Hledání

210 465 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

choch
Útěk od lidí. Útěk od spěchu. Útěk od materiálna. Útěk do lesů Hluboké, kde znám každý strom a kámen, a přesto, přesto když tam na tři hodiny zahučím, naházím nové a nové. detaily, pohledy, perspektivy, cestičky, nápady... Tentokrát jsem se zasekl u mechu, který zrovna kvetl. Bez makroobjektivu docela technická výzva. Tady výklopný display nepomůže, chce to na kolena, nejlépe na břicho. A neřešit, že se fotka nepovede. Relax v pravém slova smyslu - nejde o obsah, jde jen o proces a čistou hlavu...
Kategorie: krajina
více  Zavřít popis alba 
  • 3.6.2017
  • 40 zobrazení
  • 1
volufirek
  • 6.8.2017
  • 326 zobrazení
  • 2
pgnext
10. 6. Moravský Kras. Snad už 8. ročník s MCT. Pohodová stovka za krásami MK s dobrou partou. Napsal jsem také:
Dnešní mise do MK byla již druhá v tomto roce a ani to nemusí být mé poslední slovo, páč, jak známo, mě zde čeká ještě kousek dovolené, pokud se vše zdaří. Nicméně, dnes to bylo oficiálně za účasti MCT, co už považujeme za tradici, páč jsme si jej z nějakého důvodu oblíbili a již samotná cesta je velkým zážitkem. Tedy alespoň u mne.

I dnes tomu nebylo jinak. Předcházelo tomu nevábně tvářící se sobotní ráno, když jsem ještě před svítáním vyrážel z domu. Obloha pochmurná, černé chuchvalce a déšť na spadnutí, ale na východě bylo jasno a nic nenasvědčovalo tomu, že by ... Ale jen co jsem vyjel za město, padla první kapka. Svěží západní vítr do zad jsem zažil poprvé, ale taky mě rychle dohnaly mraky a rozlezlo se to po celé obloze. Spustil se liják a než jsem stačil dorazit do první dědiny, měl jsem boty a půl oblečení promáčené. Pak jsem zalezl do zastávky a čekal. Vyhlídky nebyly radostné a jen rychlý konec deště a rázné oteplení to mohlo ještě zachránit. To se ovšem nestalo a tak jsem se posléze vrátil do ještě pořád spícího města, zatímco Jiřka zařídíla odložení akce na neděli.

Počasí se dopoledne notně vylepšilo a zavládl prosluněný den, a tak se nabízelo alespoň z části zachránit původní plán, tedy ohňostroj na Prýglu s následným bivakem. Do Brna jsem tak dorazil s dvanáctihodinovým zpožděním, tentokrát výjimečně vlakem, ale nevítala mě již žádná delegace. Svižná půlhodinka na Prýgl a další, než jsem se prodral davem na své předem vytipované místo. Vše bylo parádní, vycházející Měsíc nad Brnem i ohňostroj, a také hlučný provoz na Prýglu do pozdní noci. To jsem se již posouval dál k Veveří, kde jsem sice nic neměl připraveného, ale to u mne není podstatné. Nakonec jsem poblíž Obory našel v hlubokém lese to nejlepší místo, co jsem si mohl přát. Byla chladná hvězdnatá noc a Měsíc prosvítal stromy a vrhal strašidelné stíny, ale to už jsem byl ve svém živlu a po průzkumu, že mi zde nic nehrozí, jsem rozbalil bivak, posléze utichl všechen hluk a já si užíval ten klid. Excelentní relax a zážitek!

Brzo ráno jsem se probudil, sbalil vercajk a dokončil kolečko okolo Prýglu, čímž jsem ho preventivně uzavřel pro ty, jež to na podzim opět nestihnou. Brzký ranní Prýgl skýtá neobyčejnou podívanou, zvedala se lehká mlha nad vodou, hladina klidná jako sklo se zvláštním modrým nádechem a naprosté ticho. Jel jsem pomalu a kochal jsem se, pořád jsem měl dost času na to, abych byl včas na výchozí pozici v Julcu, kde byl scuk s Jiřkou a Dášou. Ty taky brzo přišly a krátce na to jsme vyrazili. V Obřanech jsme vyhlíželi druhou polovinu tlupy, tedy Zdenálovce :)), kteří dorazili v plné sestavě a tak zachránili čest tlupy a celé výpravy.

Cesta ubíhala velice svižně, že jsme nestíhali ani zastávky na pivo :)). Relax si pak tlupa dopřála na Skaláku, kde jako již tradičně vyhlásila konec. Já jsem ale na nic nečekal, a splnil jsem kolečko do Sloupu i s rychlým občerstvením. Stejně pojedu domů vlakem a tak jsem alespoň snížil deficit na přijatelných 100 km. Kolečko bylo svižné v rámci naložené bagáže a horkého dne, šlapalo se mi dobře a stejně tak tomu bylo i po cestě zpátky do Brna. I holky šlapaly poctivě, trénink se příznivě projevil a nikdo nás nezdržoval.:)) Jinak varuji před bramboráčky, narozdíl od minula je měli málo propečené a nikterak tomu nebylo ani u Balcarky, kde byly ještě horší. Zřejmě i univerzální "kvalita" mraženého polotovaru a větší fronty se podepsaly na nedobrém dojmu z těchto poživatin. Ani dobře vychlazené pivo mi nějak v tom horku nešlo. Ale nic tak hrozného, aby to člověku zkazilo žaludek či hezký den.

Brnem jsme také prosvištěli jak uragán, málem jsme se nestihli důstojně rozloučit. Vlak jsem stíhal s patnáctiminutovým předstihem. Jak jsem vyhlásil v plánu, normálně v sobotu bych nechvátal, měl bych dost času do pozdního večera, ale dnes to jinak nešlo.

Závěrem chci poděkovat všem přítomným, tedy Jiřce za organizejšn, Zdenule, Katce, Dáši a Zdenálovi, za operativní účast a dobrou společnost, bez každého z nichž by tato akce byla o dost ochuzená. Najel jsem za oba dny 134 km.

Foto možná později.

Pavel
více  Zavřít popis alba 
  • 11.6.2017
  • 21 zobrazení
  • 0
igorhlavinka
Poprvé jsem viděl tančit Mina Tanaku v roce 1985 v klubu Na Chmelnici a bylo to pro mne jako zjevení. V té době nás před svody svobodného světa chránila komunistická železná opona a ještě tu nebyl internet, takže i když třeba ti zasvěcenější věděli, že existuje cosi jako avantgardní tanec butoh, tak málokdo z nich z něj mohl vidět víc než fotografie. Jako moderní balet jsme tu mohli vidět jakýsi x-tý odvar z toho, co bylo na Západě avantgardním výstřelkem v 60.letech. Na tomto představení Tanaku naprosto kongeniálně na perkuse a bicí doprovázel Alan Vitouš. Můj první dojem z Tanakova tance : bylo mi jasné, že jsem zatím nic tak podobně divného a temného neviděl. A že je to o umírání. Připomnělo mi to některé scény Becketových Textů a novel pro nic. Nesmírně pomalu a jakoby váhavě a tápavě se pohyboval většinu času na zemi s nevidoucím pohledem jako nějaký starý muž v dlouhé agonii. Plazil se, přetáčel z boku na bok. Až tady jsem v divadle poprvé zažil ten pocit , že se přede mnou nehraje divadlo, že nejsem divák, ale svědek něčeho osudového, co se přede mnou děje v reálu. Cítil jsem velký smutek a tíseň z toho, že přede mnou právě umírá nějaký starý ubohý muž. Někdy Tanaka dokonce ztrácel podobu člověka a působil na mne spíše jako zvíře. Občas ale vypadal jako malé dítě, které poprvé objevuje možnosti jak si hrát s rukama a nohama! A ještě mnoho docela jiného, co už se vůbec nedá přeložit do slov, jsem ten večer viděl. Nikdo neví, co se děje v Tanakově mysli, protože on odmítá svoje představení vysvětlovat. Smysl představení se tak díky asociacím utváří až v divákově srdci, a u každého docela jinak.
Tanaku jsem Na Chmelnici viděl ještě v roce 1987 a zase to byl stejně silný, až otřásající zážitek.
Pak jsem měl to štěstí vidět další žijící legendu divadla butoh Kazuo Ono tančit v Disku se svým synem někdy koncem 80.let. Bylo mu tehdy asi 80. Dožil se 103 let.
Tanaku jsem pak viděl i s jeho souborem Mai juku ve Stravinského Svěcení jara v Národním divadle 1992. To bylo samozřejmě úplně jiné než jeho solo performance, která jsem dosud viděl.
Pak až v 2012 v Arše společně s tanečnicí Shiho Ishihara v poetickém představení Step into the Shadow (Krok do stínu). A zas to bylo úplně jiné. Byl to takový snový milostný příběh. On a ona se dlouho hledají. Ona je vidět někdy jen nezřetelně jen jako přelud, vzpomínka nebo jako ve snu, v šeru za závěsem.
A zatím naposledy jsem Mina Tanaku viděl tančit v kleci v několikahodinových performancích v rámci výstavy ,,Keiiči Tahara a Min Tanaka : Fotosyntéza 1978-80 ve Veletržním paláci NG 18.-22.3. 2017.

FOTOGRAFIE V ALBU
Min Tanaka - 1966-2017 (fota z webu)
Min Tanaka -jarní slunovrat - 20.3.2017 performance před Veletržním palácem (Copyright © igor hlavinka)
Min Tanaka - 21.3. 2017 performance v rámci výstavy Keiiči Tahara NG Veletržní palác (Copyright © igor hlavinka)

MIN TANAKA
,,Min Tanaka (1945) patří k nejznámějším představitelům světového tance. Byl jedním z prvních tanečníků, kteří světu představili Butó - japonský tanec temnot.
V roce 1984 v klubu Na Chmelnici proběhlo první vystoupení japonského tanečníka Mina Tanaky v Praze. Toto vystoupení bylo uspořádáno tajně a viděla ho jen hrstka zasvěcených diváků. Toto i jeho další vystoupení Na Chmelnici v 80.letech se stala legendárními událostmi a Min Tanaka se u nás stal živou legendou. Byl prvním, kdo u nás představil tanec japonské avantgardy butó.

Ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab, který se na jeho prvních vystoupeních v Praze podílel organizačně, uvedl: „Tanaka tančil většinu představení nahý, jeho tělo bylo nalíčeno tmavou hlinkou a jeho pohyby oscilovaly mezi emocionálními výbuchy a nesnesitelnou pomalostí, mezi božskou krásou a zvířecí ošklivostí. Že se takovému tanci říká butó, tehdy nikdo nevěděl. To bylo dobře, taková situace je pro umění nejlepší. "
a dále: „Jeho tanec je založen především na extrémní pozornosti k prostoru a času. Je pro něj důležité, že se tanec odehrává vždy ,tady a teď‘. Jeho tělo je seismograf, který reaguje na všechny tektonické impulsy našeho duchovního prostředí. Tanakův tanec znejišťuje všechny fyzické zákony a vytváří tělesnou báseň. Je to tanec, který nemá formu, je plný neočekávaných událostí a zároveň pevně zakořeněn v zemi. Tanakova gesta vychází ze zemědělských prací, kterým se již po několik desetiletí věnuje na své farmě uprostřed japonských hor.“

Následovalo Svěcení jara se skupinou Mai juku v Národním divadle 1992, či společné vystoupení s Johnem Caleem při otvírání Archy 1994. Při slavnostním znovuotevření divadla Archa po povodni tančil uprostřed proudu řeky Vltavy. V roce 2005 bylo představení Standing On the Edge (Stát na hraně) Tanakovým příspěvkem k Andersenovské sezóně pražského divadla Archa, kde si vybral téma člověka na okraji společnosti. 2012 vystoupil v Arše společně s tanečnicí Shiho Ishihara v představení Step into the Shadow (Krok do stínu). Destination of the Stone – Min Tanaka – Rin Ishihara – Divadlo Archa 2016
Nejnověji jsme mohli Mina Tanaku vidět 17.-22.3. 2017 v několikahodinových performancích “Locus Focus” v rámci výstavy ,,Keiiči Tahara a Min Tanaka : Fotosyntéza 1978-80 v Veletržním paláci NG

Min Tanaka, který fascinoval polovinu světa, je legendou sám o sobě. Funguje jako most mezi světy východu a západu, mezi velkoměsty a venkovem, mezi stářím i mládím, mezi nicotou a nejhlubším smyslem existence. Životní filosofií Tanaky je propojení tance a zemědělství.
V současné době spolu s dalšími tanečníky své skupiny Tokason hospodaří na dvou farmách v horách prefektury Jamanaši. Pěstuje zde organicky ošetřovanou zeleninu, rýži, sojové boby a čaj. V létě na jedné z těchto farem pravidelně pořádá mezinárodní festival Dance Hakushu. Každoročně se na jeho horskou farmu sjíždějí desítky mladých umělců z celého světa, aby podstoupili náročný tréninkový cyklus, kterému Tanaka říká Body Weather - Tělesné počasí."

"When one says “I”? which part of her/his body is accompanying “I”? We often say ‘my face’? ‘my hand’? or ‘my something’? as if trying to reconfirm ownership and belonging. The truth is? any and every part of the body is a part of ‘me’."
Min Tanaka

"Moment by moment our body generates ‘the past’ while it continues embracing dreams (NOT objectives)? and it dares to be aware infinitely of the present moment."
Min Tanaka

"I am living in search of where lies "dance that would not use the body as a tool." Why don’t you join me and think about this!"
Min Tanaka
Více : http://buto.webnode.cz/products/min-tanaka/

1987 Min Tanaka & Maijuku" document Paris https://www.youtube.com/watch?v=rZu7mMp3lDA
1988 Min Tanaka & Hisako Horikawa - extract from a perfomance in Budapest? Prague? https://www.youtube.com/watch?v=oLBZwQRV3w0
1988 Min Tanaka & Frank van de Ven (Extract from a performance in Praha 1988)https://www.youtube.com/watch?v=hSuJ-y1-fh4
1988 Min Tanaka - extract from a perfomance in Budapest? Prague? https://www.youtube.com/watch?v=5SzwhrhMp7c
https://www.youtube.com/watch?v=RNDQAInU55M&feature=share
1990 Min Tanaka & Mai-Juku, music Noguchi. Paris (live electronics)https://www.youtube.com/watch?v=lZ6LqnSyF6Y&index=15&list=PLJePa0k595QABtGRVW6uQ4ZGhEHfDM0Ir
1990 The Rite of Spring" Paris Opera Comique. stage art by Richard Serra,music Minoru Noguchi https://www.youtube.com/watch?v=E9QrTA-Q4Xg
2006 music:Noguchi (live electronics) / dance:Min Tanaka '06 Tokyo?1/2?https://www.youtube.com/watch?v=BO_OvNLySg4
2014 Min Tanaka: Šťastný strom / Happy tree Praha https://www.youtube.com/watch?v=AT44Vf2RlRA
2015 Min Tanaka Solo Dance / Madada Inc. Official Image https://www.youtube.com/watch?v=dtG1ICDZUz0

BUTOH
Tanec butó je velmi originální především tím, že od tanečníka vyžaduje schopnost transformace vnitřních obrazů a pocitů do fyzického pohybu. Velký důraz klade na mentalitu tanečníka, Butó nevyžaduje jakoukoliv formu jako klasický balet nebo moderní tanec, naopak projev a výsledek ponechává zcela na tanečníkovi. Existuje tolik způsobů butó, kolik je tanečníků, a proto je možné butó považovat za nepřetržitou snahu o hledání výrazu v tanci a hledání odpovědi na otázku, co to je "tanec".
Slovo butó (butoh) se v japonštině skládá ze dvou znaků: první "bu" znamená tančit nebo se vznášet horizontálně, druhý "to" dupat, šlapat, ale také z něčeho pocházet, vycházet, v něčem mít kořeny.

Butó je cesta propojení a sjednocení vnitřního a vnějšího, poslechu ticha a odkrývání paměti těla. Záměrem je nechat mluvit tělo jeho vlastní řečí. Tělu naslouchá a z jeho vnitřní paměti čerpá hluboko zakořeněné zážitky. Butó pracuje s archetypy, podvědomím, individuálním a kolektivním vědomím, vztahy mikro a makrokosmu. Odkrýváním nám dosud neznámých končin vlastního nitra lze dospět nejen k rozšíření schopností vlastního projevu, ale i k vnitřní očistě, širší kolektivní katarzi a k prožitku těla jako subjektu s vlastním hlubokým vědomím a moudrostí. Butó pracuje s rozmanitostí univerza. Zkoumá různé kvality a aspekty lidského nitra (emoce, vzpomínky) i autentického prostředí (určité místo, příroda se vším, co ji utváří). Butó je cestou hledání a poznávání, kdy tanečník diváka bere s sebou a provází ho katarzí kterou se sám nechává transformovat.

Často vysvětluji filozofii „BUTOH“ pomoci květiny. Mám velmi rád květiny, protože květina pro mě představuje věčný koloběh světa. A takové je i „BUTO“. Nádherná květina rozkvete ve slunečním svitu a šíří svoji vůni lásky a poté postupně umírá a vrací se do země (k zemi) a její kořeny jsou jí oporou v temnotě. Stejně tak jako budhismus přijímá smrt i narození, světlo i temno ..."
Ken Mai (http://buto.webnode.cz/filozofie-principy

,,..v butó jde o hledání světla v temnotách.."
Sumako Koseki
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 21.3.2017
  • 302 zobrazení
  • 0
kscm-louny
více  Zavřít popis alba 
  • 28.5.2017
  • 38 zobrazení
  • 0
nadast
  • 18.7.2019
  • 58 zobrazení
  • 1
jenikmuntu
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017 až srpen 2018
  • 13 zobrazení
  • 0
zdefu
  • 12.8.2017
  • 11 zobrazení
  • 0
honza1968
  • červenec 2017
  • 36 zobrazení
  • 0
jaromirbr
Hluboká 2017
více  Zavřít popis alba 
  • 5.6.2017
  • 67 zobrazení
  • 0
rendasev
  • únor až květen 2017
  • 7 zobrazení
  • 0
softballclub
  • 21.5.2017
  • 61 zobrazení
  • 0
vendyfinst
  • 27.11.2017
  • 31 zobrazení
  • 1
pepajaj
  • léto 2017
  • 27 zobrazení
  • 0
zp74
  • 17.8.2017
  • 48 zobrazení
  • 0
robenekp
  • 2.8.2017
  • 11 zobrazení
  • 0
allli
  • 17.7.2017
  • 42 zobrazení
  • 0
stepankazbytovska
  • 9.12.2016
  • 49 zobrazení
  • 0
bakteriej
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 23.9.2017
  • 14 zobrazení
  • 0
terezafrnkova
  • duben až červenec 2017
  • 11 zobrazení
  • 0
zirrafffa
  • prosinec 2017
  • 152 zobrazení
  • 1
reklama