Hledání

1 244 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

antonin
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • srpen 1989
  • 12 485 zobrazení
  • 18
dkolar
  • 26.12.2012
  • 5 323 zobrazení
  • 25
pitrsanx
V letošním roce 2015 probíhá rozsáhlá rekonstrukce zámku Písečné v obci Písečné okres Jindřichův Hradec.
Obec Písečné leží nedaleko hranic s Rakouskem na ose Nová Bystřice-Vranov nad Dyjí, v kraji přebohatém na památky i krásnou krajinu.Obcí protéká řeka Moravská Dyje.
První zpráva o Písečném pochází z r. 1366. Kdy byla postavena tvrz se přesně neví, ale je jisté že byla postavena nejpozději v první pol. 15. století, kdy byli majitelé Písečné, Krokvicarové z Nové Vsi. Ti nechali ve druhé polovině 16. století přestavět gotickou tvrz na renesanční zámek. Přestavbou se docílil takřka dnešní vzhled zámku.
Jako poslední významnější majitel Písečného byl v roce 1769 uváděn Vinciguerra Tomáš Collalto, kterému v té době náležel i nedaleký Slavětín. Pokračovatelům jejich rodu pak ves patřila až do 20. století
Po roce 1948 připadl zámek státu a začal sloužit potřebám obce. Několik desetiletí postupně chátral, nakonec se ale ještě koncem 80. let dočkal rekonstrukce. Roku 1988 byly opraveny střechy a většina budov (až na lihovar) dostala novou fasádu.
Po revoluci v roce 1989 byl zámek v restitučním řízení vrácen potomkům původních majitelů, kteří vlastní areál dodnes.Ti už do objektů nechtějí dále investovat a nyní se rozhodli zámek prodat
Nový majitel má v úmyslu zámek zrekonstruovat do původního stavu. Držme mu palce!!!
více  Zavřít popis alba 
28 komentářů
  • květen 2015 až únor 2016
  • 4 075 zobrazení
  • 3
bele
ALB 675 - ROBERT VANO – THE PLATINUM COLLECTION

Robert se narodil v roce 1948 na Slovensku v Nových Zámkoch maďarským rodičům. Krátce po maturitě v roce 1967 emigroval do USA. Zde pracoval jako kadeřník, vizážista, maskér a asistent pro fotografy módy (Horst, Glaviano, Castel, Failai), později se prosadil jako fotograf světových módních časopisů (Harpers Bazaar, Vogue, Elle, Cosmopolitan)

Po roce 1989 se vrátil do Československa a zakotvil v Praze. V letech 1996 – 2004 pracoval jako umělecký ředitel české edice časopisu Elle. Odsud se přesunul na pozici art director v agentuře Czechoslovak Models, kde byl do roku 2009. Jako fotograf je zastupován Leica Gallery Prague

Na Kladně je vystavována část platinové kolekce, která představuje 200 originálů. Kompletní výstav byla naposledy v roce 2009 v Mánesu, kde ji vidělo 23 tisíc návštěvníků. Následně byla výstava prezentována v řadě dalších galeriíí doma i v zahraničí.

Fotografie zpracovává Robert Vano ručně speciálním postupem – používá speciální bezcelulozový bavlněný papír a mimořádně drahý vyvolávací proces na bázi platiny a paladla. Předem speciálně připravené negativy jsou na tuto emulzi kopírovány kontaktním způsobem pro zachování maxima detailů a co nejbohatší škály polotónů.

Tematicky výstava zahrnuje fotografie z oblasti ženského i mužského portrétu a aktu, zátiší, módy, ale i architekturu většinou pražských zákoutí. Časově je z doby jeho začátků v N.Y. až po současnost :-)

Pokud se někomu bude zdát, že ty fotky jsou tmavé, neostré a rozmazané, tak ať je v klidu. Ty fotky takové doopravdy jsou :-)
více  Zavřít popis alba 
30 komentářů
  • 6.12.2014
  • 2 677 zobrazení
  • 16
coloraaa
Ševčinský důl je dnes již nepoužívaný důl k těžbě rud na Březových Horách. Po 2. světové válce byla tato šachta přejmenována na šachtu císaře Františka Josefa. Současný název získala až po převratu Ševčinský důl, a to podle Ševčinské žíly, jedné z nejdůležitějších žil v březohorském rudním revíru. Bylo zde dosaženo maximální hloubky 1 108,2 metrů, a to v roce 1914. Důl má 32 pater a jako většina březohorských dolů je na 2. patře propojen Dědičnou štolou s ostatními doly. Profil jámy činí 5,4x3 m. Důl byl zlikvidován roku 1989, kdy byl zasypán na zátku v hloubce 47 metrů a ohlubeň byla zakryta betonovou deskou.
Dnes patří Ševčinský důl pod správu Hornického muzea Příbram, jež sídlí nedaleko odsud. 37,5 metrů vysoká budova těžní věže patří k jedné z nejzachovalejších a nejznámějších. V rámci prohlídky je nahoru do věže možné vystoupat. Na nádvoří dolu se nachází stálá expozice huntíků a dalších důlních vozů a lokomotiv, které byly používány jak k přepravě rudy, tak k přepravě horníků. V uplynulých letech také byla zrekonstruována trasa pro důlní vláček vedoucí po povrchu od Ševčinského dolu k ústí Ševčinské šachty.
Počasí: +33°C, slunečno, bezvětří.
http://www.muzeum-pribram.cz/cz/hornicky-skanzen-brezove-hory/prohlidkove-arealy/areal-a-sevcinsky-dul/
http://www.zdarbuh.cz/reviry/rd-pribram/sevcinsky-dul-v-pribrami/
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 29.7.2013
  • 2 576 zobrazení
  • 1
trempoviny
Před třiceti lety jsem na staré mapě Krušných hor objevil železniční trať, která nebyla v jízdním řádu ČSD. Jednou tam musíme vyrazit na vandr, říkal jsem si. Počátkem 80-tých let jsem dal dohromady trempskou partu Šolc-boys, která každý víkend vyjížděla z jiného pražského nádraží. Jednou jsme přes Žatec přijeli do Chomutova a dál železničními serpentýnami do Křimova. Našli jsme romantickou "Mrtvou trať", kde jsme pak mnohokrát vandrovali v letech 1983-1989. Zpopularizovali jsme MT mezi trempy, přičemž teprve v nové době objevili místo železniční nadšenci. Bohužel, koncem 80-tých let stát odstranil kolejnice i největší most, počátkem 90-tých let neznámí zloději ukradli zbylé železné mosty. Staré fotky (černobílé) dělali trempové Jack (1..) a Štefka (2..), loňské pan Petr Kapoun (3..). Koleje sice zmizely, ale když vidím na barevných fotkách, jak tam za čtvrt století zkrásněla příroda (obnovily se lesy), těžko se mně sedí doma. P.S.přikládám hlášení StB o jednom našem vandru na MT.
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2005 až září 2009
  • 2 520 zobrazení
  • 3
coloraaa
9., 10. protiletadlový raketový oddíl Rapotice, součást Protiletadlové raketové skupiny VEGA Rapotice (VÚ 7300). Po vyzbrojení pražské 71. protiletadlové raketové brigády bylo v roce 1985 přikročeno i u brněnské 76. plrb k zavedení protiletadlového raketového kompletu dalekého doletu S-200 VE "Vega-E", která doplnila protivzdušnou obranu Moravy na strategické úrovni. Protiletadlová raketová skupina S-200 VEGA Rapotice byla dislokována v Újezdském polesí kolem bezejmenné nevýrazné kóty 510,4 m.n.m. Během čtyř let stavebních prací v areálu plrs byl nedaleko Zbraslavi (49°12'53.67"N,16°17'2.541"E) zřízen ubytovací a skladovací tábor pro masově nasazované stavební jednotky.
Personál byl vybírán zčásti u dobříšské skupiny VEGA, zčásti u brněnské brigády a z patřičných vojenských škol. Po přeškolení personálu na techniku PLRK S-200 v Dobříši byla plrs konstituována k datu 1.4.1989. Na jaře 1989 se personál po přeškolení již přesunul do Rapotic, kde probíhaly dokončovací práce. V témže roce pak došlo k násunu techniky (vagónování v žst. Náměšť nad Oslavou) a jejímu zprovoznění za pomoci sovětských specialistů. Na rozdíl od Plrs VEGA Dobříš (přezdívaná vojáky jako "Klondajk"), obdržela rapotická skupina "pouze" dvoukanálovou verzi systému S-200, kde činnost zajišťovaly jen 2 palebné oddíly. Dvoukanálové verze systému byly použity ve většině případů v prvním nárazníkovém pásmu proti NATO: NDR (Badingen, 1985-1992, Prangendorf 1985-1992, , Eckolstädt, 1988 - nedozbrojena do rozpadu NDR, sovětská základna Wendgräben, zřejmě 1982 - počátek 90. let), MLR (Mezőfalva, 1985-1997) a BLR (Sofia - Kostinbrod, 1983-2006). V SSSR naproti tomu byly budovány i 5 kanálové základny. Bože ti se ale báli.
V roce 1999 byla i 42. plrb zrušena a zbývající plro byly předány do podřízenosti 44. plrb Slaný - Drnov. I tato zanikla, k 31.5. 2003, a s ní se po 44 letech aktivní služby staly historií i všechny systémy PVOS.
!!! POZOR !!!
Předem je třeba zdůraznit, že celý areál v současné době patří Ministerstvu spravedlnosti, které zde v prostorách objektu "B" zřídilo věznici. Celý areál objektu "C" je zabezpečen proti rozkrádání, prostor je hlídán a monitorován složkami Vězeňské služby (VzSl). Zároveň je zde služební střelnice složek VzSl, tudíž v žádném případě nedoporučuji předem nedomluvenou návštěvu.
Zdroj: Fortifikace.
Velký vandr na Jihlavku a Oslavku, den pátý. Ze čtvrtého na pátý den se počasí totálně podělalo a celou noc lilo jako z konve.
Počasí: +20°C, zataženo, déšť, bezvětří.
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Vandr_na_Klondajk
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Brdy_-_Vandr_na_Klondajk_II
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Klondajk_IV
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Nudiste_na_Brdech_a_10m_od_smrti
http://zajimavostinabrdech.rajce.idnes.cz/Byvala_raketova_zakladna_KLONDAJK
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Zapomenuta_raketova_zakladna_-_URBEX
https://www.youtube.com/watch?time_continue=18&v=i3hJInFyhCQ
https://greywolf.rajce.idnes.cz/Rapotice/
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • léto 2014
  • 2 461 zobrazení
  • 3
zavvysker
Závod shlédlo 1983 platících diváků.
Použité fotografie a dokumenty z 20.ročníku ZAV Vyskeř 1989 zapůjčili: Miroslav ČERNÝ, ing. Václav PETRTÝL, Jan SPLÍDEK, Lubomír NOVOSÁD, Jaroslav PATŘIČNÝ, Jiří MUNZAR, Michal VELEBNÝ, Josef MLEJNEK, Michal ŠILER, Roman HORA, Jaroslav KRAUS, Jiří BOŘEK, Karel SIEGLER, František ŠEVČÍK, Rostislav NOVOSAD a AMK Vyskeř.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 10.11.2012
  • 2 111 zobrazení
  • 0
trempoviny
Mít fotky z té doby není snadné. Foťáky jsme většinou neměli, a když měli, tak jsme je na vandry málokdy brali. Filmy do foťáků, vyvolávání filmů a zhotovení fotek bylo pro učně a školáky drahé. Když už se fotilo, tak se desetkrát zvažovalo, zda stisknout spoušť. Parta či osada většinou fotila jen své členy, protože se dodržoval zvyk nefotit neznámé trempy, aby fotky případně nezneužila StB. Když nakonec fotograf přinesl fotky na slezinu, rozdělily se podle toho, kdo na které byl vyfocen. Pěkné fotky dotyčný nosil a ukazoval kamarádům po ostatních slezinách tak dlouho, až je často postrácel. Ostatní fotky se zašantročily, tak jsem vyhrabal zatím tohle. Dík za vznik fotek patří především kamarádům Longovi, Jackovi ze Šolc-boys, Komárovi ad.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.10.2009
  • 2 022 zobrazení
  • 0
tandemicek
jen 3 fotky :-(
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.1989
  • 2 000 zobrazení
  • 1
zabik
Přírodní park se nachází na místě původního železnorudného dolu v Cabarcéno Pisueňa Valley, je rozlohou největším zařízením tohoto typu na světě. Prohlídková trasa je dlouhá 25 km a prochází mezi výběhy, nenásilně vsazenými do skalních útvarů. Park byl otevřen v roce 1989 a má rozlohu 750 ha. Je zde jediný veřejnosti přístupný pavilon a sice pavilon goril, kam se přestěhuje gorilka Moja. Bude zde mít velký výběh i dostatečně velkou i vnitřní expozici, spoluobyvateli budou Niky, Nadia a o rok mladší Chelewa.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 11.10.2011
  • 1 784 zobrazení
  • 0
ohrozenestavby
PRŮZKUMY

Ve své době nejhonosnější hotel ve městě, nechal v roce 1818 postavit Franz Klebelsberg von Klebels.
Dokončen byl o 3 roky později a prakticky hned od začátku hostil nejurozenější a nejznámější osobnosti.
Mezi pravidelné hosty patřily zejména Johan Wolfgang Goethe a anglický král Edward VII., který zde pro své léčebné pobyty, měl i svůj soukromý královský pokoj.
V roce 1904 byl hotel velkorysým způsobem přestavěn do dnešní podoby a změnil se v grandiózní palác s nádhernou reprezentační fasádou, rovněž v interiéru nejmoderněji vybavenou.
Bylo zde 35 pokojů, 3 kuchyně a velkolepé byly i úpravy kolem domu - vznikla zde okrasná zahrada, ve dvoře byly stáje pro 24 koní a remízy pro 10 povozů.

Když přišla druhá světová válka, byl hotel využíván jako sanatorium pro německé vojáky.
Po jejím skončení, v roce 1945, zde pak bydleli američtí důstojníci a vojáci.
Když se o 3 roky později chopili moci komunisté, byl objekt znárodněn a provozován jako lázeňský dům.
Ozdravné pobyty zde odboráři a návštěvníci z tehdejší NDR trávili až do roku 1989, kdy se stal z dlouhodobě neudržovaného objektu opět lázeňský hotel. Ten už byl provozován ale jen krátce - do roku 1994, kdy byl vyklizen a od té doby je opuštěný a chátrá.

Jelikož tento dům patří mezi chráněné památkové objekty a navíc leží v památkové zóně, předpokládá se, že by měl být centrem pozornosti vedení města, co se týká jeho záchrany v původní podobě. Dokonce se i zdá, že zde nějaký pokus o rekonstrukci opravdu probíhá, i když momentálně práce zase utichly; ale i to málo snad dává naději, že hotel zůstane zachován.
více  Zavřít popis alba 
17 komentářů
  • 14.9.2014
  • 1 783 zobrazení
  • 5
kanon5
Svatý Jan pod Skalou je obec vzdálená 5 km východně od Berouna. Leží v srdci Chráněné krajinné oblasti Český kras.
Historie obce je velmi nevšední.
Poustevník Svatý Ivan se zde podle pověsti usadil zhruba v polovině 9. století. První písemná zmínka o místě pochází z roku 1030, kdy kníže Břetislav I. daroval kapli sv. Jana benediktinskému klášteru Ostrov u Davle, který zde v pol. 11. století u jeskyně sv. Ivana založil dceřiný klášter.V době husitských válek, v roce 1420, se do sv. Jana uchýlili benediktinští mniši z kláštera na Ostrově poté, co byl husity poničen a vydrancován. Roku 1517 zde bylo založeno opatství.
Současné budovy jsou z let 1653-1661. V letech 1726-1731 přestavěl jižní a západní křídlo kláštera patrně Kryštof Dientzenhofer- významný rakoský barokní architekt.
Klášter byl císařem Josefem II.zrušen roku 1785 a proměněn na zámek.
Od roku 1925 zde byla škola, v letech 1953-1958 věznice pro politické vězně, později pak škola pro příslušníky komunistické tajné policie StB, od roku 1985 archiv tehdejšího ministerstva vnitra.
Hned vzimě 1989/90 se zde pálili spisy StB.
V současnosti je v bývalém klášteře Svatojánská kolej.
Kostel Narození sv. Jana Křtitele a jeskyně sv. Ivana. Raně barokní stavba z let 1657-1661 podle plánů C. Luraga s bohatou vnitřní výzdobou. Uprostřed kostela stojí náhrobek sv. Ivana, kde je umístěna schránka se světcovými ostatky. Kostel je propojen se starým skalním kostelem – jeskyní sv. Ivana. V části skalního kostela je zachována přirozená travertinová jeskyně, zdobená původní krápníkovou výzdobou. Hned vedle kostela, pod oknem Ivanovy jeskyně vyvěrá silný pramen léčivé vody, Pramen svatého Ivana.
V kostele se nacházejí jeskynní prostory, v nichž podle legendy žil a byl pochován v 9. století poustevník Ivan, syn polabského (obodritského) knížete Gostimysla (zkoumání kosterních pozůstatků potvrdilo, že kostra je tisíc let stará, že to byl muž, který žil dlouho ve vlhku a živil se vegetariánsky). Místními lidmi byl od začátku považován za svatého a za prvního českého světce, ještě před sv. Ludmilou a sv. Václavem.
Nejkrásnější ve Svatém Janu je impozantní vápencová Svatojánská skalní stěna, která se vypíná do výšky 210 m nad okolní terén a dominuje tak celému okolí.
více  Zavřít popis alba 
41 komentářů
  • 13.7.2014
  • 1 715 zobrazení
  • 4
sportcar
BMW E30 Cabrio, 320i, chromák. RV: 1989, Nikdy nebouraná, Bez rzi!!! původní originální stav. Manuální převodovka, béžová kůže, el. okna, vyhřívaná sedadla, Pavučiny 15". Velice zachovalý vůz nenapadený kutilem. Foto z léta kdy jsem jí přelíznul leštěnkou. Střecha v některých místech skrz, sedačka řidiče má trhlinu. EKO neuhrazeno.

CENA: 95.000Kč Kontakt: Daniel Sychra - tel.: +420 602 304 565, email.: dhbikes@seznam.cz
více  Zavřít popis alba 
  • 25.4.2014
  • 1 666 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Základna PVOS na Jistevníku - "Klondajk" - V roce 1981 se v lesích východně od vrchu Jistevník začal ozývat hluk stavební činnosti. Na ploše více než 100 hektarů zde začala vznikat ve své době nejmodernější základna protivzdušné obrany státu (dále PVOS), určená k obraně proti všem druhům letadlových sil uvažovaného protivníka (jehož tehdy představovala Severoatlantická aliance), zejména však proti strategickým bombardérům nesoucím střely s plochou dráhou letu. Coby ceněný strategický prostředek nebyla jen běžnou součástí pohotovostního systému PVOS, čímž se odlišovala od ostatních útvarů 71. protiletadlové raketové brigády někdejší Československé lidové armády, do jejíž sestavy jinak organizačně náležela. Správný název útvaru zněl VÚ 5180 - Protiletadlová raketová skupina VEGA Dobříš, ale mezi vojáky zde sloužícími i širší veřejností se spíše vžil poetický název „Klondajk“, včetně uvedeného fonetického přepisu. Břemeno výstavby leželo na bedrech vojenských stavebních útvarů, které na budování základny pracovaly v počtu převyšujícím 1000 mužů. Přes vysoký počet pracovních sil se výstavba základny, probíhající v letech 1981 – 1985, potýkala neustále se zpožděními. Byla způsobena jak technickými potížemi (dodaná stavební dokumentace se mírně lišila od skutečně dodané technologie, popisovala starší verzi kompletu), tak i nízkou produktivitou práce, ta byla dána drsnými podmínkami, v nichž vojáci budující Klondajk žili. Na výstavbě základny se podíleli také civilní dodavatelé, neboť některé technologicky náročnější práce byly nad síly vojáků pod vedením vojenských stavbyvedoucích. Na staveništi se tak ocitly kromě klasické vojenské techniky i moderní stavební stroje, zčásti zahraniční provenience. Ukázkou práce civilních společností jsou tři obří rampy pro radiolokátory, na nichž je vyšší kvalita zpracování dobře vidět. Na podzim roku 1985 se navzdory všem protivenstvím stavba blížila ke svému konci. Silným podnětem k horečnému třísměnnému finiši stavebních prací byla skutečnost, že na nádraží v Jincích stála celé týdny na vagonech technologie, dopravená sem po železnici z tehdejšího SSSR. Zářijová kolaudace za účasti ministra národní obrany gen. Václavíka byla sice trochu předčasná, protože na ubytovacích částech základny se stále pracovalo, ale na konci září již pracovní čety opravdu vystřídali specialisté a tahače přivážející technické vybavení. Výzbroj základny se během let obměňovala, ovšem tu prvotní a zároveň zdaleka nejúčinnější tvořily tři komplety S-200 VE „Vega-E“. Každý z nich měl k dispozici odpalovací rampy pro šest řízených protiletadlových střel země-vzduch. Na rozdíl od většiny dalších prostředků PVO v Československu byla tato palebná postavení zcela stacionární. S maximálním účinným dostřelem 240 km a výškovým dostupem až 40 km se jednalo o moderní a zničující zbraň, určenou k ničení vzdušných cílů protivníka. Raketa neničila cíl primárně přímým zásahem, ale explozí v jeho blízkosti. Technicky zůstala základna PVOS na Klondajku aktivní až do roku 2001, ale již v předcházejících letech lze nalézt několik zlomových momentů, které vlastně předznamenávaly její konec. Politolog by za konec Klondajku označil nejspíš již listopadové události v roce 1989, protože všichni protivníci připadající reálně v úvahu ztratili ze dne na den status nepřítele „tábora socialismu a míru“ a záhy se stali dokonce spojenci v Severoatlantické alianci. Další provozování základen skupiny VEGA se tak náhle jevilo jako neekonomické a s ohledem na aktuální situaci ne nezbytně nutné. Tuto určitou bezradnost velmi dobře demonstrovala změna ve výzbroji, která přišla na řadu v roce 1994. Komplety dalekého dosahu S-200 byly nahrazeny sice osvědčenými, ale staršími a především méně výkonnými (střední dosah) raketami země-vzduch S-75 Volchov, které měly armády někdejšího východního bloku ve výzbroji již od počátku 60. let minulého století, a pak také o něco modernějšími komplety S-125 Něva, vyrobenými na přelomu 70. a 80. let. S-125 je systémem krátkého dosahu, tedy značně odlišný typ rakety od původní varianty výzbroje. Systémy S-200 a S-125 by se měly v podstatě doplňovat, první z nich je strategickým prostředkem, druhý pak určen pro bodovou obranu konkrétní lokality. Samotný Klondajk byl v době své slávy skutečně hájen okolními základnami S-75 a S-125, náležejícími k obrannému prstenci PVO, obepínajícímu Prahu. V organizační rovině znamenalo přezbrojení úplný zánik původního útvaru VEGA a osídlení areálu na Jistevníku dvěma útvary novými, 1. a 2. PLRS Dobříš, přičemž mírně obměněnou zkratku je třeba číst jako „protiletadlová raketová skupina“. Prvně jmenovaný útvar byl vybaven Volchovy, druhý Něvami. V roce 1997 byl útvar používající již opravdu staré Volchovy přezbrojen rovněž na systém S-125 Něva.Nasazení Něvy vzhledem k jejím citovaným vlastnostem ukazovalo na to, že cílem změny je spíše udržet existenci tohoto typu vojska za podstatně nižších finančních nákladů ve srovnání s původní výzbrojí S-200, byť i za cenu toho, že se útvar stane „jen“ jedním z článků protivzdušné obrany Prahy. Toto přezbrojení by bylo tedy možné označit za konec Klondajku z hlediska strategického. Definitivní tečku za aktivní historií Klondajku znamenal podzim roku 2001, kdy byly zbývající komplety Něva odvezeny k delaborování a armáda opustila základnu nadobro.

Areál byl rozdělen do tří úseků. Úsek „A“ je možné považovat ve stručnosti za kasárna. Obsahoval kromě obytných budov také sklady, kuchyni s jídelnou, štáb, kinosál, kotelnu a psinec. Úsek „B“, nacházející se na jihozápadním okraji areálu, byl především autoparkem logistiky (tedy nikoliv bojových vozidel) a to poměrně rozsáhlým. Nechyběla ani požární stanice. Úsek „C“, obehnaný betonovou zdí. Zahrnoval tři palebná postavení pro 17., 18. a 19. PLRO a celou řadu podpůrných budov a zařízení. Z nich daleko nejnápadnější jsou tři gigantické rampy, připomínající trochu pasoucí se veleještěry, které sloužily jako pevná postavení techniky tří radiolokačních baterií (každá z nich příslušela jednomu palebnému oddílu). Dále se zde logicky nacházel sklad raket, plnící stanice pro kapalné složky raketového paliva, klasická stanice PHM a další autopark, tentokrát určený pro bojovou techniku. V případě Klondajku pak byly do technického oddílu integrovány také servisní pracoviště pro opravu a seřizování raket a chemické laboratoře, tedy objekty, které jsou v případě jiných systémů PVO obecně často zřizovány odděleně, mimo základnu.

http://www.brdskelisty.cz/vojenstvi/zakladna-pvos-na-jistevniku-klondajk.html
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2017
  • 1 581 zobrazení
  • 4
babi90
Kafíčko č.99 se tentokrát konalo v Bistru Šismis / zboží , jídlo z Chorvatska / za účasti mnoha nadšených hostů, cimbálovkou Tolar a hlavním hostem - sexuologem, spisovatelem a j. Mudr. Radimem Uzlem, který nešetřil lehtivými doktorskými historkami.
Uváděla autorka Kafíčka Vlaďka Dohnalová

MUDr. Radim Uzel, CSc., (* 27. března 1940 Ostrava) je český gynekolog, sexuolog[1] a regionální politik, popularizátor sexuologie, čestný předseda a člen vědecké rady Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu,[2] a vysokoškolský pedagog.

Publikoval mnoho populárních článků v tisku, rozhovorů, je autorem publicistických relací v rozhlase a v televizi. Každoročně se zúčastňuje desítek přednášek a besed v oblasti sexuální výchovy.

Život

Narodil se v roce 1940 v Ostravě jako pohrobek. Pochází z rodiny docenta analytické chemie na Karlově univerzitě a magistry farmacie.[3] Po maturitě v roce 1957 na gymnáziu v Orlové nastoupil na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, absolvoval v roce 1963. Později pracoval na gynekologicko-porodnickém oddělení OÚNZ v Ústí nad Orlicí, v roce 1967, po atestaci z ženského lékařství, byl přijat na II. ženskou kliniku v Brně jako vědecký pracovník, v roce 1969 začal pracovat jako lázeňský lékař ve Františkových Lázních, roku 1973 dokončil druhou, nadstavbovou atestaci z ženského lékařství. Studoval v Sexuologickém ústavu v Praze. Stal se krajským ordinářem v Ostravě, kde zůstal až do roku 1989. Od roku 1966 je ženatý (manželka Helena). Dcera Kateřina (* 1967) se věnuje opernímu zpěvu.

Po sametové revoluci pracoval v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě a od roku 1993 se stal ředitelem Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu (SPRSV).[3] Je členem výboru Sexuologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně, členem zahraničních odborných společností European Association of Contraception (EAC) a International Society of Abortion Doctors (ISAD). Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, jejímž je ředitelem, je členem International Planned Parenthood Federation (IPPF). Je externím učitelem 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

V době komunistické normalizace byl v Ostravě předsedou základní organizace KSČ [1]. Po sametové revoluci stál u zrodu strany Nezávislá erotická iniciativa, za niž byl členem Zastupitelstva hl. m. Prahy.[4] V senátních volbách 1996 neúspěšně[5] kandidoval za Stranu zelených v Ostravě[6]. V senátních volbách 2000 poměrně těsně neprošel do druhého kola v obvodu Praha 12, kde kandidoval ze ČSNS.[7] V roce 2004 kandidoval do Senátu v Mělníce za stranu Sebeobrana voličů, kdy se dostal do druhého kola, zde však podlehl Jiřímu Nedomovi z ODS.[8]

V lednu 2012 vzbudila kontroverzi jeho pochvalná slova na adresu bývalého komunistického ministra vnitra (1961–1965) a jednoho ze symbolů komunistické normalizace Lubomíra Štrougala, československého předsedy vlády v letech 1970–1988. Uzel na autogramiádě Štrougalovy knihy pro média uvedl: „Lubomír Štrougal byl nejinteligentějším z českých komunistických státníků a byl jako jeden z mála komunistických představitelů uznáván i ve světě."[9] Na to kriticky reagoval advokát politických vězňů z doby normalizace Milan Hulík.[10]
Bibliografie

Radim Uzel

Ženské otazníky, Práce 1987
Mýty a pověry v sexu, Práce 1990
Sex – odhalené tabu, Grafoprint 1992
Jak neotěhotnět, Scientia medica 1992
Umění milovat, Cesty 1993
Zákony ženské přitažlivosti (společně s MUDr. Miroslavem Plzákem), Eminent 1995
1. český svatební průvodce (společně s MUDr. Leošem Středou a kolektivem), VRE 1995[11]
Sex a lidské vztahy humorně i vážně (společně s Petrem Parmou), SPRSV 1997
Člověk je živočich sexuální (společně s Ladislavem Hessem), Vademecum 1998
Erótova lampa (společně Karlem Koubkem), Ratio 1999
Antikoncepční kuchařka, Grada 1999
Potrat ano – ne (společně s Milenou Pekárkovou, Hanou Primusovou a Milanem Salajkou), Grada 2000
Sexuální zvěřinec, Ikar 2000
Sex, církev a politika (společně s Jaroslavem Zvěřinou a Karlem Koubkem), České Budějovice 2001
Červené uši, později Červenání (společně s Pavlem Malúšem), celkem 5 sešitů, výběr nejzajímavějších dotazů a odpovědí ze stejnojmenného rozhlasového pořadu
Pornografie aneb provokující nahota, Ikar 2004
Intímní slasti a strasti, Ikar 2009[12]
Antikoncepční otazníky : o antikoncepci převážně vážně (společně s Petrem Kovářem), CAT Ostrava 2010
Nevěra a co s ní, Petrklíč 2010s

Děkuji Mudr. Radimu Uzlovi za zpříjemnění včerejšího nezapomenutelného podvečera s jeho lechtivými bonmoty a Vlaďce Dohnalové za pozvání a láskyplné, profesionální provádění celým podvečerem. Majitelům Bistra Šísmís za pěkné prostředí a příjemnou milou obsluhu. Rádi se budeme vracet. a těšíme se na další společné zajímavé nabídky u vás i na občasné posazení u vínečka nebo kávičky.Nezapomenutelné klobásy s plněným pečivem, gurmánský olejíček i lahodné sýry.Jste všichni prostě skvělí!!!
více  Zavřít popis alba 
  • 19.10.2014
  • 1 554 zobrazení
  • 0
alesmaternaphoto
EREBUS - PŘÍBĚH ROCKOVÉ KAPELY 1985-1998.
Zpěv - Aleš Materna (1985-1998), bicí - Petr Bohda (1985-1998), Petr "Čiko" Gráf (1990-91), kytary - Libor Matouš (1986-1989), Petr Konečný (1986-1991), Petr "Hasan" Haas (1990-1995), Martin "Korál" Vyorálek (1992-1998), Jan "Gonza" Hroch (1995), baskytary - Radek Telnar (1986-1989), Jiří "Bim" Bohm (1991), Aleš Materna (1991-92), Olin "Olda" Buganský (1993-1996), Petr "Macoun"Macek (1997-1998).
Koncerty s americkými M.O.D a HEADLOCK (1994), MEGADETH (1998), francouzskými HOAX (1994), polskými NECROPHOBIA (1991) a českými kapelami SUPPORT LESBIANS (5 koncertů), PUSA (David Koller+Lucie Dusilová), TICHÁ DOHODA, BUTY, PROUZA, PRIEZNITZ, SVOBODNÝ SLOVO, KRABATHOR, ELEISON, DENET, SARAH, SAX, DYSENTRY, PATHOLOGIST, NEMESIS, DISFIGURED CORPSE, HECTOR, SEBASTIAN, 17 SECONDS, HYPNOTIC FACE, MUTE DEAFNES, a mnoho dalších samostatných koncertů a vystoupení v klubech a na festivalech.
Vydaná 2 CD - Electric Cool Aid Acid Test (1997), Co by kdyby (1998), natočeny 2 videoklipy (1994 pro pořad Petra Jandy "Rockmapa" a 1998).
více  Zavřít popis alba 
  • 17.2.2011
  • 1 477 zobrazení
  • 0
vvuvt
  • 22.5.2007
  • 1 430 zobrazení
  • 0
makina-89
  • duben 1989 až leden 2005
  • 1 439 zobrazení
  • 0
zamecek-skrytin
Tyto fotografie jsou dostupné pouze zde.Na jiných webech jsou zkopírované odtud.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.3.2012
  • 1 327 zobrazení
  • 1
rusky1234
Dobrý den! Jak se jmenuješ?
Byl jsem rád, že vám přijdu dopis. Těšil jsem se na to
když mi odpovíte. Doufám, že náš známý bude
Dobré a potěší nás oba. Myslím, že i ty budeš rád
viz tento dopis.
Jmenuji se Olga. Mám 28 let. Narodil jsem se 7. dubna 1989.
Moje výška je 173 cm, váha 57 kg.
Chci jen říct, co hledám. Hledám přátelství a
vzájemné úcty, které se pravděpodobně stanou základem
silné vztahy. Nehledám partnera na pár nocí.
Teď vám chci říci o svém tvrdém životě.
Narodil jsem se v Rusku. Když jsem byla malá, moji rodiče se přestěhovali na Ukrajinu. Žil jsem ve městě Lugansk.
Nyní je válka na Ukrajině. Moje rodina a příbuzní zemřeli pod ohněm na Ukrajině.
Můj dům byl zničen. Byla jsem sama! Nemám žádné příbuzné a známky.
Válka na Ukrajině zničila můj život!
Teď žiji v Rusku. Musel jsem žít v Rusku.
Tady mám práci a bydlení. Pronaju si malý pokoj v bytě.
Trpěl jsem velmi špatně kvůli válce na Ukrajině.
Teď chci vytvořit rodinu a chci najít člověka,
žít s ním jen se zbytkem života.
Jen si nedokážete představit, jak jsem osamělý!
Nedávno jsem se dozvěděla, že se můžete seznámit s pomocí internetu.
Rozhodla jsem se to zkusit. A hle, obdržel jsem váš dopis.
Řekni mi, co tě zajímá? Odpovím s radostí
na vaše dotazy. Co chcete o mně vědět?
Počkám na vaše otázky v dalším dopisu.
Posílám ti fotku.
Doufám, že se vám bude líbit.
Řekni mi o sobě. Kde žijete? Pro koho pracujete?
Řekněte mi, proč jste se rozhodli hledat svůj osud na internetu?
Co se vám líbí? Jak si dokážete představit
perfektní dívka.
Těším se na váš dopis.
Vaše nová holka Olga
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.11.2017
  • 1 403 zobrazení
  • 3
ghb
Pozůstatky muniční továrny v Holýšově + dva vojenské řopíky v areálu bývalých kasáren + pozůstatky budov kasáren v Holýšově.
Foto pořízeno 26.04.2014

INFO:

Kasárna VÚ Holýšov

Tanková kasárna VÚ (?) se nachází na sever od města Holýšov na kótě 417.
Přes kasárna prochází linie lehkého obranného opevnění z 1. republiky. Mají se také nacházet v prostoru jednoho ze 3 zdejších závodů podzemní továrny z 2. sv. války, kde se vyrábělo 50-70 tis. palubních nábojů denně a kde pracovalo na 10. tis. dělníků, z toho polovina vězňů. Na konci války vybombardováno. Po válce podzemní továrna používána jako sklad trofejní munice a střelného prachu. Při vstupu do podzemí v r.1968 zahynuli 2 vojáci armády SSSR.

V posádce Holýšov byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

- 12. (47.) dělostřelecký pluk 1954-1960
- 23. tankový pluk 1960-1991
- 2. školní tankový prapor 1961-1969
- 2. samostatný dělostřelecký (raketometný) oddíl 1963 (1981)-1989
- 1. radiotechnický prapor 1969-1992
- 1. průzkumný dělostřelecký oddíl (pluk) 1989 (1990)-1991

23. tankový pluk vznikl na přelomu listopadu a prosince 1950 jako 2. tankosamohybný prapor v posádce Obytce. Nově vytvořený útvar se skládal ze dvou tankových rot a jedné samohybné roty. Jeho výzbroj tvořily tanky T-34/85 a samohybná děla ST-I, tj. původní německé stíhače tanků s kanonem ráže 75 mm.. K 1.12.1951 došlo k rozšíření praporu na 2. tankosamohybný pluk. Útvar byl tvořen pěti tankovými rotami a dvěmi rotami samohybných děl. Výzbroj útvaru tvořily tanky T-34/85 a samohybná děla SU-100. Na podzim 1955 se útvar přemístil do posádky Janovice. Zde k 1.10.1958 prodělal reorganizaci na 23. tankový pluk složený ze tří tankových praporů. V roce 1959 byla z jeho výzbroje vyřazena samohybná děla SU-100 a vybavení útvaru nadále tvořily výhradně tanky T-34/85. Koncem léta 1960 došlo k přestěhování útvaru do Holýšova. V letech 1961 až 1962 se uskutečnilo jeho přezbrojení na nové střední tanky T-54. V Holýšově pluk dnem 31.10.1991 zanikl. Po celou dobu své existence náležel do složení 2. pěší (střelecké/motostřelecké) divize. (zdroj: vojenstvi.cz)
Okres: Domažlice
GPS: 49°36'40.707"N, 13°5'5.484"E
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 26.4.2014
  • 1 353 zobrazení
  • 1
reklama