Hledání

38 515 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

farnost-paskov
  • 5.6.2016
  • 65 zobrazení
  • 0
fotograf-milan-svoboda
Na náměstí Republiky v Plzni se uskutečnily oslavy 20-ti let od vzniku Plzeňské diecéze. Program, který probíhal na náměstí Republiky v plzni už od odpoledne zaplnilo vystoupení několika souborů - Zebedeus, Quo vadis, Touch of Gospel a další. Vrcholem večera bylo vystoupení kapely Hradišťan. U příležitosti toho výročí vyšla i speciální publikace, která mapuje historii Plzeňské diecéze a bylo možné získat také autogram plzeňského biskupa Františka Radkovského. Večer přijel i kardinál Dominik Duka.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 31.5.2013
  • 645 zobrazení
  • 0
elf
Kategorie: kulturalidé
více  Zavřít popis alba 
  • 6.5.2013
  • 220 zobrazení
  • 0
jprusek
2016-10-15 Ostrava – Za obětavou a nezištnou službu pro církev poděkoval 32 mužům a ženám biskup František Václav Lobkowicz. Slavnostní mše svatá v předvečer svátku svaté Hedviky spojená s oceňováním je tradicí od roku 2011. Medaili sv. Hedviky a pamětní list s poděkováním převzali v sobotu 15. 10. ostravské katedrále dlouholetí varhaníci, kostelníci, manželský pár, tři kněží a lidé, kteří působí v Charitě nebo svůj čas věnovali péči o kostel.
Tradice oceňování byla v diecézi zavedena v roce 2011. Biskup František Václav Lobkowicz jmenovitě děkuje těm, kteří se příkladným životem, svou obětavostí a ochotou zvláštním způsobem podílejí na životě diecéze. Děje se tak vždy v blízkosti slavnosti svaté Hedviky, která je patronkou ostravsko-opavské diecéze. Ochránkyni Slezska určil jako hlavní patronku diecéze před 20 lety její zakladatel papež Jan Pavel II.
(Text z www.doo.cz)
Mezi oceněnými byl také můj táta Josef Prusek z Březové u Vítkova.
Kategorie: dokumentylidé
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2016
  • 97 zobrazení
  • 0
bvi
Světové setkání mládeže / WYD, ve španělštině JMJ /bylo po Sydny 2008 letos v Madridu. Po mši svaté s otcem biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem v kostele sv. Josefa / Don Bosko / jsme 8.8. vyjeli autobusy směr Madrid. Po noční jízdě jsme měli zastávku ve Francii v Annecy. Zde byl biskupem sv. František Saleský a je zde pochován v bazilice. Autobusy byly odstavené na 9 hodin. My jsme návštívili baziliku, zámek a parky kolem místního jezera Annecy. Ve 20 hodin byla mše sv. v kostele sv. Bernadety pro všechny české poutníky - celkem 3 200. Ve 23 hodin se rozjely autobusy směr Španělsko do Reus - diecéze OO a ADO a do Tarragony - ostatní diecéze ČR. V Reus bylo ubytování na Olympijském stadioně. Pěkným zážitkem byla prohlídka Domova důchodců v Reus. Program probíhal v Tarragoně v Českém národním centru. Z Reus nás dováželi autobusy. Můj mail je: fuzbor@volny.cz. Prašivá je na: www.ado.cz/poutni. Kalendář od roku 1901 do 2099: http://pastorace.cz/kalendar/.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • srpen 2011
  • 441 zobrazení
  • 1
kostely
Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Valticích patří k největším kostelům v brněnské diecézi. Postaven v letech 1631 – 1671 za vlády knížete Karla Eusebia z Lichtenštejna. Až do počátku 20. století byly obě nárožní věže opatřeny stanovou střechou, barokizovány byly v roce 1908. V roce 1992 byly na věž umístěny dva nové zvony. Foceno 13. června 2009. GPS 48.7409975N, 16.7573289E, mapa https://mapy.cz/s/1doNv
více  Zavřít popis alba 
  • 13.6.2009
  • 56 zobrazení
  • 0
otisdavis
Působivý rekonstruovaný areál barokního chrámu, klasicistní fary a hřbitova se nachází na návrší uprostřed obce Srbská Kamenice je velmi starou farností, dřevěný kostel zde stával již v době předhusitské. Současný chrám sv. Václava byl postaven v letech 1772 až 1776 stavitelem V. Sauerem. Mohutná jednolodní stavba s dřevěnou věží, s hlavním oltářem převezeným za josefínských reforem v roce 1785 ze zrušeného kláštera paulánů v Praze. Oltář, který je jedním z největších na Děčínsku a je bohatě opatřen figurálními plastikami, byl obnoven za vydatné podpory Ministerstva kultury. V kostele se nacházejí velké mechanické klasicistní varhany na kruchtě a jedny menší rovněž klasicistní na boční oratoři. Nástroje slouží mimo jiné při pořádání každoročního hudebního festivalu Srbskokamenické kulturní léto.
Obnova kostela započala v roce 1993, poté co se v něm asi patnáct let nekonaly bohoslužby. Rekonstrukce byla vedena Marcelem Hrubým, správcem farnosti a byla zakončena svěcením chrámu u příležitosti srbskokamenické pouti 23. září 1995. Kostel vysvětil biskup litoměřický ThDr. Josef Koukl.
Dne 20. září 2003 byly pro kostel sv. Václava požehnány generálním vikářem litoměřické diecéze Mons. Karlem Havelkou dva nové zvony sv. Václav a Srdce Ježíšovo. Zvony mohly být pořízeny díky laskavé pomoci Česko-německého fondu budoucnosti, rodáků z Německa, obecní sbírce a darům družební farnosti Karbach.
více  Zavřít popis alba 
91 komentářů
  • květen 2015
  • 110 zobrazení
  • 10
mona75
Kostel sv. Vavřince má podélnou dispozici s boční kaplí sv. Antonína Paduánského a kapucínským chórem za dřevěnou přepážkou. Na hlavním oltáři visí obraz Umučení sv. Vavřince, pořízený ve Španělsku. V kostele byl původně umístěn i obraz Obětování Krista v chrámu od malíře Antona Kerna. Dnes je k vidění v Galerii a muzeu litoměřické diecéze v Litoměřicích. Obrazy na bočních oltářích Nanebevzetí Panny Marie a Sv. František přijímající stigmata pocházejí z 19. století. Na SZ straně ke kostelu přiléhá patrová klášterní budova. Pod hlavní lodí kostela byla vybudována 16 m dlouhá krypta z roku 1683, v níž jsou uloženy ostatky 29 osob, pravděpodobně řeholníků a laiků z bývalého kapucínského kláštera a knížecího rodu Liechtensteinů.
Vznik kapucínského kláštera v Rumburku obohatil koncem 17. století duchovní život města a širokého okolí. I díky přítomnosti kapucínu pronikla barokní zbožnost na Šluknovsko, prosadila se katolická protireformace a zpřetrhala se duchovní jednota se Saskem. Představení (kvardiáni) kláštera byli zváni k celebrování mší sv. do okolních obcí. Kapucíni byli živi z fundací a milodarů a zachovávali ideál naprosté chudoby.
4. 5. 1950 došlo v rámci celostátní „Akce K" k násilnému zabrání a zrušení kláštera v Rumburku. Internován byl poslední kvardián P. Mansuet (Karel Ston). Objekt kláštera byl do roku 1961 využíván jako depozitář Okresního muzea v Rumburku. Od 70. do 90. let 20. století probíhala jeho celková rekonstrukce pro potřeby městské knihovny. Dokončena byla v letech 1991-1994.
více  Zavřít popis alba 
46 komentářů
  • 17.5.2013
  • 70 zobrazení
  • 0
rybicka30
Oxford je město a nemetropolitní distrikt v hrabství Oxfordshire s počtem obyvatel 149 800 (2005). Nachází se zde nejstarší univerzita v zemích používajících angličtinu – University of Oxford. Oxford je označován jako město snové nálady – termín použitý Matthewem Arnoldem s odkazem na harmonickou architekturu univerzitních budov. Městem protéká řeka Temže, která je v úseku asi 15 km známa jako Isis.
První zmínka o univerzitě pochází z 12. století. Nejstaršími fakultami byly University College (1249), Balliol (1263) a Merton (1264). Tyto fakulty byly založeny v době kdy se v Evropě začaly překládat díla řeckých filozofů. Tato díla měnila evropskou ideologii, podporovala vědecké výzkumy a pokrok v umění, a měnila názor společnosti na samu sebe. Vznik těchto fakult byl podporován církví aby došlo ke smíru mezi řeckou filozofií a křesťanskou teologií.

Christ Church Cathedral je unikátní v tom, že byla založena jako univerzitní kaple i katedrála zároveň. Původně se jednalo o chrám svaté Frideswidy, který byl, krátce před tím než se stal roku 1546 katedrálou oxfordské diecéze, rozšířen a začleněn do struktury Cardinal's College. Vztahy mezi občany města a univerzitní komunitou nebyly nikdy příliš vřelé a jednoduché o čemž svědčí i to, že roku 1355 bylo na St Scholastica Day zabito několik studentů.

V době Anglické občanské války roku 1642 v Oxfordu sídlil dvůr Karla I., poté co byl král vyhnán z Londýna, a to i přesto, že parlamentaristé měli ve městě silnou podporu. Město se vzdalo parlamentaristům roku 1642. V době Velkého moru se do města přestěhoval dvůr Karla II..

Roku 1790 byl Oxford spojen Oxfordským kanálem s Coventry. Roku 1796 vybudovala společnost vlastnící tento kanál spojení s řekou Temží a tato spojnice byla pojmenována Isi Lock. V období okolo roku 1840 společnosti Great Western Railway a London and North Western Railway spojily Oxford s Londýnem.

Stavitelem Oxfordské radnice byl Henry T. Hare. Její základní kámen byl položen 6. července 1893 a otevřena byla Eduardem VII. 12. května 1897. Stojí na místě kde bylo sídlo místní správy již od roku 1292.

Od počátku 20. století Oxford zaznamenal výrazný rozvoj, jehož hnacím motorem byl tiskařský a nakladatelský průmysl. Ve 20. letech 20. století došlo založením Morris Motor Company k významné změně struktury ekonomiky města. V továrně v Cowley na jihovýchodním okraji města, kde se hromadně vyráběly automobily, bylo zaměstnáno velké množství obyvatel města a jeho okolí. V 70. letech 20. století zde bylo zaměstnáno asi 20 000 pracovníků i když v 80. letech došlo ke znatelnému poklesu výroby. Oxford tak má dvě tváře – na západ od Magdalen Bridge je univerzitní část a na východ je automobilová část.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
116 komentářů
  • 24.8.2013
  • 93 zobrazení
  • 0
jackal001
Oxford byl osídlen Sasy a byl znám jako Oxenaforda V 8. století zde byl založen klášter svaté Frideswidy a první zmínka o něm se objevila v Anglosaské kronice u roku 912. V 10. století se Oxford stal důležitým vojenským hraničním městem mezi Mercií a Wessexem a byl několikrát napaden Dány. Svatá Frideswida je patronem města i univerzity.
Význam Oxfordu se projevil i tím, že od Jindřicha II. obdržel privilegia, která obyvatelům města zajišťovala stejná práva jako měli obyvatelé hlavního města. V té době zde bylo vybudováno mnoho církevních staveb. Bylo založeno Rewleyské opatství Cisterciánského řádu a kláštery řádů Dominikánů, Františkánů Karmelitek a jiných. V 13. století probíhalo v Oxfordu často i jednání parlamentu. V tomto období ale také začalo vzrůstat napětí mezi městem a univerzitou, které skončilo porobením města a snížení jeho občanského významu.
První zmínka o univerzitě pochází z 12. století. Nejstaršími fakultami byly University College (1249), Balliol (1263) a Merton (1264). Tytu fakulty byly založeny v době kdy se v Evropě začaly překládat díla řeckých filozofů. Tato díla měnila evropskou ideologii, podporovala vědecké výzkumy a pokrok v umění, a měnila názor společnosti na samu sebe. Vznik těchto fakult byl podporován církví aby došlo ke smíru mezi řeckou filozofií a křesťanskou teologií.
Christ Church Cathedral je unikátní v tom, že byla založena jako univerzitní kaple i katedrála zároveň. Původně se jednalo o chrám svaté Frideswidy, který byl, krátce před tím než se stal roku 1546 katedrálou oxfordské diecéze, rozšířen a začleněn do struktury Cardinal's College. Vztahy mezi občany města a univerzitní komunitou nebyly nikdy příliš vřelé a jednoduché o čemž svědčí i to, že roku 1355 bylo na St Scholastica Day zabito několik studentů.
V době Anglické občanské války roku 1642 v Oxfordu sídlil dvůr Karla I., poté co byl král vyhnán z Londýna, a to i přesto, že parlamentaristé měli ve městě silnou podporu. Město se vzdalo parlamentaristům roku 1642. V době Velkého moru se do města přestěhoval dvůr Karla II..
Roku 1790 byl Oxford spojen Oxfordským kanálem s Coventry. Roku 1796 vybudovala společnost vlastnící tento kanál spojení s řekou Temží a tato spojnice byla pojmenována Isi Lock. V období okolo roku 1840 společnosti Great Western Railway a London and North Western Railway spojily Oxford s Londýnem.
Stavitelem Oxfordské radnice byl Henry T. Hare. Její základní kámen byl položen 6. července 1893 a otevřena byla Eduardem VII. 12. května 1897. Stojí na místě kde bylo sídlo místní správy již od roku 1292.
Od počátku 20. století Oxford zaznamenal výrazný rozvoj, jehož hnacím motorem byl tiskařský a nakladatelský průmysl. Ve 20. letech tohoto století došlo založením Morris Motor Company k významné změně struktury ekonomiky města. V továrně v Cowley na jihovýchodním okraji města, kde se hromadně vyráběly automobily, bylo zaměstnáno velké množství obyvatel města a jeho okolí. V 70. letech 20. století zde bylo zaměstnáno asi 20 000 pracovníků i když v 80. letech došlo ke znatelnému poklesu výroby. Oxford tak má dvě tváře – na západ od Magdalen Bridge je univerzitní část a na východ je automobilová část.
více  Zavřít popis alba 
  • 10.7.2011
  • 50 zobrazení
  • 1
12jirka
http://bohnice.info/historie.html

Statek Vraných - č.p. 1

Staré Bohnice si zaslouží pozornost především díky svému původnímu historickému jádru, které se zachovalo. Historické návsi dominuje krásně opravený statek Vraných č.p.1, Bohnická 36. Na štítu má letopočet 1777 a dochoval se zřejmě v původní zdobené podobě.

Kostel sv. Petra a Pavla

Bohnice byly ve středověku významným místem na jedné z důležitých cest z Prahy na sever. Svědčí o tom kamenný kostel Sv. Petra a Pavla , který pochází již z 12. století. Jeho stáří dokládá pergamenová listina , která byla nalezena v olověné krabici r. 1790 při rozebírání starého hlavního oltáře. Současná podoba kostela je dána přestavbou do pozdně barokní podoby z roku 1805. Zbytky původního zdiva po obou stranách lodi byly při opravách záměrně ponechány odkryty.

Kostel svatého Petra a Pavla byl vysvěcen 30. května 1158 králem Vladislavem.

Kolpingův dům - č.p. 3

Obecní škola na bohnickém náměstíčku byla založena roku 1788. Při požáru dne 15. července 1827 vyhořelo mnoho domů včetně budovy školy, byla obnovena až roku 1839. Byla jednotřídní, ale roku 1841 byla přeměněna na dvojtřídku. Žáci sem však docházeli ještě roku 1978. Dům byl zrekonstruován a od srpna roku 1994 slouží jako azylový dům pro matky s dětmi, který je známý pod názvem Kolpingův dům. Byl pojmenován podle kněze Adolpha Kolpinga, který žil v 19. století a jehož lze označit za jednoho z prvních sociálních pedagogů. V azylovém domě se nachází 7 samostatných bytových jednotek pro 10 matek s 20 dětmi a jeden krizový pokoj.

Hospic Štrasburk - č.p. 12

Již v 11. století stála na místě dnešního hospice zemanská tvrz, kostel a budova, která byla využívána jako noclehárna kupců, kteří putovali po obchodní stezce do Prahy. Stavba byla označována jako takzvaný Dolní dvůr. Později sloužil tento objekt jako zájezdní hostinec Štrasburk a obydlí pro hospodářský personál. Ve 20. století byla budova využívána jako ubytovna Psychiatrické léčebny a od 1. 1. 1998 v ní sídlí hospic. Nabízí 23 jednolůžkových a jeden dvoulůžkový pokoj pro ubytování nevyléčitelně nemocných onkologických pacientů.

Bohnický zámek - č.p. 14

Ve 2. polovině 18. století byl zbudován menší pozdně barokní komplex Bohnického zámku. Na počátku 19. století proběhla rekonstrukce zámku. Jeho průčelí bylo upraveno v klasicistním slohu. Další menší úpravy byly provedeny roku 1913. Z původního zámeckého areálu se do dnešního dne dochovala pouze jednopatrová budova s mansardovou střechou a s věžičkou a přilehlá vstupní brána.

Bohnická fara - č.p. 4
První zpráva o samostatné bohnické farní obci v pražské diecézi pocházejí z let 1344 – 1350, kdy byl arcibiskupem Arnošt z Pardubic. Po skončení husitských válek nebyla fara delší dobu využívána. Roku 1702 byly Bohnice připojeny k faře v Liboci. Bohnická fara je jednopatrová barokní budova s valbovou střechou pocházející z roku 1738. V tomto roce totiž byla obnovena samostatná bohnická farní obec. Dne 15. července 1827 vypukl požár v domě č.p. 6 a rozšířil se na několik dalších budov včetně fary. Během tří let však byla budova zrekonstruována. Při této opravě byly obnoveny fasády a upravena barokní výzdoba. Na počátku 21. století proběhla rekonstrukce.
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 20.4.2013
  • 249 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Svatá Hora - je významný barokní areál a poutní místo na vrchu (586 m) u Příbrami. Areál Svaté Hory tvoří obdélný komplex ambitů o rozměrech 80 × 72 m se čtyřmi kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké kamenné terase stojí původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, přestavěný a rozšířený v letech 1660–1673 za účasti architekta Carla Luraga. K severnímu křídlu ambitů přiléhá bývalá jezuitská rezidence a klášter a od severozápadního rohu komplexu vedou do Příbrami kryté schody. V letech 2015 a 2016 prošla Svatá Hora rozsáhlou rekonstrukcí. Součástí poutního komplexu je budova kláštera, původně postavená jako residence jezuitů. Dnes zde žije komunita Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristé), kteří tu mají provincialát a starají se o duchovní správu místa a několika farností v okolí. Pramen v blízkosti poutního kostela naznačuje, že místo bylo cílem poutí velmi dávno. Roku 1348 daroval Karel IV. Příbram pražskému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic, který zde prý často pobýval. S tím patrně souvisí stavba původního kostelíka i soška, která byla v kapli jeho hradu v Příbrami. Když byl hrad 1574 zbořen, dostala se do měšťanských rukou. Za třicetileté války byla Příbram silně zpustošena a po roce 1620 se v Příbrami usadili jezuité, kteří sošku přenesli na Svatou Horu. Od roku 1648 byl poutní areál velkoryse přestavěn pod vedením C. Luraga a protože byl cílem velkých poutí, byl různě přestavován a upravován až do 20. století. V roce 1732 byla Svatá Hora místem velké barokní slavnosti, když byla poutní socha Panny Marie Svatohorské slavnostně korunována. Po bitvě na Bílé hoře se novým držitelem konfiskovaného panství v nedaleké Březnici stal Přibík Jeníšek z Újezda, který v rámci rekatolizace přivedl do města jezuity. Ti zde nechali postavit rezidenci, spravovali poutní místo na Svaté Hoře, pořádali poutě a roku 1649 nechali podél cesty do Příbrami vystavět 16 křížů ve vzdálenosti od sebe 1 km. Později byly na místě křížů vystavěny oboustranné výklenkové kaple, ve kterých byly obrazy znázorňující tajemství růžence (radostný, bolestný a slavný). Těchto kaplí se dochovalo osm. Cesta z Březnice na Svatou Horu vedla od kostela svatého Františka Xaverského a svatého Ignáce z Loyoly přes kamenný most, kde stojí první kaple v řadě. Druhá kaple stojí na okraji města u silnice směrem na Chrást. Ta byla opravena v roce 1929 a je ozdobena keramickými reliéfy Václava Fürsta. K 1. lednu 1965 byla prohlášena kulturní památkou. Poutní cesta dál vedla na Modřovice, Třebsko, Narysov a Zdaboř do Příbrami a na Svatou Horu. Dochované jsou dále kaple v řadě třetí až sedmá, a pak ještě devátá, která je v obci Třebsko. Císař Josef II. sice pouti zakázal, zákaz se však nepodařilo prosadit a koncem 19. století zde bývalo o hlavní poutní slavnosti 7. července 20 až 25 tisíc poutníků. Roku 1861 byl areál předán redemptoristům, kteří zde s výjimkou let 1950–1990 působí dodnes.Změna politické situace po roce 1948 a s ní související pronásledování katolické církve se projevila i na poklesu počtu poutníků. Zatímco ještě v roce 1948 připutovalo 80 000 poutníků, tak o čtyři roky později v roce 1952 to už bylo jen 5000 poutníků. Celý areál poutního místa vyžadoval v průběhu věků soustavnou péči a několikrát i velkou opravu či rekonstrukci. Mnoho se podařilo zachránit a udržet až do naší doby, mnohé vzalo za své jako např. nástěnné malby na východní, Pražské bráně z roku 1732. 27. dubna 1978 v odpoledních hodinách vypukl na Svaté Hoře veliký požár, který zcela zničil střechu kláštera, proboštství a severní části ambitů včetně věže s hodinami; velmi byly poškozeny i věže nad kaplí Mníšeckou a Plzeňskou a stejně tak i nástropní malby této části ambitů. Kromě těchto maleb bylo vše obnoveno do roku 1982 (k 250. výročí korunovace milostné sošky Panny Marie). Nástěnné malby v ambitech se vzhledem k povětrnostním podmínkám udržují jen s největším úsilím a vysokými náklady. Restaurátorské práce jsou zde prováděny soustavně, nejnovější úpravu dostala bazilika v roce 1988, kdy byla podle návrhu akad. arch. Josefa Vlčka položena nová mramorová podlaha, instalován nový oltář, křeslo, ambon i osvětlovací tělesa a znovu osazen nákladně zrestaurovaný slavný Stříbrný oltář. Od 24. března 1990 je duchovní správa Svaté Hory opět svěřena kněžím Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele – redemptoristům. Prvním administrátorem a zároveň rektorem kláštera byl P. Josef Břicháček. Zároveň se stala Svatá Hora sídlem provinciála redemptoristů. Roku 1993 byly zrekonstruovány Svatohorské schody, které byly v podstatě zříceninou, protože od Druhé světové války nebyly udržovány a navíc byly poničeny požárem. Bohužel, dnes je jejich největším nepřítelem vandalismus. Dalšími velkými událostmi posledního desetiletí 20. století byla oslava 650. výročí milostné sošky Panny Marie Svatohorské v roce 1998 a setkání mládeže českých a moravských diecézí v srpnu 1999. V době své mise navštěvoval velmi často Svatou Horu apoštolský nuncius v Československu (1990 – 1992) a v České republice (1993 – 2001) arcibiskup Giovanni Coppa.Po pádu komunismu navštěvují Svatou Horu poutníci a turisté z celého světa.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.10.2018
  • 43 zobrazení
  • 1
babi90
Moje návštěva v těchto ostravských kostelích během Noci kostelů 2015.

Ostrava-Moravská Ostrava, kostel sv. Václava
Program Noci kostelů 29. května 2015

17:00 17:50 Mše svatá »»»
»»» Moje Noc
17:50 18:00 Zvonění »»»
»»» Moje Noc
18:00 18:15 Modlitba za město Ostravu o. biskup František Václav Lobkowicz »»»
»»» Moje Noc
18:00 23:00 Prohlídka v katedrále Božského Spasitele
Možnost vstupu do ohrazeného prostoru uvnitř katedrály. Sraz zájemců na parkovišti. Vstup možný pouze v pevné obuvi. Při prohlídce je třeba dbát zvýšené opatrnosti. »»»
»»» Moje Noc
18:15 23:30 Možnost výstupu na kůr a ke zvonům s doprovodem
Na kůru se nachází restaurované varhany z 2. poloviny 18. století (pocházející z kostela ve Vlkovicích). »»»
»»» Moje Noc
18:15 24:00 Program pro děti v kapli sv. Františka
Soutěže a hry »»»
»»» Moje Noc
18:15 24:00 Výstava dokumentů nalezených v báni katedrály Božského Spasitele »»»
»»» Moje Noc
19:00 19:45 Bible slovem a hudbou
Mons. Jan Plaček, na varhany doprovází BcA. Lukáš Kubenka »»»
»»» Moje Noc
20:45 21:00 Zpívání pro katedrálu
Krátké vystoupení scholy před kostelem sv.Václava. »»»
»»» Moje Noc
21:00 22:30 Komentovaná fotoprohlídka opravovanou katedrálou - promítání na stěnu kostela sv. Václava
Promítání fotografií o historii Ostravy, kostela sv.Václava a postupu probíhajících opravných prací, včetně fotografií z míst katedrály Božského Spasitele, kam se určitě nikdy nedostanete. »»»
»»» Moje Noc
22:30 23:15 Varhanní koncert
Na varhany hraje BcA Lukáš Kubenka, katedrální varhaník, pedagog Církevní konzervatoře v Opavě. »»»
»»» Moje Noc
00:00 00:00 Výstava fotografií dokumentující průběh opravy katedrály Božského Spasitele v Moravské Ostravě
Autorem nevšedních a mnohdy fascinujících fotografií je Ing. Zdeněk Poruba »»»

Kostel svatého Václava patří mezi nejstarší a nejvýznamnější kulturně-historické ostravské památky. Jedná se o trojlodní stavbu s přilehlými kaplemi a gotickou věží zakončenou později renesančním cimbuřím.

Postaven byl ve 13. století v pozdně gotickém stylu. Nejstarší doložená zmínka je z roku 1297, budova samotná však stojí na starším románském základě. Podle pověstí se kdysi jednalo o pohanskou svatyni, v níž působili svatý Cyril a Metoděj. Presbytář nové budovy byl postaven okolo roku 1310 a chrámová loď byla dokončena kolem roku 1340. Nový kostel byl postaven jako trojlodní s odsazeným presbytářem ukončeným pěti stranami osmiúhelníku. Vnitřek zůstal nezaklenut a byl uzavřen pouze trámovým stropem. Příčná loď a věž byly přistavěny počátkem 14. století.

Kostel byl rozšířen ve století šestnáctém. Původní trámový strop nahradila v roce 1539 cihlová síťová klenba. Roku 1583 byla budova nově zastřešena, v roce 1603 vestavěna kruchta. V téže době byl interiér vybaven renesančními doplňky, např. dvěma sloupky s korintskými hlavicemi, podklenutí hřebínkovou klenbou a dekorativními malbami ve cviklech arkád. V baroku byly přistavěny postranní centrální kaple se třemi apsidami završené kopulí s lucernou. Došlo také k úpravám oken a k protažení věže.

V 19. století proběhla přestavba ve stylu klasicismu, která odstranila některé gotické prvky. V roce 1803 byla zbořena gotická sakristie na evangelijní (= severní) straně, roku 1839 byla dřevěná střecha nahrazena plechovou a v letech 1893–1898 proběhla generální oprava v duchu novogotiky.

Vlivem dlouhodobého podmáčení, provozu těžké dopravy v okolí, poddolování a nedostatečné údržby došlo k vážnému narušení statiky. Od roku 1997 proto probíhala rozsáhlá rekonstrukce, která skončila v roce 2004. V roce 1998 se zde našla lidská kostra, jejíž hruď byla zatížena keramickou deskou a v ústech měla tři mince. Historikové soudí, že se jednalo o strach, aby se z mrtvého nestal upír.

Poblíž kostela se nachází nové biskupství ostravsko-opavské.

Ostrava-Zábřeh, kostel Svatého Ducha
Program Noci kostelů 29. května 2015

Informace o kostele:

Kostel Svatého Ducha, Ostrava - Zábřeh

Kostel Sv. Ducha

Celý region Ostravska je charakteristický tím, že se zde po II. světové válce a zvláště od 50. let 20.století začala prudce rozvíjet těžba černého uhlí a těžký průmysl. Tím také došlo k rychlému nárůstu obyvatelstva, které se sem přistěhovalo za prací. Počáteční dělnické kolonie brzy nedostačují, a tak se Ostrava začíná rozrůstat o nové okrajové části sídlištního typu.
I Zábřeh nad Odrou (původní název), vesnička na okraji Ostravy se začíná počátkem 60. let prudce měnit. Stará část Zábřehu ustupuje významem do pozadí novému centru, které se posouvá více směrem na Výškovice. Později vznikají nová sídliště, až se nakonec celá oblast propojí s Hrabůvkou a Dubinou a vzniká nový městský obvod Ostrava – Jih, kde nyní žije 110 000 obyvatel.
Díky pronásledování církve za uplynulého režimu bylo ale zcela nemyslitelné, aby se spolu s rozvíjející aglomerací rozvíjel i náboženský život věřících. Malý zábřežský farní kostel (kapacita 120 sedících lidí) přestal už dávno dostačovat a původní fara byla konfiskována státem. Proto v době uvolnění politické situace ve druhé polovině 60. let a zvláště v období Pražského jara 1968, vznikla mezi farníky touha postavit nový farní kostel. Začalo se s výběrem pozemku, prvními projekty, začaly i sbírky na stavbu. Bohužel vše překazil vpád vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 a následná normalizace. Podařilo se sice ještě posvětit základní kámen stavby v roce 1969, to bylo ale na dlouhou dobu vše. Nejen zajímavostí, ale především silným znamením pronásledované církve je, že základní kámen posvětil nedlouho před svou smrtí řeckokatolický biskup z Prešova Vasil Hopko, mučedník komunistického režimu, který byl svatým otcem Janem Pavlem II. v roce 2004 prohlášen za blahoslaveného.
Jako velkou Boží milost vidíme dar svobody, které se nám dostalo v roce 1989 jistě i na přímluvu svaté Anežky České, která byla svatořečena 12. listopadu 1989 a necelý týden nato, v pátek 17. listopadu začala Sametová revoluce. Náboženská svoboda i politické uvolnění a demokratizace společnosti přivedla zábřežské a výškovické farníky opět k novému zápalu pro stavbu farního kostela. Navíc všichni začínají pociťovat po letech strádání a útlaku křesťanů i velký rozvoj pastoračních možností, které se v městě sídlištního typu přímo nabízejí. Proto je rozhodnuto postavit spolu s kostelem i pastorační centrum (přednáškový a společenský sál, klubovny, třída pro výuku náboženství, možnost posezení atp.). Úřad městského obvodu znovu doporučuje pozemek, na němž měl stát kostel už v roce 1968, a tak je rozhodnuto. Po nutných přípravách a stavebních povoleních je 25. května 2004 požehnán pozemek stavby ostravsko-opavským biskupem Františkem V. Lobkowiczem za přítomnosti primátora Ostravy Mgr. Aleše Zedníka, představitelů města a kraje. Konečně začínáme stavět…
Architektonickou soutěž vyhrál projekt Ing. arch. Marka Štěpána z Brna, s nímž má nejen naše diecéze velmi dobré zkušenosti především při úpravách sakrálních interiérů (dřevěný kostel v Ostravě – Hrabové, svatý Václav v centru Ostravy, kostel sv. Ducha ve Starém Zubří).
Jde o sakrální atypickou stavbu, která se skládá z kostela, pastoračního centra, věže, to vše na vyvýšeném plató. Součástí areálu bude i nutné příslušenství pro jeho chod – jako garáže, parkoviště a inženýrské sítě. Půdorys kostela je elipsovitý, má osy 31x25 m, s jedním podzemním a pěti nadzemními podlažími.
Štíhlá železobetonová věž s třemi zvony a vnitřním schodištěm je vysoká 30 metrů.
Zvony byly odlity dílnou Josefa Tkadlece z Halenkova. Největší nese jméno proroka Daniela a váží 533 kg. Střední zvon Panny Marie Guadalupské má hmotnost 316 kg a nejmenší zvon nese jméno Matky Františky a váží 224 kg. Zvony byly požehnány otcem biskupem 4.11.2005.
S ohledem na málo únosné podzemní vrstvy jsou kostel i věž založeny na 36 betonových pilotech do hloubky cca 18 m od okolního terénu.
Chrámová část kostela svým vybavením odpovídá současným požadavkům na shromažďovací prostor, tzn., že vytápění je zabudované v podlaze, výměnu vzduchu řeší vzduchotechnika, požární nebezpečí hlídá elektronika, objekt má sociální vybavenost a další.
Pastorační centrum Jana Pavla II. v podzemním podlaží má víceúčelový sál s pódiem a prostory pro pastoraci včetně sociálního zařízení.

Mimořádné příležitosti během Noci kostelů

Během Noci kostelů v Ostravě bude možné shlédnout originály dokumentů, které byly nalezeny při probíhající rekonstrukci v makovicích věží katedrály Božského Spasitele v Ostravě. Dokumenty jsou psány česky a nebyly za celou dobu od jejich vložení do makovic věží v roce 1888 nikdy vyjmuty. Nyní budou v rámci Noci kostelů vystaveny v kostele sv. Václava v Moravské Ostravě. Rovněž mimořádně bude možnost projít během Noci kostelů staveništěm probíhající rekonstrukce katedrály Božského Spasitele. Vzhledem k bezpečnosti průchodu probíhající stavbou je nutné mít pro návštěvu rekonstruovaného interiéru katedrály pevnou obuv.

Fotografie pořízené z Kostela sv.Václava v Ostravě, z Katedrály Božs. Spasitele v Ostravě a Kostela Sv.Ducha v Ostravě - Zábřehu.

Fotio: Hana Papežová - Kolářová
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • prosinec 2013 až květen 2015
  • 147 zobrazení
  • 0
babi90
Vycházka do Ostravy - radniční vyhlídková věž,procházka Komenského sady k Památníku osvobození,cesta po Sokolské třídě do Ostravy .

z wikipedie:

info@ostrava.cz

Ostrava (polsky Ostrawa, německy Ostrau) je statutární a krajské město na rozhraní Slezska a Moravy na severovýchodě České republiky, poblíž hranice s Polskem. Ostrava je počtem obyvatel a rozlohou třetí největší město v České republice, druhé největší město na Moravě a největší město v českém Slezsku. Ostrava je rovněž významným univerzitním a průmyslovým městem.

Ostrava leží na soutoku Lučiny, Odry, Opavy a Ostravice v geomorfologickém celku Ostravská pánev. Délka místních komunikací činí 828 km. Město o rozloze 214 km2 tvoří celkem 23 městských obvodů, ve kterých žije asi 300 tisíc obyvatel. Hustota zalidnění je 1 500 obyvatel na km2.[5] Ostrava, sídlo Moravskoslezského kraje i okresu Ostrava-město, je třetím největším městem Česka. Ostravská aglomerace, tvořená obcemi Ostrava, Bohumín, Doubrava, Havířov, Karviná, Orlová, Petřvald a Rychvald,[6] má téměř 500 tisíc obyvatel[ a je tedy po pražské aglomeraci druhou největší v republice. Širší metropolitní oblast Ostravy pak v roce 2009 čítala (podle Eurostatu) 1,1 milionu obyvatel. Ostravsko je také součástí hornoslezské metropolitní oblasti o populaci 5,3 milionu obyvatel.

Sídlem magistrátu je Nová radnice. Ve městě sídlí též biskup ostravsko-opavské diecéze v budově biskupství na Kostelním náměstí u kostela svatého Václava. Na území Ostravy se nachází čtyři městské památkové zóny. V Ostravě se taktéž nachází Generální konzulát Polské republiky.

Tento článek pojednává o statutárním městě. Další významy jsou uvedeny v článku Ostrava (rozcestník).
statutární město Ostrava Logo města
Ostrava, pohled z Nové radnice 2.jpg
Ostrava – znak
znak

kraj (NUTS 3): Moravskoslezský (CZ080)
okres (NUTS 4): Ostrava-město (CZ0806)
historická země: Slezsko + Morava
katastrální výměra: 214,23 km2
počet obyvatel: 295 653 (bydlících dle ČSÚ)
304 357 (evidovaných dle MV) (1. 1. 2014[1][2])
rozpočtové výdaje: 7031 mil. Kč (2013[3])
zeměp. souřadnice: 49°50'8” s. š., 18°17'34” v. d.
nadmořská výška: 208–334 m
PSČ: 702 00
zákl. sídelní jednotky: 265
části obce: 37
městské části / obvody: 23
katastrální území: 39
adresa magistrátu: Magistrát města Ostravy
Prokešovo náměstí 8
729 30 Ostrava

info@ostrava.cz

www.ostrava.cz

Ostrava (polsky Ostrawa, německy Ostrau) je statutární a krajské město na rozhraní Slezska a Moravy na severovýchodě České republiky, poblíž hranice s Polskem. Ostrava je počtem obyvatel a rozlohou třetí největší město v České republice, druhé největší město na Moravě a největší město v českém Slezsku. Ostrava je rovněž významným univerzitním a průmyslovým městem.

Ostrava leží na soutoku Lučiny, Odry, Opavy a Ostravice v geomorfologickém celku Ostravská pánev. Délka místních komunikací činí 828 km. Město o rozloze 214 km2 tvoří celkem 23 městských obvodů, ve kterých žije asi 300 tisíc obyvatel.[1] Hu

Znak a logo

Městský znak je blasonován: V modrém štítě na zeleném trávníku stříbrný kůň v poskoku se zlatým sedlem a červenou pokrývkou, provázený vlevo nahoře zlatou růží se zelenými kališními lístky a červeným semeníkem. Kůň ve znaku nemá uzdu. O původu znaku nejsou žádné zaručené informace. Jistě se ví jen to, že jeho nejstarší vyobrazení je na pečeti z roku 1426, barevný znak je doložen až v roce 1728. Kůň bývá vykládán jako symbol tranzitní polohy města nebo jako figura z erbu prvního fojta v Moravské Ostravě, zlatá růže zřejmě pochází z rodového erbu olomouckého biskupa Stanislava Thurza (k této verzi se současná historická literatura přiklání nejvíce). Dle jiné teorie udělil biskup Ostravským koně do znaku za pomoc Hukvaldským; jejich pomoc byla tak rychlá, že nepřátelé nestihli svým koním dát ani uzdu. Lze se také setkat s pověstí, podle které Ostravští vypustili během obléhání města koně bez uzdy branou, čím zmátli obléhající natolik, že se tito dali na útěk.[10]

Na zasedání zastupitelstva 24. září 2008 bylo schváleno a poprvé veřejně představeno nové logo města Ostravy, jehož autorem je Studio Najbrt. Logo se skládá ze světlemodrých písmen OSTRAVA doprovázených třemi vykřičníky v tmavomodré barvě.[11]
Historie

Související informace naleznete také v článku Dějiny Ostravy.

První zmínka o Slezské Ostravě pochází z roku 1229, kdy je zmiňována jako osada, zatímco Moravská Ostrava je zmiňována v roce 1267 a mluví se o ni jako o městečku.

Původně malá osada vznikla nad řekou Ostrá (dnes Ostravice), která jí dala jméno a dodnes ji dělí na dvě základní části, Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu. Poloha na zemské hranici v místě, kudy procházela jantarová stezka,[12][13] vedla ve středověku k rozvoji města; po třicetileté válce, kdy byla v rozmezí let 1621-1645 obsazena Švédy, však význam Ostravy upadl. V roce 1763 bylo ve slezské části Ostravy objeveno bohaté ložisko kvalitního černého uhlí, což předznamenalo výraznou proměnu města. V roce 1828 založil majitel panství, olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, hutě nazvané po něm Rudolfovy. Později tyto hutě přešly do majetku rodiny Rothschildů a získaly název Vítkovice. Staly se jádrem rozsáhlého průmyslového rozmachu města, jehož odrazem byla i (ve druhé pol. 20. století) přezdívka města: ocelové srdce republiky. Po 2. Světové válce, kdy byla Ostrava osvobozena Rudou armádou, zde došlo k největšímu stavebnímu rozmachu v obytné výstavbě, nejprve menší zástavba jen na území Poruby (dnešní památkově chráněné domy v Sorele), později masívní urbanizace méně kvalitních budov v Porubě i na Jihu za účelem vylidnění a následné likvidace centra (kvůli těžbě).

Po rozsáhlém útlumu hutního a chemického průmyslu v kombinaci se zavíráním dolů (na území města se od 30. června 1994 netěží) a rozsáhlými investicemi do nápravy škod na životním prostředí se Ostrava výrazně pročistila. Více na důrazu nabírá strojírenská aktivita a další obory. Zároveň se stává výchozím bodem pro turistické regiony Jeseníky a Beskydy. Vedle stovky hektarů rekultivovaných ploch má město celou řadu původních přírodních lokalit, z nichž je celá řada udržovaných jako chráněná území. Jedná se např. o oblasti Polanský les a Polanská niva, které jsou součástí chráněné krajinné oblasti Poodří. K přírodním raritám na území města patří také bludné balvany ze švédské žuly (původem ze Skandinávie). Dalším unikátem je halda Ema.
Významné historické události v datech
Ostrava v roce 1728, tehdy Moravská Ostrava.

1229: zmíněna ves (Slezská) Ostrawa v listině papeže Řehoře IX.
1267 (29. listopadu): zmíněna osada (Moravská) Ostrava v závěti olomouckého biskupa Bruna (1205?–1281)
před 1279: povýšení Moravské Ostravy na město, první písemné doklady o kostele svatého Václava
1297: poprvé se písemně připomíná slezskoostravský knížecí hrad
1763: objev uhlí (údolí Burňa)
1828: založení železáren (Rudolfova huť, pozdější Vítkovické železárny)
1889: dokončena stavba kostela Božského Spasitele
1919: založeno Národní divadlo moravskoslezské
1922: založen SK Slezská Ostrava
1924 (29. ledna): vzniká Velká Ostrava
1928: založen SSK Vítkovice
1930: postavena Nová radnice
1941 (1. července): pokračování integračního procesu města – připojení 8 slezských a 4 moravských obcí k Moravské Ostravě
1946 (28. června): Moravská Ostrava se výnosem ministerstva vnitra číslo 1522/1946 Ú. l. I přejmenovává na Ostravu, později potvrzeno vyhláškou číslo 123/1947 Sb.
1953: založena Vyšší hudebně pedagogická škola v Ostravě, od roku 1959 konzervatoř, roku 1996 propůjčen název Janáčkova konzervatoř
1954: vznik Janáčkovy filharmonie Ostrava z rozhlasového orchestru
1955: ostravské studio Československé televize vstupuje do vysílání jako druhé televizní studio na území Československa (i dnešního Česka)
1959: vznik Pedagogického institutu, ze kterého se v roce 1964 stává samostatná Pedagogická fakulta, od roku 1991 Ostravská univerzita; otevřeno letiště Ostrava-Mošnov
1996: vznik ostravsko-opavské diecéze bulou Ad Christifidelium spirituali
1997: stopadesátiletá povodeň na Odře, Opavě a Ostravici, zaplavena většina níže položených částí Ostravy
2000: vznik Ostravského (od roku 2001 Moravskoslezského) kraje se sídlem v Ostravě
2007: okres Ostrava-město rozšířen o některé okolní obce

Další podrobnosti o městě viz wikipedie.

Vedoucí: Danuše Hanáková

Foto: Hana Papežová
více  Zavřít popis alba 
  • 25.3.2015
  • 133 zobrazení
  • 1
jirpos
Publikováno 31. 08. 2012 autorem: JirposFilm

Květná zahrada, jejíž hlavní část byla vybudována mezi léty 1665-1675, se stala vrcholným stavebním podnikem olomouckého biskupa Karla II. Lichtensteina -- Castelcorna. Mimo vlastní představy opírající se o bohaté umělecké sbírky si pro uskutečnění svých velkorysých plánů povolal dva císařské architekty Filiberta Lucheseho a Giovanni Pietro Tencallu. Vedle nich se na výzdobě zdejší zahrady podílela celá řada dalších umělců.

Květná zahrada (původně Libosad) v sobě zahrnuje přelomovou fázi vývoje evropského zahradního umění. Na jedné straně ještě stále připomíná pozdně renesanční italské a zaalpské zahrady (vila d´Este v Tivoli, vila Doria Pamphili v Římě, rezidenční zahrada v Mnichově, Hortus Palatinus v Heidelbergu, Neugebäude u Vídně a vila Angiana v Belgii), na straně druhé však již otevírá cestu francouzskému barokně klasicistnímu typu (Versailles). Jedinečnost zahrady však nespočívá pouze v této své vnitřní originální dualitě či ve vysoké umělecké a historické hodnotě, ale také v tom, že je dnes prakticky jediným představitelem obdobně komponovaného celku v Evropě.

Centrální partii Květné zahrady, která je koncipována na půdoryse protáhlého obdélníka s množstvím geometricky stříhané zeleně a doprovodných architektonických i výtvarných zastavení (okrasné partery, kašny Lví a Tritónů, Rotunda, labyrinty, vodní plochy, kuželna a Jahodové kopečky), tvoří dvě části -- květnice a štěpnice.

Toto základní formální rozložení organicky doplňovaly z východní strany -- od města -- dnes již zaniklé další přilehlé okrasné či hospodářské prostory (Oranžerie, Holandská zahrada, skleníky, hospodářský dvůr, Bažantnice, Králičí kopeček a Voliéra).

Výraznější proměny doznala Květná zahrada až ve 40. letech 19. století. Architekt Anton Arche navrhl na místě zahradníkova domu objekt charakteristický jemným užitím palladiánských a romantizujících motivů. Dvůr po stranách uzavřel dvojicí velkoryse pojatých skleníků v jemně romantizujícím stylu -- Teplý a Studený. Soustava tří objektů byla záměrně komponovaná tak, aby vytvořila motiv čestného nádvoří -- cour d´honneur. Z původně utilitárního zázemí vybudoval Arche nový reprezentativní vstup do zahrady.

Revitalizace narušených částí Květné zahrady se ujal v padesátých letech 20. století architekt Pavel Janák. Na jeho práci navázali architekti Dušan Riedl a Jan Němec, když v roce 1964 připravili projekt její celkové rehabilitace, která však nikdy nedošel svého naplnění.

Počátky budování kroměřížské Podzámecké zahrady sahají ke sklonku středověku a rané renesanci, kdy vyrostla při zámku nejen tehdy obvyklá užitková, ale především menší obora pro chov vysoké zvěře a okrasná zahrada s několika vodními prvky a řadou okrasných bohatě tvarovaných záhonů.

Barokní proměna v okrasní parter přišla ke konci 17. věku s nástupem vzdělaného a kultivovaného Karla II. Liechtensteina -- Castelcorna na biskupský stolec. Ústředním akcentem díla se však staly bohatě dekorované interiéry zámecké saly terreny ukryté v potemnělých sálech zámeckého přízemí.

Rok 1777 znamenal pro olomouckou diecézi vrcholný okamžik. Biskupství bylo totiž povýšeno na arcibiskupství -- prvním arcibiskupem byl zvolen Antonín Theodor Colloredo -- Waldsee; do kroměřížského prostředí především vstoupil originální proměnou Podzámecké zahrady v Sentimentální park středoevropského typu -- tedy kombinaci formálního rokokového parteru s přírodně komponovanými kabinety s množstvím kuriózních stavebních doplňků, ať již v řeckém, čínském, tureckém, tichomořském či jiném stylu.

Nejradikálnější přestavba však Podzámeckou zahradu čekala po příchodu nového arcibiskupa Ferdinanda Marii Chotka a jeho dvorního architekta Antona Archeho v první třetině 19. století; společně pak připravili koncept proměny sentimentální zahrady v romantický přírodně-krajinářský park s množstvím drobných staveb a instalovaných objektů v duchu idejí německého knížete Hermanna von Pücklera-Muskau. Chotek se však plného vyznění své představy nedožil. V sotva započatém díle mohl od roku 1837 pokračovat jeho nástupce Maxmilián Josef Sommerau -- Beeckh. V prostředí Podzámecké zahrady se tak propojily dva významné dobové proudy -- romantický vztah k přírodě projevující se v parkové koncepci a Archeho neoklasicistní, antikizující stavby.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 31.8.2012
  • 120 zobrazení
  • 0
richlang
  • 11.6.2013
  • 202 zobrazení
  • 0
hamunka
1 komentář
  • 24.9.2011
  • 100 zobrazení
  • 0
lilsinc8
Kategorie: oslavy
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2008
  • 289 zobrazení
  • 0
dagmarka97
  • listopad 2017
  • 49 zobrazení
  • 0
mcentrumkv
  • 6.6.2015
  • 90 zobrazení
  • 0
martinafrybova
  • září až říjen 2007
  • 37 zobrazení
  • 0
ghanabond
...malinká rodinná oslavička
více  Zavřít popis alba 
  • 4.5.2019
  • 103 zobrazení
  • 0
jelinet01
  • 2.11.2018
  • 211 zobrazení
  • 0
reklama