárodněn a převeden pod Ministerstvo zemědělství a výživy, které jej pronajímalo jako sklad místnímu JZD. Po sametové revoluci se v rámci restitucí vrátil majetek původním majitelům, kteří mlýn prodali společnosti Sonnentor. Současný majitel celou budovu kompletně zrekonstruoval. Nový výrobní program se zaměřuje výhradně na zpracování bylin a koření z kontrolovaného ekologického zemědělství. Mlýn tedy nepřestal sloužit svému účelu, pouze místo obilí se tu zpracovávají léčivé rostliny a koření.
• Čejkovické Špidláky – Jedná se o zachovalou nelesní lokalitu. Nejvýznamnější částí oblasti jsou dvě stráně nazývané Čejkovické Špidláky, které jsou od počátku 90. let zapsány do seznamu našich chráněných území. Špidláky disponují obrovskou druhovou rozmanitostí (biodiverzita). Počet druhů přesahuje dvě stovky a z toho několik desítek vzácných a chráněných. Mimo jiné se tu vyskytují třeba vzácné koniklece.

Hnutí Brontosaurus Čejkovice
Hnutí Brontosaurus působí v Čejkovicích od roku 2007. Nabízí netradiční volnočasový program a zážitky s cílem pomáhat přírodě a lidem. Zaměřuje se především na environmentální výchovu a volný čas dětí a mladých lidí. Všemožně rozhýbává kulturní a společenský život v Čejkovicích a okolí. Pořádá tradiční oslavy Dne Země. Jeho členové působí v krajanské vesnici Češko Selo v Srbsku. V roce 2012 vybudovali miniparku, v němž při oslavě Dne Země v roce 2015 odhalili druhou sochu na území Čejkovic (první je socha T. G. Masaryka). Organizace sídlí na klubovně v bývalých jeslích mezi myslivnou a zdravotním střediskem. Předsedou je od roku 2018 Radim Veselský, který nahradil Ing. Petra Hájka. Hospodářem je Mgr. Bc. et Bc. Petr Gal.
Jde o pobočný spolek Hnutí Brontosaurus, které pomáhá v oblasti ochrany přírody, práce s mládeží a zážitkové pedagogiky po celém Česku od roku 1974.

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.8923922N, 16.9394947E

KAPLIČKA
GPS : 48.8988692N, 16.9398867E

KAPLIČKA POD NOVOSÁDY
GPS : 48.9073439N, 16.9304283E

KŘÍŽ
GPS : 48.9157275N, 16.9375203E

BOŽÍ MUKA
GPS : 48.9095339N, 16.9406072E

ČEJKOVICKÉ (TEMPLÁŘSKÉ) SKLEPY
Historický labyrint vinných sklepů templářských rytířů ze 13. století. Prohlídku čejkovických sklepů je nutné objednat po telefonu. Prohlídka je možná včetně degustace místních vín.
Otevírací doba
Prohlídku historických Templářských sklepů ze 13. století si můžete objednat na telefonních číslech +420 518 309 011, +420 606 746 430 nebo e – mailem : info@templarske-sklepy.cz.
V objednávce, prosím, uvádějte kontaktní informace – jméno, příjmení a telefonní číslo.
Objednávejte, prosím, min. den předem. Uveďte datum a čas prohlídky, eventuálně požadavek na překlad do angličtiny či němčiny.
Pravidelné prohlídky není nutné objednávat předem, probíhají automaticky.
Leden – květen, říjen – prosinec
Prohlídky Templářských sklepů probíhají denně (PO – NE) a to pouze na objednávku. Rezervace je nutná alespoň den předem a jen v pracovní dny do 15:00 hodin.
Duben
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů : So 13. 4. – 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00, 15:00, 16:00, 17:00
Květen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů : So 25. 5. – 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00, 15:00
Dne 25. 5. v rámci XXIV. Čejkovických vinných trhů je vstup i komentovaná prohlídka ZDARMA. Výklad je s průvodcem a bez degustace. Ochutnávky vína v rámci Čejkovických vinných trhů probíhají v areálu Hotel zámek Čejkovice.
Návštěvníci, kteří mají zájem o prohlídku sklepení mimo Čejkovické vinné trhy, hradí vstupné dle standardního ceníku vč. možnosti komentované prohlídky s degustací, viz informace níže.
Červen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Čt, Pá, So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Po, Út, St, Ne – na objednávku
Červenec, srpen
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Po, Út, St, Čt, Pá, So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Ne – na objednávku
Září
Pravidelné prohlídky Templářských sklepů :
• Po, Út, St, Čt, Pá - 13:00, 15:00
• So – 11:00, 13:00, 15:00, 17:00
• Ne – na objednávky
Vstupné
• Prohlídka bez degustace : 50,- Kč/osoba.
• Prohlídka s degustací : 150,- Kč/osoba.
• Prohlídka s degustací : 135,- Kč/osoba - 10% SLEVA pro držitele karty SPHERE.
(V ceně je degustace čtyř přívlastkových vín a sklenička na víno).
• Prohlídka s překladem do anglického nebo německého jazyka: 300,- Kč/skupina + vstupné za počet osob.
• Prohlídka s degustací trvá přibližně jednu hodinu.
Kontakt
Telefon : 518 309 011
E – mail : info@templarske-sklepy.cz
Web : www.templarske-sklepy.cz
GPS : 48.9059336N, 16.9422767E

VINNÝ LIS
GPS : 48.9053783N, 16.9428736E

KOSTEL SVATÉ KUNHUTY
Čejkovický kostel sv. Kunhuty ukazuje na založení německými templáři (13. stol.). V roce 1673 byl opraven Jezuity, ale již roku 1692 vyhořel a s ním i větší část městečka. Tehdy se rozlily i zvony. Záhy byl znovu postaven, ale práce nebyla provedena odborně. Roku 1700 byla postavena věž s hodinami a opatřena novou bání a makovicí. Po pěti letech však kostel znovu vyhořel při vpádu Uhrů.
Hned v prvním roce, když císař Josef II. koupil Čejkovice (1783), bylo započato se stavbou nového kostela. Do roku 1891 však neměl věž ani klenbu. Věž, jejíž výška činní 42 metrů, byla přistavěna v letech 1890 -1892. Další oprava kostela je datována rokem 1924. Náklady na opravu byly značné neboť její součástí byly i tři nové zvony. Hlas a souhra zvonů byly překrásné. Tato nádhera zanikla v době druhé světové války, kdy byly zvony použity jako válečný materiál. Po válce byly pořízeny zvony nové, ale jejich hlas již nebyl tak melodický.
GPS : 48.9049928N, 16.9432708E

SOCHA SVATÉHO ALOISE
Barokní socha pochází z roku 1762.
GPS : 48.9049661N, 16.9436094E

SOCHA T. G. MASARYKA
Socha T. G. Masaryka v Čejkovicích připomíná, že první československý prezident zde strávil velkou část svého dětství (1856–1862). Navštěvoval místní obecnou školu, kde později i pracoval. Masarykova socha byla odhalena již v roce 1928, jejím autorem byl Václav Hynek Mach. V roce 1940 byla zničena, o sedm let později byla vyrobena replika. Ta byla odstraněna v roce 1981. Nynější socha byla slavnostně odhalena v březnu 1990, u příležitosti sto čtyřicátého výročí Masarykova narození.
GPS : 48.9043478N, 16.9446689E

DOMEK T. G. MASARYKA
S Čejkovicemi je spojen jeden z největších velikánů tohoto století vysokoškolský profesor, spisovatel a humanista, zakladatel Československé republiky v roce 1918 - T. G. Masaryk. Masaryk se narodil v roce 1850 v Hodoníně a do Čejkovic přichází v roce 1856 jako šestiletý chlapec. Zde chodí do školy, poznává život a svět, studuje v zámecké knihovně. Prožívá zde šest let svého dětského života. Do Čejkovice se vrací ještě jednou v letech 1864-65 a působí zde jako praktikant ve škole.
Domek, v němž TGM bydlel, byl téměř zničený, léta neudržovaný. Jeho záchrana se podařila díky obrovskému nadšení čejkovických občanů, obecního úřadu a zemědělského družstva. Na domku byla v roce 1933 instalována terakotová pamětní deska, která setrvala na svém místě až do dnešních dnů. V interiéru domku je instalována stálá expozice ze života TGM.
Otevírací doba
Návštěvu našeho malého muzea si můžete dohodnout denně v době od 13:00 do 15:00 hod.na tel. 518 362 335.
GPS : 48.9037117N, 16.9442233E

TEMPLÁŘSKÉ SKLEPY V ČEJKOVICÍCH, DRUŽSTVO
Templářské sklepy v Čejkovicích jsou vinné sklepy v jihomoravské obci Čejkovice v okrese Hodonín. Jejich tradice sahá do raného středověku. Může se rovněž jednat o název firmy Templářské sklepy Čejkovice vinařské družstvo, jehož adresa je Na Bařině 945, Čejkovice.
GPS : 48.9034478N, 16.9459267E

ZÁMEK
Prošel složitým vývojem. Do značné míry se uchovalo zdivo a dispozice středověkého feudálního sídla a templářské komendy, které mu předcházely. Samotný zámek má kolem vnitřního nádvoří tři jednopatrová křídla uspořádaná do půdorysného tvaru mezi čtvrtkruhem a podkovou. Vedle průjezdu do nádvoří vystupuje hranolová věž. Právě tato středověká věž představuje nejpozoruhodnější objekt starší části zámku - původní tvrze.
Dolní úzký prostor je zčásti vytesaný do skály a byl přístupný jen otvorem v podlaze prvního patra. Pro vzhled a využití bylo podstatné renesanční rozšíření sídla o jižní a východní křídlo, neboť došlo k překročení původní rozlohy sídla východním směrem.
Příležitostí ke stavebním zásahům bylo více než dost, neboť v roce 1645 zámek vypálili Švédové a 1705 povstalečtí kuruci. Toto poslední zničení zámku vyvolalo náročnou přestavbu na řádovou residenci. Po zrušení řádu byl čejkovický statek připojen k hodonínskému panství a sloužil především jako kanceláře a byty úředníků. Těžké období pro zámek nastalo po roce 1918, kdy připadl státním statkům. V roce 1975 získala obec objekt v dezolátním stavu. Demolici však striktně zamítla a od tohoto data se postupně prováděla rekonstrukce celého objektu. Jako první byla veřejnosti zpřístupněna kaple, která je nyní obřadní síní obce. V prostorách zámku jsou hotelové pokoje, salonky a restaurace s posezením na zámeckém nádvoří. V roce 2000 byla v prostorách zámku otevřena Zámecká galerie vín s širokou nabídkou vín místních vinařů.
Kontakt
Adresa : Templářská 1, 696 15, Čejkovice
Telefon : 518 362 538
E-mail : info@hotelcejkovice.cz
Web : www.hotelcejkovice.cz
GPS : 48°54'15.1"N 16°56'45.82"E

KŘÍŽ
GPS : 48.8730219N, 16.9429075E

SONNENTOR
Vše začalo v roce 1988 nápadem nezaměstnaného mladíka Johannese Gutmanna v chudé oblasti rakouského Waldviertlu. Zbytek je přípěh společnosti, lidí a událostí, díky kterým se SONNENTOR stal úspěšným podnikem.
Historie SONNENTORU začala v dolnorakouské chudé oblasti Waldviertlu.
Johannes Gutmann chtěl zůstat, pracovat a žít na rodném venkově v době, kdy bylo moderní stěhovat se do měst a místní kraj zasáhla silná vlna nezaměstnanosti a opouštění vesnic i půdy. Chtěl se vydat novou cestou, která by nepřinesla prospěch pouze jemu, ale také jeho rodnému regionu. Na srdci měl především sedláky, kteří svým hospodařením doslova bojovali o svou existenci. Mnoho z nich postavilo své živobytí na monokultůrách jednoduše proto, že se to tak tehdy dělalo. Gutmann ale pevně věřil, že to musí jít také jinak.
Kontakt
Telefon : 702 056 505
E – mail : bylinkovyraj@sonnentor.cz
Web : www.sonnentor.com/cs-cz
GPS : 48.9026392N, 16.9472028E
více  Zavřít popis alba 
  • 5.9.2020
  • 82 zobrazení
marcopolo11
Zámek Libá (dříve též Liebenstein) stojí na vyvýšenině nad Libským potokem v jihovýchodní části obce Libá, nedaleko Františkových Lázní v západních Čechách. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. Gotický hrad Liebenstein byl založen jako sídlo chebského ministeriálního rodu pánu z Liebesteina v době kolem poloviny 13. století. Na počátku 18. století byl středověký hrad za Zedwitzů přestavěn na pohodlný reprezentativní barokní zámek. Během druhé poloviny 20. století však nevyužívaný zámecký areál postupně zchátral a proměnil se ve zříceniny. Zkázu dokonal velký požár v 80. letech 20. století. O roku 1991 je objekt v soukromých rukou a probíhá jeho celkové rekonstrukce.
Jedním z nejzajímavějších míst v ašském výběžku je obec Podhradí. Původní název místa byl Neuburg a tímto názvem se někdy označuje zřícenina zdejšího hradu ze 13. století. I když z něho zbyla pouze věž, jednalo se o první stavbu v celé oblasti. Kromě hradu se zde nacházejí torza budov velkého zámeckého areálu a starý evangelický kostel Dobrého pastýře. Ze samotné obce toho také moc nezbylo. V minulosti zde žilo vždy mezi 1900 až 3000 obyvateli a to až do roku 1945. Dnes jich tu žije pouze 190. Po roce 1948 zde bylo zbouráno více jak 100 domů.
Bismarckova rozhledna u Chebu - kamenná rozhledna nacházející se na vrcholu Zelené hory (637 m) pojmenovaná po německém kancléři Otto von Bismarckovi byla postavena roku 1909. V období existence železné opony se rozhledna nacházela v zakázaném hraničním pásmu, stala pozorovatelnou pohraničníků a proto byla pozapomenuta.
Rozhledna Zámeček - původně nesla název „děkovná vyhlídka - Dankwarte“ ale také „Strážní věž“. V letech první světové války ji postavil městský okrašlovací spolek. Objekt slavnostně zpřístupněný 16 dubna 1916, plnil několik funkcí. V přízemí se nalézala skromná restaurace, v patře bydlel hlídač, který se zároveň staral o údržbu parku a umožňoval přístup na vyhlídkovou věž. Na podzim roku 2005 byla provedena rekonstrukce celého objektu. V současné době je pro hosty k dispozici v přízemí – Café Nostalgie a 20 míst v I. patře Alchymistic Club Restaurant, II. patro skrývá zámecké ubytování.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 105 zobrazení
olia
Open House akce
- je to secesní dům v Salvátorské ulici v Praze 1, byl postaven v letech 1909 až 1911 podle projektu architekta Otakara Novotného na náklady Jana Štence.
více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2020
  • 12 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
lotusesprit
Areál tzv. Starého zámku - Johanitská komenda, později hrad a zámek, městský špitál v Českém Dubu - U staršího románského kostela založil ve 40. letech 13. století Havel z Lemberka johanitskou komendu. Mezi lety 1247 - 49 kostel vyhořel a byl zbořen, jeho funkce přešla na nedlouho předtím založený kostel Seslání Ducha svatého. Na úkor bývalé svatyně byla rozšířena budova komendy (k jihu) o věžovou stavbu, v jejímž přízemí vznikla kaple svatého Jana Křtitele. Roku 1420 se johanitského panství zmocnil vzdálený příbuzný zakladatele komendy, Jan z Ralska, kterému v tom nezabránila ani jeho věrnost císaři Zikmundovi. Komunita zanikla při tažení sirotků roku 1425, zbylé budovy se dále používaly jako hrad, nazývaný Krucemburk. V letech 1552 - 79 přestavěl původně románský, goticky několikrát upravovaný objekt Jan z Oppersdorfu na renesanční zámek, část objektů sloužila jako pivovar. Po ztrátě residenční funkce Českého Dubu po třicetileté válce byl objekt využíván pro potřeby správy panství a udržován jen utilitárně. Roku 1858 ho postihl požár, po kterém došlo k demolici tří křídel hlavní budovy, ze které se zachoval dnešní dům čp. 1/IV, jehož jádro obsahuje i přes další přestavbu roku 1909 četné původní konstrukce. Součástí areálu jsou i bývalé hospodářské budovy 2 - 11/IV. I ty prošly za dobu své existence, v některých případech trvající od 13. století, četnými přestavbami. Poslední z nich, provedená roku 1909 podle plánů norimberského architekta Jakoba Schmeissera, zasáhla objekt 4/IV (tehdy kojenecký ústav, dnes školka). Ve stylu kombinující secesi s individualistickou modernou navrhl tento architekt i pět nájemních vilek, které nahradily původní hospodářské objekty komendy (zámku) v severovýchodní části areálu u kostela Seslání Svatého ducha. Podstatně nepříznivějším způsobem postihla bývalou komendu stavba kulturního domu koncem 80. let 20. století, kvůli které zanikla bývalá valcha čp. 12/IV. Od počátku 90. let 20. století byl areál komendy důkladně archeologicky a stavebně historicky zkoumán pod vedením ředitele zdejšího musea PhDr. Tomáše Edela (1951 - 2010). Přitom došlo k nalezení a následnému zpřístupnění prostor románské a gotické stavby i četných artefaktů z doby působení johanitů v Českém Dubu.

Městský špitál - Jihovýchodně od zámku (původní komendy) nechal v letech 1552–59 Jan z Oppersdorfu postavit zámeckou katolickou kapli svatého Jana Křtitele a založit přilehlý špitál. Objekt postihly v 17. a 18. století požáry. Při obnově roku 1722 kaple změnila zasvěcení (sv. Jan Nepomucký), několikrát s větší či menší částí města vyhořela. Za Josefa II. byla zrušena a roku 1803 přestavěna na městský špitál s tím, že do ní bylo vloženo třetí patro, které sloužilo provozu sousedního pivovaru. Poslední úpravy se uskutečnily spolu s ostatními budovami areálu kolem roku 1910. Po roce 1945 zůstala budova prázdná a silně zchátrala. Dosud se zachoval jižní renesanční portál.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v srpnu
  • 39 zobrazení
lotusesprit
Chrančovice - Je to patrová stavba s členitým půdorysem, která je přístupná kamenným schodištěm v průčelí. U zámku se nachází zpustlý parčík. 1794 - V letech 1794-95 byl na místě původní tvrze postaven pozdně barokní zámek. V roce 1909 byl zbořen, aby na jeho místě mohl být postaven zámek nový.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 61 zobrazení
lotusesprit
Klášter premonstrátů s kostelem Zvěstování Panně Marii v Teplé - Klášter založil v tehdy spoře obydleném náhorním území roku 1193 velmož Hroznata jako naplnění papežského dispensu na účast v křížové výpravě. Původně dřevěné budovy nahrazovaly postupně kamenné objekty (kostel vysvěcen 1232). Roku 1380 zdecimoval komunitu i široké okolí mor. Od té doby se na Tepelsku i v klášteře zvyšoval podíl německy mluvících osadníků. Na rozdíl od většiny českých klášterů přečkal tepelský i díky své odlehlé poloze poměrně úspěšně husitské války, druhá polovina 15. století je dokonce považována za dobu rozkvětu. Těžkou ranou pro komunitu bylo šíření luterství v 16. století. Po druhé pražské defenestraci se v klášteře na útěku ukrývali Vilém Slavata a pražský arcibiskup Jan Lohelius. Klášter byl během třicetileté války několikrát vydrancován (falcká vojska, Švédové 1641, 1648), devastaci dovršil požár roku 1659. Na tyto události navázala po stabilisaci poměrů v zemi velkolepá barokní obnova, která se dotkla celého klášterního komplexu. Klášter byl politickým, hospodářským i kulturním centrem celého okolí, jeho působnost zasahovala do bližších i vzdálenějších míst (řízení gymnasia v Plzni od roku 1804, založení Mariánských Lázní). Rozvíjela se zdejší proslulá knihovna. Rozvoj kláštera pokračoval i během 19. století, projevil se stavebními úpravami v letech 1888–1909 (nejprve hospodářské budovy, poté nová budova knihovny a klášterního musea). Roku 1945 byli odsunuti němečtí příslušníci konventu, klášter byl osazen českými premonstráty pod vedením převora H. J. Tyla. O pět let později komunitu rozehnala státní bezpečnost a klášter obsadila armáda. Až roku 1958 byl zpřístupněn kostel a knihovna pro turistické prohlídky, celý komplex byl postupně devastován, čemuž nezabránil ani odchod armády roku 1978. Převor Tyl byl roku 1988 tajně zvolen opatem, do kláštera se vrátil v prosinci 1989. Od roku 1990 komunita postupně objekty opravuje tak, aby sloužily jak řeholnímu životu, tak umožňovaly jeho hospodářskou stabilitu.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 62 zobrazení
esperanto-pv
  • červenec až září
  • 36 zobrazení
jura1972
Zvlněný přejezd z Mariánských Lázní přes Velkou Hleďsebi, Krásné, Tři Sekery, a Tachovskou a Chodovskou Huť do Broumova k Farskému rybníku a Hamerskému potoku, po jeho přejezdu jeden z nejstrmějších výšvihů během celého zájezdu na malebný Přední Žďár, z něj prudký sjezd do Halží a dále pozvolnější klesání přes Svobodku do Světcí, kde jsme zastavili u bývalé druhé největší jízdárny ve střední Evropě, bývalého Paulánského kláštera, ve kterém sídli po jeho rekonstrukci střední škola, a zříceniny zámku, respektive jeho nedokončené stavby, která byla následně postupně rozebírána. Ze Světcí krátký výjezd na Vysokou (563 m), kde byla roku 2014 postavena ocelová rozhledna ve tvaru přesýpacích hodin a z výšky 25 metrů poskytuje atraktivní výhledy na Tachov, Šumavu a Český a Slavkovský les, pod vrcholem pak stojí památník bitvy u Tachova, kdy tu roku 1427 husité pod vedením Prokopa Holého drtivě porazili křižácká vojska, nebo spíše jejich torza, neboť se křižáci nestačili před bitvou ani pořádně společně sešikovat. Z Vysoké sjezd do Tachova, kde poobědvali v restauraci River na břehu Mže, já si zatím oběhl městské hradby, zámek, v němž donedávna sídlil městský úřad, náměstí Republiky s městskou památkovou zónou a gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie, na který během náletu spojenců 14. 2. 1945 dopadly dvě bomby, ovšem ani jedna zázrakem nevybuchla. Odpočati a nasyceni jsme pak z Tachova přejeli po cyklostezce přes Oldřichov ke zřícenině barokního poutního kostela svatého Jana Křtitele z první poloviny 18. století, který byl po jeho zrušení rodem Nosticů přestavěn na porcelánku a po nástupu komunistů definitivně rozebrán na stavební materiál. V roce 2000 se zde natáčela pohádka „Z pekla štěstí 2“ a na sobotu se zde právě chystalo setkání aktérů po 20 letech. Od kostela jsme pak přes Kločov, usedlost Ústí a Brod nad Tichou dorazili do dalšího krásného městečka tohoto kraje, Plané, kde jsme zastavili na náměstí Svobody se zachovalými středověkými měšťanskými domy a na zákusek s kávou v cukrárně u gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie, na jehož vyhlídkovou věž jsem s Miladkou a Tondou vyběhl, cestou nahoru jsme si prohlédnout zajímavé obrazy moderního umění. Z Plané jsme se pak krátce vyšvihli na Bohušův vrch (580 m), kde od roku 1909 stávala stejnojmenná rozhledna s hostincem, která byla v roce 1999 již bez hostince po rekonstrukci znovu zpřístupněna veřejnosti a z výšky 21 metrů poskytuje krásné výhledy do okolí Plané a k Mariánským lázním a Slavkovskému lesu. Od Bohušova vrchu jsme pak ještě krátce vystoupali na Ovčiny, ze kterých nás čekal báječný sjezd do údolí Kosího potoka k bývalému Caltovu, z něhož jsme se přes Michalovy Hory, Holubín a Chotěnov vrátili zpět do Mariánských Lázní. Celkem 80 kilometrů.
Mapa: https://mapy.cz/s/begocanusu
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 58 zobrazení
jindriska61
https://mapy.cz/turisticka?planovani-trasy&x=15.3104185&y=50.6254266&z=14&dim=5f26e7ed1c25590ba3f6a0e7

Předpověď počasí nebyla stále příznivá pro turistiku do hor, proto jsme si dopředu zamluvili vstup do Bozkovské jeskyně. Udělali jsme dobře, návštěvnost byla tak velká, že mnoho turistů odcházelo s nepořízenou.

Bozkovské dolomitové jeskyně tvoří dva poměrně samostatné systémy jeskynních chodeb a síní, které byly při zpřístupňování propojeny průkopy a dlouhou štolou. Jeskyně jsou v nejnižších částech trvale zaplaveny vodou vytvářející podzemní jezera - největší v Čechách.
Svou celkovou délkou dosud objevených prostor - 1060 m a výškovým rozpětím (denivelací) 43 m jsou nejdelšími dolomitovými jeskyněmi v České republice.
Veřejnosti zpřístupněný okruh je dlouhý 350 m, s dobou prohlídky 45 minut. Bozkovské dolomitové jeskyně byly v roce 1999 prohlášeny národní přírodní památkou.

Riegrova stezka je turistická, červeně značená trasa, kterou založil a slavnostně otevřel 20. října 1909 Klub českých turistů a která vede ze Semil do Železného Brodu. Stezka vede podél řeky Jizery a její délka je necelých 5 km. Stezka nese jméno po významném politikovi a rodákovi ze Semil Františka Ladislava Riegera. "Riegrovka" prochází přírodní rezervací Údolí Jizery u Semil a Bítouchova.
Cestou po Riegrově stezce potkáme 2 elektrárny, tunel pro pěší, pramen Antala Staška a také několik vyhlídek z nichž nejkrásnější je Böhmova vyhlídka. Nejkrásnější panoráma stezky se ale nachází nedaleko Semil kde se nachází visutá galerie, dlouhá 77 metrů a vybudovaná 5,5 metru nad původní hladinou řeky - je uměle vytvořena, je vlastně takovou vstupní a výstupní branou na Riegrovu a z Riegrovy stezky.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
36 komentářů
  • 9.7.2020
  • 31 zobrazení
mildovo74
Tuto vlastnoručně sepsanou knihu INVENTÁŘ chrámu a fary kladenské 1598 ( z roku 1909 ) jsem získal před lety z pozůstalosti.
Knihu napsal pan Edvard Lorber ( *1860 - +1941).
Zlatník a hodinář, numismatik, archeolog, sběratel starožitností. Studoval v Táboře. Od r. 1886 působil jako hodinářský mistr v Kladně. 50 let provozoval zlatnický a hodinářský obchod na tehdejší hlavní Královské třídě poblíž Sokolovny, v r. 1935 krámek přestěhoval do Prokopské ulice. Byl aktivním členem řady kladenských spolků, Sokola Kladno, Řemeslnické besedy, Sboru dobrovolných hasičů aj. Ve volném čase se věnoval archeologii a numismatice. Podnikal amatérské archeologické výzkumy na libušínském hradišti a keltském oppidu ve Stradonicích. Sbíral keltské duhovky a české denáry. Sbírku stradonických nálezů poprvé prezentoval na Národopisné výstavě českoslovanské v r. 1895. Od r. 1919 byl členem Numismatické společnosti československé. Řadu cenných památek zachránil při demolici původního kladenského kostela v r. 1897. Od r. 1921 byl členem kladenské letopisecké komise, po smrti Antonína Sládečka v r. 1934 se stal předsedou muzejní komise, později muzejního spolku. ( zdroj : Středočeská vědecká knihovna v Kladně https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/index/?ok=Ulo%C5%BEit&src=kl_us_auth&ictx=kl&field=T001&search=Naj%C3%ADt&op=result&zf=TF_US_A_U_KL&term=0316679&fbclid=IwAR00pkYVedC2AfcHxt3Tw9ldZde3_PxCFJIwsQUThj0WoxelVL9m5O_WYwk), nebo ( zdroj : informačním systému abART https://cs.isabart.org/person/147826 ). Zde neleznete tuto podobenku. Ovšem základní údaje už nesedí. Přikláním se tedy k výkladu Středočeské vědecké knihovny v Kladně )
V knize Inventář chrámu a fary kladenské 1598 - 1618, Nadání k špitálu kladenskému s inventářem roku 1610 - 1613 se píše: Níže poznamenáno se najde kde buď v městečku Kladně nebo v které vesnici krávy zádušní též i ovce v nájmu zůstavaly k předepsanému kostelu kladenskému náležely. Léta 1609.
Součástí záduší byl zejména nemovitý majetek (zádušní lesy, pole a louky), ale například také zádušní krávy; z výnosu tohoto majetku (tj. zejména z jeho pronájmu) byly hrazeny potřeby kostela. V širším (přesnějším) smyslu pak je záduším veškerý zásadně nezcizitelný majetek kostela, který není součástí obročí, tj. také samotný kostel, jeho vnitřní zařízení, hřbitov, kostnice nebo bohoslužebné potřeby (liturgická roucha, liturgické nádoby apod.).
( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1du%C5%A1%C3%AD ) V odkazu naleznete více o významu Záduší !
Pravost potvrdil tehdejší ředitel Archivu Národního muzea Václav Schulz (*1854 - +1935).
Píše: Že se tento opis věcně, slovo od slova, shoduje s originálem jak se nachází na str. 1 - 62 a 141 - 153 knihy nadepsané Inventarium ab anno 1598, potvrzuje pro přesném srovnání. V Praze dne 3. srpna 1909. Václav Schulz (*1854 - +1935), ředitel archivu Muzea Království českého.
NB ! Pravopis a interpunkce opisu měli býti dle nynějšího způsobu.
Tehdejší ředitel Archivu Národního muzea (v letech 1878 -1915).
Odpočívá na Malvazineckém hřbitově, DI, 581 ( Praha 5, Smíchov )
( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99bitov_Malvazinky )
( zdroj: http://www.hrbitovy-adopce.cz/adoptov…/63-vaclav-schulz.html )
Archiv národního muzea, historie a informace ( zdroj: https://cs.wikipedia.org/w…/Archiv_N%C3%A1rodn%C3%ADho_muzea )
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červenec až září
  • 58 zobrazení
mildovo74
Tuto vlastnoručně ( přeloženo ze staročeštiny, dnes velice podobný jazyku polskému ) sepsanou knihu Nadání školy kladenské 1598 ( z roku 1899 / 1902 ) jsem získal před lety z pozůstalosti.
Knihu napsal pan Edvard Lorber.
Zlatník a hodinář, numismatik, archeolog, sběratel starožitností Eduard Lorber ( *1860 - +1941). Studoval v Táboře. Od r. 1886 působil jako hodinářský mistr v Kladně. 50 let provozoval zlatnický a hodinářský obchod na tehdejší hlavní Královské třídě poblíž Sokolovny, v r. 1935 krámek přestěhoval do Prokopské ulice. Byl aktivním členem řady kladenských spolků, Sokola Kladno, Řemeslnické besedy, Sboru dobrovolných hasičů aj. Ve volném čase se věnoval archeologii a numismatice. Podnikal amatérské archeologické výzkumy na libušínském hradišti a keltském oppidu ve Stradonicích. Sbíral keltské duhovky a české denáry. Sbírku stradonických nálezů poprvé prezentoval na Národopisné výstavě českoslovanské v r. 1895. Od r. 1919 byl členem Numismatické společnosti československé. Řadu cenných památek zachránil při demolici původního kladenského kostela v r. 1897. Od r. 1921 byl členem kladenské letopisecké komise, po smrti Antonína Sládečka v r. 1934 se stal předsedou muzejní komise, později muzejního spolku. ( zdroj : Středočeská vědecká knihovna v Kladně https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/index/?ok=Ulo%C5%BEit&src=kl_us_auth&ictx=kl&field=T001&search=Naj%C3%ADt&op=result&zf=TF_US_A_U_KL&term=0316679&fbclid=IwAR00pkYVedC2AfcHxt3Tw9ldZde3_PxCFJIwsQUThj0WoxelVL9m5O_WYwk), nebo ( zdroj : informačním systému abART https://cs.isabart.org/person/147826 ). Zde neleznete tuto podobenku. Ovšem základní údaje už nesedí. Přikláním se tedy k výkladu Středočeské vědecké knihovny v Kladně ).
V druhé knize Nadání školy kladenské 1598 se píše:
Níže poznamenáno se najde kde buď v městečku Kladně nebo v které vesnici krávy též i ovce Rektorovi pro lepší vychování, jak napřed psáno odevzdaného dobytka zůstavalo. Léta 1609.
Pravost potvrdil tehdejší ředitel Archivu Národního muzea Václav Schulz (*1854 - +1935).
Píše: Že se tento opis věcně, slovo od slova, shoduje s originálem jak se nachází na str. 1 - 62 a 141 - 153 knihy nadepsané Inventarium ab anno 1598, potvrzuje pro přesném srovnání. V Praze dne 3. srpna 1909. Václav Schulz, ředitel archivu Muzea Království českého.
NB ! Pravopis a interpunkce opisu měli býti dle nynějšího způsobu.
V knize Nadání školy kladenské 1598 se píše:
V knižce, která nese na deskách * titul "Inventarium ab Anna 1598" ( majetek velkostatku kladenského ) a ze které jsem "Školní nadání" vypsal, zachoval se též útržek papíru ( ? dopisu Páter Frant. Nigrina faráře v Novém Strašecí, dat. 19. října 1877 ) na kterém zemřelý Páter Josef Mottl, farář kladenský tužkou načrtl kde jmenovaná škola tehdáž stávala, kterýžto náčrtek jsem též na stránce předcházející nakreslil.
Na Kladně, dne 16. srpna 1899. Edvard Lorber
*Desky řečené a psané knížky jsou 165 mm široké a 204 mm dlouhé.
Že tento opis shoduje se s originálem, jak nachází se na str. 67 - 128 knihy nadepsané "Inventarium ab anno 1598" potvrzuje po přesném srovnání
Václav Schulz, archivář Muzea Království českého
V Praze dne 31. května 1900
Dále se v knize Nadání školy kladenské 1598 píše:
Takovýto opis školního nadání jsem zaslal panu dr. Jaroslavu Hruškovi starostovi Královského horního města Kladna, s tímto přípisem:
Velevážený pane starosto !
Když se u nás na Kladně pořádala v r. 1894 Národopisná výstavka, byl do ní také laskavosti pana správce Václava Danihelky (* 30.11.1846 + 11.03.1932 Kladno, Správce a ředitel velkostatku břevnovského a broumovského kláštera, kulturní a veřejný pracovník v Kladně ) zapůjčen inventář z roku 1598. V inventáři tomto nachází se též obnovené nadání ke škole kladenské, nařízené v letech 1598 - 1612 panem Ctiborem Tyburcim Žďárským ze Žďáru a na Kladně jeho paní Sibylou Žďárskou z Hořovic, jakož i potvrzení těch věcí vlastnoručním podpisem jmenovaného pána.
Poněvadž nadání toto, jak v ohledu kulturním tak i pro dějiny města Kladna, má trochu ceny, tak jsem tenkrát žádal pana Danihelku, aby ho daroval městu. Pan Danihelka nemohl přízni tomu vyhověti, avšak laskavě mě opisek na delší čas zapůjčil, já ho opsal a nechal pak v archivu zemského muzea vidimovati.
"Vidimace (jinak též úřední ověřování listiny) je úřední ověření skutečnosti, že opis nebo kopie listiny se doslova shoduje s předloženou listinou" ( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vidimace )"
Nyní Vám velevážený pane starosto opis tento odesílám s uctivou žádostí, aby jste ho do městského archivu zařaditi poručiti ráčil.
Snímek autografu ( dílo psané vlastní rukou ) mě laskavě zhotovil pan Karel Špringler učitel.
Takovýto opis jsem též zaslal Zemskému muzeu a zdejší měšťanské škole chlapecké.
S veškerou úctou Edvard Lorber, hodinář.
Na Kladně, dne 25. listopadu 1902.
Tyto dokumenty podepsal, schválil a razítkem Archiv muzea království českého opatřil pan Václav Schulz (*1854 - +1935). Tehdejší ředitel Archivu Národního muzea (v letech 1878 -1915).
Odpočívá na Malvazineckém hřbitově, DI, 581 ( Praha 5, Smíchov )
( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99bitov_Malvazinky )
( zdroj: http://www.hrbitovy-adopce.cz/adoptovane-hroby/63-vaclav-schulz.html )
Archiv národního muzea, historie a informace ( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Archiv_N%C3%A1rodn%C3%ADho_muzea )
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červenec až září
  • 77 zobrazení
mildovo74
Tyto vlastnoručně ( přeloženo ze staročeštiny, dnes velice podobný jazyku polskému ) sepsané Inventáře chrámu a fary kladenské roku 1598 - 1618 ( historie a zajímavosti, sepsané v roce 1909 ) a Nadání školy kladenské 1598 ( z roku 1902 ) jsem získal před lety z pozůstalosti.
Knihy napsal pan Edvard Lorber.
Zlatník a hodinář, numismatik, archeolog, sběratel starožitností Eduard Lorber ( *1860 - +1941). Studoval v Táboře. Od r. 1886 působil jako hodinářský mistr v Kladně. 50 let provozoval zlatnický a hodinářský obchod na tehdejší hlavní Královské třídě poblíž Sokolovny, v r. 1935 krámek přestěhoval do Prokopské ulice. Byl aktivním členem řady kladenských spolků, Sokola Kladno, Řemeslnické besedy, Sboru dobrovolných hasičů aj. Ve volném čase se věnoval archeologii a numismatice. Podnikal amatérské archeologické výzkumy na libušínském hradišti a keltském oppidu ve Stradonicích. Sbíral keltské duhovky a české denáry. Sbírku stradonických nálezů poprvé prezentoval na Národopisné výstavě českoslovanské v r. 1895. Od r. 1919 byl členem Numismatické společnosti československé. Řadu cenných památek zachránil při demolici původního kladenského kostela v r. 1897. Od r. 1921 byl členem kladenské letopisecké komise, po smrti Antonína Sládečka v r. 1934 se stal předsedou muzejní komise, později muzejního spolku. ( zdroj : Středočeská vědecká knihovna v Kladně https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/index/?ok=Ulo%C5%BEit&src=kl_us_auth&ictx=kl&field=T001&search=Naj%C3%ADt&op=result&zf=TF_US_A_U_KL&term=0316679&fbclid=IwAR00pkYVedC2AfcHxt3Tw9ldZde3_PxCFJIwsQUThj0WoxelVL9m5O_WYwk), nebo ( zdroj : informačním systému abART https://cs.isabart.org/person/147826 ). Zde neleznete tuto podobenku. Ovšem základní údaje už nesedí. Přikláním se tedy k výkladu Středočeské vědecké knihovny v Kladně )
V knize Inventář chrámu a fary kladenské 1598 - 1618, Nadání k špitálu kladenskému s inventářem roku 1610 - 1613 se píše: Níže poznamenáno se najde kde buď v městečku Kladně nebo v které vesnici krávy zádušní též i ovce v nájmu zůstavaly k předepsanému kostelu kladenskému náležely. Léta 1609.
Součástí záduší byl zejména nemovitý majetek (zádušní lesy, pole a louky), ale například také zádušní krávy; z výnosu tohoto majetku (tj. zejména z jeho pronájmu) byly hrazeny potřeby kostela. V širším (přesnějším) smyslu pak je záduším veškerý zásadně nezcizitelný majetek kostela, který není součástí obročí, tj. také samotný kostel, jeho vnitřní zařízení, hřbitov, kostnice nebo bohoslužebné potřeby (liturgická roucha, liturgické nádoby apod.).
( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1du%C5%A1%C3%AD ) V odkazu naleznete více o významu Záduší !
V druhé knize Nadání školy kladenské 1598 se píše:
Níže poznamenáno se najde kde buď v městečku Kladně nebo v které vesnici krávy též i ovce Rektorovi pro lepší vychování, jak napřed psáno odevzdaného dobytka zůstavalo. Léta 1609.
Pravost potvrdil tehdejší ředitel Archivu Národního muzea Václav Schulz (*1854 - +1935).
Píše: Že se tento opis věcně, slovo od slova, shoduje s originálem jak se nachází na str. 1 - 62 a 141 - 153 knihy nadepsané Inventarium ab anno 1598, potvrzuje pro přesném srovnání. V Praze dne 3. srpna 1909. Václav Schulz, ředitel archivu Muzea Království českého.
NB ! Pravopis a interpunkce opisu měli býti dle nynějšího způsobu.
V knize Nadání školy kladenské 1598 se píše:
V knižce, která nese na deskách * titul "Inventarium ab Anna 1598" ( majetek velkostatku kladenského ) a ze které jsem "Školní nadání" vypsal, zachoval se též útržek papíru ( ? dopisu Páter Frant. Nigrina faráře v Novém Strašecí, dat. 19. října 1877 ) na kterém zemřelý Páter Josef Mottl, farář kladenský tužkou načrtl kde jmenovaná škola tehdáž stávala, kterýžto náčrtek jsem též na stránce předcházející nakreslil.
Na Kladně, dne 16. srpna 1899. Edvard Lorber
*Desky řečené a psané knížky jsou 165 mm široké a 204 mm dlouhé.
Že tento opis shoduje se s originálem, jak nachází se na str. 67 - 128 knihy nadepsané "Inventarium ab anno 1598" potvrzuje po přesném srovnání
Václav Schulz, archivář Muzea Království českého
V Praze dne 31. května 1900
Dále se v knize Nadání školy kladenské 1598 píše:
Takovýto opis školního nadání jsem zaslal panu dr. Jaroslavu Hruškovi starostovi Královského horního města Kladna, s tímto přípisem:
Velevážený pane starosto !
Když se u nás na Kladně pořádala v r. 1894 Národopisná výstavka, byl do ní také laskavosti pana správce Václava Danihelky (* 30.11.1846 + 11.03.1932 Kladno, Správce a ředitel velkostatku břevnovského a broumovského kláštera, kulturní a veřejný pracovník v Kladně ) zapůjčen inventář z roku 1598.
V inventáři tomto nachází se též obnovené nadání ke škole kladenské, nařízené v letech 1598 - 1612 panem Ctiborem Tyburcim Žďárským ze Žďáru a na Kladně jeho paní Sibylou Žďárskou z Hořovic, jakož i potvrzení těch věcí vlastnoručním podpisem jmenovaného pána.
Poněvadž nadání toto, jak v ohledu kulturním tak i pro dějiny města Kladna, má trochu ceny, tak jsem tenkrát žádal pana Danihelku, aby ho daroval městu. Pan Danihelka nemohl přízni tomu vyhověti, avšak laskavě mě opisek na delší čas zapůjčil, já ho opsal a nechal pak v archivu zemského muzea vidimovati.
"Vidimace (jinak též úřední ověřování listiny) je úřední ověření skutečnosti, že opis nebo kopie listiny se doslova shoduje s předloženou listinou" ( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vidimace )"
Nyní Vám velevážený pane starosto opis tento odesílám s uctivou žádostí, aby jste ho do městského archivu zařaditi poručiti ráčil.
Snímek autografu ( dílo psané vlastní rukou ) mě laskavě zhotovil pan Karel Špringler učitel.
Takovýto opis jsem též zaslal Zemskému muzeu a zdejší měšťanské škole chlapecké.
S veškerou úctou Edvard Lorber, hodinář.
Na Kladně, dne 25. listopadu 1902.
Tyto dokumenty podepsal, schválil a razítkem Archiv muzea království českého opatřil pan Václav Schulz (*1854 - +1935). Tehdejší ředitel Archivu Národního muzea (v letech 1878 -1915).
Odpočívá na Malvazineckém hřbitově, DI, 581 ( Praha 5, Smíchov )
( zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99bitov_Malvazinky )
( zdroj: http://www.hrbitovy-adopce.cz/adoptov…/63-vaclav-schulz.html )
Archiv národního muzea, historie a informace ( zdroj: https://cs.wikipedia.org/w…/Archiv_N%C3%A1rodn%C3%ADho_muzea )
V roce 1609 byly uvedeny tyto grunty:
Táborský, Povejšilovský, Bradavičkovský, Martina Klátila ( Klátilovský ), Wondry Naczardowie ( Ondry Cardovského ? ).
V roce 1618 - 1648 v době 30-ti leté války a v roce 1649, po morové epidemii, zde několik gruntů zaniklo.
V publikaci Hřebeč v minulosti a dnes (1971), kterou napsal pan Václav Klabík ( dlouholetý kronikář obce ),
V publikaci Hřebeč 700 let výročí založení obce, kterou napsal pan ing. Pavel Komárek s kolektivem (1985) jsou uvedeny grunty až z roku 1662 !
V té době už grunty Táborský, Bradavičkovský a ( Wondry Naczardowie / Ondry Cardovského ? zanikly ).
Grunty Martina Klátila ( Klátilovský ), Povejšilovský přečkala tyto krušná léta a jsou tedy ( zatím objevené ) nejstarší grunty v obci.
Možná, že mezi nejstarší z gruntu Povejšilovských patřila i paní Miloslava Povejšilová (68 let), zemřela v roce 2009. Je uvedena v Hřebečském Obšťastníku v č.2.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.6.2020
  • 73 zobrazení
lotusesprit
Naučná stezka Údolí Jizery - Riegrova stezka - je turistická, červeně značená trasa v seznamu KČT s číslem 0435, kterou založil a slavnostně otevřel 20. října 1909 Klub českých turistů a která vede ze Semil do Železného Brodu. Stezka vede podél řeky Jizery a její délka je necelých 5 km. Stezka nese jméno po významném politikovi a rodákovi ze Semil Františka Ladislava Riegera, který mj. stál u založení Národní strany a později se stal jejím druhým vůdcem. "Riegrovka" prochází přírodní rezervací Údolí Jizery u Semil a Bítouchova. Stezka se již od počátku setkala s velkým ohlasem, v roce 1925 byla na stezce ještě dobudována studánka Antala Staška s dobrou pramenitou vodou. Původní stezka se ale nedochovala v té podobě, jak ji můžete projít dnes. Mezi lety 1922-1926 byla totiž v místě vybudována vodní elektrárna Spálov a ta je až do dnešních dní funkční. Jedná se navíc o technickou raritu. Poblíž ní byla v roce 1929 vybudována i Crhova turistická chata - která se dnes jmenuje Hotel Pod Spálovem. Vodní elektrárnu Spálov je dokonce možné v určitém období navštívit. Cestou po Riegrově stezce potkáme 2 elektrárny, tunel pro pěší, pramen Antala Staška a také několik vyhlídek z nichž nejkrásnější je Böhmova vyhlídka. Nejkrásnější panoráma stezky se ale nachází nedaleko Semil kde se nachází visutá galerie, dlouhá 77 metrů a vybudovaná 5,5 metru nad původní hladinou řeky - je uměle vytvořena, je vlastně takovou vstupní a výstupní branou na Riegrovu a z Riegrovy stezky. Zajímavostí tohoto místa je, že bylo v původních projektech o mnoho užší, ale při povodních se tu hromadilo dřevo. A tak dal továrník Smitt soutěsku rozšířit na dnešních 15-20 metrů.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2020
  • 158 zobrazení
senedra21
5 K 1909
více  Zavřít popis alba 
  • 21.6.2020
  • 6 zobrazení
pingujan3
  • 13.3.2020
  • 7 zobrazení
5zsfm
  • 6.3.2020
  • 85 zobrazení
lotusesprit
Oblajovice - První známá zpráva o vsi Oblajovice je z r.1529, kdy ji při dělení majetku Petra Smrčky z Mnichu získal jeho syn Jiřík. Jiříkův syn Petr z Oblajovic vytvořil přikoupením vsi Hartlíkova a části vsi Prasetína malý statek. Při stavovském povstání v letech 1618-1621 byl Petr nejstarší Smrčka z Mnichu v obleženém Táboře, kde zemřel. Za účast na povstání byl i po smrti odsouzen v r.1622 ke ztrátě poloviny majetku. V r. 1623 získal celý Oblajovický statek Jan starší Vratislav z Mitrovic na Vodici. Po jeho smrti získal Oblajovický statek jako dědictví své ženy Kateřiny Polyxeny, hejtman třeboňského panství Jan z Eckersdorfu. Po její smrti koupila v r.1650 oblajovický statek, který tvořily kamenná tvrz s dvorem, vsi Oblajovice, Hartlíkov, Domamyšl, Prasetín, Jetřichovec a část Malešína, Zuzana Myslíková Černínová z Chudenic pro svou dceru Evu Polyxenu, která se provdala za vysokého důstojníka císařského vojska Albrechta Kapouna ze Svojkova. V r.1692, kdy statek koupil Josef František z Talmberka pro svoji dceru Markétu, měl statek jen tři vesnice, Oblajovice, Hartlíkov a Prasetín. Od Markézy v r.1700 koupil Oblajovice Jan Rudolf Renn z Rennu. V r.1726 se naposledy v Oblajovicích připomíná tvrz. V r.1750 vyženil hrabě Leopold Krakovský z Kolovrat panství Radenín, ke kterému přikoupil v dražbě v r. 1759 Hroby a Oblajovice. V kupní smlouvě se uvádí v Oblajovicích již zámek, který v 60. letech 19. stol. Rudolf Kolovrat přestavěl do dnešní novogotické podoby. Ze tří stran byl u zámku vybudován anglický park a na východě velký hospodářský dvůr, kde byl chov hlavně ovcí. Hrabě Rudolf z Kolovrat byl také uznávaným odborníkem chovu včel. V r.1878 Jindřich z Kolovrat prodal Oblajovice i s jiným zbožím panu Rennerovi z Vídně, který žil v Praze a statek v Oblajovicích o který se moc nestaral, chátral. Zchátralý statek se zámkem v r.1909 koupila rodina Šantrůčkova, která zámek opravila a zmodernizovala a vlastnila jej mimo období, kdy jej pronajímala a na krátký čas i prodala, až do r.1950, kdy jej museli opustit. Krátký čas měl zámek Svaz invalidů v Praze a od r.1953 zámek vlastnil n.p. Strojobal Hradec Králové, který zde měl učňovské středisko a také podnikové rekreační a školící středisko. V restituci byl zámek v r.1992 vrácen rodině Šantrůčkovým. V současné době je zámek pustý.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v březnu
  • 75 zobrazení
igor-74
vojtěch kopic se narodil na apríla roku 1909 ve vadíně u havlíčkova brodu. když mu bylo osm let osiřel a přestěhoval se k tetě do turnova. při pracích ve mlýně v rovensku pod troskami se seznámil s dcerou svérázného sedláka ze samoty zvané jirošova rychta (dnešní kopicův statek). roku 1932 se třiadvacetiletý vojtěch kopic oženil s dědičkou jirošova stavení, kde se ženou žil až do smrti v roce 1978. kopic byl muzikální člověk, a tak si pořídil do chalupy harmonium. jeho snem bylo hrát při mši v kostele na varhany. to se mu časem splnilo a hrával pak pravidelně při mších v kapli hradu valdštejn a na hrubé skále. od 40. let vytesával ve skalách pod chalupou reliéfy s motivy z našich dějin, bájí a pověstí a všelijakých zvířat. na sklonku války zachránil vojtěch kopic život čtyřem vězňům z pochodu smrti, když je ukryl do skalní sloje v rokli pod chalupou a s celou rodinou se o ně staral. krásnou krajinu českého ráje vojtěch kopic navždy opustil 25. prosince 1978. jeho žena ho následovala o sedm let později. o chalupu dnes pečují obě dcery s rodinami...
více  Zavřít popis alba 
244 komentářů
  • 22.2.2020
  • 830 zobrazení
lotusesprit
Kittlitz (D) - Zámek byl postaven kolem roku 1750 pro pány z Kittlitzu. Pravděpodobně zde byla předchozí budova, protože kolem roku 1480 již je zmíněn zámek, který vlastnili pánové z Hundu a Altengrotkau. V roce 1878 je zámek v majetku pana, který nechal založit zámecký park. V letech 1909/1910 byl zámek renovován. Za druhé světové války sloužilo panství Kittlitz jako lazaret Wehrmachtu a později tábor pro ruské válečné zajatce. Dnes je zámek využíván místní správou pro kulturní účely. Poslední renovace proběhla v roce 2007, kde byly do zámku včleněny moderní prvky a v přístavbě sídlí mateřská školka.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 49 zobrazení
manak
Podnětem k výstavbě přehrady na Doubravě byly rozsáhlé povodně na konci 19. století,
které v okolí středního a horního toku způsobily značné škody. V roce 1905 byl Zemskou
komisí pro úpravu řek v Čechách vypracován Generální program upravování řek v Království českém, který zahrnoval komplexní úpravu úseku Doubravy v délce 21,7 km. Podle
morfologie území a hustoty osídlení bylo uvažováno s možností výstavby přehrady ve
čtyřech různých lokalitách. Profil budoucí hráze nad obcí Pařížov byl vybrán na základě
výhodné ceny pozemků a především příznivé morfologie pro získání největšího retenčního
prostoru. Po schválení projektu přehrady se v květnu 1908 vyskytla povodeň, která svými
parametry významně převyšovala všechny do té doby zaznamenané historické povodně
a vyžádala si zásadní přepracování projektové dokumentace. Stavba přehrady Pařížov
s rozpočtem 1,5 mil. rakouských korun byla zadána stavebním podnikatelům Ing. Vendelínu
Dvořákovi z Pardubic a arch. Čeňku Křičkovi z Prahy a proběhla v letech 1909–1913.
Dodávky železných konstrukcí zajišťovala firma Fanta a Jireš z Prahy.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 1.2.2020
  • 75 zobrazení
lotusesprit
Eckberg (D) - Zámek Eckberg byl postaven v letech 1859 - 1861 v novogotickém stylu nad řekou Labe v Drážďanech. Architektem byl Christian Friedrich Arnold. Majitelem byl obchodník a vinař Johann Daniel Souchay, takže tehdy byl zámek znám jako Villa Souchay. Přilehlý 15 hektarový park navrhl pruský zahradník Hermann Sigismund Neumann. V roce 1883 koupil majetek generální konzul Arthur Bruno Wunderlich. Po jeho předčasné smrti žila jeho vdova na zámku a poté se přestěhovala do sousedního bývalého vinařství Dinglingers. V roce 1909 vdova pronajala zámek rakouskému cukrovarníkovi Josefu Weiserovi, jehož manželka Grethe Weiserová se později stala slavnou herečkou a roku 1920 zpěvačce Tino Patieri. V roce 1925 kupuje zámek průmyslník Ottomar Heinsius z Mayenburgu a nechal interiéry horního patra modernizovat podle plánů jeho bratra, architekta Georga Heinsuse. S vynálezem zubní pasty a hliníkové trubice pod názvem „Chlorodont“ a založením „Leo Works“ získal Mayenburg bohatství a byl schopen splnit svůj celoživotní sen. Jako školený botanik a vášnivý zahradník se zaměřil především na přepracování parku. Von Mayenburg zemřel v roce 1932, jeho vdova žila v domě až do roku 1947. Po vyvlastnění v roce 1952 byl zámek Eckberg využíván jako studentská kolej, odborná škola pro výrobu elektronických součástek. Po rekonstrukci v letech 1980–1985 provozovalo turistické sdružení mládeže NDR hotel Eckberg. Po pádu NDR se vrátil rodině von Mayenburgů, která jej však prodala, takže majetek přešel do skupiny společností ARGENTA v Mnichově v roce 1994. Palácový komplex a park byly v roce 1997 od základů zrekonstruován podle plánů italského interiérového designéra Danila Silvestrina na luxusní hotel. Každý rok ho navštíví asi 35 000 hostů.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v lednu
  • 48 zobrazení
Reklama