paj
Každý školní rok bylo s námi dětmi, coby dětskými herci, secvičeno divadelní představení a realizováno v krásném divadelním sále školy v Ostravě Radvanicích, na Trnkovci. Této nevděčné role se vždy ujala paní učitelka Antonie Hrdličková, jíž sekundovala moje maminka Jiřina Pátrová, která navíc zabezpečovala i nácvik tanců a šití kostýmů, převážně dívčích. Prvním představením byla tato pohádka, z níž se, bohužel zachovala pouze jediná fotografie.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2015
  • 109 zobrazení
costache
Můj milovaný životní prostor. 😍🏠🐴🦚🐌🐟🦌🌳🌲❤️🍺
Lidské dějiny se zde začaly odvíjet již v mladší době kamenné, o čemž svědčí četné archeologické nálezy.
Karvinský historik Roman Lindner uvádí ve svém díle "Gotický hrad Fryštát v Karviné", že město Fryštát bylo založeno pravděpodobně germánskými osadníky ihned po rozpadu Velkomoravské říše (r. 906 n.l.). Na slezském území Germáni zakládali osady a jednou z nich byla i ta, která stála na břehu řeky Olše. Mezi roky 1024-1032 dostala osada název FREYSTADIUM ORIENTALE a obdržela městská práva německého typu, jako významné obchodní středisko ležící na středověké obchodní stezce z Uher do Slezska a Pobaltí. Po roce 1282 se osadníci přestěhovali asi tři kilometry dál proti proudu řeky a na vyvýšeném místě byl postaven hrad. Na jeho místě dnes stojí zámek + kostel + fara. Údaje a data badatele, historika R. Lindnera nejsou úředně schváleny. Oficiálně platí, že první písemná zmínka o městu Fryštát (Freistadt) pochází z roku 1268. Toto datum je v současnosti pokládáno a slaveno jako datum založení Karviné.
V 16. století byla kolem města vybudována soustava rozlehlých chovných rybníků. Rybolov a hlavně myslivost se stala velkou vášní těšínsko-fryštátských pánů Piastovců. Často vyjížděli do lesů, kde lovili zvěř. Na půli cesty mezi Těšínem a Fryštátem (les v části Louky) vznikla v roce 1545 obora, ve které žili statní jeleni, daňci, srnci, ale např. i losi. Oboru obdivoval i olomoucký biskup, když zřizoval vlastní oboru v Hukvaldech. Srnčí a jelení zvěř z obory byla určena ke každodenní spotřebě na knížecí stůl jak v Těšíně tak i ve Fryštátě. V letech 1626-1627 došlo ke vpádu dánských vojsk do Slezska a na Moravu. Třicetiletá válka (1618-1648) přinesla Fryštátu útrapy, mimo jiné bylo město obsazeno Švédy. Roku 1766 se město stalo ohniskem dosud největší selské vzpoury ve zdejším regionu. V 2. polovině 18. století (1776) byla nalezena ložiska černého uhlí v nedaleké Karvinné. Od poloviny 19. století se začalo v sousedním Darkově rozvíjet lázeňství založené na léčivé jodo-bromové vodě. Čtyři sta let se ve Fryštátě a na území dnešní Karviné rozvíjelo pivovarnictví. Vrcholem karvinského pivovarnictví byl rok 1860, kdy vznikl pivovar Graf Larisch-Möniche Brauerei (Karwin, Oesterr. Schleissen). Na Moravě byl větší pouze brněnský pivovar a přerovskému se karvinský rovnal. V tomto období u nás (Čechy, Morava, Rakouské Slezsko) fungovalo 800 pivovarů a Larischův pivovar patřil mezi 8 největších. Pivovar přežil obě světové války a okupaci, ale únor 1948 a komunistický puč byl pivovaru osudný. Vedení KSČ rozhodlo o poddolování pivovaru a tím nad ním vyneslo ortel. Chod propadajícího se pivovaru byl zastaven v roce 1953. V roce 1949 vládnoucí komunistická strana sloučila obce Fryštát, Darkov, Ráj, Staré město a dnes již neexistující Karvinnou v jeden celek. A tisícileté město Fryštát dostalo, z historického hlediska zcela nelogicky a přes odpor občanů, název Karviná. Karviná má dnes devět městských částí. Kromě čtyř již zmíněných, jsou to také Doly, Louky, Mizerov, Nové město a Hranice. Od roku 1990 je hornická⚒️ a lázeňská⛲ Karviná také městem univerzitním🎓. Jako milovník živého piva nesmím zapomenout zmínit, že máme ve městě dva minipivovary.🍺🍺
#Karviná#Fryštát#KarvináJeStavMysli#slezskýKLONDIKE#pávkorunkatý#pávmodrý
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • prosinec 2003 až květen 2020
  • 5 829 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
pidilidi
„pořád jedno to samé, ale přesto krásné“ nebo „krásné, ale pořád to samé“

Národní park Plitvická jezera byl vyhlášen v roce 1949 na ploše 295 km2, od roku 1979 je na seznamu světového přírodního dědictví, vedeného organizací UNESCO. Předmětem ochrany je zde především soustava šestnácti jezer z průzračně modrou vodou, navzájem spojených malebnými vodopády. Soustavu jezer vytvořily dvě nevelké říčky, Bijela Reka a Crna Reka, které se pod posledním z jezer vlévají do řeky Plitvice (odtud název) a dohromady vytvářejí řeku Korana. Obě říčky protékají travertinovým masivem, který je obzvlášť náchylný k erozi, při níž tvoří zvláštní hráze; právě za nimi vznikla zdejší jezírka. Soustava není starší než 8000 let a stále se mění, za rok narostou travertinové bariéry asi o tři centimetry. V areálu parku jsou také četné drobné jeskyně a předpokládá se, že aspoň část jezer je také krasového původu.
Všechna jezera jsou obklopena hlubokými lesy, v nichž ještě rostou divoké orchideje a žijí medvědi a rysi.
(Zdroje : 1. Chorvatsko – Střední Dalmácie. Průvodce po zahraničí. 2. Chorvatsko.
Foto : já a Jan Kocich
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
267 komentářů
  • 15.7.2012
  • 1 968 zobrazení
ouhajnice
Z historie naší obce

Naše obec se rozkládá v polovině silniční trasy spojující Trutnov a Dvůr Králové nad Labem. Nadmořská výška obce je v průměru 460 m. n. m. Obec se rozprostírá na pláni otevřené severním větrům, na jižní straně ohraničené masivem vrchu Kopna, o výšce 582, Liščí hory 609 a Kamenného vrchu 579 m n.m. Tato poloha je příčinou drsného podnebí a kratšího vegetačního období oproti okolním obcím.

Obec Hajnice se skládá ze šesti katastrálních území – Brusnice, Kyje, Nesytá, Hajnice, Horní a Dolní Žďár. Původní samostatné obce Německá Brusnice (Deutsch Prausnitz) a Kyje (Kaile) byly sloučeny v roce 1949. Tím došlo i ke změně názvu na Hajnici. V roce 1980 byl připojen Horní a Dolní Žďár a tím se stala Hajnice jednou z největších v okrese Trutnov, pokud jde o rozlohu. V současné době žije v obci přibližně tisíc obyvatel.

První písemná zpráva o Brusnici pochází z roku 1260, kdy se o ní píše jako o městečku. Je samozřejmé, že vývoj do takové fáze trval mnoho let. Proto by mohla být pravdivá verze, že první osídlení pochází z roku 1007. Tehdy zde údajně jakýsi Adam z Tokowa založil kovárnu a brusírnu, z čehož prý vznikl i původní název Brusnice.
Brusnicí již od ranného středověku vedla tzv. solná stezka z českého vnitrozemí přes osadu Haindorf (nyní osada Liščí vrch) do dnešního Polska. Tato cesta vedla přes centrum obce směrem na Střítěž a dále na Trutnov. Místním obyvatelstvem byla zvána „Trautenauer Steig“. Přestala se používat mezi lety 1842 – 52, kdy byly v našem okolí vybudovány silnice, které se používají dodnes.

V době kolonizační, za vlády Přemysla Otakara II., patřila naše obec pod trutnovské panství. Později, za trvání rakousko-uherské monarchie byla součástí panství náchodského. Proti náchodské vrchnosti se naši předkové zúčastnili tzv. selského povstání v roce 1775. Kyjovský rychtář Georg Hetfleisch byl tehdy jedním z devítičlenného selského guberna, jehož vůdcem byl Antonín Nývlt-Rychetský.

Základním zdrojem obživy dřívějších obyvatel bylo zemědělství, chov domácích zvířat, včelařství, práce v lese a v kamenolomech poblíž osady Nesytá. Později také domácí tkalcování. Pěstování lnu se i v našem drsném podnebí dařilo, podobně jako ovsu a bramborám.

Počátkem 20. století bylo v Brusnici 96 sedláků a 53 živnostníků, kteří se zabývali obchodem, nebo řemeslnou činností. Kromě již zmíněné osady Liščí vrch, kde stálo 23 domků, patřily k Německé Brusnici osady Mravenčí domky - 14 domků, z nichž první byl postaven v roce 1787 a Tadeášovy domky, kde první z osmi domů byl postaven již v roce 1732. Celkem měla obec v té době 214 domů, v nichž žilo 951 obyvatel. Obec měla tou dobou nejen vlastní farnost a školu, postavenou v roce 1874, ale také záložnu - pobočku RAIFAISEN-BANK, četnickou stanici a poštu. Fungovaly zde různé spolky, hasičský sbor i veřejná knihovna.

Obec Kyje byla podle pověsti založena v roce 1018 zbrojnošem pana Albrechta z Trutnova. Jmenoval se údajně Jan Keyl a ještě dnes se ukazuje místo, kde prý stávala jeho tvrz. Na začátku 20. století zde stálo 121 domů s 664 obyvateli výlučně německé národnosti. Na původní přízemní budovu školy v Kyji, z roku 1862 bylo v roce 1875 přistavěno poschodí. Novou trojtřídní školu pak navštěvovalo až 150 dětí z Kyje a Nesyté.

Obce Horní a Dolní Žďár byly původně samostatné, ale v roce 1849 byly sloučeny v jednu s názvem Žďár (Soor). V roce 1905 byla obec okresní správou v Trutnově opět rozdělena na dvě katastrální území, ke kterým patří i osady Výšinka, Dubový Dvůr a Olimberk. Výšinka vznikala postupným kácením lesa kolem silnice č. I/37. První osadníci zde začali stavět v roce 1840 a v roce 1900 zde stálo již 23 domů se 120 obyvateli. V téže době měla celá obec 1054 obyvatel. Žďárský kostel sv. Jana Křtitele, který je od roku 2018 majetkem obce Hajnice pochází z roku 1350. Poblíž kostela se nachází pomník padlým v 1. světové válce z roku 1926, který vytvořil uznávaný sochař Emil Schwantner. Patrová budova bývalé školy byla postavena v roce 1888 na místě původní dřevěné školy z roku 1729. Při cestě mezi farou a školou byla v roce 1833 vysázena alej javorů, lip a kaštanů.

Na počátku 20. století se začala i u nás rozvíjet průmyslová textilní výroba. V roce 1905 uvedli do provozu bratři Franz a Alois Fiedlerové mechanickou tkalcovnu. O něco později otevřel podobnou tkalcovnu Albín Seidel a v Kyji postavil malou továrnu na bělení a úpravu lněného zboží velmi úspěšný český podnikatel Vilém Dlabola, který již provozoval podobnou firmu v nedalekých Chvalkovicích. Tehdejší radní obce Kyje však v poslední chvíli nedali panu Dlabolovi souhlas k zahájení provozu. Vedla je k tomu důvodná obava ze znečištění pstruhové vody v místním potoce chlórem, který se jako účinný prostředek k bělení textilií používal. Přes celkové oživení společnosti, které přinášel nesporný pokrok v rozvoji vzdělávání, řemesel, průmyslu a obchodu, přinesla první polovina 20. století místnímu obyvatelstvu hned několik těžkých období.

Z první světové války se nevrátilo do svých domovských obcí tvořících dnešní Hajnici celkem 112 mužů. Obyvatelé také těžce nesli rozpad rakousko - uherské monarchie, vznik Československa i přítomnost československé armády v pohraničí. V letech 1922 – 24 byly okolní smrkové lesy napadeny škůdcem bekyní mniškou a bylo nutno v co nejkratší době vykácet a znovu osázet veškeré lesní porosty starší dvaceti let. Na takovou akci místní lesní dělníci nestačili a byly proto povolány posily, hlavně ze Slovenska. Tím ztratili místní dřevorubci práci na mnoho dalších let a museli si hledat jiná zaměstnání. Od odtržení trutnovského okresu od Československa a jeho přičlenění do Sudetské župy (Sudetengau) v roce 1938 si většina obyvatel slibovala zlepšení životních podmínek. Dle sčítání lidu, které proběhlo 17. května 1939, se k německé národnosti v okrese Trutnov hlásilo 98,6 % obyvatel.

Původní nadšení však brzy opadlo a sčítání padlých vojáků na frontách druhé světové války bylo neradostné. Jenom v Německé Brusnici se jich ke svým rodinám nevrátilo 57. Během let 1945 – 1946 bylo mnohdy za velmi dramatických okolností téměř veškeré německé obyvatelstvo vyhoštěno. Na svou rodnou obec, kterou jejich předkové po několik staletí budovali, však nezanevřeli. Od počátku 90. let minulého století se v Hajnici každoročně konají setkání rodáků. Součástí těchto setkání je i česko – německá mše v kostele sv. Mikuláše. Na nezbytnou opravu tohoto kostela, která byla realizována v letech 1996 – 1998 také nemalou finanční částkou přispěli.

M. Němeček - kronikář
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2007 až červen 2019
  • 1 508 zobrazení
rc-model
Almanach vybraných plánků konstrukcí volných modelů skvělého olomouckého modelářského konstruktéra Ing. Miroslava Pospíšila z let 1943 - 1949. Patrně nejznámější jeho konstrukcí je v současné době velmi oblíbená předloha VEGA 7 pro soutěže historických modelů podle předpisů SAM, která ve své době značně předčila dobovou konkurenci.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2017
  • 1 541 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jiricerny
Po výšlapu za humna, jsem spočinul v sousední vsi Únětice. Byl příjemný den, tak jsem jej využil k hezké procházce a foťák samozřejmě nesměl chybět. Malé přiblížení obce, první zmínka o ní pochází z roku 1125. Obec se nachází v okrese Praha západ, v údolí únětického potoka, severozápadně od Prahy. V roce 1710 zde byl založen pivovar, kde se vařilo pivo až do jeho znárodnění v roce 1949. V roce 2011 bylo vaření piva obnoveno a stalo se i místní turistickou atrakcí, kde zájemci najdou příjemné osvěžení. Údolí únětického potoka bylo vyhlášeno roku 1988 přírodní rezervací.
více  Zavřít popis alba 
526 komentářů
  • květen 2020
  • 1 324 zobrazení
psychopath-racing
Péráckej twin v exkluzivním provedení....
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 10.11.2015
  • 1 324 zobrazení
igor-74
přírodní rezervace holý vrch u hlinné byla vyhlášena v roce 1949 hlavně z důvodu hojného výskytu dnes ji kriticky ohroženého koniklece otevřeného. v současné době se z několika desítek tisíc kusů smrskl počet na několik desítek jedinců. vedle koniklece otevřeného tu roste i silně ohrožený koniklec luční český, který je na tom o poznání lépe...
více  Zavřít popis alba 
784 komentářů
  • 10.4.2015
  • 1 242 zobrazení
tomfo
Kasprow Wierch (1985 m) - Suché sedlo (1949 m) - Beskyd (2012m) - Ľaliové sedlo (liliowe - 1947 m) - Krajná kopa (Skrajna Turnia - 2097m) - traverz Prostrednej kopy (Pośrednia Turnia 2128 m) - Svinické sedlo (Świnicka Przełęcz - 2051 m - Svinica (2301 m) - sedlo Zawrat ( 2159 m) - Schronisko w Doline Pieciu Stawów Polskich (1 671 m) - Palenica Białczańska - 980 m (Lysá Poľana)

Svinica (polsky Świnica) je prvním významným vrcholem v hřebeni Vysokých Tater východně od Ľaliového sedla, které je odděluje od Západních Tater. Nachází se na hranici Polska a Slovenska. Svahy hory spadají do třech významných tatranských údolí: Dolina Gąsienicowa (Polsko), Dolina Pięciu Stawów Polskich (Polsko), Tichá dolina (Slovensko).
Svinica svým charakteristickým dvojzubým vrcholem připomíná kavkazskou Ušbu. Výstup na vrchol i následný sestup do sedla Zawrat (technické pomůcky v terénu) je opravdickým vysokohorským zážitkem, kteří ocení i nejzkušenější horalové.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 27.8.2015
  • 1 170 zobrazení
simontimingeriu
Zámeček Insel u Sedlece
Nachází se na vyvýšenině zvané Tichý ostrov. Obepíná ji jako podkova Nový rybník, který je napájem Hraničním potokem Včelínkem. Ve vrcholové části na kamenné terase se nachází bývalý letohrádek, později přebudovaný na Lovecký zámeček. Nechal jej postavit kolem roku 1629 kardinál Dietrichstein na místě bývalého opevněného bodu. Tehdejší nově zbudovaný rybník dosahoval až k Mikulovu a měl rozlohu více jak 100 ha. Uprostřed něho tak vnikl rozlehlý 14 ha velký ostrov, který byl postupně osázen vzácnými stromy a keři. Letohrádek byl jeho dominantou. Sloužil jako výletní a odpočinkové místo mikulovského panstva. S městem byl spojen jírovcovolipovou alejí a hladinu pak překlenul mnohaobloukový cihlový most. Úpadek ostrovního areálu započal vypuštěním a vysušením rybníka roku 1855 a pokračoval pak po přetnutí ostrova hlubokým zářezem železnice. Zámeček byl udržován až do konce války. Po roce 1945 byl v severní části obnoven rybník o nynější rozloze 31 ha a jižní část byla postupně zanesena náplavy a dnes je zde rozlehlý mokřad. Proto dnešní objekt leží na jakémsi poloostrově a cihlový most vyčnívá nad zarůstající okolní bažinou pouze svou horní částí. V letech 1949-89 byl nepřístupný, neboť ležel v hraničním pásmu. Za tratí směrem k rakouské straně byl zbudován liniový zátaras tzv. železné opony. Po roce 1989 zbyla z objektu pouze ruina, bývalý park zarostl náletovými dřevinami a na celý areál byl neutěšený pohled. Teprve koncem 90. let minulého století se objektu ujímá nový soukromý vlastník a postupně přivádí alespoň severní část ostrova k životu.
Cihlový most na Inselu byl vybudován koncem 30. let 17. století. Most plnil svou funkci až do roku 1855, kdy byl rybník vypuštěn a vysušen. O půl století později byl v jeho blízkosti zbudován násep železničního tělesa.

Sedlecké Skalky leží přímo na česko-rakouské hranici, neboť jejím západním okrajem prochází Hraniční cesta. Původně se jednalo o pastviny, které se po roce 1948 dostaly "za dráty" a nebyly přístupné. Velice se zde dařilo keři višni mahalebce, která se postupně rozrostla po celé kolalitě. Po více jak padesáti letech zde dnes často vytváří již souvislé porosty. Pouze vrcholová část si uchovala lesostepní charakter. Z ní jsou i nádherné rozhledy směrem na Mikulov a hřeben Pálavy. Celé území je pro svoji přírodovědnou hodnotu bylo zařazeno na seznam evropsky významných lokalit a navrženo na přírodní památku.
(Převzato z webu http://www.turistika.cz)
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 4.4.2014
  • 1 017 zobrazení
cirrus
Přátelé, chci se s Vámi podělit o film, mapující vznik našeho letiště v letech 1947-1949. Jedná se o první zveřejnění v digitální podobě po besedě ve Velkém Poříčí.
Některé staré fotografie jsou zde: http://cirrus.rajce.idnes.cz/Historie_hangaru_LKVP[/url] ,[url=http://www.rajce.idnes.cz/a3046497]http://cirrus.rajce.idnes.cz/Hronov_1949-1961,
http://cirrus.rajce.idnes.cz/Stare_letiste_AK_Hronov./
více  Zavřít popis alba 
  • 14.1.2014
  • 979 zobrazení
paj
Album, kde je zřejmě nejméně fotografií; již jsem nebyl tak maličký, abych byl stále fotografován...
více  Zavřít popis alba 
  • 8.12.2015
  • 968 zobrazení
matyfou
http://www.mdc.sk/katalog-predmet/11309/
KOVO výrobní družstvo Věšín
Dne 28.prosince 1949 družstvo přijímá název "Drukolis výrobní družstvo Věšín". Dne 1.dubna 1964 se družstvo Drukolis slučuje s družstvem Kovostar a přijímá donedávna užívaný název KOVO výrobní družstvo Věšín. V roce 1992 proběhla transformace družstva, která rozdělila majetek družstva mezi členy.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.6.2012
  • 900 zobrazení
mols1950
Fotky jsou postupně doplňovány dalšími.
Opava byla hlavním městem Rakouského, později Českého (Československého) Slezska v letech 1742-1928.
Území vzniklo po prohraných válkách s Pruskem na Vratislavském (Wrocław, Breslau) mírovém ujednání
v r.1742 a je menší částí původního Slezska, jehož většina připadla Prusku.
Základní část území Rakouského Slezska připadla v r.1918 nově vzniklé ČSR, jako země Slezská, postupně byla připojena další malá území (Hlučínsko, Těšínsko).
Od r.1928 byla ustavena země Moravskoslezská (se sídlem v Brně), většina území Slezska byla zabrána Německem v letech 1938-45, pak se země Moravskoslezská vrátila do původního stavu a zanikla až zrušením zemského zřízení v r.1949.
Území Českého Slezska bylo rozděleno do tehdejšího Olomouckého a Ostravského kraje, od r.1960 bylo součástí Severomoravského kraje.
Socialistické vlády se usilovně snažily jakékoliv povědomí obyvatel o Slezsku potlačit a tak historické pojmenování území nacházíme až u Ostravského kraje, zřízeného v r.2000 a přejmenovaného v r.2001 na kraj Moravskoslezský. Na území tohoto kraje je však jen část Českého Slezska, zbytek se nachází opět v kraji Olomouckém.
více  Zavřít popis alba 
46 komentářů
  • únor 2013 až září 2016
  • 820 zobrazení
benetice
Stará škola, postavená r. 1820, zbořená r. 2004. Dnes parčík se zastávkou autobusu.
Škola v Beneticích se připomíná již od roku 1785, zároveň se zřízením fary. Vyučování tenkrát probíhalo v dřevěné chalupě č.p. 20 a školu v Beneticích navštěvovali žáci z Benetic, Věstoňovic, Horních Vilémovic a Svatoslavi. Počet dětí postupně vzrostl přes 180, a proto byla r. 1889 zřízena škola ve Svatoslavi a r. 1892 také škola v Horních Vilémovicích. Škola neměla vlastní budovu, a proto bylo r. 1820 přikročeno ke stavbě nové školní budovy uprostřed obce, s číslem popisným 3. Vodou byla zásobená donáškou z obecní studny asi 100m vzdálené. Byla jednotřídní a svým účelům sloužila 124 roků. Mimo vyučování se stala také kulturním stánkem, kde ochotníci hrávali divadlo. Účelům školství přestala sloužit v roce 1944 a vyučování bylo převedeno do Horních Vilémovic. V roce 1949 bylo v Beneticích zahájeno vyučování v nové škole, ve které se děti učí do dnes. Stará budova pak ještě dlouhá léta sloužila potřebám občanské vybavenosti. Byla zde umístěna pobočka České pošty, prodejna smíšeného zboží Jednoty Moravské Budějovice a také kancelář MV (Místní národní výbor - dnešní obecní úřad) Po roce 1990 pro nevyhovující podmínky byla zmíněná občanská vybavenost postupně přemístěna do jiných prostor a budova bývalé školy začala rychle chátrat. Proto bylo v roce 2004 rozhodnuto o její demolici.
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2004 až prosinec 2018
  • 815 zobrazení
rover
Oslavy 140. výročí trati Pardubice – Havlíčkův Brod (č.238)
Hlavní atrakcí oslav byly jízdy vlaků vedených historickými vozidly. Jsou jimi: parní lokomotivy ř. 464.0 a 475.1, lokomotiva 423.0, motorové vozy řady M 131.1, známé „Hurvínky“.
475.101 Šlechtična - je největší parní lokomotivou oslav. Do provozu u tehdejších ČSD byla po převzetí od výrobce ŠKODA nasazena v r. 1947. Život lokomotivě vrátil kolektiv zkušených pracovníků DKV Brno.
464.008 Ušatá nebo také Bulík - lokomotiva ČKD vyrobená v roce 1935. V současnosti je stroj deponován v Hradci Králové.
423.009 Velký býček - lokomotiva vyrobená v r. 1922 v První českomoravské továrně na stroje v Praze. Je deponována v Letohradě a nese přezdívku Líza.
M 131.1133 Nataša - zástupce ve své době velice populární řady motorových vozů známých jako Hurvínek. Vůz vyrobený v Tatře Kopřivnice v r. 1949
M 131.1228 Karel - motorový vůz vyrobený Vagónkou Studénka v r. 1951.
více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • 24.9.2011
  • 815 zobrazení
piki4
V stredu 19.12.2012 nám besedu o knihe a filme Najlepší obchod môjho života prišiel sprievodným slovom uviesť a osobnými zážitkami doplniť Avihou Efrat, syn autorky knihy Blanky Bergerovej. Film ukazuje ako sa jej podarilo uzavrieť najlepší obchod jej života, ktorým zachránila 70 ľudských životov okrem života svojej vlastnej sestry... Celá rodina žila v Humennom a od roku 1949 v Izraele. Viac o ich osude a rodine si môžete prečítať na http://blankabergerova.com/ . Je tam aj krátky film. „Príbeh mojej starej mamy Blanky Bergerovej sme venovali pamiatke všetkých tých, po ktorých neostal nikto, kto by mohol ich osud zaznamenať pre ďalšie generácie tak, ako sme to mali možnosť urobiť my,“ dodáva vo filme jej vnučka Avital Efrat. foto:Ján Kocák
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 19.12.2012
  • 804 zobrazení
fapeko
1 komentář
  • srpen 2015 až červenec 2018
  • 787 zobrazení
tomfo
Belogradčická pevnost leží 1,5 km jižně od centra města, v turečtině nazývaná Kaleto. Patří mezi nejlépe zachovalé bulharské pevnosti. Její zdi jsou 2 m silné a dosahují výšky až 12 m. Pevnost zde stála už v době, kdy oblast byla součástí Římské říše. Rozšířena byla ve 2. polovině 14. století. V roce 1396 byla dobyta Osmanskou říší. Rozsáhlá přestavba proběhla v 19. století a pevnost hrála důležitou roli roku 1850 při potlačení belogradčického povstání. Naposled hrála významnou úlohu během Srbsko-bulharské války v roce 1885.
Belogradčické skály, přírodní památka vyhlášená roku 1949 na ploše 50 km2. Červenožluté pískovcové útvary dosahují výšky až 200 m. V roce 1984 bylo zvažováno zapsání Belogradčických skal do seznamu Světového dědictví. Patří mezi významné turistické cíle v severozápadním Bulharsku.
Národní park Djerdap (Srbsko) - nachází se v jihovýchodní Evropě v severovýchodní části Srbska, podél mezinárodní hranice s Rumunskem. Park se táhne podél Dunaje v délce 100 km od Golubacké pevnosti do Karataše u Kladova v Srbsku. Ústředí správy národního parku je ve městě Donji Milanovac na Dunaji. Oblast Djerdapské rokliny byla vyhlášena národním parkem v roce 1974. Park byl vyhlášen z důvodu ochrany soutěsky Železná vrata a okolní přírody.
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • červenec 2019 až únor 2020
  • 772 zobrazení
polymorf
O výstavbě se rozhodlo v roce 1949 a 2. února 1951 byl uveden plně do provozu. Dlouhovlný vysílač se nachází v obci Topolná u Napajedel na Moravě. Je vybaven dvěmi stožáry vysílačů typu Tesla DRV 750 o výšce cca 270 m a výkonu 1500 kW (jeden 750 kW). Dříve tyto vysílače mohli pracovat každý samostatně, takže jeden byl ve speciálním režimu a fungoval jako rušička. V současnosti zde vysílá Český rozhlas 1 Radiožurnál na frekvenci 270 kHz. Dříve tu dokonce byli vojáci a hlídali celý objekt. Byly tu vrtané studny, kasárna, psince i kryt CO. Éra tohoto vysílače se pomalu blíží ke konci a z ekonomických důvodů se ho České Radiokomunikace chystají v noci z 28. února na 1. března zcela utišit. akt. těsně před zrušením rozhodli radiokomunikace o prodloužení vysílání na další dva roky
Kategorie: dokumentyostatní
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 24.1.2014
  • 758 zobrazení
bobika1965
Goli otok (česky: „Pustý ostrov“. italsky: Isola Calva) je chorvatský ostrov, který leží jihovýchodní částí Kvarnerského zálivu severovýchodně od ostrova Rab..

Vězeňský tábor¨
V průběhu druhé světové války zde Německo a Itálie udržovali vojenskou posádku a na ostrově byl umístěn vězeňský tábor. Podobné využití měl ostrov i po skončení války. V roce 1949 zde jugoslávský komunistický režim zřídil vězeňský tábor kde byli v následujících letech vězněni političtí odpůrci režimu, stoupenci jak demokratických změn, tak stalinismu, byli zde umístěni i fašisté a ustašovci. Vězni zde vykonávali těžkou práci v kamenolomu, byli biti a ponižováni. Mezi vězni byli i známí zástupci jugoslávské inteligence (například politici, filosofové, lingvisté). Tábor byl uzavřen až v roce 1988, později byl změněn na památník a stal se turistickou lokací.

Tento ostrov měl označení „DRÁT“, jelikož vězení bylo obehnáno ostnatým drátem. Nachází se zde také desítky pevnůstek německého původu typu Tobruk.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.7.2011
  • 742 zobrazení
paj
Po třech letech příprav v cyklistickém kroužku vedeném ředitelem školy Ludvíkem Kuděláskem a několika dílčích výletech po regionu jsme za závěr školní docházky byli odměněni 14 denním cyklistickým výletem po Slovensku. Udělali jsme okruh počínaje Žilinou přes Roháče, Vysoké Tatry, Liptov, Nízké Tatry, jih Slovenska na maďarské hranice, Turiec, přes Vrůtky, Trenčín, zpět do Žiliny. Byl to fantastický výlet, kdy jsme si převážně sami vařili a spali po tělocvičnách spřátelených škol.
více  Zavřít popis alba 
  • 23.12.2015
  • 717 zobrazení
padza1
  • listopad 2007 až prosinec 2010
  • 654 zobrazení
igor-74
malý bezděz je krásný znělcový kužel, který je trošku ve stínu nedalekého velkého bezdězu. svahy malého bezdězu jsou od roku 1949 chráněným územím. v roce 2009 byla vyhlášena NPR malý a velký bezděz.
více  Zavřít popis alba 
814 komentářů
  • 1.11.2013
  • 644 zobrazení
Reklama