Snímky určeny pro Kešet - respektive jako fotodokumentace (pohodlnější), ke katalogu hřbitova, který na Kešetu najdete : http://chewra.com/keshetnew/kweb/kategorie.aspx?kid=195

Po třech nedělích pečlivě dodržované karantény konečně životodárné slunce, vítr, ranní dubnové mrazíky… jaro. Velikonoční víkend jsem již od brzkých ranních hodin trávil nikoliv u láhve slivovice, ale v lůnu přírody. Obešel jsem svá oblíbená místa a samozřejmě se nemohl dočkat prvních hmyzích přátel, obojživelníků a postupně se zelenajících a kvetoucích jizerských údolí a strání. U vody jsem čekal, až první paprsky rozehřejí ledovou krustu a po vodní hladině se rozeběhnou první ploštice bruslařky a ropuchy v hojných houfech započnou klást statisíce vajíček, obalených vydatnou rosolovitou vrstvou (fotografie brzy v samostatném albu). Na louce jsem v dopoledním slunci vyčkával pod tíhou sněhu skloněnými korunami bříz na rozličné druhy motýlů. Především pak na různé babočkovité, jejichž barvy zahřejí u srdce a potěší oko. Drobnější babočka bílé C s nádherně vykrojenými křídly mi udělala velkou radost, podobně jako babočka jilmová, osiková či paví oko. V poryvech ještě studeného větru se snášeli z korun vysokých bříz na ranní vláhu, kde dlouhými sosáky olizovali kapky. V suché trávě, mezi pcháči a vratiči vše žije vlastním životem a rychlým tempem. Tu se mihne titěrný střevlíček, jinde se na mě přijde podívat malý pavouk běžník či roztomilá skákavka. Radost mi udělal klikoroh vojtěškový, kterého jsem potkal v Jizerských horách prvně. Nádherný nosatcovitý brouk s dlouhým nosem a lomenými tykadly o velikosti cca 4 mm (fotografie brzy v samostatném albu). Most přes Jizeru je již několik měsíců v provozu a tak už člověk nemusí před cestou na druhý břeh studovat triky vysokohorských koz. Nádherný jarní víkend, ostatně jako vždy, na našich horách.

Foto 2020 Jaroslav Burda