Hledání: 2015.02.08.paní.Zima.Roman

Pro dotaz 2015.02.08.paní.Zima.Roman jsme našli 20 005 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
dandan66
Babiččino údolí patří mezi nejznámější výletní místa Východních Čech. Celá krajina Babiččina údolí a zámku Ratibořice je ideální pro poklidnou dovolenou v letním i zimním období. V létě na Vás čeká malebná krajina se zvlněným podkrkonošským terénem, která je výborná pro pěší turisitiku a jízdu na kole. V zimě na Vás čekají bežky, podkrkonošské vleky nebo blízké Krkonoše. Objevíte zde známá místa z knížky Boženy Němcové "Babička", jako je Ratibořický zámek, mlýn nebo Staré Bělidlo. Často se zde pořádají rozmanité kulturní akce, které se hlásí k odkazu Babičky. A tak zde uvidíte oživené postavy z románu – Barunku, pana mlynáře, Babičku nebo dokonce slavné čtyřnohé přátele v podání Sultána a Tyrla. Přijeďte na týden nebo na víkend.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 27.4.2014
  • 51 zobrazení
oldrik
Počasí si nevybereš. Zataženo, zima a opět jsem podcenil oblečení. A italské holky? Škoda mluvit, na nábřeží jsem zkusil dvě balit, ale vůbec nekomunikovaly, káči nafrněný. Ale možná, že jen nerozuměly česky :-)
Jinak Terst nemá s typickým italským městem mnoho společného. A jak by taky jo, když od roku 1382 až do r. 1919 tu byli pány Habsburkové. Rakouský vliv je velmi patrný hlavně v architektuře. Je zde plno paláců, honosných domů, divadel a velkolepých náměstí, jako například Piazza dell´Unita d´Italia. Ze tří stran obestavěné náměstí se otevírá k moři, kde kotví krásné velké plachetnice a na schodišti je několik zajímavých soch.
Pravděpodobně nejstarším kultovním místem je románský kostel San Silvestro (11. stol.), dnes je svatostánkem valdenské církve. Nejstarší památka na období vládnutí říše římské je brána Arco di Riccardo (1. stol. př.n.l.). Nejzajímavější je pahorek nad Terstem, kde jsou pozůstatky římského fóra. Nyní zde stojí katedrála San Giusto, která vznikla ve 14 stol. spojením dvou sousedních kostelů. Na úpatí pahorku jsou zbytky amfiteátru Teatro Romano (1. stol.).
více  Zavřít popis alba 
61 komentářů
  • červen až září 2007
  • 518 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
vutvbrne-festival
Místo: Stadion VUT v Brně Pod Palackého vrchem

Také zdraví atleti bojovali v Brně s výkony a počasím

V Brně se v neděli 16.5.2010 konal mezinárodní atletický mítink Velká cena Brna a JMK v atletice dospělých. Tento tradiční mítink, který je součástí projektu CZECH SPORTS FESTIVAL BRNA A JMK, se uskutečnil na stadionu VUT v Brně Pod Palackého vrchem. Záštitu převzal Bc. Roman Onderka, MBA, primátor statutárního města Brna, Mgr. Michal Hašek, hejtman JMK a za podpory prof. Ing. Karla Raise, CSc., MBA, rektora VUT v Brně.

Při slavnostním zahájení promluvil k účastníkům primátor statutárního města Brna Roman Onderka a popřál závodníkům hodně úspěchů na závodech i v nadcházející sezoně.

Závody byly pořádány ve spolupráci partnerů projektu. Významnou roli zde mělo špatné počasí, které snad za 30let na atletice nepamatujeme. Vítr, déšť a zima pouhých 7 stupňů. Pořadatelé a závodníci s nadlidským úsilím nakonec mítink uspořádali a odzávodili. Výrok dálkaře Štěpána Wagnera, který přišel podpořit v sobotu i postižené sportovce: „Mám zraněné koleno, kdyby závody nebyly v Brně, tak nezávodím, ale přece vás v tom nenechám. “

Odměnou bylo několik skvělých výkonů. Nejlepším výkonem dne byl vyhodnocen skok vysoký chorvatky Anny Šimič 1,85 metru. Ve skoku dalekém zvítězil český reprezentant Roman Novotný výkonem 7,77 metru před Milanem Pírkem 7,33 metru a Štěpánem Wagnerem 7,32 metru. Ve sprintu na 100 metrů předvedl chorvatský juniorský reprezentant Dario Horvat skvělý výkon 10,30 sec. V ženách předvedla Pavla Hřivnová 100 m za 12,10 sec. Na závěr předvedla česká reprezentantka v trojskoku Martina Šestáková výkon 13,06 metru.

Ani počasí nepokazilo náladu účastníkům sobotních i nedělních závodů. Skvělá vnitřní atmosféra pomohla dostat Brno do podvědomí všem sportovcům i význačným činovníkům ze zahraničí. Snad za vše hovoří hodnocení technického delegáta pana Johna Tannera z Anglie. Oba závody jste měli skvěle profesionálně zajištěny a uspořádány. Za špatné počasí nikdo nemůže. Proto všem chceme poděkovat za skvělý víkend. S heslem, které jsme převzali na hokejových zápasech Komety - Vzhůru Brno, se budeme společně těšit na další akce.

Obrovské poděkování a respekt tedy patří všem závodníkům a pořadatelům, že společně do této akce šli a předvedli jak se má bojovat.
více  Zavřít popis alba 
  • 16.5.2010
  • 264 zobrazení
kubrtsamorost
Hvězdy mi byly nakloněny a já mohl vyrazit do Pekla. Tam se sejdu s kamarády a půjdem.
A tak se stalo, že sedím ve vlaku a myslím na setkání. Vystoupil jsem v Novém Městě nad Metují a spojil se s Bludičkou, která mi poslala zvadlo, jak jsme byli jednou dohodnuti. Zjistil jsem, že jsou na začátku Pekla v lese u řeky. Byla tma a tak jsem vytáhl baterku a šel. Po pár kilometrech jsem zahlédl oheň a to znamená, že jsem je našel. Oni zahlédli světlo z baterky a tak jsme na sebe pískali radujíce se z brzkého setkání.
Když jsem došel k ohni tak jsme se přivítali. Romana, Bludička, Zdenda, Toulavej a Žabák zalomili palec starému Kubrtovi. Potlachali jsme u ohýnku a šli spat. Bylo vlhko, ale fajn.
Ráno bylo mlhavo. Sbalili jsme si bágly a vyrazili do Pekla. Kaňon byl úžasný a řeka tekla jako o závod. Hned rychle a hned zase klidněji. Tak už to v kaňonech bývá. Voda byla křišťálově čistá. Prostě nádhera.
V Pekle jsme se sešli s Cirkusem a Ticháčkem, Ivou a její kamarádkou. Posilnili jsme se v místní posilovně a hurá do lesa. Údolím Olešenky na Holubí palouk. Dále na rozhlednu Sendraž. Já jsem zvostal dole a hlídal věci, neb jsme v Čechách. Na zříceninu hradu Frymburk jsme dorazili již za šera. I tak nás hodná hradní paní v noční košili provedla po nádvoří. Že by Bílá paní??? Pak jsme šli do Nového Hrádku a tam se v posilovně posilnili a společně zazpívali. Po té jsme se vypravili na poutní místo Rokole a blízko Křížové cesty rozbili tábor. Poseděli jsme u ohýnku, zazpívali a pohovořili a šli spat do svých loží.
Ráno bylo krásně. Prošli jsme Křížovou cestu a prohlédli poutní místo Rokole. Je to pěkné místo.
Pokračujem do Slavoňova, kde je nádherný dřevěný kostel. Dále lesem Klopotovským údolím podél Bohdašínského potoka. Další krásné údolí plné mechu a skal. Taky je zde Starý Merta ve své díře za mřížemi a smutně kouká na koupající se dívky, jež si chladí nohy v potoce. To má jistě za trest.
Pak kolem obory plné krocanů, jelenů a divočáků a již jsme na předměstí Nového Města nad Metují. Našeho cíle. Naskočili jsme do vlaku a jeli k domovině.
V pátek bylo sychravo, v sobotu jako na podzim a v neděli bylo jaro. A kde je tedy zima když to měl být zimní vandr. Ha?? Je to jakési pomotané.
Díky kamarádi, že jsem s vámi mohl být v jednom lese.
Ahoj někdy, někde.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • leden 2014
  • 382 zobrazení
vichovskakaple
Splň si svůj sen
Nová kaple ve Víchové nad Jizerou
O stavbě kaple jsem přemýšlel už dlouho. Před deseti lety jsem přivezl pražce a postavil z nich opěrnou zeď na východní straně nad potokem. Požádal jsem sousedy, kteří připravovali základy pro stavbu garáže, o zeminu. Rádi mi ji přivezli a Honzík Jonů mi ji bagrem rozhrnul a vytvořil tak rovnou plochu. Další roky jsem nechal zeminu uležet. O první stavební povolení jsem požádal stavební odbor v Jilemnici před osmi lety. Musel jsem doložit souhlas s provedením stavby od provozovatelů sítí, tj. plynařů, telekomunikace a ČEZu. Správy KRNAP a obce. Pracovnice stavebního úřadu mi však povolení nemohla vystavit, neboť církevní stavba nebyla uvedena ve stavebním zákonu ani v bodu „Ostatní“, kde byl uveden včelín, altán atd.

Čekání a příprava návrhů
Tak jsem se rozhodl, že počkám, až půjdu do důchodu a budu mít dostatek času na přípravu a promyšlení celé stavby. První návrh mi dělal kamarád Jirka Pleva na počítači pro stavební řízení. Další velice zajímavý kontakt jsem dostal od naší šéfredaktorky na ak. malíře Martina Findejse z Havlíčkova Brodu, který se věnuje opravám kaplí na Vysočině. Naše první setkání se uskutečnilo na podzim roku 2014. Prohlédl jsem si jeho realizované kaple v okolí Havlíčkova Brodu. Martin mě však upozornil, že na mou stavbu bude mít čas, až dokončí rozpracované projekty. Uběhl další rok a já jsem mu zavolal, zda se bude moci věnovat přípravě projektu na moji kapli. Stále jsem byl v pořadí, na nic jsem nespěchal, neboť do důchodu jsem měl ještě dva roky. Nechal jsem Martinovi volnou ruku. Na jaře roku 2016 mi Martin zaslal své první návrhy, které vycházely z jeho realizací na Vysočině. Během celého roku jsme návrhy upravovali, až jsme se dobrali k tomu konečnému.
V květnu 2017 jsem ukončil práci v médiích a odstěhoval jsem se na chalupu do Krkonoš. V tomto roce jsem se začal též více věnovat svému koníčku, a to vyřezávání. Od dlátkování jsem přešel k vyřezávání motorovou pilou: první motorovou pilu jsem si zakoupil na podzim 2017 po absolvování kurzu řezby motorovou pilou, který vedl vynikající a dnes nejlepší řezbář Radek Smejkal. Pro motorovou pilu jsem se přímo nadchl. Podařilo se mi postupně sehnat i kvalitní dřevo, a tak jsem mohl začít tvořit. O mé drobné výtvory byl nečekaný zájem. S některými jsem se nestihl ani „pomazlit“, a byly pryč.

Kamení na stavbu
Počátkem roku 2018 jsem začal shánět kámen na stavbu kaple. V okolí byly různé skládky kamení, které naši předkové vysbírali na polích a nyní tvořily hranice mezi jednotlivými poli nebo vyplňovaly různé příkopy, staré cesty a rokle. Ptal jsem se jejich majitelů, ale kdepak…! I když mám, nedám ani neprodám, přestože je nebudu na nic potřebovat. Jednu takovou rokli plnou kamení zarostlou křovím jsem objevil i za vrcholem kopce Chlum. Od pana starosty jsem zjistil vlastníky. Vydal jsem se za nimi a požádal je, zda by mi kamení neprodali. Nejdříve nechápali, proč na stavbu kaple, potom mi řekli, že peněz mají dost, ale kamení nedají ani neprodají. Když jsem jim řekl, ať stanoví cenu, nakonec mě odbyli slovy: Vys…te se na stavbu kaple a najděte si radši ženskou!
Další naděje přišla za měsíc. Soused mi řekl: „Mám v Kruhu hromadu kamení, kterou jsme nakonec nepoužili na stavbu domu, jeď se tam podívat.“ Vyrovnaná kupa břidlice, která tam ležela minimálně dvacet let. Výborně.
„Tak co za ni budeš chtít a kdy si ji budu moci odvézt?“
„Nic za to nechci, stejně to tady potřebujeme uklidit.“
Než jsem stačil objednat odvoz, zastavil se u mě se slovy: „Musím tě zklamat. Tu hromadu mám napůl se švagrem a ten, když se to dověděl, tak řekl, že ji bude potřebovat.“

Základy
Kde byla pravda, nevím. To už jsem ale s kamarádem začal vyměřovat. A kdo vykope základy a udělá základovou desku? Zkusil jsem místní stavební firmu, která byla ochotna zemní práce včetně základové desky zrealizovat. Požádal jsem je o rozpočet. Při pohledu na kalkulaci se mi podlomila kolena: cena 41 600 Kč + 20 % DPH. Počítal jsem tak maximálně s polovičkou! Když vykolíkovaný prostor uviděl soused Eda, povídá: „Co to tady je za opičárnu? Takhle to nejde!“
Přijel, zapálil si cigaretu a začal vyměřovat správnou polohu a velikost. Natloukl obvodní kolíky a lavičky. Na další lať popsal výšky. Nastal nový problém, a sice sehnat bagr. Ptal jsem se různě, ale nikdo neměl čas. Po třech týdnech zasáhl Eda a bagr sehnal. Za hodinu byla díra hotova. Vykopal jsem rýhu pro drenáž a položil husí krk. Druhý den mi přivezli makadam, kterým jsem zasypal díru do výše třiceti centimetrů. Další vrstvu tvořila drť, která se uválcovala, položili jsme kari sítě a zalili dvaceticentimetrovou vrstvou betonu. Základová deska byla hotova a mohla tvrdnout. Odjel jsem na cyklopouť do rakouského Mariazellu a po návratu jsem začal shánět kámen na stavbu. Podařilo se mi jej nakonec získat z vybagrovaného potoku Cedron. Přivezli mi dvě desetitunové tatry kamene. Když to uviděl kameník Pepa Kuba, nevěděl, co má říci. Čekal krásné rovné placáky, ze kterých byl zvyklý stavět zídky. Ale i tak se pustil do práce. Každý den postavil asi dvacet centimetrů výšky v délce dvou metrů. Tak jsem uvažoval, zda to do zimy postavíme. Panovala velká vedra, přes třicet stupňů, a odpolední slunce nám dávalo zabrat. Vybíral jsem Pepovi z hromady vhodné kameny, čistil je vapkou, míchal beton a byl mu k ruce. Po skončení každodenní práce jsem ještě jezdil pro vodu, neboť studánka byla vyschlá. Navečer jsem ještě jezdil pro písek a čistil kramlí spáry. Kdo to nezažil, neuvěří. Utahaní jsme s Pepou byli jako koně…
S přibývající výškou zdí bylo potřeba dalších pomocníků. Kamarádů mám hodně, ale jak se jedná o práci, tak většinou nemají čas. Přesto mi přijel nezištně pomoci na tři dny kamarád Martin z Prahy a později i kamarád Přemek ze Znojma, neboť bylo potřeba připravit a obsluhovat kladkostroj, kterým se vytahovaly kbelíky s kamením a beton. Tak jak docházelo vhodné kamení, jezdil jsem vybírat kameny na skládku do Vrchlabí. Musím poděkovat kamarádovi Pavlu Tzyznovi, který, jak mohl, přistavil vozík a kameny dovezl. Když bylo třeba, vozil jsem je i sám v plastové bedně v autě, aby měl Pepa z čeho stavět. Přemýšleli jsme, jak postavit klenby nad okny. Udělali jsme vnější a vnitřní šablonu s obloukem z polystyrenu, překryli ji kari sítí a tvrdým kartonem a uprostřed podepřeli. První oblouk vydržel a tak jsme postavili i další klenby. Martin se přijel na stavbu podívat a řešili jsme za pochodu další detaily. I když jsme měli někdy odlišné názory na provedení, vždy se nám podařilo nalézt nejlepší řešení.

Kdo udělá vazbu?
Nakonec mě začalo bolet zápěstí a doktor mi předepsal ortézu. Práci jsme na týden přerušili, Pepa vzal manželku do lázní a já jsem mezitím volal panu Pacholíkovi, tesaři, který mi slíbil udělat vazbu. „Kdepak, pane Milický, my máme tolik práce ve Špindlu, že to do Vánoc nestihneme.“ Sliby chyby. A tak jsem zase obvolával tesaře, všichni mě odkazovali na příští rok. A já jsem potřeboval kapli zastřešit, aby do ní nepršelo a nesněžilo. A zase zasáhl ten můj kamarád tam nahoře. V sobotu odpoledne, když jsem vypil kávu, vzal kramli do ruky a šel čistit spáry v klenbách, seděl před kaplí pán na skútru a telefonoval. Když domluvil, povídá, co že to bude. Kaple, odpověděl jsem mu a nabídl panáčka slivovice z placatky. Velice mu chutnala, a jak by ne, vždyť je to naše víchovská. Po druhém panáčku povídá:
„A nemohli bychom si tykat, vždyť jsme skoro stejně staří. Já jsem Vláďa.“
„A já Míra.“
Po třetím panáčku slivovice mě napadla myšlenka, zeptat se ho, jestli nezná nějakého tesaře:
„Vláďo, kdybys znal nějakého tesaře, tak si před něho kleknu a budu ho prosit, aby mi udělal vazbu a zastřešení ještě letos.“
Dal mi ruku na rameno a povídá: „Míro, nepros, já ti tu vazbu udělám. A zadarmo.“
To jsem nečekal. Hned v pondělí po práci jsem zajel nahoru ke Skálom na pilu. A tak majiteli pily, kterého znám ještě z létání a tykáme si, povídám: „Láďo, potřebuji na kapli dvě pozednice, dlouhé 450 centimetrů a pět krovů.“
„Míro, já mám tolik práce, že nevím co dřív. Nech to na jaro.“
Byl jsem neodbytný, a nakonec získal příslib, že mi to do čtrnácti dní nařeže. S Pepou jsme zabetonovali věnec a nechali jej zatvrdnout. Střecha se směrem k oltáři snižuje o půl metru a rozšiřuje o půl metru tak, že bude vypadat trochu jako kýl lodi. Přivezené pozednice Láďa ohobloval, vyzdvihli jsme je na věnec a Láďa si zaměřil jednu výšku na jednom kraji, druhou výšku na druhém kraji, jednu výšku na začátku a druhou výšku na konci a povídá, že si ty trámy odveze k sobě na louku a krovy nařeže. Mezitím jsme s Pepou dozdili čelní stěnu s elipsovitým otvorem pro zvon. V sobotu odpoledne mi volal Láďa, ať mu přijedu pomoct řezat krovy, že mu to jde pomalu. Sedl jsem do auta a v kraťasech a v triku jedu na Roudnici k Láďovi. Tam foukal vítr a bylo podstatně chladněji než u nás dole. Do večera se nám podařilo krovy nařezat, spasovat, očíslovat a rozložit. V neděli jsem chtěl jet do kostela, když mi zavolal Láďa: „Míro, za chvíli s Pavlíkem přivezeme krovy a hned vazbu postavíme.“ Skutečně, za hodinu byly krovy postaveny a všechno pasovalo na milimetr. Prkna jsem měl přislíbena od Romana Fishera z jeho firmy ve Vrchlabí, kde s Pavlem vyřezáváme. V pondělí Láďa přijel s přívěsem a dojeli jsme pro prkna. Vašek od Akátů je z jedné strany ohobloval a vyřízl pero a drážku. Po večerech jsem je natíral. Počasí se začalo kabonit a v pondělí Láďa s Pavlíkem pokryli střechu prkny a navrch přicvakali plachtu. V úterý dopoledne jsem nasadil provizorní žlaby a za hodinu začalo po měsíci opět vydatně pršet. Zase jsem říkal, že to bylo vše načasované na minuty. Ale ty nervy… Kdo to nezažil, neuvěří.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 16.9.2019
  • 71 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
zocschkosetice
  • 17.10.2020
  • 20 zobrazení
toulkyjendy
Nedávno dávali v televizi film Páni kluci a já si vzpomněl, že při mé poslední návště jsem nenašel nádraží, na kterém se část filmu odehrává, tak jsem se rozhodl tento rest napravit. Škoda jen že byla prakticky během celého výšlapu inverze, jen když jsem se pohyboval pod vrcholem Sedla, tak se sluníčko ukázalo.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.11.2020
  • 105 zobrazení
slabcice
  • 8.10.2020
  • 16 zobrazení
hobbyfoto89
více  Zavřít popis alba 
  • 15.9.2020
  • 494 zobrazení
ondrejfota
  • 12.9.2020
  • 7 zobrazení
ucitelkazdenka
Seznámení s interaktivní tabulí. Všechny děti to naprosto nadchlo. Koukněte jakou krásnou značku mi nakreslily 👌👌👍
více  Zavřít popis alba 
  • 12.9.2020
  • 49 zobrazení
palachovachomutov
9. 10. 2020 jsme popřáli paní asistentce ze speciální třídy MŠ k narozeninám.
více  Zavřít popis alba 
  • 9.10.2020
  • 119 zobrazení
antonka
Paní učitelka Simona dětem napekla na rouzloučenou perníčky. Bylo jí s dětmi hezky a moc si svoji praxi užila a hodně se naučila :-).
více  Zavřít popis alba 
  • 21.9.2020
  • 39 zobrazení
Reklama