Vyhledávání

Hledat v

Alba

Přibližně 191 982 výsledků (0,1526 sekund)

reklama
120 fotek, 1.5.2016, 88 zobrazení
Již se stalo tradicí, že se každý rok účastníme recesestického 1.máje na Pláních, kde představujeme armády východního bloku. Bylo hezké počsi...skoro, a tak bylo i hodně lidí a úžasná scéna od dovedů....
137 fotek, 1.5.2016, 397 zobrazení
157 fotek, 16.6.2016, 186 zobrazení
...a MOŽNÁ PŘÍJDE I KOUZELNÍK A KDYŽ SI BUDEŠ VĚŘIT, NAUČÍ TĚ I KOUZLIT!!..ale to předbíhám..

Vraťme se hezky na začátek...
Krásný den, téměř letní, podle lunárního kalendáře, jenže úplně podle oblohy. Tudíž šaty dívkám, maminky přináší ovoce dle plánu, my se divíme, jelikož je téměř umělecky naservírované, dort je zdravý, mrkvový a stylově se sovičkou...holčičky jsou pyšné, neboť maminka jej nese patřičně hrdě. Šampaňské, ozdobené atrium, atmosféra sílí a fotoaparáty tatínků jsou nachystané,,,... Každý měl svůj podíl a cítí se skvěle, vše může začít.
Jenže.....cíl jsme si stanovili my možná jiný, než bylo očekávání druhé strany, tak musí být nástup pomalý.
Instrukce, seznámení, jasně zvolený průvodce a cestovatelé dnešním dnem. A tentokrát potřebujeme i rodiče. Cesta do školy jako nový životní krok je potřeba brát jako uvědomění si pro celou rodinu a to byl náš cíl, pokusit se sladit energie těchto dvou skupin a nabídnout možnost naučit se, tentokrát prožitkem.

Jako 1.krok bylo nutné překonat ostych, což se pomocí chápajících rodičů povedlo. Padák neměl na jedné straně dostatek osob, které by jej podržely. PODPORA-první slovo, které nádherně sami našli. Bez ní to nejde!!
2. krok - A společná "hra" mohla začít. Pravidla- důležitá věc. Jinak vznikal chaos a nikdo nevěděl, co vlastně má dělat. Potkaly se dvě skupiny. Jedna znalá, děti, druhá drží padák poprvé- rodiče. Proto pravidla vysvětlí dítě. RESPEKT- další důležitá dovednost, tentokrát poslouchají dospělí své malé děti, je vidět zaujetí, vždyť dítě také sedí celý den ve škole a poslouchá paní učitelku a rodič to nemůže vědět nikdy lépe.... musí se učit-je to pro ně těžké, ale zvládají to!!!
Přichází samotná činnost -máme se pokusit, aby všechny míčky zmizely ve středu kruhu a propadly otvorem. Rodiče hra nesmírně baví, jsou motoricky zdatnější, jejich koordinace vizuomotoriky je rychlejší, dokáží lépe bez slovního doprovodu manipulovat napnutým textilem, ale vše, co umí souvisí s jejich vývojem, s věkem. Jejich děti tohle jednou také zvládnou. Popisným jazykem doprovází pedagog nezúčastněný hry moment slovy, "výborně, vidím, že se Vám daří rodiče, ale Vaše děti s napnutýma rukama vůbec netuší, co se tam nahoře odehrává." AHA EFEKT pomáhá k tomu, že rodiče skloní svá záda, v nepohodlné a jim teď již nepřirozené pozici, ale blíže dítěti si uvědomují- UVĚDOMĚNÍ- a našli sami další důležité slovo. Povedlo se, zvládli to, radost byla naprosto nehraná, i rodiče i děti vyskakují, smějí se, jsou naladěni na společnou vlnu. Reflektujeme, zkoušíme hodnotit, povídáme si o tom, co zažili, co proběhlo. Děti začínají, umí to. Jsou zvyklé, je jim to přirozené. Rodiče se velmi dobře "chytají" a opouští počáteční ostych. Vědí, že vše se děje pro ně, pro jejich cestu. A padají slova jako bylo to těžké, měli jsme vlastně společný cíl. Nebojovali proti sobě, ale jdou SPOLEČNĚ za jedním cílem a ano, bude to těžké a sami našli další slovo.
3.krok slova ...tentokrát si měli rodiče vybrat. Ani děti, ani rodiče nevědí, co je čeká. Jedna skupina beze slov vybírá, druhá trpělivě očekává na to, až zazní hlas, který důvěrně zná. Snad jej pozná???
Sluchová percepce trochu jinak.... Velmi důležitá oblast pro zvládnutí školních dovedností. A s nervozitou, očekáváním a v kombinaci s obavami, zda na mě zbyde ten dort? Přičtěme rušivé elementy, které působí v externím prostředí, což je jistě jedním z faktorů ovlivňujících situaci. ......TRPĚLIVOST je další slovo
Rodiče mají na výběr slova, která jakkoliv zasáhnou jejich mysl. Jedná se o balíček tvořící výrazy vztahující se k životnímu směru, který je čeká, ke dni, který dnes prožívají...nevím? ( třeba KROK, MOTIVACE, VZÁCNOST, CHYBA, VÝKON, PŘÍSTUP....a spousta dalších)
Vyberou a volají, děti si kartičky odnáší a opět běží zpět. Někdo má 2 rodiče, jiný volá 2x. Zvládli, jsou nadšení, úsměvy panují.
3. krok. Ale nyní ze strany pedagogů přichází prosba sestavit větu z výrazů, které mají v rukou všichni společně.
"Časové omezení máte 5 minut"....zděšení!!!!! ano, i děti mají ve škole mnohdy na některé věci málo času a možná by zasloužily víc. Nebo je pedagog limitován. Je těžké to pochopit dokud si to nezažijete???
Tak do práce... Je vidět, jak ve skupině panuje šum, všichni se snaží i ti, co zpočátku stáli opodál. Věta dostává smysl. Víme, že mohla znít věta úplně jinak, neboť jiní rodiče, by si vybrali jiná slova a dokázali by jiné věci. Některé výrazy si uvědomují mezi sebou, kdo si zvolil jaké slovo, proč, možná, kdo ví, v tu chvíli mění svůj záměr, pocit proč tak udělal, co vlastně cesta do školy pro něj, pro jeho dítě bude???
ČAS .... je dalším ze slov
a věta je nádherným zakončením úvodní fáze a ze všech je cítit USPOKOJENÍ .....a ZAŽÍT ÚSPĚCH byť ve hře, ve spolupráci, při uvědomění si, je to, co potřebuje každý z nás. Děti si pro tento pocit nechodí do školy, žijí pro něj!!!! A našli další slovo.....
4.krok Samotné pasování
Jako první byla obdarována paní ředitelka školy, která je především výborným vnímavým člověkem pracujícím metodami, které podporují individualizaci v 1. ročníku na Základní škole. Ale i ona při pasování slova "Budu si věřit" nebrala na lehkou váhu. "Budu se snažit, aby se jim nechtělo zpátky do školky", řekla a když si bude věřit, víme, že to dokáže....
A pasování pokračovalo... Každý, kdo na základě anonymního popisu získaného z vyprávění dítěte se poznal, nic nebylo připravené, tudíž opět vyžadovalo vše od dětí i rodičů velkou POZORNOST... a v batůžku, který byl poté dárečkem se skrývaly dvě tajné věci. Hmatové smysly a jejich zapojení už vyžadovalo velkou dávku SOUSTŘEDĚNÍ, ale opět děti vše zvládly. V případě, že jedna dívka shledala předmět jako pro ni nezajímavý, pojmenovala pouze jeden. A to je obrovská sebedůvěra, schopnost se negativně vyjádřit a umět odmítnout. Vždyť to neumí kdejaký dospělý dnes. Je skvělá a před ní klobouk dolů.
Dárečky, stužky, batohy, prohlížení deníků našich dětí společně s rodiči, povídání..

A??, Teď to přijde. A možná?
Ne.......On přišel vážně,...... KOUZELNÍK
A naučil jednu dívenku i kouzlit...a nás i rozesmál, došlo i na slzy,......bylo to skvělé, takové, jaké má loučení být!!!!! Velkolepé!!!!

A my jsme si cíl splnili možná víc, než jsme předpokládali. Chtěli jsme vytvořit KRUH- RODINA-DÍTĚ-ŠKOLA. O něm jsme snili. A ten máme...
Díky Vám, neuvěřitelným rodinám, dětem.
Děkujeme Vám a velmi si vážíme všeho, co děláte především pro Vaše děti
Hanka Plachá
356 fotek, 18.8.2016, 76 zobrazení
Z Londýna vlakem cca 90 minut na jih - takřka na pobřeží (vedle Folkestone) do Westenhangeru (vystupovala jsem tu z vlaku jediná :-) a svižným krokem 3 míle (1 míle = 1608 m) při silnici, v posledním třetině do kopce = za horizont, ke vstupu do areálu (o rozloze 600 akrů) na relativně strmých svazích směrem k moři.

Některé výběhy zde jsou tak rozlehlé, že není šance např. antilopy ani zahlédnout, odlehlejší část tvoří safari, kam lze „na žirafy“ jen v „erárních“vyhlídkových autech (to jsem nestihla), v hlavní části jsou pěšiny pro pěší (zejména ve světě opic) a cesty, kam mohou i erární golfová vozítka. Plán areálu je bez předchozí znalosti terénu a značení dost matoucí, takže jsem se docela proběhla, když jsem po „dárkovém“ krmení tygrů (holčička + zaclánějící/fotící doprovod za asistence ošky) funěla do vršku na krmení goril: na rozdíl od Howlest tu mají pěkný velký otevřený výběh, jenže sotva dodlabaly, hned se hrnuly do „klece“, která má 2 podlaží a přilehlé temné zázemí, poodkryté větracími dveřmi .

Složení této gorilí skupiny jsem nikde na návěštích neobjevila.. Vládne v ní několik starších dominantních samic, které nedají pokoj mladé mámě drobného miminka (ještě ani není v odkaze nahoře) - myslím, že mu mohou být max. 2 měsíce. V obklíčení těchhle bab (jedna si miminko dost důrazně půjčila), ještě doplněných nenechavým puberťákem zažívá chudák matka docela dramatické situace... v tátovi asi valné zastání nemá, působí spíš pasivně a miminko patrně při některém z únosů utržilo krvavý šrám na nosánku.. Tak mu držme palce!

Na jiném místě je ještě jeden gorilí výběh = klece (patrně nejstarší), který jsem ale k večeru zastihla prázdný ?.. Jinak jsem měla štěstí na polední i podvečerní neobratné pokusy o milostné hrátky u nosorožců – no, však oni časem přijdou „jak na to“ :-)
124 fotek, 16.1.2016, 109 zobrazení
Ola milá Helčo a spol!
tak jsem zpátky z Bratislavy: celý pátek 15/1 jsem si užívala ZOO :-)
stálo to za to! = jak snad vyplyne z foto, která budu posílat po
"tematických" blocích.
Zvláštní superblok budou lidoopi = "náš" oranžík Filip a superšimpácká
rodinka = ti vyžadují zvláštní fotoselekci = 2-3 dny musejí počkat...
Zatím ostatní zvířátka :-) - a pár slov úvodem: ZOO je od roku 1960 na
velmi perspektivním místě = takové divoké rozsochaté návrší stoupající
od potoka o rozloze 90 ha, z nichž návštěvnická část zatím zabírá jen
třetinu!Já ji prošmejdila celou, i když hlavní a zánovní "taháky" jsou
(s výjimkou nosorožce) našlapaný kousek od vchodu: z roku 2006 pavilóny
a výběhy kočkovitých šelem a hned nad nimi úplně hlavní eso: z roku 2010
pavilón lidoopů (= víc později), před ním ale stará klec s rodinkou
gibonů = je bezvadná, ale fotit se skoro nedá.. v dosahu pěkné chovné
stádo zeber a dva páry pand červených = jeden z nich má práve
dvojčátka!- ale ještě v domečku :-) Z této zóny lze pak vyrazit na dva
výšlapy: jeden k nosorožcům (parádní dvojka!!) - cestou, na volné pláni,
je spontánní safari: stádo muflonů volně se pasoucích. Od nosorohů ( u
kterých jsou taky lamy, hyeny a osamělý bílý tygr - asi "na vejminku",
se dá divokou pěšinou spadnout k Dinoparku :-) a vyšlápnout na druhý
"hřeben", kde jsou rozlehlé výběhy méně náročných kopytníků : kulani,
velbloudi, jeleni, zubři (původně prý tam měla být zubří rezervace, ale
projekt nevyšel..) se starými klecemi ptáků - a vůkol spouta volné
plochy = zkrátka: kdyby byly peníze, prostoru na rozrůstání tu mají
Slováci až až.
Tak držme všem v ZOO palce, protože (jak jsem s několika mluvila = ošáky
i chovanci:-) jsou to sympaťáci!
Vlasta
339 fotek, jaro 2016, 113 zobrazení
3K
KŘÍŽEM, KRÁŽEM KORSIKOU
Korsika je čtvrtým největším ostrovem ležící v západním Středozemním moři spadající pod správu Francie. Hornatý ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, která dosahuje 2706 mnm. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparte a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer. To vše nám zkráceně říká Wikipedie. A co to pro nás znamená? Nekonečné stoupání a klesání plné ostrých zatáček. Nejednomu motorkáři zde zaplesá srdce a my to ještě okořeníme o nějakou tu offroadovou cestu.

4. května dopoledne vyrážíme směr Livorno ve složení. Já s Vladi na TGB Blade 1000 LT EPS 4x4, František na stejném TGBéčku 1 000, Zdenda (na mém bývalém expedičním) Accessu Max 750i LT 4x4, který projel Marokem a Albánií. Takže na něm Zdenda mezi námi vypadal jako ostřílený jezdec, který ze své první expedice byl dosti nervózní. Hlavně proto, že na přípravy měl jen čtyři dny. No a Richard na Can – Am Outlander 800 4x4, který také už má něco za sebou a naposledy se před rokem „potkal“ s kamionem v Izraeli.
Ve dvě v noci si cestu zpestříme návštěvou šikmé věže v Pise. Poté Zdenda odstaví auto s vlekem v kempu. Je to jen osm minut od trajektu, takže pro něj už začíná expedice. Na trajekt hrdě najíždí už na čtyřkolce.
V 8:30 se zavírají vrata trajektu a čtyři hodiny plujeme do Bastie. Základní tábor jsem určil 20 km od Bastie, v klidném hlídaném kempu. Celí natěšení sedláme čtyřkolky a vyrážíme dosáhnout nejsevernější bod expedice. Hned po pár kilometrech zjišťuji, že co jsem si doma naplánoval, nebude tak jednoduché uskutečnit. Prašné cesty přes pastviny jsou oplocené, a kde není plot, je zákaz. Ale i přesto se najdou volně přístupné šotoliny. Chvilku hledáme na útesu osamocené dělo z dob Napoleona. Do sběru ho ještě nikdo neodnesl. Poté dosahujeme nejsevernějšího bodu expedice. V poklidné vesničce Tollare se nevěřícně diví, kde jsme se tam vyloupli a hned si nás fotí. I my děláme pár selfíček a přes západní pobřeží se vracíme do základního tábora nabalit mašiny na 12 dní expedice.
Druhý den roztáčíme „kolotoč“. Jak to Vladi shrnula do pár vět - ráno v sedm zvoní budík. Vaříme snídani, mezi tím už balíme spacáky, stany a probíhá hygiena. V 9 už sedíme a vyrážíme brázdit Korsiku. Když se zastaví, vaříme oběd a hned zase jede. K večeru hledáme kemp, stavíme stany a mezi tím zase vaříme nějaký ten gáblík. Unaveni dáme sprchu a jdeme zbití zase spát. To vše je vykoupeno překrásnou přírodou a super svezením.
První větší výjezd je na vrchol nad Bastií. Serra di Pigno, 995 mnm. Vede sem úzká silnička dva metry široká a nechybí ani středová dělící čára. Kousek opodál je památník druhé světové války s kanonem mířící na Bastii. Odtud míříme na nejsušší část Korsiky. Dojíždí nás zhruba 30 motorek. Uvolňujeme jim cestu a s Františkem se vydáváme na stíhací jízdu jejich tempem. Samá ostrá zatáčka a žádná rovinka. Brzda, plyn. Motorkáři nevěřícně kroutí hlavou, když se jim už několik kilometrů na prdel lepí plně naložená TGBéčka. Nemají prostor, aby nám ukázali, co jejich motorky dokážou. Na Korsice svižným tempem jedete i pouhých 30 km hodinu. Na odbočce do parku Desert des Agriates ( korsická poušť), kam smí jen auta s pohonem 4x4, čekáme na kluky, kteří dorážejí s několikaminutovým zpožděním. Teď už společně brázdíme vyprahlou krajinou až ke dvěma osamělým plážím. Kyvadlově sem vozí Defendry turisty. To, co my zvládneme za 20 minut, jim trvá hodinu. U první pláže je i kemp. Na druhé pláži dáme teplý oběd a vracíme se stejnou cestou k silnici. Ještě míříme ke třetí pláži po kamenité cestě. Potkáváme i zdejší prales. Majestátné stromy s loupající se kůrou. Krásné místo na kempování, ale je ještě brzo, tak pokračujeme. Na konci kamenité cesty je farma. Všude zákaz kempování a rozdělávání ohně. Na pláž Punta di Mignola musíme pěšky. Sněhově bíle zabarvený písek a průzračná voda vybízejí ke koupeli. To nás ale přejde, jakmile smočíme nohy po kolena. Měli jsme v plánu se tu utábořit, což přes zákazy nejde. Musíme znovu do kempu, kterých je tu hodně. Na farmě se ptáme, z jakého důvodu je přeškrtnuta cesta v mapě, kudy chceme jet. Prý je tam přísně chráněný úsek a smí se tam pouze pěšky, i když je tam cesta krásně vyjetá. Pokoušet jsme to nechtěli. Na ostrově se není kam schovat a jako Češi na čtyřkolkách jsme tu jediní. Se soumrakem dorážíme do kempu.
3. den je v plánu kopírovat západní pobřeží, ale nejprve musíme dotankovat a nakoupit proviant. Ta jejich odpolední siesta už nám leze na nervy. Po 12. hodině vše zavřou a otvírají až v šest. Pokud zapomenete, může se stát, že se suchou nádrží či kanystrem v ruce budete čekat i několik hodin než budete moci pokračovat. Po natankování se vracíme zpět na trasu a mizíme v oblacích prachu. Jedeme se podívat na zříceniny obce Occi ze 14. století. Vedou tam 3 stezky a jen po jediné se s čtyřkolkami dostaneme na vzdálenost 500 m od vesnice. Turisté mířící na to samé místo, nám ochotně s úsměvem uvolňují stezku a pozorují, jak šplháme přes balvany. Vesničku Occi postupně obnovují. Kostel je jak nový a podle připraveného materiálu budou pokračovat dál. Zajímavé je, že se tam není jak dostat, kromě úzké skalní pěšiny. Takže materiál museli dopravit jedině vzduchem. Dalším bodem jsou Janovské strážní věže podél pobřeží, vybudované v 16. století, jako ochrana proti mořským lupičům. Osádku tvořili 2 až 4 muži, kteří sledovali obzor. Věže byli od sebe na dohled. Jakmile spatřili podezřelou loď, na vrcholu věže zapálili varovný oheň. Během jedné hodiny všichni věděli, že se blíží nebezpečí. Na ostrově bylo přes 150 věží a dodnes se zachovalo sotva 50. K jedné takové se blížíme. Úzkokolejnou železnici se nám daří překonat, až na druhý pokus. Poté míříme na maják u městečka Calvi. Cestou potkáváme místní ATV stezku, po které šplháme až na náhorní plošinu, kde mají vybudované krásné tratě. Potkáváme i domorodce s UTVčky. Po této trati jedeme asi 15 km až na dohled majáku. Krásné svezení zakončené zákazovou značkou. Spouštíme se k pláži, kde šnorchlují potápěči s harpunami. Dáváme svačinku a hledám v GPS kemp.
4. den míříme do hor, potkáváme tu i české cyklisty. Někteří z nich také hrdě vezou českou vlajku. Richard utrhl táhlo řazení a tak při každé změně rychlosti musí slézt a řadit přímo na převodovce. Všude jsou zákazy vjezdu do lesa. V každé zatáčce jsou nádherné vyhlídky na skalní útvary. Musíme dávat pozor na prasata, která se tu líně povalují po cestě. Nacházím vjezd do parku bez závory a zákazu. To je naše cesta na hřeben. Dosahujeme nejvyšší nadmořské výšky 1650 mnm. Přes hřeben se převalují mraky. Jedeme se podívat na jednu salaš do údolí a na druhou těsně pod vrcholem. Chtěli jsme ještě vystoupat na vrchol a tam zakempovat, ale nepříznivé počasí nás odradilo. Ani protější nejvyšší horu Korsiky, Monte Cinto 2.706 mnm, jsme přes husté mraky neviděli. Sjíždíme po několika hodinách k přehradě Calacuccia, odkud je také jedna legální cesta na hřeben. Po nezpevněných cestách parku jsme najeli 65 km. Poté projíždíme krásnou skalní soutěskou až do města Corte. Tam se nám daří dotankovat. Míříme do soutěsky podél řeky La Restonickde, na které je krásný kemp.
5.den - ráno vyrážíme na jezera. Čtyřkolky odstavujeme na parkovišti a vyrážíme pěšky. Šplháme po skalách, chvilku se brodíme vodou a ke konci i sněhem. Nahoře, v 1711 mnm, nás čeká hustá mlha. Po chvilce se na pár minut rozplynula a za ten pohled výšlap stál - nádherné jezero obklopené horami. Po čtyřech hodinách opět sedáme na kolky a vyrážíme po horských hřebenech nejužší a nejklikatější cestou. 85 km svižným tempem jsme jeli tři a půl hodiny za teplem k moři. Za tento úsek jsme nepotkali jediné auto a vše tu bylo nádherně zelené. Stromy byli porostlé pnoucími rostlinami a na dálku to vypadalo jako obří postavy.
6.den: Ráno na východní pláži nás budí malá dešťová přeháňka. Než se nasnídáme, stany jsou suché a v devět už vyrážíme na nedalekou pláž s věží. Písek je jemný a hodně se boříme. Zapínám 4x4 a poprvé používám plný výkon motoru. Doslova s Vladi letíme pláží. Od kol létají gejzíry mokrého písku. Po necelých dvou kilometrech se ozve rána a čtyřkolka se do písku potápí. Málem jsme šli přes řídítka. Podle GPS jsme v 53 kilometrové rychlosti stáli na 4 metrech. Doslova jsem utavil řemen. Poprvé, za celou historii co jezdím, dělám řemen na své čtyřkolce. Velký výkon si bere svou daň, jak prohlásil v tomto případě zkušený Richard. Nutno dodat, že na tom mám svou vinu i já. Kdybych přeřadil na pomalé L, tak se to nestalo. To „elko“ tam není pro okrasu. Romantičtější místo na výměnu řemene jsem si vybrat nemohl. Jen jsem se navijákem vytáhl dál od vln, které nás v tu chvíli olizovaly, a pustil se do výměny. Byl to koncert. Zdenda mi k tomu uvařil čaj a Fanoušek mě krmil korsickým sýrem. Za hodinu a půl jsem byl zase pojízdný a zamířili jsme k věži na konci pláže. Přicházejí dešťové mraky. Ujíždíme před nimi do hor. Nad 1000 mnm svítí sluníčko. Překonáváme hřeben, vyhýbáme se líným prasatům povalujících se po silnici a stavíme u vodopádu. Na jedné vyhlídce pozorujeme, jak se mraky v dálce, doslova přelévají přes hřeben a padají do údolí, kam zrovna míříme. Těsně před nimi zastavuji a předtucha mi říká „vem si nepromok a teplé oblečení“. Vyplatilo se. Hustá, ledová mlha to byla a dobrou půl hodinu nás trápila, než jsme se dostali z obětí hor. Kempujeme za slabého deště, ale v teple u moře na okraji velkého města Porto - Vechio .
168 fotek, září 2016, 238 zobrazení | příroda
Když se řekne Krušné hory, tak 49% lidí ze sta odradí už název. Dalších 48% lidí má podvědomě zažité, že tam jsou jen nějaké hnusné povrchové doly a smrad z komínů. No a pak zbývají 3% statečných, kteří to jeli prozkoumat osobně… Vyhlídky vypadají optimisticky – už týden před odjezdem mi volal Milštejn, že má dobrou zprávu: „počasí hlásí tak hnusný, že už to můžou leda vylepšovat“. A to se taky stalo, za celý týden nám ani nekáplo (tedy téměř).

1.den
Vyrážet na vandr v pondělí, a ještě k tomu prvním ranním vlakem v 5.57h, tak to se nám ještě nestalo. Nicméně jiná možnost nebyla, neb já jsem se v neděli v noci vrátil z Nízkých Tater. Pan Oválný už od rána bručel, že do hor jede naposledy, že to nemá, ve svým věku, zapotřebí. V Liberci se k nám přidal Milštejn a parta byla kompletní. Je konec září a celý týden se budeme pohybovat cca 1.000 m.n.m., takže batohy váží víc než obvykle. Odpoledne vystupujeme v Kraslicích, v marketu nakupujeme jídlo a Bedy si kupuje pro jistotu i pivo, nic nedbaje na moje upozornění, že je to zbytečný, páč večer spíme u chaty s rozhlednou, kde je celoroční provoz. Obídek v restauraci a vzhůru do hor. Příroda nás už od začátku nadchla. Stopy po těžbě olova, cínu, žel. rudy a mědi tu sice jsou, ale jedná se o středověkou těžbu. Takže patrné jsou pouze hromady kamení a vstupy do bývalých štol. Vlastní těžbu už připomínají spíše jen místní názvy obcí – Měděnec, Cínovec, Oloví… Již za soumraku jsme dorazili na Bleiberg, kde byla avizovaná chata s nonstop provozem. To nějak neklaplo. Na betonovém place za chatou rozděláváme oheň, pečeme buřty a pijeme to jedno pivo, co si prozřetelně koupil Oválňák. Za svitu čelovek hledáme horko těžko rovný plac v lese, ale povedlo se, dobrou noc.

2.den
Pro jednou se to nechá bez hospody vydržet, alespoň nám je ráno dobře – brumlá si ještě ve spacáku Bedynka a rukou šmátrá po placatce. To ještě nevěděl, že celé Krušné hory budou ve znamení bývalých vesnic, bývalých kostelů, hotelů, kiosků, ale žel i ve znamení bývalých hospod. Krajina je ovšem o to nádhernější a počasí nám přeje jako málokdy. Absence restaurací má i svoji světlou stránku a tou je minimum turistů. V podstatě za celý týden nepotkáme nikoho.
Úterní ráno bylo nádherné a nás čekal sestup do Bublavy, kde jsme v konzumu posnídali a doplnili zásoby vody a jídla. Odpoledne už kráčíme po prosluněných horských loukách, pláních a rašeliništích. Raději nebudu zmiňovat osadu Jelení, kde byla avizována hospůdka a kam Oválňák skoro běžel. Doběhl tam právě, když odjížděl majitel. Tato krčma zavírá již v 15h! Ale chleba se salámem a trocha vody na louce za hospodou Láďu opět postavili na nohy. Nebo, že by mu novou sílu do žil dodalo moje tvrzení, že pokud si krapet mákneme, tak večer dojdeme do Horní Blatné, kde je hospod několik? Nevím, každopádně jsme tam večer fakt došli a krokoměr ukazoval 31km. Mělo tu být asi 5 hospod, což by sedělo, ale tři byly zavřený, ve čtvrtý smrděl friťák kilometr okolo a do pátý jsme konečně vlezli. Na naši otázku, zda točí Plzeň, nám výčepák suše odvětil, že má na čepu 6 druhů piv. No jo, někdy bývá lepší mít jedno pivo, ale umět ho řádně načepovat. Tady to platilo dvojnásob. Takovýho blba jsme v hospodě snad ještě nezažili. Už za tmy vylejzáme na Blatenský vrch a spíme kousek od rozhledny.

3.den
Prohlídka rozhledny a okolí a pak už kráčíme podél 17km kilometrů dlouhého středověkého kanálu, který přiváděl vodu do rýžovišť. Úžasné dílo našich předků. No a kam nás asi mohl tento kanál přivést? No přeci do osady Rýžovna, kde byla bývalá škola a FUNGUJÍCÍ hospoda. Na konci světa, uprostřed mokřad a lesů, téměř neuvěřitelné. Česnečka, jehněčí čevabčiči a pivko. Ráj na zemi. Odpoledne pokračujeme přes bývalou obec Myslivna, kterou zaplavila vodní nádrž určená výhradně na pitnou vodu. Jak může být ta voda na konci září a v tisíci metrech vysoko asi teplá?? To víme naprosto přesně. Do vody vlezli tři borci a za 5 minut se na břehu klepaly tři obtloustlý holčičky. Ale ulevilo se. V pozdním odpoledni nás přivítala horská obec Boží Dar, kam jsme se celkem těšili. Jak to tak bývá, tak nastalo pouze zklamání. Samej cizák, v hospodě nám v 16.30 řekli, že mají do 17h a už nám nedají ani pivko. Ve vedlejší restauraci jsme si nakonec pivo dali, ale raději jsme se tu déle nezdržovali. Vždyť je to už jen pár kilometrů na Klínovec, kde jsou min. tři chaty. Na nejvyšší vrchol Krušných hor (1244m) jsme se vydali po sjezdovce a zažili jsme zde něco jako polární záři. Západ slunce vše zbarvil do ruda, nádhera. Klínovec nás přivítal již téměř za tmy. Než jsme obešli všechny zavřený chaty, tak byla tma úplná a ještě k tomu se citelně ochladilo a začal foukat silný vítr. Najít zde rovný plac v lese – nesmysl. Milštejn naštěstí natrefil na jakousi nedodělanou asi lyžárnu, kde bylo krásné závětří. V 8 večer už jsme zalezli do spacáků a popíjeli pivko, které nám Bedy nařídil na Božím Daru koupit.

4.den
Přivítalo nás chladné ráno a z německého údolí se na nás valil mrak mlhy, připomínající tsunami. Konečně jsme si za světla prohlédli totálně zdevastovanou chatu Klínovec. Opravená je pouze rozhledna, kterou, s přispěním dotací EU, rozebrali do posledního kamene a zase znovu složili podle původních plánů. Tohle je asi jedna z mála věcí, kde mi dotace dávají smysl. V 10h otevírali chatu u lanovky - čajíček s rumíčkem a horká polívka byla dobrá vzpruha. Počasí se umoudřilo a nás čeká opět dlouhá tůra cca 25km. Přestávky už dáváme častěji, neb puchýře si to žádají. Nicméně v podvečer už vidíme nad cestou kapličku, kterou jistě poznáte z úvodní znělky majora Zemana. V kdysi velké a prosperující horské obci Měděnec už nyní žije pár posledních starousedlíků, ale naštěstí tu je hospoda a dokonce otevřená. Milštejn do sebe narval segedguláš se sedmi a pak si nechal ještě 5 knedlíků přidat. Když mu hospodská s údivem odnášela vylízaný talíř, tak se ho ze srandy zeptala, jestli by si navrch nedal ještě palačinku. Odpověď ji málem srazila do kolen – Palačinku ani né, ale kdybyste měla tlačenku… Po vydatné večeři se mladší část party vydala na prohlídku vrchu Mědník s kapličkou. Odsud jsem vyzkoušel postupné nazoomování naší hospůdky na návsi. I z takto vzdáleného vrchu nelze na fotce přehlédnout pana Oválného, sedícího před krčmou. V této příjemné hospůdce jsme nakonec strávili celý zbytek dne a romantický bivak na Mědníku završil tento večer.

5.den
Na devátou hodinu ranní byla domluvena snídaně dole v šenku a naše další kroky vedli na nádraží v Měděnci. Napadlo nás, že bychom dvě zastávky popojeli vláčkem. Celkem zajímavá nádražní budova potvrdila naši obavu, že tu vlaky jezdí jen o prázdninách. Pokračujeme tedy opět po svých. Cílem dnešní cesty je, asi 20km vzdálený, hrad Hasištejn. Pod hradem zurčela krásná horská říčka, která nám posloužila jako bazén. Termální prameny tady rozhodně netečou. Prohlídka malebné zříceniny v podstatě zakončuje naše putování. Na nádvoří ještě mastíme mariáš a večer se přesouváme do nedalekého hotelu na zaslouženou večeři. V noci se ještě přesouváme blíže k nádraží a pak znaveni uleháme v lese.

6.den
Tma jako v pytli, někdo se mnou klepe, ale nevydává ze sebe ani hlásku. Asi zlý sen. V tom okamžiku mi dochází, že mám v uších protioválňácký špunty, takže jsem neslyšel, jak mi do spacáku bubnuje déšť. Celý týden pod širákem a poslední noc se to musí pokazit. Milštejn navrhuje okamžitý přesun na nádraží. Balíme tedy při čelovkách a pak nás čeká několikakilometrová běhochůze do Málkova. Milštejn je sice člověk mnoha přezdívek, ale takové, které jsem mu udělil tuto noc, takové ještě neznal. S odstupem musím uznat, že jsme alespoň stihli první ranní vlak a byli jsme o to dřív doma, takže jsem ještě večer stihl lahodnou plzínku u Hágena.
Tak jo, Krušné hory máme z půlky přejitý a rozhodně to stálo za to. Krokoměr ukazuje 130km a už nyní máme domluveno, že příští rok pokračujeme z Málkova až do Děčína. Už aby to bylo.
171 fotek, únor 2016, 82 zobrazení
Několik údajů o navštívených památkách a místech:

Židovská čtvrť

Křivolaké uličky s dlažbou z říčních valounů, domky postavené v několika stavebních slozích a prorostlé mezi sebou, miniaturní dvory, nízké vchody, průchody, náměstíčko jako dlaň – židovská čtvrť je jako zmenšený svět. Je jedinou kompletně dochovanou židovskou čtvrtí v Evropě a jedinou židovskou památkou Unesco mimo území Izraele. V tomto miniaturním prostoru žilo v době nejhustšího osídlení více než 1200 obyvatel, kteří tvořili téměř šedesát procent třebíčského obyvatelstva. Měli svou radnici, chudobinec, špitál, školu, dvě synagogy a všude bylo spoustu obchůdků a dílen. Život tu ale pulsuje i dnes. Při cestě se můžete zastavit v několika kavárnách, vinárnách, hospůdkách a restauracích s živou hudbou, meditovat v čajovně a galerii nebo se ubytovat v jednom ze dvou pensionů.

Dům Seligmanna Bauera
Dům byl postaven krátce před r. 1798 Seligmannem Bauerem na tzv. Španělovském pozemku. Jeho význam a hodnota spočívá především v jeho přímém spojení s objektem Zadní synagogy. Nachází se v něm schodiště vedoucí na západní ženskou galerii. Majitelé domu byli trvale zavázáni udržovat ženám tento přístup volný.

V přízemí se nachází vetešnictví připomínající jednu z charakteristických činností, kdysi provozovanou židovským obyvatelstvem. V zadním traktu je umístěna moderně vybavená kuchyně, umožňující příležitostnou přípravu košer pokrmů.

První patro autenticky zobrazuje typické bydlení nepříliš majetné židovské rodiny v meziválečném období.

Židovský hřbitov

Nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1630. Spočívá nad hlavou Elíši Samuela, jeho ženy Pivky a dcery Jehoshuy. Nedaleko od něj je nádherný klasicizující pomník se srdíčkem, pod kterým jsou podle legendy pochování milenci, kteří se při morové epidemií nechali oddat na smrtelném loži, aby spolu mohli být alespoň ve smrti. Asi deset metrů odtud po cestičce naleznete náhrobek s vyrytýma žehnajícíma rukama. Stejný symbol najdete na všech židovských hřbitovech. Zobrazoval se na náhrobcích příslušníků kněžského rodu kohanim, dnes rozpoznatelných ve jménech s kořenem k-n jako Kohn, Kohnberger, Kantor, Konrád, atd. Podle tradice se nesměli rituálně znečistit a přijít do styku s mrtvými a jejich ostatky se proto pochovávali do vnějších řad hřbitova. Dnes slouží tyto náhrobky k vymezení okraje starého pohřebiště. Nejtajemnější je v zadní části starého hřbitova, a můžete na něm číst tento nápis:

"Památník na hrob svatého muže, který před devadesáti lety posvětil Boží jméno, zbožného pana Rafaela, spravedlivého blahé pamětí. Jeho zásluha nechť posílí nás i příští generace. Tento památník byl obnoven 1. dne měsíce avu roku 1744."

Podle tradičního podání zachránil Rafael třebíčskou obec před morem. Sám přišel při morové epidemii o všechny příbuzné a rozhodl se zabránit dalšímu šíření nemoci vlastní obětí. Lehl si do hrobu, zasypal se hlínou a s modlitbou na rtech se rozžehnal se životem. Mor ustal jako mávnutím kouzelného proutku a Třebíčští Rafaelovi jeho statečnost nikdy nezapomněli.

Hřbitov je jako kamenná kninovna. Na náhrobcich najdeme spotstu symbolu spjaíycn sejmeny neoozííku (např. jména s kořenem B-r byla spojována s párem medvědů) nebo jejich vlastnostmi (lví nesoucí korunu jako symbol moudrousti). Nápisy často odpovídaly tvaru náhrobku. Tak na macevě stylizované jako brána, čteme o muži, kterému jeho dobročinnost otevře brány milosrdenství. Třebíčský židovský hřbitov je jako zrcadlo architektonických slohů - od malých barokních po klasicismus a velké obelisky z druhé poloviny 19. století. Mnoho jich patří rozvětvené rodině Subaků, která v Třebíči vlastnila velkou koželužnu.

Hebrejsky se hřbitovům říká DŮM ŽIVOTA ( bejt ha-chajim ). Toto paradoxní označení je vyjádřením víry, ve které se smrt dá chápat jako brána k životu. Názory na posmrtný život se ale v judaismu různí a často si i odporují. Všechny však spojuje důraz na život, ve kterém smrt hraje roli jeho sekundanta. Není jeho definitivním protikladem, ale součástí. O židovském přístupu ke smrti snad nejvíc vypovídají pohřební zvyky. Od roztržení roucha nad zemřelým po modlitbu za zemřelé ( kaddiš ). Do dalších podrobností vás rádi uvedou místní průvodci...

Bazilika sv. Prokopa

Třebíčská bazilika je jako zrcadlo odrážející z třebíčských lesů vlivy ze všech koutů Evropy. Vyrostla v době, kdy se ve Francii začaly k nebi vzpínat první gotické katedrály, ale v jižním Německu ještě stavěly chrámy podobná spíš antickým stavbám. Půdorys stavby kopíruje vzory z jižního Německa, portál se podobá portálu z vídeňského dómu, jeho výzdoba ale připomíná normanský vliv. Osmidílná klenba navazuje na stavební postupy z jižní Francie, střední okno v hlavní apsidě se podobá rozetě v Chartres u Paříže a postranní okna čerpají vzory z pozdní gotiky. Jedinečné prolnutí evropských vlivů na pomezí románského a gotického slohu vedlo v roce 2003 k zapsání stavby na seznam chráněných památek UNESCO.

Od chrámu k pivovaru a zpět

V době kdy byl Třebíčský klášter (kolem roku 1220) suverénním kulturním a mocenským centrem, rozhodl místní opat, že namísto původní dřevěné kaple vystaví největší moravský kostel (zůstal jen nejdelším). Během necelých dvaceti let vybudovala jihofrancouzská huť základy, kryptu, severní a jižní kapli, chór a severní předsíň, ale v roce 1241 byly stavební práce přerušeny. Předpokládá se, že byl změněn plán a od té doby se na stavbě začínají výrazněji projevovat gotické vlivy. Okna v prostoru hlavní lodě už mají protáhlý tvar, ale přesto víc než průhledy ke světlu připomínají střílny románského hradu. Podobně je to s plastikami ve sloupech hlavní apsidy. Některé sice nesou suverénní tahy kameníků, s nimiž vytvářeli bizardní masky a chrliče gotických katedrál, ale stále se v nespoutaném výrazu drží zpátky. Dokončení stavby se klade k roku 1260. K bohoslužbě pak sloužila asi dvěstě let. V roce 1462 byla vypálena a za své vzala nádherná osmidílná klenba, která byla plně nahrazena až o tři století později. S úpadkem Třebíčského kláštera řídnul i bohoslužebný život v bazilice a když odsud byli na začátku 15. století vyhnáni poslední mniši, začalo se kostela používat ke světským účelům. Bůh to těm neznabohům odpusť. V Bazilice zřídili pivovar a později i konírnu, zámeckou kuchyni a prádelnu. Do původního stavu uvedli kostel až Valdštejnové. Na začátku 17. století si z Prahy povolali architekta Kaňku, který se podílel i na stavbě chrámu sv. Víta. Kaňka navrhl barokní gotizující klenbu, která stavbě dodala specifický ráz. Od této doby se znovu využívá k bohoslužebným účelům a dnes je přístupná i veřejnosti.

Kaple a krypta

Vedle chrámových lodí se krčí opatská kaple s původními gotickými malbami. Jedná se o druhé nejstarší fresky na Moravě. Malby a ornamenty kompletně pokrývají vnitřní prostor kaple. Nejzajímavější je na celé věci fakt, že podobné malby zdobily dříve celý interiér baziliky. Muselo to vypadat jak v nějakém orientálním paláci. Nádhera!

Krypta je nejzachovalejší částí kostela. Byla postavena jako pohřebiště mnichům a zakladatelům kláštera, ale jejich ostatky dnes spočívají jinde. Strop podepírá 50 sloupů a polosloupů, jejichž hlavice zdobí rostlinné ornamenty, zvířata a fantastické obličeje. Co sloup to originál. Z krypty také vede tajná chodba, která má být vyvedena v nedaleké obci Sokolí. Mnozí v Třebíči věří, že je v ní zakopán poklad, který tu měli mniši před Husity ukrýt v 15. století. Nejcennější částí pokladu je zlatý Kristus v životní velikosti. Krypta se proslavila i ve filmech. Natáčela se zde např. i Markéta Lazarová.

Pivovar Dalešice

Ačkoli se v Dalešicích vařilo pivo již od konce 16. století, pivovar se dostal do širšího povědomí veřejnosti teprve před 35 lety poté, co si jej z více než 150 dalších objektů vybral režisér Jiří Menzel a na motivy Hrabalovy knihy natočil film Postřižiny. V té době byl již pivovar tři roky nefunkční a nezadržitelně chátral a to až do roku 1999, kdy jej získali současní majitelé. Ti jej díky citlivé rekonstrukci zachránili a od roku 2002 se u nás opět vaří pivo.

Z historické části pivovaru je zřízeno unikátní Muzeum rakousko-uherského pivovarnictví a na místě původní sladovny je dnes příjemná nekuřácká restaurace, kde si kromě dalešického piva pochutnáte na poctivých jídlech pivovarské kuchyně. Ve stylových prostorách historické budovy, kde mimo jiné zasedala filmová správní rada pivovaru, dnes organizujeme svatby, oslavy a netradiční firemní akce. Součástí areálu je také poetický hotel ideální pro romantický víkend, rodinný pobyt či cyklistickou dovolenou. Během celého roku pořádáme nejrůznější kulturní, sportovní a gastronomické akce.

Mohelenská hadcová step

Mohelenská hadcová step je národní přírodní rezervace tyčící se nad meandrem řeky Jihlavy nazývaným „Čertův ocas“. Leží nedaleko obce Mohelno v okrese Třebíč v místních lokalitách Mohelnská step na levém a Čertova hráz na pravém břehu. Rezervaci spravuje CHKO Moravský kras, i přes to, že se v něm přímo nenachází. Rezervace má rozlohu 59,23 ha, z čehož 50,34 ha tvoří zvláště chráněné území. Hadcová step patří k jedné z nejcennějších lokalit v České republice i v Evropě. Nadmořská výška zde kolísá od 260 m n. m. do 385 m n. m. Mohelenská step byla vyhlášena rezervací 31. prosince 1933, a to kvůli rozmanitosti fauny a flory, kterou způsobuje hadcové podloží. Hadec neboli serpentinit je silně bazická tmavozelená či černozelená hornina dobře akumulující teplo. Hadcové půdy jsou bohaté na hořčík, ale velmi chudé na živiny. V kombinaci s nedostatkem srážek má tento substrát nepříznivé účinky na mnoho druhů rostlin a způsobuje například nanismus.

Na území stepi se nachází kriticky ohrožená podmrvka hadcová (Notholaena marantae), sleziník nepravý (Asplenium adulterinum) a ze živočichů kudlanka nábožná (Mantis religiosa), ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius) a ještěrka zelená (Lacerta viridis). Bylo zde také zjištěno 91 ze 107 středoevropských druhů mravenců.
49 fotek, 1.5.2018, 74 zobrazení
Jako každý rok jsme se zúčastnili oslav 1.máje na Pláních
102 fotek, 1.5.2015, 504 zobrazení
96 fotek a 8 videí, 1.5.2015, 94 zobrazení
Ošklivé počasí ráno, déšť a zima dopoledne odradilo mnoho diváků od účasti na tradičním 1.máji na Pláních. V poledne se vyjasnilo, vysvitlo sluníčko a program mohl začít......
100 fotek a 1 video, 1.5.2013, 99 zobrazení
No hodně pěknej 1.máj v duchu oněch časů s hojnou učastí dojiček,traktoristů,chovatelek,živočichářů,jezedaček,jezedáků atd .no prostě prča.
93 fotek a 2 videa, 1.5.2013, 119 zobrazení
Dostali jsme pozvání na účast v prvomájovém průvodu na Pláních. Tak jsme tedy vypravili jedno zemědělské vozidlo s brigádníky, delegaci z NDR, SSSR a zástupce Lidových millic. Kostými byly povětšinou vastní, uniformy z fundusu KHV. Počasí bylo docela dobré, ještě že nepršelo. :-)
106 fotek, 1.5.2014, 885 zobrazení
104 fotek, 1.5.2013, 100 zobrazení | oslavy
Recesistický 1. máj na Pláních pod Ještědem, Chata Pláně pod Ještědem, 01-05-2013
1 video, 4.5.2014, 442 zobrazení
149 fotek, 1.5.2013, 124 zobrazení
Další z povedených recesistických akcí pořádaných na Pláních,tentokrát v duchu oslav práce na 1.máje. Počasí vydrželo,účastníci se dobře bavili a je z podivem kolik artefaktů z temných dob totality se ještě všude dochovalo v podobě vlajek,mávátek a uniforem.
21 fotek, 1.5.2012, 375 zobrazení | události, moje fotozprávy
1 máj 2012 recesistický 1 máj na Pláních pod Ještědem

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron