Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 192 115 výsledků (0,1835 sekund)

reklama
106 fotek, 1.5.2014, 885 zobrazení
1 video, 4.5.2014, 442 zobrazení
14 fotek, 1.5.2014, 41 zobrazení
...plány byly jiné, počasí nám nepřálo, velký déšť naštěstí v hospodě...
47 fotek a 1 video, 1.5.2014, 102 zobrazení
Členové našeho klubu historických vozidel se zúčastnili oslav 1.máje. Někteří přímo vystoupili i na jevišti...
121 fotek, 2.9.2014, 53 zobrazení
MALÁ REKAPITULACE NAŠÍ SPOLEČNÉ PRÁCE NA PROMĚNĚ KOLODĚJOVY ZAHRADY ŽIVOTA. Podívejte se na čem všem, naši učitelé spolu s rodiči a dětmi ve spolupráci s dalšími místními spolky a nadšenými příznivci proměny naší školní zahrady, zapracovali, NA ČEM SE PODÍLELI, JAKÉ AKCE ORGANIZOVALI, co se jim dosud PODAŘILO, a jaké mají PLÁNY do další etapy projektu - DLOUHO OČEKÁVANÁ FÁZE VLASTNÍ REALIZACE.
275 fotek a 8 videí, srpen 2014, 1 507 zobrazení | děti, příroda, rodina-přátelé, sport, zábava
Jedeme s klukama před koncem prázdnin na výlet, předpověď počasí nám toho moc neslibuje, přesto vyrážíme a očekáváme že se rosničky tentokrát netrefí a počasí bude solidní. Hrubou kostru výletu máme na papíře, chceme si užívat a tak budeme přidávat, ubírat a měnit podle příležitosti a nálady. Pohodičku si nebudeme kazit ani brzkým vstáváním. Každý přesum využíváme na opáčko učení, času máme málo a tak kluci vezou s sebou i učení, za jízdy si opakují nahlas Čj Ma, Aj, Vl. První neplánovaná zastávka je ski areal Dolní Morava, kluci běhají od jedné atrakce k druhé. Patrik dal lezeckou věž hned 3x až nahoru, kabrňák. Nabíráme zdržení hned na začátku, v plánu byl mimo jiné i výstup na Kraličák. Do Stříbrnice přijíždíme odpoledne po čtvrté, na výstup je už dost pozdě, ale na druhou stranu vím že kluci na to mají. Po krátké poradě ve čtvrt na pět vyrážíme, na kótě 1426 m/n/m jsme za 1 1/2 hodiny, parádní čas. Půl hoďky se kocháme a velím k ústupu, začíná nepřijemně foukat. Cesta dolů k autu je v rekordním čase bez pár minut jedna hodina, chválím kluky za dosažený čas. Teď už zase v poklidu jedeme hledat restauračku STONOŽKU do Černé Vody. A hele je přejmenovaná na U KAŠTÁNKA, zasvěcení ví co se tu dříve odehrávalo. V noci hledáme místečko na spaní, obloha neslibuje nic pěkného a tak po druhé večeři zalézáme na spaní do auta. Ráno se probouzíme hodně pozdě, monotóní bubnování deště pěkně uspává. Kolem desáté přestává a dnešní plán je zdolat Praděd z Videlského sedla přes Švýcárnu na kótu 1491 m/n/m. Začalo zase kapat, s námi to nevydupe, zalézáme do jeskyně Na Pomezí, po skončení prohlídky už nekape ale chčije. Jedeme na Videlský kříž, stále poprchává, opouštíme vidinu zdolání Pradědu, cestou se zastavujeme v kouzelném údolí Bílé Opavy, kluci začínají skuhrat že je bolí nohy, celkem náročný údolíčko. Krátce nakoukneme do lázní Karlova Studánka a je čas hledat kde budeme spát. Jedeme přes Hvězdu a hele závora je nahoře, drze projedeme na Ovčárnu, Páťovi udělám snímeček, Ondra v autě usnul. Patrik po chvíli usína taky. Jedu hledat spaní, cestou chci koupit pečivo na snídani, už je pozdě a všude je zavřeno. Zvažuji co dál, předpověď stojí za h....o, a tak jedeme domů. Ve 22 hod jsme u baráku, blesková koupel, kluci ožívají a jdou ještě chvíli trápit počítač. Trasa autem na délku nesedí, nechtělo se mi klikat na podrobnou mapu aby to souhlasilo přesně, ulít jsem asi o - 70 km. Ráno toho litujeme, svítí sluníčko, no ale po obědě už není čeho litovat, opět chčije. Denně kluci dali víc jak 1000 m převýšení a cca 15 km, žádný ořezávátka. Ahoj P+O+P
225 fotek, podzim 2014, 491 zobrazení | cestování
V posledních letech se snažíme zkrátit nepříjemnou část podzimu pobytem někde v teplé oblasti. Tento rok jsme na výlet neměli k dispozici moc času a navíc jsme tento čas nechtěli strávit složitými přejezdy, takže výběr destinace byl trochu komplikovaný. Nabízelo se Bali, na které jsme však měli spoustu protichůdných názorů, ale nakonec jsme se nechali přesvědčit, že kdo chce, nemusí dovolenou strávit v turisticky přeplněné oblasti Kuty. Jeli jsme na vlastní pěst, první destinaci jsme měli jasnou – hned z letiště jsme odjeli na východní stranu ostrova do ještě málo turisticky rozvinutého Amedu. Tady jsme strávili první 3 noci (měli jsme příjemné bydlení hned u moře v přímo rajské zahradě) – první den jsme se motali po okolí a šnorchlovali, druhý den jsme jeli na výlet do okolí. Další destinací byl Ubud ve vnitrozemí – tady se nám podařil krásný jednodenní výlet do okolí přes místní agenturu. A pak jsme úplně změnili plán – nejeli jsme na sever Bali, ale naopak jsme lodí odjeli na ostrov Gili Trawangan u ostrova Lombok – a dobře jsme udělali…nádhera. Tady jsme strávili další 3 rajské dny a na poslední štaci jsme se přesunuli na jih Bali k pláži Balangan – abychom to pak už měli blízko na letiště. Cestu domů jsme přerušili na 1 den v Hongkongu – bylo to sice fajn, nesedět dlouho v letadle, ale po takových krásných dnech být ve velkém čínském městě nebyla žádná sláva.
Celkově hodnotíme Bali i ostrovy Gili jako kouzelné místo k dovolené: Bali je (jako jediný indonéský ostrov) téměř výhradně hinduistické, lidé jsou neskutečně milí a vstřícní (byť je na turistu ze všech stran nátlak k využití nějakých služeb), je tam spoustu přírodních krás i historických památek – a nejen památek – jejich kultura je celkově úplně jiná a zajímavá. Ostrovy Gili jsou příjemné dovolenkové malinké ostrůvky s převážně muslimským obyvatelstvem, neméně milým než na Bali (muslimové zde mají své náboženství prý daleko volnější a posunuté jinam ve spojení s bývalými náboženstvími a animismem). Co je katastrofální a neviděla jsem to zatím ještě nikde na svých cestách, je jejich „odpadové hospodářství“ – plasty, papíry a vlastně všechen odpad se válí, kam oko dohlédne, spalování se děje s příchodem večera a vypadá to jak indiánské signální ohně.
Ale pokud se někdo bude rozhodovat, zda na Bali vycestovat, řeknu mu: „Stojí to za to“.
35 fotek, 18.5.2014, 392 zobrazení | cestování, dokumenty, oslavy, události
Kdo se zajímáte o vylodění v Normandii, tak neváhejte. Máte totiž poslední možnost se setkat s veterány vylodění. Už jich totiž moc nežije. Navíc jsou to velké, kulaté oslavy a předpokládá se velká návštěva mnoha prezidentů. Na oslavy se musíte dostat v předstihu několika dní. Aby jste měli klid na prohlídku mnoha muzeí a pláží. V den velkých oslav je většinou zastaven provoz vozidel v okolí pláží a nikam se nedostanete.
Během 6. června 1944 bylo na pobřeží Normandie vysazeno zhruba 156 tisíc spojeneckých vojáků, většina z nich na pěti vyloďovacích plážích (Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword) mezi Cotentinským poloostrovem a městem Caen.
Snad v každém městě či městečku při pobřeží, od pláže Utah až po Sword bude probíhat velmi pestrý a nabitý program včetně oficiálních ceremonií, přehlídek vojska, techniky, vojensko-historických ukázek, expozic, konferencí či hudebních koncertů. Tradičně největší oslavy jsou asi v Aromanches před muzeem. Na počest 70. výročí vylodění a bitvy o Normandii je připraven program D - denní Festival Normandie! 24 ohňostrojů bude synchronizováno na 80km pobřeží 5. června v 11 hodin! Letos mají být největší oslavy na pláži Sword.
http://www.ddayfestival.com/
Dne 6. června uplyne 70.let od Dne D, od vylodění spojenců v Normandii. Den D je výraz užívaný v anglické vojenské řeči pro den, kdy začíná válečný útok či operace. Spojenci počítali při tomto druhém otevření západní fronty s momentem překvapení. Plány operace s krycím jménem Overload byly pečlivě tajeny a služby rozvědky horlivě pracovaly na dezinformační kampani. Díky překvapení, technické převaze, slabinám Atlantického valu, podpory ze strany parašutistů nasazených v Normandii, nepřítomnosti Luftwaffe a váhavosti Hitlera, který útok pokládal ještě dlouho po zahájení za předstíraný manévr, byla akce velmi úspěšná. Spojenci plánovali vylodění na 5. červen, ale počasí v ten den bylo nepříznivé. Bylo nutno vyřešit dilema: zlé počasí nutilo k odložení akce, ale každý odklad znamenal zvýšení rizika vyzrazení plánů nepříteli. Také bylo třeba využít doby úplňku kvůli nízkému přílivu a kvůli tomu, aby spojenečtí letci lépe viděli pobřeží. Němečtí velitelé právě kvůli špatnému počasí útok neočekávali a část jich opustila jednotky. 6. červen byl tedy kompromisní, ale velmi šťastný termín. Pláže určené k vylodění spojenců dostaly krycí jména (od západu k východu): Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. První dvě pláže tvořily sektor americké 1. armády, zbývající tři patřily do britského sektoru 2. armády. Juno byla kanadská. Nejstrašnější boje proběhly na Omaha Beach vlastně kvůli nešťastné náhodě - Němci totiž v den D nacvičovali obranu pobřeží. Na Omaha Beach tedy přivítala americkou 1. pěší divizi, která byla podporovaná jen 5 obojživelnými tanky, prudká palba jediné německé jednotky. Američtí vojáci, kteří museli překonat nechráněnou pláž, padali zasaženi deštěm střel. Ti, kteří doběhli na okraj pláže, zůstávali ukrytí za naplaveným štěrkem a nemohli pokračovat v útoku. Vzhledem k těžkým ztrátám uvažoval Generál Omar Bradley, který velel americkým jednotkám z válečné lodi u pobřeží, o ústupu z pláže Omaha. Přesto se okolo jedenácté hodiny spojenecká pěchota probojovala německými liniemi a pokračovala do vnitrozemí. Také na jiných plážích proběhly boje, kde spojenci rychle prolomili německou obranu a zahájili obsazování Normandie. Ze 135 000 vylodivších se vojáků jich padlo 20 000. Otevření západní fronty znamenalo příchod svobody a záchranu života i pro nás. Oslav se zůčastnilo 1800 veteránů.
A tady se můžete kouknout jak jsme v Normandii řádili.
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Expedice_Normandie_-_Anglie_1.dil/
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Expedice_Normandie_-_Anglie_2.dil/
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Expedice_Normandie_Omaha_Beach_1.dil/
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Expedice_Normandie_Omaha_Beach_2.dil/
74 fotek, 28.9.2014, 347 zobrazení
Orlea, Rakosi, Verkes, Rizna, Irina, Gauri... V Rosia Montaně jsme strávili se Švorcákem necelý týden. Hlavním cílem prvního dne byla slepá jáma 1. máje na Orlee, zjistit hlavní dobývkový tah na hlavní štole a prozkoumat místní komory. Co se může jevit jako zcela zbytečná věc nabývá jiných dimenzí v porovnání s tím, že ani bývalý, ani současný ředitel dolů neví, v jakém stavu komory jsou. Oblast je zcela opuštěná od roku 1975 a i plány jsou zachovány jen ve fragmentech původních složek. Narozdíl od komor byla oblast nejvzdálenějších dobývek prakticky nevyšrocena - několik kusů vrtacích kladiv a hromady náhradních dílů byly přístupny v betonových skladech. Zároveň je oblast protékána vodou, která unáší oxidy a hydroxidy železa a spolu s bakteriemi tvoří mohutné hrázky. Za pár desítek let vydobyté žíly zmizí pod nánosy "okrů". Mimochodem v jedné z dobývek jsme našli schovaný rozbrušovací stroj. Další metou v Rosia Montaně byla štola Irina (původně Arpád), která obsluhovala dobývky na významné stříbrné žíle na Carnicu. Objevili jsme relativně nedávno odkopaný vchod a štola "táhla". Uvnitř čekalo překvapení v podobě pěti závalů, přičemž poslední byl sice zmáhatelný, ale znamenalo by to zajistit strop. Obrátili jsme pozornost ke štole Rákosi (kde jsem sice osobně byl mnohokrát, ale vždy bez mapy). Podle mapy jsme lokalizovali odbočku pod Cetate a dlouho jsme přemýšleli, jak bylo možné ji několikrát v minulých ročnících minout. Ve štole Rákosi jsme našli odbočku na Gauri, velký sloupový sál, komoru Valea Verde, i spojku přes komory na patro hlavní štoly Orlea. Následoval volný den a poté prosba ředitele RosiaMin o nafocení Verkese. Verkes jsme zkoumali v roce 2013 vcelku pečlivě, ale nová explorace podle mapy se vyplatila. Z Verkese jsme se dostali do nepoužívané části štoly Bocu, kde zůstalo zachováno hrubým odhadem přes 100 metrů dřevěných kolejí. Štola má nižší profil do cca 160 cm a to je pravděpodobně důvod, proč na zemi zůstaly jak koleje, tak jejich rozpěrky, vše spojené dřevěnými kolíky. Konzervaci přispělo i velmi nečekaně suché prostředí štoly, která je odvodňována dobývkami. Druhé překvapení Verkése byly schody tesané ve skále na spodní Verkes, tedy na štolu Rizna. Oba nálezy byly překvapením i pro ředitele dolu, který o schodech věděl pouze z doslechu. Celková výška štoly se schody je přesně 60 metrů. Valentin Rus, ředitel RosiaMin, vydal mimo jiné knihu "Rosia Montana, Aur-argint si galerii miniere", kde je použito 90 našich fotografií z expedic do roku 2012.
248 fotek a 31 videí, zima 2013/2014, 258 zobrazení
Zimní Ukrajina 2014
Jelikož u nás žádná zima není, tak jsme se domluvili se starou expediční partou, že za sněhem vyrazíme jinam. No a kam jinam když tady u nás „ofiko“ nikam nemůžeme? No přece do ukrajinských Karpat. Politická situace na Ukrajině zrovna příznivá není, ale to nás od expedice neodradí. Vyrážíme 6. února ve složení Pavel („Pačenko“), Martin („Obr“) oba na Yamaze Grizzly 700 no a já („Červík“) s Vladí na Arctic Catu 700 EFI TRV. Po 19-ti hodinách dorážíme na hotel. Hranice jsme projeli rekordně během půl hodiny.
Na hotelu už na nás čeká Tomáš s Míšou, ti tentokrát sedlají fungl nového Arctic Cata 700 EFI TRV, který ještě voní novotou. Prý má najeto jen pár metrů z prodejny do dodávky. :-D Uvidíme, jestli to bylo rozumné rozhodnutí, jet s nezajetým strojem. Večer doráží ještě Radek („Polárník“) s Can-Am Renegate 800 a Honza s Yamahou Grizzly 700. U večeře nad vodkou se seznamujeme s nováčky, kteří už prý mají pár expedic za sebou. Radkovo vyprávění, jak na pásech doprovázel cyklisty na polárním kruhu, bylo úchvatné až dech beroucí.
Ráno po snídani vyrážíme. Po kilometru Obříkovi vyskakuje zadní poloosa. To se opakuje ještě jednou. Asi jeho „medvědice“ začala žárlit, že neveze jen jeho, ale ještě přibral Terku, aby neseděla na hotelu než jí dorazí její „Alfréd“ - David. :-D Pro ten den se musel obětovat Pačenko a vzal Terku k sobě. Obrovi už poloosa nikdy nevyskočila.
Přes kopce dorážíme do městečka Dubová, kde se koná místní trh. Né že by jsme chtěli nakupovat ve velkém, ale jezdíme tam za pochodujícím bankomatem, který má vždy pro nás skvělý kurz na výměnu českých korun. 1 hřivna = 2,38 Kč. Pro porovnání 1L benzínu tu pořídíte od 10 do 11 Hřiven. Nafta je tu pod 10 hřiven. No a jak takový bankomat vypadá? Normální chlápek s dlouhým kabátem a velký balík peněz v ruce. Když kabát rozepne, uvnitř je spousta kapes nabouchaná různými měnami a nechybí samozřejmě kalkulačka. Za těch pár let co jsem jezdím se nevyplatí brát eura. I hotel se dá zaplatit kartou a kurz je příznivý. Ubytování s jídlem na týden vyjde kolem 5. 000 Kč a mimo sezonu i levněji, ale to jsem odbočil. Jsme tu přeci abychom si zajezdili.
Po sněhu tu není ani památka, jen vrcholky jsou bílé. Hurá na ně. Z městečka vyrážíme směr Apecka. Je to jeden z mnoha vrcholů, který měří asi 1.400 m.n.m. Jen pro orientaci - hotel leží v 350 m.n.m a tak nás čeká slušné převýšení. Od osmi set metrů už leží souvislá vrstva sněhu. U salaše pod vrcholkem dáváme krátkou přestávku na oběd a hned do sedel, aby jsme nevychladli. Zavátou louku jako první proráží Obřík a vjíždí do lesa, kde se pomalinku prokousává sněhem. Dojíždím ho v docela dobré rychlosti. Co teď. Když zpomalím, začnu se propadat. Přeci jenom jedu ve dvou a tak volím předjetí trošku v bočním náklonu, ale dlouhá verze čtyřkolky a skvěle pracující batůžek, který hned vyrovnává mě v tom podrží a Obříka zahazuji odlétávajícím sněhem. Po chvilce se za mnou vyšplhá. Za ním prázdno jen je slyšet řev motorů. Jdeme se podívat, kdo a kde se zasekal. No jo. Kratší stroje bez vyvažujících batůžků mají ve výjezdu a bočním náklonu problém. Pačenkovi trošku pomůžeme, ale Honzovo medvídě má bolavou packu. Netočí se mu jedno zadní kolo. Rozdrcený kloub na poloose. Co teď? Jak dál? Voláme do Čech. Poloosa by byla, hotelový autobus jezdí 2x v týdnu do Prahy. Ochotný prodejce předává poloosu majiteli hotelu Viktorovi, který tou dobou byl ještě v Praze a ten zastavuje busík 40 km na dálnici za Prahou a předává poloosu řidiči. Ochota v nouzi je neuvěřitelná a tímto jim děkujeme. Náhradní díl od prvního telefonátu do předání, jsme měli za 20 hodin.
Honzu doprovázíme pod kopec na silnici a bere směr hotel. My se ještě jedeme podívat na nedaleký vysílač. Cesta lemující potok, kde jsou hluboké koleje od Zilu, zdoláváme s obtížemi. Strmé výjezdy nezvládáme. Bahno se mění v led a čím dál víc rveme boční plasty o vysoké břehy. Zkoušíme to ještě jinými stezkami, ale tam, kde projede naložený Zil, tam za mokra nevyjedeme. Otáčíme mašiny a se soumrakem se vracíme zmrzlí a promočení na hotel. Od odpoledních hodin v nížinách prší.
Ráno přivítáme poslední členy Otu („Šreka“) s Ladí („Fionou“) na Can-Am Outlender 800 a Davida na tentýž stroji. Honza čeká na díl a my vyrážíme do kopců. Ještě mu podrobně vysvětluji, kde nás s Radkem najdou. Budou si hrát na stopaře, což ve sněhu nebude těžké. Po pár kilometrech nás zastavuje stávkující Šrekovo stroj. No jo. Ach ty domácí přípravy. Zoxidovaný kontakt na baterce. Z kamenité cesty odbočujeme na pěkně zablácenou a od Zilů projetou cestu. Škrábeme se do kopců, mokré listí střídá sníh. Z lesa se dostáváme na zasněžené pláně. Tam Davidovi praská řemen. Jsme kousek pod hřebenem, na kterém je posezení, kde je plánován oběd. Šrek, Pačenko a Tomáš se spojí navijáky a dělají mašinku, aby dostali Davida nahoru, kde při vaření oběda má čas řemen vyměnit. Pačenko netrpělivě vyráží a přes mávání rukama, že má zastavit bere ještě víc za plyn, až Tomášovi vyrve lano z navijáku, který nestačil po vytahování zacvaknout.
V dálce jsou slyšet motory. Poznávám Radkovo laděný výfuk a v závěsu jede i Honza, který si užívá nové poloosy. Sjíždíme další hřebenovou cestou dolů do vesnice, protože dál na vrchol z této strany přes sníh se nedostaneme. Po sjezdu do vesnice odbočujeme na další hřeben vedoucí na vrchol. Dostáváme se docela daleko, ale přibývající sníh je neúprosný. Bojovali jsme se sněhem zuby nehty, ale dál než k salaši na kraj planiny jsme se nedostali. Než jsme se tam vyškrábali všichni, tak batůžci si tam uplácali pořádného sněhuláka. Otáčíme zpět a se soumrakem v zádech se vracíme na základnu.
3. den je v plánu Koločava. Je jasné, že po vrcholech to nepůjde, tak volím cestu řekou a potokem. Dochází i na navijáky když se potřebujeme vyškrábat z koryta na břeh. Prodíráme se polomy a zase zpátky do vody, celou dobu prší. V jednom úzkém a hlubokém kaňonu je zima a sníh se stoupající nadmořskou výškou přibývá. Chvilku se brodíme vodou a chvilku sněhem. Slyším u svého stroje zvýšené otáčky motoru. Než dorazí ostatní odplastovávám čtyřkolku a hledám příčinu. Malá prasklina na přírubě mezi motorem a střikem přisává vzduch. Vše spravuje stříbrná americká páska. Pouštím před sebe Davida, aby místo mě razil cestu sněhem a závějemi. Šetřím stroj a jedu na dojetí. Konečně jsme se vyšplhali na poslední hřeben před Koločavou. Cesta dolů je pořádně rozbahněná, tak dávám na instinkt a ukazuji jinou, která zřejmě vede také dolů. Otáčím se za sebe a Radek s Honzou nikde. Jsem v úzkém korytě kde jednou stopou jedu po boční stěně a druhou po břiše mezi kolejemi. Tak čekám. Po 20-ti minutách doráží. A problém? Honzovi při sjezdu přestala brzdit kolka a opřel jí o břízku. Namrzli mu kotouče v potoce. :-D Tento sjezd byl nakonec luxusní po loukách až do potoka, kterým jsme přijeli do Koločavy. Pár fotek u Jánošíka a šup do vyhřáté četnické stanice na kus dobrého žvance. Uvnitř hospody na poličkách se nacházejí úplné poklady. Dřevěné i hliněné žejdlíky, různá udělátka a nástroje, kroje a obrazy známých osobností, co četnickou stanici navštívil. Po ohřátí a dobrém obědě se od party odděluji a posílám je zpět, kudy jsme přijeli. Já sázím na jistotu, abych dojel. Mám před sebou 80 km po dost rozbité asfaltce. Pomalou jízdou to nejde. Čtyřkolka dost otřesy trpí a bojím se, aby příruba vydržela. Nasazuji ostřejší tempo a díry doslova přelétám. Na hotelu jsem byl za hodinu a čtvrt těsně před soumrakem. Hned měním přírubu za novou, což trvá max. 15 minut. Podle poznatků bych klidně na tu starou mohl ještě klidně celou expedici dojet. Trhlina se nezměnila. Po 2 hodinách doráží ostatní, ale bez Pačenka a Obra. Pačenkovi při výjezdu nad Koločavou začal rachtat řemen ve variátoru a tak to otočil že pojede za mnou po silnici. Dojel jen pod kopec, kde mu řemen prasknul. Jeho záchrana byl Obřík, který se otočil a pod kopcem ho zapřáhl za sebe a dotáhl na hotel, kde řemen vyměnili.
4. den po drobné opravě Otíkovo čtyřkolky vyrážíme do Teresvy na trhy a potom na salaš, kde si na ohýnku pečeme šašlik. Posilněni obědem vyrážíme na nejtěžší jízdu dne a to do rokličky. Ten kdo nemá mašinu v ruce, tak zaručeně až z ní vyjede, tak jí v ruce bude mít. Není to žádná brutalita, ale trošku trialová vložka. Zadávám do GPS bod, kde se nachází a bereme přímý směr přes dvě údolí a dva hřebeny, až k potoku, který z ní vytéká. Davidova čtyřkolka dostala strach, tak si hned propichuje gumu klackem na 5 knotů, což jí nepomůže a pokračujeme hlouběji do rokličky. Nechtělo se jí tam. V ostrých kamenech knoty zase mizí. No nic. David zajíždí bokem a počká, až mu přivezeme náhradní kolo. Pokračujeme dál. Nechávám všechny jet předemnou, aby si to v předu taky užili a já se měl taky šanci pobavit eskapádami, které se budou odehrávat. Menší kamenné kaskády někdo zvládne za pár vteřin a někomu to trvá s pomocí ostatních i čtvrt hodiny. Je krásné pozorovat, jak prodloužené verze hladce kamenné kaskády zvládají, obzvláště ty co si elektronicky dokážou zamknout diferák. Na koci rokličky zase přebírám roli prvního a vyjíždíme z ní ven. Už jen jeden výjezd v bahně a listí, kde někteří se řádně zapotí, ale mé obutí ITP Blackwater mě na holičkách rozhodně nenechalo a jsme na loukách odkud vede pěšina do kamenolomu a k hotelu. Vyrážím napřed se Šrekem a Tomem pro sadu pneumatik, abychom z rokle mohli dostat Davida, který nás před setměním rád zase vidí. Kola přehazujeme a za tmi se vracíme. Při sjezdu do kamenolomu potkáváme zbytek party. Honzovo čtyřkolka na boku a vyndává se z ní spojovačka řízení, která má tvar luku. Na hotel se dostáváme po osmé hodině a to měl být pohodový den. ?
Další dny se sem už nevejdou.
49 fotek, 1.5.2018, 74 zobrazení
Jako každý rok jsme se zúčastnili oslav 1.máje na Pláních
102 fotek, 1.5.2015, 504 zobrazení
96 fotek a 8 videí, 1.5.2015, 94 zobrazení
Ošklivé počasí ráno, déšť a zima dopoledne odradilo mnoho diváků od účasti na tradičním 1.máji na Pláních. V poledne se vyjasnilo, vysvitlo sluníčko a program mohl začít......
100 fotek a 1 video, 1.5.2013, 100 zobrazení
No hodně pěknej 1.máj v duchu oněch časů s hojnou učastí dojiček,traktoristů,chovatelek,živočichářů,jezedaček,jezedáků atd .no prostě prča.
93 fotek a 2 videa, 1.5.2013, 120 zobrazení
Dostali jsme pozvání na účast v prvomájovém průvodu na Pláních. Tak jsme tedy vypravili jedno zemědělské vozidlo s brigádníky, delegaci z NDR, SSSR a zástupce Lidových millic. Kostými byly povětšinou vastní, uniformy z fundusu KHV. Počasí bylo docela dobré, ještě že nepršelo. :-)
120 fotek, 1.5.2016, 88 zobrazení
Již se stalo tradicí, že se každý rok účastníme recesestického 1.máje na Pláních, kde představujeme armády východního bloku. Bylo hezké počsi...skoro, a tak bylo i hodně lidí a úžasná scéna od dovedů....
104 fotek, 1.5.2013, 101 zobrazení | oslavy
Recesistický 1. máj na Pláních pod Ještědem, Chata Pláně pod Ještědem, 01-05-2013

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron