Hledání: 2015.04.19.stare.casy.pepa

Pro dotaz 2015.04.19.stare.casy.pepa jsme našli 20 019 výsledků.

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

coloraaa
Do trempského nebe se navždy odebral 13.3.2019 v 70ti letech další kamarád z trampské osady Kamarádi Staré Řeky. Povstaňte, kamarádi, přestaňte jásat a hrát, odešel nám již navždy náš drahý kamarád. Nikdo už neuslyší v osadě jeho hlas, Nikdy už nepřijde hoch ten, do chaty mezi nás. Nadešel nejsmutnější den, den kdy nás navždy opustil skvělý člověk a kamarád Pepa Belfín zvaný Prófa. Všichni jsme ho měli rádi pro jeho veselou povahu. Byl velice oblíben i u svých žáků ve škole a vždy přiložil v pravý čas své ruce ke společnému dílu. Měl jsem rád jeho vyprávění a byl jsem jeho vděčný posluchač. Ahoj kamaráde. Nikdy nezapomeneme.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • březen 2011 až březen 2019
  • 2 452 zobrazení
mustangcz
Jiná etapa sportu... Znamé staré přátele stále po x letech drží si svého. Pepa Rybář se svojí partou ví co dělat ve volném čase. Takže sedmička padla u skateboardingu! Enjoy
Kategorie: lidésportzábava
více  Zavřít popis alba 
  • 7.4.2015
  • 219 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
slavek-m
Jasoň červenooký je pátý (a pro mne poslední, kterého jsem ještě nefotil) zástupce otakárkovitých vyskytujících se v ČR. Bohužel, tento nádherný motýl v České republice vymřel už v roce 1935 - hlavním důvodem byla lidská činnost - ztráta vhodných stanoviť a sběratelé... Jasoň červenooký je legislativně chráněný v celé EU - u nás je stále veden jko druh vyhynulý, některé prameny/seznamy už jej nazpět zařadily jako druh kriticky ohrožený. Jediná současná populace v ČR existuje ve Štramberku - byla sem reintrodukována v osmdesátých letech ze Slovenska.
Loňská návštěva skončila neúspěchem ta letošní málem také. Čas byl ideální, počasí už ne - celý den pod mrakem, a jasoni jsou striktně heliofilní druhy. Štěstí se na mě usmálo - nakonec jsem jednoho samce v trávě nalezl. Byl to několik dní starý, ještě neolítaný jedinec - sezóna jasoňů právě začínala.
Milovníky rostlin bych ještě upozornil na kriticky ohrožený hlaváč lesklý vápnomilný...
více  Zavřít popis alba 
126 komentářů
  • 17.6.2015
  • 372 zobrazení
mpa9
Tento vandr se nesl v duchu pár rozluček, a to celkem dvou. Zaprvé jsme se loučili s rokem 2015 (což vzápětí přešlo v radostné přivítání roku 2016) a také s rozlučkou VVP Brdy (což vzápětí přešlo v neradostné přivítání CHKO). No a kde jinde se rozloučit s Velkými Brdy než právě tam.

30.12.
Vyrazili jsme už ve středu v brzkých ranních hodinách, s Frantou, Drobkem a Pepou Šedým Vlkem jsem se setkal v Praze. Odtud jsme přes Beroun (kde jsme nabrali náčelníka) dorazili do Příbrami. V plánu na tento den bylo dobýt pivovar v Podlesí (což se bez problémů podařilo) a vrchol Koruna, kde měla stát z lešení postavená pozorovatelna. Druhý cíl se ovšem nepodařilo splnit, a to ze dvou důvodu - jeden z nich byl ten, že jsme měli na zádech moc težké batohy (příprava na Silvestra - cca 5kg masa, 6l vína na svařák, 2l tvrdého a další pochutiny (+ k tomu výbava do zimy), což nás značně zdržovalo v chůzi a o druhém se zmíním v dalším odstavci. Smrákání nás zastihlo u nádrže Pilská, avšak my hledali nějaký rovný flíček u potoka, a tak jsme šlapali dál. Nakonec po nedlouhém hledání jsme jej našli. Rozdělali jsme oheň, najedli se a začali připravovat na krušnou noc. Dle předpovědi mělo přijít ochlazení a prudký vítr.

31.12.
Kromě Františka (vybaveným ultraprotizimním vybavením) jsme celou noc měli dostatek času na přemýšlení o tom, jesli jsme kdy na vandrech zažili horší noc. Mráz spacáky zadrží, ale ten vítr už ne. Byla dokonce taková zima, že si Drobek utáhl u spacíku oba provázky (pozor, to už je bez legrace opravdu zima). K ránu se vítr utišíl a oheň nám pomohl ohřát naše promrzlé kosti. Plán na poslední prosincový den byl takový: vyjít na Korunu, přejít přes Tok, setkat se s Hrabošem (problém) a najít místo na rozlučku/oslavu. Ten "problém" spočíval v síle mobilního sinálu (nulový), který jsem potřeboval pro určení polohy našeho nového setkání s Hrabošem (původně se počítalo se zdoláním Koruny předchozí den a s přespáním na severním svahu kopce). Na Korunu jsem se dostali po dvanácté hodině. Zde čekalo nemilé překvapení (druhý důvod neúspěchu) - věž byla za pomoci trhaviny a flexy strhnuta. Zřejmě se tak stalo z důvodu špatného stavu lešení. Vojáci ji radši strhli než aby na ni někdo lezl a zřítil se z ní, což je z jejich strany rozumné. Zatímco se kluci bavili s místními, já se snažil dovolat Hrabošovi a určit nový sraz. Měl jsem rozloženou mapu, foťák na focení a pár drobností z batohu, když tu najednou František zavelel k odchodu a než jsem to stačil všechno sbalit, tak mi všichni zmizeli. Kluci v živé diskuzi s místními ani nepostřehli, že jim chybím. To jim nikdy nezapomenu pacholkům!!! Naštěstí jsem postřehl, že se předtím bavili o průseku který vede na Tok a díky kterému neztratíme výšku. Dle mapy a odhadu (bez kompasu), jsem vyrazil správným směrem, ovšem jsem se držel stále hlavního průseku, kdežto cesta na Tok pokračovala bočním průsekem. Tam by mě také dovedl, ale nakonec vše dopadlo jinak, a to dobře. Díky prozíravosti naší svátosti náčelníka (všiml si že chybím), který se obklikou vrátil k hlavnímu průseku, jsem se neztatil a oba jsme vyrazili správným směrem. Přes Tok (oběd) jsme seběhli na křižovatku pod vrcholem, kde jsme se střetli s Hrabošem a pokračovali směr Valdek najít pěkné místečko pro oslavu. Po již delším hledání jsme našli opravdu pěkné. Shodli jsme se, že stojí za to jej v budoucnu navštívit a pokřtít jej nějakým honosným jménem. Noc se pak nesla v tradičním duchu - oheň, maso, svařák, chlast a všeljaké historky. Odměnou nám pak bylo lehké sněžení.

1.1.
Šáňo nám nebouchlo, pač mělo šroubovací uzávěr. Snad to nebude mít nějaké důsledny na tento rok. Dostatečně jsme si popřáli vše nejlepší do nového roku a celou oslavu jsme zakončili asi půlhoďku po "poledni". Jéééééé, takové krásně vyspání, oproti minulé noci to bylo krásné. Ráno se neslo v duchu toho předchozího - oheň, snídaně, sbalit a vyrazit na cestu. Jediná zvláštnost byla, že náčelník vstal jako první, což je opravdu velice divné (tuto slavnou událost jsem zde zaznamenal pro budoucí generace). Po počátečních neshodách mezi Františkem a náčelníkem (náčelník má ovšem vždycky pravdu) se nám podařilo najít správný směr a vyrazit směr Jince. Zde se naše skupina rozdělila. Zatímco Kachna, Drobek, Pepa a Franta zbaběle vlakem oprustili Brdské hvozdy, já s Hrabošem jsme vydrželi, dokoupili zásoby (chvála kočkožroutům, kterří mají stále otevřeno) a vydali se na naše poslední přenocování na Lone Star. Po cestě jsme potkali známou osobnost trampingu - Colora, skočili do trampovny na jedno a nakonec zdolali houštiny směrem na Lone Star (drželi jsme se jak blblci při levém břehu potoka). Tam jsme plánovali rozdělat oheň a udělat večeři, ale hle! Dřevník prázdný, pouze na koze ohromný kus stromu, který nešel s dostupnou výbavou přeříznout. Museli jsme narychlo nasbírat dřevo a poté pak dopéct "zbytky".

2.1.
Ráno jsme rozděllal oheň, uvařili čaj, zapsali do kempovky a dali si pořádně do těla, aby dřevník vypadal tak, jak má. Doufám, že až se na Lone Staru objevíme příště, že tak nějak bude vypadat. Od kempu jsem se vydali po červené na Plešivec. Na úpatí kopce bylo totálně přeautováno a na vrcholu absolutně přelidněno. Hodil se nám však rozdělaný oheň, do kterého jsme přiložili a opekli buřt a udělali čaj. Na závěr nás čekal neveselý návrat z lesů do civilizace, z Lochovic směr na Prahu a MB.

Vandr to byl krásný, počasí nám přálo, nálada byla veselá. Jsme zvědavi, jaký osud postihne CHKO Brdy. Trochu se bojíme návalů zvědavých davů bez úcty k přírodě. Snad to dobře dopadne...
Další fotky od Drobka: http://drobek8.rajce.idnes.cz/30.12_-_1.1_2016_Pribram_-_Koruna_-_Jince/
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • leden 2016
  • 161 zobrazení
hadzikridlo
Jesltli dobře počítám, byl to můj 27.sporťák v řadě. Byl pracovní,hodně se trénovalo, ale čas na výletý se starými pardály (sestavu rozšířil Pepa Jirásko) o prvním dnu čtyřek jsem si opět našel. Pro velký úspěch jsme zopakovali výlet do buffetu U kapra v Třeboni a opět se skvostně najedli. První déšť nás chytil už v Chlumu a druhý ve formě splachováku před Peršlákem, ale na dobré náladě a pohodě to neubralo.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2011
  • 61 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
fire-sabi
Ve Vlkovicích se konalo 6.kolo NJL a tak jsme opět jeli bojovat o nějaké ty bodíky do tabulky NJL. Nutno říct, že jsme v jednom kole už od čtvrtku, kdy jsme se zúčastnili noční soutěže ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Pořád chybí Lucka, takže na stroji je Pavla a na savici je Radka. Na základně všechno klaplo a voda jde dopředu. Jako první je dole pravý terč v čase 19,629 a levý v čase 20,460 to nám stačí na 2.místo a 3 body do NJL. Kluci jsou opět doplněni o Rekyho na savici, útok byl krásně rozběhlý, Pavel shodil v čase 14,814 a Pepe trošku prostříkal a výsledný čas 15,604 stačil na 8.místo a 9 bodů. Hned zítra nás čekají Trojanovice, které také pořádají kolo NJL.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.7.2013
  • 230 zobrazení
3neckysenior
Bocanovice - čapí louka - Pod akáty v Dolní Lomné ( foto Marie W. a Ludvík J. )
Příjemná vycházka pro 25 poutníků.Příroda byla nádherná,slunce opalovalo a pivo Pod Akáty chutnalo. MM poslala tito SMSku: Májová píseň: Když zavítá máj,lásky čas,tu pživne háj písní zas (:a kvítí kol cítí,láska že kouzlí ráj:)(:krásný,krásný ten (:žití máj/:) i na Čapí louce!/ P.S. E.Hemingway: Mluv méně,jazyk nemá utíkat před rozumem./ Tak co,Pepo,jak ti dopadla zkouška v autoškole,už máš řidičák? ptá se starý kamarád Tonda.Ještě ne,instruktor byl strašně přísný.Za týden to zkusím znovu. A co když tam bude zase on? Toho se nebojím,ten teď bude asi 2 měsíce v nemocnici./ Nazdar,hezké májové dny! Vaše MM.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 1.5.2019
  • 177 zobrazení
papo
Dne 19. června 2009 se bývalí spolužáci třídy R-4a sešli po 45 letech od maturity.Dorazil i třídní profesor ing Tauš.Paní profesorka Merklová se bohužel omluvila, taktéž Naďa. Všech 24 zúčastněných se těšilo ucházejícímu zdraví a pohodě.Pěkně jsme si poklábosili a zavzpomínali na staré časy. Projížďku po Vltavě nám zpestřil hezký ohňostroj. Akci jsme zakončili v ranních hodinách. Touto cestou děkujeme ještě jednou Honzovi a Pepovi za vzornou organizaci. Za sebe děkuji za příjemnou společnost VŠECH mých spolužákyň a spolužáků během celého studia v letech 1960 - 64.
Kategorie: oslavy
více  Zavřít popis alba 
  • 20.6.2009
  • 128 zobrazení
jvpprofa
Odmítaného největší krajíc,to je staré přísloví a tak jsem si splnil jeden z malých snů,vidět Šternberk z hladiny Sázavy. Pepa zavolal ve středu,ať jim na sobotu zajistím jako jednu možnou z různých verzí,putování kolem Sázavy,přímo po ní na raftu a shodou okolností jsem se stal přímým účasníkem.Na misto,odkud se vyráželo,půjčené chaty na Stvořidlech,jsem dorazil v pátek odpoledne,u chaty s veškerým komfortem jsem s kamarády strávil u ohně dva krásné večery s bezva hudebním doprovodem.V sobotu jsme vlakem dojeli do Kácova,kde jsme se rozděli na vodní sekci a pěší.Cestou jsme se viděli u kiosku občerstvení a posléze i v cíli v Českém Šternberku,kam jsme doputovali téměř v totožném čase.Byl čas před odjezdem ještě na hospůdku a pivko a pak novodobým ,,sázavským pacifikem,, zpět na Stvořidla a následnému bezva večeru s kamarády.Všem moc děkuji za příjemnou společnost a velkou toleranci. Jinak opět nezbývá než prohlásit ,Pepo umíš !!!,,.Profa
více  Zavřít popis alba 
  • 4.5.2018
  • 94 zobrazení
pppprostejov
Původně plánovaný dvoudenní jarní přechod Chřibů v rámci přípravy na Slovenskou odyseu 2013 se díky dlouhé zimě a nečekané sněhové nadílce změnil na jednodenní zimní tůru s "naším" Pepíkem ze Starých Hutí přes hrad Buchlov-kapli svaté Barbory-Brestecké skály-obec Salaš a chatu Hubertku na Bunč. Mokrý sníh nám zhatil plány na přespání v altánu pod Brdem, nebylo čím v noci topit a tak pro nás na Bunč ochotně přijel Karel - člen PPP . Ušli jsme s Pepou 18 km v mokrém sněhu s báglama a měli jsme toho, jak se říká, plný kecky. Kdo nemáte chuť nebo čas prohlížet všechny fotečky, tak v závěru jsou 4 koláže :-)
více  Zavřít popis alba 
16 komentářů
  • 29.3.2013
  • 174 zobrazení
fire-sabi
Ve čtvrtek jsme vyrazli na noční soutěž, která se konala ve Staré Vsi n/O. Kluky doplnil na savici Reky ze Stachovic. Ale štěstí jim moc nepřálo, Pepe cvakal na základně a běžel bez klubka a nakonec sestřelil v čase 16,309 a Pavel na levo prostříkal na 23,158 to stačilo na 15.místo z 26 týmů. Holky měly na savici Radku a na stroji je doplnil trenér Honza, na pravo shozeno v čase 19,796 a na levo 19,942 a to nám stačilo na 7.místo ze 14 ženských týmů. Ve Staré Vsi nezůstáváme do konce, protože hned v pátek nás čeká Lukavec. Lukavecká terénní vlna už je prostě tradice, která by se měla dodržovat. Pořadatelé mají vždy všechno ukázkově připravené. Počasí přálo a tak vlna nebyla nijak zvlášť podmočená a to bylo jen dobře pro proudaře. Holkám chyběla na stroji Lucka a tak jsme zopakovaly složení stejné jako v Mníší. Pavla na stroji a Radka na savici. Pavla si nebyla jistá, jestli má spojeno a tak Peťu kapánek zbrzdila, všechno pak ale doběhla. Možná jedna věc, kterou lze pořadatelům vytknout a to zapisování pouze výsledného času. Takže výsledný čas na levém terči byl 31,389 a to nám stačilo na 5.místo z 10-ti ženských týmů, takže vlastně zlatý střed. Peťa si ještě zaběhla proud za holky z Hostašovic a stříkla jim tam 1.místo! Jak řekl Filip "Holky přijely, viděly a zvítězily"! :D Kluci měli útok pěkně rozběhlý, jen strojník sáhl brzo po páčce plynu a klukům nahoře chyběl krok aby byli v bezpečné zóně. Takže pokus byl neplatný. A kluci zopakovali výsledek z loňska. Po soutěži se uskutečnil ještě nejlepší Vrchař, vrchařka a vrchař nad 100 kilo :-D Soutěž není určená jen pro proudaře, účastnili se třeba strojníci, nalívači,rozdělovači,košaři....Od nás se letos bohužel neúčastnil nikdo, ale musím uznat, že některé výkony byly skvělé! No co říct na závěr, uvidíme se příští rok v Lukavci :)Hasičskému sportu ZDAR!
více  Zavřít popis alba 
  • 5.7.2013
  • 253 zobrazení
vichovskakaple
Splň si svůj sen
Nová kaple ve Víchové nad Jizerou
O stavbě kaple jsem přemýšlel už dlouho. Před deseti lety jsem přivezl pražce a postavil z nich opěrnou zeď na východní straně nad potokem. Požádal jsem sousedy, kteří připravovali základy pro stavbu garáže, o zeminu. Rádi mi ji přivezli a Honzík Jonů mi ji bagrem rozhrnul a vytvořil tak rovnou plochu. Další roky jsem nechal zeminu uležet. O první stavební povolení jsem požádal stavební odbor v Jilemnici před osmi lety. Musel jsem doložit souhlas s provedením stavby od provozovatelů sítí, tj. plynařů, telekomunikace a ČEZu. Správy KRNAP a obce. Pracovnice stavebního úřadu mi však povolení nemohla vystavit, neboť církevní stavba nebyla uvedena ve stavebním zákonu ani v bodu „Ostatní“, kde byl uveden včelín, altán atd.

Čekání a příprava návrhů
Tak jsem se rozhodl, že počkám, až půjdu do důchodu a budu mít dostatek času na přípravu a promyšlení celé stavby. První návrh mi dělal kamarád Jirka Pleva na počítači pro stavební řízení. Další velice zajímavý kontakt jsem dostal od naší šéfredaktorky na ak. malíře Martina Findejse z Havlíčkova Brodu, který se věnuje opravám kaplí na Vysočině. Naše první setkání se uskutečnilo na podzim roku 2014. Prohlédl jsem si jeho realizované kaple v okolí Havlíčkova Brodu. Martin mě však upozornil, že na mou stavbu bude mít čas, až dokončí rozpracované projekty. Uběhl další rok a já jsem mu zavolal, zda se bude moci věnovat přípravě projektu na moji kapli. Stále jsem byl v pořadí, na nic jsem nespěchal, neboť do důchodu jsem měl ještě dva roky. Nechal jsem Martinovi volnou ruku. Na jaře roku 2016 mi Martin zaslal své první návrhy, které vycházely z jeho realizací na Vysočině. Během celého roku jsme návrhy upravovali, až jsme se dobrali k tomu konečnému.
V květnu 2017 jsem ukončil práci v médiích a odstěhoval jsem se na chalupu do Krkonoš. V tomto roce jsem se začal též více věnovat svému koníčku, a to vyřezávání. Od dlátkování jsem přešel k vyřezávání motorovou pilou: první motorovou pilu jsem si zakoupil na podzim 2017 po absolvování kurzu řezby motorovou pilou, který vedl vynikající a dnes nejlepší řezbář Radek Smejkal. Pro motorovou pilu jsem se přímo nadchl. Podařilo se mi postupně sehnat i kvalitní dřevo, a tak jsem mohl začít tvořit. O mé drobné výtvory byl nečekaný zájem. S některými jsem se nestihl ani „pomazlit“, a byly pryč.

Kamení na stavbu
Počátkem roku 2018 jsem začal shánět kámen na stavbu kaple. V okolí byly různé skládky kamení, které naši předkové vysbírali na polích a nyní tvořily hranice mezi jednotlivými poli nebo vyplňovaly různé příkopy, staré cesty a rokle. Ptal jsem se jejich majitelů, ale kdepak…! I když mám, nedám ani neprodám, přestože je nebudu na nic potřebovat. Jednu takovou rokli plnou kamení zarostlou křovím jsem objevil i za vrcholem kopce Chlum. Od pana starosty jsem zjistil vlastníky. Vydal jsem se za nimi a požádal je, zda by mi kamení neprodali. Nejdříve nechápali, proč na stavbu kaple, potom mi řekli, že peněz mají dost, ale kamení nedají ani neprodají. Když jsem jim řekl, ať stanoví cenu, nakonec mě odbyli slovy: Vys…te se na stavbu kaple a najděte si radši ženskou!
Další naděje přišla za měsíc. Soused mi řekl: „Mám v Kruhu hromadu kamení, kterou jsme nakonec nepoužili na stavbu domu, jeď se tam podívat.“ Vyrovnaná kupa břidlice, která tam ležela minimálně dvacet let. Výborně.
„Tak co za ni budeš chtít a kdy si ji budu moci odvézt?“
„Nic za to nechci, stejně to tady potřebujeme uklidit.“
Než jsem stačil objednat odvoz, zastavil se u mě se slovy: „Musím tě zklamat. Tu hromadu mám napůl se švagrem a ten, když se to dověděl, tak řekl, že ji bude potřebovat.“

Základy
Kde byla pravda, nevím. To už jsem ale s kamarádem začal vyměřovat. A kdo vykope základy a udělá základovou desku? Zkusil jsem místní stavební firmu, která byla ochotna zemní práce včetně základové desky zrealizovat. Požádal jsem je o rozpočet. Při pohledu na kalkulaci se mi podlomila kolena: cena 41 600 Kč + 20 % DPH. Počítal jsem tak maximálně s polovičkou! Když vykolíkovaný prostor uviděl soused Eda, povídá: „Co to tady je za opičárnu? Takhle to nejde!“
Přijel, zapálil si cigaretu a začal vyměřovat správnou polohu a velikost. Natloukl obvodní kolíky a lavičky. Na další lať popsal výšky. Nastal nový problém, a sice sehnat bagr. Ptal jsem se různě, ale nikdo neměl čas. Po třech týdnech zasáhl Eda a bagr sehnal. Za hodinu byla díra hotova. Vykopal jsem rýhu pro drenáž a položil husí krk. Druhý den mi přivezli makadam, kterým jsem zasypal díru do výše třiceti centimetrů. Další vrstvu tvořila drť, která se uválcovala, položili jsme kari sítě a zalili dvaceticentimetrovou vrstvou betonu. Základová deska byla hotova a mohla tvrdnout. Odjel jsem na cyklopouť do rakouského Mariazellu a po návratu jsem začal shánět kámen na stavbu. Podařilo se mi jej nakonec získat z vybagrovaného potoku Cedron. Přivezli mi dvě desetitunové tatry kamene. Když to uviděl kameník Pepa Kuba, nevěděl, co má říci. Čekal krásné rovné placáky, ze kterých byl zvyklý stavět zídky. Ale i tak se pustil do práce. Každý den postavil asi dvacet centimetrů výšky v délce dvou metrů. Tak jsem uvažoval, zda to do zimy postavíme. Panovala velká vedra, přes třicet stupňů, a odpolední slunce nám dávalo zabrat. Vybíral jsem Pepovi z hromady vhodné kameny, čistil je vapkou, míchal beton a byl mu k ruce. Po skončení každodenní práce jsem ještě jezdil pro vodu, neboť studánka byla vyschlá. Navečer jsem ještě jezdil pro písek a čistil kramlí spáry. Kdo to nezažil, neuvěří. Utahaní jsme s Pepou byli jako koně…
S přibývající výškou zdí bylo potřeba dalších pomocníků. Kamarádů mám hodně, ale jak se jedná o práci, tak většinou nemají čas. Přesto mi přijel nezištně pomoci na tři dny kamarád Martin z Prahy a později i kamarád Přemek ze Znojma, neboť bylo potřeba připravit a obsluhovat kladkostroj, kterým se vytahovaly kbelíky s kamením a beton. Tak jak docházelo vhodné kamení, jezdil jsem vybírat kameny na skládku do Vrchlabí. Musím poděkovat kamarádovi Pavlu Tzyznovi, který, jak mohl, přistavil vozík a kameny dovezl. Když bylo třeba, vozil jsem je i sám v plastové bedně v autě, aby měl Pepa z čeho stavět. Přemýšleli jsme, jak postavit klenby nad okny. Udělali jsme vnější a vnitřní šablonu s obloukem z polystyrenu, překryli ji kari sítí a tvrdým kartonem a uprostřed podepřeli. První oblouk vydržel a tak jsme postavili i další klenby. Martin se přijel na stavbu podívat a řešili jsme za pochodu další detaily. I když jsme měli někdy odlišné názory na provedení, vždy se nám podařilo nalézt nejlepší řešení.

Kdo udělá vazbu?
Nakonec mě začalo bolet zápěstí a doktor mi předepsal ortézu. Práci jsme na týden přerušili, Pepa vzal manželku do lázní a já jsem mezitím volal panu Pacholíkovi, tesaři, který mi slíbil udělat vazbu. „Kdepak, pane Milický, my máme tolik práce ve Špindlu, že to do Vánoc nestihneme.“ Sliby chyby. A tak jsem zase obvolával tesaře, všichni mě odkazovali na příští rok. A já jsem potřeboval kapli zastřešit, aby do ní nepršelo a nesněžilo. A zase zasáhl ten můj kamarád tam nahoře. V sobotu odpoledne, když jsem vypil kávu, vzal kramli do ruky a šel čistit spáry v klenbách, seděl před kaplí pán na skútru a telefonoval. Když domluvil, povídá, co že to bude. Kaple, odpověděl jsem mu a nabídl panáčka slivovice z placatky. Velice mu chutnala, a jak by ne, vždyť je to naše víchovská. Po druhém panáčku povídá:
„A nemohli bychom si tykat, vždyť jsme skoro stejně staří. Já jsem Vláďa.“
„A já Míra.“
Po třetím panáčku slivovice mě napadla myšlenka, zeptat se ho, jestli nezná nějakého tesaře:
„Vláďo, kdybys znal nějakého tesaře, tak si před něho kleknu a budu ho prosit, aby mi udělal vazbu a zastřešení ještě letos.“
Dal mi ruku na rameno a povídá: „Míro, nepros, já ti tu vazbu udělám. A zadarmo.“
To jsem nečekal. Hned v pondělí po práci jsem zajel nahoru ke Skálom na pilu. A tak majiteli pily, kterého znám ještě z létání a tykáme si, povídám: „Láďo, potřebuji na kapli dvě pozednice, dlouhé 450 centimetrů a pět krovů.“
„Míro, já mám tolik práce, že nevím co dřív. Nech to na jaro.“
Byl jsem neodbytný, a nakonec získal příslib, že mi to do čtrnácti dní nařeže. S Pepou jsme zabetonovali věnec a nechali jej zatvrdnout. Střecha se směrem k oltáři snižuje o půl metru a rozšiřuje o půl metru tak, že bude vypadat trochu jako kýl lodi. Přivezené pozednice Láďa ohobloval, vyzdvihli jsme je na věnec a Láďa si zaměřil jednu výšku na jednom kraji, druhou výšku na druhém kraji, jednu výšku na začátku a druhou výšku na konci a povídá, že si ty trámy odveze k sobě na louku a krovy nařeže. Mezitím jsme s Pepou dozdili čelní stěnu s elipsovitým otvorem pro zvon. V sobotu odpoledne mi volal Láďa, ať mu přijedu pomoct řezat krovy, že mu to jde pomalu. Sedl jsem do auta a v kraťasech a v triku jedu na Roudnici k Láďovi. Tam foukal vítr a bylo podstatně chladněji než u nás dole. Do večera se nám podařilo krovy nařezat, spasovat, očíslovat a rozložit. V neděli jsem chtěl jet do kostela, když mi zavolal Láďa: „Míro, za chvíli s Pavlíkem přivezeme krovy a hned vazbu postavíme.“ Skutečně, za hodinu byly krovy postaveny a všechno pasovalo na milimetr. Prkna jsem měl přislíbena od Romana Fishera z jeho firmy ve Vrchlabí, kde s Pavlem vyřezáváme. V pondělí Láďa přijel s přívěsem a dojeli jsme pro prkna. Vašek od Akátů je z jedné strany ohobloval a vyřízl pero a drážku. Po večerech jsem je natíral. Počasí se začalo kabonit a v pondělí Láďa s Pavlíkem pokryli střechu prkny a navrch přicvakali plachtu. V úterý dopoledne jsem nasadil provizorní žlaby a za hodinu začalo po měsíci opět vydatně pršet. Zase jsem říkal, že to bylo vše načasované na minuty. Ale ty nervy… Kdo to nezažil, neuvěří.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 16.9.2019
  • 71 zobrazení
turistika-sokolov
Čtvrtek 8.5.2014
Pěší trasa 14 km
Studený – červená – Studenec, rozhl. – rozc. Sedlo – Zlatý vrch – rozc. Sedlo – modrá – Líska – Jehla – žlutá – Ponorka – Žába – Česká Kamenice

Pátek 9.5.2014
Pěší trasa 18 km
Novosedlo – zelená – Havraní rozc. – modrá – Strážní vrch, odb. – Strážní vrch, rozhl. – Strážní vrch, odb. – Valkeřice – Kohout, odb. – Kohout, rozhl. – Benešov n. Pl. odbčka ulicí Pod vyhlídkou k Ploučnické vyhlídce – žlutá – Benešov n. Ploučnicí, žst. (podle času náměstí a zámek) – odjezd vlakem do České Kamenice
(odjezdy Os 16:32, 17:28, 18:32)

Sobota 10.5.2014
Pěší trasa 17 km (bez odboček k Redlově jeskyni a k PP Pustý zámek)
Česká Kamenice – Horní kamenice – Dolní Prysk (odb. k Redlově jeskyni a zpět) – Prysk – Horní Prysk – Tetřeví vrch – odb. na Střední vrch a zpět – (odb. přes silnici k PP Pustý zámek a zpět) – Horní kamenice – Česká Kamenice

Neděle 11.5.2014
Pěší trasa 7 km
Česká Kamenice – zelená – Zámecký vrch, zříc. hradu a rozhledna - Česká Kamenice, Kaple Panny Marie, věž kostela sv. Jakuba

Kilometráž je orientační.

Čtyřdenní turistický výlet pořádaný odborem KČT Krušné hory Sokolov.
Parta: 28 turistů nejen ze Sokolovska; různorodá, ale naprosto pohodová parta
Počasí: podzimně čistý vzduch, většinou polojasno s občasnou přeháňkou, nádherné výhledy.
Ubytování a stravování: Turistická ubytovna města Česká Kamenice (hodnocení *****), Restaurace Starý klub s dovážkou jídel na ubytovnu (hodnocení *****).
Služby: Informační centrum Č. Kamenice (hodnocení *****), průvodce (hodnocení *****)
Příroda a zajímavosti: hodnocení *****
Shrnutí: jeden z TOP zájezdů, který jsem kdy pro turisty pořádal
Láďa
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2014
  • 146 zobrazení
bikerbob
V pátek dopoledne vyjíždíme na klubovou akci prostřední vyjížďka z valašska na třech mototcyklech. Počasí vyšlo nádherné, cesta po okreskách bez komplikací a tak jsme po třetí hodině překvapili pořadatele v kempu Svatá Kateřina jako první :-) No, jedna malá komplikace se objevila po příjezdu. Pepa s Marcelou zapomněli doma klíček od zadního kufru, ve kterém měli téměř všechny věci. Ale nebyli by to Valaši, aby si s malým žabikuchem neporadili a neotevřeli kuférek přes panty :-D Do večera se do kempu nakonec sjede sedmdesátka přátel. Není divu, že se po dobré zábavě jde spát až kolem půlnoci ... a někteří i později.
V sobotu ráno vyrážíme s Valachy a pár přáteloi na vyjížďku do Polska. Přes klikaté cestičky Krkonoš přijíždíme do nedalekých Kowar, kde je park miniaturních historických a zajímavých staveb v okolním regionu.Zajímavá prohlídka ... a taky vynikající zmrzlina :-) Kousek za parkem zastavujeme v rybáršké baště Fliper. Je tu už plno dalších motorkářků z našeho srazu. Ale i přes téměř plně obsazenou restauraci nečekáme nijak dlouho. Vaří tu opravdu dobře, všichni mají mastné rozzářené papule. K další prohlídce hradu Czocha vede delší cesta. Slunce pomalu míří k horizontu, únava je znát a tak si prohlížíme jen venkovní prostory a pelášíme zpět do kempu. Přijíždíme kolem sedmé s poznáním, že se podzim nezadržitelně blíží. Slunce už je schované za lesy. Večerní zábava je již méně bujará i když spát jdeme s Evičkou o hodinu později než v pátek :-D
V neděli ráno nás po snídani překvapuje kamarád Tomáš, který se za námi přijel podívat po svém návratu z dlouhé cesty po USA. My s Evičkou domů nespěcháme, zůstáváme ještě na nedělní noc v Karlově Studáínce. Na naši okružní cestu blíže k domovou přes Polsko se k nám přidávají i naši dobří Valaši a také Tomáš. První zastávku děláme v podzemním městě Osówka. Po menším zdržení se zamtky s nákupem vstupenek se dostáváme do podzemí. Obě Evičky dostávají od průvodce zapůjčené bundy. S těmi krátkými rukávy by mohly rušit výklad drkotajícími zuby :-D Ne každému se uplně líbí bufetové prostory i vůně z restaurace u pokladny městečka a tak plánujeme oběd až někde cestou. Při první zastávce nás v restauraci servírka upozorňuje, že jídlo bude nejdříve za třičtvrtě hodiny ... v poloprázdné restauraci. Tak raději odcházíme, abychom při odchodu slyšeli servírku říkat nově příchozí skupince, že jídlo bude do půl hodiny. No co už ;-) Valaši se po chvíli odpojují aby stihli přijet domů za světla a my s Tomášem pokračujeme dál Polskem směrem k Jeseníkům. Na oběd zastavujeme v malebné hospůdce městečka Srebrna Góra. Hospůdka nádherná, jen to jídlo v téměř prázdné restauraci nějak dlouho trvá a chuť na Polsko překvapivě průměrná. S Tomášem splňujeme Eviččino přání a děláme ještě zastávku v Jeseníku ve vyhlášené kavárně Vinckovo kafe. Na parkovišti máme štěstí, milý hlídač nás pouští zdarma kolem závory. V kavárně už to štěstí nemáme. Oproti informacím z Hejlíkovy Gastromapy mají v neděli zkrácenou pracovní dobu a nám chybí pouhých pět minut. Přecházíme na radu hlídače parkoviště do Wiener Kaffeehaus. Zákusky neurazí ale ani nenadchnou a z personálu i zdí dýchá závan starých rudých časů :-D
Tomáš se v jeseníku odpojuje a my míříme na nocleh do Karlovy Studánky ... ale to je už jiná historie ;-)
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2019
  • 60 zobrazení
gymplzbk
Informativní zpráva z cyklo akce Baťův kanál a rallye burčák.
Sešli jsme se v Kroměříži, zaparkovali jsme auta a vydali se na cyklovýlet..
Nejprve dorazila první čtveřice ( Hanka s Vláďou a Standa s Evou ),
poté se po necelých dvou hodinách přidal opožděný Pepa ( s navigací ) a jeho ( dokonce ) dvě spolujezdkyně ( a rádoby i pomocné navigátorky ..... ) Jana a Irena.
Vyrazili jsme. Směr byl předem jasný - Otrokovice, Napajedla, Staré Město, Uherské Hradiště, 35 km !
V Otrokovicích se s menšími obtížemi družstvo rozrostlo o manželskou dvojici Moravců ( pro vysvětlení - Míla Peťovská s manželem Jardou Moravcem ). Přijeli do Otrokovic díky režijním jízdenkám ČD.
Tuto sestavu doplnili i 2+1 člen z řad známých od Vojanců. Tím "+1" byl čtyřletý Štěpánek, začínající cykloborec. Velmi usilovně šlapal, přestože byl tyčí připoután k tátovu kolu... A aby tatínek nezapomněl, že si nejede jen tak lážo plážo, chytrý klučina mu to trochu zpestřil - šlapkami mu přibržďoval...
Po 35 km jsme v pohodě a dobré náladě dojeli do Uherského Hradiště.
Projet si cyklotrasu podél Baťova kanálu všem vřele doporučujeme. Trasa je nenáročná, vede stále po rovině, cestou je i pár příjemných hospůdek, opravdu pohodička.
Nás ovšem díky dopolednímu zpoždění docela tlačil čas a tak jsme se zastavili jen na rychlé gulášovce ( ovšem výborné ) a malé kávičce.
Zadostiučiněním nám za to bylo večerní a noční posezení v Němčicích u burčáku.
Jeho blahodárné účinky asi všichni znáte.......
A rada dne nebo večera ?
Nemůžete-li někdo v noci spát, střihněte si sedmdesátku a vyspíte se jako miminko!
Kdo nevěří, ať opravdu šlape...... na kole. Míla Moravcová - Peťovská jen potvrdí.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.9.2010
  • 163 zobrazení
mszichlice
V týdnu 12. - 16. 10. 2015 jsme v naší školce přivítali řemeslníky. V pondělí k nám přišla "paní keramička" Vlaďka Poppová z Druztové, přivezla dětem na ukázku nějaké hotové výrobky, ale také spoustu keramické hlíny a vyráběla s dětmi sluníčka a motýlky.
V úterý k nám zavítali zedníci Pepa a Viktor, ti přivezli spoustu zvláštních předmětů - hladítka, zednické lžíce, vodováhy, ... a velký úspěch měla řezačka obkladů a dlaždic, kterou nám také předvedli v akci, na nařezané kousky pak děti malovaly.
Ve středu přijela "babička Milena" - paní stavební inženýrka Milena Straková, přivezla dětem nákresy domečků, ukázala jim, co vše potřebuje domeček, aby stál a nepršelo do něj. Pak jsem dětem půjčila pravítka a každý si zkusil narýsovat svůj domeček a do některého bych se hned nastěhovala.
Ve čtvrtek přivezla paní Pavla Zborníková spoustu perníčků, lineckého a ještě více zdobení - s dětmi jsme zdobili čokoládou, různými posypkami, lentilkami,... a také jsme modelovali z marcipánu.
V pátek měl přijet pan kovář, ale bohužel se musel jet postarat o koníka, který potřeboval akutní péči. Přijel ovšem odpoledne k nám domů a přivezl mi spoustu různých podkov a obrázek staré kovarny. Díky tomu, že již několik let pozoruji jeho práci, zvládla jsem ho alespoň trošku zastoupit a dětem něco ukázat - vyzkoušely si různé kleště, štípačky, prohlédly si rašpli, struh, nůž, ale sami si vyzkoušely vytahnout podkovák kovářským kladívkem.

Nejen touto cestou děkuji všem, co byli ochotni ve svém volném čase přijít mezi nás a podělit se se svými poznatky své profese a přiblížili dětem své řemeslo. Myslím, že se akce velmi podařila, odměnou nám byly rozzářené oči dětí. Děkuji

Lenka Šteflová
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2015
  • 82 zobrazení
kubrtsamorost
Ač se to zdá neuvěřitelné, je tu podzim a to je ta správná doba pro Oheň Drsnejch dědků.
Po víkendech jsme se my – Medvěd, Lišejník a Kubrt – pečlivě připravovali. Jezdili jsme na Březinku a chystali dřevo a vše, co bylo třeba. Ač je nás v osadě dostatek, zamrzelo mě, že kromě Hrošíka a Ředitelky si osadníci neudělali čas.
Ohně se zúčastnili osadníci Medvěd, Lišejník, Kubrt, Melounek, Matt, Komár.
A tak jsem se ve čtvrtek stavil u Medvěda pro instrukce a jel na flek. Myslel jsem, že tam budu sám se starým Kaňourem, ale už tam byli Skokan se Skokankou a Henk. To mě velmi potěšilo a tak jsme poseděli u kuchyňáku a bylo nám dobře. Henk nám hrál staré, krásné písničky dlouho do noci. Březinka byla teplá a tichá. Bylo opravdu teplo a nezavál ani vánek. Nakonec pěkné počasí vydrželo až do Pondělka a to je paráda. Vždyť loni napadlo deset centimetrů sněhu a byla vánice.
Během pátku se začali sjíždět kamarádi, uvařila se polívka z žeber a dršťková a konaly se poslední přípravy. Příjíždějící přidali ruku k dílu a tak vše šlo jako na drátkách. Páteční večer jsme se sešli v místním Klubu na Chudobě. Je to stylový klub a majitel Pepa nám poskytl útočiště. A tak se hrálo a zpívalo velmi dlouho. A hrálo se i na Březince a taky velmi dlouho.
V sobotu se doladilo, co bylo třeba, kamarádi taky pracovali a odpoledne začali soutěže. Házelo se podkovou a nožem, přetahovalo lanem, střílelo prakem. Lano se tahalo Morava proti Čechám. Oba týmy byly velmi vyrovnané. Nakonec Češi přetáhli Moravu jen proto, že Moraváci uklózli na Českym kravincu. Těch tu bylo dost, neb je tu pastvina.
A tak bylo veselo, dojeli poslední kamarádi a v sedm hodin byl zapálen Oheň Drsnejch dědků. Hrálo se zpívalo, tlachalo. Tak jako na každém ohni a bylo nám fajn. Hrála kapela Půlka, Věrní kamarádi, Bůča a Milánek, Kačeři, Nafťák, Henk, Meky z Monsunu a mnozí další. Kamarádka Stáni nám taky pěkně zahrála a mimo to nám věnovala tři dary. První dar byl živý Vrchlabský Dan v pytli na mrtvoly. Taková trampská zombii s flaškou rumu na prsou. To bylo překvapení, neb nás ani nenapadlo, že by Dan přijel. Když jsem ten pytel rozepínal, čekal jsem mnohé, ale todle teda neééé. A bylo to velmi milé strašení Drsnejch dědků. Druhý dárek byl plakát, který oznamuje, že jsou hledaní drsní desperádi a to živí nebo mrtví. No a třetí dárek byla velmi pěkná vtipná písnička o Drsnejch dědcích a Drsná dědcích, kterou nám Stáni zazpívala. Takže Ti, Stáni, moc děkujeme za Tvoje dary. Dík patří i ostatním kamarádům za jejich dary a za to, že přijeli.
A tak se tlachalo a zpívalo do ranních hodin. To vydrželi jen ti nejvytrvalejší.
Jak už to bývá, nedělní dopoledne je ve znamení loučení. A tak se všichni pomalu vytráceli, až nás zbyla jen hrstka. Pomalu jsme uklidili a zazimovali kemp a užili si poslední večer prodlouženého víkendu. V pondělí odjel i Guláš s Nafťákem a potom i já a zůstal tu jen Lišejník se starým Kaňourem.
Sešlo se kolem stovky kamarádů z celé republiky. Všem děkujem, že přijeli.
Ahoj někdy někde.
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • říjen 2013
  • 626 zobrazení
bikerbob
Naši klubovou Prostřední vyjížďku tento rok připravil východočeský chapter s hlavním koordinátorem Milošem a jeho pomocníkem Luciášem.
V pátek po poledni jsme se s Evčou vydali do sečského autokempu U letadla raději po klikaté cestě přes Vysočinu, než kratší a ferventované cestě přes Mohelnici. Do kempu jsme přijeli v podvečer, zábava asi sedmdesátky členů našeho klubu byla již v plném proudu a my se k ní po ubytování přidali a pokračovali v ní i po půlnoci.
V sobotu ráno jsme se po úsměvné taškařici Jurina s obsluhou restaurace dostali na snídani v nezvykle pozdním čase půl deváté. O to více nám chutnalo. Ti, kteří nepřepálili páteční zábavu, se pak rozjeli buď na vyjížďky připravené Bakym a Kuzmou nebo na své soukromé. My se s Evíkem přidali k Bakymu, který nás klikaticemi zavedl ke kladrubskému hřebčínu, kde jsme se podívali ve výběhu na březí kobylky. Po krátké zastávce důlěžité pro pitný režim některých pátečních pařičů jsme přijeli na oběd do restaurace Pod Kunětickou horou, kde jsme se dobře nadlábli. Odtud vedla naše cesta do Hradce Králové, kde jsme se zúčastnili výstavy Paromilů a soutěže veteránů Memorial Zdeňka Kuthana. Zpáteční cestou jsme si ještě udělali zastávku na rozhledně Barborka obklopené krásným parčíkem. Po příjezdu a společném focení jsme se opět vrhli do víru zábavy v partě výborných kamarádů a veselili se až ... no, vlastně až do neděle :-) Musím říct, že tahle zábava bez hlučných kapel na pódiu přispívá k veselé družbě víc než by se zdálo.
V neděli se spokojeně rozjíždíme zpět ke svým domovům. Mě s Evčou ještě zavede Baky s Janou opět klikaticemi do skanzenu Veselý kopec, kde má Baky v místní restauraci dobrého kamaráda Pepu. Majitel, či pronajímatel restaurce, je veselý a družný chlapík a tak se nám skvěle nabírá sil po sobotní veselici. Baky s Janou pak odjíždějí domů a my se vydáváme na prohlídku skanzenu. Kromě zajímavých expozis a starobylých baráčků ještě potkáváme dráteníka Mirka, který se na stará důchodcovská kolena vrhnul na svůj drátenický koníček stejně jako na jízdu ve slunci i dešti na svém oblíbeném Virážku. Skvěle jsme si pokecali a nebýt daleko od domova, zdrželi bysme se déle. Po prohlídce už pelášíme domů opět přes oblíbenou Vysočinu.
Byl to perfektní víkend s vydařeným počasím a partou skvělých kamarádů s rancem zábavy ... rozhodně to stálo za to :-)
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 110 zobrazení
chararanch
MODRÁ KOTVA (Buben). "Z překrásně vedené kroniky, založené dne 10. 5. 1966, se od jejího zapisovatele Špirituse (časem však funkcí kronikáře prošlo lidí více!) možno dočíst, že název osady byl odvozen od pojmenování staré nýřanské osady, jejíž chata stávala v osadě Údolí slunce u Valchy (rok 1930). Členem této staré osady byl i Václav Berdych (*1917 +1989) přezdívaný Strejda, který novou osadu Modrá Kotva založil pod hradem Buben na řece Mži v roce 1962, společně s ustanoveným šerifem Pepou Laštovkou a svým synem Béďou Berdychem. Do osady pod Bubnem, jejímž prvním azylem byla Berdychovic rodinná chata, které se říkalo „bouda“ pak v krátké době vstoupili Marie Berdychová (Béďova sestra), Josef Matějka, Josef Tráva, Franta Pavlis, kronikář a pozdější šerif Oldřich Hein – Špiritus, Tomáš Strádal - Tom a Jirka Pálek - Pacina. Na jaře 1966 se ujímá na krátkou dobu funkce šerifa Strejda a po něm zmíněný Špiritus, ale jen do března 1968, kdy jej opět střídá Strejda. V té době již kluci budují na nádvoří hradu Buben kemp a připravují ho na uspořádání potlachu, který se konal v květnu 1966. Na to, že to byl jejich první potlach, se zde sešlo neuvěřitelné množství kamarádů - přes 200! Hlavní cenu tehdy vyhrála plzeňská osada Pecos..."
Tak takhle začíná povídání o T.O. Modrá Kotva v mnou sepisované historii západočeského trampingu...
Tak když už jsem se o tom zmínil, tak si ještě přihřeju také svoji polívčičku. Z vaší odezvy vím, že je o toto dílo značný zájem. Já však, přestože na něm pracuji (s různě dlouhými přestávkami) od roku 1993, s ním nejsem zcela spokojen, neboť tu stále existuje celá řada otazníků a nezodpovězených věcí, které by bylo dobré konkretizovat. A na tom dělám! Takže kamarádi, vydržme to společně ještě chvíli. O tom, že se jen hloupě nevymlouvám, ale že na knize opravdu makám, svědčí například fakt, že jsem za minulý rok zaevidoval dalších 30 plzeňských osad (k dnešnímu dni celkem 515), 11 dalších západočeských osad (k dnešnímu dni 522) nebo že jsem za toto období například doplnil 40 trampských domovenek a vlajek. Resumé: v knize je k dnešnímu dni uvedeno celkem 515 plzeňských osad, 522 dalších západočeských osad, tj.celkem 1037 západočeských osad!!! Dále je tu například řada fotografií, 437 zobrazení osadních domovenek a vlajek atd., což všechno dohromady čítá 389 stran! (Dějiny trampingu od Boba Hurikána, který zde věnoval trampingu na Plzeňsku jednu stránku(!) mají 274 stran včetně obalu...) Takže by to mohlo být dílo zajímavé, kamarádi, pojďme to urychlit! Může ještě někdo z vás nabídnout k nahlédnutí cancák či osadní kroniku? Potkáváte se ještě s někým z doby aktivního trampování? Zeptejte se, zdali je se mnou v kontaktu a pokud ne, sdělte mu moji e-mailovou adresu. To by bylo, abychom s tím ještě necukli kousek dopředu! Pište mi na e-mail "zcp.osady@seznam.cz".

Díky a ahoj, ČÁRA.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2012 až květen 2017
  • 674 zobrazení
vmotlicek
  • letos v říjnu
  • 7 zobrazení
nemec26
  • 6.9.2020
  • 7 zobrazení
stareknihy
  • 25.10.2020
  • 18 zobrazení
jiri-skrobak
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 8.11.2020
  • 90 zobrazení
Reklama