Hledání

5 545 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

yga
Tak konečně po dlouhých letech i na jihu Jižní Moravy napadl sníh - pravda, zřejmě dlouho nevydrží (vyhrožují oteplením), ale těch pár dnů si ho musíme užívat. Nejvíc si užívá Ernest, protože zásadně vyhledává sníh neprošlapaný anebo nahrnuté hromady sněhu kolem cestiček. Nejprve jsme chtěli jít k rybníkům, ale tam byl opravdu sníh panenský a některým přítomným až po pupík a jiní přítomní si vzaly nízké botky (ano, odvykla jsem sněhovým nadílkám), tak jsme to stočili do parku - i tak tu bylo liduprázdno (až na toho zahradníka s hráběmi!).
Bohužel, inverní mlha mi zabránila focení dalekých výhledu přes celý park, navíc bylo šero (a já opět nepřepla z módu slunečno na mód zamračeno). Ale takhle nějak to tu v těchto dnech vypadá ...
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
68 komentářů
  • 1.2.2017
  • 80 zobrazení
  • 4
slavek-m
Konečně se koncem července dostávám k prvnímu albu roku 2017. Na začátku února mě překvapila milá návštěva - na láčkovce jsem objevil skákavku pruhovanou :-)
více  Zavřít popis alba 
40 komentářů
  • 5.2.2017
  • 90 zobrazení
  • 11
pavelmrazikzedek
Krásné únorové počasí nás vytáhlo ven tak proč nespojit dvě záliby dohromady.
Kategorie: koníčkykrajina
více  Zavřít popis alba 
  • 12.2.2017
  • 31 zobrazení
  • 0
zsklecany-prvnib2016
Začátkem února žáci 1.B navštívili Národní galerii v Praze. Workshop s názvem Poprvé v galerii nás velmi bavil. Paní průvodkyně pro nás vyrobila naší vlastní galerii, která byla zcela prázdná. Naším úkolem bylo, zaplnit ji uměleckými díly. Každý z nás se stal na chvíli umělcem - malířem či sochařem. Když jsme naší malou galerii vybavili, přivítali jsme v ní prvního návštěvníka. Nebyl to zrovna vychovaný návštěvník a tak jsme se seznámili i s pravidly chování v galerii. Poté jsme již mohli vyrazit na prohlídku skutečné galerie. Bylo to velmi zábavné a přínosné dopoledne a rádi se sem ještě v příštích letech podíváme :-).
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2017
  • 26 zobrazení
  • 0
skolasenohraby
První dva týdny byly plné nejrůznějších činností. Na prvním místě bylo samozřejmě učení. Své znalosti a dovednosti si žáci ověřili při skupinové činnosti nebo využili počítačovou učebnu. Číst přišla také paní Všetulová - děkujeme. Všichni jsme se moc nasmáli vtipnému příběhu, který paní Všetulová zvolila. Oslavili jsme několik narozenin - již desátých!!! Žáci se ještě před prázdninami vydali do Betlémské kaple, kde nahlédli do její historie a hlavně vyslechli a viděli, kde, jak a co kázal Jan Hus. A ani o jarních prázdninách někteří nezaháleli a vyrazili s paní učitelkou po stopách historie do hlavního města. Navštívili Národní technické muzeum a pak absolovali výlet na Pražský hrad.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2016/2017
  • 77 zobrazení
  • 0
ak47
V únoru se mezi námi děvčaty nadhodil nápad a v dubnu se uskutečnil. Řeč je o výletu do Jaroměře do Nároďáku na muziku. Muziku drsně romantickou. Banda se sbírala cestou vlakem od Liberce po Semily. Holky i kluci . V Nároďáku všechna chvála a čest... hezké přivítání, obsluha, dobré pivko, muzika (samozřejmě že i zvuk! )..... Na fotkách jen chybí kapela Asgard, během níž došlo na potřebu se najíst aby se vydrželo co nejdéle. Trochu krušné chvíle nastaly až po skončení celého festu, kdy nás čekaly ještě 4 hodiny do vyčkání prvního vlaku...no ve vší slušnosti...návrat za světla :D
více  Zavřít popis alba 
  • 30.4.2017
  • 158 zobrazení
  • 0
vrbamiroslav
První letošní focení ve Znojmě 3.3.2017. Vzhledem k tuhé zimě je vegetace oproti loňsku poněkud opožděná. Ovšem nadprůměrné teploty koncem února a začátkem března růst urychlují. Znojemská přehrada byla začátkem března ještě pokrytá ledem, což se již mnoho let nestalo. Loni již křivatce české začátkem března odkvétaly, letos teprve začínaly kvést. Většina konikleců velkokvětých byla ještě ve stavu malých chlupatých kuliček přisedlých k zemi. Pouze několik prvních nedočkavců se již rozvinulo. Husté ochlupení je pro květy konikleců nutné, protože rozvétají velice brzo, někdy již v únoru a chrání se tak před mrazem. Hradišťské terasy na ČT 1 http://www.ceskatelevize.cz/porady/11126999091-minuty-z-prirody/215562220300098-hradistske-terasy/
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 3.3.2017
  • 105 zobrazení
  • 2
jirka-suchomel
Muzeum bylo prvně otevřeno v únoru 2015. Představuje nám v expozici unikátní renesanční berounskou keramiku, ale prostor slouží k pořádání prodejních výstav, přednášek či komorních koncertů. Celkově jsem byl mile překvapen.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.7.2017
  • 41 zobrazení
  • 0
zsamskladnonorska2016-17
Kocourek Modroočko je hlavní postava klasické české pohádky, malé kotě, které se teprve učí pořádnému kočičímu životu. Postupně zjišťuje, jak dovede být ten „opravdový“ kočičí život zajímavý, někdy trochu krutý, ale především krásný. O vše se dělí se svými kočičími kamarády a dětskými diváky, které dovede hodně pobavit, ale i poučit. V podání dramatického souboru Gymnázia Kladno, pod vedením Milady Pochmanové a Marcely Šmejkalové, se s Modroočkem seznámili naše děti v pondělí 6. února 2017. Představení bylo plné vtipu, pohybových scén a písní. Nadšené byly nejen děti z prvních tříd a jedné čtvrté třídy, ale i žáci navštěvující dramatickou výchovu, kteří se přišli inspirovat. Prvňáci po představení ještě kreslily obrázky o tom, co viděli a slyšeli. Foto Anna Dudová 9. B, Michal Dědek 7. B, text Barbora Šímová.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 6.2.2017
  • 87 zobrazení
  • 0
ropiky1938
Součástí opevnění severní hranice Československa byl také stavební úsek "O1" Hřensko, jehož výstavba byla v létě 1937 zadána firmě stavitele Ing. Leonarda Ludery ze Staré Boleslavi. Tento úsek tvořilo 19 řopíků vybudovaných na samém okraji náhorní plošiny ohraničené ze západu kaňonem řeky Labe a ze severu kaňonem řeky Kamenice. Úsek "O1" začínal severně obce Janov nad turisticky známou Edmundovou soutěskou a jižně obce Hřensko se od souběhu s říčkou Kamenicí odkláněl jižním směrem a kopíroval východní svah labského kaňonu. Stavební firma provedla betonáž prvního ze zdejších řopíků 30.10.1937, poslední objekt úseku byl vybetonován 3.6.1938, přičemž od prosince do února byly práce na betonáži objektů kvůli nízkým teplotám přerušeny. Na stavbě tohoto úseku lehkého opevnění bylo firmou zaměstnáno 83 dělníků a 3 mistři, zadávací částka na výstavbu zdejších 19-ti řopíků činila 487.297 Kčs.
Terén pro výstavbu linie opevnění mezi Janovem a Hřenskem nebyl nikterak složitý, přestože před objekty terén prudce klesal do zaříznutých údolí řek Kamenice a Labe tak objekty samotné jsou vybudovány na mírně zvlněném terénu a jedinou výraznou terénní překážkou zde je výrazné údolí se silnicí Hřensko - Janov. Pro její čelní postřelování byl na dně údolí vybudován objekt č.14/E. Obranu tohoto místa kromě něj zesilují také dva druhosledové objekty č.201/D1 a č.202/D2, situované ve svazích nad uvedenou silnicí. Ty jsou jediné v rámci zdejšího úseku které byly vybudovány jako objekty druhého sledu. Žádný ze zdejších řopíků nebyl vybetonován jako zesílený, všechny jsou v provedení normálním, několik objektů je v provedení šikmém, pouze řopík č.12/A-160 je v provedení lomeném, se vstupní chodbičkou točenou vpravo, což se v našem opevnění vyskytuje jen nepříliš často.
U obce Janov přímo nenavazuje na úsek "O1 - Hřensko" žádný další úsek opevnění, neboť na řopíky se zde napojuje prakticky nepřekonatelná soutěska řeky Kamenice která je tvořena více jak 30 metrů vysokými kolmými skalnatými srázy, díky čemuž nemusela být opevňována, ale byla by v úseku dlouhém více jak 6 km střežena jen hlídkováním. Na soutěsku Kamenice navazovaly až u Dolského Mlýna řopíky sousedního stavebního úseku "N2".
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2012 až květen 2017
  • 82 zobrazení
  • 1
mscekyne
V únoru probíhala na všech školách a školkách v Přerově výtvarná soutěž na téma Malujeme přírodu - Savci. Tuto soutěž pořádalo přerovské Středisko volného času Atlas a Bios. Naše děti ze Sluníček se zapojily do této soutěže s radostí a vytvořily nádherné obrázky. Soutěž bylo těžké hodnotit, protože všechny zaslané obrázky byly všechny krásné. Proto se na prvním místě umístilo více dětí a mezi nimi i naše Jůlinka Novotná. Jůlince moc gratulujeme!!!
více  Zavřít popis alba 
  • 7.4.2017
  • 32 zobrazení
  • 0
pakli
Místo pozdějšího zámku bylo osídleno pravděpodobně už od první poloviny 8. století a nejpozději od 10. století se zde nacházelo hradiště.
V zakládací listině kláštera Hradisko z 3. února 1078 se zmiňuje celní stanice, která stála nedaleko Hradce.V listině z roku 1224, kterou český král Přemysl Otakar I. potvrdil a rozšířil Opavě její městská práva, se zmiňuje hradecký kastelán Vítek.
Když se Mikuláš Opavský vrátil z uherského zajetí a ujal se na Opavsku svých práv, musel Záviš z Falkenštejna s Kunhutou Opavsko opustit. V druhé polovině 80. let 16. století za Pruskovských došlo k radikální pozdně renesanční přestavbě zámku.
Dne 24. července 1627 dobyla Hradec císařská vojska. O den později byl velitel dánské posádky na Hradci Alexandr Holub v Opavě popraven.
V únoru 1796 zámek vyhořel. Zničeno bylo celé druhé patro. V prvním patře byly především poškozeny místnosti v západním a severním křídle. Kromě cenného mobiliáře byla většinově zničena i cenná knihovna, jejíž hodnota byla odhadována na 30 000 zlatých. Teprve o více než rok později (15. července 1797) byla podepsána smlouva na renovaci zámku s krnovským stavitelem Janem Mihatschem.
V letech 1872–1874 zpracoval architekt Alexis Langer několik studií a plánů na výstavbu hospodářského areálu zámku – tzv. Červeného zámku. V následujících letech 1874–1879 Langer sám řídil výstavbu areálu. Po roce 1879 převzal stavbu architekt Händel z Výmaru, který ji řídil až do dokončený výstavby v roce 1895.
více  Zavřít popis alba 
  • 31.1.2017
  • 15 zobrazení
  • 0
bele
ALB 1050 – SLOVANSKÁ EPOPEJ - HLAVNĚ V DETAILECH

Od mediálně sledovaného příjezdu z Moravského Krumlova byla ve Veletržním paláci od května 2012 do prosince 2016 pro návštěvníky přístupná výstava Slovanská epopej. Výstavu vidělo za tu dobu přes 380 tisíc lidí, asi vzhledem k významu bych čekal i víc, ale důležitá byla osobní přítomnost, jen lituji, že jsem ji nezopakoval. Je to dílo, které vyvolává emoce i otazníky, dílo, které nějakou dobu v Čechách neuvidíme. Jako první místo zahraniční mise je TOKIO, kam odlétá první letadlo ze tří už 11. Února. Slavnostní vernisáž se uskuteční 7. března. Zatím je domluveno, že výstava potrvá tři měsíce. Co bude dál, není jasné, hovoří se i o výstavním turné v Číně. Už vůbec se ale nemluví o tom, co bude po návratu do Čech. Moje podpora je PRO NÁVRAT do Moravského Krumlova, kde byla Slovanská epopej v minulosti vystavena desítky let

Jsem rád, že jsem mohl zažít toto dílo na vlastní oči, na vlastní emoce, a smekám před výkonem malíře Alfonsa Muchy. Obrazů z cyklu je dvacet a Mucha začínal opravdu velkoryse na formátu 610x810cm, který zhruba po třetině díla zmenšil na výsledných 480x405cm. S prací začal v ateliéru na zámku Zbiroh roku 1912 a poslední dílo předal v roce 1926. Celkový čas, který věnoval právě těmto obrazům je nepředstavitelných 18 LET ŽIVOTA.

Asi je zde potřeba zmínit ještě jedno jméno, bez kterého by dílo nevzniklo. Zámožný americky průmyslník Charles Richard Crane (1858-1939) financoval celý projekt. Podporoval TGM při vzniku republiky, portrét jeho ženy je na první čs. Stokoruně a jeho syn byl prvním americkým velvyslancem v Československu. To jsou věci :-)

V cyklu Mucha shrnul dějiny slovanských národů, s velkou vizí, s velkou znalostí témat a s velkým a neměnným mistrovstvím. Od prvního do posledního obrazu stejná technologie – vaječná tempera a olej na plátně, stejný rukopis, stejně jemné valéry, stejně vysoká náročnost a provedení detailu.

Abych si mohl obraz vychutnat, osobně potřebuji při jeho prohlížení současně znát nejen příběh, ale současně i vnímat jednotlivé segmenty výjevu v detailu. Na výstavě jsme byli dlouhou dobu, už člověk tolik nevnímal a stejně to nestačilo. Proto jsem v albu zvolil časovou řadu podle roku vzniku, proto jsem k celkovému obrazu dopsal příběh, a proto je tam i řada detailů, kterých si člověk jinak nevšimne.

Dnes už vím, jak málo jich tu mám :-)
více  Zavřít popis alba 
169 komentářů
  • únor 2016 až leden 2017
  • 690 zobrazení
  • 22
rover
ALB1005 První zmínka o vsi je již z roku 1142, kdy kníže Václav II. založil klášter v Sedlci a do jeho majetku byl dán mimo jiné i dvůr Žáky. Sedlecký klášter Žáky vlastní až do roku 1540, kdy je kupuje Řehoř Borovský z Borové. Dalším známým majitelem se roku 1571 stal pán na Světlé nad Sázavou Burian Trčka z Lípy. Tvrz v Žákách je prvně připomínána až roku 1636 při konfiskaci trčkovských majetků, ale vystavěna byla podle posledních výzkumů již roku 1602 za Jana Rudolfa Trčky z Lípy. Když byl tedy majetek Trčkům zkonfiskován, za údajné spiknutí proti císaři, přechází Žáky na Ferdinanda Zikmunda Kurzova ze Senftenau.
Ten si zdejší tvrz zvolil za své hlavní sídlo a tak ji nechává ranně barokně přestavět. Roku 1648 kupuje od Ferdinanda Zikmunda ves s tvrzí majitel haberského panství Reinhard Walderode. Ten na zdejší tvrzi nesídlí a nechává ji upravit na sídlo a byty hospodářských úředníků. Její osud se již nezměnil, ale když ves získává roku 1803 nový majitel haberského panství Adolf z Pöttingu, nechává v jihozápadní části zdejšího dvora vystavět nevelký jednopatrový rokokový zámek. Adolf z Pöttingu zde sedí do roku 1815. Po tomto datu se zde vystřídala celá řada majitelů, až roku 1830 Žáky kupuje tehdejší majitelka Žlebů Gabriela Auersperková, rozená z Lobkovic. A opět se zámek od tohoto data stává pouhým obydlím hospodářských úředníků. V majetku Auersperků zůstal zámek až do první pozemkové reformy v roce 1924, kdy jej i s dvorem získalo město Čáslav. Po roce 1948 se stal majetkem nejprve Státního statku Čáslav a pak v roce 1960 je převeden na Školní statek SZTŠ v Čáslavi.
text převzat z webu: http://www.stredoceske-zamky.cz/zamekzaky.html
V současnosti je soukromým majetkem a majitel chystá jeho rekonstrukci. Díky jeho ochotě jsme si zde koncem února mohli zatrénovat. Uvnitř se při tréninku moc fotit nedalo, tak je trénink zastoupen pouze fotkami z venkovních vyštěkání.
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
  • červen 2010 až březen 2017
  • 186 zobrazení
  • 5
mysticsmile
Se zvířátky do pohádky

Další z pravidelné trojice předjarních dětských karnevalů se konal v boskovické sokolovně 23. února 2017. V odpoledních hodinách zaplnila tamní velký sál asi stovka dětí s doprovodem. Některé v nápaditých maskách. Tentokrát se prezentovalo Mateřské centrum Boskovice z Masarykova náměstí.
Všechny nejprve vítala vtipná a vkusná výzdoba ve vestibulu. I další prostory byly svátečně vyzdobeny, v přísálí na všechny čekala bohatá tombola složená především z plyšových hraček, různých skládaček, omalovánek, ale i deskové hry, dětské tablety, dárkové poukázky nebo knihy.
Též na jevišti to hrálo všemi barvami, jež umocňovala blikající barevná světla.
Z reproduktorů duněla rytmická hudba, vše jako na správném karnevale.
Akci zahájily dvě moderátorky Veronika Borkovcová a Veronika Fuchsová. Všechny přivítaly a pozvaly na scénu místostarostku Boskovic Mgr. Dagmar Hamalovou, aby veselé odpoledne otevřela: „Děkuji Mateřskému centru a především studentkám prvních a druhých ročníků pod vedením Mgr. Aleše Pavelky z místní Střední pedagogické školy za přípravu a vedení programu. Karneval je již po jedenácté, děkuji všem za podporu.“
Místostarostka pak uvedla další aktivity Mateřského centra, připomenula nově vzniklé MC Veselý Paleček a popřála všem veselou zábavu.
Děvčata ze Střední pedagogické školy zahrála všem důvěrně známou pohádku O veliké řepě. Jen trochu upravenou podle své fantazie.
Dalším bodem programu byla překážková dráha. Děti zdolávaly lavičky, projely se na odrážedlech, všichni zažili mnoho legrace. Vůbec nezáleželo, kdo zvítězil. Důležité, že se všichni náramně bavili. Každý dostal drobnou odměnu.
Po celé odpoledne se tancovalo, zapojili se i rodiče, na parketu bylo pořád plno. Jako by rozkvetla jarní louka, tak působily pestrobarevné masky.
Pro velký úspěch se konala ještě jedna překážková dráha, jen trochu jiná okořeněná slalomem na odrážedlech a prolézacím tunelem.
Během víru tance procházela děvčata parketem a doprovázela děti při tanci, hlavně ve chvíli, kdy se začaly prodávat losy do tomboly, o které byl velký zájem.
Nechyběla výuka tance „Hlava, ramena, kolena, palce“. Hudba se při tomto tanci pomalu zrychluje a některé děti předvedly obdivuhodné sportovní výkony a skvělou obratnost.
A zase diskotéka, pak jako překvapení „Zlatá brána otevřená“ s odměnami. U stolů s tombolou se vytvořil dlouhý had čekajících na svou výhru. Stále se něco dělo, nikdo se nenudil.
Každá pohádka má svůj konec. Tak i Karneválek pro mrňata Se zvířátky do pohádky se pomalu nachýlil. Stoly s tombolou byly prázdné, program vyčerpán. Všichni pomalu odcházeli se spokojeným výrazem na tvářích. Vždyť společně strávili příjemné odpoledne a o to přece šlo pořadatelům především.
Studentka Střední pedagogické školy Martina Milušková doplnila: „S Mateřským centrem spolupracujeme jako škola několik roků. Zde byly nejvíce děti ve věku dvou, tří let. Karneválek jsme s maminkami z Mateřského centra chystaly dnes již od rána, nejvíce času nám zabralo přichystat výzdobu. Měly jsme se spolužačkami na starosti program, který jsme si vymyslely samy. My jsme se na akci s Mateřským centrem pečlivě připravovaly asi dva měsíce, ze školy nás spolupracovalo kolem dvacítky děvčat. Kromě tohoto karnevalu docházíme několikrát v měsíci do MC, kde probíhají odpolední kavárničky. Tam s dětmi tvoříme, soutěžíme, hrajeme si. Občas jim promítáme pohádky. Nedávno jsme také v Mateřském centru vypomáhaly při Valentýnské diskotéce, kterou maminky z Mateřského centra připravily a jež měla veliký úspěch. Druhého března bude další kavárnička s tvořeníčkem, devátého s loutkovým divadlem a 31. března pak chystáme velikonoční kavárničku. Děkujeme všem sponzorům, kteří přispěli do tomboly a umožnili takovou náročnou akci uskutečnit.“

Více: http://www.spgs-bce.cz/
http://mcboskovice.webnode.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • 23.2.2017
  • 112 zobrazení
  • 1
daniel-cino
ALB 603 - Tato výstava se konala 27.05.2016 - 28.08.2016 ve Veletržním paláci v Praze. Docela dlouho jsem se rozmýšlela, zda ji zde prezentovat. Ale protože jsem pojala k Rykrovi zcela osobitý vztah, tak tady je …

Malíř Zdenek Rykr (1900 – 1940) patří stále k poněkud zapomenutým autorům. Je přitažlivý záměrnou rezignací na jeden stylový modus (tvořil expresionisticky, realisticky, kubisticky, ale též v duchu novoklasicismu, smyslového realismu, neofauvismu, abstrakce, surrealismu, vytvářel koláže i asambláže, ale také plastiky a objekty, byl současně konzervativní i avantgardní. Přitahuje ovšem i oscilací mezi moderním uměním a reklamní činností. V roce 1921 začal vytvářet obaly, propagační letáky a plakáty pro „továrnu na čokoládu“ Mašner-Orion, později Orion, jednoho z největších výrobců čokolády a cukrovinek v meziválečném Československu. Podobně jako pan Wonka, majitel čokoládovny v Dahlově knize „Karlík a továrna na čokoládu“, se Rykr stal průvodcem a „prodavačem“ sladkostí pražské továrny. Avšak musel se spolehnout na atraktivitu obalu, který navrhoval a který čokoládu prodává. V tom však dosáhl vysoké úrovně. Kultivovanost a nápaditost obalů čokolád Orion ve své době nemá obdoby stejně jako dlouhodobé působení umělce pro firmu Orion až do roku 1939. Rykrovo „vynalezení“ čokoládové hvězdy Orion, provazcového písma nápisu Orion i motiv mouřenína na obalu slavné tyčinka Kofila svědčí o nevídaných schopnostech mladého umělce autodidakta.
Rykr ovšem vytvářel propagační materiály i pro jiné firmy, jako byly Čedok, Káva Kulík, Polaba Slaný, Škoda, Tungsram, Baťa atd. Rykr byl zručný kreslíř a karikaturista, podílel se na tvorbě satirického časopisu Trn, psal fejetony, které si také často ilustroval, redigoval časopis Domov a svět. Byl nezvykle úspěšný jak v reklamně, tak i ve volné tvorbě, ale také jako výtvarný kritik a žurnalista. Byl přesvědčen, že dobrá a kvalitní reklama, jak ji sám prováděl, může kultivovat vkus diváka a veřejný prostor. Dobře psal a tak se živil mj. také tím, že z cest posílal do novin pravidelně články s vlastními ilustracemi. Součástí zajímavé a košaté tvorby je ovšem také silný osobní příběh umělce sice komerčně úspěšného, a přesto outsidera v uměleckém provozu, který nakonec spáchal sebevraždu pod tlakem okupace Československa nacistickým Německem v roce 1940.

26.9.1900 - Zdenek Rykr narozen v Chotěboři č.488 na nádraží. V křestním listu jméno Zdenko Josef. Otec Otakar byl úředníkem severozápadní dráhy, matka Antonie dcerou c.k. rady zemského soudu. Rodina bydlela v budově chotěbořského nádraží.

17.9.1906 - počátek školní docházky v Chotěboři

1907 Přestěhování rodiny Rykrových do Kolína

1911 Zdenek Rykr nastoupil do prvního ročníku c.k. reálného gymnázia

1917 Rykr vystavil ve výkladní skříni Šindelářova knihkupectví kresbu Promenáda na kolínském náměstí, jíž údajně pobouřil kolínské spoluobčany, které karikoval

16. 6. 1919 Rykr maturoval. Neúspěšně se pokusil o přijetí na pražskou Akademii výtvarných umění
Do roku 1920 působil jako vychovatel syna hraběte Prokopa Lažanského v Chyši v Západních Čechách.
Plakát pro kolínskou firmu SFK – Kolínská obuv je nejlepší (S. Feldmann Kolín)

1920 Návrhy plakátů pro německou automobilku HORCH WERKE AG, Zwickau, a pro Kolínskou rafinerii petroleje.
Únor – výstava Bohumila Kubišty, která Rykra výrazně ovlivnila
Červen/červenec – Výstava obrazů, kreseb a linorytů v Kolínském klubu mladých. Dohromady vystavil 98 prací z let 1918 – 1920
Podzim – Rykr zahájil studium dějin umění a klasické archeologie na filozofické fakultě v Praze.
Rykr ilustroval sbírku básní Michala Mareše Přicházím z periférie, Praha 1920

1921
5.3. - Rykr souhlasí s dopisem od První české akciové společnosti továren na orientálské cukrovinky a čokoládu na Královských Vinohradech, dříve A.Maršner, aby zpracoval do konce r. 1921 návrhy reklamních předmětů, plakátů, ambaláží apod.
Cesta do Německa, navštívil řadu měst, Berlín a Rujanu, oslněn výstavou Edvarda Muncha u Paula Cassinera v Berlíně, na niž uveřejnil recenzi ve Volných směrech

1922 Rykr uskutečnil první cestu do Paříže
10. Září přinesla nedělní obrazová příloha Prager Presse šest reprodukcí Rykrova obrazu s textem Emila Kleinera

1923 Maluje obrazy „barevného expresionismu s primitivní příchutí“, o prázdninách realistické akvarely z Polabí a na podzim nostalgické, šerosvitově modelované krajiny

1924
14.1. - Rykr složil doktorát z klasické archeologie. Disertační práci napsal na téma Myron, Feidias a Praxiteles (o smyslu jejich práce)
6.2,/24.2 výstava v Krasoumné jednotě v Praze
Říjen/listopad – cesta do Paříže s malířem Oldřichem Kerhartem, přes Marseille (s plánem čtyři měsíce pobytu ve Francii). 1.12. - Rykr se v Ajacciu ubytoval s Kerhartem ve Vile racku (Villa des Mouttes) asi 20 minut od města
Od roku 1924 – takřka každý rok jeden až dva měsíce v Paříži, hotel Verniguet

1925 Leden/ únor na Korsice
Počátkem března dorazil Rykr do Prahy. Z cest posílal do Práva lidu reportáže s kresbami Kapitoly z cest.
Prosinec – cesta do Španělska (Toledo,Madrid, Burgos, Salamanca, Granada, Córdoba, Sevilla, Cádiz), odtud na Kanárské ostrovy, návrat do Prahy někdy v únoru 1926.

1926
Leden/únor – na Kanárských ostrovech, počátkem roku návrat ze Španělska přes Tanger a Madrid
17.3/5.4. – Výstava Z. Rykr Španělsko, Krasoumná jednota pro Čechy, katalog výstavy s úvodním textem Zdenka Rykra uvedl 20 olejů a 40 kreseb
Přednáška „Západní Orient“ k výstavě Španělsko

1927 Maluje ženské figury v negližé v duchu smyslového realismu (obrazy nazvané Jiřina), reprodukce v časopise Domov a svět
Maluje motivy z Kolína (cukrovar, továrna) v duchu „syrového realismu“
Květen – výstava užité grafiky v Knihovně uměleckoprůmyslového muzea v Praze
22.11./4.12 – výstava v Krasoumné jednotě

1928 Maluje vrcholný obraz „hygienické“ malby Schodiště (NG v Praze)
Spolupráce s humoristickým měsíčníkem Trn, kam kreslí karikatury pod pseudonym Šorm a Nemastil, což je jeho krycí jméno v novele Jarmily Svaté Andělčina kariéra, jemuž navrhl obálku (1932) a kterou také ilustroval v novinovém vydání
Účastní se zájezdu novinářů do Německa, z něhož byl pořízen film Od A do Z: Cesta čs. Novinářů do Kolína N./ R. V deseti automobilech, 1928 Favorit Film, NFA

1929 Firma Orion získává řadu ocenění za výrobky na Světové výstavě v Barceloně. Grand Prix získala čokoláda Kofila s obalem od Zdenka Rykra
Cesta do Německa, kde se věnuje studiu divadelnictví v Berlíně

1930
17.6. - Rykr se oženil s Miladou Součkovou
Vytváří vrcholný plakát Dalcrozovy kurzy tance
Rediguje obrázkový časopis Domov a svět

1931
1.3. - Rykr se stává redaktorem časopisu firmy Orion Čokoládový svět (I. Ročník)
Březen - S Miladou Součkovou opět navštívil Mallorku. Byli ubytováni v hotelu Formentor ve městě Pollencana severu Mallorky poblíž mysu Formentor se zálivem, který Rykr několikrát maloval z pohledu od vnitrozemní
8.5. - 27.5. - Proběhla jeho samostatná výstava v Topičově salonu nazvaná Obrazy, kde představil 19 olejů a deset akvarelů a napsal úvodní text do katalogu
Říjen – výstava v Rubešově galerii v Praze
Maluje nejabstraktnější obrazy, založené ovšem na „pevné basi života“ (Slunce v mrazivém dni)

1932 Březen – Rykr se Součkovou navštívili Mallorku
Květen – Rykr vystavuje obrazy z let 1930 – 1931 v Topičově salonu
Říjen – Rykr vystavuje se Sdružením výtvarníků v Praze

1934 Červenec – Rykr se ženou cestovali vlastním vozem do Holandska a Belgie, pobývali 14 dní v Knokke sur Mer a vrátili se přes Brusel do Prahy
Říjen – Rykr v Paříži, kde si chce pronajmout byt, skončil však v hotelu Ambassador, Boulevard Haussmann
Prosinec – z vlastních zdrojů financuje výstavu s názvem Pryč! V prázdném obchodu paláce Dunaj ve Voršilské ulici (text katalogu Jindřich Chalupecký)
Maluje symbolické a tajemné obrazy Pryč!, Amor a Psyché, ale i surrealismem ovlivněné V docela nových domech

1935 Duben/květen – Rykr s Miladou Součkovou navštívili v dubnu Athény, ubytování v hotelu Grande Bretagne, a v květnu Rhodos
Počátek umělecké spolupráce s firmou Baťa. „U příležitosti působení u této firmy podařilo se Rykrovi přiměti šéfa závodu k založení umělecké galerie ve Zlíně“. (J.R. Marek 1940)
Na Světové výstavě v Bruselu Rykr výtvarně zpracoval expozici fy Orion v československém pavilonu. Řada čokolád firmy s Rykrovými obaly zde získala Zlaté ceny.
Vytváří asambláže Z Řecka a Orient
V říjnu a listopadu v Paříži

1936 Leden - výstava v Topičově salonu v Praze
Říjen – Rykr se účastní výstavy v Paříži, nejspíše podzimní výstavy Salonu Nadnezávislých
Vytváří propagační plakáty pro rozvoj turistiky v Československu pro ministerstvo obchodu
Rykr navštívil Las Palmas na Kanárských ostrovech, ubytován v hotelu Madrid Moderna v Las Palmas
Vytváří cyklus Skla s motivem venkova a barokních prvků

1937 Duben – retrospektivní výstava v Krasoumné jednotě v Praze
V červnu v Paříži při instalaci firmy Orion a části turistiky československého pavilonu na světové výstavě
V říjnu Rykr v Paříži – příprava a zahájení výstavy Les Suridépendants
Maluje obrazy z venkovského mýtu a první obrazy s historizujícím prostředím (Interiér, Město)

1938
28.5./11.7 – výstava Z: Rykra v Galerie l‘Equipe (Boulevard Montparnasse) Paříž, spolu s Mauricem Estévem, Fedorem Loevensteinem, Alfredem Pellanem a Gezou Szobelem
Rykr navštívil z Paříže Londýn
15.11. - Rykr podal výpověď firmě Orion ke dni 31.12.1938
16.11. - Rykr akceptoval novou nabídku smlouvy s firmou Orion s trvalým úvazkem od 1.1.1939 s platem 2975,- K Brutto měsíčně
Návštěva Vídně a Budapešti
Obrazy hlav rytířů s helmicemi

1939
Rykr působí jako vedoucí ředitel inzertní kanceláře PIRAS, a.s. (Propagační, Insertní, Reklamní a Nakladatelská Akciová Společnost)
Vytváří cyklus Elegie a obrazy Koupelna (Žena v koupelně)

1940
7.1. - poslední kresba z cyklu Koupelna
15.1. - Ve čtvrt na dvanáct sebevražda Zdenka Rykra na železniční trati pod Barrandovem v Praze
20.1. - Pohřeb Zdenka Rykra ve strašnickém krematoriu
Urna s popelem je uložena na Vinohradském hřbitově
více  Zavřít popis alba 
316 komentářů
  • 15.6.2016
  • 308 zobrazení
  • 13
cervik-dobriv
Přes 4 000 km Marokem s TGB

Jak to vůbec začalo? No, nechal jsem se ukecat na svých FB stránkách EXPEDICE 4X4 ČERVÍK, kde mi do soukromých zpráv chodilo: „Červíku naplánuj co nejdříve expedici nejlépe někam do tepla. Jsme parta od tam a tam nebo chtěl bych se k vám přidat, jestli to není problém.“ Odpovídám jim: v únoru a do tepla? Znám jediné místo, kde by to šlo a tím je Afrika. Super. Bereme. Začínám roztáčet kolotoč informací a plánování, aby to bylo zajímavé a jiné. Cíl už mám několik let v hlavě: projet Saharou a po písečný dunách přijet k Atlantiku. Po třech měsících nočního plánování mám hotovo. Podél Sahary dolů k Atlantiku a vysokým Atlasem zpět, 4 000 km na jeden zátah. Teď jen musíme připravit stroje a nás na dlouhé dobrodružství.
Z desítek lidí, kteří mě k tomu přemlouvali, nakonec nikdo nejel a zbyl jen pevný základ z ukrajinské expedice. Lukáš KTM ADVENTURE 990, Aleš KTM ADVENTURE 950 no a já jsem si vybral v ASP Group TGB BLADE 1000i LT EPS 4x4, protože jsem chtěl udržet tempo s motorkami a CAN-AMy co měly jet. Vyfasoval jsem ještě v bedně nový stroj, namontoval pancíř na spodek a přes víkend najel prvních 500 km, aby se udělal servis. Doma nastrojit kufry, držáky na brašny, hasicí přístroj, 3 kanystry na benzín a jeden na vodu, GPS, přídavná světla, větrný štít a dát zásuvku pod stálý proud. Žádné jiné úpravy nesmím dělat, co by odlišovaly testovací stroj od sériově prodávané čtyřkolky.

31.1.2017 večer vyrážíme na dlouhou cestu - 2. 450 km směr Almérie, kterou jsme zvládli za 38 hodin i s přespáním na parkovišti ve Španělsku. Trajekt nám vyplouvá až o půlnoci, tak se jdeme podívat na nedaleký maják a ještě si dáme výšlap na pevnost nad přístavem. Dvě hodiny před vyplutím nás pustí na trajekt, kde dáme sprchu a jdeme spát. Trajekt nehoupal a nebylo poznat, že jsme vypluli, natož že jsme už zakotvili v přístavu Melilla. Výzva v španělštině zněla jako informace pro posádku. Zaspali jsme!!! Auto nacházíme samotné uprostřed garáže a trajekt opouštíme jako poslední. Na hranicích nám domorodci pomáhají vyplnit formuláře a hrají divadlo, jak je to složité. Ve frontě se snaží předbíhat a řvou na sebe navzájem. Po dvou hodinách divadlo končí a stálo nás 30 €. Opouštíme španělské území v Marockém království zvané Melilla. Zde se rozhodně vyplatí tankovat. Nafta i benzín tu stojí pod 1 €. Jinak pro informaci: v Německu 1.40 €, ve Francii 1.70 € a ve Španělsku 1.20 €.
V Maroku stojí ropa těsně pod 1 €.
V Atlasu si uděláme malou zastávka u opic a místní prodejci ukazují své umění prodávat. Odjíždím se stolečkem vyřezávaným z jednoho kusu cedrového dřeva a malou šperkovnicí. Příjezd na základnu přesně podle plánu je o půlnoci.

1. den
Ráno shodíme stroje z vleku a začínáme je strojit. Po dvanácté hodině jsme připraveni a začíná dobrodružství. Za Merzugou stavím u dun Erg Chebbi na fotečku a Aleš vaří. Přídavný ventilátor chladiče, co si tam dal pro jistotu, se mu zadřel a spálil pojistku a tím nešel ani hlavní. Oprava se vyřešila odstřižením od proudu a mohlo se jet dál. Domorodci co se seběhli kolem, nás odrazovali, že do Zagory neprojedeme. Já určitě ano, ale kluci s naloženými motorkami v žádném případě. Tak to byla pro nás výzva. Ze začátku to šlo hravě, ale potom začaly písky feš feš, kde si párkrát kluci ustlali. Chtěl jsem k nim být férový a tak jsem také jel jen na jedno zadní kolo, bez uzavřeného zadního diferenciálu. U jedné vesničky jsme dali přestávku a z Lukášovy motorky tekl olej. Nevypadalo to dobře. Plasty i nádrž dolů. Lukáš se chytá za hlavu. Doma dělal poctivě přípravu, kontroloval napínák rozvodů a když tam vracel kontrolní šroub, tak dal omylem obráceně měděnou podložku a ta v sobě měla malou drážku, kudy unikal olej. To byla úleva. Podložku obrátil a mohlo se pokračovat dál. Samozřejmě čas, který jsme strávili balením a opravami, nám chybí, tak kempujeme při setmění v pustině.

2. den
Po snídani vyrážíme směr Zagora. Od začátku jsme nasadili svižné tempo. Jen místy jemný píseček s velbloudí travou nás brzdí. Do Zagory přijíždíme po čtyřech hodinách, kde potřebujeme dotankovat. Najednou slyším: „Ahoj, jak se máš?“, místní mechanik si mě pamatoval už z minulých expedic. Hned se chlubil samolepkou Access, co jsem mu tenkrát nalepil na moped. Pozvání na čaj jsme nemohli odmítnout. Na oplátku jsme mu museli zapózovat před jeho autodílnou, aby si nás potom pověsil do sbírky fotek mezi ostatní a že jich tu nemá zrovna málo. Musíme razit dál. Na poslední benzínce dotankujeme, vše co máme a hurá Sahara. Tam je pro začátek píseček feš feš. Kluci se s ním prali statečně, dokud je nevystrašil místní průvodce s Landcruizrem. Ten se jim nabídl, že nás provede a že jim převeze 20 km jejich zavazadla, jinak to prý takhle naloženi nedají. Cena byla vysoká, takže jsme to otočili a tenhle úsek objeli. Museli jsme znovu dotankovat, protože by nám chybělo palivo na 70 km, které jsme najeli. Cestu jsem našel pevnou až moc. Přímo šutrovitá. Po 30 km, jako kdyby jste jeli po kamení ve vyschlé řece, nás dohání tma. Plac jsme našli v řečišti, kde byly ostrůvky písku a taky jsme byli dobře zašiti před domorodci.

3. den
Zase začínáme v šutrech. Potkáváme kamennou studnu, která má k hladině hloubku 30 metrů. Voda křišťálově čistá a ideálně chladná na osvěžení. Doplníme i kanystr na užitkovou vodu a pokračujeme pomálu dál. Kamení ubývá a tempo se zase dostává do normálu. Přijíždíme ke známému vraku Defendra. Od něj zase vede ještě víc kamenitá cesta, kde Lukáš píchnul a mění duši. Ten kousek se vracíme zpět na původní trasu, ale to zase vede podél písečných dun, kde písek klukům bere síly, motorky jim vaří a to i benzín v nádržích. Dáváme chvilku oddech a z dun si to k nám šine Berber. Ochotně nám ukazuje, kudy písek objedeme a prý když ho odvezu do jeho kempu pro boty, tak nás vyvede. Tak jo. Naskočil za mě a už jsme si to pelášili přes duny. Berberské stany měl krásně schované mezi obřími dunami. Lákadlo pro turisty. Z dun nás vyvedl na pevný kamenitý povrch. Až moc kamenitý. Totálně rozbíjecí cesta. Dvě hodiny trvalo, než se to změnilo v hliněné pláně, které se netvářili moc pevně, ale nás unesli. Aleš hází šipku do kamení. Nic se mu nestalo, jen proražená přední guma a ohnutý padák. Než vymění duši, hledám místo na kempování. Pro dnešek stačí.

4. den
Ráno nás probudila potulná karavana čtyřiceti velbloudů. Aleš srovnal padák a valíme to dál směr Foum Zguid. Krásně utažená hliněná cesta nás láká k rychlé jízdě přesahující neustále 100 km/hod. Kluky pouštím před sebe, protože chytří inženýři na Taiwanu snížili omezovač rychlosti na 119 km a oni tu mohou letět víc. Občas nás zpomalí vyschlé brody, a když je v té rychlosti přehlédneme, letíme vzduchem. Po 30 km nás zastavuje závora s vojákem. Jedeme podél hranic s Alžírem a před každým městem je kontrola, kde si zapíší každého turistu a odkud kam cestuje a SPZ stroje a to i na nezpevněných cestách. Dotankujeme vše co je prázdné, dáme oběd u kruháče a potom rychlý přesun dál po trase. V městečku Tata nás zase kontrolují. Na místní tržnici dokupujeme pečivo a o kousek dál zase dotankujeme, protože máme omezený dojezd, pouhých 450 km, což v Maroku, když se nedržíte hlavních tahů, je jen tak tak a každé zaváhání může znamenat, že se někdo projede s kanystrem. V podvečer projíždíme malou vesničkou, kde se koná oslava. Muži tancují v kruhu a zpívají. Začíná padat tma a je čas najít nocleh v pustině.

5. den
Ráno se domlouváme jak dál. Máme den zpoždění, který jsme po cestě nasbírali objížděním písečných míst, kde by kluci mohli zničit spojky na motorce, a tak volíme rychlý přesun po zpevněných cestách a asfaltkách. V městečku Assa potkáváme u benzínky pneuservis, kde si kluci nechají opravit propíchané duše. Oběd si dáváme v kouzelném palmovém háji nad vyschlým korytem řeky. Odtud už valíme po asfaltce. Stavíme jen na tankování, někdy až po 150 km a u policejních kontrol, kterých postupně přibývá. Přejíždíme končící pohoří Atlasu. Za ním je chladný atlantský vzduch a boční vítr od severu, který nepřelezl přes hřebeny a proudí podél něj do Sahary. Pěkně to s námi mává. Zapínáme výhřevy a oblékáme vše, co máme, protože teplota bude někde těsně nad nulou. Projíždíme úsekem bez možnosti dotankování u pumpy a domorodci toho využívají a podél cesty prodávají benzín a naftu v plastových lahvích. K večeru dorazíme k cíli naší cesty. Písečné duny končící v Atlantiku. Mířím přes ně k té velké slané louži. Ten mořský písek je úplně jiný než saharský. Hodně se v něm bořím a mám obavy, abych se nezahrabal, když jedu jen na zadek, ale musím se prokousat až na pláž, kde je to pevnější. Čtyřkolka zahrabanou motorku vytáhne. To už mám nacvičené a dokonce jsem přetrhl i kurtu, když jsem tahal Aleše, který zahrabal motorku až po kufry, ale opačně mě nikdo nevytáhne i když klukům bych tím udělal radost, že konečně i mě by se něco přihodilo . Jdu se po dunách projít, abych věděl, kde je písek utažený a kde naopak sypký. Zařadím L, 4x4 a poprvé využívám plný výkon motoru. Ostré písečné hrany prorážím a zastavuji jen, když je to nutné a to pověšen za hranu zadní nápravou, abych se podíval kudy dál. V dálce vidím Lukáše, jak zkoušel jet za mnou, ale po pár metrech ho pohltil písek. Než se k němu dostanu, motorku společně s Alešem dostali ven. Před západem slunce do oceánu, navštívíme propadliště, na jehož dně burácel Atlantik. Fouká silný vítr, takže dáváme přednost noclehu v hotelu.

6. den
Ráno vyrážíme na útesy, kde jsme dosáhli nejjižnější bodu v Maroku. Obracíme se a bereme směr sever, podél pobřeží, kde hledáme zbytky lodních vraků. Potkáváme tu kluky, co se vracejí z Dakaru, kde končili závod ICR a zastavujeme na kus řeči. Čas nás tlačí a musíme razit dál. Cestu nám ale zkřížil vodní tok v hluboké rokli. Zkouším najít, kde ho překonat, ale kolem něj jsou nánosy bahna a podaří se nám ho překonat až po 100 km. Jsou tu ohromné plochy ničeho. Jen pustina a občas nějaké políčko. Za městem Tan Tan vjíždíme zase do
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2016 až březen 2017
  • 156 zobrazení
  • 0
mechovyachat
2 komentáře
  • 1.2.2014
  • 40 zobrazení
  • 1
voset
  • 1.3.2019
  • 4 zobrazení
  • 0
klaruu
  • 1.5.2017
  • 37 zobrazení
  • 2
barufi
  • 31.12.2016
  • 31 zobrazení
  • 0
valdada
  • 1.5.2015
  • 157 zobrazení
  • 0
evzenonegin
  • 31.3.2014
  • 42 zobrazení
  • 0
reklama