mysticsmile
Löw–Beerovy vily ve Svitávce jsou symbolem židovského prvorepublikového podnikání v našem regionu. Na to vše si přišli zavzpomínat a pobesedovat nejen pamětníci ve středu 6. května 2015 do nově opraveného Židovského domu na Bílkově ulici v Boskovicích.
Do časů dávno zašlé slávy textilního průmyslu je vrátila výstava dobových fotografií a textů na několika panelech.
Vernisáž zahájila ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. Přivítala místostarostku Boskovic a členku zastupitelstva JmK Ing. Jaromíru Vítkovou, starostu městyse Svitávka Jaroslava Zoubka, místostarostku tamtéž Miroslavu Holasovou. Dále uvedla: „Přípravu výstavy řídili Mgr. Vladimír Velešík starší a syn Mgr. Vladimír Velešík mladší za vydatné pomoci PhDr. Jaroslava Bránského. Všechny též vítám mezi námi.“
Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková: „Rodina Löw–Bérů žila i v Boskovicích na Plačkově ulici, její osudy se našeho města bezprostředně týkají. Proto je zde i výstava, jež připomíná historii staveb, tragédii odsunu židů v roce 1942 a Druhou světovou válku.“
Starosta Svitávky Jaroslav Zoubek: „Historii rodu Löw-Beerů jsme začali objevovat před třemi roky současně s opravami našich vil a otevřením vily Tugenthat v Brně. Zrodil se nápad spolupráce MAS Svitava a MAS Boskovice, z dotace jsme vytvořili tuto putovní výstavu, film, knihu a informační letáky.“ Opravy vily, kde sídlí úřad městyse, provádíme svépomocí, z dotace kraje a obecního rozpočtu.“
Poté se v sále setmělo a na velkoplošné obrazovce se začal odvíjet krátký částečně hraný dokumentární film Příběh nalezeného kufru natočený podle skutečných událostí. Vystupují v něm členové ochotnického divadla Svitávka a Dětského divadelního kroužku. Scénář vytvořili Mgr. Vladimír Velešík, Miroslava Holasová, Jaroslav Zoubek a Břetislav Petr. Děj vypráví o rodině Löw–Beerů a začíná zvídavými otázkami dětí nad nalezenými starými fotografiemi. Hovoří o jednotlivých členech rodiny, vlastnictví velké textilní továrny ve Svitávce, vztahu k Boskovicím, kde mimo jiné zřídili třetí synagogu. Zmiňuje se též o rodinné větvi z Brněnce. Popisuje, jak se rodina starala o zaměstnance. Stavěla bydlení, školku, podporovala obecné školy a spolky. Rodina se mimo jiné zabývala též výrobou cementu a zřídila jeden z největších cukrovarů v Evropě. Fritz Löw-Beer přeměnil část velké vily ve Svitávce v soukromé muzeum, kde vystavoval sbírky především čínských umělců získaných během cest svými automobily.
Část filmu je věnovaná historii Svitávky a soukenické manufaktury, z níž později díky Löw–Beerům vznikla věhlasná textilní továrna. Výhodná pozice na železniční trati z Brna do České Třebové způsobila, že obec vzkvétala a rostl počet obyvatel. Snímek hovoří o stavbě vil na počátku dvacátého století, ukazuje téměř zámecký interiér Velké vily, její technické zázemí, a okolí Malé vily. Z filmu se též můžeme dozvědět něco o unikátní brněnské vile Tugendhat, jež je zapsána v seznamu památek Unesco a dalších reprezentačních stavbách i továrnách například v Brněnci.
V roce 1938 -39 všichni členové rodiny odešli do emigrace, Alfréd Löw-Beer při utěku zahynul za doposud nevyjasněných okolností na Šumavě.
Löw–Beerovy se po druhé světové válce do Svitávky již nevrátili, ale vily tam po nich zůstaly. A tímto konstatováním film, jenž byl odměněn zasloužilým potleskem, skončil.
Mgr. Vladimír Velešík starší: „Úspěch v podnikání rodiny Löw-Beerů byl v geniálním nápadu zpracovávat staré hadry, především vojenské uniformy z dob Napoleona a z nich vyráběli levný textil. Prováděli charitativní činnost. Podporovali školy, spolky, chudinské nadace. Zaplatili výstavbu dvou nových škol v Brněnci. Orientovali se na německy mluvící země, ale ve školách platili učitele i pro německé děti povinné češtiny. V Brněnci byli též angažováni ve veřejných funkcích – obecní zastupitelé, místostarostovi, ve školském výboru atd.
Po roce 1945 byly obě svitávecká vily konfiskovány.
PhDr. Jaroslav Bránský: „Osudy Löw-Beerů jsem poznal až jako kantor. Otec mojí žačky Blažkové pracoval jako jejich osobní šofér. S několika členy rodiny jsem se setkal na zdejším židovském hřbitově, když se tam byli podívat. Jeden z nich byl kancléř švédských univerzit.“
Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Myšlenka uspořádat výstavu v Boskovicích vznikla vloni, když jsem se zúčastnila její premiéry ve Svitávce. Löw-Beerovi žili i v našem městě na ulici Plačkově, měli úzkou vazbu na tehdejší židovskou komunitu, sdíleli jejich tragické osudy v temném období fašismu. Z toho důvodu jsme uspřádali vernisáž boskovické výstavy v předvečer oslav sedmdesátého výročí konce Druhé světové války.“
Starosta Svitávky Jaroslav Zoubek: „Nebýt Löw-Beerů, Svitávka by byla malá a nevýznamná. Stále využíváme, co po nich zůstalo. Proto je naší povinností tuto rodinu připomínat.“
Otec a syn Velešíkovi: „Na knize jsme pracovali od léta 2013 do srpna 2014. Hodně nám pomohla předchozí naše kniha o dějinách podnikání na Svitavsku, kdy jsme již některé materiály měli k dispozici. Ve Svitávce nám pomohl kronikář Pavel Krejcar a v Boskovicích PhDr. Jaroslav Bránský. Využili jsme i Moravský zemský archiv a okresní archivy Svitavy a Blansko. I nadále se tématu hodláme věnovat. V nejbližší době Löw-Beerově vile v Brně a též chceme současné poznatky rozvíjet do dalších podrobností, pokud je získáme.“
Kategorie: moje fotozprávy
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.5.2015
  • 307 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
geipelovka
Fotky z prvního školního dne školního roku 2014. Hodně smíchu a radosti, minimum pláče a velká spousta nových (i starých) kamarádů a kamarádek.
Více  Zavřít popis alba 
  • 1.9.2014
  • 249 zobrazení
olksh
Dne 29. 4. 2014 se v hale DHK Zora Olomouc uskutečnila krajská kvalifikace v Novinářském kalamáři 2014, v házené dívek.
Turnaje se zúčastnily školy, které postoupily z regionálních kvalifikací, tj. ZŠ a MŠ Kostelec na Hané, ZŠ Velká Dlážka Přerov, ZŠ Za Mlýnem Přerov. Krajského kola se nezúčastnilo družstvo RG a ZŠ Města Prostějova, které se ze soutěže odhlásilo pro „marodku“ hráčů.
Systém kvalifikace byl stanoven vzájemnými utkáními „každý s každým“. Hrací čas byl stanoven 2x 15 minut s 5 minutovou přestávkou. Během turnaje se nikdo nezranil, nebyla vznesena žádná námitka, či protest ze stran vedoucích družstev jednotlivých celků.

Výsledky:
ZŠ Velká Dlážka Přerov - ZŠ Za Mlýnem Přerov 14:19
ZŠ a MŠ Kostelec na Hané - ZŠ Velká Dlážka Přerov 21:6
ZŠ a MŠ Kostelec na Hané - ZŠ Za Mlýnem Přerov 16:8

Konečné pořadí:
1. ZŠ a MŠ Kostelec na Hané
2. ZŠ Za Mlýnem Přerov
3. ZŠ Velká Dlážka Přerov

Vítězi krajské kvalifikace, ZŠ a MŠ Kostelec na Hané, gratulujeme a přejeme jemu i pořadateli Národního finále, družstvu ZŠ a MŠ Masarykova Velká Bystřice v Národním finále, které se uskuteční v termínu 21. – 23. 5. 2014, hodně sportovních úspěchů.
Více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2014
  • 157 zobrazení
olksh
Dne 27. 4. 2014 se v hale DHK Zora Olomouc uskutečnila krajská kvalifikace v Novinářském kalamáři 2014, v házené dívek.
Turnaje se zúčastnily školy, které postoupily z regionálních kvalifikací, tj. ZŠ Holečkova Olomouc, Gymnázium J. Š. Přerov a ZŠ Vítězná Litovel. Krajského kola se nezúčastnilo družstvo RG a ZŠ Města Prostějova, které se ze soutěže odhlásilo pro „marodku“ hráček.
Systém kvalifikace byl stanoven vzájemnými utkáními „každý s každým“. Hrací čas byl stanoven 2x 15 minut s 5 minutovou přestávkou. Během turnaje se nikdo nezranil, nebyla vznesena žádná námitka, či protest ze stran vedoucích družstev jednotlivých celků.

Výsledky:
ZŠ Holečkova Olomouc - Gymnázium J. Š. Přerov 13:3
Gymnázium J. Š. Přerov - ZŠ Vítězná Litovel 5:12
ZŠ Holečkova Olomouc - ZŠ Vítězná Litovel 7:7

Konečné pořadí:
1. ZŠ Holečkova Olomouc
2. ZŠ Vítězná Litovel
3. Gymnázium J. Š. Přerov

Vítězi krajské kvalifikace, ZŠ Holečkova Olomouc, gratulujeme a přejeme jemu i pořadateli Národního finále, družstvu ZŠ a MŠ Masarykova Velká Bystřice v Národním finále, které se uskuteční v termínu 21. – 23. 5. 2014, hodně sportovních úspěchů.
Více  Zavřít popis alba 
  • 28.4.2014
  • 91 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jarmu
;) přeji všem úspěšný cyklo - rok 2014 - hodně najetých kilometrů bez boulí, rýmeček,...
Více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 1.1.2014
  • 342 zobrazení
fotodohnalova
Ohňostroj nad Nadějkovem.
Byla mlha a foukal trochu vítr,což focení moc nepomáhalo,ale nějaké fotky vyšly.
Snad za rok budou lepší podmínky.
Všem přeji v roce 2014 hodně úspěchů.
Kategorie: oslavy
Více  Zavřít popis alba 
  • 1.1.2014
  • 85 zobrazení
mirekva
Přeji všem krásný rok 2014, hodně zdraví a štěstí a po celý rok dobré světlo a bystré oko. Dovolil jsem si k tomu přidat pár hvězdiček :-)
Více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 31.12.2013
  • 96 zobrazení
zakyj
Všem Rajčatům, do roku 2014 hodně zážitků, dobré pohody a pěkných snímků.
Více  Zavřít popis alba 
  • 31.12.2013
  • 69 zobrazení
paja97
přeji všem úspěšný rok 2014, hodně štěstí , spokojenosti a hlavně pevné zdraví ,
Kategorie: zábava
Více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 28.12.2013
  • 80 zobrazení
tatan
Přeji Vám vše nejlepší nejen v roce 2014, hodně zdraví, spokojenosti a dobré světlo
Více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • 24.12.2013
  • 68 zobrazení
escherichiacoli
Vám všem do nového roku 2014 hodně lásky, a to ve všech podobách :-)
Více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 24.12.2013
  • 79 zobrazení
jindra4
Přeji Vám všem pohodový rok 2014 - hodně příležitostí k fotografování Jindra
Kategorie: události
Více  Zavřít popis alba 
39 komentářů
  • 22.12.2013
  • 136 zobrazení
danapes
Všem přátelům, kamarádům a známým přeji příjemné a pohodové prožití Vánočních svátků a do roku 2014 hodně zdraví, štěstí, úsměvných situací a využitých možností.
Více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • 20.12.2013
  • 85 zobrazení
slavek-m
Druhou noc jsem neměl v plánu jet - mělo být dosti oblak. Nakonec jsem na chvíli jel kousek za Hradec a nelitoval jsem. Fotil jsem dokud se mi nezačaly rosit objektivy. Výhoda předchozí noci v horách - hodně tam foukalo a s rosením jsem neměl problém. Největší radost přišla chvíli po půlnoci v 0:19 hodin, kdy padl opravdu krásný kousek.

Předchozí zachycené meteory z různých rojů:

Perseidy
Perseidy 2020 - toto album
Perseidy 2020 - předchozí večer
Perseidy 2018
Perseidy 2016
Perseidy 2015
Perseidy 2014
Perseidy 2013
Perseidy 2012
Perseidy 2011

Ostatní meteorické roje
Sporadický meteor 2020
Lyridy 2020
Leonidy 2018
Geminidy 2015
Kvadrantidy 2014
Lyridy 2012
Orionidy 2011
Draconidy 2011
Více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 6.7.2021
  • 67 zobrazení
vrajka
Pár záběrů z vycházky na Pustevny, chtěli jsme kouknout zejména na nově postavený Libušín, který vyhořel na jaře 2014. Bylo zavřeno, fungovala pouze výdejová okýnka s jídlem a pitím pro turisty, kterých tam bylo víc než na Václaváku. Zejména rodičů s děckama, které sáňkovaly a bobovaly kde se dalo. Hrůza! Navíc hodně foukalo a motat se mezi lidma se nám nechtělo, byli jsme promrzlí, tak jsme se tam zdrželi jenom krátce.
Více  Zavřít popis alba 
101 komentářů
  • 3.1.2021
  • 138 zobrazení
marekm68
Superliga v plážovém fotbale zná mistra! Titul slaví Bohemians
Den D je za námi! Mistrem české Superligy v plážovém fotbale pro rok 2020 se stali hráči BS Bohemians 1905. Ve finále „klokani“ porazili Slavii 3:1 a vrátili ji tak rok starou porážku.
Bronz získal jediný zahraniční tým ViOn Slovakia, který si v zápase o 3. místo poradil s Ladronkou. Nedělní Final Four přineslo parádní podívanou, kterou mohli diváci sledovat i na obrazovkách ČT Sport.
Český plážový fotbal má za sebou úžasný den. Čtyři nejlepší týmy letošní základní části Superligy se v neděli v pražském sportcentru Na Korábě utkaly o celkový titul. Všechny zápasy navíc odvysílala Česká televize v přímých přenosech na kanále ČT Sport. Výsledek? Na trůn se vrátili Bohemians.
Pojďme ale postupně. Program začal už v 10 hodin dopoledne prvním semifinále, ve kterém se utkali vítěz základní části Bohemians a Ladronka, která si postup do finálového turnaje zajistila až v sobotu. Ačkoliv první třetinu vyhrála Ladronka, z výhry 6:3 se nakonec zaslouženě radovali Bohemians.
Ve druhém semifinále se proti sobě postavili Slavia, druhý celek po základní části a obhájce titulu, proti ViOn Slovakia, třetímu týmu základní části. „Sešívaní“ vstoupili do utkání hodně aktivně a zaslouženě se dostali do brzkého vedení. Zápas se začal dramatizovat až za stavu 5:0, slovenský tým dokázal snížit na rozdíl dvou branek. Víc ale ViOn nestihl a Slavia slavila výhru 6:3.
Oblíbený výsledek nedělního dne přineslo i utkání o bronz. ViOn Slovakia jako mírný favorit vstoupil do zápasu s Ladronkou fantasticky, když po úvodní třetině vedl už o tři branky. Zkušený pražský celek se pak dlouho snažil s výsledkem něco udělat, ale konečné skóre znělo jasně: 6:3 pro slovenský tým.

Velké finále přišlo na řadu v 16:30. Odpoledne se už v Praze pěkně vyjasnilo a bitvu o titul tak kromě fantastické podpory fanoušků v nabitém areálu doprovázelo sluníčko a krásné letní počasí.
Bohemians a Slavia, dva nejlepší týmy základní části a zároveň repríza loňského finále Superligy, které vyhráli „sešívání“ 6:3. Letos se ale radoval jejich soupeř. Taktická a urputná bitva, která se dala očekávat, přinesla první branku až na konci druhé třetiny, kdy „klokany“ dostal do vedení Martin Boček.
Slavia srovnala krok hned zkraje závěrečného dějství, když se hlavou prosadil Dominik Andrle. Rozhodující moment nicméně přišel krátce na to, když si David Radosta před soupeřovou brankou našel místo a prostor na nůžky a trefil přesně. Stejný hráč, který mimochodem v základní části nasázel Slavii hattrick, se pak tři minuty před koncem prosadil znovu a definitivně rozhodl o titulu pro Bohemians.
Bohemians se na český trůn vrátil po dvou letech. Nejúspěšnější tým v historii Superligy získal v její dvanáctileté historii už pátý titul.
Nejlepším střelcem letošní Superligy se stal Pavol Hrnčiar z ViOn Slovakia, který v devíti zápasech nasázel 16 gólů. Nejlepším hráčem byl vyhlášen Lukáš Trampota ze Slavie a cenu pro nejlepšího brankáře sezony si odnesl Patrik Malina z mistrovských Bohemians.

Výsledky Final Four:

Semifinále:
• BS Bohemians Praha 1905 – BS Ladronka Praha 6:3
• BS Slavia Praha – BS ViOn Slovakia 6:3
Zápas o 3. místo:
• BS ViOn Slovakia – BS Ladronka Praha 6:3
Finále:
• BS Bohemians 1905 – BS Slavia Praha 3:1

Konečné pořadí Superligy 2020:
1. BS Bohemians 1905
2. BS Slavia Praha
3. BS ViOn Slovakia
4. BS Ladronka Praha
5. BS Dukla Praha
6. BS Morgan Commando Teplice
7. BS Villagers Uherské Hradiště
8. BSS Praha

Mistři české Superligy:
• 2009 – Beach Polabí
• 2010 – BS Ladronka Praha
• 2011 – Plzeň Team
• 2012 – BS Ladronka Praha
• 2013 – BS Bohemians Praha 1905
• 2014 – BS Bohemians Praha 1905
• 2015 – BS Bohemians Praha 1905
• 2016 – BS Ladronka Praha
• 2017 – SK Bosnia Online EU Teplice
• 2018 – BS Bohemians Praha 1905
• 2019 – BS Slavia Praha
• 2020 – BS Bohemians Praha 1905

https://souteze.fotbal.cz/superliga-v-plazovem-fotbale-zna-mistra-titul-slavi-bohemians/a12655
Více  Zavřít popis alba 
  • 28.7.2020
  • 39 zobrazení
klauzury20
Mým dílem je ručně šitý a zdobený oděv, konkrétně dvě košile a jedny šaty, inspirované videoklipem písně Starry Night. Finálními fotkami je série analogových snímků.

Inspirace
Název „Hvězdná noc“ by mohl někoho zmást, že odkazuji na nejznámější dílo Vincenta van Gogha, ale není tomu tak. Celá práce je věnována jihokorejské DJ a producentce Peggy Gou, která vydala v září 2019 videoklip k jejímu hitovému singlu Starry Night, režírován Jonasem Lindstroemnem. V klipu se střídají obrazy kontrastujících krajin, malých městských uliček, tradičních tanečnic Gangangsullae, samotné Peggy nebo také starší ženy tančící ve vile připomínající další jihokorejský klenot - oscarový film Parazit. Klip se téměř instantně stal jedním z mých nejoblíbenějších audiovizuálních děl vůbec a získal si mě i tím, jak je hodně orientován na mně blízkou asijskou kulturu.

Peggy se kromě hudby věnuje aktivně i módě. Díky svému výraznému, osobitému stylu oblékání byla například vybrána do VogueWorld 100, představující nezajímavější umělce světa bez ohledu na zaměření. Je známá svou láskou k havajským košilím, které s oblibou nosí na své DJ sety a právě to mě inspirovalo k ušití takové košile - věnované Peggy a inspirované její nejpopulárnější písní.

K  šití jsem se odhodlávala už delší dobu, vždy jsem si chtěla zkusit, jaké to je si navrhnout oblečení a pak ho ručně ušít, moje lenost ale vždy vyhrála. Teprve klauzury mi daly ten finální impuls se sebrat a začít načrtávat návrhy.

Proces
Prvotní myšlenka těchto klauzur bylo ušít jakýsi Starry Night merchandise, ale povznést ho vyšší level, než nějaké obyčejné tričko s levným potiskem. Nechtěla jsem „merch“ udělat moc okatě, že bych například napsala Starry Night přes celá záda, spíše jsem přemýšlela, jak na inspiraci Peggy a její písničkou jemně a rafinovaně poukázat.

Už při prvních nákresech jsem hodně přemýšlela nad tím, jak budou vypadat finální fotky, kolik bude modelů, jak to bude s kompozicí apod. Proto jsem se nakonec rozhodla, že udělám tři kusy oblečení - jedny šaty, jednu košili s krátkým rukávem a jednu košili s dlouhým rukávem. Co se týče materiálu, zvolila jsem černý satén, jelikož jsem chtěla něco pohodlného, vzdušného, ale elegantního (přesně jako to má Peggy ráda). Brala jsem v potaz to, že budu oblečení na konci zdobit třpytivými kamínky symbolizující hvězdy z videoklipu a lesklá látka se k tomu skvěle hodila.

Když jsem si sehnala střih na košile, látku i kamínky, pustila jsem se do práce. Nejprve byla potřeba nastříhat látku a připravit si jednotlivé kusy. V  tomto bodě jsem se dozvěděla, že pánské košile jsou jedny z nejnáročnějších kusů oblečení k šití, kór když jste úplný začátek jako já. To mě mírně zarazilo, ale po xy hodinách šití, špendlení, nažehlování, párání atd. jsem konečně držela v rukách dvě nádherné košile. Nelžu, když říkám, že jsem dlouho nebyla na nic tak extrémně pyšná. Stály mě totiž hodiny studování šicích videí, dva skoro rozbité šicí stroje, dvacet nehod, deset rozpíchaných prstů od špendlíků a spoustu trpělivosti. Šaty už šly naštěstí podstatně lépe díky jejich jednoduššímu střihu.

Zde to ale nekončilo: ušité, ale prosté kusy oblečení jsem musela ještě dozdobit kamínky, abych tím dokončila svou „message“ - Starry Night. Původně jsem chtěla kamínky náhodně rozmístit po oblečení, abych jim dodala vzhled připomínající pohled na hvězdnou oblohu, ale došlo mi, že by se takové mini-detaily jistě ztratily na filmových fotografiích. Rozhodla jsem se tedy nalepit na zadní sedla košil, na kapsičku a na ramínka šatů * hvězdičky. Bylo pracné lepit každý kamínek ručně s pinzetou a textilním lepidlem, ale výsledek stál za to.

Jako třešničku na dortu jsem si připravila pruhy červeného tylu, barvu jsem vybrala na základě detailů ve videoklipu. Tyl jsem poté využila při focení jako pásek, abych dodala šatům siluetu. Klukům jsem zavázala oči - jednak jako referenci již zmíněnému filmu Parazit a také z estetických důvodů, aby byl „look“ kompletní.

Focení
Váhala jsem, kde klauzury nafotit a nakonec jsem se rozhodla hledat místo, které vzhledově připomíná techno klub. Snažila jsem se najít podnik připomínající Berghain (tzv. berlínská Mekka taneční hudby), který patří k neznámějším a nejlepším underground klubům světa. Berghain byl poprvé otevřen před třinácti lety v budově bývalé elektrárny a je známý svou přísnou door policy, tedy vstupní politikou - dostane se sem opravdu málokdo. Zkušený a vytrénovaný tým vyhazovačů v čele se známým Svenem Marquardtem se už dlouhá léta starají o to, aby bylo v klubu zachované prostředí, kde člověk může být opravdu sám sebou a nebát se cizích předsudků. V  Berghainu neexistují žádné limity, hranice ani pravidla až na jedno: nesmí se tu absolutně nic fotit, proto je (téměř) nemožné vyhledat fotky interiéru budovy. A proč zrovna Berghain? Vracím se opět k Peggy Gou, která žije od roku 2014 v Berlíně a odstartovala zde svou hudební kariéru. V Berghainu údajně trávila každý víkend, studovala DJ sety ostatních umělců a užívala si noční život Berlína. Později se stala první a nejmladší jihokorejskou DJkou hrající v tomto ikonickém klubu techno scény.

Po zdlouhavém hledání lokality jsem si vzpomněla na VNITROBLOCK, projekt Jakuba Zajíce a Lukáše Žďárského, multifunkční centrum Holešovic sloužící jako kavárna, kino, taneční studio atd. Prostory VNITROBLOCKU, které kdysi fungovaly jako sklady, působí velmi industriálně a undergroundově, což se perfektně hodilo do mého konceptu. Zkontaktovala jsem tedy manažera a uspořádala focení klauzurní práce. Fotila jsem na analogový kompakt Olympus Mju II a film Kodak Ektar 100.
Více  Zavřít popis alba 
  • 10.6.2020
  • 190 zobrazení
vichovskakaple
Splň si svůj sen
Nová kaple ve Víchové nad Jizerou
O stavbě kaple jsem přemýšlel už dlouho. Před deseti lety jsem přivezl pražce a postavil z nich opěrnou zeď na východní straně nad potokem. Požádal jsem sousedy, kteří připravovali základy pro stavbu garáže, o zeminu. Rádi mi ji přivezli a Honzík Jonů mi ji bagrem rozhrnul a vytvořil tak rovnou plochu. Další roky jsem nechal zeminu uležet. O první stavební povolení jsem požádal stavební odbor v Jilemnici před osmi lety. Musel jsem doložit souhlas s provedením stavby od provozovatelů sítí, tj. plynařů, telekomunikace a ČEZu. Správy KRNAP a obce. Pracovnice stavebního úřadu mi však povolení nemohla vystavit, neboť církevní stavba nebyla uvedena ve stavebním zákonu ani v bodu „Ostatní“, kde byl uveden včelín, altán atd.

Čekání a příprava návrhů
Tak jsem se rozhodl, že počkám, až půjdu do důchodu a budu mít dostatek času na přípravu a promyšlení celé stavby. První návrh mi dělal kamarád Jirka Pleva na počítači pro stavební řízení. Další velice zajímavý kontakt jsem dostal od naší šéfredaktorky na ak. malíře Martina Findejse z Havlíčkova Brodu, který se věnuje opravám kaplí na Vysočině. Naše první setkání se uskutečnilo na podzim roku 2014. Prohlédl jsem si jeho realizované kaple v okolí Havlíčkova Brodu. Martin mě však upozornil, že na mou stavbu bude mít čas, až dokončí rozpracované projekty. Uběhl další rok a já jsem mu zavolal, zda se bude moci věnovat přípravě projektu na moji kapli. Stále jsem byl v pořadí, na nic jsem nespěchal, neboť do důchodu jsem měl ještě dva roky. Nechal jsem Martinovi volnou ruku. Na jaře roku 2016 mi Martin zaslal své první návrhy, které vycházely z jeho realizací na Vysočině. Během celého roku jsme návrhy upravovali, až jsme se dobrali k tomu konečnému.
V květnu 2017 jsem ukončil práci v médiích a odstěhoval jsem se na chalupu do Krkonoš. V tomto roce jsem se začal též více věnovat svému koníčku, a to vyřezávání. Od dlátkování jsem přešel k vyřezávání motorovou pilou: první motorovou pilu jsem si zakoupil na podzim 2017 po absolvování kurzu řezby motorovou pilou, který vedl vynikající a dnes nejlepší řezbář Radek Smejkal. Pro motorovou pilu jsem se přímo nadchl. Podařilo se mi postupně sehnat i kvalitní dřevo, a tak jsem mohl začít tvořit. O mé drobné výtvory byl nečekaný zájem. S některými jsem se nestihl ani „pomazlit“, a byly pryč.

Kamení na stavbu
Počátkem roku 2018 jsem začal shánět kámen na stavbu kaple. V okolí byly různé skládky kamení, které naši předkové vysbírali na polích a nyní tvořily hranice mezi jednotlivými poli nebo vyplňovaly různé příkopy, staré cesty a rokle. Ptal jsem se jejich majitelů, ale kdepak…! I když mám, nedám ani neprodám, přestože je nebudu na nic potřebovat. Jednu takovou rokli plnou kamení zarostlou křovím jsem objevil i za vrcholem kopce Chlum. Od pana starosty jsem zjistil vlastníky. Vydal jsem se za nimi a požádal je, zda by mi kamení neprodali. Nejdříve nechápali, proč na stavbu kaple, potom mi řekli, že peněz mají dost, ale kamení nedají ani neprodají. Když jsem jim řekl, ať stanoví cenu, nakonec mě odbyli slovy: Vys…te se na stavbu kaple a najděte si radši ženskou!
Další naděje přišla za měsíc. Soused mi řekl: „Mám v Kruhu hromadu kamení, kterou jsme nakonec nepoužili na stavbu domu, jeď se tam podívat.“ Vyrovnaná kupa břidlice, která tam ležela minimálně dvacet let. Výborně.
„Tak co za ni budeš chtít a kdy si ji budu moci odvézt?“
„Nic za to nechci, stejně to tady potřebujeme uklidit.“
Než jsem stačil objednat odvoz, zastavil se u mě se slovy: „Musím tě zklamat. Tu hromadu mám napůl se švagrem a ten, když se to dověděl, tak řekl, že ji bude potřebovat.“

Základy
Kde byla pravda, nevím. To už jsem ale s kamarádem začal vyměřovat. A kdo vykope základy a udělá základovou desku? Zkusil jsem místní stavební firmu, která byla ochotna zemní práce včetně základové desky zrealizovat. Požádal jsem je o rozpočet. Při pohledu na kalkulaci se mi podlomila kolena: cena 41 600 Kč + 20 % DPH. Počítal jsem tak maximálně s polovičkou! Když vykolíkovaný prostor uviděl soused Eda, povídá: „Co to tady je za opičárnu? Takhle to nejde!“
Přijel, zapálil si cigaretu a začal vyměřovat správnou polohu a velikost. Natloukl obvodní kolíky a lavičky. Na další lať popsal výšky. Nastal nový problém, a sice sehnat bagr. Ptal jsem se různě, ale nikdo neměl čas. Po třech týdnech zasáhl Eda a bagr sehnal. Za hodinu byla díra hotova. Vykopal jsem rýhu pro drenáž a položil husí krk. Druhý den mi přivezli makadam, kterým jsem zasypal díru do výše třiceti centimetrů. Další vrstvu tvořila drť, která se uválcovala, položili jsme kari sítě a zalili dvaceticentimetrovou vrstvou betonu. Základová deska byla hotova a mohla tvrdnout. Odjel jsem na cyklopouť do rakouského Mariazellu a po návratu jsem začal shánět kámen na stavbu. Podařilo se mi jej nakonec získat z vybagrovaného potoku Cedron. Přivezli mi dvě desetitunové tatry kamene. Když to uviděl kameník Pepa Kuba, nevěděl, co má říci. Čekal krásné rovné placáky, ze kterých byl zvyklý stavět zídky. Ale i tak se pustil do práce. Každý den postavil asi dvacet centimetrů výšky v délce dvou metrů. Tak jsem uvažoval, zda to do zimy postavíme. Panovala velká vedra, přes třicet stupňů, a odpolední slunce nám dávalo zabrat. Vybíral jsem Pepovi z hromady vhodné kameny, čistil je vapkou, míchal beton a byl mu k ruce. Po skončení každodenní práce jsem ještě jezdil pro vodu, neboť studánka byla vyschlá. Navečer jsem ještě jezdil pro písek a čistil kramlí spáry. Kdo to nezažil, neuvěří. Utahaní jsme s Pepou byli jako koně…
S přibývající výškou zdí bylo potřeba dalších pomocníků. Kamarádů mám hodně, ale jak se jedná o práci, tak většinou nemají čas. Přesto mi přijel nezištně pomoci na tři dny kamarád Martin z Prahy a později i kamarád Přemek ze Znojma, neboť bylo potřeba připravit a obsluhovat kladkostroj, kterým se vytahovaly kbelíky s kamením a beton. Tak jak docházelo vhodné kamení, jezdil jsem vybírat kameny na skládku do Vrchlabí. Musím poděkovat kamarádovi Pavlu Tzyznovi, který, jak mohl, přistavil vozík a kameny dovezl. Když bylo třeba, vozil jsem je i sám v plastové bedně v autě, aby měl Pepa z čeho stavět. Přemýšleli jsme, jak postavit klenby nad okny. Udělali jsme vnější a vnitřní šablonu s obloukem z polystyrenu, překryli ji kari sítí a tvrdým kartonem a uprostřed podepřeli. První oblouk vydržel a tak jsme postavili i další klenby. Martin se přijel na stavbu podívat a řešili jsme za pochodu další detaily. I když jsme měli někdy odlišné názory na provedení, vždy se nám podařilo nalézt nejlepší řešení.

Kdo udělá vazbu?
Nakonec mě začalo bolet zápěstí a doktor mi předepsal ortézu. Práci jsme na týden přerušili, Pepa vzal manželku do lázní a já jsem mezitím volal panu Pacholíkovi, tesaři, který mi slíbil udělat vazbu. „Kdepak, pane Milický, my máme tolik práce ve Špindlu, že to do Vánoc nestihneme.“ Sliby chyby. A tak jsem zase obvolával tesaře, všichni mě odkazovali na příští rok. A já jsem potřeboval kapli zastřešit, aby do ní nepršelo a nesněžilo. A zase zasáhl ten můj kamarád tam nahoře. V sobotu odpoledne, když jsem vypil kávu, vzal kramli do ruky a šel čistit spáry v klenbách, seděl před kaplí pán na skútru a telefonoval. Když domluvil, povídá, co že to bude. Kaple, odpověděl jsem mu a nabídl panáčka slivovice z placatky. Velice mu chutnala, a jak by ne, vždyť je to naše víchovská. Po druhém panáčku povídá:
„A nemohli bychom si tykat, vždyť jsme skoro stejně staří. Já jsem Vláďa.“
„A já Míra.“
Po třetím panáčku slivovice mě napadla myšlenka, zeptat se ho, jestli nezná nějakého tesaře:
„Vláďo, kdybys znal nějakého tesaře, tak si před něho kleknu a budu ho prosit, aby mi udělal vazbu a zastřešení ještě letos.“
Dal mi ruku na rameno a povídá: „Míro, nepros, já ti tu vazbu udělám. A zadarmo.“
To jsem nečekal. Hned v pondělí po práci jsem zajel nahoru ke Skálom na pilu. A tak majiteli pily, kterého znám ještě z létání a tykáme si, povídám: „Láďo, potřebuji na kapli dvě pozednice, dlouhé 450 centimetrů a pět krovů.“
„Míro, já mám tolik práce, že nevím co dřív. Nech to na jaro.“
Byl jsem neodbytný, a nakonec získal příslib, že mi to do čtrnácti dní nařeže. S Pepou jsme zabetonovali věnec a nechali jej zatvrdnout. Střecha se směrem k oltáři snižuje o půl metru a rozšiřuje o půl metru tak, že bude vypadat trochu jako kýl lodi. Přivezené pozednice Láďa ohobloval, vyzdvihli jsme je na věnec a Láďa si zaměřil jednu výšku na jednom kraji, druhou výšku na druhém kraji, jednu výšku na začátku a druhou výšku na konci a povídá, že si ty trámy odveze k sobě na louku a krovy nařeže. Mezitím jsme s Pepou dozdili čelní stěnu s elipsovitým otvorem pro zvon. V sobotu odpoledne mi volal Láďa, ať mu přijedu pomoct řezat krovy, že mu to jde pomalu. Sedl jsem do auta a v kraťasech a v triku jedu na Roudnici k Láďovi. Tam foukal vítr a bylo podstatně chladněji než u nás dole. Do večera se nám podařilo krovy nařezat, spasovat, očíslovat a rozložit. V neděli jsem chtěl jet do kostela, když mi zavolal Láďa: „Míro, za chvíli s Pavlíkem přivezeme krovy a hned vazbu postavíme.“ Skutečně, za hodinu byly krovy postaveny a všechno pasovalo na milimetr. Prkna jsem měl přislíbena od Romana Fishera z jeho firmy ve Vrchlabí, kde s Pavlem vyřezáváme. V pondělí Láďa přijel s přívěsem a dojeli jsme pro prkna. Vašek od Akátů je z jedné strany ohobloval a vyřízl pero a drážku. Po večerech jsem je natíral. Počasí se začalo kabonit a v pondělí Láďa s Pavlíkem pokryli střechu prkny a navrch přicvakali plachtu. V úterý dopoledne jsem nasadil provizorní žlaby a za hodinu začalo po měsíci opět vydatně pršet. Zase jsem říkal, že to bylo vše načasované na minuty. Ale ty nervy… Kdo to nezažil, neuvěří.
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 16.9.2019
  • 85 zobrazení
pravyplaninar
Jánošikove diery je soustava krásných tiesňav a kaňonů v Krivanskej Malej Fatre. Nacházejí se v národní přírodní rezervaci Rozsutec. Nalézt zde můžete mnoho vodopádů, laviček, žebříků a hlavně překrásná zákoutí. V létě jsou vhodné z části i pro rodiny s dětmi, v sekci kde se v kaňonu přes potok přechází po dřevěných lávkách se zábradlím. Nejlépe je asi vyrazit s hotelu Diery v Terchové na Podžiar (zde je dřevěná koliba - stará a nová - kde je možno se občerstvit) a pak pokračovat na Biely Potok. Cesta zpět je stejná. Kdo by se nechtěl vracet stejnou cestou, pak z Podžiaru pokračujte do Štefanovej. Odtud se můžete do Terchové vrátit turistickým vláčkem, a nebo si zde půjčit koloběžku a sjet do Terchové na ní. Koloběžku vrátíte na stanovišti v Terchové pod sochou J. Jánošíka. Do Jánošikových dier ale klidně vyrazte i v zimě (ale pak asi bez dětí). V zimě vás zde čeká nádherná turistika a nezapomenutelné zážitky. Krásně zasněžené lávky, ledopády a cencule jsou prostě úžasné. Některá místa budou na ledu poněkud náročnější na zdolání, ale stojí to zato. Nezapomeňte že v zimě jsou koliby v Podžiaru mimo provoz, a proto si nezapomeňte zabalit sebou něco na zub. A hlavně si vezměte dobrou protiskluzovou obuv. V okolí doporučujeme ještě navštívit sochu J. Jánošíka, muzeum J. Jánošíka, symbolický cintorín vo Vratnej věnovaný objetem neštěstí v horách, a chatu Vratná kterou v roce 2014 zcela poničila přírodní katastrofa, kdy pásmo intenzivních bouřek ve Vratnej Dolině způsobilo obrovský odtrh a sesuv půdy, který byl následován záplavami. A na závěr - i na Havaji napadne někdy hodně sněhu. :-D
Více  Zavřít popis alba 
  • 29.8.2018
  • 93 zobrazení
petasites
Legendární trofej – Dědkův škrpál, o který od roku 1976 nepřetržitě bojuje řada trampských osad a nezávislých klubů, byl 29. června 2018 opět připraven, aby jej v turnaji v malé kopané někdo vybojoval. Posledních 5 let má turnaj dvě části – jarní a podzimní, přičemž ta jarní nese zkrácený název Dědků škrpál a vyjadřuje tak, pro koho je hlavně určen, totiž pro borce starší 50 let. Letošního turnaje se zúčastnila čtyři mužstva, což bylo oproti minulým ročníkům nadstandardní. Kromě tradičních Somráků, klubu Petasites a Los Pubertos přijel i početný favorizovaný tým zkušených fotbalistů Sacího komanda Kondor. Nehrajícím kapitánem klubu Petasites byl ustanoven Máňa, ale do zápasu vstoupili na krátkou chvíli z řádných klubovníků (a tedy dědečků, pro které je jarní turnaj určen) jen Petr H., Dušan, Pepa a Karel. Hra stála hlavně na našich mladých oporách, čestných členech Martinovi Suchém a Christianovi Gotthardovi a hostujících fotbalistech (na Petrově zeťákovi a dvou kamarádech, jejichž identitu neznám). Popravdě řečeno se právě tohle soupeřům moc nezamlouvalo. Věděli totiž proč. Dva zápasy jsme díky mlaďochům vyhráli, ačkoli nějakou branku vstřelil i Dušan. Tým Somráků jsme porazili 4:1 a Los Pubertos 6:2. S favority, týmem Sacího komanda, klubovní družstvo remizovalo 1:1. A protože podle pravidel turnaje o vítězi nerozhoduje nikdy skóre, došlo nakonec mezi družstvem naším a týmem Sacího komanda na penalty. Nejprve na pětici střel obou týmů, pak trojici střel, a když nerozhodlo ani to, nastoupila tzv. „rychlá smrt“. V ní branku, na rozdíl od soupeřů, vstřelil, a také kop soupeřů jako brankář eliminoval náš čestný člen Martin Suchý. Ten byl ostatně hlavním strůjcem klubovního vítězství, protože nejen že branky střílel, což dělal úspěšně i Kristián, ale hlavně dokázal perfektně chránit klubovní svatyni. A proto mohla na
závěr tohoto tradičně skvěle uspořádaného turnaje opět zaznít klubovní hymna. Někteří hráči cizích
týmů to komentovali slovy, že už to na Dědkově škrpálu chodí jako v soutěži Zlatý slavík. Opět zvítězil klub Petasites.
Dík za tradičně perfektně připravený turnaj patří Somrákům a Spolku vysloužilých trampů Horymír, ale především Ďuznovi, pro kterého je turnaj skutečně srdeční záležitostí. A proto se na něm nescházejí jen fotbálku chtiví dědové, ale i hodně diváků, hemží se to tam malými dětmi a atmosféra, kterou podtrhlo i vynikající počasí, byla proto zase skvělá.
Výsledky: 1. místo Petasites club, 2. místo Sací komando Kondor, 3. místo Los Pubertos, 4. místo Somráci. Klub Petasites zvítězil již po čtrnácté (1978, 1979, 1980, 1985, 2001, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2016, 2017, 2018), přičemž z některých ročníků se výsledky nedochovaly.
Kategorie: sport
Více  Zavřít popis alba 
  • 6.7.2018
  • 113 zobrazení
pavelsenk
Na Velký pátek jsme s kamarády využili výjimečnou příležitost prohlédnout si interiéry prostějovské Nové radnice a vystoupat také na vyhlídku radniční věže. Je to krásná a bohatě zdobená secesní stavba na náměstí T. G. Masaryka z let 1911-1914, kterou projektoval Karel Hugo Kepka. Věž samotná má 66 metrů a vyhlídka je v úrovni 9. nadzemního podlaží v asi 46 metrech. Nevím jak interiéry a salónky radnice samotné, ale věž je běžně přístupná po menších skupinkách, informujte se v IC. Více záběrů exteriéru radnice mám ve starších albech 2014 a 2008. V Prostějově je toho k vidění hodně, nějaké tipy najdete přímo na městských stránkách. Foceno 30. března 2018.
Více  Zavřít popis alba 
20 komentářů
  • 3.5.2018
  • 118 zobrazení
tomaskucera
– V sobotu 1. července 2017 se konalo třetí kolo soutěže v požárních útocích devátého ročníku Benešovské hasičské ligy a současně i jako už šestý ročník soutěže o Pohár SDH Daměnice. Pořadatelem byli tedy hasiči z Daměnic a to znamená, že to byla soutěž na dvě B pro všechna družstva. Daměnický travnatý plácek je kratší, než klasické fotbalové hřiště, a tak měl požární útok pomocí dvou proudů jen 70 metrů. Proto bylo velmi důležité udělat co nejméně chyb.
Bylo zde vidět družstva nejen z Benešovska, ale také z Táborska a dokonce i Příbramska. Soutěže se zúčastnilo 35 týmů, 9 družstev žen a 26 družstev mužů. Protože všechny kategorie soutěžili na dvě hadice B, byla startovní listina smíšená, výsledné pořadí se však počítalo zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy.
Chmelenští hasiči měli v předchozích letech na soutěži v Daměnicích pokaždé smůlu. V roce 2013 byli diskvalifikováni za přešlap, v roce 2014 zase nemohl jeden proudař trefit terč, to znamenalo propad hluboko ve výsledném pořadí, v roce 2015 byli problémy s roztažením hadic a pro Chmelnou to bylo předposlední místo a nedařilo se ani v roce 2016, kdy družstvo bylo diskvalifikováno a dvakrát ulitý start. Velké štěstí neměl SDH Chmelná ani nyní, kdy při útoku nastala třívteřinová prodleva na spojování savic a tím pádem i na zpomalení celého útoku. Výsledný čas byl 18:53 s. a stačil na 13. místo. Pro chmelenské hasiče to ale bylo zatím nejlepším umístěním na všech absolvovaných soutěžích v Daměnicích.
Po celou soutěž panoval nepříjemný čelní vítr, který ztěžoval práci proudařům. Každé zaváhání na sestřiku a netrefení přímo z první vody znamenalo nepříjemnou spršku a vytvoření neprůhledné mlhy. Ačkoliv bylo na startu poměrně dost kvalitních družstev, hodně se kazilo. Zdislavice – proudař zůstal na základně. Chářovice B – nezapojený rozdělovač. Radětice a Chmelná – pomalejší voda.
V kategorii PS-12 bez úprav byly jedinými zástupci mezi ženami SDH Břežany. Zatímco u mužů byl souboj o stupně vítězů zajímavější. Miřetice i přes chybu na rozdělovači zvládli sestříknout v čase 24,60 s, ještě lepší útok zvládli Chotčiny 22,30 s. Na krásném třetím místě doběhli Vilice v čase 30,07s. Muži z Vilic se zúčastnili ligy poprvé a předvedli divácky atraktivní útok, včetně netradičně ulitého startu, když se jeden ze závodníků pokusil po povelu „POZOR“ roztleskávat publikum. Organizátoři ovšem návštěvu tohoto týmu na jejich první soutěži uvítali, protože v době kdy družstva výrazně ubývají, bude liga ráda za každé družstvo, které má chuť závodit.
Na této soutěži v Daměnicích chmelenští muži obsadili v celkovém pořadí 13. místo a v hodnocení seriálu Benešovské hasičské ligy získali 8 bodů. Dohromady se 12 body z Křivsoudova a žádným bodem z Louňovic pod Blaníkem má SDH Chmelná muži 20 bodů a v průběžném pořadí Benešovské ligy 16. místo z 31 družstev.
Více  Zavřít popis alba 
  • 12.11.2017
  • 97 zobrazení
ok2zdl
Na CIAF jezdím od roku 1997. Naposledy jsem CIAF navštívil v roce 2014 a myslel jsem si, že horší už to být nemůže. Letos to byla největší slabota, co jsem zažil. Všude prázdné plochy, na statice jen Ukrajinci, Gripen, Mi-171, MiG-15 a pár vrtuláků. V programu díry, snažili se to zaplácnout opakovaným vystoupením některých strojů. Armáda ČR vystavovala celé 2ks techniky. Většina "taháků" nedorazila, nechápu tvrzení pořadatelů o největší letecké show v ČR. Nevím, kde vzali inzerovaných 80-90ks techniky, která měla být k vidění. Asi počítali i TOI TOI budky. Akci zachraňoval jen Gripen, Su-27, Baltic Bees a Red Bull. Jinak to byla slušná mezinárodní ostuda. Takto letecká show evropského formátu rozhodně nevypadá. To bylo naposled, co jsem CIAF navštívil, pořadatelům, kteří jen lžou a mastí si kapsu, už nedám ani korunu. S touto akcí to jde opravdu hodně z kopce, ještě že máme DNY NATO... Tak totiž vypadá profesionálně zvládnutá akce a né CIAF. Vystoupení všech pilotů byla parádní, ti za upadající úroveň tohoto v podstatě regionálního leteckého dne nemohou. Dokud bude CIAF pořádat náměstek hejtmana pro zdravotnictví, zlepšení se asi nedočkáme.
Kategorie: koníčkyudálosti
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 3.9.2017
  • 238 zobrazení
klarkaj1
A je mi 7 let. Oslav a dortů bylo opět hodně - v Žehrovicích,v Praze u mámy,u táty, v Borový na chalupě.
Více  Zavřít popis alba 
  • 29.6.2017
  • 314 zobrazení
slavek-m
Další Perseidy focené na poli poblíž obce Bělečko na okraji Královehradeckých lesů. Oproti těm loňským byly ty letošní opravdu hodně chladné...
Starší fotky meteorů:

Perseidy
Perseidy 2015
Perseidy 2014
Perseidy 2013
Perseidy 2012
Perseidy 2011

Další meteorické roje
Geminidy 2015
Kvadrantidy 2014
Lyridy 2012
Orionidy 2011
Draconidy 2011
Kategorie: krajinapříroda
Více  Zavřít popis alba 
22 komentářů
  • 30.4.2017
  • 116 zobrazení
azylgaia
Čertíček byl jedním ze 4 sourozenců, kteří byli na podzim roku 2014 vyhozeni v zavázané krabici u vlakových kolejí v místě, vlaky hodně zpomalují... Naštěstí se povedlo je zachránit. Sourozenci již svůj domov našli. Čertíček byl velmi mazlivý a moc hodný, ale měl chronické problémy s průjmy. Bohužel nás v listopadu 2016 navždy opustil.
Kategorie: zvířata
Více  Zavřít popis alba 
  • 10.4.2017
  • 41 zobrazení
rebeccarawr
Komedie „Kšanda“ je nabitá dějem a originálním humorem. Dialogy ostré jako bič a strhující tempo nenechají diváky ani na chvíli vydechnout. Ne náhodou aspiruje „Kšanda“ na nejlepší českou komedii roku 2014. Láska ke „Kšandovi“ kvete v každém věku.

Autor: J. Sypal
Hrají: M. Kuklová, J. Sypal, P. Jančařík, M. Maxa, M. Bittnerová, M. Pitkin

„Nelétej příliš vysoko,všimnou si toho…“

Magda Olezlá a Jindřich Klíště jsou milenci. Plánují společný život, ale ještě předtím se snaží získat hodně peněz a přitom zůstat čistí. Vymyslí ďábelský plán. K jeho realizaci zneužijí manžela Olezlé – Huberta Kšandu.

Pomůžou mu postupně vystoupat až na samý vrchol kariéry a pak jimi nastražená past sklapne. Kšanda je zatčen. Teď Olezlé s Klíštětem už nic nebrání k dosažení vytouženého cíle. Jejich růžové sny o bohatství se začínají plnit. Ale všechno je nakonec úplně jinak… Příběh o lidské hrabivosti má nečekané rozuzlení. (zdroj: http://www.divadlouhasicu.net/repertoar/ksanda/)
Více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 20.2.2017
  • 441 zobrazení
slavek-m
Dle předchozího ohlédnutí se za rokem 2014 jsem udělal další podobné album a opět to není to výběr těch nejlepších snímků, to bych to musel ještě hodně promazat - jde o průřez zajímavostmi, se kterými jsem se během uplynulého roku setkal. Všechny snímky zde už byly v několika albech prezentovány.

Pro mě nejdůležitější milníky loňského roku 2015 byly především následující setkání s těmito druhy:

silně ohrožený koniklec velkokvětý
silně ohrožený hlaváček jarní
silně ohrožený šafrán bělokvětý
silně ohrožený vstavač bledý
kriticky ohrožený pestrokřídlec podražcový
kriticky ohrožená ještěrka zelená
kriticky ohrožený jasoň dymnivkový
kriticky ohrožené vstavače kukačky ve velkém množství na Havranickém vřesovišti
opětovná návštěva kriticky ohroženého hnědáska osikového
kriticky ohrožený jasoň červenooký
kriticky ohrožený a velevzácný mečík bahenní
kriticky ohrožený prstnatec český
kriticky ohrožená rosnatka prostřední
kriticky ohrožený modrásek černoskvrnný
silně ohrožený modrásek bahenní
kriticky ohrožený modrásek ligrusový

Na další rok 2016 mám naplánované znovu-navštívení některých lokalit a samozřejmě navštívení nových míst se zajímavými obyvateli ať už svým vzezřením, nebo nemilým osudem, který je často díky lidské činnosti potkal...
Více  Zavřít popis alba 
80 komentářů
  • 4.2.2017
  • 276 zobrazení
olda55
Skupina je životním projektem skladatele, textaře, zpěváka, hráče na foukací harmoniku, akordeon, kytaru a slide kytaru Petara Introviče. V roce 1971 se začala odvíjet historie souboru, který střídal aktivní a pasivní období a prošel četnými personálními obměnami, o kterých rozhodoval výhradně protagonista souboru Introvič. Skupina zprvu hledala uplatnění na folkových festivalech (v roce 1982 dokonce vyhrála Portu), postupně se však těžiště její činnosti rozšířilo a vystoupila i na Pražských jazzových dnech a na festivalech Rockfest a Vokalíza.

Po několika rozhlasových nahrávkách se Bluesberry uvedli na záznamu Supraphonu Porta 82 s Leadbellyho skladbou Good Morning Blues (Dobrejtro blues). Komunistická éra v Československu však nebyla blues přátelsky nakloněna...
V této době musel Introvič často bojovat proti zásahům cenzury. Také název skupiny byl anglicky znějící a to nebylo před rokem 1989 vhodné, ale Bluesberry přežili. Konec roku 1989 přinesl Sametovou revoluci a po revoluci hodně věcí nabralo správný směr.

V průběhu dalších let a desetiletí skupina natáčí vlastní desky. Zatím posledními novinkami jsou studiové CD s názvem ''Blues je třeba'' (2008), DVD (2010) a CD (2014) ''A tak jdou roky bluesový... 40 let'' se záznamem koncertu k čtyřicetiletému výročí Bluesberry z pražského klubu Retro Music Hall a výběrové 2CD ''Bluesberry 1982-1984'' (2016). Do dnešních dnů skupina neúnavně koncertuje a to nejen na domácí scéně ale i v zahraničí, například v rámci festivalu Blues Spring ve Vídni a na dalších koncertech v Mnichově či v Drážďanech.

Bluesberry hrají nejen kousky světových bluesových mistrů, ale i průřez svého již více než čtyřicetiletého repertoáru, ve kterém zaznívá jak klasické lidové blues, tak i boogie, funk a rockovější skladby v rytmu veselém a radostném.

pozn. na koncert přivezou na pokřtění dvě CD:
1) 2CD – živáky BB 45 let s hosty (vyšlo 20.12. 2016)
2) 2CD, Historické záznamy 1982 – 1984 (vyšlo 13.6. 2016)
Více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 14.1.2017
  • 87 zobrazení
poku
Již tradičně se v Rudce o Vánocích, tentokrát na svátek sv. Štěpána odpoledne, sešla Svatá rodina s množstvím dalších postav a postaviček. Pannu Mariu s Josefem již po několikáté představovali Mariánka a Jeník Staňkovi, Ježíškem se letos na krátko stal tříměsíční Matyášek Čermák. Ve scénce dále nemohl chybět učený rabín - Aleš Staněk, děvče – Esterka Matoušková, která Josefovi ukázala správnou cestu, pastýři – Vítek, Ondra Staňkovi a Lukášek Řezanina, mladík Pavlík Staněk spěchající na trh, hospodští - Milan Čermák s Maruškou Sedláčkovou, ti zrovna ženili své dva syny - Jakuba Čermáka a Davida Konce, a tudíž nemohli poskytnout přístřeší Marii a Josefovi, hodné babičky v podání Aničky Hvězdové a Evy Čermákové. Tři králové ztvárnění Míšou, Vraťou a Mirkem Jirglovými se nezalekli hrozivě vyhlížejícího Heroda – Jana Kožnara, poslechli dobře míněnou radu anděla- Vašíka Staňka, poklonili se Jezulátku v Betlému a Heroda nechali Herodem. Vypravěči - Mirek Staněk a Jana Čermáková – vše uváděli a provázeli pěkným slovem a koledy by tak dobře nezněly, kdyby nebylo hudebního doprovodu Vojtíka Staňka. Všichni účinkující již po několikáté obětovali volný čas, aby divákům z blízka i daleka zpříjemnili sváteční chvíle, třeba je i trošku poučili o tom, jak se to v Betlémě před více než dvěma tisíci lety všechno seběhlo. Za to jim zcela jistě patří velké poděkování. Poděkovat můžeme samozřejmě i těm, kteří zrovna v letošním jubilejním představení nevystupovali, ale mohli jsme je vidět hrát a zpívat v předchozích letech.
Živý Betlém si neumíme představit bez živých zvířátek u jesliček. Za jejich dočasný příbytek a zapůjčení chceme poděkovat Hynkovi Dvořáčkovi, který také nikdy nezapomene udělat ohýnek pro naše malé pastýře, u kterého se mohou prokřehlí ohřát. A jak důstojný je příjezd Tří králů na běloušovi! Oblíbená Bobina manželů Blažkových je neodmyslitelnou součástí scénky. Děkujeme však i za ochotu, s jakou Blažkovi na koníkovi povozí velké i malé zájemce po skončení představení. Rekvizity již od rána instalují Vraťa Jirgl st., Josef Fukan, Mirek Čermák. Marie Jašová a Jirka Oplatek neúnavně fotografují.
A protože jsme se letos sešli už po desáté, patřilo velké poděkování a malý dárek nejenom účinkujícím, ale i dětem, které ztvárnily Jezulátko v předchozích letech. Vážíme si ochoty rodičů, kteří nám své malé poklady do jesliček zapůjčili. Byli to:
rok 2007 Natálka Trnková
rok 2008 Vítek Staněk
rok 2009 Ondra Fukan
rok 2010 Josífek Vala
rok 2011 Verunka Janíčková
rok 2012 Hanička Kožnarová
rok 2013 Honzík Matoušek
rok 2014 Anežka Jirglová
rok 2015 Barunka Matoušková
rok 2016 Matyášek Čermák

K pěknému odpoledni přispěli i diváci, kteří účinkující podpořili zpěvem pěkných koled a hlavně svou přítomností a potleskem.
Po ukončení svátečního programu se mohli všichni zahřát svařeným vínem nebo čajem. Výtěžek z finančních příspěvků vhozených do pokladničky v jesličkách bude zaslán neziskové organizaci kláštera na ulici Kamenná v Brně v prostorách sester Alžbětinek.

Marie Jirglová

P.S. Všichni dobře víme, že největší dík samozřejmě patří naší paní starostce Marii Jirglové, která nás po celých deset let neúnavně podporuje, chystá kostýmy i teplé nápoje, povzbuzuje milým slovem a úsměvem, přivádí pasáčky k jesličkám a zkrátka nechybí nikde, kde je jí potřeba.
vděční účinkující
Více  Zavřít popis alba 
  • 3.1.2017
  • 428 zobrazení
extratenis
V Turecku, v hotelovém komplexu Cesar Temple De Luxe Belek (Turkey-Antalya) se nacházelo hodně antukových kurtů asi tak jich bylo 10-15, ale kvalita nic moc, antuka se bořila, snad i ten nejhorší kurt v Čechách má lepší kvalitu než ten v Turecku.
Kategorie: sport
Více  Zavřít popis alba 
  • 20.10.2016
  • 93 zobrazení
fotograf-milan-svoboda
Kapela DÍVKY ROCKU existuje od září 2014. Za svou krátkou historii toho ale zvládla hodně - upozornila na sebe jako nejmladší kapela soutěže o titul Západočeská kapela rocku rádia Kiss Proton 2015 a letos obsadila výtečné 3. místo ve vyhledávací soutěži Múza 2016, takže ji na podzim čeká nahrávání prvního alba.
Více  Zavřít popis alba 
  • 8.8.2016
  • 330 zobrazení
mur
KOLEM CR - Kruh se uzavrel (v Krnove)

https://www.bikemap.net/en/route/3690685-kolem-cr-finished/
Toto je hodne zjednoduseny tracklog. Skutecne udaje:

Podel hranic
- 2.444 km
- 51.660 mup

Celkem i ze vsemi
1. prijezdy
2. ubytovanimi
3. cestami za jidlem
4. bloudenim
5. akcemi, ktere jsem vyuzil, abych nemusel jezdit natezko nesjizdne useky:

- 3.695 km
- 78.135 mup

Seznam akci, ktere do objezdu zapocitavam:

1. http://mur.rajce.idnes.cz/2008-05-16_Sumava_kola-Stan_Kolem_CR_I./
. http://mur.rajce.idnes.cz/2008-05-16_Sumava_kola_Kolem_CR_I./
2. http://mur.rajce.idnes.cz/2009-08-30_C-Les_Krusne_Kolem_CR_II./
3.http://mur.rajce.idnes.cz/2010-06-09_Loudani
4. http://mur.rajce.idnes.cz/2011-07-11_J-MORAVA_Kolem_CR_III./
5. http://mur.rajce.idnes.cz/2011-08-16_RYBNIK
6. http://mur.rajce.idnes.cz/2012-05-01_Bile-Karpaty_-_Kolem_CR_IV./
7.http://mur.rajce.idnes.cz/2012-06-02_Visalaje
8. http://mur.rajce.idnes.cz/2012-09-22_JAVORNIKY_-_Kolem_CR_V./
9. http://mur.rajce.idnes.cz/2013-06-10_KRUSNE_-_Kolem_CR_VI.-_Dusan/
. http://mur.rajce.idnes.cz/2013-06-10_KRUSNE_-_Kolem_CR_VI._-_Murphy/
. http://mur.rajce.idnes.cz/2013-06-10_KRUSNE_-_Kolem_CR_VI._-_Standa/
10. http://mur.rajce.idnes.cz/2014-03-08-SNOW-Spindl-Kolem_CR_-_doplneni
11. https://www.bikemap.net/en/route/3690849-2014-05-31-beskydovani/
12.http://mur.rajce.idnes.cz/2014-08-31-LUZICKE-kolem_CR_VII
13.http://mur.rajce.idnes.cz/2014-12-26-SNOW-Pec-kolem-CR-VIII
14. http://mur.rajce.idnes.cz/2015-01-18-SNOW-Pomezky-kolem-CR-IX
15. https://www.bikemap.net/en/route/3690855-2015-03-15-snow-bozidar/
16. http://mur.rajce.idnes.cz/2015-06-22-OSTRAVA-kolem-CR-X
17.http://mur.rajce.idnes.cz/2015-08-07-Trilogy
18. http://mur.rajce.idnes.cz/2016-07-25-kolem-CR-JESENICKO
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 31.7.2016
  • 138 zobrazení
capvylety
Galerie Cesty ke světlu je na Chodově v Zakouřilově ulici 955/9. Zdeněk Hajný (1942-2014) vystudoval v Brně VŠ zemědělskou, ale od roku 1966 začal malovat abstraktní obrazy a zabýval se spojením malířství s psychologií - jeho obrazy považuje hodně lidí za léčivé. Prof. F. Dvořák o něm prohlásil: "Hajného obrazy nás přenášejí do světa snů a vyvolávají představy kosmického dění". V přízemí galerie, kde se platí vstupné (90.- snížené 50.-) je prodejní galerie a může se tam fotit. V prvním patře, kde je výstavní galerie se fotit nesmí, jsou tam originály nasvěcované počítačem a doprovázené meditační hudbou, ta atmosféra by se na fotografii přenést nedala. Je tam i interaktivní dílo Labyrint světa a ráj srdce, kde je možné se připojit, a světla se zabarvují podle nálady připojeného člověka. Ve druhém patře je Křišťálová čajovna s projekcí Vesmírná píseň, denně od 15 h. Galerie je otevřena úterý - neděle od 14 do 19 h.
Bylo nás 13, vedla Jarka, foto Jarka.
http://www.zdenekhajny.com/cz/fs14-uvod.html
Více  Zavřít popis alba 
  • 23.3.2016
  • 188 zobrazení
pristera
Roku 2014 jsme svá záda ohýbali v kopcích Velké Fatry. Pro mě to byla první návštěva těchto hor. A stejně jako každý rok, i letos nám nabídly hory své nejrůznější tváře. První den bylo polojasno, místy mlhy. Druhý den mlha, slejvák a vítr, který nás nejednou pomalu sundal z pěšiny. Třetí den bylo krásně jasno a svítilo slunko.
Vyrazili jsme z Prahy vlakem, kde jsme se opět "prospali" a ráno "plní sil" sedli do busu, který nás dovezl do Starých hor. A pak pěkně po svých pořád do kopce přes Predný Japeň, kde jsme dali oběd. Pak přes Malou Križnou kolem Královy skály až do našeho hotelu Králova Studňa. Tenhle hotel nás hodně zklamal. I když jsme měli objednané nejlevnější ubytování, stále jsme byli jejich hosty, ale chovali se k nám jako bychom neměli nárok na sprchy ani normální jídlo. Teta si tam rozřízla nohu o plech na dveřích, takže jela se strejdou domů, protože rána byla hodně hluboká. Byli jsme rádi, že jsme odtamtud ráno odešli. Zkušenost velmi špatná.
Druhý den jsme se vydali zpět ke Králově skále a odtamtud směrem na Krížnou. Jen, co jme začali stoupat objevila se před námi bílá stěna a začalo pršet a foukat. Pršení se pak změnilo ve slejvák. Dále na Frčkov a pak nahoru na Ostredok. V mlze a dešti jsme ulovili krabičku a začali klesat na Chyžky. Foukal velmi silný vítr, že mě to párkrát málem sejmulo. Z Chyžek pak směrem na Stádlisko a konečně do chaty pod Borišovom. Tam jsme se ubytovali a začali se sušit. Chata byla příjemná. Další den nás probudilo slunko a my se vydali na poslední úsek cesty. Šli jsme směrem na Ploskou, ale uhnuli po jejím úbočí směrem na Čierny kameň, před kterým jsme uhnuli dolů do vesnice na bus.

Bylo to super, dobrodružný a různorodý :)
Více  Zavřít popis alba 
  • 4.3.2016
  • 134 zobrazení
Reklama