Hledání

29 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

choch
Tradiční pocta k 17. listopadu... Vzhledem k počtu nahlášených demonstrací všude okolo vyrážíme netradičně brzy, už odpoledne, abychom se vyhnuli večerní mele. Narážíme na dva řečnící papaláše, kterým zdatně sekundují klucí vouniformovaný a mraky tévé reportérů. Emoční náboj ta hromada svíček bezesporu má, ale pieta, přátelé, ta už je dávno ta tam...
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2015
  • 38 zobrazení
  • 0
ikub
V letech 2005-7 v okolí Lipnice sochař Radomír Dvořák vysekal do skály bývalých žulových lomů tři reliéfy.
Bretschneiderovo ucho je prvním z reliéfů Památníku národního odposlechu. 3 m vysoké dílo dostalo své jméno podle tajného policisty z knihy J.Haška Dobrý voják Švejk.
Ústa pravdy jsou druhým reliéfem. Dílo je volně inspirováno reliéfem Bocca della Verita v předsíni kostela Santa Maria in Cosmedin v Římě.
Zlaté oči jsou v pořadím třetím odhaleným reliéfem. Oči jsou vytesány v trojúhelníku vysokém cca 2,5 m a nesou zlatý nápis Home a Enter.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
  • 1.11.2015
  • 104 zobrazení
  • 0
krupamir
...první den pobytu na severovýchodním Slovensku jsme se vydali na prima túru od káždému známé řeky Dunajec na neméně známé skalní útvary TRZE KORONE (Tři Koruny)982 m.Paráda - dole děsná inverze,nahoře sluníčko.Prostě nádhera.
více  Zavřít popis alba 
339 komentářů
  • 11.12.2015
  • 167 zobrazení
  • 18
janul
Národní park Rondane (norsky Rondane nasjonalpark) je nejstarší norský národní park rozkládající se na pomezí krajů Oppland a Hedmark. Založen byl 21. prosince 1962. Park pokrývá oblast horského masivu Rondane s jeho deseti vrcholy přesahujícími výšku 2000 metrů. Rondane je typická vysokohorská oblast s rozsáhlými náhorními plošinami a celkem deseti vrcholy přesahujícími výšku 2000 metrů. Nejvyšší horou je Rondeslottet (2178 m n. m.). Nejnižší oblasti parku se nacházejí těsně pod horní hranicí lesa, která je přibližně ve výšce 1000 – 1100 m n. m.. Vrcholy přes 2000 m n. m. jsou: Rondeslottet (2178 m), Storronden (2138 m), Hogronden (2114 m), Midtronden západní vrchol (2,060 m), Vinjeronden (2044 m), Midtronden východní vrchol (2042 m), Trolltinden (2018 m), Storsmeden (2016 m), Digerronden (2015 m), and Veslesmeden (2015 m).
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červenec 2014
  • 99 zobrazení
  • 0
ledovastopa
Národní výstava psů všech plemen se zadáváním titulů CAJC, BOJ, BOV, CAC ČR, Res.CAC ČR, Národní vítěz a BOB

11. a 12. dubna 2015 pár foto záběrů z rušného prostředí v okolí stánku...
více  Zavřít popis alba 
  • 11.4.2015
  • 112 zobrazení
  • 0
kppvystavy
Národní výstava psů 21. června 2015 KLATOVY
posuz. Eisner Uschi A (11/8)
více  Zavřít popis alba 
  • 23.6.2015
  • 54 zobrazení
  • 0
petasites
Druhou sobotu v dubnu se uskutečnil na Kladně již 33. ročník Národního mistrovství v lóře. V tomto ročníku se zúčastnilo 111 týmů
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
  • 12.4.2015
  • 347 zobrazení
  • 0
ledovastopa
Pár nedělních foto ,pravé aprílové počasí .
více  Zavřít popis alba 
  • 10.4.2016
  • 59 zobrazení
  • 0
petr1929
Krásný výlet, počasí se vydařilo na jedničku. Cestou zpět jsme se ještě zastavili nad hradem Veveří u kostelíku Nanebevzetí Panny Marie. Kostel pocházející pravděpodobně z 2. poloviny 12. století byl v té době panskou svatyní. Později se rozrostl na ohrazenou středověkou osadu, která však byla zbořena v době husitských válek. V kostele byl nalezen vzácný deskový obraz veverské Madony s dítětem z poloviny 14. století. Dnes je umístěn ve sbírce Národní galerie v Praze a bude vrácen zpět na Moravu. Kostel je možné najít také pod názvem kaple U Matky Boží. Pokud se vám album líbí, můžete mu dát palec. Fotografie jsou z archivu manželů Sázavských.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 5.11.2015
  • 37 zobrazení
  • 3
alloy
Na Tenerife jsme vyrazily s kamarádkou Irenou s CK Poznání se zájezdem Španělsko, Kanárské ostrovy - Tenerife a La Gomera.

1. den, přílet k večeru (v letadle jsme dostaly oběd a svačinu, vždy při jídle byly turbulence, přesto, jsme nenechaly ani drobeček) a úžasná večeře v rámci polopenze (ty byly mimochodem úžasné vždy, takové večeře a snídaně také znamenaly v závěru těžší letadlo :.)), pro lepší trávení jsme podnikly večerní procházku podél moře (slunce zapadá v tomto období ve 20.00 hod.). Večer až do noci probíhalo v hotelu finále soutěže krásy Mrs. Europe 2015 a tak celým hotelovým komplexem zněly rytmy samby.

2. den, zahradou Casina Taoro, zahradou Aquatic a po pláži PLAYA JARDÍN se subtropickou zahradou tentokrát ve dne (hned ráno za rozbřesku a večer po procházce městem). Měly jsme štěstí a oceán byl celé první 4 dny naprosto klidný a ke mně, ne moc dobrému plavci přívětivý a navíc příjemně teplý, což pro nás obě bylo překvapením. V té době vládla kalima, tedy vanul horký vítr ze Sahary a nebyla úplně dobrá viditelnost (např El Teide byl zahalený a vše mělo nádech do oranžova), ale ve chvíli, kdy tento stav pominul, klidné moře se stalo bouřlivým a už mě plavat nenechalo. Odpolední procházka PUERTEm DE LA CRUZ s průvodkyní a ostatními účastníky.

3. den, vydáváme se s účastníky zájezdu na celodenní výlet do NP LAS CAŇADAS s nejvyšším vrcholem Španělska PICO DEL TEIDE (3 718 m). Bohužel lanovka kvůli větru nejezdila a viditelnost byla stejně mizivá. Pokračovali jsme tedy autobusem kaňonem v gigantických monumentálních skalách LOS GIGANTES, půvabnou horskou vesničkou MASCA, kde Irena poprvé ochutnala slavnou kanárskou Baraquito (tedy kávu s kondenzovaným mlékem, mléčnou pěnou, skořicí, citrónem a likérem 43), prohlédli si lávou zničené město GARACHICO, podívali se k 650-750 letému dračinci v Icodu de los Vinos, kde jsme si také zakoupili úžasné kozí sýry jako dárky z dovolené.
A hlavně naučili se, že není problém přivolat ještěrky a to kdykoli, stačí jako když důchodci krmí holuby, vrhnout pár drobků do blízkého okolí, které se zdálo být prázdným a v tu ránu bylo objektů k fotografování habaděj, jen byli zase hned pryč, ta rychlost s jakou uchopí drobek a zmizí se snad ani změřit nedá:.))

4. den, dopoledne jsme si s Irenou zakoupily trekingovou túru Mascou a odpoledne uskutečnily i s průvodkyní polodenní výlet místní dopravou (poprvé jsme použily slevovou kartu BONO via) do krásného koloniálního města LA OROTAVA. Procházka historickým centrem kolem radnice, kostelů, zahrad, návštěva katedrály a slavných „balkónových domů“ byla moc hezká. Město patří k nejpůvabnějším na Tenerife a k jednomu z nejvíce „kanárských“ míst na ostrově. Zpět jsme už razily po vlastní ose a nechaly se odvézt autobusem k Botanické zahradě v Puertu de la Cruz, ta mi přišla krásná ve své přirozenosti.

5. den, celodenní výlet na poloostrov ANAGA do města LA LAGUNA (UNESCO), původního hlavního města ostrova, s dochovanou středověkou architekturou, někdo si vylezl na věž, my se s Irenou rozhodly, že máme měst dost a do Santa Cruz a na pláž Teresita nepojedeme, ale že zůstaneme v Cruz del Carmen a uděláme si výlet po svém. I když se průvodkyně bála nechat nás svému osudu, nenechaly jsme se přesvědčit a udělaly si příjemnou procházku vavřínovými lesy po Cestách smyslů. Delší výlet nepřipadal v úvahu, čekali nás v autopůjčovně, kde jsme si den předtím zaplatily 30 Eury na den malé autíčko Pandu.

6. den, vyrážíme autem (řídila Irena), jen samy dvě do národního parku za El Teidem, od brzkého rána je krásně zřetelný bez mráčků a doufáme tedy, že lanovka bude jezdit, nejela, prošly jsme si tedy trasu č. 3 kolem Roques de García, počasí bylo nádherné a už po cestě jsme viděly, že je lanovka v provozu, tu hodinku jsme si počkaly ve frontě, ale stálo to za to. Bolela mě sice hlava z výškových rozdílů, ale pohledy na šlehačku a Starouška jsou nezapomenutelné. Ostatní se účastnili výletu na Gomeru.

7. den, nejnáročnější túra našeho pobytu, Masca. Bylo nás jen devět Čechů z našeho zájezdu (ostatní byli na katamaránu podívat se po velrybách nebo v Loro Parku), zbytek se skládal ze skupinky Rusů, Němců, Angličanů a vedly nás dvě na Tenerife žijící Španělky, komunikující naprosto perfektně jak anglicky tak německy. Vykládaly při přestávkách, nechaly nás ochutnat gofio a hlídaly své stádečko pečlivě. Měly s sebou vysílačky, každému zkontrolovaly obuv, teplé oblečení a množství pití s tím, že náhlá změna počasí může nebezpečně ohrozit naše životy prudkou záplavou barranca a my budeme muset přečkat nějaké hodiny bez možnosti úniku. V ústí rokle nás čekala lodička, na ní bohatý oběd, někdo si zaplaval na širém moři (já ne, do moře by mě na volném moři nikdo nedostal, Irena si zaplavčila) a hlavně, viděli jsme delfíny, 3 skutečné živé skákající delfíny, fakt zážitek, nádhera.

8. den, dopoledne jsme strávily u moře, pak Irena odletěla, celé odpoledne jsem prospala :.), po večeři jsem šla na procházku a bylo mi divně, byla jsem sama.

9. den jsem vyrazila na výlet v Orotavském údolí, Camino de la Orilla del Monte, okružní trasou z Caldery, krásný a voňavý výlet zase v úplně jiném složení lesa, který jsem snad měla jen sama pro sebe :.). Odtud jsem jela busem na zastávku El Rincón, 1 stanici bohužel přejela (řidiči, když člověk nezazvoní, tak stanicí projedou, jenže když to tam neznáte, jak máte vědět, že máte zazvonit, stanice bohužel nehlásí :.))
(změna - v roce 2016 již má většina autobusů nainstalované ukazatele stanic)
a vracela se (díky tomu jsem zase vyfotila nádhernou divokou trávu) a zamířila strmě dolů za nejkrásnější pláží, kterou jsem zatím viděla, El Bollullo. Bylo víc než 28 °C a já věděla, že ta horší cesta mě teprve čeká. Bohužel mi zastavilo s nabídkou svezení auto jen směrem dolů, když jsem se drápala nahoru, nikoho to nenapadlo :.).

10. den, odpočinek, cesta k vyhlídce k hotelu Maritim a podél pobřeží, nakrmit ještěrky a fotit a fotit a fotit.

11. den, Anaga, Cruz del Carmen k Punta del Hidalgo přes Chinamadu, když jsem vystoupila v Cruz, pršelo, pršelo ještě tak 10 min a pak už jen mizely mlžné záclony a já s díky tomu někomu, možná tam nahoře, byla vděčná té nádheře. Nejdříve ty zvukové vjemy tekoucí vody v pralese a pak ta modrající se obloha a výhledy, které člověku lámou srdce. Za celých 10 km trasy jsem potkala jen několik lidiček jdoucích či běžících v protisměru (běhat do kopce, vyběhnout si 1000ku je prý teď moderní). Několik lidí projevilo starost, že jdu sama.

12. den, výlet do Candelarie, ti Guančové museli být pěkní mužští :.)), úžasná zmrzlina.

13. den, Caldera - Chimiche, super výlet, ovšem vyhnala mě z lesa pohádková nebo spíš hororová mlha, byla jako živá, požírající a ochlazující a děsivá. Díky tomu jsem zjistila, že navigační systém a mapy v mém tabletu jsou super a určitě jen díky nim jsem unikla :.)). Vydala jsem se tedy do Orotavy a znovu prošla město. Doufala jsem, že pořídím nějaké dárky, ale žádné oříšky mě po cestě do nosu necvrnkly.

14. den, Národní park a No. 2 Arenas Negras, pokrytá sopečným prachem žlutošedé barvy jsem navštívila Centrum pro návštěvníky, fotila zase ještěrky a potkala Čechy :.), Jediná možnost návratu z parku, když nepočítám stopování, je autobusem v 16.00, v tu dobu už je pěkně cítit pokles teploty, byla jsem zachumlaná ve všech vrstvách včetně pletených rukavic a stejně mi na větru bylo chladno.

15. den, hledání pošty, její nalezení - zavřeno, sakryš, odhlásit se z hotelu (pohledy poslány, ovšem z 5 jich dorazily adresátům 2, nefunguje tenerifská nebo ta česká, no možná spíš ta španělská (z Finska dorazily pohledy po 5 měsících, tak třeba po roce? mě to nepřekvapí), pak zbytek hodin u moře, zbylé drobné na Červený kříž a zpět pro batožinu a adiós Tenerife, za rok se vrátím :.)) takže vlastě Hasta Luego!
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • říjen 2015
  • 465 zobrazení
  • 1
hoves
Osmidenní výlet na přelomu října a listopadu. Letadlem z Prahy do Neapole, autem z půjčovny okolo 1100 km po jižní Itálii, lodí bez auta na den na ostrov Capri, stále na jih až do Tropey, pak zpět do Neapole, výstup na Vesuv a návrat letadlem do Čech. Trasa cesty: Neapol, Pompeje, Sorrento, Capri, Salerno, národní parky Pollino a Sila, Tropea, Vesuv a Neapol. Noclehy cestou v den dopředu na netu nalezených hotelech. Ježdění autem po Neapoli je nezapomenutelným zážitkem, vřele doporučuji :)
Odpověď na otázku v komentáři, s jakou jsme jeli cestovkou: jeli jsme s cestovkou Hoves :D Ne, vážně, s cestovkou jsem jel naposledy někam jako malej kluk. Koupili jsme se ženou letenky do a z Neapole, po netu dopředu z Čech pronajali v Neapoli auto a zabukovali hotel na první noc v Sorrentu. Pak už jsme se den po dni rozhodovali, kam budeme pokračovat a vždy večer/v noci plánovali na netu cestu a vybírali a zamlouvali ubytování na další den. Děláme to tak vždycky, nic složitého.
Záznamy tras jednotlivých částí cesty:
http://www.wikiloc.com/wikiloc/view.do?id=11345264 (autem z Neapole do Tropey a zpět)
http://www.wikiloc.com/wikiloc/view.do?id=11345281 (pěšky po Pompejích)
http://www.wikiloc.com/wikiloc/view.do?id=11345301 (pěšky po Sorrentu)
http://www.wikiloc.com/wikiloc/view.do?id=11345328 (lodí ze Sorrenta na Capri a zpět)
http://www.wikiloc.com/wikiloc/view.do?id=11345379 (pěšky, autobusem a lanovkou po ostrově Capri)
http://www.wikiloc.com/wikiloc/view.do?id=11345422 (pěšky po Tropee - první den)
http://www.wikiloc.com/wikiloc/view.do?id=11345428 (pěšky po Tropee - druhý den)
http://www.wikiloc.com/wikiloc/view.do?id=11345432 (pěšky po Neapoli - první den)
http://www.wikiloc.com/wikiloc/view.do?id=11345461 (pěšky z posledního parkoviště na Vesuv a zpět)
http://www.wikiloc.com/wikiloc/view.do?id=11345463 (pěšky po Neapoli - druhý den)
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • podzim 2015
  • 329 zobrazení
  • 1
jarmila49
"Již po páté se 14. 11. 2015 od 8 do 12 hodin uskuteční ve Vizovicích na náměstí tradiční Svatomartinský trh. Přijďte ochutnat a zakoupit krajové a národní speciality přímo od jejich výrobců, poslechnout si cimbálovou muziku Ocún, vyfotit se se Svatým Martinem a jeho koněm a užít si příjemné podzimní dopoledne. Tato akce je pořádaná pod záštitou ministra zemědělství Mariana Jurečky".
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • podzim 2015
  • 584 zobrazení
  • 3
fatalwiki
Nenáročný výlet dvou českých párečků jedním autem do Černé Hory. Nejprve pošmajdání po horách, potom nevyhnutelné moře. VW Passat jménem Šabri ujel cca 3100 km. Navštívili jsme úžasné pohoří Prokletije, které tvoří hranici Černé Hory s Albánií a Kosovem, dále NP Durmitor (zde vybírají 3 EUR/osoba za vstup na den) a NP Lovčen, což je jejich národní hrdostí - v tomto pohoří hned u mořského zálivu vznikla tato země a zde bylo vždy jejich poslední útočiště, ať je napadal kdokoliv (jako že je někdo napadal v podstatě stále). Zde je také vesnice Njeguši, kde údajně dělají nejlepší prosciutto (Njeguška pršuta). Je fakt super, není to jen sušené maso jako v Itálii, je tak napůl uzené a napůl sušené, no žrádlo.
Moře čisté, teplé, pláže větinou oblázkové, v letovisku Herceg Novi dokonce betonové. Nejvíc se nám líbila pláž, kde skály zasahují vyloženě do moře - někde pozvolně, někde ční, takže si užijí i skokani jako je Filip. Po skále si člověk vylézá z vody jak po schůdcích. Pro turismus jsou připraveni - krásné kempy zarostlé většinou olivovníky a hromada možností hotelů, chatek, apartmánů, ubytování v rodinách. Ceny příznivé - vyzkoušeli jsme jeden apartmán ve městě Igalo (těsně u Herceg Novi) za 11 EUR/osobu na jednu noc (bez jídla, jen nocleh). Kemp většinou 4 EUR na osobu/noc, jinak se ale dá stanovat v podstatě kdekoliv a jakkoliv (přímo u moře asi ne, pobřeží mají malé, takže je asi rozebráno na centimetry).
Narazili jsme jen na EUROPIVA (nejznámější asi jako u nás Gambrinus je Nikšičko). Určitě hodně pijí (mají dokonce povoleno 0,3 promile při řízení os. auta), ale budou to dost drsňáci, nikde jsme nikoho vyloženě sestřeleného nepotkali. Zkusili jsme i jejich rakiji, kterou prodávají u cesty, a nic moc - v podstatě vždy kalvádos, do kterého přidali např. med, aby se tomu dalo říkat medovice.
Výlet byl zakončen také černohorsky - v pivovaru Černá Hora kousek za Brnem. Ten můžeme také směle doporučit, vaří úžasně, ... a to pivo!!!

Riskující: Slávka (Zajo) + Filip (Fifi), Dede + Radek (Ráďa)
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2015
  • 661 zobrazení
  • 0
otisdavis
Cestou do údolí "Pekla", dnes Národní přírodní památky Peklo, jsem se nejdříve zastavil u zámku v Zahrádkách u Č. Lípy. Vyrazil jsem vlakem z UL, přestoupil v Lovosicích a jednokolejkou až do Zahrádek. Ves Zahrádky se připomíná poprvé r. 1376 jako majetek Mnichovce ze Zahrádek. Není vyloučeno, že větev Mnichovců, vladyků z blízkého Mnichova, si v poslední čtvrtině 14. století postavila v Zahrádkách tvrz, na níž pak sídlila. Po roce 1547 vybudoval Jan z Varenberka na mlístě tvrze mohutný renesanční zámek. Zakladatel zámku zemřel roku 1595 a nepříliš dlouho poté Vartenberkové o Zahrádky přišli. Jan Jiří z Vartenberka se totiž v letech 1618-1620 aktivně zúčastnil českého stavovského povstání, za což byl r. 1622 odsouzen ke ztrátě majetku a musel odejít ze země. Zámek koupil v roce 1623 Albrecht z Valdštejna. Zahrádecký zámek vyhořel 30. ledna 2003. Oheň napáchal škody za 87 milionů na budově zámku a za 4,5 mlionu na vybavení. Po 11 letech byl znovu zpřístupňen veřejnosti k omezeným prohlídkám.
více  Zavřít popis alba 
52 komentářů
  • 24.3.2015
  • 237 zobrazení
  • 11
cervik-dobriv
Duo Access v Albánii
Možná se to zdá divné, že se stále vracím do jedné země, ale má to své důvody. Albánie je země jako stvořená pro nás čtyřkolkáře. Nádherná rozmanitá příroda, vysoké hory, hluboké kaňony, dlouhé písečné pláže, opuštěné parky, kde potkáte maximálně své kolegy na motorkách. Lidé příjemní, hned si s vámi pořizují selfie a policisté, když je míjíte, vám salutují. Pro nás v Čechách to zní jako sci-fi, ale je to tak. Vytýčil jsem několik cílů, které jsme chtěli dosáhnout, aby to nebylo jen tak nesmyslné ježdění.
Vyrážíme večer 24.4. ve složení: zatím expedicí nepolíbený Fanda a já s Vladí na Access Max 750 LT, zkušený matador Pačenko s Petrou na Yamaha Grizzly 700, ostřílený pohodář Václav na Polaris 800 X2 a sportkař tělem i duší Milan na Suzuki 400 LT.
Po osmnácti hodinách dorážíme na místo. Kemp na Skadarském jezeře v Černé Hoře navštěvujeme pravidelně. Je to dobrá základna. Hlídá to tam Čech Riky a kdyby se nám něco na cestách Albánií stalo sedne do auta a přijede pro nás. To je pomoc k nezaplacení, kterou jsme naštěstí zatím nikdy nemuseli využít. Naložíme čtyřkolky bagáží a jdeme na kutě. Čeká nás 2 000 km za 11 dní v sedle čtyřkolky.
2. den ráno dotankujeme a bereme směr hranice. Překvapila nás dlouhá fronta, ale za necelou hodinu jsme v Albánii. Kousek za čárou v městečku Koplik bereme útokem bankomat, prodejnu sim karet a supermarket, kde kupujeme něco na večerní seznamovačku u ohýnku. Navštěvujeme turistický komplex, kde kromě jezírek s rybami měli i páreček medvědů. U poslední benzínky dotankujeme a jedeme do pohoří Kushen. Kde to jen jde, jsou malá políčka. V řečišti rozvineme tábor a upečeme si dobrotu. Kvákání žab nás doprovázelo až do rána.
3. den: V jedné horské vesničce vidíme kombajn. Na sekání obilí ho asi nemají, protože políčka tu mají malá a nepřístupná. Budou ho nejspíše používat jako mlátičku. Míříme dál, směr park Lura. Těsně před ním odbočíme a pokračujeme dál horami. Na vrcholcích parku leží sníh, a už jednou před lety jsem skrze něj jel, tak zkouším novou cestu, která také šplhá k vrcholu, kde se brodíme sněhem. Otočím se a Venca nikde. Vracíme se k němu. Čtyřkolka stávkuje. Nechutná jí zdejší benzín a tak jí dopuje aditivami. To už jí šmakuje a můžeme pokračovat. Vrcholek překonáme a za ním se spouštíme do údolí. Po dvouhodinovém sjezdu dotankovávam z vlastních zásob a rozmýšlíme se, jestli se odklonit od trasy a dojet k benzínce nebo pokračovat a věřit že něco potkáme. Adrenalin vyhrál a pokračujeme dál do hor. Při soumraku na jedné pastvině u hučícího potůčku rozbalujeme tábor. Z dálky slyšíme projíždět auto. Je to „prezident“ místní oblasti. Alespoň to tvrdí. Vítá nás, potřásá si s námi rukou, pořizují si s námi fotky a mírně pod vlivem mizí za kopci. Tentokrát nám společnost přes noc dělá kukačka.
4.den: Po nočním dešti s rozbřeskem přichází sluníčko, které nám, než dosnídáme vysuší stany. Pro dnešní den máme za cíl jezero Ohrid. Výjezdu a sjezdů je tu dost. Počasí nás stále honí. Půl dne mu úspěšně ujíždíme, ale nakonec musíme do pláštěnek. Dvacet km před cílem nás zastaví divoký potok. Prvotní nápad, že jeho dno zaházíme balvany, po kterých přijedeme, se rozplynul. Proud valící se vody z vodopádu nám je bere. Přihlížející domorodci nám ukazují kudy to máme objet, ale na silnici se nám nechce. Bohužel to jinak nejde. Teď už neprší, ale rovnou chčije. Silnice je tak kluzká, že všechny zatáčky jedeme driftem. V jedné zatáčce to zkusil i místní domorodec s autem a rovnou do kamionu. Dlouhou frontu elegantně předjíždíme. Za doprovodu deště dojíždíme do dnešního cíle. V hotelové restauraci u jezera Ohrid si jak jinak dáváme ryby. Aby nám lépe chutnalo pouští nám české písničky.
5. den je ve znamení deště. Hned od rána oblékáme nepromok. Dotankujeme vše co jde a šplháme do hor. S přibývající nadmořskou výškou přituhuje. Sesunuté svahy, spadané kamení, vše nějak dáváme. Zastavuje nás vodopád valící se přes cestu. Klackem zjišťujeme hloubku. Postupně jeden po druhém ho překonáváme. Sportku pro jistotu bereme na kurtu. Příroda nás zkouší. O kus dál popadané stromy. I s těmi si poradíme. Těsně před vrcholem nás zastavuje mokrý sníh. Po půl hodině prokousávání hledáme jinou cestu. Musíme zpět 30 km na rozcestí a překonat hřeben jinde. I tam šplháme vysoko. Cestou potkáváme dřevorubce, kteří čistí cestu od padlých stromů. Kus nad nimi už si zase musíme poradit sami. Konečně jsme na hřebeni, kde nás zase čeká sníh a mlha. Jdu se projít a zjistit jestli to půjde. Sníh směrem z kopce dáme, ale na rovinkách v zatáčce je místy nafoukáno i přes metr. To by nás zastavilo a zpět by to byl horor. Kempovat tu nebo se vrátit zpátky do hotelu? Cesta zpět až k asfaltové silnici nás stejně nemine a od ní je to na hotel už jen 15 km. Za soumraku dotankujeme a vracíme se zpět. Na hotel odkud jsme ráno vyjeli jsme dorazili za tmy a za sebou krásných těžkých 200 km.
6. den: Sluníčko nás tahá z pelechů dřív než chceme. Dnes nás čeká objet pohoří M. Shpatco. Včera se nám ho ani na druhý pokus nepovedlo překonat. Před snídaní ještě opláchneme čtyřkolky. Dofoukneme pneumatiky na asfalt. Je škoda je sjíždět a vyrážíme. Sportce se koupel nelíbila a baterka už nemá šťávu. Beru jí za sebe na kurtu, než vyschne voda někde v kabeláži. Po cestě se zastavíme v jedné vesničce na zdejších trzích. Oběd dáváme pod hradbami starého města Elbasan. Po 200 km objížďce jsme zpět na trase pouhých 5 km od místa, kde nás včera zastavil sníh. Vyjíždíme do jednoho průsmyku Tomorr, kde ovšem je závora s ostrahou. Na ceduli je povolen vjezd od 18:00 – 6:00 hod. Musíme hoďku a půl počkat. Ostraha je neoblomná. V průsmyku se buduje zbrusu nová cesta. Upouštíme tlak v pneumatikách a čekáme, až dělníci přestanou pracovat. Přesně v šest se závora zvedá. Kličkujeme mezi bagry, nakladači a různou technikou. Až tu bude hotovo, pro nás to tu již nebude. Na jeho konci šplháme na hřeben. Čím jsme výše, tím se cesta zužuje a zhoršuje. Voda z tajícího sněhu tu zanechává po sobě stopy. Začíná se i stmívat. Dosáhli jsme nejvyššího vrcholu a za ním klesání do údolí. Místy jsou svahy sesunuté nebo popadané kamení. To hravě čtyřkolky dávají. Vjíždím do kamenolomu. Trochu mě to rozhodilo, ale prostě to tu tak chodí. Je vedle cesty dobrý kámen? Tak jo. Trochu ho narubeme. :-D Za hluboké tmy přijíždíme do městečka Corovode a ubytováváme se v hotelu nad kaňonem.
7. den: Po snídani jedeme raftovat. Neopren, vesta, helma a pádlo je teď můj přítel. Dvě hodiny sjezdu divoké řeky Osumit hluboko zařízlé do skal. Úchvatné skalní útvary a vodopády mezi kterými proplouváme. Příjemné zpestření, ale čas je neúprosný. Musíme pokračovat dál. Před sebou máme návštěvu dolů. Nakonec to nebyli doly, ale starý vojenský muniční sklad, zasekaný hluboko do skály. Přes most jsme si nedovolili jít. Výdřeva byla ve značném stádiu rozkladu. V Corovode dotankujeme a navštívíme místní Fast Food, než zmizíme do hor. V podvečer přijíždíme k parku Kombetar. Hledáme místo ke kempování. To nacházíme a na vrcholku luxusní planinu s výhledem na okolní pohoří, která jsou ještě pod sněhem.
8.den: Ze spacáků nás dostává zvuk zvonců. Stádo koz nás přišlo navštívit. Pastevec nám chytil jednoho rohatého kozla, na kterého si sednul Milan a rohy mu posloužili jak řídítka. Lidé jsou tu příjemní a za odměnu pastevec dostal sušenky. Jeho hladoví psy se do sebe zakously nad zbytky večeře, kterou jsem tam vyhodil. Nechtěl bych je někde potkat o samotě. Vjíždíme do národního parku Kombetar, tedy spíš do toho, co z něj zbylo. Rozpadlá brána, pár zchátralých budov a napajedel. Cesta udržovaná z posledních sil k vesnici. Za ní už je znát zub času. Domorodci tu projdou jen s oslíky nebo na koni. To je pro nás výzva. Prohazujeme si cestu od spadaného kamení a stromů, až se dostáváme k další vesnici, odkud už je cesta sjízdnější. K termálním pramenům se dostáváme v odpoledních hodinách, jak jsme plánovali. Dáváme si příjemnou koupel. Nemůžeme se dlouho zdržovat, protože se chceme před soumrakem dostat k moři, což se nám daří. Na osamělé pláži nad městem Vlore rozděláváme, jako každý večer oheň a pečeme si mleté tyčinky neidentifikovatelného masa. Za šumění moře usínáme.
9. den: Probouzí do slunečného dne. Hned po snídani odlehčujeme mašiny od všeho, co jde sundat a razíme na malý okolní průzkum po výběžcích a do nedalekých písečných přesypů. Na oběd se vracíme ke stanům na pláži. V odpoledních hodinách se přibližujeme k nejdražšímu pozemku v okolí, který je doslova prošpikován ropnými věžemi. Nikde žádný plot ani ochranka. Jo holt jiný kraj, jiný mrav. Ropa tu doslova teče po zemi. Odtud míříme na hřeben Vokopole - Deshnice, který nás dovede až do městečka Berat. Toto město je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a protéká jim řeka Osumit, v jejíž horním toku jsme se plavili. Po cestě potkáme ještě bývalou vojenskou základnu, ze které si místní udělali sklady. Za setmění přijíždíme k hotelu, který vypadá jak malý zámek.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2015
  • 327 zobrazení
  • 1
reklama