josefj68
Trasa mého cyklovýletu po Litoměřicku začala v okresním městě Litoměřice, kde jsem se hlavně trochu "toulal" po parkánech a Máchových schodech a poté se vydal na cestu po cyklostezce podél Labe směrem na Třeboutice. Zde jsem pokračoval po silnici do Křešic, sjel z hlavní silnice na vedlejší a mezi poli vyjel zpět na hlavní silnici až za obcí Okna. Tady jsem pokračoval směrem na Lounky, Černěves, Vědomice a až do Roudnice nad Labem. Po krátké pauze a zastavení v místním Tescu jsem vyjel směrem na Rohatce a po cestě navštívil malou nenápadnou rozhlednu "Na horách". Potom následovala zastávka v Rohatcích u rotundy, v Olešku u železničních závor. V Hrdlech jsem najel na hlavní silnici a pokračoval až do Terezína. Výlet jsem zakončil dojezdem do Litoměřic - Pokratic. Bohužel hned na začátku výletu mi "odešla" baterka v cyklocomputeru, tak ani nevím kolik jsem ujel vlastně kilometrů.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2020
  • 52 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
joona
Vznik tohoto královského města spadá mezi roky 1219 a 1228 na soutoku Labe a Ohře Městské opevnění Parkány José Rizala,Kostel Všech svatých,Jezuitský kostel Zvěstování Panny Marie,Katedrála svatého Štěpána s věží,Residence litoměřických biskupů,Bývalý královský hrad,Kostel svatého Vojtěcha,Kostel svatého Václava,Residence děkana litoměřické kapituly,Kalich, Dům pod bání,podzemní sklepení,
více  Zavřít popis alba 
  • 28.8.2017
  • 72 zobrazení
vrstevnice
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2016 až leden 2017
  • 163 zobrazení
klt
Příhodná poloha labských teras lákala k trvalému osídlení již od mladší doby kamenné (asi 4500-3600 let př.n.l.). Stopy osídlení nalézáme především na Dómském vrchu, kolem Dlouhé a Vavřinecké ulice, mezi ulicí Michalovickou a Kamýckou a mezi Českolipskou a Žitenickou ulicí.
Ve 4.-1. stol.př.n.l. se zde usídlili Keltové, kteří byli později postupně vytlačováni Germány. V závěru období tzv. "stěhování národů" (6.stol.n.l.) přichází do Čech slovanští osadníci. Z území Litoměřic je ještě neznáme, ale je jisté, že i tuto úrodnou krajinu obsadili již záhy, o čemž svědčí nálezy z Lovosic. Na katastru Litoměřic se první slovanské osady objevují v období starohradištním, tj. v 8.století. Vzájemná izolovanost osídlených oblastí vedla postupně ke vzniku kmenů. Z tzv. zakládací listiny pražského biskupství, hlásící se k r.973, víme, že jižně a jihovýchodně od Litoměřicka byla oblast kmene Čechů v okolí Prahy a Pšovanů na Mělnicku. Na západě, v povodí Ohře byli mocní Lučané, na severozápadě Lemuzi a na severu snad už i Děčané. K území osazenému tzv. Litoměřici náležela oblast severozápadně a severně od dnešního města, na druhém břehu Labe hustě obydlené Lovosicko a na jihu dosahovala jejich sídla snad až k Roudnici.
V průběhu 9. a 10.století se celé severozápadní Čechy postupně dostaly do svazku rodícího se raně feudálního státu, sjednocovaného důvtipem a mečem Přemyslovců. Na výrazné terase, nazývané dnes Dómský vrch, vybudovali Slované mocný, raně středověký hrad, jenž po starším hradišti "Hrádku" u Velkých Žernosek převzal úlohu strážce kraje. Přemyslovcům sloužil jako správní centrum, jedno z nejvýznamnějších v Čechách (k 31.květnu 993 je listinně doložena provincie litoměřická, a tím nepřímo i existence litoměřického přemyslovského správního sídla). Na hradišti se ve východní části předhradí nacházel i prostor vyhrazený litoměřické kapitule, založené v roce 1057, s kostelem sv.Štěpána. Stávala zde i starší sakrální stavba, kostel sv.Jiří, umístěný v severozápadní části hradiště, tedy v místech předpokládané akropole, kde sídlil přemyslovský hradský správce-kastelán. Tyto kostely byly zcela určitě nejstaršími kamennými stavbami ve městě.
Založení kapituly s kostelem sv.Štěpána knížetem Spytihněvem II. v roce 1057 dosvědčuje tzv. Zakládací listina kapituly litoměřické, dochovaná v originále ve zdejším archivu. Prvním kapitulním proboštem byl Lanc, kterého jmenuje kronikář Kosmas v souvislosti s kandidaturou hodnosti biskupské, což dokládá jeho významné postavení. Archeologické nálezy z území Litoměřic dokládají, že okolo tohoto jádra osídlení se již v 9., ale především od 10. do 12.století vytvářela rozsáhlá sídelní aglomerace. Skládala se asi z dvaceti osídlených poloh, kde stávaly osady a velmožské dvorce (např. vsi Božka, Zásada, dvorec velmože Hroznaty Tepelského u kostela P.Marie). Ves Litoměřice je zmíněna poprvé a naposledy v roce 1228. Ovšem v tomto případě nešlo o prostou agrární ves, ale o zárodek vrcholně středověkého města.
Na počátku 13.století litoměřická sídelní aglomerace představovala významné středisko politického, kulturního a hospodářského života. Zcela logicky se proto už v r.1234 setkáváme s doklady o vzniku města v právně institucionálním smyslu. Fakticky lze však o přeměně sídelní aglomerace v město hovořit již v l.1219-1228. Šlo v počátcích o opevněný areál dřevěných domů kolem náměstí. Gotickou výstavbu prvých kamenných domů lze doložit až ve 2.polovině 13.století. V roce 1233 se zde usadili mniši františkáni a r.1239 dominikáni. Typickým městským řádem bývali také tzv. křížovníci s červenou hvězdou, kteří jsou zde připomínáni k roku 1257. Město žilo z řemesla, obchodu i labské dopravy, za hradbami se na svazích Českého středohoří pěstovala vinná réva. Stávala zde i mincovna a roku 1298 byla při farním kostele zřízena škola.
Měšťané se řídili zvláštním právem, nazývaným magdeburské, či později litoměřické, což znamenalo, že odvolacím soudem nebyla Praha, ale Magdeburg. Později toto právo přijala početná řada dalších českých měst, pro něž se od 13.století odvolací stolicí stal soud litoměřických kmetů. Litoměřice tak získaly řadu výsad a privilegií a tím i větší význam, než kterékoli město v Čechách (mimo Prahu).
Panování Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. znamenalo další rozmach města, které se po polovině 14.stol. rozrostlo směrem k severu a východu. Důkladné opevnění chránilo jeho bohatství, pramenící zejména z monopolního postavení v dálkovém obchodě, neboť veškeré lodi a povozy zde musely vyložit své zboží a umožnit litoměřickým přednostní koupi. Pro rozvoj města mělo značný význam i tzv. mílové právo, potvrzené panovníkem roku 1325, které zajišťovalo monopol na řemeslnou výrobu v okruhu jedné české míle tj. zhruba 11 km kolem města. 7.května 1359 daroval český král Karel IV. litoměřickým měšťanům vrch Radobýl a okolní pozemky na zřízení vinohradů s tím, že každý desátý sud vína známého jako "litoměřické", bude odevzdán do "králova domu". Ve městě se vařilo i pivo, které však proslulo svou špatnou kvalitou, což se odrazilo i ve světské poezii, viz. část básně Podkoní a žák: "Jediť kyselo as húby zapíjejíc litoměřickým pivem, jež vždy smrdí bahnem a dýmem,...". V této době město stále ještě ovládal německý patriciát. Jádrem obyvatelstva byla střední měšťanská vrstva, skládající se z nezávislých řemeslnických mistrů.
Přelom v dějinách Litoměřic přinesla husitská revoluce. Myšlenky a idee husitství v této oblasti hlásal především zeman Zikmund Řepanský, jemuž patřily Třebívlice. Kázal zde i Husův předchůdce, Konrád Waldhauser, který působil v děkanském kostele Všech svatých (zemřel v Praze 8.prosince 1369). Pronikání husitských myšlenek usnadnilo i to, že zdejším kapitulním proboštem (nejvyšší církevní úřad) byl Zdislav ze Zvířetic, Husův přítel a zastánce reformních myšlenek, kterého kostnický koncil počítal též mezi přední kacíře. Katolická reakce však byla v Litoměřicích silná. Na vánoce r.1419 došlo k rozsáhlému zatýkání přívrženců kalicha. Bylo uvězněno ve věži u Michalské brány 24 měšťanských synků a 30.května následujícího roku byli popraveni utopením v Labi. Na probošství byl podniknut útok a sám probošt se zachránil jen včasným útěkem. Hrozba obležení města Janem Žižkou z Trocnova roku 1421, jehož útok však byl odražen, vedla k tomu, že se 29.května 1421 Litoměřice připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka poté dal vybudovat vlastní hrad nad Třebušínem, nazvaný Kalich.
Ve spojení s Pražany zůstaly Litoměřice až do r.1427, ale později se začaly přiklánět k radikálnější straně, městskému svazu Lounsko-žateckému. Spojení těchto měst a drobné šlechty z okolí představovalo značnou vojenskou sílu. Postupná radikalizace postojů Litoměřic vedla nakonec až k tomu, že zdejší oddíly bojovaly ještě roku 1434 na straně vojsk Prokopa Holého v bitvě u Lipan. Radikalismus svazu měst byl zlomen až na sjezdech stavů v Praze a Brně roku 1435. Dlouhodobým výsledkem husitských válek bylo oslabení pozic katolické církve a vzrůst významu městského stavu. Litoměřice se staly nejvýznamnějším městem českého severu a na počátku 16.století sehrály důležitou roli v období stavovských sporů.
Konec patnáctého a především následující století byly dobou v níž pozdní gotiku následuje renesance. Rostlo bohatství měšťanů, kteří si nechávali stavět nové kamenné domy, dodnes tvořící pýchu města. Ke konci 15.stol. se začaly prosazovat tendence feudálního panstva, usilujícího o snížení vlivu a moci královských měst. Hrozilo, že spory se znovu nebudou řešit jen diplomaticky. Litoměřičtí proto urychleně přistoupili k opravám a modernizaci opevnění která proběhla v l. 1502-03 a 1513, kdy byly staré gotické hradby doplněny o vnější parkánovou zeď s četnými zaoblenými dělovými baštami. V letech 1508-09 byla opevněna také některá předměstí.
Cenným skvostem města se stala radnice postavená po požáru města roku 1537. O deset let později byla svědkem soudu krále Ferdinanda I. nad odbojnými stavy, který nejtíživěji dopadl na královská města. Snahy o podlomení hospodářské a politické síly měst však neznamenaly zvrat v jejich kulturním vzestupu. Litoměřické školství získalo věhlas novou latinskou kolejí, založenou se souhlasem panovníka roku 1549.
V roce 1577 se tu konala i první známá pitva v českých zemích, pročež sem zavítal r.1600 lékař evropského jména, Jan Jesenius.
Když došlo 24.května 1618 v Praze k defenestraci habsburských místodržících, připojily se k zahájenému odboji i Litoměřice a město se připravovalo na válku. Veškeré naděje však padly porážkou české armády na Bílé hoře 8.listopadu 1620, která znamenala zlom i ve vývoji města. Pro svou víru muselo město opustit na 215 nekatolických rodin, aby hledaly novou obživu v cizině. Nejznámější z exulantů byl někdejší rektor koleje, městský radní a vynikající humanistický literát a učenec Pavel Stránský. Město muselo bez náhrady vrátit konfiskovaný církevní majetek a měšťané byli násilím obraceni na katolickou víru.
Další rány městu přinesla třicetiletá válka s neustálým střídáním cizího i domácího vojska, jimž Litoměřice sloužily jako výhodná proviantní základna. Následkem války zůstalo z 264 domů v hradbách 137 obyvatelných a z 230 domů na předměstí pak pouhých 57.
Po vleklém období loupežných vpádů nepřátelských armád i pluků císařských obránců však následoval nový rozmach. Podobně jako vítězná katolická víra působila na proměnu duší nových obyvatel, proměnila i barokní estetika vnější tvář města, zejména zřízení biskupství a roku 1655 jmenování dosavadního probošta biskupem.
Po útrapách válek se poměry ve městě zlepšovaly jen pozvolna. Pomalu se doplňoval také počet obyvatelstva. To zůstávalo sice převahou stále české, ale i zde se začal projevovat charakter cizí státní moci a nových vrchností a národnostní hranice se začaly posunovat do vnitrozemí. Litoměřice se v průběhu 2.poloviny 17. a 1.poloviny 18.století začaly poněmčovat.

zdroj: https://www.litomerice.cz/mesto/historie-mesta
více  Zavřít popis alba 
194 komentářů
  • 10.9.2016
  • 255 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jeannott
V Litoměřicích se pivo vařilo již od 13. století, kdy město vzniklo. Vznik Pivovaru Litoměřice se pokládá do roku 1720, kdy skupina měšťanů získala várečné právo a postavilo si první budovu pivovaru. Zcela dostavěn byl v roce 1739. Již roku 1765 byl pivovar přestavěn. Pivovar se jmenoval Bürgerliches Brauhaus, tedy „Měšťanský pivovar“. V roce 1831 pivovar získal monopol na prodej piva ve městě. Roku 1869 byl provoz modernizován na parní. V roce 1892 si pivovar pořídil nové sklepy a chladicí železniční vagón, v němž se litoměřické pivo vyváželo do Evropy, ale i Ameriky. V roce 1900 získal pivovar v Paříži nejvyšší ocenění. Před první světovou válkou měl pivovar v severních Čechách mnoho filiálek. Piva se jmenovala například „Dominátor“, „Josefův var“ nebo „Schalkovo dvojsladké“.
Pivovar byl v roce 1948 znárodněn. Až do roku 1990 byl postupně součástí několika národních podniků, než se stal státním podnikem. Záměrem státu bylo pivovar privatizovat, což se dlouho nedařilo. V roce 1995 pivovar získala firma Měšťanský pivovar Kalich, a.s, která ale brzy zkrachovala. Pivovar byl tedy prodáván podruhé. V květnu 1996 jediný vlastník Fond národního majetku založil společnost Korunní pivovar, s.r.o., kterou na konci roku různí drobní společníci. Od dubna 1998 byla jediným vlastníkem firma Pekařství a.s.
Výstav ale v tvrdém konkurenčním boji neustále klesal (v roce 1992 140 000 hl, v roce 2001 už jen 30 000 hl). V těžké ekonomické situaci proto pivovar 30. listopadu 2002 po 282 letech výrobu piva zastavil.
Pivovar Litoměřice byl pivovar v Litoměřicích založený roku 1720 a uzavřený 30. listopadu 2002. Pivovar byl známý především svým světlým ležákem Kalich.

Gotické hradby tvoří hranice dnešní Městské památkové rezervace, která byla vyhlášena ministerstvem kultury roku 1978 na historické jádro Litoměřic. Původní hradební systém připomínaný roku 1257 zanikl beze stop. Parkán je prostor před samotnými hradbami, který je z přední strany chráněn náspem, v tomto případě menší zdí.
Gotický systém hradeb, který se dochoval dodnes vznikl ve dvou etapách. Vnitřní hradba se datuje kolem let 1360– 1380. Je místy deset metrů vysoká, až dva metry silná se zubatým cimbuřím a hranolovitými věžemi. Vnější parkánová zeď, původně 4,5 metrů vysoká byla postavená kolem roku 1513 a zachovala se do výše cca tří metrů, silná až 1,2 metru s několika podkovovitými baštami. Západní věžice byla roku 1705 upravena jako vyhlídkový pavilon nazvaný jezuitská hvězdárna. Dnešní obvod hradeb je dlouhý cca 1800 metrů. V hradbách byly původně čtyři brány. Dlouhá brána (východní), Mostecká (jižní) Michalská (západní) a čtvrtá řečená Nová (severní, dříve Cínařská). Všechny brány byly postupně zbořeny v letech 1831– 1863. Litoměřické parkány dnes nesou jméno José Rizala. José Rizal byl filipínský básník, prozaik, humanista a významný oční chirurg. Na počest přátelství mezi ním a litoměřickým ředitelem reálky (střední školy) Ferdinandem Blumentrittem je zde umístěna pamětní deska. Na počest Karla Hynka Máchy, který v Litoměřicích pobýval je v blízkosti vstupu dílo sochaře Václava Blažka.
více  Zavřít popis alba 
214 komentářů
  • 1.2.2013
  • 315 zobrazení
dahliaji
Litoměřice - pohledy především z parkánu
více  Zavřít popis alba 
  • 27.10.2011
  • 48 zobrazení
cilk
jde o levé křídlo litoměřických parkánů .pravé křídlo jsem fotila někdy brzy z jara viz tento odkaz
http://cilk.rajce.idnes.cz/LITOMERICE-_PODVECERNI_POHLED_Z_PARKANU
více  Zavřít popis alba 
113 komentářů
  • 31.5.2011
  • 63 zobrazení
cilk
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 23.2.2011
  • 75 zobrazení
klt
Počátky litoměřického hradu jsou neobyčejně spletité a cesta k jeho podobě, tak jak ji známe dnes, byla zdlouhavá, plná proměn. Za pomoci různých vědních disciplín - historie, stavební historie a archeologie - poznáváme alespoň některé momenty jeho historie, jeho podobu a životní styl obyvatel. Hrad sestával z paláce a hospodářských budov a byl chráněn samostatnými hradbami. Dnes z budov areálu známe již jen palác, který sám je označován jako „hrad“.
Na počátku bylo raně středověké hradiště na Dómském vrchu založené v 1. polovině 10. století, centrum přemyslovské správy zdejšího regionu, jedna z nejvýznamnějších pevností v zemi a sídlo kastelána. Jeho úlohu postupně přebíralo město Litoměřice, vznikající v 1. třetině 13. století kolem dnešního náměstí. Osídlení na Dómském vrchu se po roce 1250 proměnilo v novou městskou lokaci Přemysla Otakara II., v jejímž jihozápadním rohu vzniká hrad. Asi snad nebyl ani dostavěn, když toto město, jemuž silně konkurovaly příliš blízké Litoměřice, zaniklo a s ním i blízký hrad. Protože jej však bylo potřeba, jako centra královské moci a reprezentace, vzniká za Václava II. (1283-1305) nový hrad při severozápadním rohu litoměřického opevnění. Tehdy bylo dnešní město menší (jeho severní hranice probíhala dnešní ulicí Okružní) a patrně zcela zastavěné. Protože pro hrad nebylo místo uvnitř, byl postaven vně hradeb a teprve mnohem později, při rozšiřování Litoměřic ve 2. polovině 14. století byl zapojen do městského organismu a tvořil samostatnou pevnost při jihovýchodním opevnění (zatím přesně nevíme, zda byl připojen k městským hradbách či stál samostatně před městskou fortifikací).
Z původního hradu známe pouze základ západní stěny stavby, o které nedokážeme říci, jak vlastně vypadala, a odpadní jámu s keramickými a skleněnými nádobami importovanými ze Saska. Král Václav II. hrad nikdy nedostavěl a je otázkou, zda mu jeho záměr překazila jeho smrt nebo jiný důvod. Stavby se zúčastnil nejspíše i litoměřický purkrabí, kterým za Václavových časů byl Albrecht z Frýdlantu. Podle jeho písemného svědectví, pořízeného v Liběšicích 9. dubna 1314, král Václav II. v Litoměřicích pobýval a že tehdy byl z jeho milosti purkrabím „annis pluribus“ (drahně let). Kromě vyřizování úředních záležitostí (mj. obchod po Labi, právo skladu obilí), tu nejspíše král dohlížel na postup stavebních prací na hradě.
Na dokončení musel hrad počkat až na Jana Lucemburského (1310-1346), krále, který v našich dějinách dlouho neměl příliš dobrou pověst, ale který slávu českých zemí rozšířil při svých rytířských toulkách po celé Evropě. Král Jan v okolí Litoměřic nechal před rokem 1320 založit malebný Kamýk a impozantní Střekov a nejspíše v tomto období vystavěl také litoměřický hrad, z něhož dnes známe pouze torzo. Hrad měl pravoúhlý půdorys a oba rohy na severní straně zpevňovaly vysoké válcové věže. Ty již zdálky příchozímu ukazovaly, kdo je ve městě pánem, a zároveň tvořily silné obranné body na této velmi zranitelné straně Litoměřic. Mezi věžemi byla v hradbě umístěna brána vybavená železným hřebenem - zvedací mříží. Vzhledem k tomu, že zde nebyl padací most, můžeme předpokládat parkán obíhající kolem hradu a před ním příkop, zesilující obrannou složku pevnosti. Jižní stranu areálu hradu neznáme, protože byla zničena novostavbou stavbou měšťanského pivovaru a jeho sklepů na Tyršové náměstí. Zato však archeologický výzkum odkryl základy paláce, který se připojoval k západní hradební zdi a měl na straně do nádvoří arkády.
Ve 2. polovině 14. století došlo k výraznému rozšíření hradu, a to o palác, který byl přistavěn před západní hradební zeď do někdejšího parkánu a který dodnes zůstává nejvýraznějším pozůstatkem hradu. Sice přesně nevíme, zda jej postavil Janův syn Karel IV. (1346-1378) nebo až jeho nástupce Václav IV. (1378-1419), ale předběžně se zdá, že jej mohl začít budovat Karel IV. a dostavět jeho syn Václav. Co však můžeme říci s jistotou je, že patřil ke špičkovým světským stavbám své doby. Dnes z něj zůstal dochován pouze pozdějšími úpravami poškozený obvodový skelet, ale i tak dokážeme rekonstruovat jeho skladbu a podobu. Do paláce se vcházelo od nádvoří, neobyčejně výtvarně působivým portálem, s bohatou profilací a postranními fiálami. Jeho nejbližší analogie nacházíme pouze na význačných sakrálních stavbách svojí doby. Přízemí hradu obsahovalo kromě obytné prostory s krbem řadu dalších místností, které dokážeme jen stěží určit. Nacházela se však zde i kaple, jejíž miniaturní presbytář stavitel umístil do východní obvodové zdi paláce. Dodnes je z něj překvapivě intaktně dochována levá část i s klenbou, sanktuarium a torzo okna. Z přízemí byl vstup do nedochovaných sklepů, sloužících především ke skladovacím účelům. Po točitém schodišti umístěném v jižním průčelí se také mohlo vystoupat do prvního patra, které bylo určeno majitelům hradu, královské rodině. Při obou kratších průčelích nacházíme soukromé byty, mezi nimi pak audienční a reprezentační prostory. Místnosti pro denní pobyt byly vybaveny krby, poskytujícími teplo, a prevety, záchody, které byly vysunuty vně zdi jako arkýře. Zatímco severní stranu osvětlovala jednoduchá okna, jižní stěna se otevírala rozměrnými okny, kamenicky neobyčejně precizně modelovanými, vybavenými sedátky.

zdroj: http://www.hradlitomerice.cz/historie/
více  Zavřít popis alba 
110 komentářů
  • prosinec 2005 až srpen 2017
  • 127 zobrazení
klt
Dominikánský klášter u sv. Michala v Litoměřicích existoval v Litoměřicích v letech 1236-1950.
Dominikánský klášter v Litoměřicích byl založen podle tradice po roce 1236 pražským biskupem Bernardem z rodu Kaplířů, kteří byli trvalými příznivci kláštera. První listinně doloženou zmínku máme z klášterního archivu z roku 1330. Klášter obdržel postupně celou řadu fundací, a zabezpečil tak svou existenci. Za husitských válek utrpěl velké škody, ale nepřestal existovat. Jeho představení těžce zápasili o existenci v utrakvistických Litoměřicích. Klášter stále rychleji upadal po stránce hmotné i z nedostatku noviců. Po Bílé hoře nastal opět rozkvět kláštera. V roce 1630 dal Ferdinand II. nově založenému noviciátu při klášteře konfiskované dominium Velký Újezd. Obnovu celého kláštera vedl nový převor Petr Canadilla. Pro noviciát muselo město Litoměřice postoupit domy emigrantů a klášter rostl tím, že se v něm vychovávali novici pro celou provincii. V letech 1656-1783 složilo v tomto klášteře řádový slib 967 noviců. Koncem 17. století se staví kostel sv. Michala, klášter a několik vedlejších budov, takže dominikáni mají na severozápadní straně města vlastní čtvrť. Za Josefa II. roku 1785 byl počet řeholníků snížen z 22 na 14. Dne 30. května 1788 se museli dominikáni přestěhovat do zrušeného kláštera minoritů u sv. Jakuba v Litoměřicích. V roce 1878 byl noviciát přenesen z Litoměřic do Brna, později do Olomouce.

Klášter byl u staršího kostela založen pravděpodobně v polovině 13. století. Za vlády Karla IV. všechny objekty prošly důkladnou přestavbou, jejíž pozůstatky jsou dodnes viditelné (arkády rajského dvora). Při husitském dobývání města nebyl snad přímo poškozen, další soužití komunity s převážně nekatolickým městem však bylo až do počátku 17. století problematické. Klášter i kostel byly poškozeny živelnými pohromami (1511 zemětřesení, 1519 požár ? od blesku aj.).
Od roku 1628 se připravoval materiál na důkladnou přestavbu, zahájenou po skončení třicetileté války. Kostel svatého Michala byl přestavěn v raném baroku podle projektu G. D. Orsiho (1672–85), úpravy konventu se omezily na důkladnou opravu a nové uliční průčelí. Počátkem 18. století si dominikáni zřídili na přilehlém parkánu velkou zahradu s "lusthausem", zřízeným z jedné hradební věže.
Klášterní komunita byla roku 1788 přemístěna ke svatému Jakubu (bývalý minoritský klášter), v původním objektu se usadil nejprve generální seminář, poté krajský, později okresní úřad. Uliční fasádu konventu změnila klasicistní přestavba v letech 1814–34 od místního architekta Josefa Gaubeho. Kostel svatého Michala byl roku 1838 zdemolován, část vnitřního zařízení předtím odvezena do kadaňského farního kostela, kde se zachovala dodnes. Od roku 1949 sídlí v bývalém klášteře Státní oblastní archiv Litoměřice s působností pro Ústecký a Liberecký kraj.

Také v tomto místě stál nejstarší kostel již v románském období. Je možné, že sloužil velkému pohřebišti, archeologicky doloženému mezi ním a pozdějším náměstím. Ve druhé polovině 30. let 13. století položil základy k litoměřickému konventu dominikánů u sv. Michala Bernard Kaplíř ze Sulevic (22. pražský biskup).
Rod Kaplířů ze Sulevic měl k litoměřickým dominikánům vždy úzký vztah. Ve 14. století byl klášter i kostel výrazně goticky přestavován. Za husitských válek zažil klášter dramatické chvíle. Žižkovo vojsko se k městu přiblížilo v květnu 1421 a zaujalo postavení na pravém břehu Pokratického potoka. Žižka na město zaútočil a podle tradice jeho jednotky pronikly právě do areálu dominikánského kláštera, byly však odraženy. Litoměřičtí se již mezitím (29. 5. 1421) dohodli s Pražany, přistoupili ke čtyřem pražským artikulům a Žižka od města odtáhl. Dominikánský klášter v Litoměřicich dále existoval, byť asi se značnými obtížemi, i v utrakvistickém období. Objekty kláštera i kostel byly poškozeny na počátku 16. století - v roce 1511 zemětřesením, roku 1519 požárem od blesku. V roce 1583 se zřítila střecha a polovina klenby kostela, který pak zůstal na dlouhá léta ruinou. Willenbergova rytina z roku 1602 ukazuje pravděpodobnou podobu kostela v pozdním středověku a raném novověku - jednalo se o trojlodní halový objekt.
V letech 1674 - 1686 byl kostel zásadně přestavěn stavitelem Antonio Portou dle plánů G. D. Orsiho. Jednalo se o razantní přestavbu, spíše se dá hovořit o novostavbě s využitím starších konstrukcí. Stavba na křížovém, centralizujícím půdorysu měla krátkou loď zaklenutou pouze dvěma klenebními travé. Průčelí kostela vycházelo z italských vzorů. Nejvýznamnějším příznivcem řádu byl v té době Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, slavný obránce Vídně před Turky v roce 1683. V době josefínského rušení klášterů dominikány zachránila jejich účast na duchovní správě ve městě, museli se však přestěhovat do bývalého minoritského kláštera u sv. Jakuba.
Nevyužívaný kostel byl v roce 1838 prodán soukromníkovi ke zboření. Na jeho místě byla rozšířena budova krajského úřadu (někdejší konventní budova). Kamenivo z tohoto bořeného kostela bylo využito ke stavbě silnice do Pokratic. Z kostela se tak do dnešních dnů zachovala proluka mezi dnešním úřadem práce a státním oblastním archivem. Stále zde stojí kamenný sokl kostelního průčelí, s dosud patrným členěním fasády pomocí pilastrů. Levý krajní pilastr je zachován v celé výšce v rámci zdiva sousedního objektu (dnešní Úřad práce). Vedle něj stojí socha sv. Jana Nepomuckého. V ose zbořeného kostela, tedy v místě někdejšího vstupu, stojí klasicistní kašna. Část mobiliáře byla přestěhována do farního kostela v Kadani.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_dominik%C3%A1n%C5%AF_(Litom%C4%9B%C5%99ice)
http://www.hrady.cz/index.php?OID=6820&PARAM=11&tid=21104&pos=450

http://litomerice-leitmeritz.net/clanky/cist/nazev/17-zmizele-litomerice-i-zmizele-kostely
více  Zavřít popis alba 
113 komentářů
  • srpen 2005 až srpen 2017
  • 433 zobrazení
klt
Pozdně gotický dům z roku 1513, postavený na raně gotických základech. Na fotografiích z roku 1870 měl ještě tento dům na průčelí dva pozdně gotické chrliče. Byly bohužel odstraněny. Část jednoho z nich můžeme dnes vidět v expozici muzea (stará radnice).
Dům se nachází v centru města na Mírovém náměstí. Zájemci zde mohou navštívit galerii a muzeum litoměřické diecéze a expozici naivního umění. Otevřeno je celoročně kromě pondělí.
Přední pozdně gotický dům s vrstveným stupňovitým štítem má v obou patrech původní kamenná profilovaná okna. Na prostředním okně v prvním patře je malý znak s letopočtem 1513. V podloubí vstupujeme portálem do klenuté síně v přízemí s chodbou do dvora, portálkem do sklepa a schodištěm do patra. Po schodišti se dostaneme do síně v prvním a druhém patře, ve kterých jsou dřevěné stropy. Dochovalo se zde i mezipatro s okny do dvora.
Z mázhausu v přízemí projdeme chodbou kolem komory s valenou klenbou do dvora k zadnímu objektu. Tento původně pozdně gotický dům, přistavěný k hradbě ze 14. století, si dochoval stupňovitý štít a renesanční pavlač do jižního parkánu. Oba domy mají sedlové střechy s pozdně gotickými krovy.

zdroj: http://www.hrady.cz/index.php?OID=6690&PARAM=11&tid=22038&pos=450
více  Zavřít popis alba 
100 komentářů
  • prosinec 2004 až srpen 2017
  • 249 zobrazení
klt
Městské opevnění v Litoměřicích
Opevnění původního raně středověkého města dokládají listiny z let 1257 a 1262. Vycházelo od městského hradu k dominikánskému klášteru (dnes Oblastní archiv) a podél hrany údolí Pokratického potoka dále k dnešnímu divadlu, odtud napříč ke kostelu Všech svatých, za starou radnicí k minoritskému klášteru (zůstal mimo jejich obvod) a podél dnešní ulice Na valech zpět ke hradu. Hrad, farní kostel i oba kláštery opevnění zesilovaly. Sestávalo z ? hlavní hradby (7–9 m vysoké a 1,8 m široké) s kulatými baštami (jedna snad zachována východně od paláce hradu) a parkánové zdi 3–4 m vysoké, sledující hlavní zeď v úsecích mimo údolí Pokratického potoka ve vzdálenosti 18 m. Brány byly zřejmě tři: Michalská (ve stejnojmenné ulici), u děkanského kostela a snad i u hradu.
Kolem roku 1350 byly při rozšíření města postaveny nové hradby: mezi hradem a dnešním divadlem nahradily původní opevnění, dále pokračovaly podél hrany údolí potoka ke kostelu Panny Marie (dnes jesuitský), svatého Vavřince a obloukem na konec nové Dlouhé ulice. Odtud zpět k minoritskému klášteru, který se konečně ocitl v jejich obvodu, a ke hradu. Nová hlavní zeď měla nejméně 11 hranolových, zčásti dovnitř otevřených věží, po celém obvodě ji sledoval parkán. Do města se vstupovalo pěti branami: kromě původních Michalské a hradní vznikly Mostecká (na konci Jesuitské ulice), Dlouhá (ve východním vrcholu opevnění) a Nová (v Novobranské ulici). Opevnění se dále upravovalo celé 14. a 15. století, od roku 1513 se stavěl nový parkán s kulatými baštami a vnějšími branami.
Války v 17. a 18. století ukázaly nedostatečnost gotických hradeb. Jednotliví dobyvatelé je proto doplňovali novými hliněnými náspy a bastiony, které byly opět likvidovány. Začal rovněž proces postupného zabírání věží a bašt k neobranným funkcím (zejména dominikánský Lusthaus, tzv. Hvězdárna). Poslední pokusy o zdokonalení opevnění proběhly ještě za napoleonských válek, kdy však obranu přístupu do Čech podél Labe převzala nová terezínská pevnost.
Roku 1806 byl do parkánu u Dlouhé brány vestavěn krajský soud, sousední kulatá bašta sloužila od té doby jako vězeňská kaple. Parkány se postupně upravovaly na sady a zahrady, nebo je zaplňovala dvorní křídla přilehlých domů. V letech 1823–66 zanikly všechny brány.
Při prorážení nové trasy polabské železniční trati v 50. letech 20. století byly odhaleny hradby kolem kláštera kapucínů (soud byl zbořen již roku 1951). To bylo impulsem k jejich obnově, která se postupně v 60.–90. letech rozšířila na celý jejich obvod. Negativním zásahem byla demolice parkánových hradeb při stavbě domu kultury. Jinak se podařilo vytvořit působivé průchozí parkánové terasy nad údolím Pokratického potoka a zapojit do života města většinu zachovalých věží a bašt.

zdroj: http://www.hrady.cz/index.php?OID=6645&PARAM=11&tid=20509&pos=450
více  Zavřít popis alba 
210 komentářů
  • prosinec 2004 až srpen 2017
  • 266 zobrazení
klt
Území Litoměřic na soutoku Labe a Ohře bylo trvale osídleno již od mladší doby kamenné v době asi 4.500 – 3.600 let před naším letopočtem. Ve 4. – 1. století před naším letopočtem se zde usídlili Keltové, kteří byli vytlačováni Germány. V 6. století území začali obývat Slované, první osady na Litoměřicku se objevily asi až v 8. století. V průběhu 9. a 10. století byl na dnešním Dómském vrchu postaven středověký hrad. Dne 31. května 993 je písemně doložena provincie litoměřická. V severozápadní části hradiště stával kostel sv. Jiří. Roku 1057 byla knížetem Spytihněvem II. založena kapitula s kostelem sv. Štěpána, který se nacházel v areálu hradu.
Na počátku 13. století se hradiště začalo přeměňovat v město. První zmínka o Litoměřicích pochází z roku 1228. Roku 1233 se v Litoměřicích usadil řád františkánů a o šest let později také dominikáni. K roku 1257 jsou navíc připomínáni křížovníci s červenou hvězdou. Ve 2. polovině 13. století již byly stavěny kamenné gotické domy. V roce 1298 byla při farním kostele zřízena škola. Litoměřice v tomto století získaly řadu výsad a privilegií, jakými se pyšnila pouze Praha.
Roku 1325 bylo potvrzeno mílové právo, které zajišťovalo monopol na řemeslnou výrobu v okruhu jedné české míle. Dne 7. května 1359 český král Karel IV. daroval měšťanům vrch Radobýl s okolními pozemky za účelem zřízení vinohradů. Každý desátý sud přitom musel být odevzdán králi.
Na vánoce roku 1419 bylo ve městě zatčeno mnoho přívrženců kalicha, kteří byli uvězněni ve věži u Michalské brány a 30. května následujícího roku byli utopeni v Labi. V roce 1421 obléhal město Jan Žižka z Trocnova a kvůli této hrozbě se 29. května 1421 Litoměřice připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka si pak nad Třebušínem postavil hrad Kalich. Roku 1427 se Litoměřice odklonily od Prahy a připojily se k radikálnímu městskému svazu Lounsko-žateckému. Odpor tohoto svazu byl zlomen až roku 1435. Na konci 15. století se objevily snahy o snížení vlivu a moci královských měst.
V letech 1502 – 1503 proběhly kvůli válečným hrozbám rozsáhlé opravy a modernizace opevnění. Staré gotické hradby byly doplněny o vnější parkánovou zeď se zaoblenými dělovými baštami. V letech 1508 – 1509 byla opevněna také některá předměstí. K dalším úpravám opevnění došlo roku 1513. Roku 1537 město postihl požár, který dal městu novou radnici. V roce 1549 byla se souhlasem panovníka založena latinská kolej. Roku 1577 se v Litoměřicích konala první známá pitva v českých zemích.
Po defenestraci habsburských místodržících 24. května 1618 se město připojilo k odboji a připravovalo se na válku. Po bitvě na Bílé hoře však muselo město opustit přes 200 nekatolických rodin. Za třicetileté války vojska využívala město jako zdroj proviantu a po válce zůstalo z původních 494 domů obyvatelných pouze 194. Ve 2. polovině 17. století se zdejší obyvatelstvo začalo poněmčovat. Barokní rozvoj města přinesl také zřízení biskupství na Dómském vrchu. Zdejší katedrála byla vysvěcena roku 1681.
Války o dědictví, které sváděla císařovna Marie Terezie, přiváděly do města vojska a učinily konec rozvoji města. Poté se město začalo měnit ve stylu klasicismu.
Rozmáhající se město se nemohlo vejít do středověkých hradeb, proto byla roku 1831 zbořena Mostecká městská brána a roku 1839 Michalská a Nová. Došlo také k bourání částí hradeb. V letech 1852 – 1853 byla opravena Stará radnice, ve které začal sídlit krajský soud. V letech 1858 – 1859 byl přestavěn most přes Labe. V roce 1863 byla zbořena městská brána nazvaná Dlouhá. I přes rozvoj města byl v Litoměřicích roku 1868 zrušen krajský úřad. V roce 1872 bylo zřízeno plynové osvětlení ulic a rok 1874 přivedl do Litoměřic železnici. V témže roce bylo zřízeno Muzeum průmyslového spolu. Roku 1897 byla zahájena stavba Severočeské transverzální dráhy a mezi novým nádražím a historickým městským jádrem byly postaveny nové vilové čtvrti.
Roku 1908 začala v Litoměřicích působit dvě vojenská velitelství, která ovládala sever a východ Čech a 1. světová válka přinesla do města také národnostní útlak. Po jejím skončení došlo k výstavbě nových domů, rozvoji školství a zřízení nových úřadů. Mnichovský diktát z 29. září 1938 přinutil města ke kapitulaci. Ve dnech 1. – 9. října téhož roku město opustilo přes 5.000 obyvatel české národnosti a v pondělí 10. října město obsadily nacistické jednotky. Dne 8. května 1945 se s velitelem nacistické posádky pokusili čeští odbojáři vyjednat kapitulaci. Došlo však k přestřelce. Přesto krátce po půlnoci z 8. na 9. května nacisté město opustili a 10. května ráno vstoupily do města sovětské jednotky. Již o necelý měsíc později byly přejmenovány ulice a konal se zápis dětí do českých škol. Dne 11. června 1945 byl vypraven první transport k odsunu Němců, který skončil až 29. října následujícího roku.
K nejcennějším památkám města patří hradby, které se dochovaly v délce asi 1,8 kilometru a také dvě bašty. V té, která slouží jako sídlo CHKO České Stře-dohoří bývalo vězení a mučírna a ve druhé, kde se dnes nachází restaurace Bašta, se nacházela vězeňská kaple. Na Mírovém náměstí stojí četné domy z doby renesance – například radnice, dům Kalich nebo Černý orel, a barokní dům U Pěti panen. Na Dómském pahorku se dochoval areál barokní katedrály sv. Štěpána. K dalším církevním památkám patří původně gotický kostel Všech svatých v rohu náměstí v jehož sousedství stojí gotická městská věž, barokní kostel Zvěstování Panny Marie nebo minoritský kostel sv. Jakuba. Dalším svatostánkem je kostel sv. Ludmily nebo na předměstí Zásada stojící kostel sv. Vojtěcha.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/litomerice/
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
42 komentářů
  • červen 2004 až prosinec 2016
  • 397 zobrazení
fotolezec
Vítězem 52. ročníku Sklenařických deblů v kategorii žen se stala překvapivě, ale naprosto zaslouženě „narychlo“ vzniklá dvojice Aneta Grycová s Vandou Spáčilovou, která přehrála své největší soupeřky výškovou převahou na síti, ale také velmi kvalitní a bojovnou hrou v poli i dobrým servisem. Druhá skončila favorizovaná domácí dvojice Leona a Helena Neumannovy, která sice „oplatila“ Majdě Novákové s Gábinou Železnou loňskou finálovou porážku, avšak na celkové vítězství to nestačilo. Majda s Gábinou skončily na 3. místě a za poslední 3 ročníky tak získaly ve Sklenařicích zlato, stříbro i bronz.
V kategorii veteránů nad 40 let zvítězila opět dvojice Jiří Čermák s Mirkem Železným.
V nedělních mixech též znovu obhájila prvenství Leona Neumannová s Janem Bajerem. Na 2. místě pak skončila, velmi překvapivě, též „narychlo“ vzniklá mladá dvojice Magdaléna Nováková s Jakubem Dvořákem. Majda s Kubou se velmi rychle sehráli, Kuba hodně dobře blokoval, Majda pěkně nahrávala i vybírala míče v poli a oba na svůj věk předváděli zkušenou deblovou hru, za kterou by se nemusel stydět leckterý „ostřílený“ deblista či deblistka. Stydět se nemuseli ani za hru ve finále proti Leoně s Bájou.

Výsledky:
Muži – sobota 17. 7. 2021
1. Lukáš Pudil, Aleš Vitvar (Praha, Vysoké nad Jizerou)
2. Dominik Grus, Jakub Macháček (Beroun, Česká Lípa)
3. Jakub Spáčil, Radomír Gryc (Brno, Olomouc)
4. Tomáš German, Martin Beneš (Česká Lípa)
5. Jan Bajer, Pavel Nejedlý (Česká Lípa, Liberec)
6. Jan Brett, Václav Härting (České Budějovice, Litoměřice)
7. Jan Javůrek, Libor Mašek (Česká Lípa)
8. Pavel Špringl, Jan Suchánek (Liberec, Železný Brod)
Celkem 18 dvojic, sehráno 52 utkání

MČR veteránů nad 40 let – sobota 17. 7. 2021
1. Jiří Čermák, Miroslav Železný (Vysoké nad Jizerou, Praha)
2. Petr Adametz, Jaroslav Nechanický (Vysoké nad Jizerou)
3. Jiří Čermák, Robert Tachovský (Praha)
Celkem 3 dvojice, sehrána 3 utkání

Ženy – sobota 17. 7. 2021
1. Aneta Grycová, Vanda Spáčilová (Olomouc, Brno)
2. Helena Neumannová, Leona Neumannová (Rokytnice nad Jizerou)
3. Magdalena Nováková, Gabriela Železná (Praha)
4. Jana Čermáková, Barbora Härtingová (Vysoké nad Jizerou, Litoměřice)
5. Anna Marie Lauermannová, Monika Černá (Praha)
6. Jiřina Kubalová, Dana Hrůzová (Litoměřice)
7. – 10. Kamila Nechanická, Veronika Havelková (Vysoké nad Jizerou), Klára Nechanická, Teresa Sokol (Vysoké nad Jizerou), Iva Kolářová, Šárka Benschová (Praha), Aneta Kolářová, Kateřina Čutková (Praha)
Celkem 10 dvojic, sehráno 25 utkání

MČR mixy – 18. 7. 2021
1. třída
1. Leona Neumannová, Jan Bajer (Rokytnice nad Jizerou, Česká Lípa)
2. Magdalena Nováková, Jakub Dvořák (Praha)
3. Zuzana Kučerová, Aleš Vitvar (Vysoké nad Jizerou)
4. Aneta Grycová, Radomír Gryc (Olomouc)
5. Barbora Härtingová, Václav Härting (Litoměřice)
6. Dana Hrůzová, Dominik Garreis (Litoměřice, Praha)
7. Marie Suchánková, Jan Suchánek (Železný Brod)
8. Monika Černá, Martin Kozík (Praha)
Celkem 8 dvojic, sehráno 23 utkání
2. třída
1. Klára Nechanická, Petr Adametz (Vysoké nad Jizerou)
2. Jana Čermáková, Jiří Čermák (Vysoké nad Jizerou)
3. Jana Jindřišková, Vojtěch Šrámek (Jablonec nad Jizerou)
4. Kateřina Čermáková, Vojta Novák (Jablonec nad Jizerou)
5. – 8. Petra Čermáková, Michal Šír (Řím, Jablonec nad Jizerou), Eva Jedličková, Tomáš Gebrt (Jablonec nad Jizerou, Rokytnice nad Jizerou), Tereza Mládková, Jan Havlíček (Jablonec nad Jizerou), Martina Haasová, Jaroslav Nechanický (Praha, Vysoké nad Jizerou)

Celkem 13 dvojic, sehráno 30 utkání
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 63 zobrazení
kody82
  • minulou středu
  • 4 zobrazení
kibic
Lodí z UL do Litoměřic, zpátky vlakem. Dlouho jsem se chystal na plavbu po Labi v úseku UL - LTM, konečně mě mládež uhnala. :-) Už samotná pavba je úžasný zážitek, historická část Litoměřic pak taky stojí za návštěvu. #příroda#krajina#cestování#města
více  Zavřít popis alba 
92 komentářů
  • 4.7.2021
  • 260 zobrazení
boi
Labská cyklostezka, Českosaské Švýsarsko, Litoměřice, atd. 3-6.7.2021
více  Zavřít popis alba 
  • letos v červenci
  • 69 zobrazení
veramb
6 komentářů
  • 3.7.2021
  • 49 zobrazení
dzejarewing
  • 28.6.2021
  • 12 zobrazení
hlinecan
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 27.6.2021
  • 17 zobrazení
jesterka1234
  • 27.6.2021
  • 16 zobrazení
jd380
  • 23.6.2021
  • 16 zobrazení
eltronex
Ples na výstavišti v Litoměřicích #oslavy
více  Zavřít popis alba 
  • 21.6.2021
  • 82 zobrazení
od-albyonu
1 komentář
  • 19.6.2021
  • 9 zobrazení
50plus
V pátek 18/6 odpoledne jsme v osmi lidech vyrazili na několikadenní "putovní" cyklovýlet z Toušně - nedaleko Prahy - do Děčína, kde byl cíl. Jelo se na po etapách. První přespání bylo v kempu v Mělníku, druhé v Litoměřicích a poslední v Děčíně. Část z nás, včetně mě, nenocovala v přivezeném stanu, ale v "kempovém přístřešku". Tím byla dvakrát chatka a v Děčíně pak obytný stan. Co mě se týče, tak v Mělníku jsem spal v chatce v podobě sudu, kde bylo nevyvětratelné horko. Naproti tomu chatku v litoměřickém kempu Slavoj jsem vnímal jako "luxusní". Noc v obytném stanu a pobyt v kempu Děčín jsem osobně považoval za nepříjemný. Jak to vnímali ostatní, nevím. Co se cesty samotné týče, tak tu lze považovat za nekomplikovanou. Několikrát byla možnost se vykoupat, etapy mezi kempy byly spíše krátké, stoupání nebylo a bylo i na co koukat. Až na to příšerné horko! Teplota se přes den pohybovala kolem třiceti stupňů, chvílemi byla i o pár stupňů nad třicet. Denní spotřeba tekutin se počítala na litry. Nikdo nezkolaboval, všichni dojeli. Jen dva mužští účastníci doznali menší zdravotní problémy. Jednomu se zanítilo škrábnutí na lýtku, které si přivezl z Prahy z metra. Druhému se zanítily puchýře na chodidlech, které se mu "vytvořily" pravděpodobně, když po koupání v ve štěrkovně v Račicích stoupal rozpáleným pískem do svahu ke kolům. V pondělí 20/6 šest z nás jelo domů. Dva mužští účastníci přes hrozící bouřky zůstali a zamýšleli pokračovat do Jizerek. Já jsem na rozdíl od pěti ostatních "navrátilců" nejel zpět vlakem, nýbrž po vlastní ose na vlastním kole. Šlo to výborně. Ale ne pořád. Před Mělníkem mě chytly příšerné křeče do nohou a musel jsem zůstat půl hodiny stát. Isostar ani magnesium v lahvi s pitím tomu nezabránily. Z Mělníka jsem pokračoval po asfaltu směrem na Kostelec nad Labem, odkud pak vede "nedrncavá" hladká asfaltová cyklostezka až do Prahy. Aby toho nebylo dost, tak jsem před Kostelcem píchnul a musel jsem ve vedru se štípajícími komáry spravovat - jak jinak - zadní kolo. Oprava klapla a přes Brandýs jsem se zase octnul v Toušni, odkud je mírné stoupání na Zeleneč. Toho jsem se bál. A oprávněně. Po několika minutách sotva znatelného stoupání jsem zase kvůli křečím musel zůstat stát a čtvrt hodiny jít pěšky. Nakonec jsem přece jen dojel. Nicméně byl to horor. Křeče a píchnutí mě zpozdily nejméně o hodinu a půl. Nebýt toho, tak jsem těch 142 kilometrů ujel téměř v pohodě. Síla i kondice v těle byla, ale nohy nechtěly. Možná ve hře byly i následky březnového středně těžkého covidu, z něhož jsem se teprve nedávno sebral. Tak či onak - sice s odřenýma ušima, ale dojel jsem. Rudolf.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • letos v červnu
  • 178 zobrazení
anna02
  • 12.6.2021
  • 15 zobrazení
kenny32
Terezín muzeum , Marina Labe u Píšťan nedaleko Litoměřic , Ústí n. Labem- hrad Střekov
více  Zavřít popis alba 
  • 5.6.2021
  • 54 zobrazení
vokuvipecany
  • 4.6.2021
  • 21 zobrazení
martacisarova
2 komentáře
  • letos v červnu
  • 55 zobrazení
milja
..nad litoměřicemi..
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
46 komentářů
  • 30.5.2021
  • 97 zobrazení
zdenazrepu
První výlet byl jako každý rok na Bílé stráně nedaleko Litoměřic a podruhé jsme se zašli podívat na rozkvetlé Babinské louky u Čeřeniště ( Čeřeniště - Tašov).
více  Zavřít popis alba 
124 komentářů
  • letos v květnu
  • 78 zobrazení
jajka17
Litoměřice - Pokratice - Skalice - Poustevna - Mentaurov - Hradiště - Hlinná - Kamýk - Malíč - Velké Žernoseky ... cca 19 km
více  Zavřít popis alba 
  • 22.5.2021
  • 23 zobrazení
martys
22.5. proběhla akce v Litoměřicích a okolí. Pořádala ji Irenka Iris z ručního papíru a vše proběhlo k naprosté spokojenosti všech účastníků.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.5.2021
  • 94 zobrazení
Reklama