Hledání: 2. skupina, 2. setkání

Pro dotaz 2. skupina, 2. setkání jsme našli 71 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
mentor2014
  • 3.12.2014
  • 50 zobrazení
jarda58
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2020
  • 47 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
ivonkazdolinku
Setkání pod Bouřňákem, tentokrát v Pensionu Mikulka v Mikulově v Krušných horách (Hotel Cepín neubytovává, je v rekonstrukci).
Pokračování Vlaďčiny "Akce Bouřňák".
Od 21. do 23. února 2020.
Sešlo se nás 13/14 (jeden účastník přijel na jeden den na denní program). V Mikulově sníh nebyl a dle informací Sněhového zpravodajství jsme vytvořili jsme 2 skupiny, Běžky a Pěšky. Ve které skupině jsem byla?
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 75 zobrazení
enigma3
Po Novém roce konečně šance slyšet Choroše, i když nebyli v kompletní sestavě, ale proč ne. Příznivci trampské muziky si zde přišli také na skupinu Archa, která otevřela program, a která má jako poslání zachraňovat písně zaniklých skupin. Po nich převzali mikrofony již zmínění Choroši. Program uzavírali staří matadoři známí jakožto Pacifik.
Bohužel byla vysoká odpadovost, jakou ani nepamatuji, vyšlo jen 11 snímků. Doplněny 2 snímky z filmu.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 27.1.2020
  • 14 zobrazení
mentor2014
  • listopad 2014
  • 53 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
mentor2014
  • 14.11.2014
  • 45 zobrazení
osmcbrno
Dojmy z veřejného setkání nad arch. soutěží k nám. Míru

Dva zásadní dojmy:
1) ve čtvrti máme skvělé aktivní lidí – přišlo jich hodně a zajímali se. DĚKUJEME VÁM!!!
2) Jestli pracovníci Kanceláře architekta města nejsou hluší a někdo na ně „nezaklekne“, musí pochopit, že místní si přejí u nám. Míru společenské centrum, základní veřejnou vybavenost, upravené náměstí a žádnou bytovku.

A nyní popořádku: Kancelář architekta města (KAM) byla v prosinci 2019 pověřena radou města Brna přípravou architektonicko-urbanistické soutěže o návrh „Dostavba a úprava nám. Míru“ a nyní zorganizovala první veřejné setkání – uskutečnilo se ve čtvrtek 13. února.
Prvním (příjemným) překvapením byla fronta, co se vinula od vchodu – setkání tak začalo se čtvrthodinovým zpožděním, aby se všichni dostali dovnitř. Sál na základní škole Lerchova byl plný k prasknutí – lidé stáli, další obsadili dokonce i pódium. Už z toho si KAM mohl udělat předsta-vu o tom, jak moc dané téma místní zajímá a jak tak chybí dostatečný sál, abychom se právě na takové akce nemačkali všichni jako sardinky.
Na začátku bylo představení území - vesměs údaje, které každý místní zná, včetně sdělení pár manipulativnějších informací (kupř. že dopravní situace je neúnosná – přitom si nepamatuje závažnějších nehod a stačilo by udělat několik opatření; nebo že se nemáme čeho bát, že mají „slib“ (!) vedení města, že vše vybuduje město a pak dům neprodá – jako bychom neznali, jak město dokáže rychle a snadno domy privatizovat; porovná-vání různých náměstí, kdy však žádné z nich nemá vedle sebe park typu Kraví hora; lákání odkazem na srovnání s obnovou nábřeží řeky Loučné v Litomyšli, kde však nikdo neřešil nějaký multifunkční dům s byty), na které nebyl prostor nějak reagovat a uvést vše na objektivnější míru. Lidem, co se snažili vystoupit, nebyl dán mikrofon a museli překřičet celý sál. Druhým (nemilým) překvapením bylo, že pak KAM přítomné rozdělil na 4 skupiny s tím, že každá pak odešla do zvláštní třídy a měli se záležitosti věnovat s určenými pracovníky KAMu. Nejen my jsme očekávali, že lidé naopak budou diskutovat společně, společně uslyší, co říká druhý, budou vzájemně argumentovat, a tak se dohromady budou tvořit i závěry (kupř. v nějakém hlasování), aby výsledek byl všem hned jasný a také měřitelný. Takto to spíše vypadalo jako naplnění strategického hesla „Rozděl a panuj“: tedy že rozdělené skupině se vládne snáze než skupině semknuté. Někteří účastníci dokonce na protest do tříd neodešli a zůstali v sále. Naštěstí se černý scénář možného záměru nepotvrdil – podařilo se nám získat informace ze všech čtyř skupin a všude to bylo stejné: nechceme byty ani velký supermarket, co sem přitáhne dopravu, podporujeme společenské centrum, budeme rádi za zpříjemnění území, nebráníme se doplnění veřejné vybavenosti lokálního charakteru a uvítáme více zeleně.
V každé skupině byly připraveny stejné velké papíry se 4 segmenty (doprava/veřejný prostor/vybavenost/areál Lerchova) a každý dostal 2 zelené a 2 oranžové lepky, které měl do těchto segmentů dát podle toho, co se mu nyní líbí nebo přijde vyhovující (zelená) nebo naopak kde vidí negativa (oranžový). Toto zadání přišlo mnohým divné a zmatečné: jak hodnotit dopravu, když jako pozitivním vidím frekventovanou MHD, co projíždí centrem, ale zároveň se mi nelíbí hodně aut, která si tudy zkracují cestu, aby se vyhnuly Úvozu? Vznikla tak jen jakási neprůkazná změť či koláž barevných lepek, z nichž nikdo nepozná, co tím chtěl hlasující říci a vůbec nechápeme, jak to KAM relevantně využije. V jedné ze skupin zase přítomní donutili zástupce KAMu, aby tento absurdní způsob ankety (on sám to nazýval „hrou“) opustil. Takže tady se zase nejdřív říkalo, coby si lidé přáli/nepřáli, a pak k těmto nápadům dávali právě ony zelené („chceme“) nebo oranžové („nechceme“) lepky. Takže tady se zase použil úplně jiný způsob než u ostatních tří skupin – prostě Absurdistán par excellence, za který by se nemusel stydět ani Kafka či Václav Havel.
Následně se měli lidé vyjadřovat k tomu, co na náměstí chtějí a co ne. Bohužel opět bez nějaké větší statistické využitelnosti: co kdo řekl, to se zapsalo, takže se nepozná, co je přání jednotlivce a co má naopak větší podporu. Pouze ve skupině, kde byl náš předseda, se přímo hlasovalo o dvou zásadních věcech: Chcete komunitní centrum? – ANO: cca 50 versus NE: 1. Chcete byty? NE: 21 versus ANO: 10, kdy se pak ukázalo, že lide svým kladným hlasováním myslí především onen indiferentní „rozumný“ počet bytů.
Zaznamenali jsme i postesky na další poněkud manipulativní věci ze strany KAMu: kupř. otázka o tom, kolik bytů by bylo přijatelných, jako by se už presumovala, že v budoucím řešení nám. Míru měly být byty (ostatně ředitel KAMu M. Sedláček a další se už nějakou dobu dává pro média i vůči nám slyšet, že by zde chtěli větší dům, aby se náměstí uzavřelo a stalo se náměstím. To moc neukazuje nezávislost a otevřenost KAMu jiným řešením ?). Co byste asi odpověděli na jejich otázku: „Líbí se vám stávající areál?“ Takový dotaz samozřejmě vyprodukuje jen negativní odpovědi (ani nám se nelíbí, proto taky mnoho let voláme po jeho zvelebení a otevření lidem), které si pak leckdo může vyložit „po svém“. Nebo připuštění hlasování o „rozumném“ počtu bytů – to je prosím: jeden, tři, dvacet nebo padesát bytů? Kdo určí tu rozumnou míru?
Na závěr se lidé vrátili zpět do velkého sálu, kde opět čekali, že bude nějaké vyhodnocení nebo závěrečná debata – ale nic z toho se neuskuteč-nilo, byly pouze vylepeny plachty ze tříd, lidé se mohli už jen bavit mezi sebou soukromě nebo nezávazně se zástupci KAMu. Ředitel KAMu na reptání lidí sdělil, že nyní budou informace vyhodnocovat a odborně posuzovat, které z nich jsou využitelné a jak se to projeví objemově. To je ale dle nás trochu špatný přístup – místo, aby KAM coby instituce našeho města, která má chránit naše zájmy Brňanů, respektoval přání místních a dle toho postupoval, bude nelogicky on rozhodovat o tom, co místním „odborně“ schválí a jako nějaký imperátor blahosklonně dovolí. ?
Ukázala se i jiná věc: že lidé obecně málo znají dění kolem areálu či souvislosti: kdo za co může nebo co podmiňuje co (kupř. si nelze od návrhu, který bude obsahovat velkou budovu, slibovat méně dopravy; nebo že proklamace KAMu o tom, že případná zástavba bude odpovídat cha-rakteru lokality, může vlastně s klidem skrytě znamenat velkou budovu jako školy, jen kolem nich dáte více stromečků, aby to vypadalo jako „v zahradě“; nebo že je třeba stavět byty, když ale po Brně ladem leží mnoho desítek hektarů brownfieldů; že nelze řešit konečnou úvraťovým řešením a ne smyčkou, protože smyčky se nechce vzdát DPMB). To jim nelze vyčítat – my se areálu věnujeme soustavně od r. 2001, máme k tomu několik šanonů a účastníme se řady jednání a schůzek, takže už neskáčeme na lep polopravdám a obecným řečem a slibům.
Bohužel pochválit nelze organizaci setkání ze strany KAMu – prezentují se coby profesionálové, ale už táhnoucí se fronta (pozdní pouštění dovnitř), přecpaný sál, neumožnění společné diskuze, stejně jako prapodivná zadání pro účastníky ve skupinách nebo ve výsledku nesrovnatelné a nevyhodnotitelné závěry jsou něco, co bychom na takové úrovni nečekali a zklamalo nás to.
Další setkání bude na začátku dubna, kdy bude diskutováno nad zadáním soutěže – to bude důležité proto, že v zadání by se měly obje-vit už konkrétnější podmínky pro architekty – tedy, co musí do svých návrhů zapracovat nebo naopak nesmí. Když by tedy zadání obsahovalo podmínku výstavby bytů pro uspokojení celoměstské potřeby, pak se tomu musí soutěžící podvolit, i když by se mu to jakkoli nelíbilo.
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 13.2.2020
  • 54 zobrazení
skolavpohybu
Ve středu jsme se na Sportovce sešli v hojném počtu. 42!!! předškoláků s rodiči či prarodiči si přišlo vyzkoušet, jaké je to být opravdovými školáky. Protože nás bylo opravdu hodně, rozdělili jsme se hned v úvodu na červeňáčky, žluťásky a modrásky. Všechny skupiny se v průběhu setkání vystřídaly na všech třech aktivitách - hry s padákem, práce s iPady a řešení úkolů s pomůckou Logico Piccolo. Za pomoc a podporu děkujeme nejen rodičům, ale i páťákům a páťačkám, které nám s organizací pomáhali. Všichni předškoláci si zaslouží velkou pochvalu......ahooooooooooooooj ve středu, tentokrát v tělocvičně!!!!
více  Zavřít popis alba 
  • 13.11.2013
  • 139 zobrazení
nezmari
Tentokrát se Intercamp (mezinárodní skautské setkání) konal v Německu, z našeho oddílu jela výprava ve složení všechny Baktérie (Bety, Kyška, Pája, Sňeženka, Šárka, Werka) a k tomu ještě Maruči, Škupe a Váža
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2006
  • 378 zobrazení
rybkabohunka
Sibiřská skupina B bez Máry (pro tentokrát byl omluven) na prvním setkání od popocházení kolem Bajkalu. Skupina se rozrostla o Milánka :-) - a příště už i s Márou ;-)
Míra nachystal 25km pochodu po krásách Vysočiny. Sníh nebyl,ale opékání buřtů v únoru mělo své nezapomenutelné kouzlo.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.2.2018
  • 85 zobrazení
pionyr-hradec
Krajské setkání pionýrských skupin, které se koná každé 2 roky.
Letos jsme byla PS Hradec hostící skupina a na táborovou základnu Lomíček si přijelo užít pěkný víkend 150 pionýrů z 10 pionýrských skupin v kraji.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2014
  • 298 zobrazení
polinkova
ZOO Plzeň (13. a 15.2. 020): šimpanzí rodina s 6-ti nedělní holčičkou Cailou
Ve čtvrtek 13/2 jsem konečně poprvé naživo zahlédla malou Cailu (*1/1), resp. její ručičku, kterou v přítmí pavilonu třímala její vzorná máma Zedonja, zatímco tety k nim zvědavě přisedaly, ale dotknout si netroufly.
Po setmění jsem byla na setkání s kurátorkou primátů Monikou Novákovou: pečuje o šimpíky už 18 let (! ) a spatra, otevřeně, zábavně a cituplně nám celé 2 hodiny o plzeňské skupině vyprávěla a promítala unikátní videa: nejen narození malé Caily, ale i útěk problematické Brigitty mezi návštěvníky v jednom sobotním dopoledni :-) - Monika je fantastická !
Nad plán jsem si dala ZOO ještě po v sobotu 15/2 dopoledne (= za světa) a povedlo se mi ulovit Zedoniju v náručí s Cailou venku!! = viz celá série foto :-); navíc jsem stihla i polední venkovní krmení (z Caily čouhá jen nožička) a komentované krmení ve 14 hod., což už bylo v tlačenici u výlohy uvnitř, takže foto minimum. - Musím tam brzy zas!
více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 17.2.2020
  • 107 zobrazení
vzdenek
minulou sobotu se potkala FB skupina fotografů v Olomouckých Bezručových sadech a rozáriu kde se věnovali tématu portrétu v exteriéru. Tímto ještě jednou děkuji organizátorům za pozvání a vůbec za to jak to zorganizovali...Jinak v mém případě opět použity staré manuální objektivy jako Flektogon 2,4/35, Helios 44M-4 2/58, Biometar 2,8/80, Jupiter 37A 3,5/135 a Teletakumar 5,6/200
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 6.4.2019
  • 150 zobrazení
knihovnahroznetin
Když se po šedesátileté odmlce v loňském roce vydal do ulic Hroznětína masopustní průvod, nikdo netušil, s jak obrovským ohlasem akce proběhne. Letošní Masopust ale zdaleka předčil veškerá očekávání! K nekonečnému průvodu místních masek, který letos doplnil i alegorický vůz vodníků z Velkého Rybníka, se připojil i průvod masek z Merklína. Většina merklínských do Hroznětína dorazila zvláštním vlakem, který vypravily České dráhy. Zapojila se i merklínská historická hasičská stříkačka tažená koňmi. Za velkých ovací a zvuku fanfár pak došlo k setkání obou průvodů a starostové Merklína a Hroznětína stvrdili přípitkem vzájemnou masopustní spolupráci na „věčné časy“. V rámci Karlovských míst k 700. výročí narození Karla IV. přijel masopustní průvod pozdravit i sám Karel IV. v doprovodu svého otce Jana Lucemburského, který v roce 1333 povýšil Hroznětín na město. Po tradičním pohřbívání basy pokračoval program na hřišti, kde byly odměněny nejlepší masky masopustního průvodu. Masek bylo neskutečné množství a na mnohé se tak ani nedostalo. Děti se pak utkaly v netradičních soutěžích a dospělí ochutnávali zabijačkové speciality, zahřívali se horkou medovinou a svařákem, pečeným selátkem nebo tancem. Součástí kulturního programu bylo vystoupení Merklínského pěveckého sboru, skupin Martin Čarný Band a Swing Melody Quintetu Jana Veverky a kejklířské představení Ohnivého divadla Ignis. Děkujeme všem za účast, sponzorům za podporu a za rok zase na viděnou. A doufáme, že nás už příště podpoří i počasí.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 20.2.2016
  • 333 zobrazení
vutvbrne-festival
Místo: SŠ FD Roosevelta pro tělesně postižené

Druhý den setkání s názvem Vítámvás Cup 2011, jehož pořadatelem je SŠ FD Roosevelta pro tělesně postižené společně s VUT v Brně a dalšími zahájili všichni hráči stigy hokeje zápasy ve skupinách. Dopoledne s námi, stejně jako v pondělí, byly legendy brněnského sportu, tentokrát legenda československého ledního hokeje, držitel stříbrné a bronzové olympijské medaile a fantastický golman Vladimír Nadrchal, basketbalová legenda a držitel medailí z ME v basketbalu Vlastimil Havlík, skvělý baseballista Martin Schneider, vynikající fotbalista Petr Švancara a další. Všechny osobnosti se věnovaly postiženým a zdravým dětem - hráli s nimi zápasy ve Stiga hokeji a všichni měli spoustu času na popovídání a seznámení.
Po obědě šel celý turnaj do semifinále a finále, fantastická atmosféra doslova otřásala celou aulou. Vyhráli stejně všichni, kteří s námi strávili třeba jen chvíli, a tak záplava medailí, netradičních pohárů - pletených košíků, které vyráběli naši postižení kamarádi a také spousta cen - to byl závěr setkání, které jsme uspořádali s partou skvělých, slušných a pracovitých lidí. Tým, který pomáhá a pracuje společně je tak zase větší a silnější. Tak díky vám všem. Michael svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2011
  • 253 zobrazení
vutvbrne-festival
Místo Kociánka Brno

Druhá skupina více jak 50 mladých dívek a 3 chlapců, studentů Střední školy integrované Purkyňova v Brně, kteří studují právě obor Sociální a správní činnost, přišla společně s námi na svojí první cestu na Kociánku v Brně.

Žádná exkurze, žádné podívání se po areálu, ale pouze praktické věci, jenž fungují na ulici nebo v životě našich postižených kamarádů. Položili jsme si základní otázky: Jsem připraven pomoci postiženému člověku nebo kamarádovi, kterému by se stal vážný úraz? Jsem připraven na to, že pokud někomu ubližuju, šikanuju ho, posmívám se mu, musím nést následky za to, že si pak může kvůli tomu ublížit? Řekli jsme si také, že pokud chce někdo pracovat s postiženými lidmi, týranými lidmi, je potřeba jim umět naslouchat, protože v důsledku je to o tom, zda se za ně dokážete v danou chvíli postavit, být velmi tvrdí a riskovat. Nikdo vás za to nepochválí, protože to nikomu říkat nebudete. Přesně o tomto je práce skvělých vychovatelů, učitelů a dalších lidí, kteří se starají v řadě dětských domovů, středisek, ústavů jako třeba na Kociánce v Brně. Toto je naše radina.

Po začátku našeho setkání jsme se již řítili parkem na Kociánce. Objímat stromy, nakoukli jsme také na hipoterapii. Zde jsme pomohli uklidit stáje a obdivovali jsme kozenky Lejlu, Shejlu a Dejlu, čuníky Huberta a Jůlinku a zbytek objemného zvěřince.

Pečovatelka Martinka nám se svými přáteli, skvěle vysvětlila v praxi přínos animoterapie a hipoterapie pro postižené děti. Následně jsme se v terapeutických dílnách rozdělili na dvě skupinky, kde projevovali velký zájem o práci s našimi postiženými přáteli.

Na konec se uskutečnil velký smrtíci turnaj v bocci pod třemi 250 let starými stromy. Turnaj, do něhož se zapojilo okolo sedmdesáti zdravých a postižených žáků, byl bonbónkem na závěr.

Hodně jsme se toho od sebe naučili, poslechli si a domluvili se na pokračování naší společné cesty.

Díky vám všem. Michael Svoboda.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.5.2012
  • 211 zobrazení
ifanecka
Další fotky najdete zde: http://jedovnice.cz/skauti/f_foto.php?id=41
Druhé setkání Rádcovského kurzu, pořádaného střediskem Jedovnice, proběhlo na Randulce u Němčic 26.-27.2. Hned po příjezdu se všech 18 skautů a skautek zapojilo do petice o nezrušení prázdnin. Stihli navštívit i ZOH ve Vancouveru, kde si zahráli svíčkový hokej. Součástí byly také dvě přednášky – historie skautingu a příprava her. Získané informace využili hned při dalším programu. Každá z 6 skupin si pro ostatní účastníky připravila krátkou kompletně propracovanou hru. Po celý čas nás provázela hra Deset malých černoušků.
Kategorie: přírodazábava
více  Zavřít popis alba 
  • 27.2.2010
  • 205 zobrazení
pcupr
V sobotu ,15.2.2020, měl v Nemochovicích pohřeb poslední partyzán ze skupiny Olga pan Ladislav Verner. Skupina Olga byla součástí I.partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova. Pan Ladislav Verner se narodil se 23.6.1926 v Dobroměřicích u Loun. Vyučil se stolářem . V létě 1944, jako osmnáctiletý, se dověděl z vysílání BBC o partyzánech na Slovensku . Nechal doma napsaný vzkaz rodičům „Vrátím se po válce“ , a odjel bojovat na Slovensko proti německým fašistům. Vlakem dojel do Vsetína a na druhý pokus se mu podařilo přejít hranice na Slovensko. Už tento přechod byl životu nebezpečný, neboť podle rozkazu K.H. Franka, měl být každý kdo byl zadržen při pokusu o přechod hranic , na místě zastřelen. Po dvacetidenní cestě se dostal na Turiec, do Sklabině v podhůří Velkolůcké Malé Fatry. Ve Sklabiňském podzámku byla základna slovenských, sovětských a francouzských partyzánů, kteří již týden před počátkem SNP vyhlásili Sklabiňu za svobodné území a součást obnovené Československé republiky a vyvěsili československou vlajku. A Ladislav Verner byl u toho. 21.srpna 1944 u Sklabině seskočila organizátorská skupina „Ušiak“ ze Sovětského svazu, která byla zárodkem , později zorganizované , „I.čs.partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova“, která pod velením Dajana Bajanoviče Murzina vstoupila 2.5.1945 do Zlína.
Úkolem skupiny“Ušiak“ a později brigády bylo přenést partyzánský boj i na Moravu. Češi a Moraváci , kteří byli mezi partyzány byli vyzváni ,aby vstoupili do této jednotky. Tak se stal jejím členem i Ladislav Verner.
Dále cituji ze článku p. Jiřího Tesaře z facebookové skupiny „Vize 70plus“ - „Přeplaval Váh a dostal se až do Štiavniku na slovenské straně Javorníků, kde se stal v Nemčákově horárni řádným členem oddílu „Ušiak“. Zúčastnil se několika průzkumných výprav přes hřeben Javorníků na moravskou stranu.
Po útoku Němců na Štiavnik 10.10.1944 přešel přes hranice protektorátu do prostoru Vsetín-Liptál, kde se zapojil do partyzánského boje na Moravě.
Koncem října 1944 byl ve skupině partyzánů, která vyrazila z Liptálu na pomoc štábu oddílu Jana Žižky v Beskydech. Pronikli uzávěrou akce Tetřev a několikrát se střetli s německými vojáky. 17. Listopadu 1944 byli obklíčeni Němci na pasekách Kladnatá na Horní Bečvě. V přestřelce měli partyzáni padlé i zraněné, ale podařilo se mu uniknout na Slovensko, kam se dostal s omrzlinami nohou. U partyzánského oddílu na Slovensku v osadě Magale u Makova se mu podařilo zvládnout omrzliny. Nabídku, aby se k oddílu připojil, ale odmítl s tím, že už je členem oddílu Jana Žižky a s několika dalšími partyzány se vydal zpět na Moravu. Znovu se dostal do prostoru Vsetín-Liptál. Ve Švehlově loveckém srubu pod Vartovnou u Seninky se setkal s Josefem Houfkem, Olgou Františákovou a Jugoslávcem Matem Baierem (Mato Braco). Kolem 20.12.1944 vyrazila Houfkova skupina, v níž byl i Ladislav Verner, z Valašska přes řeku Moravu, Chřiby a Ždánický les směrem na Českomoravskou vysočinu. Tam ale skupina nepronikla a chtěla se vrátit na Valašsko. Zastavili se ale v Nemochovicích pod Chřiby, kde vznikl partyzánský oddíl Olga. Ladislav Verner byl zakládajícím členem tohoto partyzánského oddílu.
Oddíl se aktivně zapojil do boje s německým vojskem. Jeho akce byly velmi razantní a způsobil nepříteli značné materiální i lidské ztráty. Do konce války měl ale také 19 padlých.
5. února 1945 byl při přestřelce v hájovně Zlatý jelen vážně zraněn do ruky, ale odmítl amputaci (dodnes má ruka omezenou hybnost).
V noci z 25. na 26. února 1945 oddíl provedl úspěšnou sabotáž na nádraží Morkovice, kde partyzáni z vagónů vypustili 512 tisíc litrů nafty a oleje.
19. dubna 1945 byl Ladislav Verner u toho, když jeho skupina na zámku Hoštice zajala generálmajora von Müllera, velitele 16. pancéřové divize. Zajatec byl později předán sovětské armádě. 1. a 2. května 1945 se společně s rumunskými vojáky podílel na osvobození Velehradu. Potom byl jeho partyzánský oddíl včleněn do svazku 13. gardového pluku 10. gardové divize RA a vyrazil na pomoc Praze. Zapojili se do bojů na trase Ostrovačice, Velká Bíteš, Velké Meziříčí, Havlíčkův Brod a Benešov, kde je zastihl konec války.
V poválečných týdnech se Ladislav Verner s ostatními partyzány jejich oddílu zapojil do bezpečnostní jednotky, která vznikla v Kroměříži, a byli vystáni na severní Moravu, kde vykonávali strážní službu u vodních zdrojů apod.. Dostali se i do střetů s ozbrojenými Němci jednotek Wervolf.
Ladislav Verner je jako člen 1.čs. partyzánské brigády Jana Žižky nositelem Válečného kříže 1939.“ Konec citace článku p. J. Tesaře
Pana Ladislava Vernera jsem potkal loni při příležitosti loňských oslav osvobození obce Velehrad a bojových ukázek z osvobození Velehradu. Poprosil jsem jej zda by mě nepodepsal knihu o skupině Olga „V dvojím ohni“. I když byl na této akci centrem pozornosti , každému věnoval chvilku a snažil se odpovídat na všechny otázky. Viděl jsem jej tehdy poprvé a bohužel naposledy. Popel Ladislava Vernera byl uložen do hrobu, kde jsou pohřbeni i další příslušníci part.oddílu Olga. Po pohřbu ,nás pan starosta Nemochovic, pan Lubomír Hofírek, pozval na vzpomínkové setkání , kde byl promítnut film, který natočili příslušníci skupiny Olga těsně po válce a další dokumenty z akcí, kde se zůčastnil i Ladislav Verner.
Čest jeho památce
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • duben 2019 až únor 2020
  • 318 zobrazení
freeriderslava
LUŽANY NEPŘEKVAPÍ !!! Jako vždy nádherný sraz plný super akcí...... spanilá jízda je začátek, pokračuje to lehkým opojením z lahodného kozlíka, bezvadné vystoupení Rockových skupin, ohňostroj a na závěr jízda s kocovinkou ;o) Ale především setkání s naprosto fajn klukama a nezapomenutelné zážitky.
Milánek, Zdenda 2, Tomáš, Lápa, Sláva a.j.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 14.4.2019
  • 109 zobrazení
veteranivtresti
29. června až 2. července 2017 se ve Zvoli u Mohlenice konal XXXI. ročník setkání historických vojenských vozidel. Zde je pár fotek z výjezdu skupiny veteránu mj. k pěchotnímu srubu StM-S 34 Svah.
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • 1.7.2017
  • 172 zobrazení
flesna
Spolčo mladých z Brna-Lesné se vypravilo do Krakowa v několika vlnách. Poslední skupina 12ti mladých, kterou s jáhnem Jiří organizačně zajišťoval Jenda S., se vydala až na závěrečné setkání se Svatým Otcem ve druhou hodinu ráno dvěma osobními auty. Jedno auto zapůjčil jáhen Jiří, který má sedmimístný Lodgy a druhé auto zajistil Jenda v podobě pětimístného Logana.
Dále vypráví účastníci:
„Jeli jsme po dálnici směr Ostrava a po přechodu hranice po polských dálnicích až ke Krakovu. Se svítáním jsme se blížili k hranicím s úlevou, že máme již větší kus cesty za sebou. Před Krakovem jsme si udělali odpočinkovou pauzu a domluvili další postup.
Jedna členka spolča, která vyrazila do Krakowa dříve, Eva M., nám zajistila parkovací místo. Protože jsme však měli 2 auta a jen jedno místo, domluvili jsme se, že to jedno auto se otočí a pak zaparkuje na místě, které jsme měli vyhrazené. To místo bylo asi 6 Km od samotného areálu. Když jsme však k tomuto místu přijeli, tak jsme poznali, že místní organizace trochu zaskřípala – parkovací místo bylo zaplněné, což místní policie nikterak neřešila. Nicméně Božím řízením se vše zvládlo – Jenda S. si totiž při cestě Krakovem všiml několika blízkých parkovacích míst. Tak nakonec i přes všechny problémy, které kvůli parkování a uzavírkám v Krakově vznikly, se na začátek Bohoslužby přišlo včas.
Celá cesta vedla po rozpáleném betonu, kde na sluníčku mohlo být kolem 50°C. Znepokojovalo nás, že každou chvílí projížděl sanitní vůz. Později jsme zjistili, že pořád někdo v tom teple kolaboval. Ze začátku cesty byly k dispozici pítka, která nás mohla osvěžit. Poslední část cesty už ale nebyla nikde ani kapka vody a zásoba se nám dosti ztenčila.
Nicméně i když bylo příliš velké vedro, účastníky to neodradilo. Každému hrál v kapse telefon s překladem a snažil se prožít Mši svatou co nejvíce to šlo, aby z ní vytěžil co nejvíce a mohl poselství předávat dál. Na přenos jsme se mohli podívat klidně v pohodlí domova, ale poutní cesta nás předpřipravila na slyšení Božího slova. Šli jsme dále, i když jsme chvílemi byli skutečně velmi vyčerpání. Tak jako, když nás v životě doprovází kříže, které nás testují v samotné víře.
Vyznání víry se neslo vyprahlou krajinou ve všech možných jazycích, při proměňování každý poklekl, ať měl pod sebou vyprahlou půdu, beton, nebo kamení. Každý z přítomných v tu chvíli byl s Pánem Bohem. I emoce kolem byli láskyplné, lidé všech národů si potřásali rukou a říkali: „Pokoj tobě". Bylo to krásné se dívat na tyto maličkosti, které v našem světě již pomalu neznáme.
Modlitba shromáždění se rozléhala až na horizont. Každých pár desítek metrů byla obrazovka s přenosem Mše svaté. Všude panovala radostná nálada, zpívalo se a modlilo.
Hned po skončení Mše svaté jsme na nic nečekali a vydali se zpět na místo srazu, tím neúprosným horkem spalující naše ramena. Všude kolem nás se každý usmíval, a místní obyvatelé stříkali ze svých zahrádek hadicemi, aby se kolemjdoucí alespoň na chvíli ochladili. Vybíhali před své domy se svými zásobami vod, aby je mohli s vřelým díky porozdávat. Všude kolem byli nastoupeni vojáci. V jednu chvíli nás málem rozdělili, na ulicích se vyskytovalo totiž tolik lidí, že museli přes určité úseky pouštět pouze po skupinkách.
Zpět jsme nakonec vyrazili kolem půl třetí, protože jsme předpokládali, že bude dálnice kolem letiště uzavřená, domluvili jsme se, že pojedou po okreskách, o kterých jsme se domnívali, že budou prázdnější. Zvolená cesta vedla jen pár kilometrů od Osvětimi, a tak jsme se zastavili na modlitbu na tomto místě hrůz.
Cesta zpět byla náročná, protože skoro celou cestu nás provázely skutečně silné průtrže mračen, což bylo pro řidiče pochopitelně velice únavné. Některé úseky silnic byly natolik zatopené, že jsme málem neprojeli. Odstavená auta kolem byla po dveře zatopená a déšť stále neustával.
Do Brna jsme po všech peripetiích dorazily kolem 10 hodiny večer, fyzicky velmi vyčerpaní, ale duchovně naplnění, povzbuzení a obohacení. :)
více  Zavřít popis alba 
  • 31.7.2016
  • 95 zobrazení
pionyr-hradec
Již podruhé se děti z naší Pionýrské skupiny vydali na REpublikové SETkání Pionýra. Toto setkání se koná jednou za 2 roky na různých místech republiky. Letos se sešlo téměř tisícovka pionýru v kempu Džbán v Praze. Děti si užili spousty atraktivních sportovních disciplýn a mohli si vyzkoušet i různé rukodělné činnosti.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2015
  • 279 zobrazení
mala-liska
Druhé letošní setkání olomouckých Přátel přírody a jejich partnerů z jihoněmeckého Metzingenu právě skončilo. Za českou stranu tentokrát jely i posily z jiných skupin Přátel přírody, všichni si na místě padli do oka a akce se podařila.

Viděli jsme zase nová místa ve Švábsku, vyzkoušeli nové věci, některé zopakovali... a na závěr už jen Češi zůstali ještě na noc a den v Norimberku. Dobrá kombinace to byla, jen co je pravda.

Více o akci: http://www.malaliska.cz/news/podzimni-metzingen/
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2013
  • 292 zobrazení
Reklama