pinia
Nejen novou rozhlednu ale i okolní lesy zasypal první letošní sníh paní Zimy. Záda nezáda, přece mi problémy se zády nezabrání vyrazit bílé přírody. Kdoví, kdy zase napadne. A nejblíž to bylo k rozhledně U Lidušky nad Bílovicemi nad Svitavou.
Více  Zavřít popis alba 
61 komentářů
  • minulou neděli
  • 49 zobrazení
obecokrouhla
Paní Zima dorazila i k nám
Kategorie: krajinapříroda
Více  Zavřít popis alba 
  • minulou sobotu
  • 14 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
mspodsmrkem
Ve školce jsme měli návštěvu. Přijel za námi sv. Martin. Pomohl nám s panem farářem a čtecími babičkami uspat školkové stromy. Stromům jsme zazpívali, zatančili a popřáli krásný odpočinek přes zimu. Nabídli jsme a pochutnali si na upečených svatomartinských rohlíčcích s hřejivým čajem.
Více  Zavřít popis alba 
  • 11.11.2021
  • 71 zobrazení
skolavycvikupsu
Dne 7.11.2021 proběhla akce na podporu kočiček v Mohelnickém útulku Seznámení s HOOPERS na podporu kočiček a bylo senzační. 

Ten poskytl pro Mohelnické pejskaře prostory a holky vytvořily dráhy na čas.
Pro kočky i pejsky se opět sešla materiální sbírka a návštěvníkům se předali malé dárečky v podobě vzorků vitamínů od Canvit A Petkult.
Děkuji všem účastníkům a organizaci
Paní Melhubová, která přebírala sbírku na kočičky byla velice dojata, že tolik lidí na ne myslí. Kočičkám přispíváte nejen na krmivo a teplou zimu, ale na kastraci, aby další netrpěli. #zvířata#kočky#mohelnice#útulek#hoopers#socializace
Více  Zavřít popis alba 
  • 9.11.2021
  • 16 zobrazení
fravavra
Po setmění přišel čas na rozsvícení svatomartinských světýlek
SEDLEC-PRČICE Spadané listí a první mrazy nás upozorňují na to, že se blíží konec roku. Je před námi čas plný očekávání a tím je advent. Po roční odmlce způsobené pandemií se první městskou adventní akcí v Sedlci-Prčici opět stala svatomartinská slavnost Vítání svatého Matrina. V pátek 5. listopadu 2021 uspořádaly ZŠ, MŠ, ZUŠ a město vystoupení dětí, lampionový průvod a vystoupení skupiny historického šermu. Příznivci tradičního svátku se šešli před budovou základní školy a netrpělivě čekali na vystoupení žáků prvního stupně, kteří si připravili krátké pásmo o podzimu a svatém Martinovi. Po seřazení průvodu se vydali na sedlecké náměstí a do zahrady ZUŠ. Žáci umělecké školy účastníkům průvodu předvedli pásmo písní a tanců Vítáme příchod svatého Martina a příchod zimy. Svým vystoupením vykouzlili pohodovou předvánoční atmosféru. Za svůj nadšený výkon byli odměněni vřelým potleskem diváků. A protože se mezitím venku setmělo, nastal ten správný čas na rozsvícení nejrůznějších svatomartinských světýlek - lampiónů, lucerniček, blikajících předmětů.... a vydat se průvodem ze Sedlce přes Burkův most na Vitkovo náměstí v Prčici. Svatý Martin také letos pro děti na náměstí zanechal svatomartinský poklad - tradiční koš plný laskomin. Listopadový páteční podvečer před svátkem svatého Martina vyvrcholil ohnivou show v podání skupiny historického šermu Páni ze Zvěřince.
Mgr. František Vávra
Rajce.net - fotodokumentace Sedlčanský kraj - aktuální článek
Více  Zavřít popis alba 
  • 6.11.2021
  • 169 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
verastrnadkova
ZOO JIHLAVA
Počátky založení zahrady se datují k roku 1957. Je rozdělena do pěti kontinentů. Během návštěvy uvidíte až 200 exotických druhů zvířat, z nichž některé patří v přírodě mezi ohrožené. Celkově se zoo zaměřuje na chov kočkovitých šelem, opic a plazů.
Mezi zajímavé expozice patří africká vesnice Matongo, asijský parčík Hokkaido, jihoamerická Hacienda Escondido, pavilon šelem nebo pavilon Exotárium.
V zoo se můžete i aktivně vzdělávat, odpočinout a využít míst k relaxaci. V průběhu roku zde probíhají zajímavé kulturní a společenské akce.

Historie
V 50. letech minulého století došlo ke zkrácení pracovní doby a zkrácení pracovního týdne. Lidé tak měli více volného času, který měli využít k sebevzdělávání a společenské angažovanosti. Navzdory snahám režimu lidé netrávili čas kolektivně a organizovaně, ale raději v rodinném kruhu nebo s přáteli. V této době vznikala různá zařízení, která podporovala zájmové činnosti lidí a pořádala akce pro děti a mládež (kluby přátel umění, filmové kluby, hvězdárny, ale i zoologické zahrady). V 50. letech tak v tehdejším Československu vznikla např. Zoo Olomouc, Zoo Ostrava nebo Zoo Bojnice. Položeny byly také základy Zookoutku v Jihlavě.
Zvířata mají oblibu především u dětí a tak i v Jihlavě vzniklo na zahradě Krajského pionýrského domu několik výběhů, které obývali Ferda a Lojza (liščata), Brunďa a Bzunďa (mývalové), Faust a Markéta (kamerunské kozy) nebo „kluci“ jezevci lesní. Bylo to jen několik výběhů, o které se starali pionýři ve svém zoo-kroužku, ale i tak posloužily pro radost a pobavení mnoha dětí. Tamní prostory a personální zajištění ale neumožňovaly další rozšíření tohoto zvířecího koutku a začaly se objevovat první myšlenky na vznik samostatného zookoutku v Jihlavě.
První desetiletí
S první myšlenkou na založení a konkrétní umístění zookoutku přišel Oldřich Vávra, který při svých procházkách po Jihlavě vybral ideální lokalitu v části Březinových sadů v údolí říčky Jihlávky, kde byl ideální terén a zároveň zde docházelo k budování Parku kultury a oddechu v Jihlavě. Nacházelo se zde již několik klecí s bažanty a byla zde vyvrtána studna jako zdroj vody. Oldřich Vávra, inspektor pro kulturu Městského Národního Výboru, budování zookoutku prosazoval a podporoval, kde mohl.
Vybudování zookoutku v rámci Parku kultury a oddechu bylo schváleno Radou Městského národního výboru na svém zasedání 5. 7. 1957. Do konce roku 1957 byla vybudována stáj, ve které nalezli svůj domov velbloudi i kozy. Postavily se voliéry pro bažanty a papoušky. Zookoutek měl tehdy 3 pracovníky. Vedením zookoutku byl pověřen Jindřich Weiss, šéf kulisáků v jihlavském divadle, milovník přírody a velký chovatel zvířat.
V rozšiřování se pokračovalo i v roce 1958. Zvířata se získávala z různých zdrojů. Například lvy zookoutek získal z cirkusu, který Jihlavou zrovna projížděl a dlužil městu cca 15 000 Kčs. Pan Weiss díky své známosti s cirkusáky i úředníky města domluvil odprodej lvů zookoutku, tak aby cirkus měl na zaplacení dluhu. Šlo o starší párek lvů s maringotkou. V další maringotce přibyl mladý medvěd, který předtím na Barrandově natáčel film. Ihned se začalo s hledáním jeho partnerky, kterou se stala medvědice Polska. Vytvoření medvědího páru si vyžádalo zbudování medvědince, který byl během roku 1958 vybudován. Než se medvědinec vybudoval, přebývali medvědi v mřížované kleci. Díky novým ohradám byly stavy zvěře rozšířeny o jeleny, daňky, srnce, koníky nebo pávy. To, že se zookoutek rozšiřoval, lákalo návštěvníky. Hned od svého začátku by velice oblíbený, protože v roce 1958 ho navštívilo 30 000 návštěvníků.
Rok 1959 znamenal rozšíření o dva rybníčky pro vodní ptáky a velkou voliéru pro dravce, která byla postavena podle projektu ing. arch. Jiřího Šulce. Šlo o trubkovou konstrukci, která byla založena na betonových patkách a kterou můžete v zoo vidět dodnes.
Stoupající zájem veřejnosti o zookoutek neunikl ani MNV, který v únoru 1959 chtěl schválit změnu jeho statutu. Počítalo se s tím, že se zookoutek převede na zoologickou zahradu, která bude samostatným kulturně osvětovým zařízením se svým rozpočtem, mzdovým fondem a příspěvky na činnost a výstavbu. Komise ministerstva školství a kultury v Praze však nedoporučila vznik zoologické zahrady v Jihlavě a zookoutek tak i nadále zůstal součástí Parku kultury a oddechu.
V roce 1961 se vedoucím zařízení stává Josef Vitásek a vzniká první projekt na budování zookoutku od Ing. arch. Schuberta.
V roce 1962 začaly práce na celkovém oplocení, což mělo přinést větší bezpečnost pro zvířata, ale také kontrolu nad návštěvníky. Důležitým krokem pro větší pohodlí návštěvníků, bylo upravení hlavních cest asfaltovým nástřikem.
V zookoutku pracovalo šest pracovníků místo osmi. Chovatelé si tak vše museli dělat sami. Pro potřeby zookoutku byla zakoupena fréza s příslušenstvím a větší chladicí box, který pomáhal s uskladněním masa, pro které se už nemuselo jezdit tak často na jatka. S transportem masa do zoo pomáhali poníci, kteří tahali potah.
V zoo byly zavedeny karty chovaných zvířat a zvířata začal pravidelně kontrolovat zvěrolékař. Přibyla i nová zvířata jako pštrosi, černé labutě nebo dva druhy lišek. Odchovat se podařilo tři mláďata u opic, lamu, dikobrazy, medvědy nebo poníky.
S ročním zpožděním se začalo v roce 1963 s budováním pavilonu opic. Budování probíhalo v rámci akce „Z“ a hrubá stavba měla stát 200 000 Kčs. Pomocné práce při výkopech základů provedl vojenský útvar a při stavbě zdiva pomáhali učni Stavební průmyslové školy. V rámci akce Z pak byly v zoo provedeny parkové úpravy, které provedly Veřejné služby, byla postavena voliéra pro ptactvo a byl zaveden vodovod.
Návštěvníkům byla dána k dispozici příruční knihovnička obsahující knihy o životě zvířat. Knihy bylo možné si půjčit v letních měsících vždy v neděli odpoledne. V zookoutku byla také instalována výstava o vzniku a vývoji života na zemi. Pro větší bezpečnost návštěvníků bylo u medvědince namontováno zábradlí, aby tam nepadaly děti. Za celý rok zookoutek navštívilo 48 218 osob. Také došlo ke zvýšení vstupného pro dospělého na 2 Kčs, vstupné pro děti zůstalo zachováno na 50 haléřích.
Rok 1964 si žádal vybudování sociálního zařízení, přípravnu krmiv a kancelář. Zaměstnancům se podařilo postavit voliéru pro veverky, natřít kovová a dřevěná zařízení a usušit 150 metráků kvalitního sena, což pomohlo snížit náklady na krmiva. K propagaci zookoutku vydal odbor školství a kultury velký plakát a průsvitky do trolejbusů a autobusů, zookoutek byl propagován rozhlasem a v tisku nebo ve výkladní skříni v lékárně.
V dalším roce jsou prováděny dokončovací práce na pavilonu opic. Chovatelé vybudovali bazén před pavilonem šelem a zároveň zajišťovali průvodcovskou službu výpravám. Brněnská televize pro natáčení svého programu Hrátky se zvířátky využila letošní mládě medvěda a opičku, což byla výborná propagace.
V roce 1966 se do zookoutku podařilo získat rysa, pumu, opice, oslici a dalších zvířata výměnou za zvířata odchovaná v Jihlavě. Některá zvířata musela být ale prodána (např. vlci, koně, lišky platinové, stříbrné a obecné) a to kvůli nevyhovujícím voliérám, které byly zlikvidovány a zvířata neměla být kam umístěna.
Kvůli nezaviněné nešťastné nehodě u pavilonu šelem, při které se zranilo dítě, došlo k důkladnějšímu zajištění výběhu šelem a medvědince. V blízkosti zookoutku byl zřízen dřevěný restaurační stánek, který poskytoval návštěvníků možnost občerstvení. Do budoucna se počítalo s dovybavením tohoto stánku některými spotřebiči. Pro děti a mládež byla pořádána estráda Hrátky se zvířátky.
Druhé desetiletí
Zookoutek si během své existence získal příznivce i odpůrce. Na zasedání Rady MNV se o něm začínalo debatovat čím dál častěji i z popudu občanů. Další ránou byla smrt Josefa Vitáska.
Zookoutek zůstal nějaký čas bez vedení, i když se ihned začalo s hledáním jeho nástupce. Tím se stal František Svoboda, který do funkce nastoupil 1. listopadu 1967 a mě zkušenosti s chovem zvířat. V roce 1967 nastoupil do Jihlavy i Vladislav Jiroušek na pozici inspektora zvěře. Zookoutek tak získal kvalitní zkušené pracovníky. I když se dařilo jak v návštěvnosti, tak v odchovech zvířat, díky budování nových výběhů bylo hospodaření zookoutku v červených číslech.
Rok 1968 byl nejen pro Zookoutek Jihlava velmi významným. I když se pracovníci snažili udělat spoustu prací vlastními silami a každoročně sklidili i velké množství sena, aby ušetřili co nejvíce peněz, stále byly výdaje vyšší než příjmy. Tak se opět dostal na jednání Rady MNV a místo schválení dalšího rozvoje zookoutku, se v diskusi hovořilo o jeho možném zrušení.
Zookoutek byl tehdy otevřen od května do října. Pro celoroční převoz by bylo potřeba přijmout pokladníky do celoročního provozu a přijmout další zaměstnance na údržbu a úklid areálu.
V roce 1969 útvar územního plánování a architektury vypracoval studii současného stavu zookoutku. Ze studie vyplynulo, že objekty byly budovány živelně, bez předem plánovaného koncepčního řešení. V nevyhovujícím stavu byly objekt pro opice, stáje a výběhy pro kopytníky, stejně jako objekt administrativy. Ve vyhovujícím stavu byly objekt pro medvědy, voliéra pro dravé ptactvo, bazén s plochou pro vodní ptactvo a s menšími úpravami i objekt pro lvy a kočkovité šelmy.
Tuto studii měla na svém zasedání projednat i Rada MNV a rozhodnout tak o tom, co bude se zookoutkem. Vedoucí Útvaru územního plánování MNV František Musil předložil na jednání rady návrh usnesení, ve kterém se počítalo s postupnou likvidací celého zařízení, aby bylo možné po dokončení sídliště Březinovy sady dobudovat v údolí veřejný park. S možností zrušení zookoutku se nechtěl smířit pan Jiroušek a proto v den zasedání Rady MNV vyšel v Jiskře jeho článek „Dojde k likvidaci zookoutku?“.
Pan Jiroušek tehdy ještě jako inspektor zvěře seznámil veřejnost se situací, v jaké se zookoutek nachází. Ve svém článku píše: „Zdálo se, že při jednání dne 30. 1. t. r. bylo o budoucnosti ZOO rozhodnuto, likvidace byla s konečnou platností rezolutně zamítnuta a navrženo další dobudování, výstavba několika menších atraktivních staveb. Odborný pracovník ZOO Praha, ing. Turek, který v ZOO pracuje již třicet let a zná dokonale problematiku evropských ZOO, byl přizván, aby zhodnotil polohu a současný stav ZOO. Jeho expertíza vyzněla rovněž kladně a dokonce vypracoval plánek s návrhem další výstavby.“ Článek vzbudil mezi členy rady velké reakce a také asi díky němu proběhla na zasedání rady dlouhá diskuze nad budoucností zookoutku.
Po dvou bouřlivých letech představoval rok 1970 vyjasnění perspektivy a existence zookoutku. Byla zpracována studie Zookoutku v Jihlavě. Podle ní měly být nové objekty umístěny do pásu podél stávajícího okraje lesa. Studie počítala s ponecháním objektu pro medvědy, voliérou pro dravé ptáky, klecemi pro papoušky a dalšími menšími výběhy, přestavbou měly projít pavilon šelem, pavilon pro opice a bažantnice. Ostatní nevyhovující objekty měly být postupně po jejich dožití likvidovány. Nově měl být zbudován přednáškový sál, vivárium, bufet, objekt pavilonu exotických ptáků a pavilonu opic, nová vstupní budova a hospodářské centrum. V rámci propagace byly vytvořeny a nainstalovány velké propagační cedule a rozmístěny informační směrovky pro návštěvníky.
Zookoutek měl 12 zaměstnanců (vedoucí, osvětový pracovník, pokladník, údržbář-řidič, 6 ošetřovatelů, 2 noční hlídači). PKO pořídil ojetý vůz ŽUK, který velice usnadnil dovoz krmiv. Odchováno bylo celkem 60 kusů zvířat ve 14 druzích. Nově se v zookoutku objevil nosál, korsak, amazoňan modročelý, antilopy niglau a dvě zebry. Poprvé v historii zoo koutku byla vydána výroční zpráva a dva černobílé pohledy. Zookoutek za celý rok 1971 navštívilo 51 418 návštěvníků.
Koncem roku 1972 byla započata stavba hospodářského centra v několika etapách a začaly přípravné práce. Hospodářské centrum zahrnovalo sklepy pro skladování ovoce a zeleniny, přípravnu krmiv, mrazírnu, odchovnu pro králíky, morčata, potkany a myši, sklad materiálu a nářadí, garáže pro automobily a malotraktor, kotelnu, kanceláře, místnost pro zaměstnance s WC a sprchami.
Obsazením pozice zahradníka došlo ke zlepšení vzhledu celého areálu. Výměnou se zahraničím byl získán vzácný druh tygr bengálský a plameňáci chilští. Odchovat se podařilo 2 mláďata pum amerických, které slavnostně pokřtil předseda MNV. Celkem se podařilo odchovat 77 kusů zvířat v 16 druzích. Různými výměnami se podařilo získat pár shetlandských pony, pár husarských kočkodanů, pár ženetek obecných, lvici, pumu americkou, nilgau pestrého, papouška Thomasova.
V roce 1973 byly stanoveny hlavní úkoly zooparku, jakými je seznamovat veřejnost s životem naší i cizí fauny, pomáhat školám všech stupňů ve výuce, přispívat k vytváření kulturního vztahu obyvatelstva k přírodě a k řízení marxisticko-leninského vědeckého světového názoru.
Na základě zkušeností domácích i zahraničních zoo došlo k úpravám krmných dávek pro zvířata. Podařilo se získat mladého lva na doplnění chovného páru, hřebce zebry a doplnit skupinu antilop nilgau. Odchovat se poprvé podařilo sibiřského tygra i lvy. Dalšími zajímavými odchovy byli hnědí medvědi, paovce hřivnaté, mufloni nebo dikobraz. O zvířata se staralo celkem 7 ošetřovatelů a průměrný měsíční plat činil 1300,-Kčs.
Návštěvnost zookoutku se v roce 1974 zvýšila na 74 000 návštěvníků. Spotřeba masa na krmení byla cca 100 kg za den. Díky pravidelnému veterinárnímu dozoru se dařilo udržovat zvířata v dobré zdravotní kondici. Odchovat se podařilo celkem 28 zvířat v 11 druzích. Nejvýznamnějším odchovem byla dvojčata levhartů skvrnitých, které slavnostně pokřtil předseda MNV.
V roce 1974 se zoopark měl podle MNV zaměřit více na zvířata žijící na Vysočině. Zoopark měl navrhnout novou koncepci propagace na území města, umístění směrových šipek a propagačních cedulí.
Třetí desetiletí
Během roku 1977 se několikrát objevily problémy se zásobováním masa. Tuto situaci by vyřešila lednice s mrazicím boxem. V zoo byla provedena rekonstrukce elektroinstalace ve stáji a v pavilonu šelem a díky kolektivu BSP vybudována zemní voliéra pro morčata. Došlo k postupnému vyklizení pavilonu opic, aby mohlo dojít k jeho rekonstrukci. Nově byl realizován pořad Hrátky se zvířátky, který si přes krátkou dobu realizace získal velkou popularitu. Zúčastnilo se ho 18 skupin s celkovým počtem 550 dětí.
Přijetí nového zoologa v roce 1978 a zkušených ošetřovatelů výrazně zkvalitnilo práci. Do zoo nově přišli indočínská tygřice, nosáli bělohubí, psík mývalovitý, pár mandrilů, nebo amazoňan kubánský. Zajímavými odchovy byly odchovy bernešky velké, indických hus, dikobrazů, kočkodanů bělozelených, skvrnitých levhartů, lvů, pum, paovcí hřivnatých nebo antilop nilgau.
Byl založen Klub mladých přírodovědců, který se jednou týdně schází v zoo. Pro pionýrské kolektivy byly pořádány besedy na téma Vznik a význam zoologických zahrad.
Jako jediné zoo v ČSSR se podařilov roce 1979 poprvé odchovat bernešky bělolící. Celkem bylo odchováno 45 zvířat v 16 druzích. Nově byli do zoo získáni buvolci běločelí a kočky bažinné. Pořízením šrotovníku a krouhačky na řepu bylo možné využívat náhradní krmiva a snížit tak celkové náklady.
V roce 1980 bylo díky nástupu nového osvětového pracovníka možné zpracovat podklady pro experimentální výuku biologie nebo založit zoologický kroužek, jehož náplní je aktivní ochrana přírody, ekologická a etologická pozorování i aktivní pomoc při zvelebování zeleně zoo.
Díky ukončení spolupráce s externím pracovníkem Vávrou se zkomplikovala veterinární péče o zvířata. Nový veterinář dojížděl do zoo nepravidelně, což mělo za následek zhoršení parazitárního stavu u kopytníků a několik následných úhynů. V zoo byli novými druhy zebra Böhmova, husice šedohlavá, ara zelenokřídlý nebo hroznýšovci kubánští (byli zakoupeni do nově budovaného terária). Prvoodchov se podařil u tygra indického a antilopy losí.
Byla otevřena první část nově zrekonstruovaného pavilonu opic, provedena výměna mříží v medvědinci a rozdělení jeho vnitřních prostor na 3 boxy. A v zimě probíhaly práce na teráriu.
Zajištěním pravidelného odběru jednodenních kuřat a zavedením vlastního odchovu myší bylo docíleno zkvalitnění potravy pro zvířata. V roce 1981 jihlavský zookoutek jako 9. zoo na světě odchovala skunky pruhované (prvoodchov – 5 mláďat). Dalšími prvoodchovy byla mláďata koček bažinných, psíků mývalovitých a mandrilů rýholících. Postupně docházelo k osazování exotária, jednak přemístěním zvířat z kanceláře vedoucího, jednak nákupem např. korovci mexičtí – 1. v ČSSR. Vlastními silami byly zhotoveny jmenovky zvířat.
Zakoupením 2 mobilních buněk, které částečně řešily problém se skladováním, a vybudováním provizorní zámečnické dílny, se zoo začala chystat na osamostatnění od PKO.
Rok 1982 byl pro Zookoutek Jihlava zásadní. Na základě souhlasu Ministerstva kultury vydaného dne 4. února 1981 se zookoutek od 1. 1. 1982 mění na zoologickou zahradu, která je státní příspěvkovou organizací zřízenou MNV. Jihlava má zoologickou zahradu – je titulek článku, který vyšel ve
Zpravodaji města Jihlavy pro rok 1982.
Mimo jiné se v něm píše: Cesta k tomuto cíli nebyla lehká, zařízení nebylo od začátku budováno se záměrem zřízení zoologické zahrady, jak tomu bylo v některých velkých městech. Jihlavský zookoutek si musel svou pozici mezi zoologickými zahradami teprve vybojovat. Předcházelo tomu 25 let tvrdé práce, velkého úsilí a nadšení, překonání potíží a někdy i boj s nepochopením. Za 25 let existence zookoutku, později zooparku, byly vynaloženy nemalé prostředky a jihlavští občané odpracovali na jeho budování tisíce brigádnických hodin.
Do zoo přišel samec gibona bělolícího z Liberce. Proběhla rekonstrukce pavilonu opic, kdy byl rozšířen o terarijní část, kde kromě plazů měly být umístěny i žáby a ryby. Měl tak vzniknout první krytý pavilon, s celoročním provozem.
Roku 1983 funguje propagace zoo formou vyvěšení plakátů a informaci v kině Dukla a Panorama, v Prioru i na ČSAD. Probíhá 2. ročník soutěže pro školy Po stezkách zvířat a nově program pro MŠ Povídáme si o zvířátkách.
Sociální zařízení bylo rekonstruováno tak, aby umožnilo vznik nové bytové jednotky. Na hospodářském dvoře byla provedena hrubá stavba voštinového objektu.
V roce 1984 byla zpracována výhledová studie rozvoje zoologické zahrady. Pokračuval pořad pro MŠ, „Povídáme si o zvířátkách“, soutěž pro školy
„Po stezkách zvířat“ i již tradiční aktivita Dne dětí „Malování na chodník“. Děti ve věku 15 – 18 let se mohly zúčastnit fotografické soutěže „Zvířata jihlavské zoo mým objektivem“. Technické oddělení provedlo instalaci plynu v exotáriu a pomohlo při obměně a doplnění jmenovek zvířat. Nově do zoo přišli lemuři rudočelí.
Devastující účinky měla povodeň, která se zoo prohnala v květnu roku 1985. Některá zvířata musela být přemístěna. Některá ničivému živlu dokonce podlehla.
Pokračovala soutěž „Po stezkách zvířat“ a pořad „Hrátky se zvířátky“. Také začal fungovat teraristický kroužek.
Došlo také k rekonstrukci topení v administrativní budově, zavedení plynového vytápění ve lvinci a stavbě nového skleníku. Truhlářská a zámečnická dílna byla přestěhována do nové hospodářské budovy.
Čtvrté desetiletí
V roce 1991 zoo celkem chovala celkem 390 jedinců zvířat ve 136 druzích. Příchodem tamarína bělohubého zoo započala se svojí specializací na chov drápkatých opic. Odchováno bylo celkem 75 mláďat různých živočichů. Celosvětový význam měl odchov mláděte gibona černého, jako jediná zoo v ČR odchovala ta jihlavská kapybary.
Probíhala stavba pavilonu šelem, který byl budován na původním místě lvince. Rekonstrukcí prošel vstupní areál a venkovní výběhy opic. Oplocení jihoamerického výběhu bylo odstraněno a nahrazeno kamenným valem, který byl osázen zelení. V zoo proběhlo zasedání Valné hromady Unie českých a slovenských zahrad.
Celkem pracovalo v roce 1992 v zoo 31 zaměstnanců se staralo o chod zoo, z toho je bylo 10 chovatelů, kteří měli na starosti 398 zvířat ve 102 druzích.
Byl dokončen pavilon šelem. Došlo k nástavbě administrativní budovy, kam se byly přemístěny kanceláře a bývalé prostory kanceláří byly rekonstruovány na přípravnu krmiv. Zbudovány byly protipovodňové opěrné zdi a započalo se s výstavbou expozice pro tučňáky.
Díky dokončení pavilonu šelem přišli do zoo tři tygři sumaterští, kočky arabské a krátkouché, samec ocelota nebo samec kočky slaništní. Návštěvnost dosáhla 105 170 návštěvníků.
Likvidací klecí pro levharty a rysy zmizely ze zoo poslední mříže a Zoo Jihlava se stává „Zoo bez mříží“. V dětském koutku byly instalovány různé hrací prvky. Nově se v zoo objevili papoušci patagonští, makak tmavý, husa císařská nebo husa magelánská. Odchovat se podařilo celkem 85 mláďat v 18 druzích. Zajímavé byly prvoodchovy tamarína bělohubého (1. v ČR), hrošíka liberijského, tygra sumaterského, lemura katy nebo kosmana běločelého.
Roku 1994 byl dokončen nový výběh pro levharty a irbisy. Pro potřeby zoo byl zakoupen nový vůz Forman na leasing. Zoo otevřela nový zoobutik s propagačními předměty. Nově se v zoo objevují guerézy angolské, kosman zakrslý, klokan rudý, irbis nebo mara stepní.
Celkem bylo chováno 547 druhů zvířat ve 119 druzích. Odchováno bylo 54 mláďat v 23 druzích. Poprvé v ČR byly odchovány kočky krátkouché, poprvé v zoo karakalové. Ve věku 37 let uhynula medvědice Kristýnka.
Pro vyšší komfort pohybu návštěvníků po zoo bylo na cesty položeno 230 m2 zámkové dlažby. Do medvědince bylo v rámci generální rekonstrukce zavedeno vytápění, aby mohl být využit pro medvědy malajské. Na čerpání vody z řeky Jihlávky bylo postaveno unikátní čerpadlo „Čínské kolo“.
Také byla zahájena stavba amazonského pavilonu. Do vozového parku zoo byl přikoupen VW transportér. V rámci propagace zoo jezdí po Jihlavě pomalovaný trolejbus a je vytvořen propagační leták se situačním plánem zoo ve 3 jazycích.
V roce 1996 pokračovala výstavba amazonského pavilonu. Venkovní výběh pro lemury byl rozšířen o 3. ostrov pro lemury vari. Vybudováno bylo nové, ale provizorní parkoviště. V blízkosti občerstvení byla otevřena nová cukrárna a položeno dalších 150 m2 zámkové dlažby. V areálu zoo vyměnili zaměstnanci informační systém a orientační ukazatele.
Páté desetiletí
V červnu roku 1997 byl otevřen amazonský pavilon. Ve venkovním výběhu pro hrošíky došlo k rekonstrukci bazénu, u kterého byl vybudován pozvolný vstup do vody. Vozový park rozšířila zoo o první elektromobil.
Odchovat se podařilo nepopsané scinky rodu Tiliqua z indonéského ostrova Tanimbar a poprvé v zoo oceloty. Celkem se podařilo odchovat 79 mláďat ve 27 druzích. Počet chovaných zvířat činil 567 ve 117 druzích.
V Jihlavě proběhlo zasedání Valné hromady UCSZOO, kde byl ředitel Jiroušek zvolen jejím předsedou. Návštěvnost dosáhla čísla 179 365 lidí.
Další rok byl v říjnu otevřen pavilon pro tučňáky. Pro skladování krmiv a dalšího materiálu zoo zakoupila 4 ks mobilních buněk. V dětském koutku byla vybudována lezecká stěna pro děti. Na střeše amazonského pavilonu byl budován Bar Amazonie. Pro potřeby zoo byly získány nové pozemky, které umožnily další rozvoj zoo.
Nově byli v zoo k vidění tučňáci Humboldtovi nebo lenochod dvouprstý. Roční náklady na výživu zvířatčinily např.: tygr sumaterský 39 460,-Kč, gibon 8 891,-Kč, hroznýš psohlavý 1 060,-Kč.
V zoo byl dokončen výběh pro malé vydry, rekonstrukcí prošla i voliéra pro dravce. Pracovníci údržby v zimě kosili rákos pro zastřešení letních posezení v zoo. Byla vypsána a posléze vyhodnocena urbanistická soutěž na vybudování nového areálu zoo.
V roce 2000 byl v zoo postaven nový velký výběh pro rysy a kotce pro úschovu psů u pokladny. V hotelu Gustav Mahler se uskutečnil 1. reprezentační ples zoo. Pro propagaci zoo byly vytvořeny nové plakáty (irbis, kobra, tygr), trička (kobra, tygr) nebo leporelo. Návštěvnost zaznamenala pokles na 182 630 lidí.
Další rok se v zoo objevila babirusa celebeská, psoun prérijní, lvíček zlatý, sup bělohlavý nebo mýval severní. Pravděpodobně po otravě DDT a PCB uhynuli tučňáci.
Magistrát finančně podpořil 3 stavební akce v zoo 8,5 miliony:
– regulace řeky Jihlávky (val z drátokošů)
– nová provozní budova + nový přívod el. Energie
– nová obslužná příjezdová komunikace
Na konci roku 2002, na „zelené louce“ ve spodní části zoo se započalo s budováním africké vesnice. Náklady cca 10 milionů byly čerpány z vlastních zdrojů. V těsné blízkosti byl budován největší suchozemský tobogán pro děti v ČR. Zoo Jihlava jako 1. v Evropě odchovala vzácné jedovaté ještěry korovce jedovaté.
V nové části zoo došlo k zahájení výstavby parkoviště a dokončení inženýrských sítí v této části. Nové normy EU si vyžádaly rekonstrukci občerstvení Panda, kam byly pořízeny i stylové stoly a židle.
Za účasti ministra ŽP RNDr. Libora Ambrozka a skupiny IYASA byla otevřena africká vesnice Matongo. Za účasti primátora ing. Výborného byl otevřen tobogán na dětském hřišti.
V nové části zoo byla zahájena výstavba vstupního areálu. Dokončeno bylo parkoviště. U pokladny u řeky byla vybudována nová lávka. Probíhala příprava podkladů pro architektonický návrh vzdělávacího centra. Ve spolupráci s Krajem Vysočina byla budována stezka Plaší, ale naši.
V roce 2005 byla v rámci nové části zoo zbudována komunikace spojující nově vznikající vstupní areál se zoo. Na kopcem nad zoo byl umístěn dřevěný poutač od Jiřího Nekoly.
Počet chovaných zvířat se zvýšil na 636 ve 132 druzích. Poprvé se podařilo odchovat kaloně rodriguezské. Přirozenou inkubací plameňáků se podařilo odchovat 9 mláďat.
Ve vedení zoo střídá Ing. Eliška Kubíková dosavadního ředitele Ing. Vladislava Jirouška. Byla otevřena stezka Plaší, ale naši. Proběhla beseda s Václavem Chaloupkem a jeho chovancem rysem Ťapem.
Další rok byl v nové části zoo vybudován výběh pro surikaty. Část pavilonu opic prošla rekonstrukcí na noktunárium pro maki trpasličího. Úpravou prošly bazény pro tuleně a vydry.
Nově se v zoo objevilo 25 druhů zvířat např. ledňák obrovský, holub bronzovokřídlý, husa velká, kachnička mandarínská, karolínská, jeřáb mandžuský, bodlín telfairův, tana severní, ježek ušatý, tuleň obecný, maki trpasličí, pralesničky. Celkem je v zoo chováno 654 zvířat ve 151 druzích.
Odchovat se podařilo 197 mláďat v 36 druzích. Návštěvníci mohou posílat dárcovské SMS na pomoc zoo. Návštěvnost dosáhla 229 353.
Šesté desetiletí
Za novým vstupním areálem byla v roce 2007 vybudována Archa Noemova, originální dětské hřiště a symbol záchrany zvířat. V rámci oslav 50. výročí od založení byla zahájena stavba Shetland (poklepání základního kamene). Na louce vedle sadu byla vybudována sezónní expozice pro dravé ptáky a zároveň započaly pravidelné letové ukázky. Hrošinec prošel drobnou úpravou tak, aby bylo možné nahlížet dovnitř. Rekonstrukcí prošla i vnitřní návštěvnická část šelmince. Po odstěhování medvědů malajských do Prahy došlo k demolici jejich výběhu a ubikace. Začala se připravovat projektová dokumentace CEV.
Tygr Dustin se vrátil z Prahy. Zooples byl ve stylu orientu a Asie. Probíhají tradiční akce jako Den ptactva, Den Země, komentované krmení u 7 druhů zvířat, Hadí středy v Matongu, Porta 2007, Pohádkové středy v zoo, Letní noc v zoo.

Exozice
Matongo
Afrika je domovem celé řady etnických skupin se svébytnou kulturou, způsobem života a náboženstvím. Proto tam můžete vidět mnoho vesnic místních obyvatel, postavených v nejrůznějších stylech. Najdete mezi nimi chýše kamenné, proutěné, dřevěné, hliněné… Tato obydlí si lidé postavili uprostřed africké přírody – v pralesích, jiná v otevřené savě či na okraji pouště.
V jihlavské zoo najdete stylové hliněné chýše inspirované vesnicemi v západním Zimbabwe. Přestože je tato země plná řek a pralesů, jsou tu i suché savany, které díky rozšířenému pastevectví vypadají mnohdy jako poušť. Proto jsme pojmenovali „naši“ vesnici Matongo, což svahilsky znamená „vesnice v poušti“. Hliněné stavby kryté rákosovými střechami poskytují přístřeší plameňákům, lemurům kata i africkým hospodářským zvířatům. Ale nejen to, některé z nich mají i praktický význam – je tu občerstvení Okavango, toalety, noční expozice či domorodá škola, ve které pořádáme stylové výstavy.
Africkou náladu podtrhují předměty denní potřeby místních obyvatel i umělecká díla z tvorby afrických umělců.
Madagaskar
V západní části Indického oceánu 400 km od Afriky leží čtvrtý největší ostrov světa – Madagaskar. Je domovem mnoha endemických druhů zvířat, z nichž nejznámější jsou lemuři. Žije jich tu na 20 druhů. A také v naší zoo žijí lemuři na ostrovech. Vodní příkopy plní dvě důležité funkce. Jednak zabraňují zvířatům v útěku, zadruhé, a to určitě oceníte, poskytují ničím nerušený pohled na tyto zajímavé poloopice. Nepřehlédněte také drobnou noční expozici, kde objevíte nejmenšího z primátů makiho trpasličího.
Příroda Madagaskaru je rozmanitá – například na jihozápadě roste trnitý buš, jih je vyprahlý a suchý, na východním pobřeží jsou bujné vlhké pralesy. A stejně rozmanitá jsou tady žijící zvířata. Dříve osídlovala celý ostrov, dnes vlivem člověka a jeho rozpínavosti, se jejich počty prudce snižují.
Tropický pavilon
Tropy se rozkládají mezi obratníky Raka a Kozoroha. Nejsou tu jen tropické deštné lesy, ale také suché opadavé lesy, trnitý buš, savany i pouště. Nejbohatším na faunu i flóru je však tropický deštný les. Odhaduje se, že v těchto lesích žijí 2/3 všech známých rostlinných a živočišných druhů naší planety, těch dosud neobjevených je mnohonásobně víc. „Zelené peklo“ bylo a je výzvou pro mnohé přírodovědce i dobrodruhy. Je také inspirací pro dobrodružné akční filmy.
V zoo se můžete vydat do „džungle“ bez obav. Tropickým pavilonem vás povede chodníček, vinoucí se břehem řeky, možná kdysi vysekaný v bujné vegetaci Indiana Jonesem. Dýchne na vás pravá atmosféra tropů – vysoké stromy porostlé broméliemi, orchidejemi a dalšími rostlinami, meandrující řeka, do které padá vysoký vodopád, vlhko, dusno… Překvapí vás tůně plné ryb a želv nebo krokodýlů. Nahlédnete do terárií s různými druhy hadů a ještěrů. Cesta vás zavede do druhého patra, které je zčásti zarostlé nejrůznějšími tropickými rostlinami. Mezi nimi jsou i některé známé – např. banánovník, zázvor, papája nebo vanilka. Při troše štěstí zahlédnete v korunách stromů i malé opičky.
Potkáte cestou havarované letadlo, které džungle pomalu zarůstá, dokonce se v něm zabydleli baziliškové. Co se tu stalo?
Příběh letadla : Úzký souvislý pás tropických pralesů na atlantském pobřeží Brazílie se díky neustálému kácení rozpadl na malé ostrůvky. Dnes ho zbývá necelých 5 % původní rozlohy. To mělo a dosud má negativní vliv na mnoho druhů zvířat, některé jsou doslova na pokraji vyhubení. Jedním z nich je i malá opička lvíček zlatý. Jeho situace v přírodě byla už tak kritická, že v 90. letech minulého století vznikl projekt na jeho návrat do původního domova. Zapojilo se do něj tehdy na 140 zoologických zahrad. Do roku 2000 bylo do přírody vypuštěno téměř 160 lvíčků narozených v lidské péči.
A tady příběh letadla začíná. Letadlo, které letělo do biosférické rezervace Poco das Antas, vezlo přepravní bednu se skupinkou lvíčků. Díky nepříznivých povětrnostním podmínkám se pokusilo nouzově přistát, ale manévr se nepovedl a letadlo se zřítilo. Posádka se naštěstí zachránila, ale bedny se v nekonečném pralese nepodařilo najít. Jak se později zjistilo, bedny se při pádu rozbily a lvíčci tak mohli vyběhnout ven. A co je nejdůležitější – ve svém novém domově se rychle zabydleli!
Malay medan
Velký výběh s proudící vodou, stromy a skalními průrvami téměř věrně napodobuje přirozené prostředí zvířete typického pro Malajsii – pro medvěda malajského. Také název expozice Malaj Medan je spojen s tímto koutem Asie, v překladu znamená „Malajská krajina“ nebo „Malajská země“.
Netradičním prvkem této stavby je padlý a na několik kusů rozlomený vysoký strom. Je to tualang (Koompassia excelsa), největší tropický strom Malajsie, může dorůst až 85 metrů. Je velice křehký, při pádu na zem se snadno rozlomí. Říká se mu také medový strom, protože je oblíbeným místem, kde hnízdí divoké včely.
Dutinou stromu můžete projít a nahlédnout do vnitřních ubikací medvědů. Zastihnete je tam nejspíš po ránu nebo k večeru, kdy ještě spí. Přes den je snadné je pozorovat ve výběhu z několika zajímavých prosklených vyhlídek.
Medvědi malajští obratně lezou po stromech, a to nejen za svým oblíbeným medem a termity, ale také pro sladké plody. Této jejich záliby využíváme v zoo při komentovaných setkáních.
Delta Paraná
Řeka Paraná je po Amazonce druhou největší řekou Jižní Ameriky. Sbírá vody z její střední oblasti. Do rozlohy povodí Paraná by se Česká republika vešla více než 30krát! Ve spodní části vytváří řeka širokou deltu s 11 hlavními rameny, které se dále větví. Oblast je plná ostrovů a ostrůvků a nesčetných zátočin. Hladina řeky stoupá a klesá podle dešťů, vody se vylévají a tvoří různě hluboké mokřady. Žijí tu stovky druhů ptáků, ale i velcí savci, jako jsou tapíři či kapybary.
Průchozí voliéra v zoo nazvaná Delta Paraná, kde žijí ibisové a několik druhů kachen, navozuje pocit volného pohybu po lávkách spojujících jednotlivé ostrůvky delty stejnojmenné řeky. Velká výška krycí a téměř neviditelné sítě umožňuje ptákům v klidu zahnízdit, po větvích volně pobíhají nezbedné opičky tamaríni žlutorucí a hladina pomalu zarůstá mokřadním porostem.
Malay medan
Velký výběh s proudící vodou, stromy a skalními průrvami téměř věrně napodobuje přirozené prostředí zvířete typického pro Malajsii – pro medvěda malajského. Také název expozice Malaj Medan je spojen s tímto koutem Asie, v překladu znamená „Malajská krajina“ nebo „Malajská země“.
Netradičním prvkem této stavby je padlý a na několik kusů rozlomený vysoký strom. Je to tualang (Koompassia excelsa), největší tropický strom Malajsie, může dorůst až 85 metrů. Je velice křehký, při pádu na zem se snadno rozlomí. Říká se mu také medový strom, protože je oblíbeným místem, kde hnízdí divoké včely.
Dutinou stromu můžete projít a nahlédnout do vnitřních ubikací medvědů. Zastihnete je tam nejspíš po ránu nebo k večeru, kdy ještě spí. Přes den je snadné je pozorovat ve výběhu z několika zajímavých prosklených vyhlídek.
Medvědi malajští obratně lezou po stromech, a to nejen za svým oblíbeným medem a termity, ale také pro sladké plody. Této jejich záliby využíváme v zoo při komentovaných setkáních.
Delta Paraná
Řeka Paraná je po Amazonce druhou největší řekou Jižní Ameriky. Sbírá vody z její střední oblasti. Do rozlohy povodí Paraná by se Česká republika vešla více než 30krát! Ve spodní části vytváří řeka širokou deltu s 11 hlavními rameny, které se dále větví. Oblast je plná ostrovů a ostrůvků a nesčetných zátočin. Hladina řeky stoupá a klesá podle dešťů, vody se vylévají a tvoří různě hluboké mokřady. Žijí tu stovky druhů ptáků, ale i velcí savci, jako jsou tapíři či kapybary.
Průchozí voliéra v zoo nazvaná Delta Paraná, kde žijí ibisové a několik druhů kachen, navozuje pocit volného pohybu po lávkách spojujících jednotlivé ostrůvky delty stejnojmenné řeky. Velká výška krycí a téměř neviditelné sítě umožňuje ptákům v klidu zahnízdit, po větvích volně pobíhají nezbedné opičky tamaríni žlutorucí a hladina pomalu zarůstá mokřadním porostem.
Himaláj
Himálaj se zvedá od 1 000 m n. m. až po osmitisícové velikány. Tvoří přirozenou hranici mezi Tibetskou náhorní plošinou a Indií, Bhútánem a Nepálem. Navazuje na něj pohoří Karákoram a Hindúkuš. To jsou fakta. Pro horolezce, cestovatele, turisty i „obyčejné smrtelníky“ je Himálaj nebetyčným pohořím plným krásných horských velikánů, kamenných a ledovcových polí, nekonečných rozhledů po vrcholcích vyčnívajících nad mořem mraků…
V pusté a pro většinu lidí nehostinné krajině žije nemnoho druhů zvířat. V těch nejvyšších patrech můžete při troše štěstí vidět jedny z nejkrásnějších šelem – irbise, o něco níž roztomilé pandy červené. V naší zoo za nimi nemusíte šplhat vysoko, máte je jako na dlani. Vstup do „našeho“ Himálaje je lemován barevnými praporky, třepetajícími se ve větru. Směrovka vás vybídne k cestě na nejvyšší vrchol Země, cestou minete základní tábor i domek místních obyvatel se zářivě modrými okny a dveřmi.
Asijský pavilon
Asijský pavilon i jeho prostorné voliéry na vás dýchnou náladou jihovýchodních oblastí Asie. Vysoké stromy, bambusové labyrinty, polozbořený chrám – to vše vytváří iluzi, že jste se ocitli uprostřed džungle. Některé zdi chrámu ještě stojí, tak proč je nevyužít pro obydlí? Houštiny i ruiny poskytují domov mnoha zvířatům. Okolí i zchátralou chatrč obsadili dlouhorucí giboni a zajímavé babirusy.
Parčík Hokkaidó
Historické i současné japonské zahrady mají svůj přesný řád a pravidla. Jsou důležitou složkou japonské kultury a náboženství. Vyjadřují krásu idealizované přírody, jsou upravené co nejpřirozeněji a esteticky a umělecky pracují se symbolikou a poetikou.
Taková místa vybízejí k zastavení, odpočinku a meditaci…
Jihlavská zoo i okolní lesopark s porosty vzrostlých stromů velmi připomínají přírodu nejsevernějšího japonského ostrova Hokkaidó. Proto dostal klidný kout uprostřed zoo svůj název právě po tomto ostrově. V asijské zahradě Hokkaidó si můžete v klidu odpočinout i v těch nejrušnějších dnech. Nízké barevné azalky, vysoké stromy, jezírko s mostkem, červené listy japonských javorů či drobná zahradní architektura navozují tu správnou atmosféru. Podtrhují ji i jeřábi mandžuští, kteří se procházejí v nedalekém výběhu.
Hacienda Escondido
Na obrovském území Ameriky se střídá mnoho typů prostředí. Expozice Hacienda Escondido s okolními výběhy vám alespoň některé z nich přiblíží.
Ústřední ráz celému expozičnímu celku dalo hliněné pueblo – Hacienda Escondido. Má svůj příběh… Žije tu mexický rolník Pedro se svou rodinou. Na střeše, kde jeho žena sušívá prádlo, je stylové občerstvení, ve voliérce u hospodářského domku pro potěchu celé rodiny jsou morčata a pestrobarevní papoušci. Na malém kamenitém políčku pěstuje Pedro pro svou potřebu tradiční americké plodiny, jako jsou brambory, kukuřice, papriky, rajčata, slunečnice a fazole. A okolo na pláních se pocházejí mezi lamami pštrosi nandu.
Vejdete-li do puebla, otevře se před vámi zcela jiný svět. Ukrývá se tu příroda Amazonie. Ve větvích deštného pralesa pobíhají opičky, odpočívají lenochodi a v říční tůni plavou ryby.
Za dalšími jihoamerickými zvířaty – tapíry a kapybarami – se musíte vydat do nitra zoo.
Lesní stezka
Vydejte se lesní stezkou do českého smíšeného lesa. Vede od velké voliéry orlů až k australským výběhům. Čekají tu na vás zajímavé přírodniny a postřehy o životě v lese. Jsou ztvárněny formou zápisků hajného žijícího v dřevěné myslivně. Dozvíte se, jak těžké jsou různé druhy dřev, co je to dřevěný telefon, jak zní které dřevo, či proč musí sovy kroutit hlavou.
Dům koček
Historie chovu velkých kočkovitých šelem v Jihlavě sahá až do 50. let minulého století. Proto byl pavilon šelem jednou z prvních staveb v zoo. Ruku v ruce se světovým vývojem zoologických zahrad jsme původní tzv. šelminec na začátku 90. let zrekonstruovali a vznikl tak nový pavilon, na svou dobu velmi moderní. Návštěvníci měli možnost pozorovat šelmy z bezprostřední blízkosti, protože jak vnitřní ubikace, tak i venkovní výběhy byly od nich odděleny pouze sklem a téměř neviditelnými ocelovými sítěmi. Tento impozantní zážitek můžete prožít dodnes. Také vybavení výběhů – kameny, silné kmeny, živé rostlinstvo i vodní plochy – navozuje atmosféru „zoo bez mříží“.
V Domě koček skutečně najdete pouze kočkovité šelmy, a to jak ty velké – tygra sumaterského, tak i ty malé, jako jsou například servali, kočky arabské nebo margayové.
Babiččin dvoreček
Kousek venkova uprostřed Jihlavy – to je babiččin dvoreček se zahrádkou plnou květin a bylinek, srdíčky vyřezanými na dřevěných okenicích, ale především s králíkárnou, kurníkem a holubníkem. Pod střechou se suší cibule, česnek a kukuřice. Pro městského návštěvníka a především pro děti má toto hospodářské zákoutí obrovské kouzlo.
Pamětníci si možná vzpomenou na úzký výběh s králíky a morčaty, nalepený na zeď hospodářské budovy zoo. Babiččin dvoreček vyrostl na jeho místě. Je tu vše, co lze u vesnického stavení čekat. Jen holoubci nebydlí v holubníku – je to kvůli nedaleko probíhajícím letovým ukázkám dravců.
Údolí včel
Cestou od hlavního vchodu do Zoo Jihlava nezapomeňte navštívit Údolí včel, je hned naproti Australské farmy. V malebném zákoutí uvidíte včelařské potřeby, dozvíte se o historii včelařství i co dělají včeličky během celého roku a můžete také nahlédnout do prosklených úlů. Ve speciálním automatu si také můžete koupit med přímo od našich včel.
Australská farma
V Zoo Jihlava představuje Austrálii zemědělská farma. Proč se jmenuje Polákova? Inspiroval nás skutečný příběh českého cestovatele a dobrodruha Josefa Poláka (1844–1899), který se z Benátek nad Jizerou vydal na druhou stranu zeměkoule.
Již jako malý snil o zemi, kde jsou stromy jako katedrály a kde lze nalézt zlato, místo krav se pasou klokani a hlavně kde žijí černé labutě… Právě kvůli nim se rozhodl do Austrálie odjet.
Australská farma v Zoo Jihlava zahrnuje kromě opuštěné budovy, přilehlého sadu a ohrad pro ovce také několik přístřešků. V některých žijí méně známá australská zvířata – kunovci či ledňáci. Po okolí jsou staré zemědělské stroje, u farmy originální poštovní schránky, konve na mléko i malá zahrádka.
Nezvyklé jsou vnitřní expozice zvířat. Například klokani bydlí v obýváku, papoušci ve spižírně či strašilky a vakoveverky ve staré skříni. Inu – lidé se z farmy odstěhovali a příroda se sem vrátila.
Vše vypadá, že je staré nejméně půl století. Rezavé střechy i větrné čerpadlo, opršelé dřevěné stěny, stará nádrž na vodu… Přesto tato expozice byla postavena v roce 2012.
Africká savana
Tento celek představuje různé typy africké přírody. Najdete tu savanu – prostorný travnatý výběh, poušť Kalahari se skupinou hravých surikat, výběhy, ve kterých sloupy, lana a dřevěné doplňky simulují lesnaté prostředí, nebo žluté písky největší poušť světa.
Vysoký pavilon se dvěma rozlehlými výběhy je navržen pro skupinu žiraf, nejvyšších živočichů planety. Domov tu mají i další afričtí kopytníci i ptáci, např. různé druhy antilop, zebry, čápi marabu či pižmovka ostruhatá. Uvnitř pavilonu jsou velké skleněné stěny, kterými můžete pohlédnout žirafám přímo do jejich krásných očí. Najdete tu také menší africká zvířata – kočky pouštní a fenky. V patře vás překvapí měsíční svit. Vejdete do noční expozice, kde chováme africká noční zvířata. Abyste mohli jejich aktivitu pozorovat i ve dne, převrátili jsme speciální úpravou osvětlení den na noc a noc na den.
Prostorné voliéry afrických primátů přiléhají k „domorodým“ chatrčím, které slouží jako jejich vnitřní ubikace. V podobném stavení bydlí i populární dikobraz.
Závěr Africké savany tvoří samostatný výběh pro hyeny.
Shetlansdské ostrovy
Maják na mořském pobřeží, rozeklané skály, křik racků… To jsou Shetlandské ostrovy, nejsevernější výspa Skotska, tedy i Velké Británie. Leží na rozhraní Atlantiku a Severního moře. Příroda je tu drsná, rostlinstvo chudé, téměř žádné stromy. Přesto zde žijí tisíce shetlandských ovcí s výbornou teplou vlnou a houževnatí poníci. Nehostinnému zimnímu počasí čelí huňatou zimní srstí, ve které vypadají jak malí medvídci. V severském létě mají srst krátkou.
Malý kousek této drsné přírody najdete blízko hlavního vchodu do zoo. V kamenném domku s rákosovou střechou, postaveném podle skutečných shetlandských obydlí, mají stáj shetlandští poníci. Z majáku není sice vidět moře, zato lze přehlédnut celou horní část zoo.

Kudy k nám
Autem : Přímo před hlavním vstupem nabízíme rozsáhlé parkoviště. Poplatek pro osobní automobil činí 50 Kč, pro autobus 150 Kč. Autobusy je třeba nahlásit nejpozději jeden den před příjezdem Kontakty
MHD
• Z autobusového nádraží : Před hlavním vchodem do haly autobusového nádraží přejděte na protější stranu silnice, kde se nachází zastávka MHD U autobusového nádraží. Nasedněte na linku C – směr Demlova a jeďte na zastávku Masarykovo náměstí horní/dolní. Následně 10 minut pěšky kolem kostela sv. Jakuba a lesoparkem Heulos do zoo. Zobrazit detail spojení MHD na idos.cz
• Z hlavního vlakového nádraží : Zastávka MHD se nachází před hlavním vchodem do haly vlakového nádraží. Nasedněte na trolejbusovou linku A – směr Dopravní podnik a jeďte na zastávku Masarykovo náměstí horní/dolní. Následně 10 minut pěšky kolem kostela sv. Jakuba a lesoparkem Heulos do zoo. Zobrazit detail spojení MHD na idos.cz
• Z městského vlakového nádraží : Zastávka MHD se je na ulici Fritzova u parku, který se nachází proti vstupu do haly městského vlakového nádraží. Nasedněte na autobusovou linku 41 – směr Masarykovo náměstí a jeďte na konečnou zastávku Masarykovo náměstí dolní. Případně můžete využít nedaleké trolejbusové zastávky linek A nebo E na ulici Chlumova (před supermarketem BILLA) a jedete opět na Masarykovo náměstí. Následně 10 minut pěšky kolem kostela sv. Jakuba a lesoparkem Heulos do zoo. Zobrazit detail spojení MHD na idos.cz
Pěšky
• Z Masarykova náměstí : Příjemnou procházkou z Masarykova náměstí kolem kostela sv. Jakuba, po schodišti dolů lesoparkem Heulos k řece (přibližně 10 min.).
• Z Brněnského kopce / City Park Jihlava
Na kole
• Po cyklotrase č. 16 ze směru Slavonice, Telč, Třešť nebo ze směru Hlinsko, Přibyslav, Polná.
• Po cyklotrase č. 162 ze směru Třebíč, Bransouze.
Po zoo je pohyb s kolem zakázán. Cyklistům však nabízíme stání pro kola, která jsou umístěna u vchodů uvnitř areálu.
Kola lze taky uzamknout do cykloboxů umístěných u hlavní pokladny (maximálně však na 12hodin – poté se cyklobox sám odemkne). Cykloboxů je celkem 7 a do jednoho lze uzamknout dvě jízdní kola, v případě elektrokol můžete využít i dobíjení po dobu odložení.

Více na : www.zoojihlava.cz
GPS : 49.3967239N, 15.5958761E
Kategorie: cestovánízábava
Více  Zavřít popis alba 
  • 25.7.2021
  • 166 zobrazení
unokct
O třetí lednové sobotě se vypravila skupinka dvanácti rekreačních turistů do malebného horského města na úpatí nejvyšších českých hor - do Vrchlabí, kam nás vylákala expozice netradičního Krkonošského pohádkového betlému řezbáře Pavla Tryzny. V zámeckém parku jsme obdivovali na čtyřicet dřevěných postav a zvířátek v životní velikosti ... parkem kráčí paní kněžna, stranou hrají muzikanti, za domem štípe dědeček dříví, babička ho odnáší ... a na vše dohlíží sám Krakonoš. Přes klášterní zahradu, spojující zámecký park a Augustiánský klášter, pokračujeme na vrchlabské náměstí do muzea, situovaného ve čtyřech starobylých domcích, abychom si prohlédli výstavu biblických příběhů, vzácné betlémy z depozitářů, seznámili se s bohatou historií města či původním vybavením domácích tkalcovských i jiných řemeslných dílen. Zatímco v podhůří Krkonoš nebylo po sněhu ani památky, doma v Ústí nás přivítala první sněhová nadílka letošní zimy.

Za krásný výlet děkujeme Haně a průvodkyni Ivě :-)
Více  Zavřít popis alba 
  • 25.6.2021
  • 9 zobrazení
vkkh
Ahoj, rok se s rokem sešel a já opět stojím na začátku Vrchařské koruny Krušnohorské roku 2021. Tentokrát již v pořadí druhé, neboť jsem letos stihl absolvovat Vrchařskou korunu Západočeskou.

Den 1. / 29.5.2021

29.5. jsem vyrazil z Adolfova s jediným cílem a to za dva dny dojet do Kraslic a na Juliusstein. Mapy.cz ukazují 224 km. Opět jako loni pojímám cestu bikepackingově. A tak vybaven spaním a vším potřebným začínám mojí cestu na Rudný vrch. Rychlé foto a už to valím na Mohelnické kameny, které mají na Googlu několikero vysvětlení svého vzniku. Nicméně je to zajímavé místo. Počasí zatím přeje, je polojasno a předpověď slibuje minimálně do oběda stabilní počasí bez deště. Dalším bodem je vyhlídka Knuffelberg. Musím říct, že člověk tudy již několikrát projížděl a výhledy u Nového Města zná, a přesto jsem o této vyhlídce nevěděl. A to je to, co mě vlastně na Vrchařské koruně baví. Pořád je v těch našich horách co objevovat. Kousíček za Novým Městem stavím na oběd a vyrážím na mé oblíbené Fláje, kde už to velmi dobře znám. Rychlé foto a těším se na vyhlídku Jeřabina. Další vrchol, kde jsem nebyl, paráda. Kochám se výhledy a v dálce vidím, jak nad Litvínovem neskutečně prší. Rychle pryč. Snad tomu ujedu. Dalším bodem je Medvědí skála, na kterou jsem se velice těšil. Vim o ní již delší dobu a chtěl jsem ji navštívit. Bohužel mi to nějak nevycházelo a tak jsem byl rád, že byla zařazena do této Vrchařské koruny. Bohužel, již někde v Nové Vsi v Horách mě zastihl déšť. A to vydatný. Oblékám si nepromok kalhoty a bundu a v i dešti pokračuji dál. Přeci jen byl plán během jednoho dne dorazit na Přísečnickou přehradu. Za Mikulovicemi z asfaltové cesty odbočuji na lesní a začínám stoupat. Jet se už nedá. A tak kolo téměř 40 minut tlačím. Aby toho nebylo málo, zvedá se vítr a tak mě po celou cestu na Medvědí skálu bičuje déšť a po cestě se proti mě valí potok. Krušné hory mi opět ukazují, kdo je tady pánem. Navíc je opravdu zima. Tohle jaro je opravdu velmi chladné. Nicméně po chvilce hledání objevuji hlavní vrchol Medvědí skály a mohu se pokochat výhledy. Dokonce se i počasí umoudřilo a vysvitlo dokonce sluníčko. Přestalo pršet. Asi se nade mnou Marcebila slitovala. A tak vyrážím do Rudolice v Horách a střídavě pak prší a je slunečno, skutečně aprílové počasí. Čekám na tamní autobusové zastávce než přejde opět vydatný slejvák a po malém zakufrování, kdy jsem odbočil špatně, se vydávám na Kamenný vrch. Tam na mě dopadá první krize. Promočený, zmrzlý, projíždím na svém Gravelu totálně rozmočenou cestou a kolo spíš tlačím než jedu. Všude bláto a ohromné kaluže, rozbitá cesta a já toho mám dost. Po telefonu mě podporuje má rodina a vlívá mi opět chuť pokračovat dál a tak se přesouvám do Květnova na krásný kostel. Pořád mě střídavě doprovází déšť, ale už ne tak vydatný jako při stoupání na Medvědí skálu. Další bod je Mnišská skála. Opět jsem tuto cestu již několikrát jel a o této vyhlídce neměl ponětí. A musím říct, že toto místo mě okouzlilo, a jistě se sem vrátím i s rodinou. Skvělé místo na přespání. Už se smráká, a tak přemýšlím, že zde přespím, ale protože jedu opravdu na lehko a nemám ani tarp, nechci riskovat, že v noci zmoknu, a tak jsem se rozhodl dojet na Přísečnickou přehradu a najít nějaký turistický přístřešek. Což se ukázalo jako nadlidský úkol, neboť jako na potvoru jsem žádný nemohl najít. Už jsem fakt unavený a těším se, až někde spočinu. Nakonec podle map v telefonu objevuji i podle fotek krytý přístřešek. Hurá. Jedu ještě 4 km a těším se, jak ulehnu. Ve 22.30 dorážím na místo. K mému překvapení tu jsou již čundráci. Spí pod plachtou u přístřešku, kde mají schovaná kola. Ochotně je vytahují a já tak mám přístřešek jen pro sebe. Rychle se převlékám do suchého, nafukuji karimatku a zalézám do spacáku. Je zima, něco kolem 5 stupňů a já mám jen letní spacák. Uvidíme jaká bude noc.

Tento den najeto 120 km a nastoupáno 2019 m.

Den 2. / 30.5.2021

Ráno vstávám brzy. V noci jsem klepal kosu a vůbec se nevyspal. Trochu jsem podcenil tepelný komfort. V 6.30 již odjíždím a snídani plánuji až bude sluníčko alespoň trochu hřát.
Čeká mě výšlap na Střední Špičák. Velký Špičák jsem již navštívil a tak se těším, že si rozšířím obzor o Střední. Hory jsou po ránu bez lidí a tak mám Špičák jen pro sebe. Užívám si výhledy, udělám foto a pokračuji na Kovářskou na místní vápenku. Přejíždím koleje a míjím drážní domeček, který ve mě evokuje film Hlídač č. 47. U Vápenky rychlé foto a jedu na Konigsmühle. Nádherné místo, které zažívá díky spolku renesanci. Pár lidí tu spalo ve stanu. Já jen pofotím a stoupám na Loučnou a vím co mě čeká. Klínovec! Byl jsem unavený, neboť jsem v noci téměř nespal a tak se trápím. Chvílemi i tlačím a je mi trapně, že nemám sílu. Na vrchol dojíždím v 10.44 a je tu narváno. Fotím se a rychle pryč... Čeká mě sjezd do Jáchymova, abych následně vystoupal po žluté na Popovský kříž. Pěkný trail se brzy mění v tlačení kola do pořádného kopce a ve mě zraje myšlenka, že to dnes vzdám a dojedu si to příště. Popovský kříž znám, přeci jen je to kousek od mého bydliště. (Karlovy Vary) Užívám si výhledy. Opět jsem tu sám. To se často nestává. Dávám sváču a definitivně se rozhoduji jet domů do Karlových Varů. Měl jsem toho dnes nějak dost...

Najeto 57 km a nastoupáno 1625 m

K Vrchařské koruně jsem se vrátil až o 15 dní později...

Den 3. / 15.6.2021

Den jak malovaný, krásné teplo a to i na Božím Daru, nějakých 19 stupňů. Právě z Božího Daru se vydávám na pokračování a dokončení Vrchařské koruny. Dneska na lehko, jen s vodou a sváčou. Natěšený šlápnu do pedálů a už se pode mnou vlní cyklostezka vedoucí na Myslivny. Uhýbám doprava a jedu směr Mílov. Překrásné místo s kapličkou. Louky za kapličkou jsou malebné a člověka hned napadne, jak se zde lidem asi žilo. Pokračuji na Zaječí vrch, kde fotím vrcholový patník a mířim na Chaloupky. Ty mám moc rád a vždy se na ně těším. Dnes obzvlášť, neboť shodou okolností čtu knihu od Štěpána Javůrka Chaloupky. Nespěchám, procházím rozvaliny a koukám do tajuplných sklepů. Je tu i po těch letech spoustu artefaktů. A tak můžete vidět ornamenty na dlažbě, porcelánové střepy, panty od dveří. Podle fotografií na stránkách zanikleobce.cz to byla vskutku malebná vesnička. A tak jsem jsem si i díky knize Chaloupky představoval jednotlivé postavy a život zde v horách. No nic, jedu přes louku k Polednímu kameni a fotím... Nerad opouštím to krásné místo, ale čeká mě téměř domovina, neboť jsem původem Krasličák a dalším bodem je Komáří vrch nad Stříbrnou v bývalé Nové Vsi, kde jsem měl několik let chatu. A tak míjím Fišerův pramen pod Kraslickým Špičákem a na začátku Nové Vsi začínam stoupat lesní cestou na Komáří vrch. Chvíli se fakt jet nedá a tak tlačím. Když jsem dorazil k Hraběcí skále, chvíli řeším zda se vyfotit u ní, nebo na oficiálním vrcholku Komářího vršku... Raději dělám fota na obou místech. Pokračuji zpátky na Novou Ves, kde se potkávám s mojí mamkou, která mě doprovodila na svém elektrokole na poslední dva body Vrchařské koruny. Tím předposledním byly Rotavské varhany. Opět rychlé foto a neboť to tu známe, dlouho se nezdržujeme a jedeme dál. Sjíždíme do Kraslic a čeká nás (tedy spíše mě, mamka má elektrokolo ) výšlap na Počátky. Je to hodinové trápení do kopce a jediné, co mě povzbuzuje jsou nápisy na silnici po místních zavodech :o) ŠLAPEJ... MÁŠ NA TO, UŽ JEN KOUSEK .... No co vám budu povídat bylo to v tom vedru výživné... Každopádně jsme dorazili k hranicím a už jsem to měl jen kousek na náš nejstarší hraniční kámen v ČR. Posledním bodem byl pro mě Juliusstein. Přiznám se, ač Krasličák, neměl jsem o něm ponětí a tak děkuji organizátorům za rozšíření mých obzorů. Nechávám kolo na hranici a sbíhám si pro fotku .... A tím končí má další Vrchařská koruna Krušnohorská ... Obávám se, že příští rok budu muset jet znovu a pak zas a zas ... je to návykové :o) Každopádně děkuji organizátorům, opět jsem ty naše hory poznal lépe. A objevil pro mě místa, na které se chci vrátit. Moc díky a třeba zas příští rok mou cestu opět natočím.

Najeto 83 km a nastoupáno 1692 m

Pokud jste to dočetli až sem, tak děkuji.

S pozdravem Michal Fridrich
Více  Zavřít popis alba 
  • 17.6.2021
  • 43 zobrazení
pastickar
Ačkoliv zatím stojí všechno za prd, tak se nám prodloužený víkend, v rámci možností, vydařil. Od středy do soboty sice nepřestalo pršet, zima byla jak v březnu, hospůdky i zahrádky ještě oficiálně zavřený, ale my jsme měli obrovský štěstí na dobrý lidi, na přístřešky, na skvělý pivko a ačkoliv jsme díky počasí stále upravovali plán trasy, tak jsme vlastně ani nezmokli.
První den nás autobus dovezl do podhorské vísky Sedloňov, nad kterou se táhne linie pohraničního opevnění. Přístřešek u tvrze Skutina nám neplánovaně posloužil jako bivak a úkryt před prudkou bouřkou, která se táhla po hřebeni Orlických hor. Nezbylo nám tedy nic jiného, než mastit karban od odpoledních hodin skoro až do rána. Pro zlepšení nálady (a samozřejmě pro zahřátí) vařil Bedy výborné čajíčky. Po setmění začala voda zaplavovat i podlahu v přístřešku, ale na stolech se taky dobře spalo. Horší bylo, že jsme si hned první večer vypili veškerou zásobu kořalky :-).
Vlhké a šedivé dopoledne nás dovedlo až k minipivovaru Agent, kde nám maník prodal 2 litry pivka, takhle po ránu bylo opravdu „bardzo mocno“, ale zvedlo nám pochmurnou náladu. Liduprázdná krajina nás doprovázela až k rozhledně Na Šibeniku. Vyhládlý pan Oválný nás moc rozhlédnout nenechal a zavelel sestup do Nového Hrádku, kde nás čekal teplý obídek a prohlídka zavřeného hradu. Romantické údolí rozvodněné říčky Olšenky nás dovedlo až do Pekla. Zapadlá osada uprostřed lesů, do které se také zapsala nenapodobitelná architektura mistra Jurkoviče. Místní hospůdku už chlapíci připravovali na nadcházející víkend a s ním spojený nápor turistů. Vida tři znavené vandráky a blížící se slejvák, nabídli nám trochu žvance, pivko a dokonce možnost noclehu vedle kiosku. Čepovaný Rampušák nebyl úplně špatný, ale když nám bylo nabídnuto, že nám dojedou do města pro Plzínku, tak jsme to vskutku nemohli odmítnouti.
Další deštivé a chladné ráno nás vyhnalo ze spacáků poměrně brzy. Míchaná vajíčka k snídani? Na vandru? Žádný problém. A chlapi, jestli chcete, tak si tu klidně nechte batohy, ať máte alespoň něco suchého. Podél zdivočelé Metuje se nám šlo bez batohu krásně až do Nového Města, kde Bedy zavzpomínal na svá študácká léta, provedl nás všemi pamětihodnostmi, ze kterých byl nejpozoruhodnější hotel Brouček na náměstí a hlavně tedy jejich lahodná čepovaná Plzínka. Po návratu do Pekla (v 7 hodin večer) už nikdo z nás neměl ani pomyšlení na další tůru a tak jsme neodmítli klobásku s křenem, ohýnek a čerstvě dovezené plešky našeho oblíbeného moku.
Sobotní probuzení bylo divné – svítilo sluníčko a dělalo se hezky. Já jsem si dokonce oblíknul kraťásky a po snídani jsme vyrazili směr Dobrošov, tentokrát už s batohama… Kolem poledního nás zastavil další déšť, naštěstí v obci Lipí, kde místní dobrodinec drží při životě starou hospůdku. Před prudkým deštěm nás nechal schovat na starém sále, kam nám poctivě každou půlhodinu nosil čaje s rumíkem. Po dešti se opět vrátily březnové teploty a slunce už odmítlo vylejzat. Na Jiráskově chatě se k tomu ještě přidal ledový vítr a začalo se mračit ze všech stran. Výdejní okýnko v 17 h. zavřeli, nedaleký Dobrošov je prý v rekonstrukci a tak se tři trempíci rozhodli sejít dolů do Náchoda a posledním vlakem odjet domů. Sice o den dřív, ale štěstí už jsme si asi vybrali a nic se nemá přehánět, že jo :-).
Kategorie: cestování
Více  Zavřít popis alba 
  • 18.5.2021
  • 214 zobrazení
igorhlavinka
Starý mistr Lao tse napsal:
,,Nejvyšší dokonalost se podobá vodě,
nebo voda ve své dokonalosti prospívá všemu, aniž s čím zápolí
a přebývající v tom, co je všemu protivné, tak jest nejblíže Tao "

,,Na světě není nic měkčího a poddajnějšího než voda
ale tu zas nic nepřekoná v tom
jak napře se na všechno tvrdé a silné!
A nic ji nedokáže v ničem změnit!
Tak poddajné vítězí nad silným
měkké vítězí nad tvrdým
a všichni na světě to ví
a nikdo to nedokáže uskutečnit!
Proto Světec pravil:
kdo vezme na sebe bláto země
ten je pán země a úrody,
kdo vezme na sebe neštěstí země
ten je nad všemi král!
Rovná slova vypadají jako zvrácená!"
(Tao te Ting- překl.Oldřich Král)

Taneční improvizace Rena Milgrom a její studentky a studenti.
1. Meandry Botiče, lužní les pod Toulcovým dvorem 11.5.2021
2. Meandry Botiče, 17.5.2021
3.Divoká Šárka, Pod Šestákovou skálou 18.5.2021
https://globalwaterdances.org/#globalwaterdances

,,Letošní Global Water Dance se tančí za svítání. V tom krátkém čase, kdy se světlo jemně chvěje, kdy teprve vchází mezi větve, listy, domy a cesty, a to co se děje, se děje uvnitř, ne ještě zjevně. V čase, kdy je možné být kamenem i řekou, světlem i šerem - pár okamžiků před tím, než se stáváme lidskou bytostí - člověkem."

Cítím duši kamene
spojuje se s mojí
v chladném tichu rána

Hučení splavu.
Přebíhám z paprsku do paprsku
V prvním holubím vrků

Chvěje se list.
Tvoje dlaň je teplá.
Naše oči se vpily.

Vidím tě pít píseň ticha
Jsi pevná.
Uprostřed lesa studna.

Ruce a větve
Scházejí se proti nebi
V mracích schovává se Slunce

Hladina je tichá
Čeká na Tvůj pohyb.
Vznesla ses.

Vrnění
To vnění
o kterém píše Mirka
Vrnění a chvění
Ptačího pírka
Když se z hrdla derou
První písně rána
Ty jsi bosá v trávě
poprchává
(Kateřina Molčíková)

..........................................

Za úsvitu nejsou ještě stíny …
jsou stíny jen zbytky noci?
Noční ponurost ustupuje před svítáním
Zády ke svítání pozoruju, jak noc sklouzne někam pryč a zanechá po sobě tenkou
část vpíjející se do mé kůže. Stín, moje osobní noc uložena ve mně, zatím spí.

Kmeny stromů jsou vyleptány slunečními paprsky,
cítím texturu zbrázděné kůry.
Moje oči klouzají mezi kmeny a převádějí světelné vzorce do dotekových vjemů
jezdících po kůži.

Ranní vzduch zhuštěn světlem tvoří očarování, trans, do kterého teď padá celé toto
místo…

Studený vánek obalující moji tvář, studená rosa na chodidlech mě vedou k jinému
vnímání.
Ticho všude.
Ptáci, kameny, stromy tají dech.

Řeky nikdy nespí.

(Rena Milgrom)

....................

celý náš život tady je jako kapka rosy po ránu
předtím i potom oceán
(igor hlavinka)

..........................................

Klíčím, mé buňky
nejdříve kondenzují, pak se
naplní vodou a zvědavost
mne žene z mého tvaru ven.

Obracím se ke slunci,
rostu a vidím
dravce na obloze.
Krouží a já rostu.

Pod květy kaštanů
ztrácím se a promněňuju.
Osamělá i propojená,
žíznivá i napojená.
Diano, stojí při tobě.
Stojíš i ty při mně?

Klíčím, mé buňky
nejdříve kondenzují, pak se
naplní vodou a zvědavost
mne žene z mého tvaru ven.
Obracím se ke slunci,
rostu a vidím
dravce na obloze.
Krouží a já rostu.
Ještě doznívá zvuk
mých kroků, mého dechu,
šustění mých šatů.

Odnáším si jen
hlínu na rukou a chodidlech
a možná i smítko
ve vlasech.

Opouštím a zanechávám
údolí bdící i snící
s vůní vody.

(Blanka Lisá)
.....................

Platan javorolistý – snáší znečištěné ovzduší
Volavka odlétá
Výskok ryby
Pach vody, hukot jezu
Odnikud nikam a do věčnosti
Staletí na obzoru
Tramvaj po mostě
A pořád ta stejná voda
Odnikud nikam a do věčnosti

Liána, lijavec, líná – nehybně čeká a saje vodu, proudí všemi dutinami vzhůru směrem k růstu.
Lijavec, líná liána, vzlíná – odhodlaně, tiše se plíží po zemi, nachází oporu ve všem a sune se vzhůru.
Soužití a parazitismus, výměna látek, podpora.
Volně vlaje ve větru, udrží mnoho tvorů, poddává se jejich tíze a proudění vzduchu.
Odumírá, splihne, uvadá a usychá, hroutí se dolů a znovu vstává z malého mateřského kousku pod zemí.
Nekonečný život, stále proměňovaná vláha

Bláto, které se lepí na všechno, které vtahuje a posouvá dál, než by člověk chtěl. Neustále přítomné bláto i v tom nejčistším pohybu. Bláto na rukou, na nohou, na tváři, bláto předané a obdržené. Bláto, co si odnáším na chodidlech a mezi prsty, hluboko do hektického dne. Bláto, které mě drží ve spojení s jiným místem a časem. Prabláto, které večer v úžasu smývám z nohou.

Kmen se rozpadá
Volavka náhle strne
na břehu jezu
(Marie Hanková)

..........................................

Pražské džungle –
zbytečně důležité
Tygr má klíště

Plynutí. Rozklad. Omytí.
Bílá. Stříbrná.
Koloběh.
Zima.
Prozření. Zbytečně nezbytné.

Slza. Srk. Satori.
Bez očekávání. S důvěrou. S respektem.

Proud. Květ. Kmen.
Tao. Klid. Zdroj.
Čisté nebe.
Prána.
(jan lukavský)

..........................................

Na chladném kameni v úsvitu mámení.
Jako když řeka teče a ví kam.
Netřeba sledovat znamení.
Jenom si tak plynu s pocitem, že vím a znám.
Připojíš se jako další proud.
Tak přirozeně a jemně.
Zkoumáme spolu oporu chladivé matky země.
Náhle mi bereš hlavu do dlaní.
A já nechávám se tebou obejnout.
Mateřskost, něha. Přijímání.
Do odevzdání se nadechnout..
Svět za myšlením. Svět bez hranic.
A v hlavě ten sladký pocit, že nevím nic.

N(en)ormální ráno.
Chlad.
Ticho.
Bahno.
Pomalé přecházení
mezi realitou a sněním.
Bezčasí.
Bez příkrasy.
A pořád tolik toho,
co ještě nevím.

Co mě učí voda:
Plynout, i když je to těžký...
A i když je to lehký,
plynout dál.
Neulpívat
na tom dobrém
ani na tom špatném.
Prostě plynout dál.
Nic nevlastnit,
nic nenárokovat.
Nezastavovat
ani netlačit.
Jen podle záměru
upravovat směr,
vnímat zodpovědnost,
cítit vděčnost,
být.
Jedno-duše.

Na chladném kameni
v úsvitu mámení.
Jako když řeka teče
a ví kam.
Netřeba sledovat znamení.
Jenom si tak plynu
s pocitem,
že vím a znám.
Připojíš se jako další proud.
Tak přirozeně a jemně.
Zkoumáme spolu oporu
chladivé matky země.
Náhle mi bereš hlavu do dlaní.
A já nechávám se tebou obejmout.
Mateřskost, něha.
Přijímání.
Do odevzdání se nadechnout..
Svět za myšlením.
Svět bez hranic.
A v hlavě ten sladký pocit,
že nevím nic.
(Mirka Papajiková)

..........................................

Nevnímám co bylo včera, neřeším co bude zítra dnes je dnes a jediné co mi zbylo je vnímat přítomnou chvíli dnes je dnes...
(Petra Bartošová)

..........................................

Stahuji ze svého těla oděv noci a oblékám šat ranního svítání.

Probouzím své vědomí k moci a tvořím za zvuků přírody.

Mlha propustnou pokličku tvoří, jak šál, do kterého se můj pohyb noří!

Voda, kámen, země, to vše je součást ve mně! Různě se přetváříme v pohybu a přitom víme, že jsme součást vesmíru!

Zdáš se býti země klidná a přitom vnímám tvůj dech skrz pramen vody vyvěrající z tvého lůna!

Nad hladinou odraz nebe, pod ní objevuji sebe! Tu hravost, ten život, to vše a nic, co odehrává se teď a tady ... teď a tady!
(lucie pfeiferova)

.........................

I.
Dostávám korunu. Zvedám ji ke koruně stromu.
ko – ru – na
kůra
Království za strom!



Vidět ve stejný den úsvit i západ
je jako mazlit se s celým dnem.
Být účastna celé cestě Slunce od východu k západu
je jako ho doprovázet,
doprovázet a být doprovázena, přítelem.

II.
Žlutě teplé ranní paprsky prosvítají čerstvě olistěnými kaštany,
skrz kapky na trávě
a naši kůži,
dovnitř do našich bytostí,
kde se mísí s naším vnitřním teplem a světlem.
Jsme světlo – přitahujeme světlo.

III.
Voda hučí, šumí, duní, do nekonečna.
Stále je v pohybu.
Až odejdu, stále poteče.
Je teď, teď, teď, teď.
Nemá konec ani počátek.
Je.

IV.
Ptácccc
mokřadní společenství
- intermezzo -
S časem se mění prostor.
Za ranního světla vidím svět jinak.
Vnější prostor přetéká zvuky přírody.
Ve vzduchu jsou jiné vůně.
Vychutnávám čaj a snídani s větší chutí.
A možná i na omak je svět jiný?
Cítím na kůži vzdušnou vlhkost a rosu.



Za slunečného úsvitu
svět září teplou zlatou prvotní energií.
Slunce obtéká, hladí a proudí vše a skrz vše,
čeho se dotkne.
Probouzí, osvicuje, osvěcuje.
Je to svátek. Celou svou bytostí zachytávám toto požehnání.

V

tleju, tlím, stávám se humusem

VI

Vrba
jsi se mnou
jsem s tebou jsem s tebou
jsem s tebou
jsi se mnou
Jsme spolu
Spolu jsme



Divoženky
tančí
na skále
žena voda vědomí
čas

(Veronika Chvátalová)

.................

Rastie do mňa tráva
som?
vodou pulzujúca
rosa
som
teplo z výšky stromov
za šumu hlasov
spev srdca
sme

Plynulo

v diaľke vlny

dotyky
v balanse
v tichosti
oddávam

(Veronika Borzová)

...............

..........................................

Igor Hlavinka napsal o svých fotografiích z Meandrů :,,Hrátky rusalek a jednoho mládence u vody. Taneční improvizace Rena Milgrom a její studentky a studenti. Meandry Botiče. Díky přírodě kolem, měkkému světlu krátce po východu slunce a lehce antikizujícím šatům dostává scéna na fotografiích staromistrovskou atmosféru se kterou je v pěkném kontrastu svobodný autentický projev tance. Mezi převažující zasněnou lyričností a meditativností tanečního projevu, která souzní s klidným tokem vody a občasnou dramatičností a sebeironií vzniká plodné napětí. "
Více  Zavřít popis alba 
  • 11.5.2021
  • 1 626 zobrazení
kawadedek
Hezké počasí 10.5.2021 a co s tím??? Potřebujeme se s kamarády rozjezdit. Je čas, pane profesore....... je čas si opět potykat se sedlem našich jednostopých plechových milášků našim oprdelím. Konec zimního spánku . Už žádný splín z nemohoucnosti dostat se na motorce z bodu A do bodu B, aniž byste neumrzli, neuklouzly na náledí a neskulili se do pangejtu a nezapadali sněhem.
Už jednou jsem před cca 5-6 letech ve Zruči byl. Dneska jsem se tam s kamarády Čičim a Mudsharkem vypravil znovu. (Po zimě se člověk musí rozjezdit). A zadařilo se!!!! A pozor, doplňoval jsem si snímky, které jsem při minulé návštěvě nepořídil. Je fakt, co vidět.
Více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 10.5.2021
  • 76 zobrazení
tosu
Dnes jsem vyrazil na východ slunce. Na pomezí Studence a Zálesní Lhoty ( ve které se narodil pan Jiří Šlitr ). Žel, na obzoru byly husté mraky, takže o východ naší životodárné hvězdy jsem přišel. Ale předchozí modrá hodinka ( zlaté oči hodinka, je to jen pár minut ) byla celkem povedená. Když sluníčko konečně vylezlo z mraků, bylo už zlaté. Pokochejte se se mnou. A ani při tom nemusíte mít zimou prokřehlé prsty, jako já :-)
Kategorie: krajinapříroda
Více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 23.4.2021
  • 47 zobrazení
tosu
V druhé polovině března bych raději fotil první květy a zelenou trávu. Ale vypadá to, že paní Zima se letos jen tak nevzdá. Pár fotek z lesa a z výšlapů po okolí. Dnes jsem měl v plánu východ slunce. Ale od Kotle a Žalého se táhly husté mraky, které mi to překazily. Sluníčko mi zakryl také "Ohnivý drak" nad Černou horou.
Kategorie: krajinapříroda
Více  Zavřít popis alba 
10 komentářů
  • 22.3.2021
  • 55 zobrazení
monikash
Zamrzlé jaro
Ačkoliv letos vyšel 1. jarní den na 20. března, tak paní Zima se nehodlala vzdát své vlády a zasypala krajinu opět sněhem. Boskovice byly sice bez sněhu, zato kopce na úpatí Vysočiny svítily bíle od sněhové pokrývka. Nad odlesněnými svahy v okolí a zoranými poli se proháněly mraky, aby někde dál ze sebe vypustily sněhové vločky. V areálu bývalého školního statku někdo uschoval část trupu rakety a u Bačova zřejmě probíhalo pálení Morany. Kromě jehněd a kočiček, snad je nikdo neotrhá a nechá je včelám, se trnkové keře zelenaly zabijáckým mechem, který vídám na keřích a stromech stále častěji. Ke konci cesty jsem narazila i na opeřence, kteří se krmili na jabloních.
Kategorie: krajinapříroda
Více  Zavřít popis alba 
  • 21.3.2021
  • 62 zobrazení
monikash
Zima pominula, a tak děti z Mateřské školy, pracoviště Komenského odstrojily od sněhu své modely boskovických historických domů, které jste mohli vidět v prosinci loňského roku ve výloze Zdravé výživy naproti Pedagogické škole, a navíc k nim přidaly další domy, ba přímo celé náměstí a vystavily je ve výloze prodejny Elektro Ryšávka na dolní straně Masarykova náměstí. Za to patří rodině Ryšávkových dík. Na výrobě modelů v rámci projektu Máme rádi naše krásné město Boskovice se podílely děti ze všech tříd, samozřejmě za pomoci paní a slečen učitelek. Děti si nejdříve v rámci procházek prohlédly jednotlivé domy, dospělý doprovod udělal fotky budov a pak již stačilo vytvořit předlohy, které se přemalovaly na dřevo. Pak už zbývalo jednotlivé díly vyřezat, nabarvit a slepit.
Kategorie: dokumentyudálosti
Více  Zavřít popis alba 
  • 16.3.2021
  • 61 zobrazení
annakaluzova
Paní zima:
Malba/ co doma máte - pastelky? Kdo má tempery nebo anilinky, bylo by to vhodnější :) Navrhněte paní Zimu nebo dědu Mráze. Nechám na vás, jestli budete dělat celou figuru, portrét nebo po pas. Kdo bude dělat jen hlavu, může se "vyřádit" na účesu nebo korunce, kdo dá přednost celé postavě, může si zahrát na návrháře a zaměřit zase na parádní šaty.
Chaloupka:
nakresli si jemně tužkou obrys chaloupky
vybarvi pastelkami
nalep vatu (sníh) na střechu a kolem chaloupky :-)
Více  Zavřít popis alba 
  • 10.3.2021
  • 17 zobrazení
zsluzany
  • 1.3.2021
  • 46 zobrazení
janinarei
  • 17.2.2021
  • 24 zobrazení
zsbohuminska
Přestože stále pokračuje distanční výuka a žáci 3. - 9. ročníku se vzdělávají online, má naše ZŠ Bohumínská krásnou zimní výzdobu. Vše to zvládly děti 1. a 2. tříd za pomocí jejich paní učitelek, asistentů a paní vychovatelek v družince. A co vše můžete na chodbách, ve třídách a dokonce i venku vidět?

Ledové ozdoby
Žáci 2. C využili mrazivých dnů a vytvořili ledové ozdoby se semínky. Ozdobili jimi školní stromeček a doufají, že jakmile ozdoby začnou tát, přijdou semínka ptáčkům vhod. Měli radost z toho, že mohou pozorovat, jak se voda pomalu mění v led a byli pyšní na své výrobky.

Zimní sporty
Krásná zima vybízející k zimním hrátkám byla inspirací pro vytvoření nádherných postaviček různých sportů. Žáci 2. C se nechali inspirovat sportovci, kteří se připravují na Mistrovství světa. Plastelína nás trochu neposlouchala, proto se některým sportovcům klátí nohy, ale nakonec z toho byl úžasný pohled na vykonané dílo.

Karneval
Proč karneval? Protože je doba karnevalů. Ty sice nemůžeme uskutečnit tak, jak jsme zvyklí, ale udělali jsme si alespoň ve třídách 2. B a 2. C malý třídní karneval. Nejprve jsme si ve škole vytvořili masky. Inspiroval nás článek v angličtině - anglický kocour Otto a myšky Tina, Ruby a myšák Spike. Hráli jsme scénku podobnou pohádce O neposlušných kůzlátkách, jenže myšky kocoura poznaly. Užili jsme si spoustu legrace.

Nenápadný nácvik číslice 8
Děti v 1. C ani neví, že trénují, že se učí psát číslici 8, ono to jde totiž krásně hravou formou. Tučňáci ani netuší, jak prvňáčkům s nácvikem pomohli. A výsledkem jsou krásné obrázky.

Výtvarka je skvělá, když můžeš patlat, matlat
A výsledkem jsou zasněžené stromy. Jak jsme to v 1. C "sněžili?" Přece svými prsty. A to nás fakt baví.

Sněhuláci a zimní příroda
Zima inspirovala žáky k výrobě papírových sněhuláků, kteří posloužili k výzdobě a oživení chodby a třídy. Dále kreslili zimní přírodu, která nás teď všude obklopuje. Děti tvoří i v družině, např. krásná zasněžená okna vytvořená pomocí razítek.
Více  Zavřít popis alba 
  • 17.2.2021
  • 114 zobrazení
lenkatuc
  • 15.2.2021
  • 25 zobrazení
Reklama