Hledání: 2014-podzim, zima

Pro dotaz 2014-podzim, zima jsme našli 122 výsledků.

Náš tip

Objevte možnosti videa
Fotka vydá za 1 000 slov.
A co teprve video?

ondrejci
  • 30.10.2015
  • 905 zobrazení
kosgej
  • 16.2.2015
  • 135 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
verabrazd
  • 11.1.2015
  • 40 zobrazení
kapr63
  • 29.10.2014
  • 175 zobrazení
ja-ku
49 komentářů
  • 4.10.2014
  • 18 542 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
vichovskakaple
Splň si svůj sen
Nová kaple ve Víchové nad Jizerou
O stavbě kaple jsem přemýšlel už dlouho. Před deseti lety jsem přivezl pražce a postavil z nich opěrnou zeď na východní straně nad potokem. Požádal jsem sousedy, kteří připravovali základy pro stavbu garáže, o zeminu. Rádi mi ji přivezli a Honzík Jonů mi ji bagrem rozhrnul a vytvořil tak rovnou plochu. Další roky jsem nechal zeminu uležet. O první stavební povolení jsem požádal stavební odbor v Jilemnici před osmi lety. Musel jsem doložit souhlas s provedením stavby od provozovatelů sítí, tj. plynařů, telekomunikace a ČEZu. Správy KRNAP a obce. Pracovnice stavebního úřadu mi však povolení nemohla vystavit, neboť církevní stavba nebyla uvedena ve stavebním zákonu ani v bodu „Ostatní“, kde byl uveden včelín, altán atd.

Čekání a příprava návrhů
Tak jsem se rozhodl, že počkám, až půjdu do důchodu a budu mít dostatek času na přípravu a promyšlení celé stavby. První návrh mi dělal kamarád Jirka Pleva na počítači pro stavební řízení. Další velice zajímavý kontakt jsem dostal od naší šéfredaktorky na ak. malíře Martina Findejse z Havlíčkova Brodu, který se věnuje opravám kaplí na Vysočině. Naše první setkání se uskutečnilo na podzim roku 2014. Prohlédl jsem si jeho realizované kaple v okolí Havlíčkova Brodu. Martin mě však upozornil, že na mou stavbu bude mít čas, až dokončí rozpracované projekty. Uběhl další rok a já jsem mu zavolal, zda se bude moci věnovat přípravě projektu na moji kapli. Stále jsem byl v pořadí, na nic jsem nespěchal, neboť do důchodu jsem měl ještě dva roky. Nechal jsem Martinovi volnou ruku. Na jaře roku 2016 mi Martin zaslal své první návrhy, které vycházely z jeho realizací na Vysočině. Během celého roku jsme návrhy upravovali, až jsme se dobrali k tomu konečnému.
V květnu 2017 jsem ukončil práci v médiích a odstěhoval jsem se na chalupu do Krkonoš. V tomto roce jsem se začal též více věnovat svému koníčku, a to vyřezávání. Od dlátkování jsem přešel k vyřezávání motorovou pilou: první motorovou pilu jsem si zakoupil na podzim 2017 po absolvování kurzu řezby motorovou pilou, který vedl vynikající a dnes nejlepší řezbář Radek Smejkal. Pro motorovou pilu jsem se přímo nadchl. Podařilo se mi postupně sehnat i kvalitní dřevo, a tak jsem mohl začít tvořit. O mé drobné výtvory byl nečekaný zájem. S některými jsem se nestihl ani „pomazlit“, a byly pryč.

Kamení na stavbu
Počátkem roku 2018 jsem začal shánět kámen na stavbu kaple. V okolí byly různé skládky kamení, které naši předkové vysbírali na polích a nyní tvořily hranice mezi jednotlivými poli nebo vyplňovaly různé příkopy, staré cesty a rokle. Ptal jsem se jejich majitelů, ale kdepak…! I když mám, nedám ani neprodám, přestože je nebudu na nic potřebovat. Jednu takovou rokli plnou kamení zarostlou křovím jsem objevil i za vrcholem kopce Chlum. Od pana starosty jsem zjistil vlastníky. Vydal jsem se za nimi a požádal je, zda by mi kamení neprodali. Nejdříve nechápali, proč na stavbu kaple, potom mi řekli, že peněz mají dost, ale kamení nedají ani neprodají. Když jsem jim řekl, ať stanoví cenu, nakonec mě odbyli slovy: Vys…te se na stavbu kaple a najděte si radši ženskou!
Další naděje přišla za měsíc. Soused mi řekl: „Mám v Kruhu hromadu kamení, kterou jsme nakonec nepoužili na stavbu domu, jeď se tam podívat.“ Vyrovnaná kupa břidlice, která tam ležela minimálně dvacet let. Výborně.
„Tak co za ni budeš chtít a kdy si ji budu moci odvézt?“
„Nic za to nechci, stejně to tady potřebujeme uklidit.“
Než jsem stačil objednat odvoz, zastavil se u mě se slovy: „Musím tě zklamat. Tu hromadu mám napůl se švagrem a ten, když se to dověděl, tak řekl, že ji bude potřebovat.“

Základy
Kde byla pravda, nevím. To už jsem ale s kamarádem začal vyměřovat. A kdo vykope základy a udělá základovou desku? Zkusil jsem místní stavební firmu, která byla ochotna zemní práce včetně základové desky zrealizovat. Požádal jsem je o rozpočet. Při pohledu na kalkulaci se mi podlomila kolena: cena 41 600 Kč + 20 % DPH. Počítal jsem tak maximálně s polovičkou! Když vykolíkovaný prostor uviděl soused Eda, povídá: „Co to tady je za opičárnu? Takhle to nejde!“
Přijel, zapálil si cigaretu a začal vyměřovat správnou polohu a velikost. Natloukl obvodní kolíky a lavičky. Na další lať popsal výšky. Nastal nový problém, a sice sehnat bagr. Ptal jsem se různě, ale nikdo neměl čas. Po třech týdnech zasáhl Eda a bagr sehnal. Za hodinu byla díra hotova. Vykopal jsem rýhu pro drenáž a položil husí krk. Druhý den mi přivezli makadam, kterým jsem zasypal díru do výše třiceti centimetrů. Další vrstvu tvořila drť, která se uválcovala, položili jsme kari sítě a zalili dvaceticentimetrovou vrstvou betonu. Základová deska byla hotova a mohla tvrdnout. Odjel jsem na cyklopouť do rakouského Mariazellu a po návratu jsem začal shánět kámen na stavbu. Podařilo se mi jej nakonec získat z vybagrovaného potoku Cedron. Přivezli mi dvě desetitunové tatry kamene. Když to uviděl kameník Pepa Kuba, nevěděl, co má říci. Čekal krásné rovné placáky, ze kterých byl zvyklý stavět zídky. Ale i tak se pustil do práce. Každý den postavil asi dvacet centimetrů výšky v délce dvou metrů. Tak jsem uvažoval, zda to do zimy postavíme. Panovala velká vedra, přes třicet stupňů, a odpolední slunce nám dávalo zabrat. Vybíral jsem Pepovi z hromady vhodné kameny, čistil je vapkou, míchal beton a byl mu k ruce. Po skončení každodenní práce jsem ještě jezdil pro vodu, neboť studánka byla vyschlá. Navečer jsem ještě jezdil pro písek a čistil kramlí spáry. Kdo to nezažil, neuvěří. Utahaní jsme s Pepou byli jako koně…
S přibývající výškou zdí bylo potřeba dalších pomocníků. Kamarádů mám hodně, ale jak se jedná o práci, tak většinou nemají čas. Přesto mi přijel nezištně pomoci na tři dny kamarád Martin z Prahy a později i kamarád Přemek ze Znojma, neboť bylo potřeba připravit a obsluhovat kladkostroj, kterým se vytahovaly kbelíky s kamením a beton. Tak jak docházelo vhodné kamení, jezdil jsem vybírat kameny na skládku do Vrchlabí. Musím poděkovat kamarádovi Pavlu Tzyznovi, který, jak mohl, přistavil vozík a kameny dovezl. Když bylo třeba, vozil jsem je i sám v plastové bedně v autě, aby měl Pepa z čeho stavět. Přemýšleli jsme, jak postavit klenby nad okny. Udělali jsme vnější a vnitřní šablonu s obloukem z polystyrenu, překryli ji kari sítí a tvrdým kartonem a uprostřed podepřeli. První oblouk vydržel a tak jsme postavili i další klenby. Martin se přijel na stavbu podívat a řešili jsme za pochodu další detaily. I když jsme měli někdy odlišné názory na provedení, vždy se nám podařilo nalézt nejlepší řešení.

Kdo udělá vazbu?
Nakonec mě začalo bolet zápěstí a doktor mi předepsal ortézu. Práci jsme na týden přerušili, Pepa vzal manželku do lázní a já jsem mezitím volal panu Pacholíkovi, tesaři, který mi slíbil udělat vazbu. „Kdepak, pane Milický, my máme tolik práce ve Špindlu, že to do Vánoc nestihneme.“ Sliby chyby. A tak jsem zase obvolával tesaře, všichni mě odkazovali na příští rok. A já jsem potřeboval kapli zastřešit, aby do ní nepršelo a nesněžilo. A zase zasáhl ten můj kamarád tam nahoře. V sobotu odpoledne, když jsem vypil kávu, vzal kramli do ruky a šel čistit spáry v klenbách, seděl před kaplí pán na skútru a telefonoval. Když domluvil, povídá, co že to bude. Kaple, odpověděl jsem mu a nabídl panáčka slivovice z placatky. Velice mu chutnala, a jak by ne, vždyť je to naše víchovská. Po druhém panáčku povídá:
„A nemohli bychom si tykat, vždyť jsme skoro stejně staří. Já jsem Vláďa.“
„A já Míra.“
Po třetím panáčku slivovice mě napadla myšlenka, zeptat se ho, jestli nezná nějakého tesaře:
„Vláďo, kdybys znal nějakého tesaře, tak si před něho kleknu a budu ho prosit, aby mi udělal vazbu a zastřešení ještě letos.“
Dal mi ruku na rameno a povídá: „Míro, nepros, já ti tu vazbu udělám. A zadarmo.“
To jsem nečekal. Hned v pondělí po práci jsem zajel nahoru ke Skálom na pilu. A tak majiteli pily, kterého znám ještě z létání a tykáme si, povídám: „Láďo, potřebuji na kapli dvě pozednice, dlouhé 450 centimetrů a pět krovů.“
„Míro, já mám tolik práce, že nevím co dřív. Nech to na jaro.“
Byl jsem neodbytný, a nakonec získal příslib, že mi to do čtrnácti dní nařeže. S Pepou jsme zabetonovali věnec a nechali jej zatvrdnout. Střecha se směrem k oltáři snižuje o půl metru a rozšiřuje o půl metru tak, že bude vypadat trochu jako kýl lodi. Přivezené pozednice Láďa ohobloval, vyzdvihli jsme je na věnec a Láďa si zaměřil jednu výšku na jednom kraji, druhou výšku na druhém kraji, jednu výšku na začátku a druhou výšku na konci a povídá, že si ty trámy odveze k sobě na louku a krovy nařeže. Mezitím jsme s Pepou dozdili čelní stěnu s elipsovitým otvorem pro zvon. V sobotu odpoledne mi volal Láďa, ať mu přijedu pomoct řezat krovy, že mu to jde pomalu. Sedl jsem do auta a v kraťasech a v triku jedu na Roudnici k Láďovi. Tam foukal vítr a bylo podstatně chladněji než u nás dole. Do večera se nám podařilo krovy nařezat, spasovat, očíslovat a rozložit. V neděli jsem chtěl jet do kostela, když mi zavolal Láďa: „Míro, za chvíli s Pavlíkem přivezeme krovy a hned vazbu postavíme.“ Skutečně, za hodinu byly krovy postaveny a všechno pasovalo na milimetr. Prkna jsem měl přislíbena od Romana Fishera z jeho firmy ve Vrchlabí, kde s Pavlem vyřezáváme. V pondělí Láďa přijel s přívěsem a dojeli jsme pro prkna. Vašek od Akátů je z jedné strany ohobloval a vyřízl pero a drážku. Po večerech jsem je natíral. Počasí se začalo kabonit a v pondělí Láďa s Pavlíkem pokryli střechu prkny a navrch přicvakali plachtu. V úterý dopoledne jsem nasadil provizorní žlaby a za hodinu začalo po měsíci opět vydatně pršet. Zase jsem říkal, že to bylo vše načasované na minuty. Ale ty nervy… Kdo to nezažil, neuvěří.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 16.9.2019
  • 71 zobrazení
prevodzgmailu
OSLAVA VÁCLAVA VE DVOU VE SKLÍPKU, 2015 BŘEZEN, VZPOMÍNKA NA TURECKO 2007
VÁNOCE 2014
více  Zavřít popis alba 
  • 18.2.2019
  • 62 zobrazení
vkkh
Zdravím,
Jmenuji se Kateřina a žiji v Mostě.
Ráda jezdím na horském kole, obzvlášť v Krušných horách. Vrchařská koruna byla pro mne výzvou.
Jako všichni cyklisté se těší na jaro, tak i já jsem se těšila, až vyrazím do hor. První výlet jsem naplánovala na Jelení horu. Byl konec dubna, příroda se pomalu probouzela. S Radkem, mým kamarádem, jsme se vydali vlakem do Prunéřova a odtud přes hrad Hasištejn a Kýšovický vodopád. Za ten Hasištejn jsem vzhledem k velkému stoupání moc pochválená nebyla, ale zas výhled z hradní věže je krásný. A Kýšovický vodopád byl také satisfakce. Jelení horu jsme zdolali a výhled byl úžasný.
Na další vrchol jsem se vydala v červnu. Cíl byl Vlčí kámen.
Byl horký den, jako stvořený pro výlet na kole. Z Mostu jsem jela vlakem do Háje a odtud kolmo po modré turistické značce na Vlčí kámen. Zde se mi líbil výhled do širokého okolí a do růžova zbarvené skály. Odtud jsem pokračovala do Cínovce. Lesními cestami jsem se dostala na žlutou turistickou trasu, která mne dovedla na Kahleberg.
Ještě bych chtěla podotknout, že při každé cestě jsem narazila na minimum lidí, někdy jsem za celou cestu nepotkala nikoho. A to je na Krušných horách kouzelný, snad nám to vydrží. Na Kahlebergu, kromě výhledu, se mi líbilo kamenné moře.
Na své narozeniny v červenci jsem se autobusem dopravila do Nové vsi v Horách. Opět byl slunečný letní den, azurové nebe a bílé mraky. Cesta zvaná Gabrielka mne dovedla do Kalku. Zde jsou nádherné horské louky. Z Načetína vede pěkná cesta až do Německa. V lese jsou opuštěné domy, Načetín I.
Podél kanálu Grüner Graben jsem dojela na vyhlídku Katzenstein. I zde je nádherný výhled. Dolů jsem to vzala zkratkou po strmém svahu. Dostala jsem se na skálu, kde byl také úžasný výhled. Nádherné vzrostlé stromy, převážně smrky.
Letošní léto bylo opravdu horké, ze seznamu jsem vybrala Růžový vrch. Ale to se musím přiznat, nebyl až tak zdolán vlastními silami. S Radkem jsme jeli na Horu sv. Kateřiny autobusem. Od zastávky je to kousek. Odtud jsme dojeli k Rudolickému rybníku, kde jsme se vykoupali a pokračovali až do Mostu na kolech. Ten den bylo hrozný vedro.
V srpnu jsem na tři dny odjela do Jelení, projet rašelinště a vrchoviště a při té příležitosti zdolám další kopce. Ubytovala jsem se Mezi Jeleny. Dům byl původně německá villa. Byl postavený roku 1896 místním pekařem. Od roku 2014 zde žije česko - indický manželský pár. Vaří skvělou indickou kuchyni!
Ubytováni je skromné a příroda okolo nemá chybu. Nedaleko odtud se můžete zajet podívat na bývalý cínový důl Sauersack. Projela jsem to tam kříže krážem, včetně Blatenského vrchu a Špičáku.
V těchto končinách mi chyběla Dračí skála a Vysoký kámen. S Radkem jsme se vydali vlakem do Perninku a odtud již na kole. Kousek od Perninku se nachází Dračí skála. Tam bohužel není žádný výhled, ale místo je to zajímavé. Ze stromů je tu nejvíce zastoupená jeřabina.
Ubytování bylo domluvené v Bublavě. Jeli jsme kolem Tisovského vrchu a nedalo nám to, tak jsme tam vylezli : ). I zde je krásný rozhled do krajiny.
Druhý den přišel na řadu Vysoký kámen. Pozoruhodné vyhlídkové místo, zajímavý skalní útvar.
Mezi náročnější výpravu bych zařadila cíl Hundsmarter. Ten den jsme jeli s Radkem z Mostu do Kadaně na kole, z Kadaně autobusem do Českých Hamrů a dále na kole lesem až ke spodní nádrži přečerpávací vodní elektrárny Markersbach. Cíl byl ale nahoře : ). Bylo mi lehce vytýkáno, co jsem si to zas vymyslela, kopce jako kr...a. Ale objevení toho, co je nahoře na kopci, byla taková odměna.
My jsme totiž nevěděli za čím jedeme. Cesta nazpátek byla těžká, pořád do kopce. Trochu si tam připadáte jak v lesním bludišti. Ten den jsme najeli 100km.
Samostatně jsem se vydala na vrchol Loučné, to bych také zařadila mezi těžší výstupy. Z Litvínova podél obory až nahoru je to mazec. Opět krásný výhled, nejvíc se mi líbí pohled na táhlou cestu podél obory s pozadím hor. Po Jihobřežní cestě dál podél obory jsem objela Fláje a vzala to na Mníšek. Odtud na Jeřabinu. Jeřabinu jsem jela dvakrát, později s přáteli z Mostu.
Počasí letos bylo více než příznivé a tak jsem plánovala další výlety do hor. Vrchařskou korunu jsem vzdát nechtěla. S Radkem jsme se vydali na Hirstein a cestou do Chomutova projeli Novodomské rašeliniště. Přes Novodomské rašeliniště jsme jeli za černočerné tmy, jen se světly. Sama bych tudy za tmy jet nechtěla : -). Ale zážitek pěkný.
Poslední říjnový den jsem se vydala na Komáří Hůrku. Vlakem do Bohosudova a nahoru kolmo. Projela jsem Krupku a zjistila, že je to velice pěkné město se spoustou zajímavostí. Na vrchu mne překvapily rozlehlé pláně a louky. I když jsem zde již byla, tak mne ta příroda překvapila.
Mile stále překvapovalo počasí a toho se muselo využít k dalšímu výletu.
Medvědí skála a Jánský vrch. Další zajímavá místa. I když z Jánského vrchu není téměř žádný výhled, tak bych spíš doporučila kopec Jezeř.
Na Klínovec jsem si dlouho netroufala. Měla jsem takové smutné období a to mi dodalo odvahu se na Klínovec vydat. Ve vlaku do Ostrova nad Ohří mi ke všemu někdo chtěl ukrást kolo, ale bylo pod zámkem, tak dotyčný měl smůlu. Byla mlha a docela zima. Nezastavilo mě to. Nejela jsem po silnici, ale lesem. Po cestě se už ukázalo slunce a bylo azuro. Nádherný lesy, kudy protéká čistý potok. Podzim si hrál s barvami stromů, jeden kopec byl celý žlutý. Dojela jsem na Klínovec, bylo to náročné, ale ty výhledy stály za to!
Jako bonus jsem sjela Rubín. Nikdo nikde, protože už bylo po sezoně. Byla to paráda!
I když je v životě těžko, tak po každém dešti vyjde slunce. Příroda je nejlepší nabíječka : ).
To nejlepší na konec. Výprava na Velký Špičák. Z Kadaně jsem to vzala po šestce do Perštějna a odtud vzhůru. Počasí se opět vydařilo.
Výhled z Velkého Špičáku předčil mé očekávání. Neskutečný!
A jako bonus k tomu všemu, úžasný západ slunce na Mědníku. Doupovské hory obalené v husté mlze a osvícené zapadajícím sluncem.
Všechny výlety na kopce stály za tu dřinu. Jela jsem je na počest mojí milované babičky, která letos v březnu zemřela.
Jsem ráda, že jsem se zůčastnila, protože jsem důvěrněji poznala Krušné hory a také své limity.
Tak zas příští rok ; -)
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 17.11.2018
  • 199 zobrazení
vokartemis
  • 15.5.2016
  • 25 zobrazení
spejlikacapik
  • 12.11.2015
  • 240 zobrazení
bedasima
  • 22.10.2015
  • 122 zobrazení
klikas
  • 8.10.2015
  • 43 zobrazení
marmehe
  • 27.7.2015
  • 41 zobrazení
bogovka
  • 19.6.2015
  • 484 zobrazení
kacaa
Listopad, prosinec 2014, leden 2015
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 28.5.2015
  • 59 zobrazení
pastelkaskolka
Máme krásnou a prostornou školní zahradu a využíváme ji co to jenom jde. Nejsme zastánci vycházek ve dvojích se ploužících dětí po uprášených chodnících. Na zahradě mají děti k dispozici velkou novou prolézací věž, množství různých odstrkovadel, koloběžek, tříkolek, verandu a brány na fotbal a jiné míčové hry, posekaný a čistý trávník na hry a válení se, udržované a zakrývané pískoviště se spoustou hraček, lopatek a bábovek, prostory na skákání přes švihadlo a gumu, točení obručí a další pohybové hry - kroužky, terče, míčky, padáčky, skákání panáka, v teplém počasí mlhoviště na sprchování, v zimě i kopeček a lopaty na ježdění, na podzim spoustu listí a hrabičky, zakládáme si bylinkovou zahrádku. Děti si svléknou a odloží oblečení na lavičky, pokud jim je teplo a každý den pravidelně dodržují pitný režim. Zahradu si užíváme.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.5.2015
  • 158 zobrazení
iv25
  • 20.4.2015
  • 335 zobrazení
martinaad
  • 8.4.2015
  • 93 zobrazení
camel2
Sněženka Sallynka a její rodina - Berny a Roxyn
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 4.4.2015
  • 106 zobrazení
Reklama