Hledání: 2018-06-16 Položky

Pro dotaz 2018-06-16 Položky jsme našli 134 výsledků.

Náš tip

Stáhněte si Rajče do kapsy!
Rychlejší a jednodušší přístup
k vašim fotkám a videům.

prodejce-army
Popis a ceny jsou uvedeny u jednotlivých fotografií.
Album pravidelně aktualizuji a přidávám do něj nové položky.
Navštivte prosím také moje druhé album
Prodej - ZBRANĚ - AIRSOFT
https://prodejce-army.rajce.idnes.cz/Prodej_-_ZBRANE_-_AIRSOFT/

Konta​kt: prodejce-army​@email.cz
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2018 až září 2020
  • 4 827 zobrazení
ondrejhavelka
Náboženský šok, otazníky v očích a duchovní zemětřesení

Jogín v indickém Váránasí si přímo přede mnou na přirození zavěsil dvacetikilové závaží; v Pampanze na Filipínách přibili člověka na kříž a za zvuku modliteb jej vztyčili vzhůru; šaman s rukama od krve v beninské Ganvié se na mě při voodoo obřadu podíval tak zle a pronikavě, že jsem byl týden naprosto bez síly k další cestě; v kostele při mši v ghanské Akkře se lidé kolem mě najednou vymrštili z lavic a začali hulákat, tleskat a tančit, div nemetali kozelce; prapodivný kněz nedaleko haitského Ouanaminthe měl na oltáři vedle voodoo sošek křesťanské symboly; v Turnově na náměstí na mě zpoza keře vyskočili radostně bubnující zvěstovatelé Krišny, zatímco jakýsi politik na pódiu o pár metrů dál hulákal, že musíme zachránit „křesťanskou identitu Evropy“, aniž by (jak se při rozhovoru ukázalo) ztrácel čas s četbou Nového zákona; Tom Cruise mě z hotelové televize v New Jersey naprosto vážně přesvědčoval, že za vším stojí krutovládce galaktické konfederace Xenu; v New Yorku na Wall Street bylo více buddhistických mnichů než byznysmenů a z londýnských autobusů na mě útočily obří nápisy sdělující, že Bůh není, protože to „vědci zjistili“.
To je několik příkladů z „poutnického terénu“, které mohou v cestovateli vyvolat náboženský šok a jeho oči deformovat do tvaru otazníku. Leckdy pro něj není nutné cestovat daleko, ovšem na cestách je obvykle častější a intenzivnější, už kvůli tomu, že cestovatel bývá otevřenější a citlivější k okolním vjemům. Častěji také postihuje tzv. „duchovní hledače“, kteří své cesty směřují za duchovním poznáním, ale může být intenzivní i nepříjemný také pro poutníka již dlouhý čas zabydleného ve svém náboženství, očekávajícího spíše jeho prohlubování, nikoli nepředvídatelné „duchovní zemětřesení“, jež ovšem dlouhá cesta do vzdálených končin naší krásné planety umí zprostředkovat. Minimálně latentně však působí na všechny cestovatele, neboť – slovy významného lékaře a psychologa Carla Gustava Junga – religiozita je nedílnou součástí lidské přirozenosti.
Náboženský šok může (někdy v souvislosti s kulturním šokem) poutníkovu cestu změnit, předčasně ukončit nebo naopak neplánovaně prodloužit, takže je dobré o něm vědět a být alespoň částečně připraven. Rozeznání náboženského šoku může zachránit nejen cestu, ale také poutníkovo duševní zdraví, v extrému i zdraví fyzické či dokonce život.

Podoby náboženského šoku: otřes, okouzlení, znechucení

Cestovatel po vzdálených koutech planety zažívá běžně dnes již dobře známý kulturní šok, a přestože náboženství bývá uváděno jako jedna z příčin kulturního šoku, je podle mého názoru přesnější definovat náboženský šok jako příbuzný, ale samostatný fenomén. Jinak působí na zrychleného turistu, obehnaného hradbou pečlivého itineráře, který spěchá se sluchátky v uších, selfie tyčí v ruce a dronem nad hlavou, aby v několika prchavých okamžicích odškrtal položky ve svém seznamu a do cizí země se nepřijel nechat „zasáhnout“ nebo dokonce „proměnit“, ale v rychlosti a nejlépe levně a bezpečně získat další instantní zážitek a jinak působí na vnímavého poutníka, který cestuje pomalu, v klidu nasává svět, sleduje kulturní a náboženské proměny a je otevřen alteritě, aby jej „zasáhla“ a jeho cesta aby jej pomalu proměňovala, formovala a utvářela.
Náboženský šok může mít více podob: 1. otřes, prožitek něčeho nečekaného, zvláštního, vzhledem k cestovatelově domácímu náboženství (nebo bezvěrectví) mimořádného; 2. okouzlení, tedy zakušení čehosi svůdného, lákavého, na první pohled „té správné duchovní cesty“, která cestovateli zatím nebyla známa; 3. znechucení, jinými slovy náboženský prožitek z pohledu cestovatele hloupý, absurdní, krutý, nechutný nebo kýčovitý.

Náboženský otřes – tvrdá rána po hlavě i peníze ve chřtánu

Náboženský otřes obvykle přichází při rychlých změnách prostředí, typicky při několikahodinovém přeletu do zcela jiné kultury podobně jako kulturní šok: jedná se o nečekané události v očekávaném náboženství. Vzpomínám si na několik náboženských otřesů vysoko v Himálaji: putoval jsem několik dní překrásnými horami Ladakhu, abych po náročném výstupu najednou na vysoké skále spatřil při západu slunce úchvatný buddhistický klášter. Opatrně jsem už téměř po tmě vstoupil. V klášteře žilo asi třicet dospělých mnichů a deset malých žáků; vlídně mě přijali, a dokonce mi nabídli místo v malé cele spoře osvětlené maličkou svíčkou se dvěma mnichy. Cítil jsem se jako v ráji a lačnil jsem po hlubinách buddhistické meditace.
Ráno jsem se zašel podívat na výuku malých mnichů: mniši spořádaně předčítali staré texty pod okny s výhledem na přilehlé sedmitisícovky, zatímco důstojně působící starý láma pomalu a tiše procházel mezi nimi – atmosféra byla posvátná. A najednou: prásk! Láma vzal jednoho žáčka tlustou knihou po hlavě tak silně, že to se mnou škublo, až jsem se z tureckého sedu svalil na záda. Žáček se pokusil opravit chybu v recitaci, ale neuspěl: druhá rána, pak hned třetí. Za chvilku dostal další malý mníšek. Rány po hlavě brzy vystřídala rákoska určená na záda a já jsem si uvědomil, že atmosféra není posvátná, ale prostoupená úzkostlivým strachem žáčků a těžko pochopitelnou brutalitou starého lámy.
Vrátil jsem se do své cely se zvířenými myšlenkami a otazníky v očích, a protože bylo konečně denní světlo (elektřinu tam neměli), konečně jsem se po cele mohl porozhlédnout. Přišel další otřes: na stěnách chrámu, který byl na první pohled rájem na zemi, visely fotky New Yorku a vysmátých byznysmenů v oblecích. Mého zájmu si všiml mnich, který mi ihned vysvětlil, že snem mnoha mnichů z onoho kláštera je život v Americe, zemi snů a splněných přání. Když jsem potom dostal silný čaj se žluklým jačím mlékem a solí a uviděl, jak místní poutníci strkají nemalé peníze do úst zlaté sochy Buddhy, který za svého života zdůrazňoval, že je člověk jako každý jiný a jeho uctívání nikomu nikam nepomůže, už jsem se ničemu nedivil.

Náboženský otřes jako roztříštění mylného předporozumění

Tyto mé otřesy byly typickým příkladem roztříštění mylného náboženského předporozumění, jinými slovy: náboženská realita bývá jiná, než jak o ní vypovídá literatura na opačném konci světa a jaký obraz si o ní cestovatel doma pro sebe vytvoří. Ovšem pozor, po strávení roztříštěného předporozumění přijde druhý a možná hlubší pohled a cestovatel zjistí, že mnohé skutečnosti (často ty podstatnější) literatuře docela odpovídají, a není proto dobré usuzovat podle prvního náboženského otřesu.
Je více než užitečné připustit, že cestovatel nikdy nemůže hodnotit náboženství objektivně, dokonce ani „své domácí“ náboženství nemůže plně přehlédnout a posoudit. Cestovatel vždy hodnotí pouze ze svého pohledu, tedy subjektivně, vždy z určité výchozí pozice, zatížen svým vzděláním, zkušeností, očekáváním, svým naturelem. Často cestovatelé vyprávějí o nenormálních, divných nebo směšných náboženských obřadech. Jistě, cestovatel může říci, že se jemu ten či onen obřad jevil nenormální, ale nemůže říci, že obřad byl nenormální. Není na světě religionisty, který by byl schopen neutrálně a objektivně obsáhnout všechna náboženství s jejich jemnými odlišnostmi a – halíkovsky řečeno – z pozice Božského nadhledu říci, co je a co není normální. Cestovatel je totiž otřesen skutečnostmi, které jsou pro ony „nenormální sektáře“ z jejich pohledu naprosto normální a tradiční. Nechat si roztříštit mylné předporozumění, připustit svůj nepřesný postoj a být schopen jej případně napravit je obrovský krok k poznání a (nejen) k duchovnímu růstu. To však v žádném případě neznamená, že cestovatel nemá být racionálně kritický, jak přiblížíme dále. Spíše by se měl umět podívat na věc jinýma očima a stále pamatovat na zlaté pravidlo: co chceš po ostatních, dělej i ty jim. Vzájemné osočování a pomlouvání mezináboženskému dialogu a pochopení nepomůže a přitom pochopení a mír mezi světovými náboženstvími je základem pro mír ve světě.
Náboženský otřes může i v domácím prostředí vyvolat např. nepříliš dobře vzdělaný kněz, který při kázání vypustí z úst nepromyšlený nesmysl nebo zbožně vychází z pozic velkých křesťanských myslitelů, kteří byli sice geniální, ale v některých oblastech (typicky Augustin v sexuální etice) byli zkrátka úplně mimo magisteriální mantinely; papež František to moudře vystihl diagnózou: neurotická obsese. Takový neuvážený výrok může hlavu hloubavého křesťana řádně zamotat a nakonec vést raději k zájmu o jiná náboženství. Velké nebezpečí náboženského otřesu až znechucení hrozí – slovy významného teologa Ctirada Václava Pospíšila – od „zbožného trouby“ a já dodávám, že to platí pro všechna náboženství na celém světě.

Vypasený asketa a svatý muž, který zvracel motor

Jindy jsou náboženské otřesy úsměvné: jednou jsem se chtěl podívat do krásného hinduistického chrámu, ale vstup mi byl zakázán s odůvodněním, že mám příliš modré oči a to prostě do jejich svatostánku nepatří. Po chvilce mě vypasený chlapík, který se převléká za hinduistického svatého muže a sedí k radosti objektivů záměrně na skvělém pozadí (mimochodem se jedná o výnosné zaměstnání), poprosil o peníze na dobrou věc a pohladil si u toho řádně tučné břicho (dnes už ho mám bohužel taky, jen na něj zatím nevybírám peníze). Následující den jsem ale narazil na pravého svatého muže, jehož bizarní zevnějšek mnou otřásl: na vrakovišti se pomazal olejem a mazem letitých vyřazených motorů a na jazyk zavěsil nesmírně těžké závaží z motorových komponentů tak, aby mu to maximálně vytahovalo jazyk z úst. Toto motorové závaží se táhlo až k zemi, kde se rozprostíralo po chodníku spolu s jeho dvoumetrovými dredy namaštěnými motorovým olejem. Jinak byl zcela nahý a prostě seděl v postranní uličce nevelkého indického města. Ten naopak žádné peníze nechtěl, neboť skuteční sádhuové nechtějí, ba ani nesmí, vzít peníze do ruky. Ten člověk vypadal, jakoby zvracel motor a na mě to silně zapůsobilo, i když dodnes nedokážu říci jak.

Další krok: progres, regres nebo období působení

Po náboženském otřesu může podle mé zkušenosti podpořené řadou mých přátel následovat progres, regres nebo období působení. Roztříštění mylného předporozumění nebo pozitivní otřes nasměruje k pokroku a hlubšímu zájmu (krok progrese). Negativní otřes může nasměrovat ke ztrátě zájmu, případně poklesu hodnocení onoho náboženství (krok regrese). Nesnadno uchopitelný náboženský otřes může vyústit v relativně dlouhé období vědomého či nevědomého působení: výše uvedený příklad svatého muže „zvracejícího motor“ je toho zářnou ukázkou – stále na něho vzpomínám a stále nevím, co si o něm myslet, ovšem jisté je, že to byl silný náboženský otřes, kterému neumím přidat hodnotící znaménko.

Náboženské okouzlení – vzhůru do oblak s duchovní hyenou v zádech

V oblasti náboženského okouzlení je určitou královnou mezi zeměmi Indie. Sám jsem v Indii měsíce meditoval v buddhistických klášterech, chvilku pobyl také v hinduistickém ášramu a často sdílel dýmku s hinduistickými svatými muži (sádhu), abych s nimi rozprávěl o Božích tajemstvích, na jiných kontinentech se účastnil voodoo obřadů, všech myslitelných bohoslužeb i nejrůznějších (z mého pohledu) náboženských šíleností. Ačkoli jsem dnes již řadu let milovníkem křesťanské teologie, stále také zůstávám milovníkem religionistiky a náboženské plurality i zastáncem plodného mezináboženského dialogu, a proto byly všechny tyto pobyty mimořádně inspirativní, potkal jsem skvělé lidi z celého světa a rád vzpomínám na týdny náboženského okouzlení.
Při náboženském okouzlení je člověk často „bezhlavě zamilován“ do exoticky působící nauky, která mu připadá jako „ta jediná pravá“. V tomto okouzlení je cestovatel schopen zapomenout na celý dosavadní život, odevzdat všechno majiteli ášramu, školy, sekty nebo církve a plnit naprosto iracionální úkoly. Náboženské okouzlení je subjektivně velmi krásné, osvobozující, povznášející, stejně jako nebezpečné, neboť cestovatel je v tu chvíli zneužitelný jako málokdy jindy. Stavu okouzlení velmi často zneužívají darební guruové, vychytralí vůdci, prohnaní zasvětitelé a není těžké domyslet, co všechno s poutníkem a hlavně s poutnicí provedou. Nenechme se mýlit, tito lidé zdaleka nepůsobí jen v Indii: vyskytují se všude, kde lze ovládat druhé, křesťanství nevyjímaje.
Zneužívání náboženského okouzlení neváhám nazvat tím nejodpornějším „duchovním hyenismem“. Volnými slovy evangelisty Lukáše: běda vám, kdo zneužíváte člověka v nejcitlivějším místě, totiž v srdci, běda vám! Pokud po cestovatelce či cestovateli bude někdo ve fázi náboženského okouzlení vyžadovat peníze, majetek, posluhování, sex, bezvýhradnou důvěru, násilí na někom jiném, práci zadarmo nebo odložení vlastní racionality – rychle pryč! Netřeba hned zatratit ono náboženství, ale dát si zatracený pozor na onoho duchovního, který mazaně zneužívá bytostnou potřebu smyslu, jenž je v každém člověku hluboce přítomná. Obvykle si k sebeobraně stačí položit jednoduchou otázku: opravdu mě toto náboženství osvobozuje, nebo mě svazuje a k něčemu nutí pod záminkou svobody? Podle mého soudu je cestování zejména o svobodě a duchovní hledání chápu – aristotelsky řečeno – jako podstatnou formu cestování, nikoli – řečeno naopak platónsky – jako dva k sobě nepatřící prvky.

Pokračování příště 1/2

#náboženství, #šok, #cestování, #rituál, #nahota, #fotografie, #lidé, #buddhismus, #hinduismus, #zasvěcení, #Indie, #Afrika, #víra, #umění, #akt, #akty, #nahá Afrika, #Ondřej Havelka (cestovatel), #otřes, #okouzlení, #dovolená, #travel, #traveling, #travelphotography, #naked, #nude native tribes
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • květen 2008 až prosinec 2019
  • 4 717 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
mysticsmile
Zimní stadión Červená zahrada v Boskovicích je využíván po celý rok. I když zde zrovna neprobíhají urputné boje Krajské ligy mužů Jižní Moravy a Zlína či Okresní soutěž Žďáru nad Sázavou v ledním hokeji. V letních měsících tady prohánějí puk InLine hokejisté na zcela nové ploše. I jejich sezóna pro letošek skončila a přesto zde o minulém víkendu byl provoz jako na Václaváku. Neozývaly se rány pukem a hlasité skandování diváků. Tentokrát bylo vše trochu jiné. Rušno začalo být hned časně ráno v sobotu 11. srpna. Služební vchod se otevřel velmi brzy, aby sem mohli proudit lidé z přípravných týmů. Neměli obvyklou hokejovou výstroj ale nosili stoly, drátěné klece, konstrukce pro stánky a hlavně spoustu věcí, které nám laikům ani moc neřeknou. Před devátou hodinou bylo na betonové ploše mezi mantinely vše připraveno pro první návštěvníky. Štěbetání chovatelů doplňované tichou hudbou z reproduktorů bylo občas přerušené mňoukáním koček roztodivných plemen. Některé nervózně pokukovaly svýma velkýma očima mezi dráty klecí, jiným bylo okolní dění zcela lhostejné a líně se povalovaly v drahých měkkých poduškách. Co se na ploše, kde se jindy prohánějí sportovci na bruslích za malým černým nebo barevným kulatým nesmyslem, dělo?
Sdružení chovatelů koček v České republice Základní organizace kočky Boskovice uspořádala o víkendu 11. a 12. srpna dvoudenní mezinárodní výstavu koček. Důstojné zahájení doprovodila první skladbou hráčka na elektronické housle a zpěvačka Ilona Stryová. Krátký film a rozhovor s Ilonou Stryovou je zde:
http://mysticsmile.rajce.idnes.cz/Ilona_Stryova_a_jeji_housle_na_zahajeni_Mezinarodni_vystavy_kocek_v_Boskovicich_11._srpna_2012./
„Dobrý den, vítám všechny na mezinárodní výstavě koček.“ Těmito slovy oficiálně zahájila chovatelskou slavnost jednatelka boskovické organizace Ing. Jaromíra Šmerdová. „Vítám všechny vystavovatele, jsou zde i zahraniční a sedm posuzovatelů. Někteří též přijeli z okolních zemí. A nyní předávám slovo vzácné návštěvě starostovi Boskovic Ing. Jaroslavu Dohnálkovi: „I ode mne krásné dopoledne všem. Vítám Vás v prostorách zimního stadionu na Mezinárodní výstavě koček. Chci poděkovat Ing. Jaromíře Šmerdové, Martinovi Šafářovi, bez jejichž obětavosti by se taková významná akce u nás nekonala. Vítám u nás též bývalou tenisovou reprezentantku dnes psycholožku PhDr. Helenu Sukovou. Organizátorům dík za přípravu, Vám návštěvníkům za zde strávený čas. Nesmím zapomenout též na Služby Boskovice s.r.o. za vzornou přípravu stadionu a jeho proměnu ve výstavní sál. Přeji všem krásné dopoledne, hladký průběh výstavy, soutěžícím chovatelům hodně úspěchů a mňoukajícím šampiónům v klecích hodně pohody a klidu.“ Se svou krátkou zdravicí a přáním úspěšné výstavy vystoupila i PhDr. Helena Suková, která se právě vrátila z Letních olympijských her v Londýně, kde se byla podívat na úspěšné tažení našich reprezentantů.
Pak Martin Šafář představil mezinárodní porotu. Posuzovatelé přijeli z nedalekého okresního města Blanska, též Prahy, Polska, Francie. Úvodní slova zazněla i v angličtině, protože vystavovatelé přijeli z okolních zemí. Poté představila Ilona Stryová ještě několik skladeb ze svého repertoáru a jak mistrně ovládá elektronické housle i svůj hlas. „Když jsme na mezinárodní výstavě, přizpůsobím tomu i svůj program,“ pravila po přednesu skladby Antonia Vivaldiho Letní bouře a hned spustila další světový šlágr z šedesátých let. Tentokrát píseň z repertoáru francouzské šansoniérky Edith Piaff Non Je Ne Regrette Rien. Publikum jí pak odměnilo bouřlivým potleskem. I když zpěvačka v noci přijela ze svého turné v Itálii a byla jistě unavená, zahrála ještě populární skladby z díla Wolfganga Amadea Mozarta, pak píseň z připravovaného CD, jež má vyjít před Vánocemi Já jsem ten typ a jako poslední zazněla skladba Irské housle.
Poté se již výstava rozběhla naplno a posuzovatelé začali mít plné ruce práce. Jak mi sdělila jedna chovatelka z Karviné, v Boskovicích je to akce dvoudenní, jde o dvě samostatné výstavy. „S posuzovateli ze zahraničí jsme komunikovali anglicky, v čemž nám hodně pomohly naše děti, které cizí jazyky dnes mají ve škole,“ dodala s úsměvem. „Kočka je na chov docela nenáročná, ale připravte si dost peněz. Potřebuje škrabadlo, pelíšek, záchůdek se stelivem, lopatičku, mističku a přepravku pro cesty k veterináři nebo na výstavy. A samozřejmě prvotřídní stravu, která něco stojí. Bílé granule na dně klece jsou silikonové stelivo,“ poučila mě. „Do toho dělá kočka svou potřebu, hmota pohlcuje pachy. Stelivo se asi po čtrnácti dnech musí vyměnit a klec vydesinfikovat. Kočka je velmi čistotná a péči vyžaduje.“ Žena si pak pochvalovala prostor sportovní haly, který je dostatečně velký, dobře odvětraný a pro vystavovatele i organizátory příjemný.
Výstava byla pořadatelsky, chovatelsky i divácky velmi úspěšná. Návštěvníkům se představilo množství kočičích plemen, o jejichž existenci neměli mnozí ani tušení. Lidé se mohli seznámit s problematikou chovu, potřebami zvířat i novými trendy.
Součástí byla prezentace místního Mateřského centra. Maminky předvedly drobné předměty, které v různých kroužcích s dětmi vyrábějí a malovaly dětem na obličej kočičí motivy. I někteří dospělí chovatelé se nechali k líčení zlákat, aby byli styloví. Výtěžek bude věnován na provoz Mateřského centra. Hned u vchodu na hrací plochu byl levý mantinel polepený soutěžními obrázky dětí z Mateřské školy, jak si nejmenší přestavují život a chov kočiček. Prckové pod vedením paní ředitelky Mgr. Dagmar Burianové a paní učitelky Bohatcové se podíleli i na další výzdobě.
Druhý den po skončení výstavy jsem si na krátký rozhovor pozval jednatelku místní Základní organizace kočky Boskovice Ing. Jaromíru Šmerdovou: „Spadáme pod Česká svaz chovatelů České republiky, jenž patří do mezinárodního sdružení FIFe. V sobotu i neděli se přišlo podívat pokaždé asi 850 návštěvníků, vystavovatelů bylo první den 150, v neděli pak 160. Se svými miláčky se představili chovatelé z Německa, Rakouska, Polska, Ruska, Slovenska. Posuzovatelů bylo sedm. Z toho čtyři Češi, jedna dáma z Polska, další Chorvatska a pán z Francie. Nejlepší kočkou sobotní výstavy byla Posvátná birma jménem Emma Suuri Soturi Adoelle *PL paní Ivety Kurowiec z polského Rybniku. V neděli byla nejúspěšnější ruská modrá kočka jménem Glance Flash Arian *CZ pana Jaroslava Kučery z Prahy. Na výstavě byla k vidění i méně známá plemena. Například Kurilský bobtail (bez ocásku), americký curl, kanadský a donský sphynx (holé bez srsti), či Egyptská mau. Objevily se ovšem i běžně rozšířené druhy britské, sibiřské, mainské mývalí, ruské modré, norské lesní, habešské, orientální nebo perské kočky. Největší problém jsou klece. Ty zapůjčujeme ze ZO organizace Kočky Olomouc. Na dva dny nás to stojí 12 tisíc korun plus doprava. Nákup nových vlastních klecí by bylo mnohem nákladnější a vzhledem k občasné potřebě by se nám nevyplatilo. Letos jsme místo běžných kovových pohárů rozdávali keramické kočky různých druhů a velikostí, jež nám vyrobila keramická dílna v Krumvíři. Nedělní soutěž modrookých koček se těšila velkému zájmu a chceme ji zavést jako pravidelnou tradici. Ceny v této kategorii pro nás připravila modrotisková dílna firmy Danzinger z Olešnice. Oproti loňsku byla výstava mezinárodní a proto dvoudenní. Kotě s průkazem původu je velmi drahé, protože například desetikilový balík super prémiového krmiva je za 1300, kočičky jsou vybíravé, maso chtějí jen kuřecí, krytí v ČR je od pěti do sedmi tisíc, v zahraničí i 500 euro, rodokmeny něco stojí, klecné na výstavě 600 korun. To není moc, když z toho musíme hradit provoz celé výstavy. V něm je zahrnut třeba pronájem haly. Největší položkou je práce posuzovatelů a jejich cestovné. Tohle všechno se promítne do hodnoty mazlíka a jeho cena na trhu se pak vyšplhá i na 8 tisíc korun. U koček se hodnotí vzhled dle standardu – uši, oči, srst, délka ocásku. Pak je důležité její chování – zda není agresivní, jak snáší výstavní prostředí, nesmí být bojácná, hodnotí se i bystrost, jak reaguje na vnější podněty, pohyby rukou posuzovatele. Problematika hodnocení není vůbec jednoduchá, hodně záleží i na práci stewardů, kteří musejí umět kočku správně držet a předvést. Též musejí alespoň částečně rozumět anglicky, aby správně reagovali na pokyny zahraničních posuzovatelů.“ Ing. Jaromíra Šmerdová na závěr dodala: „Chci též poděkovat sponzorům, bez nichž bychom takovou náročnou akci jen velmi těžko uspořádali. Jsou to: Především Město Boskovice, jež nám pomohlo významnou částkou a podpořilo nás i morálně návštěvou starosty Ing. Jaroslava Dohnálka, jenž výstavu otevřel. Velký dík patří majiteli Arboreta Šmelcovna panu Josefovi Janků Ten do závěrečné soutěže připravil a věnoval velké květináče s nádhernými dřevinami. Pak nesmím zapomenout na Bodos a.s., Topet Servies, s.r.o, Tajovský Reality, s.r.o. a dodavatele krmiv Hill´s, Acana, Orijen.“
A jak to celé dopadlo? Nejlepší kočkou výstavy v sobotu byla vyhodnocena Posvátná birma jménem Emma Suuri Soturi Adoelle *PL paní Ivety Kurowiec z polského Rybniku. V neděli slavila triumf ruská modrá kočka Glance Flash Arian *CZ pana Jaroslava Kučery z Prahy.
Více: http://www.schk.cz/
http://www.kockyboskovice.cz/
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2007 až srpen 2012
  • 966 zobrazení
ubbz
herbářové položky UK
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2008
  • 723 zobrazení
deesire
Každá fotka má u sebe číslo položky a popis, vše bude uvedeno v inzerátu na FB.
Kategorie: ostatní
více  Zavřít popis alba 
  • 30.10.2012
  • 697 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
top09
Plzeň - 5. září zavítal do Plzně předseda přípravného výboru TOP 09 a lídr pražské kandidátky - Karel Schwarzenberg. Po úvodním přijetí primátorem města Plzně Pavlem Rödlem se ve Fakultní nemocnici Plzeň na Lochotíně setkal s primářem Hematologicko-onkologického oddělení, MUDr. Vladimírem Kozou.
http://www.top09.cz/regiony/plzensky-kraj/nova-polozka-1/?clanek=195
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 5.9.2009
  • 700 zobrazení
handsome
Cestování trochu jinak

Tvrzení, že cestování jinak než na motorce si nedokáži představit, vzalo za své s věkem a rozrůstající se rodinou. Postupem času se začal hledat jiný způsob dopravy za zážitky na společné dovolené. I když jsme tohle vše chvíli zkoušeli pomocí sidecaru, nakonec stejně kvůli pohodlí (jak jinak) padla volba na automobil. A protože některá nádherná místa jsou ukryty před zraky japonců mimo cesty, začal se tedy hledat takový, který umožní výlety i tam.
Výběr nebyl moc složitý když kritéria byly dány, němec, cena do 300k, pohon všech kol, míst k sezení 6 a více, pracant se silným, spolehlivým motorem a přiměřenou výbavou. Začalo hledání VW Caravelle, Multivan T4 Syncro. U těchto typů aut o spolehlivosti nemohla být řeč, když v rukou cizinců tranzitujících i přes naši zem objeli několikrát zeměkouli. Po zhruba půl roce jsme koupili VW Caravelle T4 2,5 TDi Syncro s uzávěrkou diferenciálu a pěknou výbavou. Během pár let „zkušebního“ provozu na rodinné výlety se auto pomalu začínalo s přípravou na čím dál častější výlety mimo běžné silnice. Proběhlo zvýšení podvozku, kontrola visco spojky a uzávěrky, výměna všech tlumičů, čepů, silentbloků na obou nápravách, servis a kontrola motoru, dodělání nezávislého topení, druhé baterie, rozvodů 230 a 12 Volt a koupě střešního stanu zaručujícího pohodlné přespání 5-6 lidí. Inspirací jak si co nejlépe s rodinou užít cestování s výlety mimo asfalt převážně v zemích bývalé Jugoslávie, byl jeden skvělý člověk a výborný mechanik s gs fóra. Za 1, plnej a dej mu napít...
Bosna, Martin Brod...
Plánovaná první zastávka v Maďarském Balatonu se neuskutečnila (řidič OK, osádka KO) a tak se pokračovalo dále až k Bosenskému Bihači a poté ke krásným vodopádům Štrbačky Buk na řece Una. Úžasné místo, no cíl cesty byl dále v městečku Martin Brod Národního parku Una . Příjezd do známého Picnic a Kemp Lučica (cca 6 euro/noc ) ležícího na okraji městečka u řeky Una. Pěší výlet do městečka na prohlídku dalších místních vodopádů a konzumace místní ryby, bylo příjemným zpestřením po dlouhé cestě. Při návratu jsme s napjetím sledovali výjezd integrálu Hymer z kempu. Kdo výjezd zná ví, že rovně je to pro bábovky, no na prudkou levou to chce trošku přemýšlet :-). Ale na potřetí to dal. Večer ještě studium mapy a pak jen spát.
Prokoško jezero, Veliky Vitorog, ale...
Dopoledne odjezd krásnou zkratkou do Drvaru, nakoupení místních potravin a pokračování jak jinak než po šotolině ke Glamoči. U Bilčiče doleva a pak opět po šotolině přes vojenský poligon Sveta Barbora až k Veliky Vitorog 1907 m n m. Pod Vitorogem, kde měla cesta pokračovat dále silnicí R 415b do Kupres samozřejmě žádná cesta nebyla, ačkoliv Mapy.cz a GoogleMaps ji viděli (přiznám se, že na Vitorogu jsem na moto ještě nebyl a proto to i mě překvapilo). Padlo tedy rozhodnutí na prohlídku Vitorogu když už jsme tak blízko. Výjezd na Vitorog, projetí poslední zatáčky pod vrcholem, výsadek jednoho nejhlučnějšího účastníka zájezdu (to nemyslíš vážně tam jet s náma!!!), odlétávající kameny od kol a zátah mohutného pětiválce TDi (Ten Dým ignoruj) pomohl zdolat nádhernou horu. Při sjezdu malá korekce cesty, na Prokoško prostě nestíháme-cesta jak známo je šotolinová a žádný kemp tam není, rozhodujeme se proto pro Jablaničko jazero, kilometrově stejně, jen po asfaltu a kempy pro Bosnu na překvapivě jiné úrovni.
Jablaničko jezero...
Ve městě Ostružac nádherný kemp Miris Ljeta (cca 18 euro/noc ) tentokráte na dvě noci. Tento kemp je odpavdu pěkný, čistý a s milou obsluhou, pro toho kdo hledá civilizovanější kempování jasná volba. Příjemné koupání, hezká pláž, rybaření na pitlačku, dobrá restaurace a nakonec i seznámení a pokec se stejně „postiženými“ Poláky cestujících s Géčkem a Land Cruiserem do Albánie.
Mostar, Pločno, Blidinje jezero...
Tak popořadě, vzpomínka na Mostar stará 14 let kdy jsme tam s naším gs byli, se trochu vzdálila realitě. Opravené domy, přelidněné staré město, všude přítomní stánkaři a skákající skokani na povel. Tak aspoň podpora místních za parkování, nakoupení bot pro syna, stejná fotka na stejném místě tentokráte už s dětmi a zatlačení slzy v oku při vzpomínce na mládí. Pak už jen přesun na Blidinje jezero. Tam netřeba hledat kemp, jsou tam v podstatě 2 až 3 zakrytá místa k sezení pro asi 6 osob, popřípadě vzdálený hotel s restaurací Hajdučke vrleti, kde se dají půjčit i 4kolky na cestu k Pločnu, nebo kolem jezera. Jelikož nám prohlídka starého města zabrala celé dopoledne, rozhodl jsem za souhlasného povyku zbytku rodiny odložit výjezd na Pločno (dodnes nejsem přesvědčený o tom, jestli bych tam něco s toho auta při výjezdu nenechal :-) , ikdyž „cestu“ na vrchol dobře znám)
Sarajevo, Bjelašnica, Boračkojezero...
Brzké stávání, dnes si Synchro opět mákne..., přesun k Sarajevu a už fotíme u skokanských můstků. Výjezd s Babin do na Bjelašnici (přímo pod lanovkou) se dá jen na moto a to znám jen jednoho šílence co to dal, tak pěkně po špagetě nahoru. To nepojedem nahoru že né..., že už jsem to někde slyšel, vždyť všichni auta tady končí, nahoru nejedou a pokračují na Lukomir, dopověděla. When all ends Syncro is beginning zaskočila mou ženu má dokonalá angličtina. Závěs za místní s Land Cruiserem a už se šplháme k cestovatelskému vrcholu. Na.hoře oběd a sledování pár ještě větších šílenců co jim nestačí výjezd na.horu a musí ještě bláznivěji dolů. Za to jim ale palec hore. Na Boračku jezeru máte v podstatě výběr se dvou kempů, první, reklamně prosazovaný, modernější a pěknější Eko Selo (cca za 20e/noc ) nebo vedlejší, sociálně o hodně slabší no kompenzovaný kamarádským přístupem majitele a krásnou „pláží“ za 7e/noc. Jelikož ani zde nejsem poprvé a opět proběhl Welcome drink bylo rozhodnuto.
Chorvatsko začíná pod Zadarem...
Jistě jste slyšeli, četli v diskuzích od českých přispěvatelů. Nejprve ještě Bosna a její krásná silnice z Boračka do Mostaru. Nádherné výhledy na jezero a poté i na rozlehlou náhorní plošinu Gornje Zijemlje. Sjezd do Mostaru a definitivní konec šotolin v Bosně. Přesun do Biograd na Moru, ale i tady během cesty musím pochválit silný motor, kde některé stoupáky Chorvatských dálnic vyjel bez jakéhokoliv zaváhání a tempomatových 120 držel jak klíště, ale že se zapotil i s krabicou na střeše. Kemp v Biogradu ( 35e/noc ) a opět na dvě noci.
Chtěli jsme Istrii, skončili jsme na Balatonu...
Plán byl na naši oblíbenou Istrii zejména Premanturu a okolí Puly, ale předpověď i během cesty neslibovala dobré počasí, tak jsme zbaběle uhnuli na sever blíže k domovu a přijeli na Balaton a jeho jižní část Zamárdi vedle Siófok. Mirabella Camping ( 18e/noc ) a i tu na dvě noci. Jezero je tu krásně čisté s pozvolným písčitým dnem a travnatým přístupem k vodě. Mezi Zamárdi a Siófok právě probíhal techno festival B My Lake, takže naše večery opět probíhali družbou s Polskou rodinou. Právě jim děkujem za krásný konec našeho tripu, skvělé povykládání a kalbu až do rána při popíjení jejich špiritusu. Věříme, že i s nimi naše moravská slivovice zatočila a pozdravujem do Řešova.

Rekapitulace...
Finančně největší položka je nafta, ikdyž spotřeba 8,4 není žádná hrůza na čtyřkolku, co táhne půl baráku se střechou. Ubytování cca 150 euro. Dálnice Chorvatsko odhadem tak 80 – 90 euro, tady je to hold daň za auto spadající do druhé kategorie, respektive IIa. Ceny v kempech zde napsané zřejmě nenajdete v oficiálních prospektech, jsou ústně dohodnuté mezi nabízejícím a poptávajícím. Rád smlouvám, přijde mi, že se tím vytvoří lepší vztah mezi oběma stranami. Nemusíme tak proto nadávat, že tu či jinde je to drahé, to totiž je naše chyba, když jim zaplatíme vše, co si řeknou, pak se nesmíme divit, že někde platíme i za vzduch co dýcháme.
více  Zavřít popis alba 
  • loni v létě
  • 792 zobrazení
rada69
...Jidelni listek ma sice kolem 50 polozek, ale jsou to vzdycky variance na ryzi, nudle a brambory. To jest osmazene, s trochou zeleniny, pripalenou vajecnou omeletou nebo strouhanym syrem. Vyjimecne maji i tunaka nebo sunku v plechu. Ve vsem je dostatek cibule a cesneku. Zasadne velmi nevyrazne chuti, nepomuze tomu ani sul. Prekvapive jedle jsou stejky z yaka. Trochu jako zverina.
Jidlo mi udelalo radost snad jen v jednom baraku, kde vege-tuna-roll (tastice plnena smesi mrkve, zeli, tunaka a asi jeste neceho ) trochu vylepsena kecupem probudila moje chutove bunky z odevzdane letargie. Zpocatku jsem si do vseho hrdinne cpala chilli, to ovsem cloveka behem tri dnu nafoukne tak, ze ma v brise uz jenom zauzlovane klicky.
Kominova roura vede stropem ven. Zasadne tou preklizkou, I kdyby jinak byla strecha plechova. Puvodni chaloupky nemaji kominy, kour prochazi dirama pod strechou, takze je cely barak ocuzeny a vypada, ze hori. Taky nejspis obcas jo.
Dalsi vychytavka byly neustale mokre boty. Bud jsem to prehnala s impregnaci, nebo nevim. Neuschly dodneska. Pres den za chuze neni problem, ale vecer 4 hodiny sezeni s ledovyma nohama nebylo nic moc. Nemohla jsem se pak zahrat celou noc, nez me napadlo udelat si z perovky vyborny navlek na nohy dovnitr do spacaku. Idealni by byly tenisky na prezuti, jak to delali poucenejsi turisti, a mozna ...
více  Zavřít popis alba 
  • 569 zobrazení
prodejce-army
Popis a ceny jsou uvedeny u jednotlivých fotografií.
Album pravidelně aktualizuji a přidávám do něj nové položky
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 519 zobrazení
coloraaa
K čemu slouží CWG? CWG slouží jako předmět na výměnu za jiný předmět obdobné hodnoty pro hru Geocaching.
CWG také slouží jako sběratelský předmět - na různých setkáních s ostatními hráči (eventy) si hráči navzájem mění svá CWG.
Trocha historie
CWG vytvořili koncem roku 2005 Poník a JPAgeo. Výsledek dlouhého hledání a vymýšlení byl nakonec tak pěkný, že se autoři rozhodli nabídnout své zkušenosti a vzor CWG k využití všem ostatním. A s napětím čekali, jestli se nápad ujme, a vznikne alespoň 10-ti kusová série... Dnes už je jasné, že se myšlenka CWG ujala - série má několik tisíc položek a je sběratelsky velmi atraktivní.
Co je to CWG?
Czech Wood Geocoin je dřevené kolečko vyrobené z "větvového suku" o průměru 35 mm x 7 mm. Obě strany kolečka jsou potištěny laserem gravírovaným obrázkem na rubu každé kolečka je logo série na přední straně je libovolný obrázek dle přání majitele kolečka. Série Czech Wood Geocoin vznikla 29.9.2005 a její logo může za dodržení předepsaných podmínek použít každý geocacher z Čech, Moravy, či Slovenska. Kromě schválené šablony musí také dodržet schválený font Arial 11, tučný.
Tady je jen nepatrný zlomen CWG která existují. Kdo má zájem tak si ostatní najde na netu.
http://www.svetgc.cz/cwg
http://cwg.maxinoha.cz/eventove.php
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • srpen až listopad 2012
  • 525 zobrazení
mysticsmile
Kdo včera odpoledne zavítal do - Perly Moravy - boskovického empírového zámku, musel být velmi překvapen. Ve všech venkovních prostorách bylo živo. Všude pobíhaly malé princezny a princové, pletli se rodičům pod nohama ve snaze zvládnout co nejvíc úkolů. Však se tomu také již pátým rokem říká Zámecké hemžení. A letos vpravdě královské.
Co se tu dělo? Mateřské centrum v Boskovicích na Blanensku pořádalo v sobotu 10. září 2011 tradiční zábavnou akci pro děti s názvem Zámecké hemžení. A, že se to tam opravdu hemžilo malými caparty, o tom se mohl každý přesvědčit. Však jich také tentokrát přišlo i s dospělými na sedm set. Akce nebyla jen zábavná, plnila též výchovný účel. Hned u vchodu do zahrady si firma Elektrowin, a.s. zřídila barevný stánek, kde mohli příchozí zanechat malé domácí spotřebiče, jež dosloužily. Však se zde také brzy nakupilo věcí. Od žehliček, přes stará rádia až po rychlovarné konvice. Za každý takto odevzdaný elektrošrot dostaly děti odměnu v podobě drobných upomínkových předmětů od štědré princezny Elektry.
Kousek dál hned naproti průchodu předváděl své umění žonglér Yufi z Brna. Jeho šikovnost a zručnost odměnily děti i dospělí každou chvíli bouřlivým potleskem. Samy si mohly vyzkoušet, že to vůbec není jednoduché byť jen se třemi míčky. Však mi také mladý umělec s hbitými prsty prozradil, že v začátcích trénoval i šest hodin denně, než získal trochu zručnost. Ale i jinde bylo nač se dívat a pobavit se. Probíhala pohybová škola princů a princezen, různé soutěže, děti se mohly vyřádit na trampolíně a v nafukovacím hradě, zajezdit si na ponících, nechat si namalovat tváře. Nechybělo veselé divadlo na nádvoří. Bylo toho ještě hodně, ovšem výčet všech činností by zabral snad celou stránku.
Pořadem vtipně a pohotově provázela ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. Přivítala též místostarostku města Ing. Jaromíru Vítkovou, jež měla nad celou akcí záštitu. Měla tu čest představit i zástupce generálního sponzora společnosti Alps Electric Czech, s.r.o. personálního ředitele Ing. Tomáše Ledera.
Místostarostku Ing. Jaromíru Vítkovou se mi podařilo na chvíli vyrušit: „ Akci jsme s paní Martinou Oujezskou vymysleli před pěti lety pro získání finančních prostředků na podporu zdejšího Mateřského centra. Jako občanské sdružení dostává dotace mimo jiné i od Města, ty však na tak rozsáhlou činnost nestačí. Letošní pátý ročník ukázal, že Zámecké hemžení je stále životaschopné, vždy má nový program a stále je co vymýšlet. Veřejnost akci vždy podporuje hojnou účastí.“ Místostarostka Ing. Jaromíra Vítková dále uvedla, že sama se snaží získávat sponzory, vyzdvihla velkou finanční pomoc firmy Alps Electric Czech, s.r.o., z níž se hradí vystoupení profesionálních umělců. To bývá největší výdajovou položkou, hradí se doprava většinou z Prahy. Je třeba připomenout, že sem jezdí velmi známé kumštýřské osobnosti. Namátkou Karel Šíp, Michal Nesvadba. Letos se navíc podařilo vyjednat s obchodními zástupcí Elektrowin a.s., též Asekol s.r.o. zřízení odběrného místa elekrošrotu přímo zde v zámecké zahradě, kde princezna Elektra přebírá odpad a hned rozdává dětem odměny. „Drobotina se tak od útlého mládí učí ekologickému myšlení,“ doplnila na závěr Ing. Jaromíra Vítková.
„Alps Electric Czech, s.r.o. podporuje tuto pěknou tradici již od samého počátku“, prozradil personální ředitel Ing. Tomáš Leder a pokračoval: „Je to krásná akce pro děti a rodiče, vidím zde spoustu našich zaměstnanců. Protože jde o radost malých dětí, navíc akci navštěvuje každoročně velké množství lidí, zaslouží si to pomoc a podporu. Jsem rád, že se naše firma může zařadit do celé řady sponzorů, díky nimž lze dnes již pravidelnou společenskou událost uspořádat.“
Letos se Zámecké hemžení opravdu vydařilo na výbornou i díky příjemnému počasí pozdního léta. Na tomto místě se sluší poděkovat všem, kteří přispěli. Jsou to: Alps Electric Czech, s.r.o., rodina Mensdorff-Pouilly, Barvy-laky, Jarůšek, s.r.o., Novopacké pivo, COOP, Služby Boskovice, s.r.o., Pivovar Černá Hora, Když nevíš kudy kam, zajdi k nám, o.s., Občerstvení Brutus, s.r.o., Agentura D-Production, s.r.o., Baumuller Brno, s.r.o., Plastia s.r.o., Nové Veselí, MAXPROGRES, s.r.o., Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra, Reklama Jarek, Boskovice, František Šutera, řeznictví a uzenářství, EGMONT ČR, s.r.o., Solná jeskyně – Mořská pláž, TESCO, PENAM a.s., Color Profi, s.r.o., Stavební firma Kindermann, ELEKTROWIN, a.s.
Více: www.boskovice.cz
http://mcboskovice.webnode.cz/
http://www.zongler.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2007 až září 2011
  • 515 zobrazení
top09
V sobotu 12. září se kandidáti a členové TOP 09 zúčastnili 2. ročníku vinobraní na zámku v Nebílovech. V zrekonstruovaných prostorech zámku Nebílovy nedaleko Plzně se po druhé hodině odpolední sešlo mnoho milovníků kvalitního vína a čerstvého moravského burčáku, aby mohli společně oslavit svátky vína.
http://www.top09.cz/regiony/plzensky-kraj/nova-polozka-1/?clanek=226
více  Zavřít popis alba 
  • 12.9.2009
  • 482 zobrazení
fravavra
14.2.2020 Plesová sezóna je v plném proudu, trsali i jeseničtí hasiči SEDLČANSKÝ KRAJ - článek a foto František Vávra
JESENICE Jednou z akcí, jejímž pořadatelem je Sbor dobrovolných hasičův Jesenici, je tradiční hasičský ples. Uskutečnil se v pátek 14. února ve společenském sále místního Sokola. Do začátku plesu panovalo napětí, zda se návštěvníci do sálu vůbec vejdou, a krátce po zahájení byla místa u stolů obsazena. O skvělou náladu se zasloužila kapela Relax. K tanci i poslechu zahrála svoje největší hity a lidovými písničkami rozezpívala sál. Nechyběl ani výborně zásobený bar. Ke spokojenosti návštěvníků byla připravena velká tombola, ve které každý lístek vyhrával. Obsahovala 287 položek. Zlatým hřebem hasičské plesu bylo půlnoční tažení z osudí slosovatelné tomboly, ve které mimo jiné byla půlka prasete, uzená kýta, sady piva a další zajímavé a hodnotné ceny, třeba i poukázky na pět set korun. Nečekané překvapení bylo připraveno pro velitele sboru Milana Jirouška. K padesátým narozeninám si vyslechl blahopřání od členů hasičského sboru, převzal věcný dar a sfoukl svíčky ze svého narozeninového dortu.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.2.2020
  • 529 zobrazení
photojs
Na návštěvě u Liány Slivkové

Není snad banálnějšího způsobu seznámení, než je setkání ve vlaku. Psal se rok 1979 a vlak mířil do Plzně. Nepřehlédnutelná skupinka cestujících nastupovala se psy různých plemen. Dnes již těžko objektivně posoudím, zda moji pozornost upoutal spíš mohutný ruský chrt – barzoj, či mladičká slečna, která s ním cestovala…Co vše bylo tehdy předmětem rozhovoru, si už přesně nevzpomínám, ale je všeobecně známo, že majitelé psů nachází společnou řeč velice snadno. A takový dialog může trvat, byť s přestávkami, velice dlouho. Dost možná, že jsme si tehdy na nádraží řekli, že „příště si to dopovíme…“
Určitě mě ale tehdy nenapadlo, že naše povídání bude zase pokračovat v jedenáctém patře jistého pražského paneláku po necelých třiceti letech a jeho hlavním tématem budou, jak jinak, opět zvířátka. Hned v předsíni nevelkého bytu jsem tedy Liánu Slivkovou požádal o menší inventuru zvířecích obyvatel…Seznam položek byl celkem impozantní….
„Momentálně mám čtyři psy, dvě kočky, čtyři morčata, králíka a rybičky. Dva angličtí buldoci se jmenují Sára a Rony, boxerce říkám Aranka a peruánský naháč slyší na jméno Cent. Mína a Ironia zde zastupují kočičí svět.“
Kdykoliv navštívím majitele takové menší domácí zoologické zahrady, napadne mě otázka „proč tolik zvířat?“ Zdůvodnění bývají velice různá…
„Protože jsem vážně nemocná, tak si často říkám, že brzo umřu. Zvířat mám tedy tolik, abych to vše stihla…deset až patnáct let snad ještě budu trochu zdravá. Od svých třiadvaceti let trpím roztroušenou sklerózou. Proto mám těch zvířat teď tolik, jinak bych jich měla méně. Ano, někdy to bývá docela únavné. Zvířata mi ale přináší samozřejmě hodně radosti a drží mě v dobré formě po psychické stránce…“
Péče o tolik zvířat je asi náročná. Dcera Jana i syn David zdědili lásku ke zvířecímu světu? Jak dalece pomáhají?
„S večerním venčením mi pomáhá dcera, jinak chodím na procházky se psy sama. Syn má sice dvě morčata, ale obě děti se shodují v tom, že zvířata přináší příliš mnoho starostí.“
Chov zvířat tedy není rodinnou tradicí?
„Moje babička měla velmi ráda zvířata. V době protektorátu jí vzali oblíbenou černobílou fenku tehdy módního hrubosrstého foxteriéra. Jejím rodičům odebrali dobrmana. Babička tehdy měla dvě malé děti, moji mámu a tetu. Prošla ghetem v Terezíně. Dědeček, který nebyl židovského původu, se s ní nerozvedl a to ji patrně zachránilo. Obě děti měla babička schované ve sklepě u dědových příbuzných v Přešticích. Z babiččiny strany nepřežilo válku 38 příbuzných…Byla jsem jako dítě hodně nemocná a tak jsem žila u této babičky, která vždy měla pejska, kočku a rybičky…Rodiče mi ale psa nechtěli dovolit - že prý bych se o psa nestarala. A tak prvního pejska-fenky boxera jsem se dočkala až ve čtrnácti letech. Později jsem měla kromě jiného i saluku, německé dogy, italského chrtíka. Manžel je alergik, tak že již šestnáct let mám naháče. Náš první peruánský naháč se dožil 11 let. Druhý naháč Cent se proslavil se jako útěkář. Při venčení se mu rozepnul obojek a synkovi utekl. Ztratil se v pátek během dopravní špičky zde na Budějovické. Celou noc jsme ho hledali. Nakonec byl nalezen kdesi na Žižkově. Jak urazil cestu napříč rušným městem zůstává jeho tajemstvím.“
Vedle peruánského naháče zde vidím i nahatá bezsrstá morčata, dokonce nechybí i nahá kočka Sphynx…
„Před mnoha lety jsem dostala nahou myš a od té doby se mi zvířata bez srsti nesmírně líbí, jsou velmi zajímavá.“
Nejen v kreslených filmech, ale i v přírodním prostředí pes obyčejně prohání kočku, kočka myš. Zde to vypadá, že psi kočičí část domácnosti blahosklonně přehlížejí?
„Venku by psi kočku asi prohnali, jenže tohle jsou přece naše kočky. Buldoci obě kočky milují…Kočky jsou zvědavé a morčatům do kotců strkají tlapky. Chtějí si neustále hrát a rozhodně by jim neublížily.“
Zvířata jsou v této domácnosti doslova všude. Soužití s nimi má pevná pravidla, nebo si tak trochu dělají, co chtějí? Mají přístup třeba i do ložnice?
„Přes den spí v ložnici naháč, v noci se tam odstěhují oba buldoci. Včera mi tam však vnikly obě kočky, což buldoky urazilo a tak odešli vedle. Psy nijak zvlášť necvičím, umí pouze povely – ke mně a sedni…To bohatě stačí.“
Dá se některý člen smečky označit jako nejoblíbenější?
„Jednoznačně buldok Ron. On je trochu jako chlap – roztomile ješitný, urážlivý, svéhlavý, žárlivý…má vlastně hroznou povahu. Když je uražený, tak předstírá nechutenství a nejí. Musím ho krmit. Navíc velmi špatně snáší, když odcházím...“

Text a foto Jan Šimeček photojs@seznam.cz
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2007 až září 2018
  • 464 zobrazení
cusima
Ze svého seznamu snů si můžu odškrtnout další položku- vidět na vlastní oči nádherný park Plitvická jezera. Jedná se o soustavu sladkovodních jezer, propojených kaskádami a vodopády. Národní park Plitvická jezera je od roku 1979 zařazen na seznam svět. dědictví UNESCO. Je to skutečně nádherná podívaná, jezírka se honosí snad všemi odstíny modré a zelené, vodopády majestátně hučí. O tuto oblast je samozřejmě enormní zájem mezi turisty, takže je docela problematické nafotit tyto krásy. Při focení buďto navodíte "dopravní" zácpu díky úzkým chodníkům, anebo do vás během pěti vteřin drcne pět lidí, takže máte fotku zkaženou. Nicméně nakonec to nějak vyšlo a tak máme památku ve formě dalšího alba :-). Poděkovat se sluší řidičům z cestovky KM Travel za bezpečnou jízdu a vedoucímu zájezdu Jurovi Michenkovi :-) .
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 12.5.2019
  • 389 zobrazení
emikes
DOBROČINNÝ BAZAR ANEB POŠLI TO DÁL!
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Již pátým ročníkem dobročinného bazaru dokázal Okrašlovací a zábavní spolek ( OZS ) v Bystřici pod Hostýnem, že nepotřebné věci se dají využít ve prospěch jiných.
„Tuto akci nazýváme také Pro jednoho odpad pro jiného poklad. Lidi se naučili nosit nám věci, které by jinak skončily třeba v popelnici,“ přiblížila Ivana Tellingerová. Pronajatá Hasičárna byla po tři dny plná zajímavostí, od oblečení přes módní doplňky ke sportovním potřebám. Rukama pořadatelů prošly stovky položek, nepotřebných věcí, které našly své nové majitele.
„Každá ženská má doma hromady oblečení, věcí a neví co s tím, tak jsme si řekli, proč to neposlat dál,“ vzpomíná na začátky bazárku Ivana Tellingerová. Prodává se za nejnižší, „sekáčové“ ceny, aby se co nejvíce zpeněžilo, protože veškerý výtěžek jde na charitu. „Prahneme po magických deseti tisících, to se nám ještě nepodařilo, ale i tak jde o slušnou částku. Taky jsme se naučili lépe organizovat, hlásí se nám osvědčení dodavatelé a odběratelé kvalitního zboží,“ dodala s úsměvem Tellingerová.
Letos se OZS podařilo sběrem a prodejem věcí získat 8. 140,- Kč. „Rozhodli jsme se věnovat obnos SOS Vesničce ve Chvalčově. I proto, aby peníze lidí z Bystřice a okolí, kteří se bazaru zúčastnili, posloužily dobré věci a zůstaly doma,“ vysvětlila Tellingerová. Neprodané věci pak rozdělili mezi další dvě organizace. Pracovnice olomoucké pobočky Člověk v tísni, která pomáhá mimo jiné i obětem domácího násilí nebo matkám s dětmi žijícím v azylových domech, osobně vybraly zejména dětské oblečení a hračky. Zbývající část oděvů byla odvezena prostřednictvím farnosti Žeranovice na charitu Diakonie Broumov.
„Člověk za život nastřádá tolik věcí a je škoda, aby to jen leželo, ještě někomu udělají radost,“ potvrdila smysl akce návštěvnice Ludmila Zahradilová.

Týdeník Kroměřížska 15.3.2016
více  Zavřít popis alba 
  • 4.3.2016
  • 371 zobrazení
klarkka2
měl by to být zbytek všech položek, kvalita horší a, u platanu javorolistého - u fotky je napsán na lístečku špatný název :)
více  Zavřít popis alba 
  • 11.12.2010
  • 346 zobrazení
luckahonza
Jednalo se o velice podařené otevřené soutěže v Hati, kde si každý střelec mohl zakoupit libovolný počet položek... Velice děkujeme všem sponzorům...
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
  • 17.10.2015
  • 316 zobrazení
cymbidium
Světlo svíček provázelo lidskou populaci již od starověku. Oheň přinášel teplo, možnost přežití v zimních měsících, zhotovení pokrmů atd. Již od pradávných dob měl člověk úctu před ohněm, který byl jediným zdrojem tepla a světla. Svíčka přinášela světlo do temnoty. Představte si rodinu, která se večer po namáhavé práci sešla u stolu osvětleného svíčkou.
Rozhodli jsme se tento rok uspořádat svíčkovou vánoční akci pro chlupaté kožíšky v naší péči. Zima je pro přežití opuštěných zvířat vždy kritické období. Ještě na podzim se rodí koťata, která nezodpovědní majitelé vyhazují do popelnic , polí, příkopů, do lesa …. A i dospělé opuštěné kočky, jsou rády za pobyt v depozitu – v suchu, teple a s plnou miskou. Zima též přináší nesčetné zdravotní komplikace, tudíž náklady na veterinární péči jsou nemalé.
Svíčka přinese chlupatým kožíškům teplo náhradních domovů při čekání na ten opravdový domov. Přinese jim jídlo do bříška i prostředky na veterinární péči.
A Vy naši milí příznivci si můžete udělat hezkou chvilku i se svými nejbližšími, zastavit se v každodenním shonu a posadit se a zahledět do plamene svíčky. Světlo svíček již po staletí dává lidem pocit klidu, pohody a jistoty. Případně můžete svíčku/y koupit těm, které máte rádi – jsou i vhodným dárkem, nejen vánočním. Výběr svíček bude pestrý - dekor kočičí, psí, vánoční a i několikeré hraní s vosky a teplotami při výrobě. Případně můžete vyslovit své přání a představu o svíčce a pokud to bude v mých silách, tak se jí pokusím splnit :).
Pro ty z Vás, kteří máte rádi představu o nákladech a o zisku – kilo vosku stojí podle druhu od 60 – 70 Kč. Ostatní položky se „vejdou“ zhruba do 10 Kč. U svíčky 450 gr, prodávané za 150 Kč je čistý zisk pro naše svěřence více než 100 Kč.
Pokud si z nabídky nic nevyberete, a přesto by jste rádi přispěli, každá padesátikoruna pomůže, tak VS pro platbu je: 2424 a číslo účtu 2100566086/2010.
Dodací lhůta u svíček je obvykle po víkendu, který následuje po objednávce. Pokud budete mít zájem o nějakou položku, napište prosím u ní, že kupujete a do zprávy nám napište svoji adresu - posluha Vám tam na oplátku napíše platební údaje :). Monťas v.p.
Objednávky na mailu cymb@seznam.cz
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • srpen až listopad 2016
  • 315 zobrazení
jnburian
Obsahem nehorázně rozsáhlé fotogalerie (chyběla pevná vůle to razantněji promazat) je prázdninové putování po kopcích Kyrgystánu, kromě přírody jsem se snažil často "ulovit" i zajímavého domorodce či momentku ze života spoluvandrovníků.
Díky putování natěžko, nadmořské výšce a převýšení i rozmarům počasí (které dle tvrzení místních řídí Alláh - a zřejmě poněkud škodolibě, protože nám na všechny dlouhé přejezdy objednával slunečné pařáky a výpravy do hor naopak pravidelně startoval dešťovou nadílkou), to nebylo úplně snadné chození. Naštěstí se potkala bezva parta - nikdy nebyl problém odlehčit náklad unavenému, podat pomocnou ruku ve srázu za brodem nebo se rozdělit o poslední rolku toaleťáku...
Počáteční obavy z dvoudenního putování v sedlech byly zbytečné - přidělení koníci byli až na pár vyjímek ostřílení flegmatici, drželi své pravidelné (= šnečí) tempo a naše nesmělé pokusy ovlivnit směr či rychlost pohybu nebrali příliš vážně. O něco více adrenalinu přinášely brody ledovcových řek, ale kromě promrzlých kopýtek k žádné újmě nedošlo a záchranné lano zůstalo po celý trek v batohu.
Místní speciality jsme konzumovali bez zábran, akorát s častým divením, jak vypadá objednané menu na talíři - ani oprášená ruština většinou nepomohla v pátrání, jaký pokrm bude daná položka jídelního lístku skrývat. Pověstný kumys (kysané kobylí mléko) si obzvlášť vychutnali vyznavači plzeňských pitných produktů - nadšení z vyvážené chuti nápoje dokumentuje foto č. 2405...
Závěr cesty zpestřila sesuvem hory zavalená silnice, ale narychlo zorganizovaným mini-trekem se podařilo kritické místo překonat a odchytit poslední volnou maršrutku, takže bylo dost času i na užívání si velkoměstského života Bishkeku a romantiku poslední noci v hodinovém hotelu "U dvou sněžných leopardů".
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • léto 2015
  • 289 zobrazení
viktorka2000
24. kolo české fotbalové ligy žáků (mladších, rok narození 2000) se hraje v Horních Počernicích. Meteoričtí hoši nastupují proti naším červenobílým pruhům v pruzích zelenobílých a tvoří s nimi tak působivý kontrapunkt. Nebe je bez mráčku a časně odpolední slunce rozpaluje umělý trávník tak, až z něj ostošest těkají depolymerované uhlovodíky. Bohužel ostré polední slunce není, navzdory všeobecně rozšířenému názoru, příznivé ani pro fotografování. Velké rozdíly jasu čip fotoaparátu špatně zvládá a obrázky nejsou tak hezké, jako kdyby se zápas hrál v šest ráno.Alespoň z hlediska čistě fotografického by to bylo lepší.
Jinak byl ovšem zápas položkou pozitivní, protože Viktorka, možná díky právě domácímu polypropylénu, zvítězila přímo drtivě.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.5.2012
  • 278 zobrazení
chroustici
Prodám vybavení prodejny, případně malé kanceláře. Vše ve výborném stavu, používáno 3,5 roku. K odběru okamžitě v Berouně.
Nábytek je vyroben na zakázku podle našich vlastních návrhů. Je laděn do kombinace limetkové a světle krémové barvy, která je příjemná na pohled a prosvětlí interiér.
Rozměry jednotlivých položek s případným popisem uvedeny na fotografiích.

Cena za veškerý kancelářský nábytek je 15 000 Kč, vestavěná lednice Electrolux k tomu za 3 000 Kč (původně 6 039 Kč). Šest kancelářských židlí za 3 500 Kč (původně 8 762 Kč).

Peněžní zásuvka s otevíráním přes PC za 4 000 Kč (původně 8 460 Kč).

Preferuji odběr všech položek. Ráda zodpovím Vaše dotazy. V případě zájmu jsem Vám k dispozici na e-mailu lenkamat@centrum.cz nebo na telefonu 605 706 356. Děkuji.
Kategorie: koníčkypráce
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2015
  • 282 zobrazení
top09
V neděli 23. srpna 2009 se zúčastnil závodu série Mezinárodního mistrovství ČR v autocrossu úspěšný jezdec ze Znojma Boris Vaculík. V konkurenci české autocrossové špičky s vozem v barvách TOP 09 zvítězil a se zlatým věncem na krku sklidil zasloužené ovace. „Závodit s logem politické strany na kapotě není úplně standardní, nicméně hlavní ideje TOP 09 jsou naprosto jasné a ztotožňuji se s nimi. Proto jsem nabídl své auto k propagaci,“ prohlásil před vyjetím na start Vaculík.
Borisovi Vaculíkovi jako první gratuloval poslanec Jan Husák. „Přeji panu Vaculíkovi, aby mu TOP 09 přinesla štěstí i v dalších závodech,“ ukončil gratulaci s lahví šampaňského v ruce Husák.
http://www.top09.cz/regiony/jihomoravsky-kraj/nova-polozka-1/?clanek=215
více  Zavřít popis alba 
  • 23.8.2009
  • 268 zobrazení
Reklama