Hledání: 2014.06.01.travicka.vysoka

Pro dotaz 2014.06.01.travicka.vysoka jsme našli 339 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

lenjessie
Po jedenástich hodinách cesty na sever prichádzame mostom ponad Baltské more z mesta Stralsund na najväčší a najsevernejší ostrov Nemecka - Rügen (Rujana). V mestečku Sagard nachádzame náš penzión Mare Balticum a keďže každý deň musí byť pre nás naplnený zážitkami až po okraj, hneď po vybalení smerujeme k prímorskému rezortu Binz, kde sa prejdeme po piesku krásnej pláže; po dlhom drevenom móle až nakoniec a po trávičke, kde sú učupení zajkovia, ktorí vybehnú hneď, ako sa s Gorkou k nim priblížime. :-)
Na ďalší deň naše nedočkavé kroky smerujú do prekrásneho Národného parku Jasmund (UNESCO), ktorý je známy unikátnymi a vzácnymi kriedovými útesmi, ktoré sú najväčšie na celom území Nemecka. Starodávnym hlbokým a tajomným bukovým lesom sa dostávame na vôbec najvyšší útes tejto náhornej plošiny - 118 metrov vysoký Königsstuhl (Kráľovský trón). Pod nami sa zrazu rozprestrie obrovské Baltské more a ja sa cítim ako jeho vládkyňa. :-) Na protiľahlej strane smerom na juh sa nachádza ďalší vyhliadkový bod - Victoria-Sicht, odkiaľ sa naskytá opäť nádherný a iný pohľad na útesy i more. Kovová malá visutá terasa s drevenou podlahou priamo z lesa, na ktorú sa zmestia buď dvaja ľudia alebo ja a Gora. ;-)
Naším tretím cieľom je najsevernejší a i najdivokejší bod Rujany, posvätné miesto slovanského kmeňa Ránov - 45 metrov vysoký, nádherný útes - mys Kap Arkona, nachádzajúci sa na polostrove Wittow. A Lenočka si tu naozaj prišla na svoje, keďže sa tu nachádzajú rovno tri majáky (jeden z nich je vlastne veža námornej navigácie), do ktorých môžete vojsť a i vyjsť hore! :-) Po 164 schodoch najvyššieho z nich som vybehla len taký fukot a slastne si užívala okolitú scenériu. Za majákmi sme lesom zišli po strmom chodníčku na pobrežie, po ktorom sme sa prešli ďaleko-preďaleko. Neskôr, po návrate z veže, sme za bývalým slovanským opevnením zišli inou cestou pod útes mysu Arkona a po pobreží sme putovali smerom k rybárskej dedinke Vitt ukrytej v úzkej rokline. Tu sme si vychutnali fischsuppe (rybaciu polievku) a palacinky crépes, sediac na pobreží. :-)
Pláž Nordstrand bola ďalším prekrásnym miestom nášho putovania. Tu sme sa s Gorkou dostatočne vyjašili v piesku, ja som sa tu dostatočne fotograficky vyžila a v 18-stupňovej vode sme si dostatočne omočili aspoň nohy po kolená, Gorka aj hrudník. :-D Na samý záver celého dňa sme zašli na pláž Dranske strand oproti ostrovu Hiddensee, na ktorom sa vypínal a svietil na nás ďalší krásny maják. Na tejto pláži mali stretko asi všetky komáre Nemecka a tak som popri fotografovaní pôsobila ako mierne pomätená. :-D
Viete, kde sa nachádza najdlhšie mólo v Európe? V mestečku Sassnitz, meria 1450 metrov a na jeho konci sa vypína krásny zeleno-biely maják, ktorý Lenočka, samozrejme, tiež bola osobne pozdraviť a objať. :-) V obci Sellin sa nachádza tiež jedno výnimočné mólo, ktoré je pokladom miestnej architektúry. Bolo postavené v roku 1901, nachádza sa na ňom luxusná reštaurácia a z diaľky (a výšky, z ktorej k nemu schádzate po strmých širokých drevených schodoch) pripomína domček pre bábiky.
Po návrate z ostrova Rügen na "pevninu" sme prišli do mesta Stralsund, kde sa nachádza obrovské oceánium "Ozeaneum", kam šiel Rastíček na exkurziu. Ja som sa medzitým s Gorkou prechádzala po prístave, sedela pri rybároch a v priamom prenose sledovala ich úspechy, bola som svedkom mohutného ohlušujúceho výstrelu dela z lode, kedy sa zľakli asi všetci vrátane mňa, okrem mojej Gorky. :-)
Cestou domov sme, prechádzajúc cez Poľsko, zhliadli najvyššiu sochu Ježiša Krista na svete (vrátane koruny) nachádzajúcu sa v mestečku Świebodzin. Oranžová slnečná guľa vytvárala nádherné scenérie a ja som sa v myšlienkach a spomienkach lúčila s ďalším krásnym kútom zeme, ktorý sme mali možnosť uzrieť. S nádherným ostrovom obmývaným tmavomodrým Baltským morom...
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • letos v září
  • 112 zobrazení
skola21
ZÁKLADNÍ ŠKOLA VYSOKÉ MÝTO, JAVORNICKÉHO

PRVNÍ DVA OBRÁZKY - Z VÝTVARNÉ SOUTĚŽE "Travička zelená, to je moje potěšení aneb Nech brouka žít"

květen 2015
více  Zavřít popis alba 
  • 4.6.2015
  • 126 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
alenka52
U gorilek opět pohodička. Ájík dokonce chodil sám venku po travičce, a to dost vysoko (ale vím to jen z vyprávění). Kiburek ho opatroval a přes potůček ho opět přenesl, je na něho moc hodný a takový ochránce. Ty gorilky jsou fakt nádherný. Nurísek na mě házel do výlohy hromádky štěpek a dřevitky a Kiburek zase venku hlínu na mě a na Bikiru. Holt jsem už gorila. :)
více  Zavřít popis alba 
17 komentářů
  • duben 2017 až duben 2018
  • 172 zobrazení
ivik20
Je únor a já potkala jaro. Viděla jeho barvy, cítila jeho vůni. Cestičky ještě blátivé od tajícího sněhu a hlíny, ale na mezích už vykukuje zelená travička a zvědavě se dere ke slunci. Sluneční paprsky prozářily les a stíny šeptají příběhy své... Vítr si pohrává s lístky ve větvích a mechové kopečky na pařezích ožívají. Je slyšet ptáky, lítají vysoko na obloze. Je tu krásně! Se všemi odstíny hnědé, zelené a taky šedé, žluté a modré...
Já vím... je to jen na chvíli. Vrtošivý čas proměn nám dává ochutnat ze své spíže :-).
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • zima 2010/2011
  • 210 zobrazení
rebecca22
už se mi stýskalo, musela jsem za gorilkama....počasí bylo vcelku dobré a nebylo moc lidí, takže pohoda...do Zoo jsem šla severním vchodem, takže jsem nejdříve obešla zvířátka v okolí....k obědu jsem spěchala ke gorilkám a přišla jsem právě včas...již se předobedově hemžily...Shi to tam organizovala, ale když se otevřelo, první šla Kiji, Kibi a tak dále...Biki byla zahnána sice k vysokému parkosu, ale nedala se a šla si...byly totiž koule...v klidu si to vychutnala u mříže...Ríša se tam v jednu chvíli řítil, ale byl zastaven vodou...po obědě šly na zahradu, kde se všichni dali do trhání čerstvé travičky, včetně Richarda....nejvíc si to tam užívá Kiburek..je z něj už trochu puberták a zdá se mi, že mu vypadali mléčné zoubky a rostou mu dospělácké....všichni jsou v pohodě
více  Zavřít popis alba 
18 komentářů
  • 6.4.2014
  • 279 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
hillbilly
Rád bych Vás seznámil s tím jak pokračují v buši odkvetlé žlutokapy. http://en.wikipedia.org/wiki/Xanthorrhoeahttp://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlutokap Jak kvetly bylo zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/2014_05_podzim_v_Klokanii Většina klasů už je tmavě hnědá až skoro černá a tvrdé tobolky se začínají otevírat. V každé jsou zpravidla 2 a někdy i 3 černá semena, která, pokud je dříve nesezobnou ptáci, spadnou do podrostu a časem snad i vyklíčí. Jejich klíčivost je podmíněna řadou okolností ve kterých neschází ani přítomnost kouře z hořícího okolního buše. Takže pokud semínko nebylo sezobnuto, a upadlo do vhodného, mírně vlhkého místa tak když ho pohladí kouř a nesežere nějaký brouk, tak na jaře vyklíčí. Nic moc, asi jako nit tlustý lístek travičky. Žlutokap s růstem moc nespěchá a pokud přežije ranné mládí a nespase ho třeba klokan, tak další rok už má dva jako nit tlusté lístky. A tak to jde dále. Takže žlutokapy co jsou zpravidla na fotkách jsou už pár desítek let staré. Malý, asi půl metru vysoký kmínek, se vytvoří zhruba po 30 letech a v buši jsou vzrostlé exempláře 500 – 1000 let staré.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 5.7.2014
  • 189 zobrazení
bannditos
Podzimně letní dovolenka plná turistiky a koupání. První dvě noci jsme spali na ostrově v nejvýše položené vesničce Vilaflor. Odtud jsme první den měli celodenní výpravy na horu Guajara 2718 m n.m. odkud byl parádní výhled na nejvyšší horu ostrova Tenerife a zároveň celého Španělska a to Pico tel Teide vysokou 3718 m n.m. Původně jsme na ni chtěli lézt hned další den, ale nakonec vyhrálo pár drinků na pláži a výstup jsme o den posunuli. Výstup jsme začli ještě před svítáním a tak jsme si mohli užít krásné pohledy na první sluneční paprsky dne. Další dny jsme spali v hotelu ve městě Puerto de la Cruz kvůli strategické poloze, aby to bylo všude +- stejně daleko. Další den jsme celý strávili na pláži Teresitas, která je uměle vytvořena a je na ni dovežen písek ze Sahary. Další den jsme zavítali na nejvýchodnější cíp ostrova, kde jsme si užívali pohledy na strmé útesy. Další den jsme vyrazili do světoznámé soutěsky Masca. Bohužel provoz po nejšílenější silnici a nedostatek parkovacích míst ve vesničce způsobil, že jsme pokračovali neznámo kam. Následné bloudění mezi banánovými plantážemi nás dovedlo k úžasné plážičce obklopené golfovým hřištěm. Jaká je spotřeba vody na jeho krásně zelenou travičku raděj ani nechci vědět. Dali jsme si obídek a vyrazili pozorovat západ slunce na nejzápadnější cípek. Poslední den jsme navštívili archeologické naleziště ve vesničce Guimar kde byly objeveny pyramidy. Přílet domů v kraťasech, kde bylo pozdě večer 5°C nebyl dobrej nápad...
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2017
  • 497 zobrazení
lenjessie
Otvorené šíre more. Omamné vône nesúce sa horúcim vzduchom. Nádherné výhľady do diaľok zo skalných útesov. Ostrov Fenoliga, maják Porer. Šum vĺn pri pobreží a úžasné ticho ďaleko od neho, keď plávate v ústrety horizontu. Iba vy a váš pes... Fascinujúce západy slnka a to, ako cítite deň ukladať sa k spánku... Jednoducho - južná časť polostrova Kamenjak.
Tento rok už po tretíkrát a opäť nové, krásne zážitky, nové poznania, nové objavy... a veselé Lenočkine príhody, ktorých bolo tentokrát naozaj neúrekom. :-)
Tak napríklad chlapík s dlhou udicou kráčajúci po pobreží popod typické krásne borovice tohto územia, ktorému sa v okamihu, keď prechádzal okolo mňa, vysoko v korune borovice udica zavadila a trvalo mu hodnú chvíľu, kým ju odtiaľ rôznymi kreatívnymi pohybmi svojho tela dokázal vyslobodiť. Alebo keď šikovná Lenočka vyliala Rastíčkovi uvarenú polievku, ktorú práve chladil v drese. Myslela som si totiž, že je to len hrniec z polievky, do ktorého napustil vodu, aby sa odmočil. A tak - že vylejem tú škaredú oranžovú vodu, napustím novú a hrniec umyjem... :-P Ale tak - približne tri lyžice som mu tam nechala. Nech chlapec neumrie od hladu. :-D
Jeden z najveselších zážitkov bol ten, keď sme s Gorkou kráčali po pobreží v ústrety zapadajúcemu slnku a obchádzali sme dve panie, z ktorých jedna sa postavila chrbtom k slnku a druhá ju mala fotiť. Keď Gorka prechádzala natesno okolo "naštelovanej" fotenej pani, čupla si na peknú trávičku tesne pri jej nohách a začala cikať "do záberu". V tú chvíľu sa nik nezdržal smiechu a Gorka si po docikaní spokojne a veselo cupitala ďalej a mala radosť z toho, ako nám je veselo. :-) Taktiež by som vám dopriala, (ale nedoprajem :-D :-P ) vidieť Lenočku, ako sa po dlllhých rokoch od detských čias snažila dostať vo vlnách na nafukovačku. Čistá akvabela. :-D A to, ako sa Lenočka rozhodla na chvíľku zohriať mlieko - v rýchlovarnej kanvici, to som vám ešte určite nepísala, však...?? :-P Ešte teraz ma bolia nechty, ako som zoškrabovala z dna ten krásne tmavohnedý povlak. :-P
ALE - tiež sa mi podarilo prvýkrát v živote mojím fotoaparátom zachytiť blesk vzdialenej búrky nad morom; stretnúť sa na mori v tesnej blízkosti s krásnou oranžovou medúzou; strážiť pri bazéne našej vily najmä Gorku namiesto neteriek, keďže sa jej vyslovene nepáčil jeden dotyčný pán, ktorý bol v bazéne. Akýkoľvek jeho pohyb, slovo, pohľad "odmenila" vrčaním. A keď som v noci dostala od vedľa mňa spiaceho dieťaťa prstami do úst a celú noc som sa pri každom jeho pohybe kryla ako vojak v zákope, povedala som si, že ma už na tejto úžasnej dovolenke nič neprekvapí! :-D
A tentokrát sme vyšperkovali naše plávanie do dokonalosti! Gorka nemusela čakať na pobreží, kým sa vrátim z mora. Dostala totiž nafukovací čln a tak sa na naše výpravy na more mohla plaviť s nami! Bola úžasná! Fantastická! A celú plavbu si nádherne a slastne užívala! :-) Strávili sme na mori vždy aj hodinu, vybavení ako praví námorníci a potápači. :-) Nafukovačka, plavák, čln, potápačské okuliare, šnorchle, plutvy... my všetci - A GORKA!
více  Zavřít popis alba 
  • září až říjen 2018
  • 551 zobrazení
kubrtsamorost
Berounka 2016
A neb „Ze z Plzně do Prahy.“
26. - 30.9. 2016, 138 km.
Dojel jsem z Čéků a začal se chystat. Dal jsem si krafskou stopu, abych nabral sil. Nemohl jsem dospat. Zalil jsem jedinou květinu a vyrazil.
Naházel jsem na záda svých 50 kilo báglů, pádlo do ruky a hybaj na vlak. Na Plzeň, Vávro, na Plzeň. V České Třebové nastala ve vlaku panika. Z rozhlasu se ozvalo, že jedem do Brna místo do Prahy. I ve mně to zacukalo. Nakonec se vlak rozjel tím správným směrem a ozvala se obrovská rána. To jak spadl lidem kámen ze srdce.
Jak jsem tak jel kolem Orlice River, zahlédl jsem tam dole pod vrbičkami nádhernou pannu, vodní vílu. Kynula mi pravicí a volala : „ Hoj, Kubrteeéé, starý Samoroste, pozdravuj mé sestry Vltavu, Berounku, Radbůzu, Mži, Úhlavu, Úslavu a všechny jejich potůčky a potoky. Také Kamarády, kteří se po mně plavili.“ Rád to udělám, však svoje mocné pádlo zanořím pouze do třech z nich.
V Práglu jsem stíhal na knop. Průvodčí se podezřívavě koukal na moje bágly, jež jsem hodil na sedadla. Když zjistil, že vše je čisté, dal mi štempla a odešel. Z okna jsem spatřil Starou řeku a srdce mi zaplesalo. Za pár hodin budem svoji. V dobách pravěku jsem po této trati jezdil na vojnu do Aše a Chebu. Tak se mi honí hlavou obživlé myšlenky a rodí nápad se někdy zasnoubit s Ohří. Myslím na ni už delší dobu, ale zatím mi zdárně uniká.
Ve 12:00 jsem dorazil do Pzně. Nakoupil jsem 10 l vody a nějaké oné a došel k Radbůze. Mocně jsem zabral svým pádlem a již vlnky pleskají o ladné boky Pálavěnky. Dlouho jsme se však spolu neradovali. Zakrátko se Radbůza snoubí s Mží a rodí se z nich Berounka – Stará řeka.
Něžně jsem zanořil svoje pádlo do znovuzrozené a vyřídil jí pozdravy. Pozdravil jsem ji několikrát, ode všech. Byla ráda a slíbili jsme si, že spolu zůstanem po několik dní a budem se radovat jeden z druheho tak, jak to má být. A to je to hlavní. Souznění a souladění.
Proplul jsem rezervací a utábořil se na skále nad řekou. Zavěsil jsem hamaku, nakrmil plcha, ryby i sebe a šel spat. Nádherná noc. Již dloujo jsem se tak nevyspal. Celých 11 hodin v kuse.
Je nádherné mlhavé ráno. Ze všech stran na mě dýchá podzim, ale léto je tu ještě znát. To je to správné Babí léto. Opět jsem ocenil hamaku, neb je těžké na říčních svazích najít příhodné rovné místo pro spaní na zemi. Veverky mi předváděly svoje akrobatické kousky. Jsou to hérečky. Dopiju kafe a v 9:45 vyrazím. Užíval jsem si nádherného dne v nádherné přírodě. Potkal jsem fajn rybáře. Docela jsme si rozuměli. Byl to kliďas. Dokázal chytat ryby i se těšit z přírody a těch krás všude kolem. Pomalu se začalo šeřit a já jsem nalezl nádhernou skálu nad řekou, na jejímž vrcholu jsem se usadil a vytvořil tábor č. 2. Vše, i loď jsem vynosil nahoru. Je nádherná noc s miliardami hvězd. Škoda usnout.
Probudil jsem se v 8:30. Zase jsem spal výborně 11 hodin. To je super relax. Už se dere Slunce. Zabalím a vyrazím v 10:00. Dobře se plulo. Plavil jsem se jedním z mnoha chráněných území. Nádhera všude kolem. Sem tam peřej, jinak volej, ale nepřijel jsem závodit. Naopak! Klid a relax je balzám na vše a to už jsem fakt potřeboval. Pomalu se smráká a flek nikde. Ve svahu se nedalo a tak jsem vytáhl loď 100 metrů vysoko, zajistil ji a vylezl jsem až nahoru. Tam bylo fajn. Měkká travička. Vybudoval jsem tábor č. 3, vysoko nad řekou na kraji lesa. Nádhera. Opět jsem usnul pod hvězdami a bel sem ščastné.
Čtvrtek ráno. Zamračeno. Vítr. Balím a jedu. Ráno koukám, kam jsem za tmy vytáhl loď. To by asi udělal jen blázen. Ha.
Vyplul jsem. Pomalu, s novým ránem, jsem nořil svoje pádlo do Staré řeky. Přišly peřeje a ona se bránila, ale marně. Nakonec jsme splynuli v míru a pohodě v klidné zátoce. Proplul jsem několik měst a vesnic a již jsem byl v Berouně. Majestátně jsem proplul kolem Alkazaru a vplul do Srbska. Tam jsem rozbalil poslední tábor v kempu u týpek. Zde jsem poznal fajn Kamarády, jediné plavce za celý týden, z Hrochova Týnce. Tedy skoro sousedé. Ha.
Ráno jsem vyrazil směr Praha. Je krásně, hladina jako sklo. Něžně nořím svoje pádlo do řeky. Nebrání se, je klidná. Jsme smířeni. V Dobříškovicích znovu potkávám Kamarády z Hrochova Týnce. Oni zde končí a já pluji dál za svým cílem. Matička Praha je na dosah.
Poslední peřeje, poslední zanoření mého mocného pádla do divokých vod Staré řeky. Poslední zašumění. I topoly a vrby kolem řeky se se mnou loučí.
Ahooj Berounko – Stará řeko. Díky.
Sklouznu se po vlnách dobré Vltavy do Modřan.
Jsem v cíli. Ahoj Vltavo i Praho.
Hupsnu na vlak a hurá domů.
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • podzim 2016
  • 429 zobrazení
skincarlos
V poli

Sama sedíš ve vysoké trávě
kam slunce spadlo právě
rukama hladíš vonná stébla luk ,
jak blízko tlukot křídel sluk.
Hlava Tvá ponořená ve vlny býlí
Podobá se květu co se k zemi chýlí.

Přivoníš ke klasu
vlčí mák dáš do vlasů
šedé myšky tebe se ptají
proč tvá ústa bláznivá ,
když cinkot modrých zvonků zaznívá
s mými rty si hrají.

Snad to nebyl sen ?

Oheň pomalu skomírá
život svůj končí , umírá
už prostě nemá sil
jen lehký dým po něm zbyl….

Myšlenky mé jdou do černé noci vaty
jdou za tebou tam , kde zmizelas mi za vraty ,
Ty , mé největší splněné přání
I když bylas tu jen chvíli a neměla stání ,
bylas tak neobyčejně krásná a hvězdně zářivá.

Teď jen praskot ohně rajskou hudbou po ní zaznívá.

Její duši , toliko mou vyvolenou
hřál jsem dnes na kolenou
a rukou svou objímal ji v pase –
- v duchu nedutal a obdivoval se její kráse ,
když pár jejích vlasů – pramenů
teklo po mně jak ranní rosa z šedých kamenů.

Byla tu jen pohádkovou chvíli
snad okolo nás tančili lesní víly ,
já však měl jen pro ni oči , ret
možná se jen trošku točil se mnou svět.
Snad to nebyl sen

Hleď v svetru malá dírka
to když chytla její rukou první sirka
jež oheň zažehla svou jiskřičkou
a já seděl Tu se svou láskou , hvězdičkou….

Oheň zhasl , nové ráno svítá
na obloze skřivánek létá
nastal nový den .

Cesta života

Z tmy vyšlo nové světlo
nech ho kráčet aby kvetlo
nebraň štěstí . cestě lásce
jen ať dojde ke své první lávce ,
kde nohou vkročí na břeh světa svého
nedrže se matko klína Tvého.

Sám on chce kráčet a bojovat ,
třebaže se spálí . on dojde k cíli svému.
Nejednou se vrátí k domovu Tvému
leč i on pak Ti nakonec jak pták ulétne z hnízda ,
kde on sám neměl stálého místa.

On jde za hlasem svého srdce a žhavé lásky krve
aby i on jak otec i děd miloval jak oni kdysi prve ,
kdy nad lesem ukázal se červánek
a nedaleko ozval se do noci mladý beránek
jenž svým hlasem vábil ovečku
snad na noční travičku….

Jsi matematik lásky ?

Tvá láska je jak velký otazník ,
jež je daný koncem života úlohy ,
obsáhlý jak Tvůj osobní dotazník,
vymezený křivkou země a kvadrátem oblohy ,
je to malá rovnice ,
která má však miliony řešení ,
na kterou tisíce let hledají se definice ,
pokusy a měření .

Počítat ji můžeš do noci
- do rána , až probudí tě budíček .
Nikdo nemůže ti pomoci …
Výsledek víš zná jen pár sudiček.

Tak už ji v klidu nech ,
dej ji rovnost.
Neměj ji sám uvězněnou ve svých zdech ,
dej jí volnost.
Hle podívej jak běží …
Vidíš slunce hřeje , vzduch je svěží.
A ty jsi prý matematik ….
….teď matematik lásky.

Plod lásky

Večer léhali s těly stíny
hodinu co hodinu skrývali si boky rukama svými
minutu co minutu ona rty zlíbala jemu
na hruď jí hlavu on svou kladl
vteřinu co vteřinu oba bili stejným teplým srdcem
lásku jeden druhému vili zlatými květy….

Svět jimi nepohrdl , k nohám bohyně lásky padl.

Dala jim štěstí doznané vrcholem lásek
zrodil se plod , hlavička bez krvavých slz a vrásek ,
plná křiku , smíchu a radostného dětského pláče ,
slunce štěstím na obloze skáče
jak mladé kůzle na jaře poprvé vyvedené
jak děvče první láskou okouzlené.

Z lásky zrodil se nový človíček ,
hymnus ať skládá zpěvný pták , nebeský slavíček.

Počítám

Jsem tu z Tebou a počítám
reálný čas se s námi zastavuje
a já dál ty šťastné chvilky sečítám.
Hodina hodinou se nastavuje
štěstím už snad roky nedýchám
marně Tvá ruka budík natahuje
já minutu rána odčítám
teď jsem tu s Tebou…
a počítám.

Štědrovečerní vyznání

Má milá ,
dlouho svá slůvka nejdražší nosím
ve sněhu po Tvém boku teď stojím
vyslovit se je trošku z trémy bojím
o odvahu však neprosím….
…..já šeptám :
mám rád jen lásko tebe
dávám Ti srdce , navždy sebe.

Do večerní mlhy nesou se hřejivá slova
nezopakoval bych do jara let znova , znova.

Jdeš a mým slovům se usmíváš
záhy pak smích neskrýváš.
Co říkáš mně tím smíchem ,
jenž teče jak slunečním sítkem ?
Voňavý po slunci , chutná tak teple ,
že celého najednou splet mně.

Oba nakaženi , plni smíchu
stojíme teď v prázdném tichu ,
kde slyšet je mně a Tebe.
Žhavý dech náš dech a ruky chvěv
zdáli z dálky zní tichý vánoční zpěv.

Nad námi zlaté zimní nebe
pod nohami sníh zebe.
Zimu střídá prudký žár ,
když cítím rtů náhlý pár –
polibek ten podobá se kovovému svaru
pevný je ocelovému tvaru
vykován z lásky ohně
z celého jasu ožehl mně….
…já šeptám :
mám rád Tebe
jen Tebe ….
Už nechci být v mrazu sám
jenž zebe
že radši léto s jarem patří nám
k tomu modré nebe

Je to říci miluji…
Je to polibek z štěstí našich chvilek
strávených za jarních ptačích trylek
dnes : za svistotu lesních pilek jež řežou tajně stromky vánoční.
Doteky rukou v době půlnoční ,
když odcházíme dlaň v dlani spolu
k našemu prvnímu štědrovečernímu stolu.

Jdeme a v rtech plno vláhy ,
V srdcích lásku jenž prý ledy láme, ba i skály.

Do mrazu z lidských úst vylétají slova dvou srdíček
jsou jich miliony , jak na nebi hvězdiček.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.7.2011
  • 274 zobrazení
bannditos
Objevily se levné letenky z Bratislavy do Skopje a tak sem neváhal a zakoupil je za krásných 30 E na hlavu. Tím se roztočil velký kolotoč plánování, čtení cestopisů, studování místní veřejné dopravy a vším spojené s naší návštěvou Makedonie. Odlet byl v pozdějších večerních hodinách a měl 40 min spoždění a tak jsme si čekání ukrátili ve společnosti lahodného 12ti letého rumu, který nás provázel i na palubě letadla. Na první noc jsem rezervoval byt v centru do kterého nás mělo odvést předem domluvené auto. Bohužel auto se polámalo, proto jsme jeli taxíkem. Ten nás vyložil před hotelem dost podobného jména jako naše ubytování. Po dlouhém bloudění jsme konečně dorazili kolem druhé hodiny ranní na ubykaci. Ještě jsme chvílu poseděli, probrali plány na další dny a šli jsme spát.
Další den jsme vyrazili na nezbytné nákupy potravin a hlavně sehnat plynovou šroubovací bombu. Tu jsme bohužel nesehnali a tak se zakoupila napichovací včetně vařiče. Měli ji na benzínce u autobusového nádraží, které je celé zastřešené mostem kde jezdí vlak a je rozdělené na dvě části. První část je pro městskou hromadnou dopravu, druhá je pro meziměsto. My popojeli do města Tetovo a tam jsme hned na nádraží přeskočili do taxíku, který nás vyvezl do horské vesničky Popova Šapka. Taxikář v příkře stoupajících serpentinách řezal zatáčky až pískaly pneumatiky. Jen se smál a povídal, že se nemusíme bát, že řídí líp jak Schumacher. Ve vesničce se nachází oblíbené lyžařské středisko, které ale přes léto nefunguje a tak jsme dál už museli po svých. Hned po příjezdu nás přivítalo pár místních psů a začli jsme fantazírovat kolik jich asi bude v horách. Vydali jsme se na cestu s plnou polní na zádech. Došli jsme k hornímu výstupu z lanovky a při pohledu na zataženou oblohu, místy až černou přes nejvyšší vrcholky, jsme shodnotili, že bude lepší dnes zakempit zde. Povečeřeli jsme a kochali se stále mizejícími a znovu se objevujícími výhledy a pohledy na vrcholky hor. Místo večerníčku se vysílal krásně zabarvený, téměř až zlatý západ slunce.
Ráno nás probudila naprosto vymetená obloha a úžasný východ slunce. Pomalu jsme pobalili stany a vyrazili vstříc kopcům. Čekal nás výstup na druhou nejvyšší horu Makedonie a to na Titov vrv vysokou 2747 m n.m. Na vrchol a zpět na původní trasu vede pouze jedna cesta a tak jsme se rozhodli, že nahoru vyskáčeme nalehko. U odbočky na tento vrchol jsme schovali batohy a pro jistotu je překryli pláštěnkou. Po chvíly stoupání narážíme na potůček a konstatujem, že si zde při cestě zpět musíme doplnit čutory. Kolem potůčku je dost sněhových polí a v jejich blízkosti krásné žluté květy. Potkáváme stádo ovcí, pár psů a pastevce. Snažíme se prohodit pár slov, ale on nám nerozumí a my jemu taky ne, jen že na vrchol je to ještě cca 2 hodiny. Konečně se před námi objevuje věž, která je volně přístupná. V přízemí je uložen stavební materiál a do patra vede žebřík a když po něm vyšplháte spatříte čistou dřevěnou podlahu a nic víc. Ideální místo pro bivak v nepříznivém počasí. Mraky se honily a převalovaly čím dál tím víc a tak jsme na vrcholu moc času nestrávili. Vracíme se zpět a batohy jsou netknuté na svých místech, nahodíme je na záda a pokračujem dál. Kolem páté hodiny nás zasahuje slejvák. Rychle stavíme stany a zalezem dovnitř. Znaveni výstupem usínáme a budíme se o pár hodin později, to už je po dešti a pomalu padá tma.
Ráno opět vymetená obloha a svítí sluníčko. Všude krátká travička až jedovatě zelená, nádherný pohled. Pomalu začínáme klesat a pod náma vidíme stáda ovcí. My jdeme po cestě, ony tak nějak přímo do kopce. Po chvíly se míjíme a bača si to hrne k nám. Začne nám vykládat veselé historky, mně placá přátelsky po zádech a láká nás k sobě na farmu. Rozpačitě jdeme s ním a on stále něco vykladá, makedonsky. Jája se se ho ptá jestli má kafe a ženu doma. On že kafe má, ale žena že je slabá, po horách s ovcema nechodí a že je v údolí ve městě. Po chvíly chůze spatříme jeho bydlení, otvírá branku před kterou je spousta velkých kostí a za brankou spousta psů. Říká, že na celý stádo má asi 30 psů a 10 pastevců. Na statku jsou pouze berani a štěňátka, který hned začne Lucka ňuhňat. Bača poklidí ve světničce, usadí nás do gauču a položí před nás mísu s hromadou ovčího sýru, je výborný, k tomu čerstvý chleba. Smaží vajíčka a pak nám uvaří kafe v konvičce na kamnách, luxus a pomale mu líbáme ruce. Zjišťujeme, že česko makedonsky se dá celkem pokecat. Po návštěvě nás vyprovází a ukazuje cestu kudy máme jít zkratkou dál. Rozhodujeme se, že nepůjdem celou původní naplánovanou trasu po horách a sejdeme do nejbližšího města odkud se přepravíme k jezeru Ohrid. Už se pomale blíží čas pokukovat po místě pro postavení stanů. Máme téměř vybráno, ale nakonec ještě chvílu půjdeme. Naražíme na ideální místo pro kemping, kde je tekoucí voda, altánek s posezením a ohniště. Již dál neváháme a stavíme stany, ihned na to skáčeme pod tekoucí vodu a provadíme očistu celého těla. Chvíly před setměním prochází stádo krav s pastevcem a psem. Povídáme si a říká, že půjde ráno opět do kopců na pastvu. Během hovoru projíždí policejní jeep, zastavuje, posádka si nás prohlíží a jedou dál. Po setmění zapalujem oheň, probíráme další plány a jdeme spát.
Ráno využijeme altánku s posezením ke snídani. Po večerním úniku plynu z bomby chce Jája již vypotřebovat všechen zbývající plyn a vaří těstoviny, rýži, čaj, kafe, prostě převaří vodu z půlky ledovce. Po snídani projíždí jeep tentokrát s jinou policejní hlídkou a kontrolují naše doklady, zapíši si nás a obhlíží místo kempování, vypadají, že něco hledají. Popřejí nám pěkný den a my vycházíme cestou dolů, sklesat až do nejbližšího městečka. Odtud se chceme dostat do většího města Gostivar, kde už by měl jet autobus k jezeru. Zkouším stopovat a hned nám zastavuje prázdný devítimístný tranzit. Nadšeně nahážeme batohy do kufru a posedáme si. Po chvíly nabírá další stopující, místní, dochází nám, že se jedná o jakousi formu místní hromadné dopravy. Za okamžik je tranzit plný a už dalším stopujícím nezastavuje. Vyloží nás v centru Gostivaru. Ptáme se na autobusové nádraží a dozvídáme se, že je asi 300 m od nás. Sedáme do nejbližší hospůdky a dáváme si vychlazený radler. Procházíme ulicí k autobusovému nádraží, kde nás paní za přepážkou moc nepotěšila. Dnes už nic nejede, nejbližší bus jede po sedmé ráno. Prozkoumáváme booking a vyskakuje na nás pouze jedno ubytování a to v 4* hotelu. Cena vychází něco málo nad 400,- Kč na osobu, dlouho neotálíme a provádíme rezervaci. O pět minut později už sedíme na recepci hotelu a čekáme jak se nám pokoj připraví. Hned si dáváme vytouženou sprchu a všichni jsme blahem bez sebe. Vydáváme se na procházku městem a dáváme si hambáče s hranolkama, ten i s pitím vychází na pouhých 50,- Kč. Nakoupíme drinky na večírek a vracíme se do našeho hotelu. Na střeše má terasu s výhledem a číšníci začínají chystat stoly na večeře. Po druhém pivu už je téměř plně obsazeno, většina žen je v zahalených róbách a my se odebíráme pokračovat v tlachání do soukromí pokoje. Z okna máme výhled na blízkou mešitu, která se po setmění rozsvítí zeleně a při halekání modliteb na nás působí jak přistávající UFO.
Ráno při vracení klíčů od pokoje nás překvapila paní recepční. Všem nám nachystala balíček s džusem a dvouma sendvičema. Autobus jel tři hodiny a tak balíček přišel velice vhod. Z nádraží jsme se vydali nejkratší cestou k jezeru. Zastavili jsme se jen v Irské hospodě a dali si kávičku. Já si dal cappuccino a holky latté, mně donesla číšnice kávičku nahoře s čepicou šlehačky politou čokoládou. Lucce při odchodu na záchod spadl mobil a rozbila si kus displeje. U jezera jsme vybrali skautský kemp, který měl z těch bližších nejlepší hodnocení. Původní plán byl, že k němu dojdem pěšky, byl vzdálen asi 5 km od přístavu. V přístavu nás začali popotahovat a přemlouvat, ať si najmem jejich lodě a že nás odvezou. Nakonec jsme neodolali postaršímu pánovi se slaměným kloboukem, který narozdíl od ostatních chtěl jen 2 E za osobu. Na loďce nám nabízel cigarety a spokojeně se usmíval. Bylo vidět, že je rád když může vyrazit na vodu. Prošli jsme od vody celým kempem až na recepci, aby nás odvedl zas zpět k vodě a ukázal nám kde si můžem postavit stany. Poté jsme se vydali objevovat krásy přilehlého okolí. Už z vody nás lákal hrad tyčící se nad pobřeží. Z hradeb byly parádní výhledy. Hned pod hradem hospůdka kde jsme se osvěžili každý podle chuti. Koupil jsem si tričko s motivem Makedonie. Další kroky vedly ke dvoum téměř totožným kostelům. Jeden z nich byl postaven na útesu trčícího z jezera. Cestou na jídlo se děvčata zastavily v krámku s ručně vyráběnýma cetkama a byžu, něco nakoupily. Sedáme na zahrádku, zvedá se dost vítr a to nevěští nic dobrého. Přesedáme si dovnitř a obsluha balí slunečníky a poklízí stolky. Po obědovečeři nakoupíme víno a občerstvení navečer v místním supermarketu a bereme si taxíka zpět do kempu, Jája chvíly smlouvá o ceně, ale pan řidič se nenechá obměkčit. Večer popíjíme vínko a kocháme se pohledem na jezero.
Dlouho spíme a dospáváme deficit z předešlých dní, kdy jsme vstávali brzy. Dneska se bude lenošit a koupat v jezeře. Můj tip na teplotu vody je 23°C. Když už nás poflakování nebaví vyrážíme poznávat další památky. Vylosován byl amfiteátr dodnes sloužící k různým představením. Jakmile k němu dojdem přehnala se krátká průtrž mračen, naštěstí je podium zastřešeno a mohli jsme zde přečkat. Pokračujem prohlídkou dalších částí města, prohlídkou suvenýrů a procházku zakončujeme drinkama na náměstí blízko přístaviště. Vybíráme restauraci, ale jelikož začíná opět kapat zabíháme do nejbližší. Je v ní skoro plno, asi zde budou dobře vařit říkáme si. O hodinku později se nám odhad potvrdil. Přístav se s námi loučí převelikou duhou.
Ráno balíme stany a voláme taxík, aby nás odvezl na nádraží. Čeká nás tříhodinová cesta busem zpět do hlavního města Makedonie do Skopje. Tam necháváme velké batohy v úschovně a vyrážíme na prohlídku města. Obdivujem stavby a spoustu soch...večer odlétáme domů.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • červen 2018
  • 525 zobrazení
mima2212
  • 22.1.2016
  • 64 zobrazení
jose68
Další z parádních víkendů na Křivoklátsku - ale i když počasí bylo vesměs mokré, teplota se pohybovala kolem 18°C. Potkali jsme kamarády a seznámili se s novými, plachtu měl každý svojí a protože Michal chtěl spát v lese a já na louce v měkké travičce - sešli jsme se až u snídaně :-) Těsně - 2km - před rozvědčíkem nás chytil slušný slejvák, ale po pivu a langoši se to vybralo a přestalo pršet až do roztok. Takže - konec dobrý - vše v suchu :-)
Nějaké jsou v albu i fotky od Michala / Wiki, který má také hezké záběry https://photos.app.goo.gl/…FA7
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • 30.8.2020
  • 238 zobrazení
fajmro
4 komentáře
  • září až říjen 2013
  • 31 zobrazení
ellinor
  • 4.6.2011
  • 32 zobrazení
gabineska
  • září 2007
  • 79 zobrazení
filipek8
  • léto 2013
  • 26 zobrazení
vondev
zelená, to je moje potěšení...
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • 21.4.2013
  • 112 zobrazení
jkgracie
  • 25.4.2012
  • 52 zobrazení
21voderacek
  • 20.6.2012
  • 83 zobrazení
fvhe17
  • 23.3.2011
  • 43 zobrazení
Reklama